Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Damien - 15. ledna 2020 18:57
fffffff1207.jpg
V nemocnici
Azula

Magický pohár mi vůbec nic neříká. Ale to je tím, že se vůbec o tyto mocné artefakty nezajímám. Možná bych se mohl zeptat doktorky, jestli by o něčem nevěděla, co by bylo tak mocné, že by to toužili vlastnit mocnosti.
A pak se dozvím, kde vlastně kradla.
Právnická firma Roberts a spol. Ne, ne, ne… to neudělala… ale udělala. Ta ženská je vážně sebevrah. I přes myšlenkové pochody, mám na tváři neutrální výraz. Vnitřně se to ve mně však neskutečně pere.
Vypadá to, že i jí pomalu dochází, co vlastně provedla.

Co to říká? To si neuvědomuje v jakém průseru je? Překvapeně se na ní podívám. Jí to může připadat, že na ní hledím stylem, jestli se náhodou tak trochu nezbláznila.
Asi bych měl být trochu sdílný, aby pochopila, jak je ten její útěk nereálný.
”O doktorku se nestarej, to je na mně. Ovšem musím tě zklamat ohledně tvého plánu na útěk.” Začnu naprosto vážným hlasem a snažím se volit správná slova.
”Ten se ti nepovede. Mám takové neblahé tušení, že jsi proti sobě poštvala dvě soupeřící mocnosti o Chicagské podsvětí a to nejen toho démona, který tě chtěl usmrtit… ale i jednoho mocného opeřence a ne tak ledajakého, protože je to přímo archanděl a aby to nebylo málo, tak pravá ruka Boha.” Doufám, že jí nemusím prozrazovat jeho jméno. Protože by to nedělalo dobrotu.
”Hlavně to jméno nevyslovuj.” Dojde mi, že ona o tom samozřejmě, nemá nejmenší tušení.
”I zdi by pak měli uši.” Pokusím se vysvětlit.
Dlouze jsem si povzdechl. Bylo naprosto jasné už od začátku, co jsem jí vtáhl do stínů, abych jí tím zachránil kejhák, že jí v tom jen tak nenechám a že se do toho nechám zaplést.
”Ani jeden není schopen strávit fakt, že je dostal člověk a do toho ještě žena. Vypíšou na tebe odměnu a bude jim jedno, jestli tě přivedou živou nebo jen tvou mrtvolu.” Nepřeháním, bohužel. Toto je krutá realita.
Dám jí chvíli na to, aby tu špatnou zprávu strávila.
”Ač se ti to líbí nebo ne… pomůžu ti s tím. Ze všeho nejdříve musíme zjistit, co vlastně byl ten kalich… a pak asi hledat nějakého spojence.” Pokusím se jí povzbudit a položím ji ruku na rameno, akorát nedopatřením na to bolavé. Toť k tomu, jak jsem sám z toho celého nervózní.
”Zatraceně promiň.”
 
Azula *Zuli* - 15. ledna 2020 17:02
zuli(1)9756.jpg
V nemocnici
Damien

S díky přijmu skleničku s vodou. Pomalu se napiji jednou, pak podruhé a potřetí už vyžahnu zbytek skleničky. Vážně mi to bodlo. S již funkčním jazykem si krátce olíznu popraskané rty a odložím sklenku na stolek. Poposednu si na posteli.

"Byl to pohár. Nejspíš magický," začnu s tím, co jsem kradla. Ještě pořád na to nemám zas takový cit, co se magie týče. Nejsem tím prostě obdařená. "Musela jsem se dostat do právnické firmy Roberts a spol." Promnu si konečky prstů čelo. "Vzhledem k tomu, že to bylo v nejvyšším patře, tak to byl šéf té firmy. A vzhledem k tomu, jak se toho démon bál, asi ne jen tak někdo." Dojde i mně samotné. Podívám se na Damiena a přistihnu ho, jak si mě prohlíží.

"Hele, ještě jednou díky za pomoc. Zachránil jsi mi život. A asi i dvakrát. Bez doktorky bych nejspíš velmi rychle vykrvácela. Máš to u mě. A neboj, svoje problémy si vezmu s sebou. Zmizím, jak to půjde. Dej mi čas do rána, abych se jen trochu zberchala z nejhoršího." Poprosím jej. "A doktorce to zaplatím. Nejsem zrovna člověk, co má zdravotní pojištění... Pokud teda bere světské peníze. Služby už pokud možno nenabízím, děsně se to nevyplácí. " Pousměji se krátce
 
Damien - 15. ledna 2020 16:12
fffffff1207.jpg
V nemocnici
Azula

Pozorně poslouchám její vysvětlení, jak se dostala do té šílené situaci. Fascinuje mně, že jí je naprosto ukradené, že se mnou mluví v podprsence a netváří se přitom, že by jí to nějak vadilo. Ženy povětšinou vyvádí a raději jsou zahalené, než odhalené.
Ale zpátky k tomu, co říká...
Takže, abych si to shrnul. Už není cirkusačka, ale zlodějka. Nejspíš kradla a přitom jí chytil démon, který s ní uzavřel dohodu. Jestli by pohltil její duši, je spekulativní. Pravděpodobnější scénář je ten, že by jí bez přemýšlení zabil. Ale chápu, že se rozhodla, tak jak se rozhodla.
Využíval ji ke krádežím, protože mu to přišlo zábavné. Poslední úkol zvolil neskutečně náročný. Aby okradla někoho, ze kterého měl zřejmě obavy.
Zajímalo by mně, kdo ten někdo byl. Celou to křičí tím, že bych se na to měl vykašlat, ale jsem prostě zvědavý a nemůžu si pomoct, je to silnější než já.
Její nápad z útěkem je opravdu skvělý, ale nejspíše ne úplně reálný.
”Víš co jsi kradla a u koho jsi kradla?” Zeptám se a se zájmem v očích si jí prohlížím.

Samozřejmě, že mně napadá hned pár osoba, které by se mohly hodit na post škodné pro démona. V tom seznamu je i jedna osoba, ze které by démon mohl mít natolik obavy, že by byl ochoten porušit stanovenou dohodu. Jelikož démoni jsou známí tím, že dohody dodržují.
Upřímně doufám, že to ona osoba nebude. Ale jak znám své štěstí, tak to stoprocentně bude ona. Což bude značit jediné… je to totálně v hajzlu.

 
Azula *Zuli* - 15. ledna 2020 08:07
zuli(1)9756.jpg
Setkání po letech
Damien

Ušklíbnu se vesele, když slyším poznámku o tom, že doktorka důrazně nedoporučuje hýbání s tím ramenem. To už vím taky, že to k tomu moc není.

"Aha, to dává smysl," usoudím klidně, když mi oznámí, že není člověk. Nejspíš bych měla říct 'bohudík' jsem už seznámená ze světem za tím lidským. Většinou totiž ten svět není tolik pohostinný a přátelský. Jako příklad by měl stačit démon, který se mě snažil zabít po té, co jsem si od něj odpracovávala svobodu. Hajzl.

Damien nečekaně rychle změní téma ke mně. Podrbu se ve vlasech a dojde mi, že je mám pořádně zacuchané. Utíkání o život a následné operace zřejmě k trvanlivosti copu nepřispívají. Sundám si gumičku z vlasů, abych si je mohla rozpustit. Je to něco, co dělám, abych hlavně i sebe uklidnila. Něco, co můžu ovládat já.

"No, hm. Před rokem mě chytil a dal mi na výběr, buď si mou duši bude nárokovat, nebo si od něj odpracuji rok a pustí mě," vysvětlím tak nějak zevrubně. Ne, že bych mu hodlala lhát, to rozhodně ne. Chci pokrčit rameny, ale okamžitě mi do těla vystřelí bolest z ramena a já toho zalituji.

"Sakra, nehýbat, jo vím," pronesu si spíš pro sebe a chytnu se za paži prostřeleného ramene. Až teď mi dojde, že tady sedím jen v podprsence. Smůla pro všechny, kdo doufali, že mě uvidí se červenat, je mi to totiž víceméně jedno. Mám na sobě sportovní černou podprsenku, aby mi žádné kostice, nebo cokoliv neforemného nepřekáželo v práci. A díky vystupování v cirkusu jsem zvyklá na všemožně titěrné oblečky.

"Kde jsem to...? Jo tak. No a dneska jsem mu měla doručit poslední věc. Jo, to bych asi taky měla vysvětlit, kradla jsem pro něj. Ukázalo se, že moc práce pro bývalého cirkusáka v normálním světě není," usměji se a tentokrát se zastavím, než pokrčím rameny. "No a on se rozhodl, že jsem pro něj nebezpečný volný konec. Někdo od koho by se dozvěděli, kdo si mě najal."

Pokusím se olíznout si suché rty, ale v puse mám jako v poušti. Jemně si zkusím odkašlat, ale je to ještě horší. Navíc mám v ústech stále pachuť po mém vymalování podlahy.

"Mohla bych tě poprosit o nějakou vodu, nebo něco?" zeptám se slušně. Stále ještě nevěřím svým nohám, vím, co mi provedly posledně.

"Ale neboj, hodlám zmizet, co nejrychleji. Žádné kraviny, ani hraní si na hrdinu. Svojí část jsem splnila. Takže mi náleží teď svoboda. Seberu si jen svoje peníze a už o mně nikdy tohle šílené větrné město neuslyší. Jsem vděčný pacient a rozhodně nehodlám znevažovat tvou pomoc a doktorky práci."
 
Damien - 14. ledna 2020 22:23
fffffff1207.jpg
V nemocnici
Azula

Damiene? Jsem překvapený tím, že mně osloví jménem. Poznala mně. Naivně jsem si myslel, že ne. Ovšem je pravdou, že v té chvíli měla jiné věci na starosti. Například to za každou cenu přežít.
”Ano, jsem.” Pronesu maličko rozpačitě. Nechápu proč bych neměl být opravdový?

Následující, co provede, mně překvapí asi nejvíc. Ještě nikdy mně nikdo neobjal. Ne, tak přátelsky jako ona. Vůbec nevím, jak na to reagovat a co s tím dělat. Tak jen stojím a ani se nehnu. Čekám, až se mně rozhodne pustit.
”Doktorka říkala, že bys s tím ramenem neměla hýbat.” Pronesu maličko káravě, ale nemyslím to vůbec špatně. Ač se mi tomu nechce věřit, tak mám o ni starost… a to nevěstí nic dobrého. Hlavně ne pro mně. Bude to totiž znamenat jediné. Její problémy se stanou i mými.

To jak mluví mně dostává. Jako kdyby jí na mně záleželo. Vůbec tomu nerozumím. A vzápětí ten výraz v jejím obličeji, který připomíná zatoulané štěně, kterému nemůžete odolat.
Krucinál.
A teď ke všemu pokládá otázky na které bude chtít znát nejspíše odpověď.
”Já… ehm… nejsem člověk. Na to, abych se vyléčil mi stačí chvíle.” Pronesu maličko nervózně a rukou si prohrábnu vlasy.

Zatraceně… nedělej to. Neptej se. Snažím sám sebe přesvědčit. Ale ta její přítomnost mi dělá problémy.
”Ale dost o mně. Proč šel po tobě vládce Chicagského podsvětí a shodou okolností do toho ještě démon?” Skvělé, prostě naprosto vynikající. Musel jsem se zeptat, že? K čertu. Že já se na to nevykašlu.
 
Azula *Zuli* - 14. ledna 2020 21:48
zuli(1)9756.jpg
Noční můry
Damien

"Kam si myslíš, že jdeš, cirkusačko?" zazněl démonův hlas a já cítila, jak se mě něco tahá za nohu. Otočila jsem se na záda a nade mnou stojí ten obrovský démon ve své skutečné podobně. Tahá mě za nohu stále blíž sobě. Kopy, škubu sebou, hledám oporu. Nikde nic, čeho bych se mohla chytit, na co bych mohla vylézt.

"Je čas ukázat ti, co jsem pro tebe tam dole připravil," pronese ke mně. Pásy mě přichytí ke stolu a zvedli mě tak, že jsem jeho tvář měla nepříjemně blízko té své. Cukala jsem sebou, bránila se, ale stejně byl blíž a blíž a...



"Nééé!" křičím vyděšeně do tmy rozlévající se kolem.

Ale pak uslyším hlas, co nepatří démonovi. Zamžourám do tmy kolem sebe a ucítím, jak mě někdo hladí ve vlasech. Jak se snažím rozpoznat tu tvář, můj mozek začne pátrat víc v paměti ohledně toho, odkud ho znám a vyloví vzpomínku starou několik let.

"Damiene?" zeptám se tiše a překvapeně. Křik mě přejde a snažím se si dát věci do kupy. Po narkóze to jde ztuha. "Jsi to ty. Jsi opravdový," dodám vzápětí pomalu a usměji se. Nejsem blázen! Nevymyslela jsem si ho tehdy! Vážně mě všichni přesvědčili, že nebyl skutečný, přitom tu teď stál.

S energií, která mi byla jen propůjčená, se posadím a dřív než stačí odporovat jej obejmu.

"Au, jau, sakra," sykne hned sotva co moje rameno zasignalizuje, že bych jím neměla tak máchat. Ale stejně ho na pár vteřin podržím ve svém objetí. Nadechnu se jeho vůně. Oči pevně sevřené. "Myslela jsem si, že jsi mrtvý, nebo hůř, smyšlený! Vypařil ses a nikdo o tobě nemluvil!" vysvětlím rychle, než ho pustím. Na tváři ten překvapeně spokojený výraz, že jsem ho poznala a našla.

"Jak ses tak rychle z toho vyléčil? Naposled, co jsem tě viděla jsi byl skoro na pokraji smrti," začnu vzpomínat a hledat u něj odpovědi. Vydechnu a zavrtím hlavou. "Jsem ráda, že jsi v pořádku." Uzavřu vzpomínání z mé strany.
 
Damien - 14. ledna 2020 20:55
fffffff1207.jpg
V nemocnici
Azula

Nechám doktorku, ať ošetřuje spící pacientku a přesunu se najít prostředky na mytí podlahy. Což se mi po chvíli hledání podaří. Napustím vodu a dám se do práce.
Když je to všechno hotové, tak vrátím věci zpátky a špinavou vodu vliji do záchoda. Nebyla by ze mně zas tak špatná uklízečka, ale toto je poprvé a naposledy, co něco takového dělám.
Skočím se zpátky mrknout na doktorku, která je už s pacientkou hotová.

”Vytáhla jsem střelu, která v ní zůstala. Potom jsem ji vyléčila. Ale neměla by s tou rukou tak týden hýbat.” Pronese a poplácá mně po rameni.
”Nech ji spát. Spánek je pro lidi důležitý. Klidně si ustel na lehátku vedle.” S tím se rozloučila a nechala mně se spící růžovkou o samotě. Jasně říkajíc, že azyl je pro nás otevřený do rána.

Chvíli si ji prohlížím. Vypadá vážně roztomile a nevinně, když spí. Nebudu lhát, že když jsme tehdy měli prohozené role a já byl ten zraněný, tak jsem se do ní hned zakoukal. To byl taky ten důvod, proč jsem na tu dohodu přistoupil. A teď se zase vidíme.
Pohladím jí po vlasech a vlezu si na volné lůžku. Zavřu oči a dovolím si trochu klidného spánku. Tady jsme v bezpečí a mám takový pocit, že spánek bude v dalších dnech pro mně učiněný luxus. Jen bych rád věděl, do čeho se vlastně namočila.

Nevím, jak dlouho jsem spal, když mně probudí křik vycházející od růžovky. Něco špatného se jí zdálo, dojde mi po chvíli co stojím na nohou s taseným nožem a marně hledám nepřítele.
Nůž schovám zpátky na své místo a dojdu k ní.
”Klid. Jsi v bezpečí. Nic ti nehrozí. Jsem tady s tebou.” Chlácholím jí a hladím jí přitom ve vlasech.
 
Azula *Zuli* - 14. ledna 2020 20:34
zuli(1)9756.jpg
Hodný pacient
Zachránce a doktorka

"Ugh," vydechnu překvapeně, když mě zradí moje nohy a já se ocitnu v náručí svého zachránce. Opřu si o jeho hruď hlavu a na chvíli zavřu oči. Vážně cítím, že už se nikam nedostanu, ne vlastní pomocí. Unaveně vydechnu.

"Jen se na chvilku opřu, je to fakt pohodlné," zahuhlám tiše a vůbec se jim nemotám do jejich rozhovoru. Když ucítím postel pod sebou, opatrně se snažím nasměrovat tak, aby se mému zraněnému ramenu nic nestalo. I tak se bolí neustále.

"Hej, ještě se neznáme. Nemáš právo předpokládat, že dělám hlouposti," pronesu k neznámému a odložím batoh stranou. Už nic rozbytného v něm není. Jinak se z lehátka nesnažím ani trochu vstát. Naopak se položím a zavřu na chvíli oči. Promnu si unaveně kořen nosu.

"Díky, žes mě odtamtud vytáhnul," dostanu ze sebe unaveně ještě než vůbec přijde doktorka s injekcí. Nemám sice zatím tušení, proč to udělal, ale to, že mě protáhl stíny a dovedl k doktorce - i když asi ne lidské - mi dává naději na život. A toho já si cením. Těžko se totiž začíná nový život, když jste mrtví. Zadívám se znovu na svého zachránce, jestli mi nepřijde povědomí, nebo něco takového.

To mi pak překazí doktorka, když přijde s injekcí. Odvrátím zrak, když mi vpichuje injekci do ruky.

"Bolí to neskutečně a já jsem fakt vděčná za jakoukoliv pomoc," pronesu na svou obranu. Nicméně víčka mi už zase klesají. "A teď spát. Chápu. Dobrou."

Poslední slova už pronesu ztěžka a s radostí se poddám té únavě.
 
Damien - 14. ledna 2020 19:50
fffffff1207.jpg
V nemocnici
Azula

”Ah, někdo tady je stále při vědomí a reaguje.” Pronese doktorka a obrátí svou pozornost na pacientku. Avšak stále stojí vedle mně, je na ní vidět, že nechce přijít do styku s výzdobenou zemí.
Ohledně dalších jejich slov, tak si vyměním s doktorkou pohledy. Samozřejmě mně moc dobře zná a musí se uznat, že se růžovka trefila. A to jsme se viděli jenom chvíli.
Její další slova nás oba maličko vyvedou z míry.
”Nejspíše je v šoku.” Nadhodím a jen pokrčím rameny.
Někdo tu je však neskutečný šílenec a rozhodne se postavit na nohy, což není pochopitelně vůbec dobrý nápad a kdyby nebylo mé pohotovosti, tak by se střetla s tak pěkně vyzdobenou podlahou tváří v tvář.
Čím dál tím víc začínám litovat, že jsem tu dohodu s jejím otcem uzavíral. Měl jsem něco rozdělaného, když jsem pocítil nepříjemnou bolest v rameni, která mi oznámila, že tu někdo je v ohrožení života. A aby to nebylo jen tak, tak tenhle růžovovlasý roztomilý šílenec se rozhodl proti sobě poštvat démona, který je vládcem Chicagského podsvětí… Jak rozkošné.

”Odnes ji do ordinace číslo 6.” Přikáže mi doktorka a řekl bych, že velmi dobrá známá, která mně pochopitelně několikrát dávala dohromady. Jen kývnu na srozuměnou a růžovku odnáším na požadované místo, kde jí opatrně položím na lehátko.
”Opovaž se dělat hlouposti, jako z toho lehátka zkoušet vstávat… jinak se naštvu a opět se vrátíme do toho skladiště za tím nasraným démonem.” Je na mně vidět, že to myslím naprosto vážně. Chvíli u ní stojím, pro případ, že by měla v úmyslu pokoušet své štěstí, než se na scéně objeví znovu doktorka s injekční stříkačkou.
”Na tišení bolesti.” Vysvětlí mi, když nechápavě pozvednu obočí a vyhrne pacientce rukáv, profesionálně jí vpraví do těla injekci.
A já tak sleduji, jak se tady někomu pomalu zavírají oči.
”Moc mluví, nemám ráda, když mi někdo kecá do práce.” A s tím se dá do práce, ze začátku rozstřihnout rolák, tak aby se dostala k ráně.
 
Azula *Zuli* - 14. ledna 2020 17:09
zuli(1)9756.jpg
Zvrat(ky)
Démon a pak neznámý se sexy doktorkou

Nic víc jsem svému cíli nesebrala. Být hamižná se mi už jednou nevyplatilo. Jen jsem potřebovala, aby se zastavil a aby nevystřelil hned znovu. A to se mi povedlo. Ačkoliv kouřová clona neměla takový úsměv jako předtím, i tak mi získala pár vteřin k dobru. Jeho smích mi svíral útroby, rozklepával kolena a bral dech. Nicméně i tak jsem běžela. Bylo mi jasné, že je to běh o život.

Jakmile na mě sáhla ta ruka, tak jsem počítala s tím, že je konec. Rychlost se kterou jsem se ocitla na tom nehostinném místě byla udivující. Sápavé šlahouny temnoty se mi tlačili do úst, braly mi kyslík, okrádaly mě o život. A pak najednou nebyly.

Zvracím, co mi můj žaludek dovolí. Sbohem obědě. A to jsem za tebe výjimečně poctivě zaplatila. Tolik k tomu, jak moc se vyplatí být poctivá. Sotva rozlepím trochu oči, hned se mi znovu zvedne žaludek v tom naprosto primitivním pudu, když mi podlaha evokuje mého pronásledovatele.

Odplivnu si, ale na muže nereaguji. Vedu duchaplný rozhovor se svým žaludkem.
Stačí? - Ještě bych chtěl. - Ale už nemáme co. - Ale nebezpečí... - Čím déle budeš zvracet, tím déle budeš bez jídla. - Ale, ale-!

Zmůžu se akorát na to, že se si otřu koutek úst hřbetem ruky. Žaludek ustoupil. Pro teď by to zvracení stačilo. Opírám se jen nezraněnou rukou o zem. Tu zraněnou mám složenou v klíně a snažím se jí tak odlehčit, aby mě to bolelo co nejméně.

*Žiju. Žiju. Žiju. Kurňa bolí to, ale žiju. Tak jo. Co všechno bolí?*

Přemlouvám své tělo k tomu, aby poslouchalo, aby něco dělalo. Ale ono chce jen odpočívat. Donutím se aspoň zvednout hlavu tak, abych viděla na nově příchozí.

"Pardon, myslela jsem, že by tady tomu prospělo trochu barvy," ozvu se, když kritizují můj výtvor. Unaveně dosednu na zadek a hlavou se opřu o nějaký stolek nebo cokoliv, co se takhle našlo vhodného. Přes veškerou únavu se snažím donutit tělo zase pracovat. "Sice jsem teď tvůj velkej fanoušek, Stínochodče, ale paní doktorko, u typů jako on bych si dávala pozor. Nikdy to není naposledy. Teda, nad tím se prosím zamyslete, až mi pomůžete. Děkuju mockrát," vysoukám ze sebe a pousměji se. Zhluboka se nadechnu. A přes pach bývalého obsahu mého žaludku vnímám fakt, že démon nikde poblíž není.

"Ale jestli mi píchnete nějaký adrenalin, nebo něco, nejspíš to zvládnu uklidit sama," dodám ještě a pokusím se z pomocí opěry jedné ruky o stolek dostat zpět na nohy. Zem není zas tak pohodlná, jak by se zdála. A já zkouším své možnosti.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24786996841431 sekund

na začátek stránky