| |||
Chris Sierra ”Budu se na to těšit.” Byla to upřímná slova. Cítila jsi to. ”Tak to hádám, gratuluji.” Pronese s úsměvem na rtech. A pozvedne prázdnou skleničku. ”Opravdu si nedáš jednu oslavnou?” To by nebyl on, pokušitel ve všech směrech. Ač je tvoje odpověď jakákoliv, on si pro onu skleničku skočí. "Vždycky jsem věděl, že máš na víc, než jen na detektivování. I když si v něm byla opravdu dobrá." Asi nejlepší lichotka, kterou jsi od něj slyšela. ”Jak jsi se k tomu vlastně dostala? Tedy pokud to není tajemství.” |
| |||
Spojování roztřepených konců Chris Na tváři se mi rozlije šťastný a odlehčený úsměv. Nebylo nic, co bych od něj raději slyšela, než že má zájem potkat naše dcery. V mé hlavě jsem už skákala opravdu dopředu a říkala si, jak to bude dobré jak pro ně, tak i pro něj. Až díky dětem jsem poznala nový druh lásky a naplnění. A doufám, že to stejné se podaří i jemu. "Dobrá, to se dá zařídit," souhlasím s jeho požadavkem, abych mu děti přivezla ukázat někam, kde mu nebude koukat přes rameno Zachary. A prarodiče, kterým to opravdu, ale opravdu nechci vysvětlovat. Chrisovo výraz po té, co zjistí, že je sklenka prázdná, mi připomene samu sebe. Podobně jsem byla často smutná, že to co mám ve sklenici není alkohol, ale voda. Vezmu si raději do ruky vlastní sklenici s vodou a napiji se. I když je to spíše, abych si zaměstnala ruce a srovnala myšlenky. "Znáš mě dobře," souhlasím s pobaveným odfrknutím. "Ale ne, oficiálně už jako detektiv nedělám. Tedy, jsem tady, abych si své znalosti a schopnosti oprášila kvůli něčemu, to jo..." Na drobný moment se zamyslím a prohlédnu si Chrise. Sklenku si nakloním v ruce, jak bych to dělala s whiskou, nebo něčím podobným. *Čekal by to ode mě? Věřil by, že mi někdo něco takového svěří?* "Vlastně teď dělám ředitelku na škole pro magicky nadané studenty," přiznám se s mírnou pýchou v hlase, která je způsobená tím, že dělám něco, co mi dává smysl a naplňuje mě. Důkladně jej při tom sleduji, jak se zatváří. Nemám přeci jen v okolí tolik přátel, kteří mě znají tak dlouho a které bych tím mohla překvapit. |
| |||
Chris Sierra ”V tom případě, bych je velmi rád viděl.” Ještě notnou chvíli si prohlíží zaujatě fotku dětí, kterou ti zatím ještě nevrátil. Na jeho tváři hraje úsměv, i když v něm převládají obavy. ”A ano, máš pravdu. Asi by to nedovolil… aspoň já bych to tak udělal.” S tím ti vrátí fotku. ”Nicméně bych byl raději, kdybychom se domluvili na tom se poprvé vidět někde mimo dům.” Vyřkne rozpačitě svoje přání a pozvedne prázdnou sklenku. Netrvá to dlouho, když zjistí její smutný osud a položí ji zpátky na stůl. ”Kdy se ti to hodí?” Zeptá se a pak se zarazí. ”Stále pracuješ jako detektiv? Pochybuji, že bys byla schopná zůstat doma a nic nedělat…” |
| |||
S Chrisem Chris Pozvednu obočí, když začne mluvit o nějaké ženě. Sakra, jak to, že o žádné nevím?! Co jsem to za přítelkyni, když ani netuším, o koho by se mohlo jednat. Pohled mi samozřejmě okamžitě sklouzne k Havranovým zádům. Ale pak se vrátím ke Chrisovi. "Dobře, nic nevím, nechám na něm, aby mi to řekl," ujistím Chrise, že jeho přeřeknutí je u mě v bezpečí. Líbí se mi Chrisův úsměv, když opakuje jména našich dětí. Našich. Dětí. I pro mě je to stále strašně nereálné. Jak můžeme my dva mít spolu děti? On je nikdy nechtěl a já je plánovala vždy až po svatbě. Prsten zásnubní sice mám, ale ne od otce mých dětí. Život je prostě nečekaná jídla na horské dráze. "Udělal jsi víc věcí v životě správně, to jsi jsem jistá," usměji se na něj a stáhnu zase svojí ruku k sobě. "Ale uznávám, že ony jsou ta nejhezčí a nejlepší věc." Statečně odolávám pohledu jeho nádherných očí. Naprosto chápu, jak jsem se v nich dokázala ztratit. Dnes ale na mě nemají tu kouzelnou a naprostou moc. Znovu se zamyslím nad svým návrhem. Pomalu kývnu. "Jsem si naprosto jistá," odpovím Chrisovi. "Zachary je miluje jako vlastní. Nikdy by nedopustil, aby holkám v životě cokoliv chybělo. Natož jejich vlastní otec." Napiji se ze sklenice a nechám to Chrise trochu vstřebat. "Kdyby proti tomu něco měl, rozhodně by mě nenechal je pojmenovat, jak jsem je pojmenovala," dodám ještě. "Ale jestli je budeš chtít potkat. Můžeme to udělat mimo dům, jen já a holky. A když se ti to zalíbí, můžeš je klidně brát na procházky, nebo jim ukazovat luxusní palác Christiana Smitha. " |
| |||
Zpátky ke snídani Joleene ”Neboj se, mám to pod kontrolou.” Mrknu na ni a na tváři se mi objeví úsměv od ucha k uchu, který však zmizí a je vystřídaný výrazem naprostého profesionála. ”Stejně potřebuji zjistit, kde se Mustang Sally vyskytuje a to taky nějaký čas zabere. Pokusím se od matky sehnat něco, co ti v Pekle pomůže. Nechci se spoléhat jen na lektvary toho alchymisty.” Začnu s ní plánovat, protože plány jsou potřeba. Nechci totiž, aby se jí tam něco stalo. V Pekle by se totiž mohli zbláznit, aby ji získali. Chápejte svázali a věznili. Využívali ji pro své učeli. Anděla, co dobrovolně šel do Pekla. A to nemluvím o tom, co je hlavní složkou toho jejich Pekelného nápoje, Aqua regii. Část mně začíná pochybovat o tom, zda je to vůbec dobrý nápad. Naštěstí se mi jí daří pořádně umlčet. Vůbec, ale nevím, kde se to ve mně bere. Už jednou jsem to měl a dopadlo to velmi špatně. ”Chvíle na rozkoukání je v pořádku. Dopřej si čas, který potřebuješ.” Povzbudivě jsem se na ni podíval. A při jejich slovech s píchnutím jsem se málem zadusil kávou. ”Povídej. Jsem jedno velké ucho.” |
| |||
Chris Sierra ”Jo, chodí sem často od toho, co mu ta ženská popletla hlavu...” Zarazí se, protože mu dojde, že o tom nevíš. ”Sakra… nic jsem ti neřekl a toto ti bude muset říct on sám.” S tím do sebe obrátí druhého panáka a pobídne tě k tomu, abys mu vyprávěla o dětech. ”Christiana a Eliott.” Zapakuje jména a na jeho tváři se objeví úsměv, když si prohlíží fotky dvou holčiček. Se zájmem tě poslouchá. ”Vypadáš šťastně, když o nich mluvíš. Nejspíše se mi aspoň něco v mém životě podařilo udělat správné. Chci říct, že jsou naprosto nádherné.” Podívá se ti upřeně do očí. ”Jsem ti neskutečně vděčný za onu nabídku… ale jsi si jistá? Že chceš, abych s nimi přišel do kontaktu?” V jeho hlase jsou znatelné obavy. ”Co tvůj muž na to?” |
| |||
Dávná láska a její následky Chris Vidím na Chrisovi, že to celé ještě zpracovává. Chápu to. Nebyl u toho, necítil je, jak kopou v mém břiše, ani je nedržel v náručí sotva se dostali na svět. Neví moc, jak jsou reálné a nedokázal ještě vstřebat tu neskutečnou krásu faktu, že jsou na světě. A jsou naše. "Objednej si klidně dva. Já si dám jen vodu, děkuju," usměji se na něj mírně, když si sedneme ke stolu. Odložím si kabát na vedlejší židli a tam i kabelku a šálu. Nechám ho ať si dojde k baru. Bůj je mi svědkem, jak moc toužím si dát skleničku s ním. Stále. "Chápu," usměji se na něj. "Já byla taky strašně vyděšená, když jsem to zjistila..." sdělím mu důvěrně, ačkoliv to žádné tajemství není. Snad každý si domyslí jak děsivé to je být single a zjistit, že čekáte dvojčata se svým ex. "Mám práci, to ano, ale Havran vypadá, že se baví, tak mu chvíli dopřeji. A ty si zasloužíš odpovědi," ujistím Chrise, že jsem ochotná mu odpovědět na jeho otázky. Mezitím vytáhnu z kabelky peněženku, ve které mám malou fotku. Podám mu ji. Jsou na ní holky v postýlce. "Christiana a Eliott," představím mu jeho dcery postupně. "Neodolala jsem, jak jsem viděla Chris, věděla jsem, že má tvůj silný otisk. Ty oči..." usměji se trochu zasněně, ale pak zamrkám a podívám se na něj. "Nevím, co moc ti říct. Jsou to ještě nemluvňata. Jsou skvělá, úžasná a nejlepší věc na světě," vysvětlím jako správná matka. "Hele, myslím to vážně, nechci tě do ničeho nutit. Ale byla bych ráda, kdybys je potkal. Jsou to přeci jen i tvoje děti. Vím, že jsme to ani jeden neplánovali a stalo se toho hodně. Ale... vážně, když si je podržíš, zjistíš, že svět je opravdu o něčem jiném. A nebo taky ne, což by bylo také v pořádku," snažím se mu vysvětlit, že ho do ničeho nenutím a stisknu mu krátce ruku. "Jen chci, abys věděl, že moje nabídka v tomhle platí. A jestli se chceš na něco zeptat, tak směle do toho," pobídnu mého bývalého. |
| |||
Chris Sierra ”Dvě krásné a úžasné děti.” Zopakuje po tobě a je na něm vidět, že se to snaží rozdýchat, ale stále stojí na místě a nikam nemizí. ”Ano, byl bych moc rád.” Pronese a zavede tě, co nejdál od baru, aby vás nikdo neslyšel a vy jste tak měli klid. ”Pokud dovolíš, budu si muset objednat panáka, možná dva. Dáš si něco?” S tím se vydá k baru a netrvá to dlouho, co se u tebe zpátky objeví. ”Takže máme děti.” S tím prohlášením do sebe kopne panáka. ”Mám v sobě zvláštní směsici pocitů. Část mně je na sebe hrdá a ta další se děsí.” Nervózně se pousměje. ”Ale rád bych věděl víc. Pověz mi o nich.” Zarazí se. ”Doufám, že tě neruším. Nejspíš jsi sem šla kvůli něčemu jinému… klidně si to vyřidit. Nemám v plánu nikam utéct.” |
| |||
Minulost Chris Rázný krok se změní velmi rychle a nečekaně, když uvidím Chrise. Zastavím se a je mi jasné, že vypadám překvapeně. Naprosto jsem Chrise vyškrtla z veškerých rovnic v mém životě. Předpokládala jsem, že jej neuvidím pár desítek let, možná i století. Ale asi jsem počítala špatně. "Chrisi..." vydechnu tiše, když na mě promluví. Chci říct něco dalšího, ale on spustí. Prohlížím si tu známou tvář, to tělo. Jak to vidím, chápu, proč se do něj Sierra Judith von Grimmelshausen zamilovala. Má ten sex appeal stále. Ale já už nejsem jen tahle Sierra. Mám vzpomínky i těch ostatních Sierr a prsten na prstu, který mi ani nemusí připomínat, že jsem si vybrala jiného. Protože toho jiného bych si vybrala vždycky. Ale kdyby nebylo Zacha a vzpomínek, stále by mi Chris motal hlavu. O tom žádná. Chvilku mlčím, ale usmívám se. Jsem ráda, že neutekl úplně. Jsem ráda, že se mou mluví. Pomalu přikývnu. "Jo, máme. Dvě krásné a úžasné děti," řeknu pyšně a šťastně. "Chceš si na to sednout a promluvit si?" nabídnu mu. Přeci jen tohle je velká věc. A já nemám žádné pořádné vodítko. Havran tu navíc je a povídá si, takže nejspíš nikam také neuteče. Holčičky jsou pro mě důležité. A pro ně je důležitý jejich otec. A tak to rozhodně nehodlám odsunout na jinou kolej. |
| |||
Díra Sierra Jak si správně tušila, tak Havran se opravdu nacházel v Díře, seděl na barové židli a právě o něčem hovořil s barmanem, popíjel přitom. Barman se přitom pousmál a jen zakroutil hlavu, dál pokračoval ve své předchozí činnosti a to umývání nádobí. Kromě tvého opeřeného přítele tu nikdo další nebyl. Aspoň tak se to zdálo. Měla jsi nakročeno k Havranovi, ale cestu ti zastoupila povědomá tvář. Chris. Toho si tu nečekala, ale měla si. Pracoval tu nějakou dobu. Zdá se, že úplně neutekl. Vypadal stále stejně. Měl na sobě černé kožené kalhoty a krátké černé tričko bez potisku. Strašně mu to slušelo. ”Ahoj,...” Pronesl rozpačitě. Nečekal tě tu. Ale nevypadal, že by měl v úmyslu vzít nohy na ramena, jak tomu bylo minule. ”... já dlužím ti omluvu.” Rukou si přitom prohrábne vlasy. Je na něm znatelná nervozita. ”Chtěl jsem ti zavolat, ale nevěděl jsem, co říct. Zachoval jsem se jako idiot, když jsem utekl a pořádně si tě nevyslechl.” Teď tu, ale stojí a mluví s tebou. ”Takže máme spolu děti.” |
doba vygenerování stránky: 0.2378261089325 sekund