Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 31. ledna 2020 11:54
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Vypnutý Damien
Azula

”Co je? Co zas blbnete? Uvědomte si, že tu nejste jenom vy.” Pronese doktorka předtím než vejde do pokoje.
Protože se Damien celou tu dobu neprobral, tak jsi byla nucena jí zavolat. Proplesknutí a ani voda nefungovalo. A ještě ke všemu, jsi žádné zranění na hlavě nenašla. Dle toho jak se mu zvedal hrudník v trošku jiných intervalech na které jsi zvyklá, dýchal a to byla dobrá zpráva. Asi tak jediná na celé té šílené situaci.
”K čertu…” Pronese doktorka, která ho vezme do náruče a položí ho na postel. Což je velmi nevhodné v případě, kdyby měl nějaký úraz.
”Ta Temná mrcha ho zase vypla.” Zavrčí vztekle.
”Museli jste dělat něco, co se jí nelíbilo.” Něco ti říká, že má s celou tou situací nějakou zkušenost.
”Až se probere, tak je velmi možné, že si nějakou část dění nebude pamatovat.” Varuje a dlouze si přitom povzdechne.
 
Azula *Zuli* - 30. ledna 2020 22:23
zuli(1)9756.jpg
Nehody
Damien

Další jeho slova jsou vyslovena tak, že jim nejde moc věřit. Jsou nejistá, taková... zmatená a prostě... hm zvláštní. A tak čekám na další vysvětlení, pochvalu, nebo uznání mých schopností. Jenže nic z toho se nestane. Damien se ani nehne. Šťouchnu do jeho žeber jemně nohou.

"Hej, to není vtipný," upozorním jej nespokojeně. Když ani teď se nic neozve, tak si strhnu šátek na krk, takže mi tam zůstane jako doplněk a já poprvé spatřím následky svých činů.

"A sakra, nenene! Do háje!" zalamentuju a ihned si k němu přikleknu, abych mohla zkontrolovat, zda dýchá. Otočím jej tak, aby byl ve stabilizované poloze.

"Damiene, prober se, no tak! To byla jen malá rána! Vždyť to ani nedunělo!" protestuji tiše a jemně jej zkusím proplesknout. Pokud ani to nevyjde. Doběhnu k umyvadlu pro trochu vody, abych jej probudila lehkým pokropením pár kapkami. Jestli ani tohle nevyjde, zavolám ihned doktorku.

"Damiene, halo, Damiene, vstávej. Fakt není ideální čas na spaní..." Prsty mu projíždím vlasy, abych zkusila najít nějakou ránu, která by krvácela, nebo bouli.
 
Damien - 30. ledna 2020 21:39
fffffff1207.jpg
Bum
Azula

”Já… jsem tak byl stvořen. Stvořila mně Temnota.” Pronesu zmateně. Něco ve mně s onou vyslovenou odpovědí nesouhlasí a já tomu vůbec nerozumím.
Mám takový pocit, že na malou chvíli přede mnou sedí mnohem mladší verze Zuli. Několikrát zamrkám a opět jí vidím, tak jak skutečně vypadá.
Je to šílené, ale asi víc je šílené, že jsem se jí tak intimně dotýkal rtů. Mám takový pocit, že by to jistě zašlo dál, kdyby mně v tom nevyrušila. Říkal jsem jí ty věci a nejvíc mně děsí, že jsem to myslel vážně. A to nemluvím o tom, že se mi to vlastně celé líbilo.

Naprosto rozhozený na ní pohlédnu, ale to ona vůbec nevidí. Nejsem schopen slov a tak tam jen sedím, mezitím co ona mluví.
Co se to se mnou děje? Odpovědi se nedočkám hlavně z toho důvodu, že otázka byla položená pouze v mé hlavě a také tu je i ten důvod, kdy se žuchnutím skončím na zemi.
Asi jsem blbě dopadl, protože se mi před očima objeví černo a vítá mně sladká náruč temnoty.

 
Azula *Zuli* - 30. ledna 2020 21:20
zuli(1)9756.jpg
Kupředu velký skok a pak krok zpět
Damien

Jeho ruka na mé tváři je asi tak příjemná jako kohokoliv aspoň trochu sympatického. Je to zvláštně intimní, jak mám šátek přes oči a navíc taky fakt, že oba mluvíme tiše. Jako kdyby nás mohl někdo poslouchat. Nejspíš to pomáhá Damienovi nastavit určitou laťku dramatu, kterou chce dostat do svého výkladu. A musím uznat, že mu to teda jde.

Avšak, když se jeho ruce dostanou na moje rty, myšlenky se mi splaší a rytmus srdce se naruší.

*Co to dělá? Proč se mě takhle dotýká? Učí mě používat jiné smysly? Chce mě políbit? Chce mě rozhodit, aby se mi mohl zase smát? Nebo ukázat, jak je důležité mít se pořád na pozoru?!*

Je těžké ho poslouchat a rozumět mu. Ale přesto se o to snažím. Doufám, že jeho slova nějak objasní jeho chování. Ale zbývá stále příliš možností. Vždyť proč bych byla jeho světlem? To jsou věty, které se říkají holkám, abyste je rychle obměkčili.

"Mluvil jsi o Temnotě a tom, jak neměla pražádné rodičovské pudy. Nesnášela svoje děti, které nebyly podle jejího gusta," připomenu mu tiše po té, co polknu. Některé věci se špatně potlačují. Zvednu ruku a sundám jeho ruku z mých rtů a krátce ji sevřu ve svých dlaních.

"Jak ses vůbec dostal k tomu, že ses stal Stínochodcem?" položím raději otázku, abych odvrátila případnou pozornost od mého rozechvělého hlasu a rudých tváří. Ale pak zavrtím hlavou. Pustím jeho ruku.

"Neblahými předtuchami mě nevyděsíš, Damiene. Postřelil mě pomstichtivý démon. A ukradla jsem něco archandělovi. Takže ano, jestli se se mnou budeš paktovat, tak nejspíš se stane něco špatného," připustím a pokrčím rameny. "Tak, přestaň mi tady mazat med kolem pusy. Mou pozornost už máš. Co dál? Jak se projevuje temnota?" vrátím se k předchozímu tématu.

"Jsem připravena na další krok. Koukej." Abych mu dokázala, že nepotřebuji vidět, abych fungovala, že se nebojím absence světla, tak využiji naší blízkosti, rychle zakročím za jeho nohy pouze s krátkým tlakem na správná místa na jeho ramenou, jej kontrolovala shodím na zem.

"Tak, co prošla jsem zkouškou?" zeptám se s úsměvem. Ano, vytahuju se.
 
Damien - 29. ledna 2020 23:06
fffffff1207.jpg
Seznamování se...
Azula

Zatraceně… já jsem to řekl nahlas… no a co? Kašlat na to.
To co se teď odehrávalo, bylo velmi nebezpečné. Dlouhou dobu jsem fungoval sám a líbilo se mi to. Vždycky jsem si myslel, že nejsem schopen citu a když jsem byl polomrtvý spatřil jsem anděla s růžovými vlasy. Něco se probudilu k životu. Její otec to zjistil, viděl to na mých očích a slyšel to, když jsem vyslovil její jméno. Bylo to tak hmatatelné, až to vyděsilo nejen jeho. To byl hlavní důvod, proč jsem nepřemýšlel a zmizel.
A teď tu jsme spolu. Jenom my dva. Hladím ji po tváři a užívám si její skutečnost.
”Ne… Doposud jsem si to myslel, že ona je tak lákavá, že jsem netoužil vycházet na světlo, ale to se změnilo ve chvíli, co jsem tě poznal.” Pronesu tiše, sotva slyšitelně. Bylo by dobře, kdyby mi nerozuměla.
Seber se zatraceně.
”Cítím se s tebou jako můra přitahována světlem… a to světlo představuješ ty. Bojím se, že to nedopadne dobře.” Prsty se dotknu jejich rtů.
”K čertu, už ani nevím, kde jsem skončil.” Dodám a těžko odolávám tomu, abych ji nepolíbil. Ta blízkost je neskutečně úžasná a zároveň děsivá… ale nikdy jsem se necítil tolik naživu, jako nyní.
 
Azula *Zuli* - 29. ledna 2020 22:20
zuli(1)9756.jpg
Seznamování se
Damien

Chvilku mlčí a já bych začala i pochybovat, zda je se mnou v místnosti, kdybych nevnímala jemné proudění vzduchu, když dýchal a kdybych si nebyla jistá, že jsem ho neslyšela nikam jít. Je to zvláštní, vědět, že tu je, ale přitom jej nevidět. Jen tušit, že když bych zvedla ruku, tak bych se ho mohla dotknout.

Je to neskutečně elektrizující, když se mne dotkne. Snad, že jsem nějaký dotyk čekala, lačněla po něm! V momentu, kdy skončila ruka jemně na mé tváři, jsem skoro zapomněla na vše, co řekl o Temnotě. Tohle bylo... nebezpečné!

Ale pak řekne slova o můře a o světle. Překvapeně zkusím vytáhnout obočí. Kvůli šátku to moc nejde, a tak spíš jemně nakloním hlavu ke straně. Musím polknout, abych mohla promluvit. Zatracený Stínochodec a jeho blízkost!

"Temnotou? To je tak lákavá?" zeptám se, jak jsem si nebyla jistá, zda jsem pochopila, co tou poslední větou chtěl říct. "Takže ji potkám taky osobně? Temnotu? Jako... v podobě tvora?"
 
Damien - 29. ledna 2020 21:03
fffffff1207.jpg
Seznamování s Temnotou
Azula

Nemůžu si pomoct, ale když se na ni dívám, jak má ten šátek na očích a je naprosto v klidu… strašně mně to přitahuje a neskutečně rozptyluje.
Nemluvě o tom, že jsem k ní tak blízko. A když se otočí, jako kdyby věděla, kde přímo jsem… zadržím dech.
”Dalo by se říct, že se jedná o bytost. Existuje mnoho možností, jak ji popsat, ale jí samotné se neskutečně líbí, jak ji popisovali v řecké mytologii… protože je to svým způsobem nejblíže.” Dál jsem v její blízkosti a prohlížím si zblízka její krásnou tvář. Pohledem se zastavím u rtů, které bych tak toužil políbit. Ta touha zjistit, jak chutnají je neskutečně, že chvíli mlčím a snažím se soustředit.
”Kdy se jednalo o jednoho z prvních bohů, který vznikl z provorpočátečního Chaosu. S temnou nocí Nyktou, která rovněž povstala z Chaosu, zplodili Aithera – boha jasného světla, a Hémeru – bohyni jasného dne. Podle pověsti Erebos, tak se jmenoval a Nyx se svými dětmi nebyli spokojeni a tak Erebos, aby své děti nespatřil, odešel do podsvětí a už odtud nevyšel.” Dopovím a nemůžu si pomoct. Je to silnější než já, kdy moje ruka spočine na její tváři, kdy ji po ní jemně přejedu, s úmyslem ji pohladit.
”Ano, přesně tak.” Pronesu zastřeným hlasem.
”Nemůžu si pomoct, ale cítím se jako můra přitahována světlem.” Řeknu nahlas svou myšlenku, aniž bych tušil, že jsem to udělal.
 
Azula *Zuli* - 29. ledna 2020 20:36
zuli(1)9756.jpg
První cvičení s Temnotou
Damien

Škoda, že to neřekl nahlas, kdyby došlo na to, vysvětlila bych mu velmi rychle, že ani cukr, ani káva nemůže za hromadu slov, co se ze mě řinula jeho směrem. Prostě jen umím mluvit. A používám víc vět než jen nutné minimum. Dost často i souvětí!

Chvilku se na něj nedůvěřivě dívám, když přede mnou stojí se šátkem. Nejsem si jistá, jestli to myslí vážně, nebo ne. Ale nakonec jen přikývnu a otočím se k němu zády, aby mi šátek mohl uvázat přes oči.

"Hlavně, že to máš promyšlené," pousměji se ještě na něj s krátkým pobaveným úšklebkem. Koukám, že se mi podařilo zamotat se do vlastních slov. A to je teprve ráno! Ha, myslím, že srovnávám skóre! 1:1, blonďáku!

Jak ode mě odstoupí a začne chodit po místnosti, tak jej sluchem stále kontroluji a určuji, kde stojí. Jedno z mých nejlepších představení je se zavázanýma očima. Tedy spíš bylo. Nekroutím tedy hlavou do strany, ani se mi nezrychluje tep, nesnažím se koukat přes látku, prostě s tím vůbec nebojuji. Přijímám temnotu, jak je. Není mi cizí. A tak čekám na další instrukce a vnímám jeho chůzi. Jsem zvědavá a tak trochu se ... těším.

Při jeho slovech, jež mi šeptem prozradí, zatímco stojí těsně za mnou, se pomalu zhluboka nadechnu. Když se člověk opravdu soustředí na nějaký smysl, je to pak o tolik silnější. A teď jsem posilovala sluch. A taky možná trochu i čich. Jeho hlas byl příjemný a ačkoliv tuším, že se baví, rozhodně mi tohle nevadí. Oh, to ani v nejmenším. Příjemné šimrání v podbříšku mě upozorňuje, jak moc příjemné mi tohle i jeho blízkost je. Neodolám a lehce pootočím hlavu k němu.

"Snažím se říct, že temnota je všude, i když ji nevidíme? Že souvisí s nebezpečím? Ale co to teda je?" zeptám se a při poslední otázce se na něj už otočím kompletně. Jen po paměti odhaduji, kam hlavu zvednout, abych se mu "dívala" do tváře.

"Stínochodci, ale stejně potřebují stíny, ne? Když je to kompletně světlá místnost, nemůžete z ní, ne?"
 
Damien - 29. ledna 2020 18:59
fffffff1207.jpg
Seznámení s Temnotou
Azula

”Dobře.” Pronesu pouze na oplátku. Její dlouhá odpověď mně maličko překvapila, hlavně z toho důvodu, že ještě nevypila celé kafe.
Možná za to může cukr. Napadne mně a je pravdou, že včera jsme měli spousty sladkých blbostí.
”Rameno potřebovat nebudeš.”

”Nic to s tebou neudělá.” Zní moje první slova. ”Nevím, jak ti to slovy vysvětlit, takže ti to spíše ukážu.” Rozhodnu se, že to bude ta lepší varianta, protože bych se do toho byl schopen zamotat.

Ach jo. Měl jsem čekat tyto otázky. Povzdechnu si v duchu a promnu si obličej. Je tak neskutečně zvědavá, čemuž se asi nedivím. A za tohle si opravdu můžu sám.
”Víš co? Dělej, že jsem vůbec nic neřekl. Moc předbíhám… jak jsem řekl, všechno popořadě.” S tím jsem hrábl do kapsy, abych vytáhl šátek.
”Pro začátek ti zavážu oči, abys pochopila, co je temnota.” Počkám klidně než mně to nechá udělat a ještě si ověřím, že skutečně nevidí.
”Tohle je prosím část temnoty. Nesundávej ten šátek, prosím, dokud ti neřeknu.” S tím od ní odstoupím pár kroků.
”Je to skutečný svět, kde nejsi oklamaná tím, jak věci vypadají na první pohled. Soustředíš se zde totiž na zbývající smysly, které jsou tolik potlačovány a tady se rozvinou.” Zkusím jí vysvětlit.
”Temnotu jsi vnímala, jako dítě. Když se zhaslo světlo a dveře pokoje se zavřela. Cítila jsi její všudypřítomnost. Stejně i nebezpečí.” Prošel jsem se po místnosti.
”Jenže nebezpečí číhá i v naprosto osvětlené místnosti.” Stoupnu si k ní a zašeptám jí do ucha.
”Ale nevnímáme to tak, protože světlo nás klame.” Dýchám jí přitom na krk a naprosto si to užívám.
 
Azula *Zuli* - 20. ledna 2020 16:56
zuli(1)9756.jpg
Omluva přijata
Damien

Ušklíbnu se na Damiena, když prohlásí, že si mám kytku raději podepsat. Pak jsem si sedla na postel a očuchala obsah kalíšků. Vybrala jsem si latté s příchutí oříšků nebo tak něco. Opatrně jsem se napila a pak se pustila do ujídání i snídaně. Donášení jídla až do postele se mi líbilo, na to bych si mohla velmi rychle zvyknout.

"Funkčně. Dokud nepohnu špatným pohybem s rukou, tak naprosto v pohodě. Jen mě postřelil. Teda, ne že bych si stěžovala, že bych potřebovala víc modřin nebo tak něco. Ale doktorka odvedla dobrou práci. Kdybych nevěděla, co se mi včera stalo, nevěřila bych tomu. Takže pokud k tomu nepotřebuju rameno, tak si myslím, že mi můj fyzický stav ničemu nebrání..." vysypu ze sebe spousty slov.

"Co znamená seznámit se s temnotou? Co je vůbec ta temnota a co to se mnou udělá?" zeptám se zvědavě. Nezním vyděšeně, protože jen těžko to bude ještě nebezpečnější než samotný démon. Jen chci vědět, do čeho se budu pouštět. Nakloním lehce hlavu ke straně.

"Víry? Víry v co? V to, že to přežiju?" přidám další otázky, sotva dopoví ta svá slova. Jo, vím, nejsem zrovna trpělivý posluchač.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22952795028687 sekund

na začátek stránky