Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 09. července 2019 08:12
joleene6101.jpg
Noční koupání
Mal

Z jeho slov o tom, že to bylo správné a že měl nutkání, mi přeběhne mráz po zádech. Ačkoliv si to snažím nepřipouštět, je v tom cítit ruka Černého. Ani jeho ujištění, že toho nelituje a udělal by to znovu, mě moc neuklidňuje ani netěší.

Věnuji mu úsměv, když mi pochválí mou schopnost líbat.

"Řekl, ale to nevadí, holky mají rády lichotky," ujistím ho. "A ty taky nelíbáš až tak špatně."

Zvednu se po Malovi. Ne s takovým elánem jako má on, ale se stejně hloupým nápadem na koupání se bez plavek. Však tu také nikdo jiný nebyl a pokud jo, tak bych se cítila nesvá asi tak jen před mluvící hlavou. Takže když se dostanu k vodě, skočím do ní, abych se pořádně namočila a užila si tu nečekanou dovolenou a koupání v teplém moři.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 09. července 2019 07:58
ikonka305885004063.jpg
Ve sprše o budoucnosti
Zachary

"Rozumím tomu. Je toho najednou moc, jako kdyby se otevřela stavidla a zahltilo nás to. I mně bude trvat, než se naučím orientovat v tolika životech, v tolika vzpomínkách a v tolika schopnostech," souhlasím s tím, že to není vůbec jednoduché si na to celé zvyknout.

"To jsem ráda. Teď ještě, abych se vešla do těch šatů a bude to naprosto úžasný večer," usměji se na něj a krátce jej políbím.

Povzdychnu si jeho další otázce. Pokrčím rameny. Ačkoliv vidím na něm, že mě bude podporovat, ať se rozhodnu jakkoliv.

"Nevím, nestihla jsem o tom moc přemýšlet? Zní to příliš vznešeně na mě a já vůbec netuším, jak se taková škola řídí a tak všechno... Dám ti vědět, jak jsem se rozhodla zítra, po té, co budu vědět, zda se mě na to skutečně zeptají, nebo ne."

Zahraji to úmyslně do autu. Nechce se mi o tom moc přemýšlet. Nechce se mi vůbec už dneska přemýšlet. Ale musím přiznat, že jedna moje část je určitě pro to, abych tuto práci vzala. Je to asi o dost lukrativnější a stálejší příjem, než jaký mám jako soukromé očko. A pracovat s magií a dětmi? To zní přímo skvěle!
 
Malcolm *Mal* - 09. července 2019 00:19
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Spolu
Joleene

”Nejspíš ano. Ale já měl neskutečné nutkání něco udělat. Konečně něco udělat správně a cítil jsem, že je to správné.” Pokusím se jí to vysvětlit. Prostě jako kdyby mně v ten moment něco k tomu hnalo. Nějaká neviditelná síla, které jsem nebyl schopen se vzepřít a ani jsem nechtěl. Bylo to tak správné.
”Nelituji toho, Joleene. Kdybych to měl udělat znovu, udělám to.” Dodám a povzbudivě se na ní usměji. Nechtěl jsem, aby si to vyčítala. Nemyslel jsem to tak.
Stále o ní přemýšlím jako o andělské bytosti, která je mnohem víc než lidské bytosti. A zapomínám přitom, že tu už s lidmi žije strašně dlouhou dobu, že se od lidí naučila spoustu věcí. Jako například cítit se špatně. Vyčítat si něco s čím se nedalo nic dělat, protože to muselo tak být.
Kdybych věděl to co ona, tak by mi bylo jasné, že jsem nejednal sám za sebe, ale byl jsem pouhou loutkou, kterou ovládal Černý.

Vychutnám si polibek, pro který bych zabíjel. Pro který bych klidně šel opět do arény a trpěl tam bolestí. Protože ten polibek za to prostě stojí.
”Umíš nádherně líbat.” Pronesu zasněně a pak se zarazím.
”Já to řekl nahlas, že?” Hups. Ale na druhou stranu, je to pravda a já to myslel vážně.

”To zní jako dobrý nápad.” Polibek na krk mně dostal. Samozřejmě, že bych stejně souhlasil. Ale takto to způsobil to, že jsem se postavil rychle na nohy a rozhodl se, že se budu koupat nahý a s tím se vydal k vodě. Byly jsme na druhé straně pláže, takže na nás nebylo vidět. Dle toho jak hudba duněla, tak zábava byla v plném proudu. Neslyšel jsem nikoho zpívat, takže se asi nastolila volná zábava a nejspíš tam popíjí. Joleene by tam klidně mohla být s nimi a bavit se. Místo toho je tady se mnou. Jsem opravdu šťastný muž.
 
Ethan James O`Connor - 08. července 2019 23:59
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Není nad rodinné setkání
Cat

”Tvůj otec se o to hodně snažil. A přeci jen se mu to nezdařilo a jsi tady.” Pronese vůdce dlačího gangu a mávne rukou na horu svalů, aby toho nechala, posadila se zpátky na své místo a hleděla si svého.
Vím jistě, že bych proti němu vyhrál. Nicméně stejně také vím, že bych další útoky od ostatních nedal a nechal bych Cat napospas smečce.
Dal jsem rezignovaně ruce vzhůru, abych ostatním ukázal, že nemám v úmyslu se prát a sledoval jsem pozorně tu, kterou mám za každou cenu chránit.
Bodyguardi hlídající svého vůdce ustoupili, aby mohla projít, avšak starý indián nevypadal, že by měl v úmyslu se nějak vítat se svou “rodinou”. Seděl na svém místě a jen naznačil posunkem ruky, aby si sedla.

Jistě se chystal položit otázku, co tu dělá, že je přece jen daleko od svého domova a že nevěří tomu, že se přišla na svého strýce podívat.
Své otázky však nevyslovil, neb Cat byla rychlejší.
Chvíli mlčel a pozoroval hromádku neštěstí před sebou. Nejspíše přemýšlel nad tím, zda nabídnout pomocnou ruku. Jeho následné reakce o tom svědčila.
”Obávám se, že budu muset odmítnout. Tvůj otec se rozhodl, že mně už nechce nikdy ve svém životě vidět. Přestal v té chvíli být mou rodinou. A mou rodinou se stala tato smečka. Nemohu ji vystavit nebezpečí.” Pronesl naprosto rozhodnutý svými slovy, mračíc se přitom na dívku.
Nejraději bych mu dal jednu přes držku, ale nechtěl jsem tu vařit špatnou krev. Bylo jich tu na nás hodně.
”Jako dobré gesto způsobené minulostí, vám dovolím v klidu a míru odejít. Avšak pokud to neuděláte, nebudu bránit své smečce v chránění si svého území.” Dlouze si povzdechl a napil se ze své sklenky.
Opatrně jsem vykročil ke Cat, abych ji chytl za ruku a odtáhl ji ven.
”Půjdeme, ano. Nechceme působit nepokoje a nevyužít tak skvělé možnosti, jež se nám nabízí.” Pronesu tiše k ní, i když mi je naprosto jasné, že to všichni slyšeli a doufám přitom, že Cat nevymyslí žádnou hloupost.
 
Zachary Cooper - 08. července 2019 23:39
danielditomasso077256.jpg
Budoucnost
Sierra

”Anebo bys mohla být něco víc, třeba jako v těch celovečerních filmech… třeba ředitelkou.” Navrhnu jí. Nemyslím si, že by působila jako odstrašující příklad. Spíše naopak. Sierra je neskutečně skvělá čarodějka. A to nejen díky tomu, že ji v žilách koluje velmi mocná silná krev.
Ale fakt, že i když to vypadalo na bezvýchodnou situaci, tak bojovala do posledního dechu a nevzdala se.

”Vypadá to tak.” Připustím. Nevím, co bych si z toho měl vzít. Možná mi opravdu vize chtěla říct, že Sierra bude v pořádku a moje podvědomí si to převzalo po svém a vytvořilo z toho onu vizi.
”Já vím. Jen si na ně budu muset zvyknout. Je to podobně jako s tím, že jsi schopná levitovat. Když se ti to stane poprvé po dlouhé době, je to šok.” Dodám s úsměvem na rtech, následně si vychutnávajíc krátký polibek.
”Večeře zní, jako naprosto geniální nápad.” Rozzářím se přitom. Je to opravdu dlouho, co jsme si takto někam zašli, aniž bysme cokoliv řešili. Prostě normální večeře normálního páru. Myslím si, že nám oběma by trochu normality prospěla.
”A třeba budeme oslavovat.” Ne, prostě si nemůžu pomoct. Stejně tak se musím i zeptat, protože zvědavost mi nedá.
”Kdyby ti přece jen dali onu nabídku, aby ses stala ředitelkou… přijala bys to?” Upřeně se jí podívám do očí, aby v mých očích viděla, že jí mám v úmyslu podporovat, ať se rozhodne jakkoliv.

 
Catriona Clare Chandler - 05. července 2019 11:19
clarechandler7626.jpg
To jsem nečekala
~Ethan + NPC Kaetenay~

"Pokud mi to situace dovolí, budu venku jako první," ujistím jej, že nemám vůbec v úmyslu se do rvačky přidávat. Nebyla jsem bezmocná, ale někdy je takové záležitosti nechat zkušenějším. V tomhle jsem byla teprve batole a on ostřílený vlk, tedy... obrazně řečeno.

Ušklíbla jsem se nad O`Connorovou poznámkou. No jasně. Jdeme do baru plného potetovaných motorkářů a zrovna já bych je měla přesvědčit, že tam patřím. Obávala jsem se, že i kdybych se snažila sebevíc, tak mi to prostě nesežerou. Po vstupu dovnitř jsem se aspoň snažila nerozhlížet zvědavě kolem. Tohle místo bylo svům temným způsobem hodně fascinující a hned jsem věděla, že tu jediný vlkodlak nejsem. Nevím jak, ale byl to malý vtíravý pocit sounáležitosti.

Takže medvědodlak, podívala jsem se na pana-s-odkrytou-identitou a nějak jsem zapomněla, že bych svůj fascinovaný pohled měla skrývat. Dokonce to přebilo i obavy z muže vysokého pomalu jako hora. Tolik svalů pohromadě jsem živ neviděla. Kdyby chtěl, rozmáčkl by mou lebku jako nic. Při té myšlence jsem se trochu otřásla.

Už jsem vím říkala, že jsem měla ten titěrný pocit sounáležitosti? Ten vzrostl v moment, kdy se ozval vůdce vlkodlaků, stoprocentně indián. Znal moje jméno a já na něj nevědomky vyvalila překvapivě oči. "Strýčku?" a bylo to. Měla jsem snad z pekla štěstí. "Jo, jsem to já," vlče ve mně se radostně zavrtělo. Sice jsem se už jako vlkodlak narodila, ale něco mi říkalo, že právě strýček má zásluhu v tom, že jím vůbec jsem. "Myslela jsem, že tě nikdy nepoznám," usmála jsem se, a pokud mi to jeho bodyguardi dovolili, rozešla jsem se k němu, abych se s ním přivítala.

Nicméně moje veselá nálady nevydržela dlouho. Zasmušila jsem se a upřela na něj svoje velké oči modrošedé oči. "Budu potřebovat tvou pomoc. Mamka s taťkou zmizeli."
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 02. července 2019 07:13
ikonka305885004063.jpg
Budoucnost?
Zachary

"Vizi?" zeptám se zvědavě, když mi začne vysvětlovat, co jsem před chvílí cítila.

Usměji se na něj, když odhrne závěs a začnu se svlékat, abych mohla za ním do sprchy. S určitou úlevou pocítím na těle teplou vodu. Je to opravdu dobrý způsob uvolnění se a očisty. Nicméně, sotva se trochu tím teplem zahřeji, podívám se na Zacha.

"Copak jsi měl za vizi? Jak to vypadalo?" pobídnu jej k hovoru.

Přemýšlivě se zamračím nad tou informací.

"Já a mluvit před dětmi v černém kostýmku? Možná jako odstrašující příklad, co se z dětí stane, když se nebudou pořádně učit ve škole," pousměji se a zavrtím hlavou.

Ale stejně mi to hlodá v hlavě, co by to mohlo znamenat.

"Každopádně to vypadá, že mi zítra nechtějí nějak ublížit. To je dobré vědět. Aspoň můžeš být klidnější," pronesu pak, aby to neznělo, že jeho vizi nevěřím. Jen prostě nevím, jak s tou informací naložit. A on evidentně moc taky ne. Pohladím jej po jeho ztrápené tváři. "Vize jsi přeci míval i v minulosti, ne? Takže proč by to teď mělo být jiné?"

Natáhnu se a vtisknu mu krátký polibek a ústa.

"Sice žádný černý kostýmek nemám, ale co kdybychom se zítra večer vydali někam na večeři, jen my dva? Mamka s tátou se o malé určitě na hodinku zvládnou postarat a myslím, že nám oběma by prospělo mít večeři jen ve dvou. S tím vším, co se děje, dělo a bude dít, by bylo fajn na moment vydechnout, hm?"
 
Zachary Cooper - 01. července 2019 22:19
danielditomasso077256.jpg
Vize budoucnosti
Sierra

”Jsem v naprostém pořádku.” Houknu, abych jí ubezpečil, že mi nic není. Nejspíš poznala, že se něco magického dělo. Což je pochopitelné, je teď mnohem na to citlivější. A já měl s určitou pravděpodobností před chvíli vizi budoucnosti. No to mně podrž.
”Já ehm… myslím, že jsem měl jakousi vizi. Víš přemýšlel jsem nad zítřkem a tou schůzkou… no a tak nějak se to stalo.” Je na mně znát, že jsem z toho stále poněkud nesvůj.
To už slyším dveře a cítím přítomnost mé drahé.
”Samozřejmě, celou dobu jsem na tebe čekal.” Pronesu s úsměvem na rtech a odhrnu závěs, abych se na ní mohl podívat.
Když si za mnou vleze, tak ji uvolním prostor, aby na ní mohla také téct voda. Je mi jasné, že bude chtít vědět, co jsem přesně viděl. A tak si nejdříve sesumíruji, o co vlastně šlo a co mi ta vize chtěla říct.
”Z toho, co jsem viděl, mám takový pocit, že ti chtějí něco nabídnout. Myslím tím přesněji pracovní nabídku. Protože jsem tě viděl ve škole plné studentů, jak jim něco důležitého říkáš. Nerozuměl jsem slovům, ale všichni na tobě mohli oči nechat.” Nevím proč, ale dává mi to smysl. Měl jsem obavy z toho, proč si jí pozvali a asi jsem dostal odpověď.
Jenže jak je to pravděpodobné? Budoucnost se samozřejmě dá upravit. Daná osoba může změnit názor. Moje milovaná by se třeba mohla rozhodnout, že nikam nepůjde. Ze svých vzpomínek vím, že nám to často zachránilo krk. Jenže i přesto, že jsem tyto vize měl, tak vždycky jeden z nás umřel. Samozřejmě za to mohlo ono prokletí.
”V tom černém kostýmku ti to, ale moc slušelo a vypadalas šťastná.” Dodám ještě a rozpačitě se na ní podívám. Jsem z toho celý divný.
 
Joleene "Jo" - 01. července 2019 17:31
joleene6101.jpg
V náručí pod hvězdami
Mal

Cítím, jak se na mě dívá, a tak k němu zvednu pohled. Je to vlastně docela kouzelné se někomu takto upřeně dívat do očí. Měla bych to dělat častěji. Odmítám si připustit, že by to bylo jen tím člověkem, o nějž se opírám.

Jeho přiznání mi vyrazilo dech. Zamrkám a mlčím. Což je u mně docela dost výkon. Co se na něco takového dá říct? Cítím se najednou ještě o něco víc za něj zodpovědná, jako kdybych mu toho strašně moc dlužila.

Až jeho další slova mě vysvobodí z toho divného svazujícího pocitu.

"Já ne, vyčítala jsem si to celou dobu. To, že vás tam odtamtud dostane a nakopu do zadku, až vás zachráním bylo něco, co mi leželo na mysli každou vteřinu, co jsem byla v tomhle světě," řeknu nakonec upřímně na oplátku.

"Něco bych vymyslela," dodám ještě snad abych se zprostila toho náhlého pocitu viny, co jsem cítila za to, že tam byl kvůli mě a tomu, co ke mně cítil.

*Možná kdybych ho tolik nedráždila, tak by neměl takové nutkání to udělat,* napadne mě sebemrskačsky.

Ale snad abych na takové věci nemyslela a užila si dnešní večer, tak se nadzvednu, abych jej políbila krátce. Ruka z jeho hrudi se mi posune po jeho těle níž na jeho podbříšek a pak ještě o něco níž. Usměji se na Mala, sotva svoje rty poodtáhnu od těch jeho.

"Tak než něco vymyslíš, co kdybychom si šli ještě zaplavat?" zašeptám otázku a pak jej ještě políbím na krk, abych jeho rozmýšlení uspíšila. Nebo spíše, aby nemyslel raději vůbec.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 01. července 2019 17:00
ikonka305885004063.jpg
Budoucnost, magie a my
Zachary


Zkřížím si ruce s ponožtičkami za jeho krkem a opětuji mu ten polibek. Díky němu se cítím šťastná, i když mi cestu zkříží nějaké trápení. Je to nejlepší společník, kterého jsem kdy měla, protože kdykoliv se ocitnu v jeho objetí, kdykoliv se moje rty dotknou těch jeho, cítím se lépe, protože cítím, že někam patřím.

Takže i když odejde do sprchy, tak se stále ještě usmívám, zatímco skládám dětské oblečení do vzorného komínku. Dětského oblečení mám na praní poslední dobou mnohem více, než naše, protože my se na rozdíl od těch dvou několikrát denně nepozvracíme a tak dále.

Přenáším koš s prádlem z postele, když najednou ucítím magii. Automaticky se podívám tím směrem a pohled mi padne na koupelnu. Odložím koš a uspíším mou cestu do koupelny.

"Zachary? Všechno v pořádku?" zeptám se, když vejdu, ale jakmile vidím jeho siluetu ve sprše, starost v mém hlase pohasne.

"Cítila jsem magii," přidám jako vysvětlení, proč se ptám.

Zavřu pak za sebou dveře a zůstanu už v koupelně. Připravím ručníky blíž sprchovému koutu.

"Nabídka pořád platí?" zeptám se s úsměvem a opřu se zatím oblečená o zeď a čekám, co z mého snoubence vypadne.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24167799949646 sekund

na začátek stránky