Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Damien - 26. února 2020 23:56
fffffff1207.jpg
Rex aka dvojitý agent
Azula

Nevím, co bylo důvodem mé nervozity. Jestli za to mohla doktorka a ona zmínka o namočení nás v kávě… nebo to bylo tím, že jsem nemohl být přítomen na tom setkání a to nejen z důvodu svého zranění, ale i z toho, že jsem do toho nemohl pořádně zasahovat. Nicméně ač byl důvod jakýkoliv, pověřil jsem Rexe úkolem a to takovým, aby se schoval ve stínech a pozoroval celou tu situaci. A také aby byl mými očima. Jinými slovy, abych to co se tam dělo viděl.

Doktorka šla společně se Zuli zpátky do jejího pokoje, kde už čekal detektiv. Stál u okna a pozoroval výhled.
”Již jsem byl seznámen s vaší politováníhodnou situací. Jsou tu dvě mocné frakce, které bojují o moc nad stejným územím a vy jste se jim k tomu připletla. A obě dvě frakce se rozhodli, že pro ně bude nejlepší, když vás zahubí.” Pohlédl zvědavě na Zuli a čekal jen potvrzení jeho slov, když jej dostal jen pokynul hlavou.
”Zde se schováváte, protože tahle nemocnice má ochrany a nehrozí vám tu díky Auriel nebezpečí.” S tím obrátil pozornost na doktorku, která jej propalovala pohledem.
”Děkuji, Urieli, že jsi řekl mé jméno… aniž by ses mně zeptal.” Ušklíbla se a usadila se na postele, zkřížila přitom ruce na hrudi. Uriel to ignoroval a opět svou pozornost přesunul zpátky na Zuli.
”Když se budete snažit utéct, tak vás stejně vypátrají a zabijí.” Naprosto očividné, ale stejně to musel zmínit.
”Měl bych tu tedy plán, který se vám, ale úplně nebude zamlouvat.” Začal opatrně a já věděl, že to nebude nic dobrého.
”Ale je to jediná šance, jak to vyřešit a kdy vám nabízím nový život… Samozřejmě za to budu něco chtít a to, abyste odjela do Anglie, kde se nachází ústředí s bojem proti nadpřirozenu a začala tam studovat.” Začne nejdříve s podmínkami, které za to výměnou bude chtít. O tom ústředí, už jsem něco slyšel. Hlavně díky Temnotě, která má omezený dosah díky Stonehenge. Jinými slovy nemá tam žádnou moc. Je velmi zranitelná.
To zní velmi slibně, ale ještě se nesvěřil s plánem.
Detektiv čekal na Zuli, jestli bude ochotna splnit podmínku dohody, než se jí svěří blíže s plánem.
 
Azula *Zuli* - 26. února 2020 21:22
zuli(1)9756.jpg
Zpátky do současnosti
Damien, Rex, doktorka

Samozřejmě, že jsem byla tehdy uražená a trucovitá. Vždyť se od něj prakticky několik dní nebyla schopná oddělit a já se prostě bála toho, že můj Damien je pryč, že mi ho sebere a já zůstanu sama. Což se nakonec stalo, i když ne její vinou, ale díky Temnotě. Dokonce mi dojde, že tehdy mi dal poprvé a naposledy pusu. Bylo to zvláštní, protože to bylo zbrklé, já to nečekala a taky jsem nevěděla, co dělat. A dodnes jsem nevěděla, proč se to rozhodl udělat.

"V těch šatech by byl okouzlující i pytel od sena," ujistím jej se smíchem. "Ach, William. Krásně voněl a nosil mi vždycky po vystoupení kytice." Vysvětlím Rexovi koho tím Damien myslel. Tón jeho hlasu mi prozradí, že k němu chová stejně vřelé pocity jako tehdy.

"Pořád netuším, co ti na něm vadilo. Nebyl ani zase tak moc povýšený... jen hodně... rodině založený. Což není něco, co by patnáctiletá holka moc ocenila," pokrčím nakonec nad tím rameny.

Na Rexe se vesele usměji. Souhlasím naprosto s Damienem.

"Byl bys hlavní vystoupení, o tom žádná!" ujistím ho vesele.

Zazubím se na ní a shodím nohy z postele.

"Nemůžu si pomoct, ale když to řekne někdo jako ty, tak se začnu obávat, že to myslíš doslovně," vysvětlím a pak se podívám se na Rexe.

"Půjdu si s ním promluvit. Ty hlídej Damiena. A kdyby se jenom trochu hnul z postele, tak mu zaslintej do ucha, to nemá rád. A já ti pak za to na něj povím nějakou pikantnost," motivuji další nadpřirozenou bytost v místnosti a naposledy ji podrbu za uchem. Pak se vydám k doktorce. Opět si vyhrnu rukávy k loktům.
 
Damien - 26. února 2020 09:10
fffffff1207.jpg
Jo, to byly časy
Azula

”Wow.” Pronese Rex pouze zaraženě. To by do mně neřekl, že jsem už v té době byl hotový Don Juan.
Jasně Miriam. Pousmál jsem se, když mi připomněla její jméno. Stejně jsem si tak díky ní vzpomněl na to, jak se mnou skoro týden nemluvila a vyhýbala se mi, jako kdyby mi to dávala za vinu, že tady je. Samozřejmě, že jsem za to trošku mohl. A samozřejmě, že jsem se s Miriam bavil. Byli jsme však jen přátelé. Zkoušeli jsme to dát dohromady, ale shodli jsme se, že to prostě nejde. Po týdnu na mně Zuli promluvila, ale stále byla naštvaná. Tak jsem ji musel vytáhnout na piknik a tam jí vysvětlit, že ať se bude dít cokoliv, tak stále to bude jen my dva proti celému světu… Políbil jsem jí. Shodli jsme se však na tom, že to není nejlepší nápad a tvářili se, že se nic nezměnilo.

O čem to mluví? Jo o šatičkách.
”Dobře, dobře. Vypadala jsi jako princezna a okouzlila jsi pár chlapeckých srdcí.” Rozhodnu se jí připomenout, že jsem nebyl jediný okouzlující.
”Třeba toho syna lorda, který si tě chtěl vzít. Utíkal za tebou z domu a nosil ti dary.” Žárlil jsem na něj. Z tónu mého hlasu bylo znatelné, že žárlím i teď jen, co si na to vzpomenu. Na to, že měl peníze a mohl koupit Zuli květiny. Nádherné růže, mezitím co já jsem jí byl schopen jen nějaké natrhat.
”Ano, byly to časy...”

”Téédaa… Chtěl bych tam s vámi být. Určitě bych vymyslel nějaké skvělé vystoupení.” Ozve se Sgian Dhorcha, který vypadal jako pes, ale mluvící pes. Jistě by měl skvělé vystoupení. Určitě by se stal hitem. Byl jsem rád, že svou pozornost obrátil na sebe.
”O tom vůbec nepochybuji.”

Zaklepání na dveře nás vyrušilo. Byla to doktorka, která si nás prohlédla a na její tváři se objevil úsměv.
”Jste tak sladcí, že bych si vás nejraději namočila do kávy.” Kvůli tomu tady však nebyla. Cítil jsem, že se něco chystá a měl takové neblahé tušení, že se mi to líbit nebude.
”Je tady detektiv a chce s tebou mluvit. Dovedu tě tam.”

 
Azula *Zuli* - 26. února 2020 07:23
zuli(1)9756.jpg
Vzpomínky na jednodušší časy
Damien

Ještě ve mě chvíli ta báseň rezonuje. Je to strašně zvláštní, jak ji umíme stále oba zpaměti, ačkoliv jsem na ni dlouhé roky nepomyslela. Rex, jeho poznámky na Damienovo vzezření, a změna tématu mi pomohou se trochu uklidnit. Trochu, protože pohled na Damiena mi připomněl, proč jsem tak ochotně za ním cupitala v každé volné chvíli. Tehdy měl na všechno odpověď, se vším si uměl poradit a ano... ten obleček nebyl vůbec špatný.

"Pleteš se, Rexi, vlastně to bylo naprosto naopak," vysvětlím chlupatému společníkovi. "Asi dvě ženy opustili po návštěvě cirkusu své přítele a snoubence, aby se mohli k nám přidat a být Damienovi blíž," vzpomínám nahlas i já. Tehdy jsem ještě nechápala zvláštní rozkol ve svých pocitech, teď vím, že jsem tehdy žárlila.

"Miriam jsem fandila nejvíc, ta nakonec v cirkuse zůstala několik let," dodám ještě a pousměji se.

"Hele, hele! Já nebyla jako panenka! Já byla přímo princezna! Měla jsem korunku!" bráním se vesele a vzpomínám na ty krásné roky na vysutém laně. Nadzvednu se na loktech, abych lépe na ně viděla.

"Měla jsem tylovou růžovou sukni, něco jako měly baletky, ale víc ... načechrané. Tehdy jsem si začala myslím i barvit vlasy, kvůli té sukni. A pak spousty třpytek. Korunka, krásné šaty a cvičila jsem na vysutém laně. A pak jsem ještě vystupovala s Monsierem, takový obrovitý chlápek, co jsme o něm říkali, že je nejsilnější na světě. Mohla jsem mu chodit na natažené ruce a jemu to nevadilo, skoro jako kdyby mě necítila na té ruce!" vzpomínám nadšeně. Měla jsem vystupování ráda. A potlesk. Zalehnu zase zpět a mírně zavrtím hlavou.

"Jo, to byly časy..." zakončím své vyprávění zamyšleným povzdychem. Na tváři mi ale pořád hraje úsměv.
 
Damien - 25. února 2020 23:36
fffffff1207.jpg
Jako za starých časů
Azula

Společně s ní jsem recitoval báseň. Tu báseň, která mi někdy nedávala spát a já se sám sebe ptal, proč je pro mně tak důležitá. Teď jsem konečně pochopil. Byla pro mně důležitá kvůli ní.

Jak moc bych si teď přál být Rexem, aby ke mně pohlédla... Nebo se mně dotkla. Přijdu si, jako kdyby bych něčím nakažený a ona měla strach, že to taky chytne. Tak proč si vedle mně lehla?
Aby splnila přání někoho, kdo kvůli ní riskoval… Zatraceně. Jsem to, ale idiot.
Tak moc bych si přál, aby to bylo jako dřív. Abychom byli zase jen my dva proti celému světu. Nechci už nadále být Stínochodcem. Chci se stát znova Damienem, který by mohl doufat v něco víc.

Jsem tak rád, že se rozhodne svěřit mému drahému společníkovi s tím, co jsem nosíval při vystoupení. Sice to budu mít od něho stále na talíři a bude mít důvod se mi smát, ale na tom teď nezáleží. To bude problém mého budoucího já.
Když na mně pohlédne, srdce se mi divoce rozbuší. Snažím se uklidnit, abych jí nevyděsil.
”V tom teda musel vypadat strašně.” Vložil se do toho Rex a po psím se ušklíbl.
”Náhodou se to dívkám líbilo.” Bránil jsem se a přitom si vzpomínám, jak jsem po žádné netoužil, protože jsem měl oči upřené pouze na jediné dívce, která teď leží vedle mně. Sem tam jsem měl pár románků, ale nebylo to nic vážného.
Zase se to schyluje k blbým myšlenkám.
”A proč se ty nepochlubíš s těmi úžasnými růžovými šatičkami? Vypadala jsi jako panenka.” Zkusím se bránit.

 
Azula *Zuli* - 25. února 2020 23:10
zuli(1)9756.jpg
Staré věci, novýma očima
Damien

Uchechtnu se, když se mi přizná, že si ta jména občas pozměnil. Zavřu oči, protože mě příliš láká se jeho směrem podívat. A já se bojím, že bych v tom viděla příliš nostalgie, příliš hrdinský obraz Damiena, co jsem měla už z dětství. Vím, že on se po mně podíval, cítila jsem to, ale já si to nedopřeji.

"Říkala jsem si, že Hvězdula nebude asi pravé jméno pro jednu malou hvězdu," pravím s úsměvem na tváři.

Skoro cítím cirkus, všudypřítomnou slámu našeho jeviště a pachy všech zvířat. To, že nás oba dělí aspoň trocha prostoru způsobí, že je pro mě jednodušší si to všechno upamatovat a představit do barvitých detailů. Všechno to hezké, i to méně... Práce, povinnosti... Otce, Temnotu... Zavrtím se a ruce si z břicha přesunu podél těla. Budu moct někdy na něj myslet bez toho, aniž bych si vzpomněla na úmluvu co udělal s tou nebezpečnou entitou? Silou vůle se donutím soustředit na náš rozhovor. Oči už opět dokořán, tentokrát je pro jistotu upřu na Rexe, co sedí u postele a jednou rukou ho začnu drbat za uchem.

"Myslíš ten příběh, co jsem tě nutila mi vyprávět asi tak stokrát?" zeptám se. "Počkej, jak to bylo...?

Obratně splétajíc půvabné mráčky,
v odrazech hvězd však vidět je žal,
toužící tajně nad obláčky,
aby ji za ruku už brzy vzal.
Až za rok překročí tu řeku mléčnou,
něžně jak voda, lehce jak sen,
prožijí chvíli, jež stane se věčnou,
prožijí spolu celičký den.
Koneckonců, je-li láska pravá a věčná,
vydrží i sebedelší odloučení."


Odrecituji z paměti s upřeným pohledem na Rexe, protože se bojím, že řekla bych-li jen jediné slovo, viděla bych Damiena zase tak idealizovaného jako tehdy. A teď už moc dobře vím, co ty emoce znamenají...

"Rexi, vyprávěl ti Damien někdy o tom, jak slušivý měl obleček, když vystupoval?" zeptám se psího společníka a do hlasu se mi vloudí škádlivý podtón. "Červená vesta se zlatým lemování... černé kalhoty s červeným pruhem kolem pasu..." začnu vyjmenovávat a teprve teď mám odvahu se po příteli z dětství podívat.
 
Damien - 25. února 2020 21:05
fffffff1207.jpg
Jako za starých časů
Azula

Nevím, zda to bylo její přítomností, ale konečně jsem si začínal plně vzpomínat na naše společné chvíle. Už to nebyly pouhé útržky, které mi nedávaly žádný smysl.

Na sucho jsem polkl a chvíli přemýšlel, jestli to byl dobrý nápad. Být v její blízkosti, když se opět probudily k životu vzpomínky a city k této růžovovlasé osobě.
Vyvolalo to ve mně spoustu otázek. Co kdyby mně neunesla Temnota? Kam by jsme pokračovali? Její otec by to jistě nedovolil nebo ano? Cítila a cítí ke mně taky to stejné, co já k ní? Je možné, že by láska byla schopná překonat vše? Otázka, která křičela nejvíce.
Všechny otázky však umlkly, když jsem cítil její vůni… Voní jako tehdy nebo se mi to jen zdá?
Jako kdybychom spolu opět leželi na dece, užívali si piknik skládající se z vody a pár jablek, které se mi podařilo ukořistit a nějakého pečiva, když se nám dařilo. Nebylo toho moc, ale mi jsme to ani nepotřebovali.
Byl jsem tak strašně šťastný, že souhlasila a neposlala mně do háje.

”Abych se ti přiznal, tak jsem se kvůli těm večerům vzdělával. Našel jsem jednu knihu o astronomii.” Těknul jsem po ní pohledem. Bál jsem se, že by se mohla rozplynout. Bál jsem se, že by mohla být jen pouhý sen. Nádherný sen, kvůli kterému se nechci už nikdy probudit.
”Samozřejmě, že jsem některé názvy maličko poupravil. Zas tak skvělý jsem nebyl.” Pousmál jsem se.
Tak moc rád bych se dotkl její ruky. Pohladil jí. Ale nemůžu… Nesmím.
”Vzpomínáš si ještě na ten příběh zakázané lásky.” Byl to snad její nejoblíbenější příběh.

Zakázaná láska
 
Azula *Zuli* - 24. února 2020 21:21
zuli(1)9756.jpg
Nečekané přání
Damien, Rex

"Jsem ráda, že ti humor zůstal," usměji se a potřesu hlavou, když pronese to o puse na nos.

"Úžasné, díky, Rexi," usměji se na věrného společníka a vezmu si od něj pohár. Tedy pokud jej nehodlá zase odnést někam do stínů pryč. V tom případě mu ho nechám. Každopádně, ale pustím Damienovu ruku.

"Jasně, co potřebuješ?" zeptám se ho hned, připravena mu donést další kelímek s vodou, a nebo zkusit najít nějaký jídelní automat tady. Ale on se mezitím začne posouvat na posteli. "Damiene!" pronesu nespokojeně a zamračím se. Jestli to uvidí doktorka, jak se tady namáhá, tak mně přetrhne a jeho taky. Naštěstí se ale nezvedá z postele a pronese svoje přání. Na pár vteřin na něj nechápavě hledím. Ačkoliv to není vůbec tím, že bych netušila o čem mluví. Vím moc dobře. Moje srdce začne bít o poznání rychleji, když si vzpomenu na ty stejné krásné chvilky. Svět byl tehdy jednodušší, a ačkoliv se se mnou moc nemazlil, měla jsem pevné body v životě. Otce, cirkus, Damiena. Nebylo nic před čím by mě neuchránili, s čím by mi nemohli pomoci. A já byla šťastná za každou hezkou chvíli, co jsem s Damienem měla. Společné pozorování hvězd mezi ně patřilo. Vždycky jsem si lehla vedle něj a koukali jsme na oblohu. Někdy si vymýšlel příběhy, někdy mluvil o hvězdách. Celý vesmír nad námi jako moře možností, které jsme dost možná nikdy neměli. Oh, jak jsem ty chvilky zbožňovala. Pokradmu jsem se na něj občas podívala, abych viděla jeho známou tvář. Vždy jsem měla takový zvláštní pocit v břiše, tu radost, že tu je se mnou...

"Dobře," souhlasím tiše a pousměji se na něj mnohem statečněji, než se cítím.

Jak se bojím těch pocitů, které jsem k němu chovala, že se vrátí v plné parádě, sotva si lehnu vedle něj. Ucítím jeho teď už zase dobře známý pach a uvidím jeho profil tak, jako tolikrát předtím, když to byl pro mě Velký Damien. Opatrně si vlezu k němu na postel. Částečně kvůli jeho zraněním, ale částečně kvůli sobě, jak se cítím díky Temnotě, i těm vzpomínkám, rozechvělá a křehká. Lehnu si vedle něj, hlavu položím na polštář a ihned se zadívám na strop, abych neměla šanci se podívat na něj. Zakazuji si ho. Ruce si položím přes sebe na břicho a zatahám se za rukávy.

"Nikdy jsem nevěděla, jestli si ty jména hvězd opravdu pamatuješ, nebo jestli sis je pokaždé vymýšlel," pronesu tiše a krátce se pousměji.
 
Damien - 23. února 2020 21:02
fffffff1207.jpg
Při vědomí
Azula

”Třeba ti dát pusu na nos.” Uchechtl jsem se, což zabolelo, ale nebylo to tak strašné.
Líbilo se mi, jak mně držela z ruku. Utvrzovalo mně to v tom, že není pouhou iluzí, ale že je skutečná a že je tady se mnou.

Rex na srozuměnou vyštěkl a zmizel do stínů, aby se následně během chvíle objevil zpátky s pohárem v tlamě. Mohl jsem si oddechnout, že tady neležím jen tak pro nic za nic z prostého rozmaru.
”Myslíš, že bych tě o něco mohl poprosit?” Nečekal jsem moc na odpověď, když jsem se snažil udělat místo. Bolelo to, ale stálo to za to. Obzvláště, pokud bude souhlasit.
”Mohla by sis za mnou lehnout, jako když jsme spolu tehdy koukali na hvězdy?” Prosebně jsem se na ni přitom podíval.
”Byly to krásné časy. A já si na ně konečně vzpomínám tak čistě.”
 
Azula *Zuli* - 23. února 2020 20:20
zuli(1)9756.jpg
Konejšivé povídání
Damien, Rex

Pozvednu obočí, když řekne, že si vzpomíná. Nejsem si moc jistá, zda je to dobře nebo špatně. Temnotě se to každopádně líbit nebude. A já proti ní nemám žádné eso, co by jí zabránilo Damienovi znovu ublížit.

"A tys mi říkal Azuro, když jsem tě štvala," dodám trochu rozněžněle i přes svou nerozhodnost na toto téma. Dám si pak vlasy za ucho a odložím kelímek s vodou na stolek.

"No a chudák Rex to s tebou musí pořád vydržet," pousměji se. Jsem ráda, že je schopný aspoň vtipkovat. Znamená to, že je naděje, že se brzy uzdraví. "Když budeš hodný pacient a nebudeš mít nutkání se zvedat, tak pro tebe ještě jedno nebo dvě hezké slovíčka ztratím..."

"Nesměj se!" upozorním jej trochu zkroušeně, když vidím, jak se mu tělo prohlo v křeči a ani si neuvědomím, že jsem ho vzala za ruku.

"Jsem si jistá, že přijdeš na jiný způsob, jak mě přivést k rozpakům, Krasoni," pronesu s nakrčeným obočím lítostí. Jeho další otázka mi připomene jednu věc, co jsem naprosto doteď zapomněla.

"Rex ho přinesl... Rexi?" oslovím jeho psa, protože já ten pohár nechala přesně na tom místě, kam jej ten věrný společník položil. Připadám si hloupě, že jsem tak důležitou věc nechala stranou, ale v tu chvíli jsem prostě nemyslela.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25514984130859 sekund

na začátek stránky