Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 30. listopadu 2019 09:17
joleene6101.jpg
Takže obráceně než Dante, nejdřív Ráj a pak peklo...
Simon

Jeho napětí a nahromaděné očekávání v něm jde naprosto jasně pozorovat. Užívám si to. Pozoruji jej zblízka, zatímco zavírá oči a soustředí se na splnění mého přání. Odolávám pokušení jej v této nestřežené chvíli políbit.

Políbím jej, až co odsouhlasí, že je to splněno a sama si vychutnávám ten pocit, že konečně můžu pocítit jeho rty na svých po tak dlouhém čekání a odpírání si toho. Jeho další slova po tom krátkém polibku mě donutí se na něj usmát. A pak už nebyl čas na nic jiného, než na pokračování v nácviku toho prvního úkonu, navíc okořeněného Simonovým pokusem sundat ze mě oblečení.

"A i kdyby to byl sen?"
zeptám se aniž bych chtěla odpověď. "I tak si to můžeme užít."

Dopřávám mu chvíli pohledu na moje tělo. Sama se kochám tím jeho. Jenže já se většinou kochám o doteky. Cítit pod konečky prstů svaly, nebo i jizvy, ale hlavně prostě celé tělo, je prostě něco víc, než to jen vidět. Rukou pak skončím na jeho tváři.

"Moc mluvíš a málo vzdycháš," vytknu mu a pak si jej přitáhnu a začnu jej líbat.
 
Simon - 27. listopadu 2019 04:58
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
To si piš, že jo.
Joleene

V této chvíli jsem si byl stoprocentně jistý pouze jedinou věcí. Pokud to takhle budu dál pokračovat, tak zešílím. To neskutečně napětí plnilo vzduch a hrozilo k přepětí. Cítil jsem se v té chvíli jako natlakovaná bomba, která co nevidět vybuchne, pokud se něco nestane. A nezdálo se na první pohled, že by mně měla v úmyslu něčeho takového ušetřit.

”Lepší způsob? Sem s ním.” Pronést tato slova je velmi náročné. Protože to vyžaduje soustředěnost a tu mám, ale úplně někde jinde. Hádejte kde.
Díky téhle podobě funguju podobně jako velká většina mužů. Jakmile je v tom ženská tak mozek nefunguje.

Její žádost byla o to víc náročná k splnění, ale na malou chvíli jsem zavřel oči. Soustředil se na to, co vlastně chci. Nikomu nechybět a nebýt rušen. Napojil jsem se na vědomí tvorů obývající toto území a sdělil jim, aby se o ně postarali.
Určitě jsem věděl, že Mal bude ještě nějakou dobu vyspávat svou kocovinu. S ostatními to bylo horší. Ale ty není tak těžké zabavit.

”Hotovo.” Zašeptal jsem těžce a konečně jsem byl odměněn.
”Tak takhle vypadá ráj?” Původně to měla být myšlenka, ale bylo mi to naprosto jedno. Teď jsem si plně užíval tuto chvíli. Polibky jsem jí vroucně vracel. Vášnivě, chtivě a dravě. Přesto něžně až se tomu nechtělo věřit. Toto byla právě ta chvíle, kterou většina umělců opěvuje… ale nikdy jí přímo nezažila. Nebo ne tolik, jako my v této chvíli.
Rukou jsem ji sjedu k bokům a něžně ji po nich pohladím. Víc se k ní natisknu. A ruka šmátralka začne pátrat po způsobu, jak se něžně zbavit té přebytečné košilky. Než mi dojde, že jsem pánem tohoto místa a tak během jedné chvíle naše oblečení udělá puf a zmizí. My se tak ocitneme úplně nazí.
”Konečně tě vidím nahou.” Zašeptám a pohled na její tělo mně donutil se od ní odtrhnout. Což byl opravdu velmi náročný výkon. S hladovým zájmem v očích si ji prohlížím.
”Doufám, že to není sen.”

 
Joleene "Jo" - 25. listopadu 2019 16:44
joleene6101.jpg
To je pravda, tak to bychom měli mít hříchy, co si tam hodláme odpykat...
Simon
podkres

Jestli mě baví ho týrat? Ne. Ale jednoznačně si užívám ten pocit, že jsem chtěná, že moje blízkost a doteky toto v někom tak zajímavém spouští kaskádu emocí, kterým se jen těžko odolává. Je to o to zajímavější, když mezi námi jiskřilo tak dlouho a my se k sobě nedostali. Kvůli té kletbě a tak.

"Hm, to mají tendenci muži říkat často," poznamenám na jeho přísahu s úsměvem. Jednu ruku stáhnu z jeho obličeje a položím ji na jeho ruku s přísahou. Tentokrát se malíčkem do něj nezaklenu. Místo toho se mu dívám do očí. "Znám lepší způsob na uzavření přísahy. Pro začátek mi bude stačit, když zařídíš, abychom nikomu nechyběli a nebyli rušení."

Věnuji mi krátký úsměv, než přitisknu svoje rty na moje, zatímco rukou si přidržuji jeho hlavu. Co si budeme nalhávat, toužím po něm nejspíš stejně jako on po mně. Něco mezi námi zajiskřilo od samého začátku a já nejsem ten typ tvora, co by neochutnal nabízené laskominy. A že Simon vypadá a chutná jako delikatesní dezert.
 
Simon - 24. listopadu 2019 23:26
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Jdeme do Pekla společně… na to nezapomínej.
Joleene

”... a přestanu.” Dopovím a na sucho přitom polknu. Vůbec jsem nečekal, že si mě přitáhne k sobě blíž. Bylo to naprosto nečekané a stále jsem z toho jakýmsi způsobem omámený.
Kdybych byl člověk, tak by mi srdce bilo jako o závod z toho elektrizujícího napětí. Stojí mně veškeré sebeovládání, abych se o nic dalšího nepokoušel, dokud mi to nebude dovolené. Je to snad ještě horší, než když jsme byli v kuchyni. Tam jsem věděl, že nemůžu, protože by se ze mně stal člověk. Jenže v tomto případě je to jiné.

”Nebudu ti vyčítat tvůj osobní život.” Pronesu naprosto upřímně. Je pro mně těžké mluvit, takže k tomu nedodám i fakt, že i já ho mám.
”Přísahám ti, že tě nezklamu.” Bude jí to muset stačit takto. Bohové asi zešílím z toho napětí. Ale i přesto, abych potvrdil svá slova, tak k ní natáhnu malíček. Protože malíčková přísaha je u mně to nejvážnější, co jí mohu dát.
”Takže?”
 
Joleene "Jo" - 24. listopadu 2019 22:22
joleene6101.jpg
Ano, stejně jdu do pekla, ne?
Simon

Vůbec mi nevadilo, že mou ruku nadále držel. Nevytrhla jsem ji jemu. Jen jsem čekala, co z toho vzejde. Dívala jsem se na něj a zkoumala výraz v jeho tváři. Jak mi ten pohled opětoval, cítila jsem se přesně tak, jako to ráno v kuchyni, než se utekl uklidnit do studené sprchy. Vnímala jsem, jeho dotek na mé ruce.

"Dobrá," souhlasím s tím, že mi tu smutnou historku někdy v budoucnu řekne, přestože jsem byla velmi zvědavá na to, co ho mohlo dohnat až k tomu okraji. Ale tyto myšlenky rychle zaženou jeho postupující polibky.

Obrázek



Na tváři se mi objeví úsměv, krátce uhnu pohledem, než se na něj opět podívám. Nejde si tu pozornost a to napětí neužívat. To očekávání. To, že mi není nesympatický musí vědět naprosto všichni. Přeci jen i Mal na něj žárlil a to ještě ani neměl proč. Vymaním mu ruku ze sevření, ale jen proto, abych mohla vzít jeho tvář do dlaní a přitáhla si ho trochu k sobě.

"Stačí říct a co?" zeptám se tiše a pozvednu obočí. Vážně mě zajímá, jak by ta věta pokračovala. "Dokážeš to pak oddělit od práce? Nerada bych měla parťáka, co mi má za zlé můj osobní život. Co neumí oddělit požitek a práci. Obzvlášť, když jdeme někam, kde na tebe budu tak moc spoléhat."

 
Simon - 24. listopadu 2019 04:29
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Samozřejmě… hodláš toho pořádně zneužívat?
Joleene

Měla pravdu. Andras je jako hora, ke které musel Mohamed přijít. Jenže na rozdíl od proroka, my tam nepůjdeme v míru.

Natáhl jsem k ní ruku. Přeci jen se jednalo o přísahu a jako taková se musela zpečetit. Avšak neměl jsem v úmyslu používat nějakou klasiku, potřást si s ní a hned ji pustit. Držel jsem ji za ruku a upřeně ji hleděl do očí. Prsty ji něžně hladil po ruce.
Pusa na tvář byl holt začátek a toto je pokračování.
”Neciť se špatně. Možná se budeš divit, ale jednou jsem byl na velmi podobném místě jako ty. Toužil to celé ukončit.” Přiznám se jí.
”Teď ti o tom nepovyprávím, protože to není zrovna něco, o čem bych rád mluvil.” Dával jsem jí však slib, že jednoho dne se o mně dozví něco nového. Něco, co krom mně a matky neví nikdo.

”Nechci snídaně.” Ruku jsem ji stále nepustil a to z toho důvodu, abych ji následně mohl vtisknout na hřbet ruky pusu. Nebyla to obyčejná pusa. Z mých očí šlo vyčíst, co to v mé hlavě znamenalo a to, že to byl velmi vášnivý polibek.
”Jsem rád, že jsem ti pomohl.” Další polibek tentokrát o něco víš a stejně tak vášnivý, jako předtím.
”Vůbec toho nelituji a nejsi mi dlužná.” Políbím jí loket a v očích mi žhne vášeň s touhou, s jasným příslibem nezapomenutelné chvíle.
”Stačí říct...” Zašeptám zastřeně. Stačí slovo a já to ukončím. Vypadnu a nechám ji na pokoji. Uvidím se s ní ve chvíli, co přípravy budou hotové a společně se vydáme na misi. Nebo v tom můžeme pokračovat. Oba nás v žene touha, která se nedá popsat slovy.
Samozřejmě, že by to nemuselo znamenat nic nebo naopak mnoho. Rozhodnutí jsem se však hnusně rozhodl přenechat na ní. Já se budu muset smířit s následky.

 
Joleene "Jo" - 22. listopadu 2019 14:06
joleene6101.jpg
Přeci jen to nejlepší pro ty nejlepší, ne?
Simon

„Pusa na tvář?“ zeptám se překvapeně. Ne snad, že by mi to jako příliš velká cena. Spíše se divím, že o něco takového stojí někdo jako Simon. Od té doby, co ho znám naše špičkování daleko převyšovalo pusy na tvář a podobně. Sakra, já ho viděla i nahého a probudila jsem se vedle něj v posteli. Jistě, nic se nestalo, ale… pusa na tvář mi přijde jako něco, co by po mě chtěl nějaký kněz, nebo tak něco. „Ještě teda nevím, jak ten sestřih vypadá, ale rozhodně to stojí za tohle,“ pronesu vesele a nakloním se k němu a dám mu pusu na tvář.

Ušklíbnu se na něj pobaveně, když přizná barvu ohledně důvodu jeho příchodu. Ačkoliv teda nevím, zda to tomu skutečně tak je, nebo jen přistoupil na srandu. Ať tak či tak, je to vlastně naprosto jedno. Užívám si i nadále snídaně a společnosti.

„Přinesl jsi snídani, a to je víc, než co kdo pro mě kdy udělal někdo se špatnou zprávou. To mi naprosto stačí,“ mrknu na něj a vychutnám si další lok kávy. Ne, ani fakt, že všechno bude od teď jeden velký průšvih mi nedokáže zkazit náladu. Hodlám si na snídani pochutnat, i kdyby mě měla opustit jako tehdy croasanty od Mala a Davida.

„Hele, je jen jeden způsob, jak to zjistit,“ pokrčím rameny. „A nevím o žádném jiném způsobu, jak mě tam dostat. A něco mi říká, že Andras za námi nepřijde sem, abychom ho sesadili a vyprášili mu kožich.“

Jeho další otázka a i způsob, jak se zeptá mě donutí se lehce ošít. Podívám se do hrnku na kafe, jako kdybych tam hledala správnou odpověď. Cítím se trapně. Dám si prameny vlasů za ucho plynulém a trochu nervózním pohybem. Cítím se taky docela odhalená v tomhle ohledu. Rozhodně nejsem pyšná na to, co jsem mu řekla, ale je pravda, že jsem to tak plně cítila. Byla jsem unavená, vyřízená a cítila se jako požitý hadr. Vyždímaný do posledního kousku. Přikývnu a až teprve pak se na něj podívám. Pokusím se na něj vděčně usmát, ale pravda je taková, že se i stydím. Což není zrovna obvyklé pro mě.

„Jo. Zachránil jsi mě. Dlužím ti, nezapomenu ti to,“ pousměji se na něj. Je to přísaha, kterou myslím vážně, do posledního puntíku, proto se na něj upřeně dívám.

„Ale snídaně ti do postele nebudu dělat do konce života, na to zapomeň,“ dodám po chvilce ticha se smíchem, protože je to na mě moc vážná chvíle a já se fakt cítím blbě.
 
Simon - 22. listopadu 2019 04:00
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Dobrá… já s tím problém nemám
Joleene

”Na děkovné koše nejsem...” Začnu a je mi jasné, že to o co jí chci požádat nevyjde. Ale víte, co se říká: Za zkoušku nikdo nic nedá.
... ale taková pusa na tvář, to by udělala můj den naprosto úžasným. Ano, slyšeli jste dobře, právě o to jsem požádal. Jeden musí někde začít.

”Fajn. Znáš mně dobře… nevím, zda se mi to líbí nebo ne.” Nevěřila mé pracovitosti a udělala sakra dobře.

”Jo, tušili a teď to máme ke všemu potvrzené.” Pokrčím rameny a zakousnu se do další křupavé slaninky.
”Holt jsem doufal v zázrak, že bych ti sdělil nějaké příjemné zprávy.” Přiznal jsem se. Ano, záleží mi na ni, až to není hezké.
”Ale je to tvoje tělo a ne moje. Na druhou stranu, když zvládlo to celé svinstvo předtím, tak zvládne i toto.” Nemyslel jsem jen to, jak jí dorasovali v aréně a nikdo nevěřil, že bude zase funkční a pohleďte teď na ní. Jasně, kdyby nebylo Černého, tak by se jí noha zřejmě ještě nějakou dobu hojila. Nicméně pak jí půjčen Jidášův polibek a díky němu se stala dalo by se říct novou bohyní. Stále je tady a stále je sexy. Zvládne i potlačení své úžasné andělskosti.

”A když jsme u toho svinstva… cítíš se líp?” Jasně tím narážím na to, co se stalo v tom baru, než jsem ji přenesl sem. Ano a ještě jednou ano… je mi naprosto jedno, že teď nad mou hlavou je velká cedule nesoucí nápis: Mám o tebe starost a záleží mi na tobě.

 
Joleene "Jo" - 19. listopadu 2019 17:08
joleene6101.jpg
Samozřejmě, že ano...
Simon

Pozvednu obočí, když mi Simon nabídne jako ujištění malíčkovou přísahu. Pobaveně si odfrknu a dokončím tu jeho přísahu tím, že můj malíček zaháknu za ten jeho.

"Tak tohle dělám v posteli taky prvně," řeknu pobaveně se zavrtěním hlavy a upiji z hrnku kafe. Chutná tak slastně jako voní, a tak se toho musí využít! Stejně jako Simon pak část pozornosti věnuji jídlu. Slanina úžasně křupe, vajíčka voní, a tak se neostýchám a nabídnu si, když to stejně přinesl pro mě.

"Páni, tak to bych vám měla poslat děkovný koš. Takhle se na něj koukat nedalo," pousměji se, ačkoliv si vzpomenu na místo, kde jsem jej v tomhle stavu viděla poprvé. Rychle se snažím tu myšlenku zahnat dalším lokem kávy a dalším soustem jídla. Spokojeně žvýkám snídani. Polknu a vesele se na něj usměji při dalších slovech o práci.

"Kecáš, přišel jsi se hlavně podívat, jestli spím nahá, práce byla jen výmluva," neodpustím si a kousnu do toastu. "Jen sem s tím. Musíme začít na tom dělat, co nejdřív..."

Jeho další slova jsou sice kladná, ale já čekám nějaký problém.

"Ale...?" pobídnu jej. A pak dostanu zbytek svojí odpovědi a jen několikrát přikývnu. Dojím sousto a prohrábnu si čistou rukou vlasy. Krátce upřu pohled na strop, jako kdyby měl mít nějaké odpovědi pro mě, ale není tam nic než strop samotný.

"Mno, něco takového jsme ale tušili, ne?" obrátím se opět na Simona a pohlédnu na něj. Mírně se pousměji a pokrčím rameny. "Ale pokud vím, tak nemáme jiný způsob, jak něčeho takového dosáhnout. Pokud nemáš nějaký lepší nápad, jak zařídit, aby se na mě celé peklo nevrhlo sotva tam vtrhnu, tak to stejně zkusím. Šílený nápad je lepší než žádný nápad, o tom jsme se už přesvědčili, ne?"
 
Simon - 18. listopadu 2019 23:30
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
To by se ti líbilo
Joleene

”Je to možné...” Opět pokrčím rameny. ”Ale ještě jsem to zkoušel, takže nemám nejmenší tušení a ani to zkoušet nechci. Něco takového bych ti nikdy neudělal.” A jako důkaz toho, pozvednu vzhůru malíček na malíčkovou přísahu.

Všimla si mého pohledu protože se natáhla po jídle a zakousla se do něj. Přesněji se jednalo o kousek melounu. Anebo taky jen měla prostě hlad.
Odvrátím svůj pohled od jejich rtů a po jejím vzoru si vezmu meloun, do kterého se s neskrývanou chutí pustím. Jídlo… zbožňuji jídlo.
”Chápu.” Nikdy bych si o ní nemyslel, že je rozmarný sobec. Je šílenec, sebevrah… ale sobec nikdy.
Určitě v tom bylo něco v tom smyslu, že se bála, že bychom si vzájemně ublížili. Nechám to, ale raději být. Nechci si zkazit toto příjemné ráno, zbytečným dohadováním.

”Hm, moc dlouho ne. A ano přišla si o náš módní salón, který se postaral o Rafaela a už konečně vypadá k světu.” Odpovím jí s úsměvem na rtech. Rozhodnu se ušetřit jí detailů, jak to celé vlastně probíhalo.
Nabral jsem si porci slaninky na vidličku. Byla to klasická anglická snídaně, kde nechyběla slanina, párky volské oka a pořádná dávka fazolí v tomatové omáčce, k tomu jako příloha byli opečené domácí toasty. Prostě slast.

”Nicméně, nechci kazit tuto krásnou chvíli, ale přišel jsem sem hlavně probrat práci, která nás čeká.” S tím upřu na ni svůj pohled, mezitím co žvýkám slaninku.
”Mluvil jsem s alchymistou a vytvořit lektvar nebude problém. ” Samozřejmě, že tu je nějaké ale.
”Ještě ho, ale nezkoušel na někom. Takže máme jenom teoretické znalosti. Ještě žádný Anděl nebyl prostě natolik šílený, aby si skočil na výlet do Pekla.”

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.37873196601868 sekund

na začátek stránky