Pravdy pod hvězdami
Mal

Nejsem nudista, a tak jsem už zase oblečená, zatímco ležíme pod hvězdami, co jsou jen a jen tady. Nechala jsem si přikouzlit plážové krátké šaty s tenkými ramínky. Myšlenky jsem nechala utíkat spíše k peklu a dalšímu úkolu, i když si oči užívaly pohled na hvězdy.

"Hm?" probere mne ze zamyšlení Mal, který má potřebu se s něčím svěřit. Vynechám tak možnost popíchnout jej, co za přiznání z něj hodlá vypadnout a jen k němu zvedla oči.

Jsem to já, kdo první uhne pohledem. Dech se mi v krku zkrátil a já jemně potřesu hlavou. Neměl o tom mluvit. Neměl kazit tuhle chvíli. Měl mlčet, odejít na tu párty, a nebo usnout. Cokoliv z toho by mě nechalo v dobré náladě.

"Určitě ses zbláznil," ujistím ho rychle, ačkoliv na mne působí dotek jeho ruky příjemně. Zvednu se do sedu a pokusím se pomalu a zhluboka nadechnout. Mám pocit, že navzdory prostoru kolem nás, se na mě valí nějaké stěny a brzy nás rozdrtí.

"Sám jsi říkal, že potřebuješ zapomenout, začít znovu. A teď mi říkáš, že to nechceš? Že to hodláš riskovat kvůli tomu, že jsem se s tebou vyspala?" zeptám se ho a podívám se krátce na něj přes rameno, než opět uhnu pohledem.

Jedna část mě by byla z toho nadšená, kdyby zůstal. Kdybych měla Malcolma pro sebe na víc než jen jeden večer. Ale nejsem si vůbec jistá, že by to byla ta správná část mne. Jestli by to nebyla ta rozmarná trochu namyšlená část Joleene, kterou těší, že je o ní zájem, a že pro ni dělají muži šílené věci. Nemám jak to určit a jak vědět, že by mě rychle neomrzel.

"Jsi vážně roztomilejší, když mlčíš, Malcolme," povzdychnu si. Možná to zní jako urážka, ale v téhle chvíli toho v sobě zpracovávám příliš. Pohled upírám na moře. "Nemůžeš jen tak říct, že se obětuješ pro vztah s někým, koho ani pořádně neznáš. A rozhodně to nemůžeš říct po tom, co jsi té osobě řekl, že jsi po dnešní noci už nikdy neuvidíš a zapomeneš na ní a to bude tvůj klíč ke štěstí."

Pohovor
Sierra

”Přesný počet zatím je něco přes šedesát studentů. Ale každým dnem jich přibývá, takže nemohu s jistotou říct, kolik jich opravdu je.” Odpoví na první otázku po dlouhém zamyšlení.
”V tomto světě, kde se musí schovávat, pro ně škola představuje jakési útočiště, kde mohou být jací skutečně jsou.”

”Individuálně a hlavně na domluvě. Nejsme jako obyčejné školy, protože naši studenti jsou přeci jen výjimeční.” Spiklenecky na tebe mrkne.
”Nějakou strukturovanou knihu sice máme, kde se dají najít klasické kouzla. Takovou knihu jistě vlastníte i vy. Je však pár učitelů, kteří se rozhodli na to jít po svém. Doporučuji si s nimi o tom pohovořit. Jistě vám to lépe vysvětlí, než já.” Povzbudivě se usměje.
”Zatím máme šest učitelů, plus šest jejich asistentů. Každý učitel má pod sebou deset žáků.”

”Pokud budete chtít tak se s nimi můžete setkat už nyní. Všichni nás čekají v zasedací místnosti. Dovolil jsem si je zavolat, abych vás s nimi seznámil. Cítíte se na to?” Zeptá se a v jeho hlase je znatelná starost, jako kdyby vycítil z tebe onu nervozitu.

Užívání si společných chvil, které jako všechno pěkné musí končit
Joleene

Celé to bylo něco neskutečného. Něco, co by mně ani ve snu nenapadlo. A je zatraceně škoda, že na něco takového budu muset zapomenout.

Leželi jsme opět na dece a odpočívali. Hlavně já jsem odpočíval. Svým způsobem jsem stále člověk a stále pociťuji únavu.
”Musím se ti k něčemu přiznat.” Rozhodl jsem se, že už nechci svádět niterný boj sám a že se chci o to podělit.
”Já jsem myslel, že to zvládnu. Že zvládnu zapomenout… ale potom krásném, co jsme teď prožili. Nevím, jestli chci.” S tím se na ní upřeně podívám.
”Asi to bude znít bláznivě. Možná jsem se zbláznil.” Sklopím svůj pohled a dotknu se její ruky, něžně jí po ní pohladím.
”Nechci o tebe přijít. A jestli mají být vzpomínky na minulost cenou za to být s tebou, jsem ochoten to přijmout.” Svá slova jsem myslel naprosto vážně, což mne samotného překvapovalo.

Vážně? “Ale že vám to teda jde”
Cat

Vůbec jsem nepočítal s tím, že se rozhodne s velkým kápem mluvit, protože bych jí jinak tu pusu držel. Chápu, bylo to velmi naivní. Obzvláště, když jsme nebyli daleko od těch dveří. A ona prostě musela spustit.
Zatraceně.
Zastavil jsem se s ní, protože mi zastoupili cestu dva motorkáři.
No, to je opravdu vážně skvělé.

S vůdcem vlkodlaků její výstup ani nehnul. Klobouk dolů za jeho sebeovládání a skvělý poker face, který předvedl. Dokonce jí nechal domluvit a jako bonus umlčel pár vlkodlaků, kteří začali varovně vrčet. Vůbec se jim nedivím. Docela slušně přestřelila. A pokud to přežijeme, tak se dočká velmi nepříjemné přednášky o tom, že toto se nedělá, když jsme se na něčem domluvili. Tímto totiž neriskovala jenom svůj život, ale i můj.
”Nic nevím. Měl bych vám za vaši drzost dát za vyučenou… ale vzhledem k tomu, že se jedná o minulost, rozhodl jsem se být maličko nostalgický a dovolím vám odejít.” Mávne na ty dva, co nám stáli v cestě a ti jí okamžitě uvolní. Tentokrát na nic nečekám a přehodím si ji přes záda, jako pytel brambor. Je mi jedno, že se mi bude bránit. A pokud budu muset použít svou medvědí sílu a ublížit, tak to udělám. Nebudu totiž pokoušet do třetice naše štěstí.

Venku ji položím na zem.
”Co to kurva mělo být?” Zeptám se jí a chystám se jí pořádně seřvat za to, co udělala… ale něco je špatně. Zase mám ten podobný pocit, jako předtím. Jenže tentokrát někoho spatřím a dal bych ruku do ohně za to, že tu ještě před chvíli někdo nebyl. Venku s námi jsou dva další a míří na nás speciálními puškami. Bohužel nemám čas si je lépe prohlédnout, abych určil onu specialitu v nich, na místo toho okusím jejich střelivo. Stačím totiž jí akorát chránit svým tělem, takže do mně vypálí docela slušnou dávku. Jejich opovážlivost totálně rozzuří medvěda ve mně a já se tak během chvíle proměním. Kdyby se tak nestalo, tak bych se asi skácel k zemi na následky zranění.
Takhle mohla moje chráněnka spatřit mou zvířecí podobu, obrovského nasraného medvěda kodiaka. S těma dvěma to nějak nezamávalo, protože opět do mně vypálí další dávku. Kurevsky to bolí, to se musí nechat. Ale i přesto se snažím ze všech sil udělat další krok, abych je sejmul. Což se mi pochopitelně nepodaří. I medvěd ztratí bojovnost kvůli zranění a tak se skácím k zemi.
Do prdele.

Výstřely museli upoutat pozornost vlkodlaků uvnitř, jelikož najednou jsou všichni venku a bojují s těma dvěma.
Možná mu není, tak lhostejná, jak to na první pohled vypadalo. Napadne mně a pohledem jí vyhledám, abych se ujistil, že jsem svůj úkol splnil.
Cítím totiž, jak mi v žilách koluje silná dávka železa a je mi jasné, že toto nejspíš nepřežiju.

Raněný lovec
~Ray + Ezechiel~

Můžou mít démoni srdce? Protože teď bych přisála, že mi zaplesalo, když se Ray začal probírat. Byl to zvláštní pocit. Takový, který jsem naposledy cítila se Šedivákem. Nebyl tolik intenzivní, jak v případě zmučeného lovce, ale i tak. Na chvíli jsem se zaměřila na to, zda slyším Irace, ale nic. Nicméně jsem měla chvilkový pocit, že se otřela o moje vědomí jenom proto, aby se ujistila, že je Ray v pořádku. Něco věděla. Potlačila přede mnou veškeré myšlenky. Nedivím se jí. Nejsem zrovna hostitel roku.

"Díky," poděkovala jsem Ezechielovi a převzala od něj sklenici s vodou. Chvíli jsem počkala, až se přemístil, a pak jsem se otočila zpátky k Rayovi. "Napij se a pak mluv," pomohla jsem mu se sklenicí.
Pokrčila jsem rameny. "Nebylo to nic, co bych nepřežila," ušklíbla jsem se a posadil se na přitáhnuvši židli. "Vypadáš, jako bys prošel ždímačkou," nehrála jsem si na jemnou dámičku. "Ale vypadáš o něco lépe než jak jsem tě viděla, když jsme tě našli," musela jsem dodat uznale.

Odložila jsem sklenici a znovu se k Rayoviu posadila. "Vyděsil jsi mě, víš to?" pokárala jsem jej, ale pak jsem jej lehce vzala za ruku. "Já se ti omlouvám za Irace. Už to není takové, jako dřív. Nedokážu s ní vycházet. Kdysi jsme byly jedno. Ale to bych ti několikrát rozpárala břicho za sebou," uchechtla jsem se.

Já přece nechci působit povyk
~Ethan~

Tohle jsem nečekala. Rovnou mi mohl dát facku a dopadla bych stejně. Dokonce ani štěněti ve mě se nelíbila jeho odpověď. Cítila jsem, jak se uvnitř mele a kdyby mohlo, vyskočilo by a kouslo by si. Tohle nebylo prostě fér. Strýček musel být tím vlkodlakem, co proměnil otce a přinesl na mou rodinu toto prokletí. Ne, že bych si stěžovala. Já měla ráda pocit, že nikdy nebudu sama a k tomu ještě moje nadání po mamči, ale chápala jsem, proč se to tátovi moc nezamlouvalo. Museli jsme se hlídat ve dne i v noci. I nyní jsem měla na mále.

Pan medvědodlak se mě pokusil odtáhnout, ale já jsem prostě musela říct, co cítím. Sice jsem se mu nevymanila, ale zacpat ústa mi nestihl. "Takže se vykašleš na každého, koho jsi proměnil a ukázal ti zuby? Vím, že jsi to byl ty. Prostě to cítím a jestli nechceš pomoct mýmu tátovi, tak aspoň pomož smečce. Co se asi stane, jestli padl do rukou třeba lovcům a oni se dozví, že‘s to byl ty, hm?" dívala jsem se na něj dosti naštvaně. Vlče se mnou souhlasilo a já cítila chvilkové uspokojení. "Nežádám po tobě, abys šel do boje. Jenom chci svoje rodiče najít. O zbytek se postarám," dala bych ruce v kříž, kdybych mohla. "Aspoň mi řekni, jestli něco víš," při poslední větě se mi hlas zlomil. On byl moje poslední naděje, která teď hrozila, že uletí a to velmi rychle. "Prosím," dodala jsem už téměř plačtivě.

Možná jsem zrovna rozhodla o mém a bodyguardově osudu a nevyjdeme odsud živí. Alespoň jsem to zkusila. O tom žádná.

Rozšiřování obzorů
Malcolm

I put a spell on you...

Jeho slovní ohodnocení mých balících schopností mi přijde jako zbytečné vzhledem k tomu, jak se ke mně přitiskne vzápětí. Ale i tak si užívám toho jeho lačného pohledu v jeho očích a toho, jak si mně k sobě přitiskl, i když ví moc dobře, že by to normálně znamenalo, že se - a dost možná i mne - tím potopí. Mám ho přesně tam, kde jsem chtěla. Úsměv mu vydrží na tváři i po té, co se jeho rty odtáhnou od těch mých. Jeho nabídka mě pobaví. Přejedu mu prsty přes vousy na tvářích.

"Chceš říct tajemství?" zeptám se ho tiše a nečekám na odpověď. Nakloním se k jeho uchu. "To je ten důvod proč jsem tě sem do vody vylákala."

Nejde to se neusmívat při těch slovech, protože v tomhle je Mal takový sladce hloupoučký. Mnohem hodnější a nevinnější než ty se kterými jsem občas objevovala nové věci. Není to tedy rozhodně stížnost z mojí strany, jen pozorování. Cestou od jeho ucha jej krátce políbím na krk a stojím si ruce za jeho krkem. Když nás voda tak krásně nadnáší, proč to nevyužít. Pak se mu podívám do očí a usměji se na něj. Je to přeci jen naše jediná a poslední noc, tak proč toho nevyužít pořádně, no ne?

Pevnější obrysy blízké budoucnosti

Sedím tiše a nechávám Merlina mluvit. Uznávám, že je dobře, že se mě snaží před tím celým varovat, ačkoliv je již asi stejně jasno, že do toho jdu. Nicméně stejně dávám dobrý pozor na to, co starý čaroděj říká. I v tom se mi praxe detektiva hodí.

Práce na plný úvazek bude dozajista náročná s dětmi, ale věřím, že to není nejhorší překážka. O Zachově pomoci nepochybuji ani na zlomek vteřiny, ale přesto to chci s ním ještě projít, než definitivně kývnu Merlinovi na nabídku. Když už hledáme drobnosti v tomto novém pracovním úvazku.

*Nebudu raději říkat, jak chudý život jsem měla jako Sierra von Grimmelshausen...* napadne mě okamžitě, když kývám hlavou na jeho informace o platu, ale dávám si dobrý pozor, aby myšlenky byly jen moje.

"S dětmi nějaké zkušenostmi mám, ale rozumím, že ve větším množství to je rozhodně velký nepředvídatelný explozivní magický lektvar," pousměji se jemně na Merlina. "Povězte, kolik vůbec studentů v současné chvíli má škola?"

Dám si neexistující pramen vlasů za ucho a poposednu si na kraj křesla, když přejde čas na moje vlastní otázky.

"Jak vůbec probíhá škola magie? Myslím tím, je to stejné jako střední školy a tak? Od září do června? Je nějaká strukturovaná kniha nebo cokoliv o tom, co se vyučuje na škole? Chtěla bych se na to aspoň pokusit řádně připravit a mít přehled, než bych nastoupila... A spíše než otázku mám ještě na vás žádost. Docela ráda bych se seznámila s učiteli dříve než mě před ně postavíte a necháte mne řídit je."

Nervózní sevření žaludku je podobné tomu jak jsem se v minulosti cítila při konci nějakého nebezpečného případu nebo setkání s vrahem či někým, na koho byla vypsaná odměna. Prostě tělo reagovalo na vyplavený adrenalin, který se mi snažil pomoci s tím stresem a neznámem, do kterého se hodlám ponořit.

Společné noční koupání
Joleene

”Myslím, že tvoje balící metody jsou naprosto úžasné.” Pronesu a přitom na sucho polknu, když si skousne ten ret. Je to tak neskutečně svůdné. Nevím, zda jsem v minulosti byl z toho takto hotový, jako v této chvíli… či za to může tato andělice, že mně to totálně odrovnalo a nejspíš bych jako v tom jednom vtipu zavyl.
A jí to nestačí, protože pronese něco o zahřání a to, jak řekne moje jméno. No jednoduše a prostě má mně tam, kde mně chtěla mít. Přitisknu se k ní blíž, snažíc se jí obejmout a přitom se nepotopit. Jde to mnohem lépe, než jsem čekal a mám takový pocit, že za to může ta Simonova pozměněná realita.
”Jsem celý tvůj. Naprosto jsi mně dostala.” Přiznám se jí s úsměvem na rtech a poté jí políbím.
Na malou chvíli se zamyslím, vzhledem k tomu, jak nás nadnáší ta voda.
”Nepřemýšlela jsi nad tím, jaké by to bylo se muchlovat ve vodě?” No jo, chci z toho vytěžit maximum. Mám taky, co dohánět.

Pohovor
Sierra

”V prvé řadě vás musím seznámit s popisem práce. A hlavně s nevýhodami.” Jistě, aby nedošlo k tomu, že jsi nebyla varována předem, než jsi souhlasila napevno.
”Chci tím hlavně říct, že se jedná o práci na plný úvazek. Nejlepší by bylo sice, kdybyste se nastěhovala na koleje školy, kde máte svůj pokoj. Ale je mi jasné, že jste velmi schopná čarodějka a teleportační kouzlo ovládáte na výbornou, o což jsem se také mohl přesvědčit vaším příchodem. ” Bude náročné zvládat práci a zároveň se starat od holčičky, ale nějak to se Zachem zvládnete. Jak jej znáš tak se určitě nabídne, že půjde na mateřskou, tedy otcovskou dovolenou.
”Plat nebude extrémně šílený, ale bude natolik dobrý, že pokryje potřebné věci na přežití. Plusem však je to, že je stálý a neměnný.” Jako soukromé očko ses spoléhala na to, kolik se ti podařilo udělat zakázek a občas si vážně byla zoufalá, že si brala i takovou kočku, co utekla na strom.
”Čas a peníze… co byla ta další nevýhoda?” Pronese spíše pro sebe a na chvíli se zamyslí, než mu dojde, co dalšího měl na mysli.
”Děti… tvrdohlavé pubertální děti. Občas lezou na nervy. Občas vymýšlejí naprosté šílenosti a hlavně jsou neskutečně nevyzpytatelní. S nimi se nudit nikdy nebudete.” S tím posledním tvrzením, musíš jen souhlasit a to díky svým dětem.
”To by byla asi ty nejhlavnější negativa. Jistě jsou další… sdělím vám je, až mně napadnou. Máte nějaké otázky?”