Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 22. února 2020 14:42
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Rex
Azula

”Hlavně si to nevyčítej, holka. Udělal to, protože sám chtěl. Udělal konečně něco z vlastní vůle.” S tím se hlavou otřel o tvoje koleno a jasně tak dával najevo, že by rád, kdybys ho podrbala.
”Nemluvě o tom, že tím nic nevyřešíš.” S tím ti věnoval pořádné psí olíznutí tváře.

”Hmm, schopnost mám od ní. Ale fakt nevím, jestli bude chtít nějak pomoct. Vždyť se jí vzepřel.” A jak to tak vypadá, tak nadpřirozené bytosti mají si problém s odpouštěním.
Nejspíš bys dál zoufala, kdyby se z stínu skutečně nevynořil Damien. Celý zakrvácený se skácel se k zemi. Vypadal příšerně. Bylo těžké odhadnout z toho, jak měl všude krev, kde všude měl zranění. Ale byl naživu.
”Skočím pro doktorku, ty se ho snaž udržet naživu. Nevím, drž mu rány.” Štěknul Rex a zmizel. Nenechal tě naštěstí dlouho s Damienem, protože se hned ve dveřích během mrknutí oka objevila doktorka.

”Krucinál. Krucinál. Krucinál.” S tím si k němu klekla a snažila se jej uzdravit pomocí doteku. Aspoň tak, aby přežil následný přesun.
Všechno to bylo strašně rychlé, aspoň ti to tak připadalo. Jako kdybys ty najednou byla strašně pomalá. Sledovala si, jak někdo donesl vozík a jak na něj opatrně položili Damiena. Zmizeli a nechali tě samotnou. Seděla si na zemi se zakrvácenými rukami, který byly důkazem, že to se ti jen nezdálo.
 
Azula *Zuli* - 22. února 2020 13:59
zuli(1)9756.jpg
Pocit viny
Rex

*Že by to byla past? Ale jak mohl tušit, že se tam budeme chtít vrátit? Nebo snad to byla Temnota?* napadne mne, když poslouchám Rexe. Netuším, čemu víc věřit. Je možné, že Démon něco takového čekal, ačkoliv mne samotnou by to nikdy nenapadlo. Na druhou stranu, je pravda, že on tuhle hru hraje o dost déle než já.

"Je mi to líto, Rexi," špitnu tiše, zatímco mě přemáhají výčitky svědomí, že tohle celé se stalo právě kvůli tomu, že se mi snažili pomoct z téhle prekérní situace. Kvůli slibu otci, co mu dal před lety. Zamrkám a skloním hlavu, aby mi vlasy přepadly do obličeje, zatímco přemáhám slzy. Nemám, jak mu pomoct. I kdyby se Rex uměl dostat zpátky a vzít mě s sebou... Nemohla bych tam jít. Nemám co nabídnout na výměnu a přechytračit démona jen tak nezvládnu. A když si vzpomenu, jak vypadá ve své pravé podobě, tak mě přepadne děsivá úzkost. "Ráda bych mu pomohla, ale nevím... nemám jak..."

Omlouvám se jeho společníkovi, protože fakt nevím, co jiného. Zlobím se na sebe, že nemám plán, že nejsem schopná vyřešit celou situaci, že jsem nechala někoho jiného řešit moje problémy, že jsem o Damienovi pochybovala.

"Ta tvoje schopnost... Je to taky přes Temnotu? Nemohla by ona mu pomoct?" napadne mne zoufalý plán. Ona určitě nebude tak neschopná jako já. Ať už za to může ona nebo Démon, mohla by být řešením.
 
Vypravěč - 22. února 2020 12:32
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Rex
Azula

”Všechno šlo, jako na másle, ale když jsme se chystali, že unikneme… tak to Damienovi nešlo.” Pronesl pes a začal si olizovat zraněnou tlapku.
”Hned na to se odevšad objevila spousta ozbrojených mužů. Pár jsem jich dostal.” Vycenil přitom zuby. Dokázala jsi si živě představit, čeho byl schopen.
”Ale Damien mi řekl, že tohle takhle dál nejde a že je velmi důležité, aby se ten pohár dostal k tobě… a tak jsem tady.” Kdyby uměl pokrčit rameny, tak by to nejspíše udělal. Takhle jen naklonil hlavu na stranu.
”Zkoušel jsem se tam vrátit, ale nemůžu. Něco mi v tom brání.” Zakňučel smutně a sklopil hlavu.
 
Azula *Zuli* - 22. února 2020 11:58
zuli(1)9756.jpg
Nečekané ztráty
Damien

Usměji se pouze na to, když mi Damien řekne, že se Rexovi líbím. V téhle podobě je mi ten jeho společník taky sympatický. To už ale přejdeme na další téma a já zpozoruji na Damienově tváři, že se po mém prohlášení zarazil. Už i proto tolik neotálím s vlastním požadavkem. A cítím se kvůli tomu špatně jen chviličku a maličko. A pořád si myslím, že je to dostatečně opodstatněné přání.

"Díky,"
pronesu, když zmizí, aby mi to donesl.

"Nemyslela jsem to zle. Jen prostě je mi tady zima. Fakt mu to tričko i mikinu vrátím. Nejsem jedna z těch holek. Jen teď nemám přístup k sobě domů k mým věcem. Vlastně teď mám takové menší pokojové vězení. Ale tím tě nebudu zatěžovat. Jen chápej, že jsem si o to říct musela. Anděla jsem si brát nechtěla..." vysvětlím mezitím Rexovi, zatímco zůstaneme v pokoji samotní.

Rychle se obléknu do přineseného oblečení. Zip mikiny spokojeně zapnu až ke krku a vlasy si vytáhnu zpod mikiny. Je mi to samozřejmě o dost větší, ale já se darovanému koni na zuby nehodlala dívat. Jen si vyhrnu rukávy k loktům a jsem takhle docela spokojená.

"Jo. Díky. Zlomte vaz," popřeji jim štěstí a sleduji je ještě jak zmizí ve stínu.

***

Je to opravdu krutá hodina pro mě. Přecházím po pokoji, cítím se jako zavřený lev v kleci s pachem krve ve vzduchu. Vím, že Damien a Rex pokouší štěstí, když jdou za démonem pro ten pohár. Mně taky chytil před rokem. I když byla pravda, že tehdy jsem celou situaci značně podcenila. Neměla jsem totiž tušení, do čeho jdu a Damien tenhle svět zná. Navíc je Šerochodec, zvládne se dostat odkudkoliv...

*Když se zvládne dostat odkudkoliv, tak jak to, že mu to tak trvá?* poznamenala ta část mě, co nevěřila, že by se o mně někdo takhle staral a riskoval. Našeptávala mi, že mě prodal, že obchoduje s démonem a snaží se dostat, co nejlepší cenu.

Přecházím po místnosti a docela se divím, že tu není už vyšlapaná cestička. Když se ze stínů vynoří Rex, srdce mi poskočí a pak se zastaví. Byl to jenom Rex. Rozhlédnu se automaticky kolem, jestli z jiného stínu nevyjde i Damien a démon. Jenže pak si všimnu, že Rex má kalich a kulhá.

"Rexi?" odvážím se přijít k němu. Kleknu si na jedno koleno, když k mým nohám položí ten kalich.

Nevím, zda jsem v tu chvíli oněměla tím, že mluvil, nebo tím samotným sdělením. Na chvíli se zarazím, než mi samovolně ruce zajedou k obličeji, abych si krátce promnula tváře, ze kterých se vytratila veškerá krev a zajela si prsty do vlasů. Nepomáhá to. Neuklidňuje. Zadívám se zpět na Rexe. Jako kdyby mi někdo podkopl zem pod nohama. V tuto chvíli bych byla mnohem raději, kdyby mě spíš zaprodal. Takhle kvůli mě trpí nevinný.

"To ne," zanaříkám tiše. "Co se stalo? Jak... jak?"
 
Damien - 19. února 2020 22:39
fffffff1207.jpg
Výměnný obchod
Azula

”Líbíš se Rexovi a to je moc dobře… vlastně je to skvělé.” Pronesu nadšeně, když zaslechnu telepatické myšlenky. Domluvil jsem se s ním na tom, že zatím ještě nebude mluvit, což dokáže. Nechci, aby mi Zuli hned omdlela. Nechápejte mně špatně, nepodceňuju ji, jen jsem se rozhodl být na ni mírný. Dávkovat jí to po lžíčkách, jak se tak říká.

”Ano?” Samozřejmě mně tím maličko zaskočila. Už tak tím, že jsem se rozhodl upravit pravidla a přesto jí nějakým způsobem pomoct, celkem riskuji. Fakt netuším, co po mně chce a jestli to budu moct splnit.
Naštěstí dlouho neotálí se svým přáním a já se musím držet, abych se nezačal nervózně smát. Ona si totiž neuvědomuje, že mně opravdu vyděsila.
”Samozřejmě, hned jsem zpátky.” Vůbec mně to nenapadlo, když jsem byl u sebe. A tak jsem se vrátil do svého bytu, abych jí dal něco od sebe. Tričko a pro jistotu jsem vzal i mikinu. Během ani pár vteřin jsem byl zase zpátky a předal jí požadované oblečení.
Mezitím, co se oblékala jsem se podíval na papír.
”Fajn. Všechno?” Počkal jsem si, jestli ke mně ještě něco neměla.
”Drž nám pěsti.” S tím jsem společně s Rexem zmizel.

*** O hodinu později - pouze Rex***

Potom, co Damien s Rexem zmizel, jsi pocítila neskutečnou nervozitu. Bylo to pochopitelné, vždyť šlo o tvůj krk a ten závisel na tom, aby se Damien vrátil zpátky. Nejlépe s ukradeným kalichem.
Byla jsi neskutečně rozpolcená. Část tebe věřila, že ti Damien skutečně pomáhá a ta druhá každou chvíli čekala, nějaký podraz.
A když po hodině se ze stínů vynořil pouze Rex, tak se ti chystala říct, že to věděla. Rex však kulhal a byl od krve, což nešlo na první pohled poznat na jeho černé srsti. V puse držel onen kalich, který položil k tvým nohám.
”Dostal Damiena.” Samozřejmě, že mluví. Co jiného taky od toho zvířete čekat.
”Chtěl jsem mu pomoct, ale dal jsem mu slovo, že ti to přinesu.”
 
Azula *Zuli* - 19. února 2020 21:13
zuli(1)9756.jpg
Poňufání
Damien, Rex

"Ne, jestli se to jemu a tobě líbí, tak nikdo nemá do toho, co kecat," řeknu raději diplomaticky a pokrčím rameny. Sama jsem nikdy neměla jiného mazlíčka než bílého králíčka s černým okem, když jsem byla malá. Jmenoval se Lord Dupálek. No a pak měl Lord Dupálek spoustu malých králíčků, které jsme museli dát pryč. Ale pořád to byl Lord Dupálek. A mě tehdy nemohlo být víc jak sedm, osm let.



"Za uchem? No, jak si přeješ, Rexi," usměji se po té, co mi Damien přetlumočí Rexovy požadavky. Sednu si k němu do dřepu. Ačkoliv má klidné chování, stejně jednám obezřetně a dávám si záležet, abych se pohybovala plynule a podle očekávání. Začnu jej drbat za uchem. "Takhle nějak?" ptám se spíše psa než páníčka a na tváři mi na chvíli hraje úsměv. Zvířata mají úžasnou schopnost uklidňovat. Nevím, čím to. Ale to byl jeden z důvodů, proč jsem tak ráda pořád polehávala v kleci naší měničky.

"Sgian Dhorcha," zopakuji po Damienovi tiše zatímco se dívám na jeho společníka a stáhnu z něj zamyšleně ruku. Ostatně jeho majitel - či jen společník? - se sám rozhodl ujmout role pečovatele.

"No, můžu to zkusit," souhlasím a vezmu si od Damiena tužku a papír. Sednu si s tím ke stolku. Chvilku se věnuji pouze náčrtkům a důslednému přemýšlení o tom, zda jsem na něco nezapomněla. Pak vzhlédnu od papíru, zatímco si ťukám pomalu koncem tužky do spodního rtu.

"Budu za to něco chtít," prohlásím pak suverénně. Nechme stranou, že to dělá převážně pro mě. Cosi ve mně chce, abych mu to jeho nečekané změnění pravidel vrátila, ale valná většina mého vědomí si uvědomuje, že on za to nemůže. No... možná ne uvědomuje, ale spíš doufá.

"Tričko, mikinu, jakoukoliv, jakékoliv. Nechce se mi prosit doktorku, protože u ní se bojím, že by mě zakousla," vysvětlím a zvednu se, abych mu papír donesla. Od té doby, co tu sedím bez deky je tu přeci jen trochu moc chladno.
 
Damien - 18. února 2020 19:33
fffffff1207.jpg
Rex
Azula

”Moc hloupé? Myslel jsem si, že to zní líp jak Punťa.” Pronesl jsem rozpačitě a poškrábal jsem se přitom na hlavě.
Rex k Zuli opatrně došel, stejně jako ona se snažil dávat najevo a to sklopenou hlavou, že ji nemá v úmyslu ublížit a pak si u jejich nohou sedl a lehce zvedl tlapku.
”Myslím, že by chtěl, abys ho podrbala za uchem.” Aspoň to tak vypadalo.

”Věrný společník Stínochodců. Říká se mu Sgian Dhorcha, což je volně přeloženo jako temný nůž. Podobně jako v případě lidí, to je se psy. Takže ta podoba je opravdu skvělá.” Vysvětlím ji a sám se rozhodnu svého společníka podrbat.

”Byla by jsi tedy schopna mi namalovat mapu pokladů?” S tím vytáhnu z kapsy u kalhot čistý papíry a tužku, které jí podám a sednu si na postel, kterou si snížím, abych mohl mezitím co ona bude kreslit pořádně drbat Rexe.
 
Azula *Zuli* - 14. února 2020 21:20
zuli(1)9756.jpg
Seznámení s Rexem
Damien

"Dobře," přikývnu. Vážně nemám nic proti tomu, jestli ten, co nám pomůže přijde sem. Ještě pořád se necítím dostatečně fit, abych zkoušela svoje štěstí.

"Psa?" zeptám se samozřejmě nechápavě, ale to už Damien odchází do stínů a mizí. Povzdychnu si do prázdné chodby. Proč veškerá komunikace s ním se musí proměnit v něco divného a nečekaného? Jako třeba omdlévání, odchod vprostřed rozhovoru, nebo tak? Vlastně asi nechci ani přemýšlet nad tím, co by 'nebo tak' mohlo být příště. Dojdu loudavým krokem do pokoje. Je fajn, vyjít z té místnosti, ale ocenila bych raději nějaký výhled. Mrakodrap, vrtulník, nebo jen vrcholek hory. A ne tyhle stejně bledé stěny nemocnice.

Vysedávám zase na křesle u okna, tentokrát bez deky, když se v místnosti zjeví Damien. V jakémsi skrytém pudovém chování vytáhnu svoje nohy ze země na křeslo, takže sedím v dřepu, když to zubaté cosi vidím. Napětí se ve mě rozmělní až po té, co mi jej představí Damien a já si jsem na padesát procent jistá, že se ten pes nezmění na to, co byl ve stínech. No dobře, věřím tomu tak na čtyřicet sedm procent.

"Rex?" zeptám se nejistě Damiena, ale pak se podívám na psa. Neoriginální jméno nechám stranou. Opět se zase postavím na zem a tak, jak mě to učili krotitelé zvířat zvířeti/tvorovi ukážu ruce, že v nich opravdu nic nemám.

"No, Rexi, už chápu, proč si tě vybral abys mě nahradil. Taky máš docela roztomilý úsměv a správné nadšení pro věc. Jen si myslím, že máš až příliš hebkou srst určitě," pousměji se směrem k Rexovi. Ale ze vzdálenosti neukrajuji. Zůstávám na místě.

"Co je vůbec zač?" zeptám se Damiena na otázku, co nejspíš čekal.
 
Catriona Clare Chandler - 11. února 2020 15:55
clarechandler7626.jpg
A je to venku
~Ethan~

Polkla jsem. Tohle nebyla zrovna část mého života, se kterou jsem se ráda svěřovala. Když jsem to pojala jako někdo, kdo neprožíval to, co já, mohlo to vypadat šíleně trapně. Mohla jsem najednou vypadat jako chtivá žena, co má stockholmský syndrom. Nicméně od matčina vyprávění jsem věděla, že Drákula má schopnost, kdy u žen i mužů vyvolává touho a pocit, že bez něj jsou absolutně nic.

Vydechla jsem a opřela se. "O Drákulovi jsi někdy slyšel?" příkře jsem se uchechtla. Všichni znali Hraběte Drákulu, temného knížete, který pil krev a byl nesmrtelný. Jediné, co jej dokázalo zabít, byl sluneční svit a dřevěný kolík přímo do srdce. Svěcená voda jej pálila a česnek jej odháněl jako repelent komáry. Kdyby to bylo tak snadné, tak bych nosila kolem krku česnek pořád.

"Jsou to jenom báchorky. Drákula, kterého mívám ve snech, není tak... jednoduchý," zkřížila jsem ruce na prsou a hleděla před sebe. "Ptala jsem se strýčka, jestli o něm něco neví, ale nedostali jsme se k tomu," poslední větu jsem spíše špitla.
 
Damien - 11. února 2020 15:14
fffffff1207.jpg
Plán, neplán
Azula

”Věřím, že doktorka to s ním domluvila tak, aby šel on sem. Neriskovala by, že by se ti mohlo po cestě tam něco stát. Ale raději se jí na to zeptej.” To je vše, co jsem schopen ji k tomu říct.

Líbí se mi, jak se snaží mi pomoct s tím, že by tam se mnou byla. Ale takhle to bohužel nejde.
”Myšlenka je sice pěkná, ale pokud bych nešel sám, tak bych musel jít s někým nezaujatým.” Doktorku se mi však do toho tahat nechce. Ta je hlavně potřená tady. Pochybuji, že by se ke mně přidal detektiv. Takže je tu jediná možná možnost.
”Půjdu tam ...” Na chvíli se zarazím, protože chvíli přemýšlím nad tím, jak ho vlastně nazvat, aby to pochopila.
”... se svým psem.” To asi nejblíže k jeho popisu. Ale není to pochopitelně obyčejný pes.
”Jdi prosím do pokoje. Já mezitím pro něj skočím.” Nečekám na reakci a vlezu do nejbližšího stínů.

Zastávka u mně doma netrvá dlouho a tak se během deseti minut objevím v pokoji. Nejsem sám, ve stínu číhá i můj společník, který momentálně budí jen strach. Jsou totiž vidět jen bílé oči a zuby.
”Proměň se na psa.” Zavelím a ač s neskutečnou nelibostí, to udělá. A ze stínů se tak vynoří obyčejný rotvajler.
Obrázek
”Sedni, Rexi.” Rozkážu mu a on si poslušně sedne. Normálně nemá žádné jméno, ale zjistil jsem, že v této psí podobě nějaké jméno bude potřebovat.
”To je Rex...Rexi toto je Zuli.” S tím se dám do představování.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23365807533264 sekund

na začátek stránky