| |||
Z porady na poradu Merlin Odložím sluchátko s úsměvem zpět na své místo. To je jedna ze Zachovo superschopností. Umí mi vykouzlit úsměv na rtech, i v těch nejtěžších chvílích. Odhodlaná pokračovat s tímto příšerným případem se stačím akorát tak podívat na papíry před sebou, když se ozve klepání. "Chtěla jsem vyzkoušet, jestli mi to nemyslí lépe, když je večer," vysvětlím Merlinovi, ačkoliv oba víme, jak to myslel. Zavrtím hlavou. "Merline, znáte mě příliš dlouho na to, abyste si myslel, že stačí mít poznámku na můj vzhled, abych odstoupila od řešení takového problému," usměji se na něj a přerovnám si papíry na stole. "Vlastně jsem pro vás chtěla zavolat. Poradit se, zda nemáte nějaký nápad ohledně těch nefungujících kouzel..." pokračovala jsem dál a vyzvala jsem Merlina, aby si sedl do křesla naproti mě. "Jak vy osobně byste zařídil, aby vás nikdo nenašel? Ani magicky? Nebo tušíte aspoň jakým směrem bych měla rozšířit pátrání? Nějaká mytologie? Černá magie?" |
| |||
Pokec u konce Sierra ”Právěže nic, možná jenom to, že tě už nějakou dobu znám a bylo mi naprosto jasné, že vlastní pohodlí je u tebe úplně poslední.” Pronesu zamyšleně. Vždyť je to moje osudová láska. Vykouzlí mi úsměv na tváři představa toho, jak se musí tvářit. Vždycky je tak neskutečně kouzelná. ”Ano, vím. A ty jsi zase ta nejúžasnější žena.” Tak jsme si to krásně ujasnili. ”Budu se těšit.” Taky tě miluju. Jsem rád, že zavěsila a taky za to, že neděláme to dětinské dohadování o tom, kdo zavěsí dřív. Nuž vzhůru za dětmi, ať si prarodiče taky odpočinou. Merlin na scéně Jakmile jsi zavěsila, tak se ozvalo klepání na dveře. Nebyl to nikdo jiný než Merlin. Občas ho podezříváš z toho, že ti čte myšlenky. Schopný je na to dost. ”Sierro. Co tady ještě děláte?” Nezdá se, že by chtěl znát odpověď na svou otázku, protože je naprosto jasné, proč tam ještě jsi. ”Vypadáte, jako kdybyste tady nějakou dobu i spala. Běžte domů. Vyspěte se. Načerpejte energii. Já se o to tady mezitím postarám. Stejně jsme tak nějak uvízli nikoho nic pořádně nenapadá.” |
| |||
Příliš krátká porada Zachary "Ehm," odkašlu si přistiženě. Samozřejmě, že měl pravdu. Ani jsem na to nové křeslo nepomyslela. "Ještě jsem se k tomu nedostala. Co mě prozradilo? Skřípání?" Zajedu si rukou do vlasů a zničím si tak pevný drdol, co jsem si snažila celý den držet. No, hold nejsem stále na takové věci zvyklá. Vlasy si tak rozpustím a znovu si rukou do nich zajedu. Aspoň trochu díky tomu přestalo to divné napětí hlavy. I když bolest stále neustupuje. "Jsi nejúžasnější muž pod sluncem, co kdy žil, víš to?" usměji se, když slyším, jak mě dál uklidňuji a ujišťuje o světě. "To si nech na večer. Názorně mi ji předvedeš. Pa. Musím jít. Díky za zavolání, zlato." |
| |||
Volání se svou milou Sierra ”Neomlouvej se. Asi to bude znít blbě, ale jsem za to poměrně rád. Mám tak pocit, že jsem ti nablízku… což asi určitě zní hloupě.” Dávám přitom vařit vodu na čaj pro prarodiče. Také zavřu oči, abych si vybavil její tvář. Chuť jejich rtů. Hebkost její tváře. Opravdu doufám, že bude mít večer volno. ”Já vím, že to zní dokonale. S tebou je všechno dokonalé.” Kdyby tu teď byla, tak bych jí políbil na špičku nosu. ”Věřím, že hodila. Budu hádat, že máš stále to strašné křeslo a ještě sis ho nevyměnila za nové mnohem pohodlnější.” Byl bych samozřejmě rád, kdyby skončila dřív a dost těžko odolávám tomu, abych se za ní vydal. Což pokud nám neklapne večer, tak asi udělám. I kdyby to bylo pod záminkou donesení nového křesla. Ta myšlenka se mi opravdu zamlouvá. ”Víc hlav, víc ví.” Jsem rád, že jí Merlin pomáhá. Jen si nemůžu pomoct, ale něco mi na něm tak úplně nesedí. Možná jen žárlím z toho, že s ní tráví víc času než já s ní. Ale věřím své ženě na sto procent a vůbec o ní nepochybuji. ”Vůbec se o to neboj, zlato.” Voda konečně dovařila, tak zaliju oba hrnky s čajem. ”Posílám ti pusu. Pořádně vášnivou.” Nechci být ten, kdo zavěsí. |
| |||
Rozhovor po telefonu Zachary Povzdychnu si, když slyším jeho důvod, proč volá. Usměji se a sednu si za stůl. Pohled mi ulpí na naší společné fotografii. Bože, jak já svého snoubence miluji. "Promiň," vydechnu, nechci přidělávat nikomu starosti, obzvláště ne jemu. "Jsi úžasný a zní to naprosto dokonale," usměji se do telefonu a zavřu oči. Zakloním se v křesle, jak mi to jen dovolí a představuji si jeho tvář. "Masáž by se mi hodila a pořádná teplá sprcha zní neodolatelně. Bacha, abych neskončila v práci dřív. S takovými sliby." Žertuji, samozřejmě. Netuším, kdy tady skončím, ale myslím, že mě Zachary zná natolik dobře, aby věděl, že bych si nedokázala odpočinout, pokud bych věděla, že jsou zde věci, co potřebují můj dozor. "Moc ne, magické vyhledávání sehnalo. Zkusím ještě něco vymyslet. Zajdu asi za Merlinem a uvidíme. Hold se na to asi podívám postaru. Dám ti vědět, jakmile budu vědět, kdy přijdu domů, ano? Mohl bys mi udělat velkou službu? Pomuchlej za mě holky a pozdravuj mamku s taťkou." |
| |||
Volání se svou milou Sierra ”Chtěl jsem slyšet svou milovanou, protože cítím, že nejsi moc v pořádku. Tak jsem se chtěl zeptat na to, jak ti je a říct, že ač je to cokoliv, tak to spolu zvládneme.” Svá slova myslím naprosto vážně. Holt máme to spojení, které je na jednu stranu opravdu skvělé a na tu druhou občas otravné. Nicméně, když se poslední dobou spíš moc nevídáme, tak je to naprosto dokonalé. ”Jinak doufám, že se večer uvidíme. Mám v plánu uvařit tvoje oblíbené jídlo. Babička s dědečkem jsou teď s holkama na zahradě, jak to vypadá, tak konečně usnuli. Za chvíli je půjdu vystřídat.” Snažím se jí přivést na jiné myšlenky. ”Až tu budeš, tak bych ti po jídle udělal pořádnou masáž… a mohli bychom si dát zase po dlouhé době společnou sprchu.” Navnazuji, jak nejlépe umím. Nicméně naprosto chápu, že jestli bude potřeba, tak tam bude muset přespat. Vím moc dobře, že jak nám ona chybí, tak i my chybíme jí. Tak se snažím znít naprosto vyrovnaně. ”Pokročili jste nějak?” Říkala mi o tom, že se pokusí o pátrací kouzlo. |
| |||
V jednom kole Zachary Stojím u okna a upíjím studený čaj. Snažím se nešklebit nad jeho chutí, nebo spíš nechutí, a tím, že je studený a tudíž o to horší. Už si ani nepamatuji, kdy jsem měla pořádně čas si vypít čaj, ačkoliv bych mnohem raději kafe. Pořádný kofein a pak pořádnou dávku alkoholu. Zjišťuji, že mi to opravdu chybí. Že když vidím někde nějakou láhev, přistihnu se při tom, že se chci k ní vydat a nalít si. To je jedno z mála tajemství, co před Zacharym mám. Nechci, aby si myslel, že jsem alkoholik. Nebo tedy nechci, aby to věděl. Mnu si prsty spánek a čelo a nechávám myšlenky volně plynout ohledně mojí poslední schůzky. Kdyby nebylo těch mizejících studentů, tak musím uznat, že mi to tu vyhovuje. Lidé jsou vstřícní, práce je víc než zajímavá a doma mám rodinu, co se na mě těší a se vším mi pomáhá. Ale ti mizející studenti... Zamračím se. Cítím, jak mi začíná bolest hlavy, co se dost možná přenese v migrénu. A tak odložím hrnek s čajem jdu si natočit vodu, do které přihodím rozpustný prášek proti bolesti hlavy. Uspokojivé a klid slibující zasyčení prášku po ponoření do vody zaujatě pozoruji a naslouchám mu. *Proč by nefungovala kouzla, co jindy spolehlivě fungují? Že by je někdo úmyslně rušil? Znamená to, že je ten někdo čaroděj, nebo magická bytost? A proč studenti? Nebo proč tihle studenti?* Myšlenky mi začnou utíkat různými směry a já se napiji toho nic-moc chutnajícího léčebného nápoje. Ale není mi dopřáno ani několik doušků, aniž bych byla rušena. S povzdychem přejdu k zvonícímu přístroji. Jméno na displeji mi ale vyvolá na tváři úsměv. Zach. Aspoň něco klidného, stabilního a pozitivního v tomto rušném dni. "Ahoj zlato, voláš v naprosto ideální chvíli. Potřebuji tvůj optimismus," zvednu telefon s úsměvem. |
| |||
Tak šel čas: Posun o dva měsíce Sierra Konečně chvíle klidu, kdy ti nikdo neklepe na dveře a nedožaduje se tvé pozornosti. Je to učiněný zázrak. Uplynuly už dva měsíce, kdy jsi přijala Merlinovu nabídku a stala ses ředitelkou školy. Samozřejmě tě v tom nikdo nenechal vymáchat čumák a všichni ti pomáhali, jak jen to nejlépe šlo. Merlin ti neustále dával rady a vysvětloval ti s naprostým klidem, jak se věci mají. Ostatní kantoři byli také moc skvělí. A ani se studenty to nebylo tak strašné, i když měli občas svoje chvíle. Prostě sis neměla pořádně na co stěžovat. Možná jen na to, že jsi se své rodině věnovala méně, než si měla v úmyslu. Zachary sekl s prací a stal se otcem v domácnosti. Moc mu pomáhali tvoji rodiče. Všichni tě celkově podporovali, jak nejlépe mohli v tvé práci. Tvůj život konečně nabíral nějaký smysl. A že to byla potřeba… jenže měla si tušit, že ve tvém případě nic netrvá věčně a něco se prostě už z principu posere. Jen jsi neměla nejmenší tušení, že to bude obsahovat zmizení studentů. Někdo je unáší a nejste tomu schopni zabránit. Už takhle zmizelo pět studentů, tři chlapci a dvě dívky. Všichni jsou z toho nervozní a dožadují se řešení. Jenže nemáte žádné stopy, nemáte vůbec nic. Máš chvíli klidu, potom co ti z kanceláře odešel učitel, kterému selhalo pátrací kouzlo, jež je jindy funkční. Telefon na sebe upozorní, že se i přes tu chvíli klidu někdo dožaduje tvé pozornosti. Naštěstí na displeji bliká jméno tvého snoubence. A cítíš podivnou vlnu klidu, že se svět tak úplně nezbláznil. |
doba vygenerování stránky: 0.2650887966156 sekund