Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 16. března 2020 12:00
zuli(1)9756.jpg
Návštěva u otce
Otec

"Samozřejmě," pousměji se na otce. V momentu, kdy mi ale řekne žížalko a přitiskne si mě k sobě, tak se mi do očí navrhnou slzy. Jak moc mi chyběl! Vyrůstala jsem prakticky jen s ním, milovala jsem ho, jak jen dcera může otce milovat. Pevně jsem se k němu přitiskla a nechtěla jej pustit. Vůně skořice připomínající jeho oblíbené pochoutky se ke mně vrátila jako starý přítel.

"O čem to mluvíš?" zeptám se nechápavě a pohlédnu na něj, stále opřená o jeho hruď. Když ale spatřím jeho rozrušení a rozhlížení, tak se odtáhnu a sama se rozhlédnu kolem.

"Jak výjimečná? Jaký dar?" zeptám se jich tichým hlasem.

”No tak holka, tohle jsme si neřekly. Já nedávám dohromady mrtvoly a ty mi jako žádná nepřijdeš.”

”Zuli, prosím tě… vrať se. Našel jsem tě… nemůžu tě znovu ztratit. Potřebuji tě.”

Rozhlédnu se kolem, ale majitele těch hlasů nikde nevidím. Část mě chce samozřejmě ihned zpátky do říše živých, na druhou stranu bych ráda ale zůstala s tátou o něco déle. Užila si ho, protože vím, že to bude trvat dlouho, než jej zase uvidím. Pokud vůbec.

"Už se mě snaží dostat zpět... Tati, prosím tě, řekni mi o co jde? Nechci si to s doktorkou rozházet, pěkně mě děsí," pousměji se smutně a snažím si otřít slzy z tváří.
 
Damien - 16. března 2020 00:58
fffffff1207.jpg
Setkání s otcem - snaha o oživení
Azula

”Máš pravdu.” Smutně sklopí pohled a chvíli si prohlíží zem. Cítí se neskutečně provinile. Nebylo dne, kdy by svého rozhodnutí nelitoval. Avšak kdykoliv se na tebe podíval, věděl moc dobře, proč to udělal.
”Mohla bys mu to říct? Mohla by ses mu za mně omluvit?” Pohlédne zpátky na tebe s jasnou prosbou v očích.
”Ty mi taky chybíš, žížalko.” S oslovením, které se ti nikdy nelíbilo, tě pořádně pevně obejme. Jeho vůně je stále stejná. Voní hlavně jako skořice, to díky žvýkačkám na které byl neskutečně závislí a které nosí v kapse.
”Poslouchej mně pozorně. Možná se zdáš být na první pohled obyčejná, ale není to tak. Jsi výjimečná. Stejně jako já a tvá matka.” Pronesl tiše a přitom se ostražitě rozhlížel, jako kdyby kontroloval, zda tu není nikdo s vámi.
”Máš dar, který se pravděpodobně brzy plně rozvine.” Jako kdyby přesně netušil, čeho budeš schopna.
”Připrav se na to, prosím.” S tím tě pohladí po vlasech a následně tě do ních políbí.
”Proč jsi vlastně tady? Nečekal jsem tě, že se tu objevíš tak brzy. Musíš se tam zase vrátit.” Odtáhne se od tebe a odstoupí pár kroků. V jeho tváři lze spatřit obavy. Dělal všechno pro to, abys přežila a teď to vypadá, že jeho veškeré snahy neuspěly.

***

Prosím, no tak… prosím vrať se. V duchu jsem úpěl, když její tělo nereagovalo na druhý elektrický šok způsobený defibrilátorem.
Doktorka profesionálně zvýšila pouze výkon a opět do těla pustila další. Bohužel znovu bez reakce.
”Možná bys mohla zkusit masáž srdce.” Zkusil jsem ji tiše navrhnout. Jen na mně zle pohlédla, ale odložila přístroj stranou a klekla si k Zuli, zkřížila dlaně na prsou a začala jí v zuřivém tempu stlačovat hrudník. Znovu a znovu.
Doktorka se zastavila, předklonila a dala ji umělé dýchání.
S veškerým napětím a naprosto ochromený jsem to sledoval.
”No tak holka, tohle jsme si neřekly. Já nedávám dohromady mrtvoly a ty mi jako žádná nepřijdeš.” Začala opět s masáží srdce. Ještě o něco zoufaleji. Mám takový pocit, že jsem zaslechl i nějaké nepříjemné lupnutí. Nic se však nestalo.
”Zuli, prosím tě… vrať se.” Pronesl jsem zoufale a doufal jsem, že se k ní má slova donesla, ať už byla kdekoliv.
”Našel jsem tě… nemůžu tě znovu ztratit. Potřebuji tě.”

(MH: Nechám na tobě, jestli ta slova slyší.)
 
Azula *Zuli* - 15. března 2020 17:56
zuli(1)9756.jpg
Jak jsem umřela
Otec?

Bylo to jako dlouhé mrknutí. Zavřela jsem oči, byla chvilku tma a pak najednou jsem zase v cirkuse. S tátou.

"Tati," vydechnu překvapeně, když mi pohled spočine na jeho obličeji. Jako kdyby od našeho posledního setkání neuplynuly roky. Jako kdyby neumřel. Moje radost z toho setkání, se ale velmi rychle zkazí, když si uvědomím, že on umřel. Což znamená, že já taky. Zamyšleně se podívám na svou ruku. Nic na ni není. Nebo mě snad zabil jinak?

Otcova další slova mě donutí opět vzhlédnout k němu. Pozvednu obočí, jak netuším, co mi tak důležitého chce říct. Jeho omluvu přejdu se smutným zavrtěním hlavy.

"Mně tuhle omluvu nedlužíš," řeknu měkce a smutně. "Ale jsem ráda, že tě vidím. Chybíš mi," dodám vzápětí, protože to jsou slova, která jsem v duchu vyřkla už tolikrát. Nechci tuto příležitost promarnit a neříct mu tuto důležitou věc. Snad to skutečně slyší a není to jen můj přelud.
 
Damien - 14. března 2020 09:55
fffffff1207.jpg
Moment překvapení - Co bylo poslední, co ti prolétlo hlavou?
Azula

”Dobrá tedy.” Prohlásil poté, co jsi mu podala ruku a zpečetila svůj osud. Za ruku tě stále držel, prstem nahmatal bod na ruce a stlačil jej. Nepostřehla jsi přesně který.

Bylo to tak prosté, tak rychlé. Jen moment překvapení, který nikdo nečekal. Necítila jsi bolest. Necítila jsi vůbec nic. A pak byla tma. Ta trvala jen chvíli, protože ses ocitla během mrknutí oka v cirkuse. Vypadal stále stejně, jak sis ho pamatovala. Byl naprosto prázdný až na jednu osobu. Tvého otce, který stál uprostřed.
”Máme málo času, drahá.” Vypadal stále stejně jako na fotkách, jako utkvělé vzpomínky tvé mysli.
Smutně se na tebe usmál.
”Moc mně to mrzí. Neměl jsem na výběr. Odpusť mi, prosím.” Bylo jasné o čem mluvil. Za co žádal o odpuštění. Za to, že uzavřel dohodu s tou mrchou a Damiena zaprodal. Byla jsi vůbec schopná mu něco takového odpustit?

Cirkus a otec


*****

On ji fakt zabil. Byl to jen moment. Nepatrná chvíle. Drželi se za ruku a její tělo se pak náhle skácelo k zemi, naštěstí jí zvládl chytit včas a opatrně jí položil na zem. Doktorka začala odpočítávat čas. Sekundy, které mi přišly najednou jako věčnost. Nemohl jsem jen tak ležet v posteli a sledovat to očima mého zrádného společníka, který to dopustil. Přesunul jsem se pomocí stínů za nimi. Doplazil jsem se k jejímu tělu ležícímu na zemi, nemohl jí prostě položit na postel.
Uriel se otočil na podpatku a odešel. Samozřejmě, nemohl vidět, jak se doktorce podaří jí zase přivést k životu.
”Jestli umře. Nepřej si mně.” Zavrčel jsem výhružně. Bylo to paradoxní, když vlastně mrtvá už byla. Jak se tomu říkalo? Klinická smrt?
Nemluvě o tom, že jsem věděl, že vzhledem ke stavu ve kterém jsem se nacházel, bych proti ní neměl šanci. Doktorka si z toho nic nedělala a připravovala defibrilátor, který už tu měla schovaný na posteli. Všechno měli připravené.
Cítil jsem se na nic. Přál bych si být na jejím místě. Lámalo mi to srdce, jí takhle vidět. Děsilo mně to.
”Uhni.” S tím se pustila do práce. Musel jsem popojít pár kroků.
Chtěl jsem ji držet za ruku. Chtěl jsem dělat cokoliv, co by ji mohlo pomoct. Ne, jen nepřítomně hledět a čekat.
 
Azula *Zuli* - 03. března 2020 19:08
zuli(1)9756.jpg
Zrádce Rex
Auriel, Uriel, Rex

Po zádech mi přejede mráz. Přeci jen představa, že jsem v pekle, byť jen na minutu je opravdu děsivá. Semknu rty, jak se snažím přesvědčit se, že už není skutečně nad čím dumat, co řešit. Důkladně sleduji Urielovu ruku, kterou ke mně natahuje, abychom potvrdili naši dohodu. Zrovna když se chci pohnout kupředu, uvidím pohyb ze stínů. Automaticky se tím směrem podívám. Rex. Samozřejmě.

Proti svému přesvědčení se na Rexe usměji a podrbu jej za uchem, přesně, jak si žádá. Zavrtím hlavou. Samozřejmě, že Damien poslal Rexe šmírovat. *Bojí se o mně? Ten který leží polomrtvý na nemocničním lůžku?*

"Damien mi sám řekl, že Uriel je moje jediná naděje. A mají plán. Řekni mu prosím, že budu v pořádku," ujistím jeho pobočníka a pak jej přestanu drbat.

"Beru to, Uriely, kdo a kdy mě zabije?" podám mu ruku a zeptám se vesele, ačkoliv se cítím samozřejmě trochu vyděšěně. Ale to úspěšně schovávám před zbytkem světa.
 
Damien - 02. března 2020 21:46
fffffff1207.jpg
Když chceme pro toho druhého jen to nejlepší
Azula

”Obojí je možné.” Pronese Uriel a podívá se zvědavě na Auriel, jestli k tomu nebude něco mít.
”Chce říct, že nevíme. Záleží na každém. Lidé jsou různí. Vyslechla jsem si spoustu životních příběhů, které měli podobnou zkušenost jakou budeš mít teď ty a každý mi říkal něco jiného.”
Nechtělo se mi věřit tomu, že se opravdu rozhodla souhlasit a jít do toho. Vždyť to bylo šílené a mohla umřít. Nejhorší na tom bylo, že po následných slovech… si to vlastně i uvědomovala.
Myslí na to, co by bylo se mnou. Zatraceně...

Uriel s Auriel si vymění pohledy.
”Dobře. Pokud to nevyjde, zachráníme aspoň tvého přítele. Máš mé slovo.” S tím k ní Uriel natáhne ruku, aby to stvrdil. Pro Andělé jsou dohody posvátné a neporušují je.
”Takže půjdeš tedy do toho?” Zeptá se Auriel.
Musím tomu zabránit. Krucinál. Nesmí takto riskovat. Určitě je ještě nějaká šance. Rexi… no tak Rexi udělej něco.
A tak můj drahý společník vyjde ze stínů, protože já jsem příliš slabý a nevěřím si, že bych byl schopen se u nich objevit včas.
Všichni překvapeně hledí na Rexe a ten dojde k Zuli, hlavou se o ní otře jasně říkajíc, že chce být podrbán.

”Omlouvám se. Damien má strach a tak ze mně udělal špeha.” Vysvětlí.
”Bojí se toho, že tak moc budeš riskovat.” Doufal jsem, že řekne něco jiného. Možná, že kousne Uriela do zadku.
”Ale ta situace ve které jsi je totálně na houby a toto mi přijde jako nejlepší řešení. Věřím, že to dopadne dobře… vždyť je to doktorka.”
Děkuji za pomoc, zrádče.


 
Azula *Zuli* - 01. března 2020 14:34
zuli(1)9756.jpg
Dočasnou smrtí se vyhnout permanentní smrti
Uriel a Auriel

Podívám se po doktorce, když se do toho vloží. Dneska mě osobně zachránila před Temnotou. A jak říkala sama, nebo snad to říkal Damien?, když si se mnou dala tolik práce, tak určitě nebude chtít, aby ta práce přišla vniveč. Takže, i když ona lobuje za ten tajemný plán, tak to nemůže být tak špatné, ne?

"Když jsem se naposledy upisovala na dobu určitou, skončilo to tím, že se mě zaměstnavatel pokusil zabít, ale když tomu a tobě věří doktorka a tobě Damien..." pronesu neurčitě, což je spíš povídání si pro mě samotnou.

Ale když vysloví ten nápad zůstane na ně chvíli zírat, ani jeden z nich se nehne. Takže to asi nebude úplně vtip. Přešlápnu z nohy na nohu, zajedu si rukou do vlasů a snažím se to zpracovat.

*To je největší číslo! Nejdokonalejší, co kdy kdo viděl! Jen si představ, jaké fronty by se na to stáli! Všichni by skandovali tvoje jméno! Azula, pro níž Smrt je přechodná!*

Nevím, jak se to stalo, ale v hlavě se mi ozve hlas našeho hlavního principála, jak nadšeně popisuje nějaké nebezpečné číslo, abych ho začala trénovat. Někdy měl opravdu nebezpečné a šílené nápady. Nemožné věci. A přesto jsem je zvládla. A teď bych krátkou smrtí unikla smrti definitivní.

"Takže na minutu budu na druhé straně? Někde mezi, nebo vyloženě ve finální destinaci?" zeptám se a pokradmu se po nich podívám. Zdravou rukou si promnu krk ze strany. Na moment se odmlčím.

"Dobře," řeknu pak a kývnu hlavou. "Jen... mohli byste mi prosím něco slíbit? I kdybych se neměla vrátit zpátky, dostanete Damiena do Anglie? Dokud ho nemá Temnota zase v moci, tak by tam měl šanci na svůj život. Teď si na něj vzpomněl a byla by škoda, kdyby k němu neměl už právo..."
 
Joleene "Jo" - 27. února 2020 22:17
joleene6101.jpg
Takže snídaně a plány
Simon

Ten, kdo znal Simonovu lehkovážnou a suverénní stránku, by se nejspíš pozastavil nad tím, jak plánuje záložní plány a vůbec... plánuje. Ale nevím, nedovedu se přimět k údivu, spíš jen k příjemnému pocitu a mírnému úsměvu. Jako kdybych věděla, že tohle k němu patří. Nebo si to aspoň namlouvám, že tohle je to, co skrývá pod vtípky a vystoupením v podpatcích. A tak jen mlčky přikývnu a dopiji kávu.

Prohrábnu si rukou vlasy a zhluboka se nadechnu. Viděl mě už na pokraji psychických sil a i při sexu. A ani při jednom nevypadalo, že by mě soudil. A tak to tentokrát šlo o trochu lépe před ním mluvit o svých nedostatcích.

"Myslela jsem, až vyjdeme odsud. Říkal jsi, že svět tam bude pokračovat přesně, kde jsme skončili. No a ta síla, co jsem měla a její náhlé zmizení mě dost vyšťavilo. Jak psychicky, tak fyzicky. Takže jsem to myslela tak, že se nejspíš o tebe budu muset doslova opřít. To je celé," přiznám se a napiji se zase kávy. Pak ji odložím.

 
Damien - 27. února 2020 22:07
fffffff1207.jpg
Šílený plán
Azula

Byl jsem neskutečně rád za to, že jsem v jejím hlase slyšel skepticismus. Že potom neskočila hned, ale chtěla slyšet víc. To bylo moc dobře. Vím, že byla zoufalá a toto se zdálo, jako momentálně jediné řešení situace.

”Ty asi nerozumíš tomu, co ti tady Uriel nabízí.” Vložila se do toho Auriel. ”Temnota se Britským ostrovům vyhýbá jako čert kříže. Neví se přesně proč tomu tak je, ale je to díky Stonehengi. Je tam zranitelná, lidská… a to ji děsí. Mohli byste tam s Damienem utéct a zkusit tam žít.” Mrkne na ní.

”Děkuji, Auriel, ale to jsi nemusela.” Jde cítit, že mezi nimi vládne jakési napětí. Jako kdyby měli mezi s sebou strašně starý spor, který nebyli schopni za ta léta vyřešit. Ale přesto se teď snaží spolupracovat a zachránit Zuli život.
”Nechci, aby ses upsala do konce svého života. Stačilo by jen pět let. Důležité je, že by ses naučila bránit a už by ses tomu byla schopná vyvarovat. Nejsem tvůj nepřítel, jen se ti snažím pomoct.” Pokusí se vysvětlit.

”Budeš muset umřít na šedesát sekund.” Konečně detektiv sdělí ten jejich úžasný plán.
”Oživíme tě. Ale všichni chtějí tvoji smrt a tu jim dáme.” Znělo to naprosto šíleně a upřímně doufám, že je pošle do háje.

”Uriel zajde potom za Michaelem, vrátí mu, co bylo ukradené a jako bonus mu ukáže vzpomínku na to, jak tě vidí mrtvou. A pochopitelně jsme našli na pitevně tělo dívky, která je ti velmi podobná a udělali jsme vše pro to, aby se to nedalo zpochybnit.” Je na nich vidět, že mají plán velmi dobře promyšlený.

”Poštvu Michaela proti démonovi. Zároveň mu pošlu fotky tvé mrtvoly. Dodá Uriel. Říká to bez známky emoce, jako kdyby to bylo na denním pořádku. Zmlknout a dávají tak Zuli prostor, aby si to nechala projít hlavou a odpověděla jim.
Sakra. Sakra. Sakra. Je to příliš nebezpečné.
 
Azula *Zuli* - 27. února 2020 18:38
zuli(1)9756.jpg
Pomoc s plánem
Uriel a doktorka

Nechám se zavést do pokoje. Hodlám pozdravit, ale na něco takového andělé asi nehrají, protože se rovnou pustí, do svého monologu. Je to sice trochu zvláštní chování, ale rozhodně nic, co bych pro svou záchranu nehodlala skousnout.

"No, více méně ano. Jeden z nich se mě už pokusil zabít, u druhého to je jen vysoce pravděpodobné, vzhledem k tomu, kdo to je a že jsem mu něco důležitého odcizila," souhlasím s Urielovým shrnutím celé mé tristní situace.

*Takže byl důvod, proč se mi nepředstavila?* napadne mě překvapeně, když se konečně dozvím doktorky jméno a vidím, jak se kvůli tomu zlobí.

Moc se mi nelíbil způsob, jak to celé shrnoval a připomínal mi, že nemám vůbec žádnou jinou možnost, než přijmout ten jeho návrh. Začínám mít pocit, že to bude něco velmi, ale velmi nepěkného, šíleného, nebo dokonce bolestivého a neproveditelného. Založím si ruce na hrudi a čekám, co z něj vypadne.

"Jen abych si to ujasnila. Ty chceš na oplátku to, že pojedu do Anglie a tam budu studovat, jak bojovat s nadpřirozenem? Takže se... do konce života upíšu k tomu, že budu takto pro tebe, nebo tu organizaci pracovat? To je to, co chceš na oplátku?" zeptám se trochu skepticky. Díky démonovi jsem se naučila neuzavírat dohody, dokud o nich nevím všechno.

"A co je teda ten plán?"

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.32057595252991 sekund

na začátek stránky