Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Azula *Zuli* - 11. února 2020 07:31
zuli(1)9756.jpg
Dohodnuto
Damien

Pobaveně se usměji, když mi podá ruku, abychom stvrdili tuhle absurdní úmluvu. Doufám jen, že to bere aspoň trochu vážně. Jestli existuje posmrtný život i pro takové jako jsme my, tak mu to až sám umře budu opravdu dlouho omílat o hlavu, až se z toho zblázní.

Nadechnu se, abych polkla rýpavou otázku na téma detektiva a jestli za to taky nebude chtít nějakou službičku. Místo toho přikývnu.

"To ráda slyším. Můžeme ho zavolat sem, nebo musím za ním? A nebude lepší když za ním půjdu dřív než později?" ptám se dál Damiena, ačkoliv nevím na kolik z toho mi může odpovědět, aniž by se to bralo jakože mi pomáhá. Přešlápnu z nohy na nohu. Díky jeho otázce mnou projede varovný mráz. Moje tělo si až příliš dobře pamatuje, jak vypadá démonovo naštvaná pravá podoba. Zapříčiní to, že jsem na chvilku z ticha a trochu se ošiji. Není to vůbec pěkná představa. Až po nějaké době jsem schopná a ochotná se podívat na Damiena.

"Pamatuji si to víc než dobře,"
odpovím pouze, než se zhluboka nadechnu. "Popíšu ti to, ale možná bych měla jít s tebou. Jestli se chceš pořádně napakovat, tak víc rukou víc věcí unese," navrhnu a mrknu na něj. Snad chápe mou formulaci slov, abych podpořila fakt, že mi nepomáhá, ale že to dělá pro sebe. Pro mě za mě ať si ty věci skutečně nechá, ale pokud tam je něco, co by pomohlo mně... Nu, jen dobře!

Zatímco se statečně usmívám, cítím, jak moje útroby svírá děs. Jestli je někdo, koho se bojím, tak je to démon. Ale já se v životě bála už spousty věcí a žádná z nich mě nezabila. Zatím.
 
Ethan James O`Connor - 11. února 2020 01:10
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Náhlé uvědomění
Cat

”Bohužel patří k té skupině tvorů, kteří se snaží za každou cenu chránit druhé, aby se jim nestalo to stejné. Ale někdy tomu prostě musí nechat volný průběh, protože to co se má stát se stane.” Kdybych to jen tehdy věděl. Možná by se to nestalo mému bratrovi. Tak strašně jsem se ho snažil chránit, že jsem ho nepřipravil na nebezpečí. Nenechal jsem ho, aby se naučil s tím vypořádat sám. Proto jej dostali lovci a já tak přišel o jedinou svou rodinu.
Na sucho jsem polkl, jak jsem cítil bolest, která však nebyla fyzická.

Její otázka mně zase dostala zpátky do reality a byl jsem jí za to neskonale vděčný.
Zavřel jsem oči, abych zavzpomínal na to, co jsem vlastně viděl. Považoval jsem to předtím za nemysl, ale potom co mi to vysvětlila, to dávalo smysl.
”Mívala jsi zvláštní noční můry.” Pronesl jsem zastřeně a dál se probíral tím, co mi utkvělo v hlavě. Zdálo se jí o tom, jak ochutnával její krev… jako…
”Navštěvoval tě upír? Nějaký mocný upír. Ze starších. Kdo?” Dal jsem si dvě a dvě dohromady. Hlavně potom, co jsem jí zachraňoval před rojem upírů.
”K čertu, tak proto, mně za tebou poslal… zatraceně” Dávalo to naprostý smysl.

 
Catriona Clare Chandler - 10. února 2020 21:07
clarechandler7626.jpg
Je to vlastně fajn společník
~Ethan~

Nezlobil se na mě, když jsem omylem nahlédla do jeho minulosti. Stále jsem měla pocit, že jsem to všechno prožila já a musela jsem uznat, že můj bratr je větší třída, než jsem si myslela. Asi bych si z něj neměla příště utahovat nebo nadávat, že na mě dává až příliš pozor. Díky tomu jsem neskončila jako večeře celému roji upírů. Uf.

"Hlavně cítila, ale viděla jsem, jak jsi poznal Johnnyho a taky to, proč jednou byl tak dlouho pryč. Asi mě vždycky chtěl ušetřit toho všeho, aniž by tušil, že já do toho dávno spadla," nebyla to výtka. Spíše mi to bylo líto, že jsme vůči sobě nebyli tolik otevření. Doufala jsem, že se to mezi námi změní. Už nejsem ta malá sestřička, která ho ráda tahala za vlasy. Sice jsem se dostala do průšvihu a díky Ethanovi se mi podařilo vyváznout živá, ale to nic nemění... no, dobře, asi budu Johnnyho malá sestřička.

"A tys nic neviděl?" zeptala jsem se a zvědavě jsem si Ethana prohlížela. Pak jsem si uvědomila, že to v této situaci může vypadat nevhodně, a tak jsem se věnovala skvrně na zdi za jeho hlavou.

Co Ethan viděl
 
Ethan James O`Connor - 10. února 2020 20:04
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Už nejsem pan Bručoun
Cat

”Myslím, že jsme se vystrašili vzájemně.” Rozhodnu se o kompromis. Ona se o mně bála, když mně dávala dohromady a já se o ní bál, když jsem se probral a nikde jsem ji neviděl.
Ale bouchnutí jsem neoplatil. Uznávám, že to jsem si zasloužil.
Nějak jsem neměl v úmyslu komentovat to, že by měla se sebou něco dělat.

Otevřel jsem oči, když řekla, že se při léčení něco stalo a pátral jestli není nikde zraněná. Fakt, že mi nahlédla jen do vzpomínek, mně svým způsobem uklidnil.
Samozřejmě, musela se na mně nějak napojit. Neměl jsem jí to za zlé. Vlastně jsem měl jakýsi pocit sounáležitosti.
”Co všechno jsi vlastně viděla?” Zeptal jsem se po chvíli mlčení a věnoval jí tentokrát už po druhé úsměv. Vděčil jsem ji za život. Myslím, že si už nezaslouží, abych se na ní stále jen mračil.
 
Catriona Clare Chandler - 10. února 2020 19:43
clarechandler7626.jpg
Méďa se usmívá
~Ethan~

Zachránit? Po chvíli mi došlo, že jsme předtím byli v docela dost prekérní situaci, než se z kopce stal prudký svah. Od té doby byl mimo a vlastně nemohlo vědět, že strýček obrátil a je ochotný pomoct.

Snažila jsem se Ethana moc neprohlížet a dělala jsem, že jsem si nevšimla, jak mu ručník málem spadl. Naštěstí jsem byla po mamce a ta se nikdy nečervenala, i když ji hořely tváře. Byla jsem ráda, že to mám stejně, protože jinak bych byla rudá jak rak.

"Nápodobně. Vystrašil jsi mě, víš to?" bouchla jsem ho pěstí do paže. Ne, že by něco cítil, ale mě v prstech dobře luplo. "Aauu," vyšlo mi z úst tiché zasípání, mezitím, co jsem si protřepávala ruku. "Měla bych se sebou něco dělat," podívala jsem se na svou ruku.

Pak jsem se odmlčela a podívala se na Ethana. "Když jsem tě léčila, něco se stalo. Neboj se. Mě se nic nestalo," rychle jsem jej ujistila, aby nezačal jančit. "Viděla jsem, co se ti stalo. Proto vím, jak se jmenuješ a náhodou je to pěkný jméno," mrkla jsem. Jen jsem doufala, že jej to nějak neurazí, že jsem mu nahlédla do vzpomínek. A v jeho případě se to stalo taky a nic si teď nepamatoval?
 
Ethan James O`Connor - 10. února 2020 19:03
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
V bezpečí?
Cat

Kdyby tohle byla jiná situace, tak bych se asi pozastavil nad tím, proč zná moje jméno. Jenže v této jsem se cítil na dvě věci a potřeboval jsem jí odsud dostat. A taky bych na sebe něco pořádného oblékl, abych ji neuváděl do rozpaků.
”Snažím se tě zachránit.” Pronesl jsem naprosto nechápavě. Nemluvě o tom, že byla klidná, jako kdyby jí nehrozilo nebezpečí. Což mi vůbec nedávalo smysl.

”Ufff… takže jsi v pořádku?” Zeptám se, mezitím co se snažím dostat na pohovku za ní. Což se mi s bolestivým hekáním podaří na druhý pokus.
Takže se její strýc nakonec rozhodl, že nám pomůže, ale muselo nám jít o život… ach ta rodina.
Léčila mně… díky ní jsem naživu. Dojde mi konečně. Upřeně se na ní podívám, podobně jako ona si mně prohlížela, tak to dělám i já.
”Děkuji.” Vykouzlil jsem na své tváři úsměv.
”Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi v pořádku.” Cítil jsem se na hovno, ale byl jsem šťastný. Neselhal jsem. S tím jsem spokojeně zavřel oči.
Je v pořádku... nic jí nehrozí.
 
Catriona Clare Chandler - 10. února 2020 18:29
clarechandler7626.jpg
On chce snad zhatit mou práci!
~Ethan~

Spala bych dál, ale to mě nesměl probudit někdo, kdo měl ležet a odpočívat, nemluvě na tom, že byl skoro nahý. Jenom ručník Ethanovi zakrýval část těla, kterou dámy můžou vidět jen ve zvláštních situacích.
"Ethane!" vyjekla jsem, protože jsem se jej tak trochu lekla. Chvíli jsem na něj hleděla, neuvědomujíc si, že bych jeho jméno znát neměla, ale to teď bylo vedlejší.

Jako by mi někdo do těla vpíchl adrenalin. "Co tu děláš? Máš ležet. Nejsi ve stavu, aby ses tu producíroval, uhm," sjela jsem jej od hlavy k patě. Musím uznat, že byl kus chlapa. Užuž jsem vstávala, že jej aspoň dostanu na pohovku, když se zamotala hlava i mě a žuchal jsem zpátky do sedačky. "Uhm, koukám, že ani já," pak jsem si uvědomila, co říkal naposled.

"Všechno je v pořádku. Nebýt strýčka, oba bychom byli mrtví. Zrovna šel pro polévku, tak si pěkně sedni a nenapínej se, protože jinak jsem tě léčila zbytečně," nafoukla jsem tváře, jako uražená puberťačka. Pak jsem poklepala na místo vedle sebe a doufala, že si sedne, nahota nenahota.
 
Ethan James O`Connor - 10. února 2020 17:33
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Zase vzhůru
Cat

Bolelo mně naprosto všechno. Tohle úplně první zjištění mně těšilo, jelikož to znamenalo jediné a to, že jsem naživu. Další bylo, že jsem ležel na něčem tvrdém, co jsem byl schopen odhadovat jako stůl. Opatrně jsem otevřel oči. Chvíli mi trvalo, než si mé oči přivykly světlu. Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil, kde se nacházím. Musím přiznat, že po předchozí zkušenosti ze setkání se strýčkem Cat, jsem neváhal a prudce si sedl. Neměl jsem v plánu tu zůstávat ani minutu.
Bolelo to jako čert, před očima jsem měl mžitky a bylo mi na zvracení, ale potřeboval jsem zjistit, že je Cat v pořádku. Opatrně jsem se slezl ze stolu a málem tváří políbil zem, kdybych se nestihl včas zachytit. Doufal jsem přitom, že ten zvuk na mně neupozornil.
Stálo mně to hodně síly a přemlouvání těla, když se mi podařilo udělat pár kroků vpřed. Opatrně jsem se šel a snažil se nedělat hluk. Ignoroval jsem fakt, že jsem byl nahý až na ručník, který jsem si ovázal kolem pasu, což bylo hned třetí zjištění… vlastně už ani nevím kolikáté. Ale momentálně to bylo naprosto nepodstatné. Potřeboval jsem vědět, že je Cat naživu. Na ničem jiném nezáleželo. Už jsem byl párkrát v takovém zuboženém stavu, kdy jsem se naučil bolest a všechno na nějakou chvíli ignorovat.

”Cat?” Zašeptal jsem tiše, nebylo to zrovna nejinteligentnější, co jsem udělal na nepřátelském území, ale byl jsem zoufalý. Dostal jsem ji na starost. Měl jsem jí chránit za každou cenu, včetně svého života… a představa, že jsem selhal mně neskutečně děsila.
”Cat?” Konečně jsem se dostal ke gauči, kde ležela a vydechl jsem úlevou. Což samozřejmě způsobilo následující a to, že mi nohy selhaly a já se opět málem políbil se zemí, ale stačil jsem se chytit gauče. A tak jsem si sedl na zem, jen na chvíli, než nasbírám potřebnou energii.
”Jsi v pořádku? Jsi schopna chodit? Musíme odsud zmizet.” S tím jsem jemně zatřásl.

***Ještě než jsem se na scénu dostal***

”Nejsi na obtíž, vím že to zní blbě, potom jak jsem se prvně zachoval… ale dejte se do pořádku. Na tom jediném teď záleží.” Povzbudivě se na tebe usmál.
”Samozřejmě, klidně ti pomůžu, až se najíš si k němu sednout.” S tím zmizel a nechal tě o samotě. Ještě jsi zaslechla, jak otevřel dveře do jiné místnosti, kde nejspíš byla kuchyně.
Zavřela jsi oči, nebo se sami zavřeli… to už bylo nepodstatné… zase jsi usnula.
Probralo tě až volání tvého jména, hlas však nepatřil strýčkovi, ale někomu jinému. Někomu, kdo měl ležet na stole a odpočívat… Ethan.
Část tebe to ignorovala, protože to přece nebylo možné. Ale když se k tvým uším dostalo hekání a potom žuchnutí na zem, následně jak s tebou někdo třese… to tě přesvědčilo o opaku.

 
Damien - 09. února 2020 20:54
fffffff1207.jpg
V nemocnici
Azula

Vlastně vůbec nevím, proč jsem to řekl. Ale byla pravda, že jsem se s ní cítil víc sám sebou. Víc samostatně myslící bytostí a ne loutkou, která pouze plní své rozkazy. Nevím, proč tomu tak bylo a rád bych tomu přišel na kloub. Prioritou však je teď zachránit Zuli.
”Beru to na srozuměnou.” S tím ji podám ruku, abychom to zpečetili. Někde jsem viděl, že to lidé dělají.
”Mimochodem, nedělej si hlavu s tím, že bys ho měla okouzlit. Pomůže ti. Jsi člověk v nesnázích a jeho práce je takovým pomáhat.” Byla to snaha ji uklidnit a doufám, že se mi to povedlo.
A pak mně něco napadlo, za zkoušku prostě nic nedám a zjistím tak hranice svého omezení.
”Víš, jak ses vloupala do toho trezoru. Byla bys mi schopna to tam detailně popsat. Myslím, že bych se tam po něčem podíval… možná po všem. ”
Možná je to maličko riskantní, ale jsem to ochoten zkusit a zariskovat. Co se může stát?

 
Azula *Zuli* - 09. února 2020 17:45
zuli(1)9756.jpg
Zmatená
Damien

Dojde mi, že jsem se ho na něco podobného ptala. Ale ani jednou jsem nedostala dostatečnou odpověď, která by mi vysvětlila trochu Damienovu osobnost a historii. A proč se o něj tak zajímám? Proč se ho snažím tak moc rozklíčovat a určit? Inu, snaží se mi pomoc. A já nevím, jak moc mu věřit. A když můj život na něm nejspíše záleží... Tak je to docela opodstatněná otázka, řekla bych.

Chvilku mlčím po jeho prosbě, ať mu věřím. Oplácím mu upřený pohled. Kéž by se v očích dalo číst tak snadno, jak se říká! Nebo v nich umím číst, jen se bojím mu natolik věřit? Nakrčím zmateně obočí, po jeho dalších slovech o tom, jak mu vlastně pomáhám já. Zvednu směrem k němu varovně ukazováček.

"Fajn, věřím ti, ale věř mi, že jestli umřu nějakou hroznou a bolestivou smrtí, nikdy ti to nezapomenu a budu na tebe fakt naštvaná, rozumíme si?" zeptám se ho vážně, ale pak se hned usměji.

*No, hlavně, že to všechno bereš vážně Zuli. Na druhou stranu, o co jde, že? Jen o tvůj život...*
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25426697731018 sekund

na začátek stránky