Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Catriona Clare Chandler - 09. února 2020 16:41
clarechandler7626.jpg
Jupí

Nechtěla jsem způsobil tolik problémů. Co když nebyla náhoda, že se tu objevili? Moc mi nepřipadali jako někdo, kdo by následoval Drákulu, ale stát se mohlo všechno.
Napadlo tě vůbec, že tu nebyli kvůli tobě, ale kvůli Ethanovi? vtíravý hlásek mi vyčetl, že ze sebe zase dělám střed vesmíru. No, nakonec měl pravdu a mohli tu být jenom proto, že měli nevyřízené účty s vlkodlačím gangem.

Povytáhla jsem obočí. "Ani nevíš jak," reagovala jsem na zmínku o vývaru. Dostat do sebe něco, co mě postaví na nohy, se šiklo a můj žaludek byl stejného názoru.

"Děkuji, nechci být ale na obtíž," dodala jsem. Než odešel, ještě jsem se zeptala: "Až mi bude lépe, můžu jít za Ethanem?" netušila jsem, jestli zná jeho jméno nebo tušil, o kom mluvil, ale nemohla jsem mu už jinak říkat. Navíc se tak jmenoval můj taťka.
 
Vypravěč - 09. února 2020 12:14
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Zachránila jsi ho
Cat

”Ah, jistě.” S tím se natáhl pro vodu v půllitrové pet lahvi, jež se nacházela na zemi u postele, kterou ti otevřel a následně podal. Jako kdyby tušil, že něco takového budeš potřebovat.
Zmizení rodičů přeci jen mělo něco pozitivního a to znovunalezení strýce v kterém ti nikdo nezabraňoval.
”Ano, všechno je svým způsobem v pořádku. Zatím se nikdo další neobjevil. Vyslal jsem pár mužů, aby zkusili vypátrat odkud se útočníci vzali, ale bylo to marné.” Bylo na něm vidět, že ho to neskutečně rozčilovalo.
”Věřím, že by ti pomohl pořádný hovězí vývar. Za chvíli bude hotový.” Mračení přešlo v úsměv.
”Sice moc nerozumím magii, ale podle toho, jak vypadáš tak tě stála hodně sil. Měla bys odpočívat… chci, abys věděla, že i když to předtím nevypadalo, tak tady můžete zůstat, jak dlouho bude potřeba.” S tím tě pohladil po rameni a nechal tě tak samotnou, potřeboval se také věnovat něčemu jinému… například přípravě jídla.
 
Catriona Clare Chandler - 09. února 2020 11:50
clarechandler7626.jpg
Zvládla jsem to?

Cítila jsem se jak po několikadenním flámu. Hlava mi třeštila a hrozila, že každou chvílí pukne. V ústech jsem měla sucho na troud, jelikož slinné žlázy na nějakou dobu vypověděly službu. Asi i ony si potřebovaly na chvíli oddechnout. Světlo mě do očí praštilo jako baseballová pálka, a tak jsem je raději zavřela a čekala, až mě přehnaná citlivost přejde. Alespoň jsem ležela na měkkém, což byl bonus v tomto už tak mizerném stavu.

Zaslechla jsem strýčka. Musela jsem několikrát zamlaskal, než se mi ústa naplnila vlhkostí alespoň na tolik, že jsem byla schopná ze sebe vypravit pár slov: "Jako někdo, kdo prošel drtičkou," pokusila jsem se znovu otevřít oči, ale nedostala jsem se dál než ke mžourání.

Ethan! najednou jsem si vzpomněla, proč tu vlastně ležím. Strýček byl rychlejší a já si pořádně oddychla. "To jsem ráda," lehce jsem se usmála. "Můžu požádat o vodu, prosím?" konečně jsem odlepila víčka od sebe a podívala se na strýčka, který na mě starostlivě hleděl. Bylo to zvláštní a zároveň mě to hřálo u srdce. Když mi ji podal, usmála jsem se na něj. "Děkuji. A u tebe je všechno v pořádku?" zeptala jsem se, protože jsem nechtěla, abych zněla jako někdo, kolem koho se točí celý svět.
 
Damien - 09. února 2020 11:36
fffffff1207.jpg
V nemocnici
Azula

Celou dobu jsem s ní jednal, jako kdyby byla našeho světa znalá. Až teď si tak nějak uvědomuji, že tomu tak úplně není. V cirkuse se setkala s měničkou a kouzelníkem, no a pak se zapletla s démonem… a nakonec archandělem. Ale jinak ji náš svět vlastně nic neříkal, byla totiž člověk. Ten nejstatečnější a nejšílenější člověk.

A pak se mně na to zeptá. Mám pocit, že něco podobného jsme spolu už řešili. Možná to je moje smazaná vzpomínka.
”Já… nebylo to dobrovolné… stvořila mně. Neměl jsem na výběr.” Když ta slova říkám, tak mám pocit, jako kdyby k tomu ještě něco chybělo. Vždycky když jsem se snažil vzpomenout na ten moment, kdy jsem se stal tím čím jsem, bylo to celé zamlžené a nedávalo to smysl.
”Nevím, jak se to stalo. Vím jen to, že se to stalo a nemohl jsem do toho, co mluvit.” Jsem z toho celý frustrovaný.

”Já vím, že je to celé postavené na hlavu a nedává to smysl. Zkus mi, ale věřit v tom, že chci zabránit tomu, abys umřela.” Dodám po chvíli mlčení a upřeně se jí podívám do očí.
”Necítím se s tebou tak rozbitý.”
 
Vypravěč - 09. února 2020 11:23
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Probuzení
Cat

Jako první, když ses probudila, se ohlásila bodavá bolest hlavy a taky fakt, že tvoje oči se rozhodly být citlivé na světlo. Bylo fajn je pro tuto chvíli nechat zavřené.I přesto jsi cítila, že jsi ležela na poměrně pohodlné kožené pohovce, která byla zvláštně cítit. Po cigaretovém kouři a nechávala za sebou stopy pachu různých členů motorkářského gangu a sem tam byla pokřtěná alkoholem, převážně pivem. Nebylo to však nic drásajícího. Ono pohodlí za to stálo. Nemluvě o tom, že jsi byla slabá jako moucha a dokonce i batole by tě bylo schopné přeprat.
V ústech si měla neskutečně sucho, jako kdybys strávila dlouhé chvíle na poušti.
”Jak se cítíš?” Zeptal se strýček se starostí v hlase, který si tvého probuzení všiml, protože nejspíše seděl kousek u tebe a celou dobu tě starostlivě pozoroval. Stále to bylo zvláštní, obzvláště po onom prvním setkání.
”Je mimo ohrožení života. Zachránila si ho.” Jako kdyby čekal, že se zeptáš na stav svého bodyguarda. V jeho hlase byla znatelná hrdost.
”Dokonce se na chvíli probral… ptal se po tobě. Řekl jsem mu, že jsi v pořádku. A zase usnul.” Je fajn slyšet dobré zprávy.
 
Azula *Zuli* - 08. února 2020 23:09
zuli(1)9756.jpg
Úprava výpovědí
Damien

S povytaženým obočím poslouchám jejich slovní výměnu, která pro mé uši zní jako naprosté slovíčkaření a nic víc. Jak jsem se na to koukala, jak chtěla, pořád mi to znělo jakože mi právě Damien zase pomáhá. Skrz někoho dalšího.

"Ach no, kdybych to věděla, tak si s sebou dneska zabalím i své kouzelné šaty, to by detektiv byl okouzlen hned," poznamenám s povzdechem, když slyším, že budu muset někoho přesvědčovat, aby mi pomohl. Tak nerada se doprošuji.

"Však mlčím," bráním se zmateně, když si mě vytáhne na kobereček na chodbu. Možná to trochu znělo skučivě, protože mám pocit, že se mi z toho za chvíli rozskočí hlava. A jeho zoufalá grimasa tomu taky nepomáhá. "Dohody se mají dodržovat. Nemám ti to za zlé, Damiene. Jen se snažím nějak v tomhle orientovat. Navzdory tomu, že jsem vyrostla v cirkuse, jsem s magií a magickými tvory nepřišla moc do styku." Pokrčím rameny. Jistě, znala jsem měničku, znala jsem kouzelníka, ale všichni byli nějakým způsobem divní na svůj druh. A cirkus byl prostě... náš domov. Kdysi.

"Proč ses jí vůbec upsal? Jak se jeden stane loutkou Temnoty?" zeptám se a prohlížím si jej po těch slovech, kdy mi říká, jak mu to trhá srdce.
 
Damien - 08. února 2020 22:27
fffffff1207.jpg
V nemocnici
Azula

”Ne, nevypadá… opravdu ti to přijde jako pomáhání?” Pronese doktorka a podívá se na mně.
”Je to služba, kterou si tady od Stínochodce vyberu, když budu potřebovat.” Jen jsem souhlasně kýval hlavou.
”Stínochodec to nebude dál řešit. Jen tě seznámím s detektivem a bude na tobě, jestli ho okouzlíš natolik, že ti bude ochoten pomoct.” Moc dobře jsem věděl, že i když se tváří nezaujatě, tak se lidem snaží ze všech možných sil pomoct. Jinak by mně tu se Zuli nenechala. Jen mají problém s nimi komunikovat, i když se snaží.
”Omluvíš nás na chvíli.” Pronesu k doktorce, chytnu Zuli za nezraněné rameno a vyjdu s ní ven.

”Prosím nepitvej se v tom moc. Snažím se najít nějakou kličku, jak ti pomoct. Nezakázala mi, abych se obrátil na někoho jiného, kdo by ti byl schopen pomoct. A jak doktorka říkala, já to nebudu dál řešit. Detektiv je momentálně jedinou tvou šancí a já to chci zkusit.” Pronesu a v hlase konečně zaslechne jistý náznak citu a to zoufalství.
”I když to nevypadá, tak mi trhá srdce, že bych tě v tom jen tak nechal se plácat.”
 
Azula *Zuli* - 08. února 2020 20:46
zuli(1)9756.jpg
U doktorky
Damien, doktorka

Jeho stoické mlčení je jako podtržení celého mého proslovu. No aspoň už vím, na čem jsem. Nebo se tím aspoň snažím trochu uklidnit, že ten mizerný pocit je k něčemu dobrý. Začne se do mne zakousávat zima, jak už sedím opět odhalená na posteli, bez deky. Kdybych se nebála o své rameno, tak si založím ruce na hrudi.

Pozvednu obočí, když se zmíní o tom detektivovi. Přikývnu.

"Jo, co s ním?" zeptám se a povede se mi zadržet ten nepříjemný podezřívavý tón v sobě.

Nechápavě se za ním dívá, ale je naléhavost v jeho hlase mě přesvědčí, abych za ním šla. Pospíchám, protože ani nevím, kde bych ji hledat měla. Nedělá mi vůbec problém s ním držet krok. Fyzičku mám a nemocnice není zase tak velká. Vejdu za ním k doktorce a nechápavě sleduji jeho počínání.

"Díky," řeknu k doktorce, i když mě k tomuhle rozhovoru evidentně vůbec nepotřebují.

"Ne, že bych do toho chtěla rýpat, ale tohle taky vypadá jako pomáhání," poznamenám, když si to celé vyslechnu. Stále se tvářím podmračeně. Tohle zní jako další průser. A v těch jsem stejně už až po uši. Nevím, zda se mi chce do toho tahat někoho dalšího. "Nechci, aby ses kvůli mě dostal do křížku s ní, Damiene. Není to bezpečné."
 
Damien - 08. února 2020 20:05
fffffff1207.jpg
V nemocnici
Azula

Když to vzala takhle, tak jsem musel uznat, že to celé znělo neskutečně podezřele a chápu, že se rozhodla, jak se rozhodla.
Z nějakého mně neznámého důvodu, mi to obrazně řečeno trhalo srdce. Cítil jsem potřebu jí pomoct, ale měl jsem jasnou podmínku s výměnným obchodem.
Kdybych tak našel nějakou kličku. Zoufal jsem si v duchu a poté si za to vynadal, protože zoufáním nad situací se ještě nic nevyřešilo.
Určitě se dá najít nějaká klička… přemýšlej.
Celou dobu jsem mlčel, mohlo to vypadat jinak, než to ve skutečnosti bylo. Jen jsem ji neměl v úmyslu z toho odrazovat.

Její starost i přesto, co jsem jí řekl, mně neskutečně dostává. Ale přívádí mně to k možnému řešení situace.
”Víš, jak jsem ti říkal o tom detektivovi?” Počkám jestli mi odpoví kladně. Vyskočím na nohy.
”Pojď se mnou prosím k doktorce.” S tím nějak nečekám a vyběhnu z místnosti dřív, než si to rozmyslím. V hlavě si promítám přitom zklamaný výraz Zuli a ten mně žene vpřed. Bolest, kterou to ve mně vyvolává mně pohání.

Až před kanceláří doktorky se zastavím a zuťákám na její dveře. Poté se svolením vejdu.
”Potřeboval bych, abys domluvila setkání s detektivem. Je to otázka života a smrti. Týká se to samozřejmě Zuli a vím, jak nerada jsi, když tvoje práce přijde vniveč… což by se stalo, kdybys to neudělala.” Vyhrknu, než mi stihne dát nějaké kázání o čemkoliv. V tomto je nevyzpytatelná.
”Fajn. Dokonce budu tak hodná a dovolím jí, aby tu zůstala ještě nějakou dobu. Co ti ta semetrika provedla?” Poslední slova nebyla mířená k Zuli, nýbrž k Temnotě.
”Zakázala mi ji pomoct.” Pronesu s konečně nějakou známkou emoce a to s faktem, že mně to celé mrzí. Ale snažím sejí pomoct a to se snad oceňuje.
 
Azula *Zuli* - 08. února 2020 15:02
zuli(1)9756.jpg
Upsání se?
Damien

Zatímco Damienova tvář stále skrývá jakékoliv emoce, já se stále snažím rozklíčovat, co to znamená. Mou myšlenkovou nit mi definitivně přestřihne její požadavek. Zamrkám, zamračím se a pak si nevěřícně odfrknu.

"Takže mám se nechat vtáhnout, do jejího království, kde platí její pravidla, kde netuším, co mi chce provést, když přitom ví, že lidi, které jsou s ní spjatí si vypne a ovládá, jak se jí zachce?
" shrnu, co mi vlastně nabízí a pak znovu zavrtím hlavou. Tvářím se nevěřícně, protože ani já nejsem tak hloupá, abych vkráčela do takovéhle pasti.

*No, tak to bychom měli k plánu na záchranu,* poznamená mi v hlavě cynický hlas, který už před lety přestal věřit na lidi. Nelíbí se, že mu dávám za pravdu.

"V tom případě díky, ale budu muset odmítnout," pokračuji a zvednu se z postele. "Ale vyřiď jí, že děkuju pěkně za nabídku. Jen že mám toulavý boty a tak by nám to stejně nevydrželo."

Pokrčím rameny a ušklíbnu se. Pohled mi krátce padne na růže. Radost, kterou mi přinesly, je ta tam. Budu je tady muset nechat. S těmi byl budila příliš pozornosti. A já se teď budu muset snažit být fakt neviditelná. Už už v hlavě formuji plán, když mi dojde, že se mi chce utéct jako malé holce, co jí někdo dal žvýkačku do vlasů.

"Mám zavolat doktorku, nebo jsi v pohodě? Jak se vůbec jmenuje? Nebo víš co, asi mi to raději neříkej, čím méně vím, tím méně vám můžu být pak nebezpečná..." zeptám se, když si odložím deku na svou postel, kde se zase na chvilku usadím. Nohy nechám, aby visely k volně k zemi. Nejsem na něj naštvaná. Jen jsem... smířená s tím, že jsem zase na všechno sama. Jestli čekali, že se budu doprošovat a dělat scény, tak se vážně pletli.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25844407081604 sekund

na začátek stránky