Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 14. ledna 2020 10:30
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Trik se zmizením
Azula

”Vzala si něco, co jsem nežádal. To jsi byla opravdu tak hloupá?” Zastaví se na místě a prohlíží si tě čtyřmi páry očí. Dva páry rukou založí na hrudi a dalšími se poškrábe na hlavě, kde spočívají obrovské rohy. Celá jeho pleť je nezdravě šedá.
Tvoje hození kouřových kapsliček ho neskutečně pobaví a to natolik, že se začne smát. Jeho děsivý smích, by tě za normálních okolností zastavil a zbavil tě naprosto všeho. Jenže tvoje touha přežít byla silnější.
”Myslíš si, že na mně můžeš s laciným trikem?” S tím se za tebou rozběhne.
Zdá se však, že se někdo další rozhodl provést trik se zmizením, protože těsně u východu tě něčí ruka chytne za nezraněnou paži a stáhne do stínu.

Cestovat pomocí stínů je pro někoho, kdo to dělá poprvé velice nepříjemnou záležitostí. Stíny obklopují celý kousek bytí, spočívají naprosto všude s jedinou touhou dotyčnou osobu pohltit. Ze všeho nejdříve se dané osobě začne špatně dýchat, protože jak nejlépe pohltit osobu, než přes ústa.
Naštěstí cestování přes stíny je rychlé a tak se to stínům nikdy nepodaří. Jen daná osoba je nucená vyzvrátit části, které se jí dostali do úst.

I když to tak nevypadá, protože právě zvrací, tak je dobrou zprávou, že jsi naprosto na jiném místě a daleko od démona. Vlastně to vypadá jako nemocnice, ale od klasické, kterou znáš se to v mnohém liší. Například podlahou, kterou jsi tak krásně pokřtila. Je šedá… což ti ihned, díky mozku, evokuje kůži démona a opět se dáš do zvracení.

”Skončilas?” Vyruší tě mužský hlas, jehož majitel celou dobu stál u tebe a nejspíše mu děkuješ za záchranu života.
”Jak moc jsi zraněná?” Zeptá se a nějak nečeká na odpověď. ”Víš co, zůstaň a ani se nehni.” S tím na chvíli zmizí, aby se po chvíli zase objevil s dalším párem nohou. Energie z těla úplně vyprchala, takže jsi jeho rozkaz naprosto dokonale splnila.
Dle bot a bílého pláště soudíš, že se jedná nejspíš o doktorku.
”Opravdu jsi sem přivedl člověka? Pro ně jsou normální nemocnice.” Promluví ženský hlas, který patří velmi pohledné doktorce.
”Ano, protože tady bude v bezpečí, než se uzdraví. Z toho, co vím, tak se zapletla s démonem.” Konečně ti pohled spočine na svém zachránci.
Stínochodec. Tak to nebyl sen, ale skutečně se to stalo.
”Nuže dobrá. Víš, že miluji výzvy. Ale je to naposled.” S tím se kriticky podívá na zem.
”Ale tohle uklidíš ty.”

Doktorka

 
Azula *Zuli* - 14. ledna 2020 07:04
zuli(1)9756.jpg
Cena za důvěru
Démon

Věřím jeho slovům prostě proto, že musím. Když jsme před rokem uzavřeli tu dohodu v tu noc, kterou proklínám do dneška, tak jsem se mu upsala. Nechci znát detaily toho, co by se mnou stalo. Mám o tom docela dobrou, bolestivou a děsivou představu. Ne, díky. Proto jdu k němu, i když se chci otočit a běžet pryč. Neposlouchám intuici, protože jsem přeci tak blízko cíle!

Vyděšeně hledím do hlavě a udělám automaticky krok vzad. Nohu správně nakročenou na to, abych si při pádu nic neudělala. Ani na to nemyslím, že to dělám, už jen proto, že v tuhle chvíli myslím zásadně jen na to, že mě chce zabít!

Vykřiknu překvapeně bolestí. Tohle je moje první - a snad i poslední postřelení - a jen díky chuti přežít se mi povede překulit do dřepu. Okamžitě si stáhnu ruku k ráně v rameni. Bolestí se mi zkříví obličej. Celé tělo volá po tom, ať se odsud rychle seberu a zmizím. Tentokrát hodlám svoje tělo poslouchat.

"Zmizela bych-!" křiknu na něj dotčeně, emoce vyšponované na neúnosnou míru díky té neskutečné bolesti.

Zhoupne se mi žaludek z toho, jak ho vidím se proměňovat. Zvednu se do stoje, tentokrát ne s hrdě napnutými rameny, ale trochu přikrčeně. Menší terč, méně viditelných pohybů. Musím polknout, abych donutila žaludeční šťávy klesnout opět tam, kam patří.

"Počkej, počkej. Počkej! Vzala jsem ještě něco!" zkouším si vykoupit trochu času, nenápadný krok a půlkrok dozadu. Ještě chvíli a hodím po něm šavli. Ale bohužel ne tu ostrou. I když... měla jsem k obědu indickou...

Blouznivé myšlenky, které chtějí být kdekoliv a cokoliv jiného, než tady, zaženu a pak se odhodlám jednat. Vím, že mám jen jeden pokus. Vytáhnu nepostřehnutelně rychle dvě kapsličky z kouřovým obsahem a hodím je mezi nás. Opět se pokusím utéct stejným způsobem jako předtím. Jenže teď spoléhám na rychlé nohy a přikrčený běh a ne na moje lezecké schopnosti.

 
Vypravěč - 13. ledna 2020 22:08
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Nejdůležitější pravidlo: Nikdy nevěř démonům
Azula

Celou dobu tě pozoruje a připomíná tak nebezpečného draka, kterému přivezly živou princeznu. Už to bylo poměrně varovné znamení.
”Ano. Dej mi to a jsi volná.” Pronese a posunkem ruky naznačí, abys mu jej dala.
Když spatří pohár, který je zabalený v látce, tak se mu na tváři objeví úsměv. Ale není to pěkný úsměv, jelikož nahání hrůzu a je těžké odolat se otočit na místě, utéct někam do bezpečí. Což by nebyl vůbec špatný nápad.
Avšak ty místo klasické lidské reakce, jdeš blíž k němu.
Pohár si od tebe vezme a odkryje ho, aby se ujistil, že jsi ho nepodvedla.
”Chmmm… jsi opravdu skvělá zlodějka. Až je to škoda.” S tím pohár schová a v jeho ruce se jako by kouzelnickým trikem objeví pistole.
”Vy lidé, jste tak neskutečně naivní.” Hlavní míří přímo na tebe.
”Opravdu sis myslela, že bych tě nechal jen tak jít?” Je to řečnická otázka, protože vůbec nečeká na odpověď a vystřelí.

V cirkuse ses naučila spoustu věcí. Dokonce i to, jak uniknout smrtelné ráně a přesměrovat ji na místo neohrožující na životě. I když tehdy to byla atrapa a falešné náboje, zásah způsobil modřinu, bolelo to, ale přežít se to dalo. Tohle, ale bylo něco jiného. Naprosto něco jiného. Bolelo to mnohonásobně víc a z rány přitom valila životodárná tekutina.

”Zatracená cirkusačko. Chci tě zabít po vašem… nebo chceš raději umřít rukou démona?” S tím se promění do své původní podoby. A ty nevíš, jestli ti je špatně z toho, že jsi postřelená nebo se na tom podílí fakt, že ho vidíš.
”Michael je vzteky bez sebe, že jsi ho okradla. Dostal by tě a ty bys mu vyžvanila, pro koho jsi onu službičku udělala a to nemůžu jen tak nechat.”
 
Azula *Zuli* - 13. ledna 2020 21:41
zuli(1)9756.jpg
Volnost na dosah
Démon

"Hahaha!" zavýsknu vesele, když se ocitnu nahoře na stěně. Neopustím si krátký pohled za sebe, než zmizím ve stínech. Spokojený veselý úšklebek mi vydrží na tváři ještě dost dlouho. Jistě, vím moc dobře, že nemám ještě vyhráno. Proto se čas od času dívám přes rameno a jdu tou nejbezpečnější cestou, kterou si mohu dovolit. Tedy nejbezpečnější pro mě. Je to klikatící se cesta, občas přecházející po střechách, nebo úzkých římsách. O pronásledovatelích bych tak měla vědět poměrně jistě.

Před starým skladištěm se zastavím. Upravím si čepici a zhluboka se nadechnu. Ačkoliv jsem se s ním setkala během posledního roku mockrát, stále z něj mám husí kůži. Stačí abych si vzpomněla na jeho pravou podobu a chce se mi zvracet.

*Ale už jen tentokrát a pak budu volná. Budu moct zmizet z tohodle propadeného města. Začít znovu a kde chci,* dodávám si odvahy vykročit kupředu.

Ráda bych řekla, že jsem si oddychla, když jsem viděla jeho lidskou podobu, ale pravda byla taková, že i tak mě děsil. Proto jsem se zastavila kousek od východu. Možnost útěku.

"Samozřejmě," pronesu pyšně a na chvíli se usměji. Konec konců, povedlo se mi to. Sundám si pomalu ze zad batoh. Moc se mi nelíbil fakt, že si pro to ani nechtěl dojít, ani nevypadal, že by chtěl jakkoliv vyjednávat.

"Naše dohoda platí, že? Tohle je ta poslední věc a pak jsem volná?" zeptám se ještě. Je zvláštní spoléhat se na něčí slovo. Ale v téhle chvíli je to ta jediná věc, čemu můžu věřit. Tonoucí se stébla chytá. Myslím, že se moje situace dá do této skupiny zařadit. Vytáhnu z batohu onen pohár zabalený ještě v látce.

Až když mi to odkývne, tak se vydám obezřetně k němu. Jako vždy, když se jedná o komunikaci s ním, tak jsem jako na drátkách. Batoh si opět hodím přes rameno a ruku s ukradeným předmětem natáhnu k němu.
 
Vypravěč - 13. ledna 2020 19:56
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Volnost?
Azula

Štěstí ti přálo i v této chvíli, protože se ti podařilo uniknout z pasti. Celou dobu ses ohlížela však přes rameno a snažila se nejít tolik na očích.
Úspěšně ses dostala do opuštěného skladiště pěkně na samém konci města, jak jste se s démonem domluvili, že tam dojde k předání. Avšak místo peněz, které by ti měl podle správnosti dát, získáš něco mnohem lepšího… svobodu.

Už tam na tebe čekal. Oblečený byl v drahém obleku šitém na míru. Na sobě měl svou klasickou podobu, která byla dobrá pro obchody. Už jednou jsi měla tu možnost zahlédnout jeho pravou podobu a žaludek se ti z ní okamžitě převrátil, dlouhou dobu tě strašila ve snech.
”Máš to?” Zeptal se místo pozdravu a byla na něm znatelná nedočkavost. ”Dej mi to.” Byla jsi blízko východu, což bylo velmi strategické místo a bylo by hloupé se ho vzdát, ale on musel stát uprostřed a taky vypadal, že nemá v úmyslu se hnout. Naprosto patová situace, ale ty jsi byla přeci jen víc zoufalá než on. Čekala tě svoboda. Konečně budeš moct brát zakázky, která chceš ty sama a které ti vynesou peníze. A k tomu je potřeba udělat právě těch pár kroků.

Démon

 
Azula *Zuli* - 13. ledna 2020 17:59
zuli(1)9756.jpg
Před cílovou čárou...

Byl to naprosto geniální plán. Jednoduchý na provedení pro mě, ale téměř nemožný pro většinu lidí na světě. Jeden by řekl, že jsem se přesně pro tohle byla cvičená. Pravda byla však jinde. Byla jsem cvičená pro publikum, pro představení, pro zděšení diváků a jejich pobavení. Jenže život nebyl takový jako měl. A proto jsem se krčila hodiny v malém prostoru a čekala až odbije sedmá a hlídač naposledy projde chodbu, než půjde zkontrolovat zbytek budovy.

Věděla jsem, že tohle nebude normální práce, že tohle má nějaký háček. On by mě sem neposlal, kdyby to bylo jednoduché. Každou práci poslední půl rok vybíral tak, aby byla těžké, nebo dokonce nemožná. Někdy mě zachránily moje schopnosti, někdy to bylo jen štěstí. Teď mě můj dluh vypůjčeného štěstí dohnal.

*A zrovna těsně před tím, než jsem získala svojí svobodu!* zazní mi hlavou, když vidím před sebou zeď a za sebou slyším kroky. Otočím se zpět k pronásledovatelům, kteří se spíše teď změnili v moje dozorce. Ustoupím před nimi krok. Kousnu se zamyšleně do spodního rtu.

"Pánové, to jsme se tady tak hezky sešli," promluvím na ně veselým tónem. Tónem, který naprosto neodráží mé vnitřní emoce. Žaludek se mi z celé situace stahuje. Tohle nevypadá dobře. Tohle nevypadá ani trochu dobře, řve každý milimetr mého těla. Růžové vlasy mám spletené do copu a na hlavě ještě černou čepici, aby nebyly tolik viděl. Jsem oblečená celá v černé. Upnuté legíny, černý tenký rolák. Jen ta páska přes oči mi chybí. Třeba příště. Pokud tedy vůbec nějaké příště bude.

"Vyšli jsme asi špatnou nohou, já vlastně nejsem špatná holka a vy nejste určitě zas tak zlí chlapi, jen jsme se sešli ve špatnou dobu na špatném místě, co vy na to?" mluvím dál na ně a zase o krok ustoupím. Vím, že ke zdi mi zbývá už jen kousek. Už jen tři kroky a budu se dotýkat batohem zdi.

"Co třeba kouzla? Všichni mají rádi kouzla! Co? Nad tím se můžeme zpřátelit!" pronesu najednou nadšeně, jako kdybych měla oslavný nápad.

"Abraka dabra!" zatřepotám rukama před obličejem a pak rychlým pohybem dostanu do rukou malé kapličky v těkavou, štiplavou látkou, co při rozbití udělá kouř. Přesně to, co používají kouzelníci, aby udělali dojem při vystoupení. Aby divákům zamezili vidět vše. Já to trochu poupravila, aby to bylo ještě štiplavější. Mrknu čtyři kapsle mezi mě a ně. Ani se nedívám na to, jak se tříští, rychle se otáčím a skáču na zeď. Prsty stejně jako mnohokrát předtím hledají oporu pro moje tělo.

*Uteču!* zapřísahám se a dávám do dnešního představení opravdu vše. Nechci totiž zkoušet jak moc ti pánové jsou vlastně zlí a jak moc jsou lidi.
 
Vypravěč - 13. ledna 2020 10:31
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Poslední práce, znamená samozřejmě velké potíže
Azula

Měla to být poslední práce. Poslední službička, kterou pro něj uděláš a budeš zase volná. Už jsi vlastně zapomněla, jaký to je pocit. Byli to přes dlouhé dva roky, kdy jsi pracovala pro toho démona. Sama stále přemýšlíš nad tím, kde se stala chyba.

Samozřejmě jsi už v cirkuse měla povědomost o temném světě o kterém nikdo neví a myslí si, že je jenom v pohádkách. A to díky jednomu měňavci, tedy přesněji pohledné krásce, která byla schopná se proměnit v bílého tygra. Vyprávěla ti o svém životě a o tom, proč se vlastně rozhodla přidat k cirkusu. Utekla od toho strašného světa.
Nebylo to však jenom ona, která měla co do činění s oním světem. Byl tu i Damien. Velmi nebezpečný muž, kterého tvůj otec našel zraněného a rozhodl se mu pomoct. Byl to pohledný bastard, ze kterého se vyklubal stínochodec. Poté, co se uzdravil zmizel v jednom ze stínů. Stále však přemýšlíš, jestli sis ho jen sama vysnila, protože si toužila po nějaké pořádné akci nebo se to skutečně událo.
Pořádná akce, to bylo přesně to, co tě donutilo vypadnout z cirkusu a dát se na dráhu zlodějky. Samozřejmě, že v tom byl hlavně fakt, že tvůj otec zemřel a ty ses stala sirotkem. Všechno ho tam připomínalo a ty jsi to nebyla schopna snést.
Zlodějský trénink si měla od těch nejlepší, ale ani ten tě nemohl připravit na lstivého démona.

Nebyl zas takový problém se dostat tam a ani k té věcičce, kterou po tobě ten parchant chtěl. Měla jsi za úkol ukrást kalich, údajně neměl být obyčejný, ale vypadal naprosto obyčejně. Avšak ten komu patřil, vůbec obyčejný nebyl. Mohl se tvářit, jakkoliv lidsky, ale v jeho očích a z jeho postoje, bylo jasně vidět, že obyčejnými lidmi pohrdá. Nejednalo se o nikoho jiného než o arogantního opeřence archanděla Michaela, který si stvořil velkou právnickou budovu, jako to nejlepší krytí.
A byl tak arogantní, že ses tam byla schopna dostat bez problémů a dokonce i k tomu svému lupu. Stačilo se tvářit velice zoufale a říct, že sháníš toho nejlepšího právníka. A to tě dostalo až do nejvyššího patra. Tak jak ti poradil démon.
Cestu zpátky jsi měla taky skvělé promyšlenou a ta se také podařila. Dohodla ses s umývači oken, aby ti tam nechali lavičku a pomocí ní ses dostala dolů. Jenže k tvé smůle, ten pohár pro něj byl důležitý a poslal proti tobě své poskoky.

A ti tři ti teď stáli v cestě a totálně tě v temné uličce odřízli od možné únikové cesty. Byla jsi v pasti a oni se zdáli být velmi nebezpeční. Vypadali jako lidé, ale zkušenost ti napovídá, že to může být jen pouhé zdání a to je často klamavé.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 11. ledna 2020 22:40
ikonka305885004063.jpg
Chrisovo přiznání
Chris

Chrisovo přiznání, ač vysloveno tiše a mírně, mě praští se silou Thorova kladiva za silné bouře. On čekal, až mu zavolám. Doufal v to. A já mezitím měla v životě takový zmatek a plno jiných lidí, že jsem nic z toho neudělala. Snad jsem se bála toho, že by odpověděl? Že by mě jeho přítomnost zmátla? Jak jsem mohla být jen tak sobecká a nepomyslet na to, že Chris čeká u telefonu? Chtěla bych si to omluvit tím, že Chris takový obvykle nebyl. Není to ten typ, co čeká u telefonu na to, až se mu ozve dívka.

"Není proč mě obdivovat," utnu mírně jeho chválu. "Kdyby nebylo holek, tak bych se toho nevzdala. Jenom to, že kojím mě drží od alkoholu dál. A věř mi, že jsou chvíle, kdy bych ho opravdu potřebovala..." přiznám tiše Chrisovi něco, co jsem ani Zachovi neřekla. Je to hlavně proto, že vím, že mě Chris v tomto životě zná lépe než kdo jiný. A ví, jak jsem to měla s alkoholem.

Oceňuji, že nemá nutkání se ptát víc, nebo dokonce to celé nějak omlouvat, či ohlazovat hrany mé paměti a celé té situace. Je to něco, co nezapomenu do konce života a ve snech mě to bude strašit ještě pár let, to si jsem jistá.

"Víš, že i kdybychom byli tehdy spolu, stejně bych nejela. Na tyhle věci mě nikdy neužilo," zaprotestuji znovu, když se dostane k tomu, že jsem mu tam chyběla. Lano zodpovědnosti a lítosti k Chrisovi se mi obtáčí kolem krku a stahuje se s nemilosrdností hladové anakondy. Kde je alkohol, když ho zrovna potřebuju?

"Jo jsem," přiznám neochotně, protože se cítím hrozně kvůli štěstí, které mě potkali a mizérii ve které se nacházel Chris. Kvůli mě. Kvůli tomu, že jsem ho tehdy potřebovala a chtěla a nemyslela na následky. Kvůli tomu, že jsem ho pak poslala přes půl světa a nevynaložila veškeré svoje schopnosti na to, abych ho našla. Měla jsem se snažit víc. Jsem takový sobec.

"Dělám teď na jednom případu..." promluvím vzápětí. "Napadlo mě, že kdybys chtěl, mohli bychom na tom dělat společně. Naposledy jako za starých časů? Tedy samozřejmě, pokud nechceš, nic se neděje. Poradila bych si."

 
Vypravěč - 08. ledna 2020 22:03
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Chris
Sierra

”To by šlo. A ano, číslo mám stejné. Asi to bude znít divně, ale vůbec jsem ho nezměnil, protože část mně doufala, že bys mi mohla někdy zavolat.”

”Dobře. Tak to tě v tomhle tedy obdivuji. Přemýšlel jsem, že bych přestal. Ale prostě si nemůžu pomoct… chutná mi to.” S tím pokrčí rameny a dojde si pro panáka.

”Ou sakra...” Aneb, nic lepšího ho na to říct nenapadlo. Bylo na něm vidět, že zápasí s tím, aby řekl něco ve stylu, že mu je to líto. Naštěstí se však rozhodne mlčet. Což je asi to nejlepší, co mohl udělat. Víc to nerozebírat.

”Nom, dělal jsem se svou kapelou turné. Jeli jsme po světě. Pár koncertů. Lidem jsme se líbili. Užíval jsem si chvíli slávy a pak jako každá hudební hvězda jsem se opíjel, vyzkoušel pár drog.” Poslední slova říká potichu a je na něm vidět, že by si za to teď nejradši dal pár facek. Na druhou stranu cítíš v jeho hlase, že se tím snažil spíše zapomenout na určitou osobu, než cokoliv jiného.
”Bylo to zvláštní… chyběla si mi tam. Bylo těžké odolat nutkání ti nezavolat.” S tím do sebe obrátí panáka.
”Jsem fakt rád, že jsi šťastná… jsi šťastná, že?”
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 08. ledna 2020 07:30
ikonka305885004063.jpg
Vzpomínky na život minulý
Chris

Upřímnost z jeho slov mě zahřeje na duši. Mám z toho opravdovou radost.

"Co takhle v sobotu dopoledne? A kdybych to potřebovala posunout, až budou holky spolupracující, tak ti zavolám, hm? Číslo máš pořád stejné?" zkusím nadhodit datum, abych ho ujistila v tom, že se tato schůzka opravdu bude konat. Jenže s dětmi a se zamotanou záhadou ztracených studentů jeden nikdy neví.

Jako obvykle, když mě Chris pokouší, tak ve mě všechno křičí, ať podlehnu a dám si aspoň tu jednu skleničku. Trochu smutně se pousměji a zavrtím hlavou.

"Ne, bohužel, dej si za mě," povzbudím ho v tom, aby si došel pro skleničku.

*Kdo jsi a co jsi udělala s Chrisem?!* padne mi na mysl otázka, když mi zalichotí. Naštěstí mám tolik rozumu, abych to neřekla nahlas. Celá situace s dětmi totiž toho hodně mezi námi změnila. Nebo spíš ten fakt, že jsme se skoro dali zase dohromady a pak musel odjet, aby ho nezabila tulpa a já mezitím našla svou ztracenou lásku.

"Díky," řeknu místo toho trochu nejistě, protože jeho další otázka mi připomene všechno to špatné. Najednou bych tu sklenku opravdu chtěla.

"No, král z Edenu vymýtil vysoce postavené kouzelníky. A můj starý známý z jednoho předchozího života ve mě měl dostatek důvěry, aby mi tuto funkci nabídl," řeknu popravdě velmi zkrácenou verzi co k tomu vedlo.

"Ale... co děláš ty? Povídej spíš o sobě, o mně toho bylo řečeno až moc."
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25426197052002 sekund

na začátek stránky