Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2599
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Malcolm *Mal* - 15. června 2019 23:09
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Sled událostí mýma očima

Asi si všichni říkáte, jak jsem to celé vlastně zvládl či jak jsem svedl dohromady sebevražedný oddíl.
Musím se přiznat, že sám vlastně nevím. Sám nevím, jak se obyčejnému člověkovi, bývalému pekelnému bojovníkovi v aréně, něco takového podařilo. Mám však spoustu dohadů.
Za tu dobu, co jsem byl v hlavě toho šílence, jsem měl čas nad tím teoretizovat. Rekapitulovat si události, které vedli k tomu, že jsem se prohodil s Andělkou.
Částečně jsem dospěl k názoru, že za to mohl fakt, že Simon byl svým způsobem znuděný a ostatní prostě nebyli schopni přihlížet utrpení nevinných lidí.

Když jsem se probudil v domě alchymisty, poté co jsem byl zdrogován a donucen se prospat, vydal jsem se Andělku okamžitě hledat. Ještě předtím se mi podařilo získat informace od upírky, která ty dva tajně špehovala a zjistila tak o tom, že jdou navštívit Archanděla Michaela kvůli informacím.
A tak jsem měl tedy namířeno přesně tam. Samozřejmě jsem se ozbrojil vším možným, co jsem měl po ruce a vypůjčil si auto.
Největší problém byl ten, že jsem se doposud nesetkal s žádným jiným andělem, tedy až na Andělku. Nemluvě o tom, že se ke všemu ještě jednalo o Archanděla a jako bonus o samotnou pravou ruku Boha. Šel jsem za ním pochopitelně po hlavě, kdybych si to promyslel, tak bych přišel pravděpodobně s méně destruktivním nápadem, než mu jen tak vtrhnout do kanceláře v samotném nejvyšším patře.
Nevím, jestli na mně čekal, když jsem vtrhl do jeho kanceláře, ale vůbec se netvářil překvapeně, spíše neskutečně otráveně.
Vystřílel jsem do něho celý zásobník, vlastně nevím ani proč a s ním to ani nehlo, protože všechny kulky narazily do bariéry před ním, která je do sebe pohltila. Po celou tu dobu se mi smál a jen kýval nevěřícně hlavou.
”Ach vy lidé a ty vaše zbraně.” V jeho hlase bylo znatelného pohrdání. Dokonce mně nazval červíkem, donutil mně, abych mu řekl, proč tam jsem a když jsem mu to sdělil, tak se znovu rozchechtal.
”Tohle všechno děláš kvůli někomu, kdo ti ani v nejmenší nerozumí? Kdo si myslí, že jste neskutečně zranitelní a ač to sice nepřizná nahlas, tak se považuje za něco víc. Jak neskutečně hloupé a nudné.” Vysmíval se mé troufalosti
”Jsi opravdu tak neskutečně naivní a myslíš si, že bys s ní mohl být, poté co by se ti podařilo ji zachránit? Opravdu jsi tak hloupý?” Nevím, zda tolik bolela jeho slova nebo to, jak mně odhodil z okna. Když jsem padal dolů, měl jsem však chvíli na to odpovědět.
Samozřejmě, že jsem byl tak hloupý a myslel si, že bych s ní něco mohl mít.
Nedopadl jsem, jak jsem očekával, protože byla v ten moment poblíž Archandělka Gabriela, která mně zachránila. A tak jsem měl dalšího člena sebevražedného týmu.

Samozřejmě i ona se mi vysmívala z mé pošetilosti ohledně toho, že bych si mohl začít s Andělkou. Její nejčastější argument byl, že jsem pouhý smrtelník.
Ale smrtelník, který celou tu dobu vymýšlel plán, jak dostat Joleene z hlavy toho zmetka. S Alchymistou jsme dali hlavy dohromady a přišli na nápad se dveřmi. No a u toho Dveřníka jsme se setkali se Simonem, který si vybíral destinaci, kam by zašel na dovolenou. Slyšel náš rozhovor s Dveřníkem a tak se rozhodl k nám přidat. A tak jsme měli dalšího v sebevražedném týmu.
S Gabrielou si hned sedli. Byli nerozlučitelnou dvojkou a jednou se mu Gabriela svěřila s mými city k Andělce. Samozřejmě i od něho jsem dostal přednášku o tom, že bych měl přestat nad Andělkou přemýšlet jako o ženě se kterou bych mohl trávit svou druhou šanci na zemi.

Měli jsme Dveře, měli jsme tým a částečně plán. Problém byl v tom, že když někdo chtěl přejít dveřmi, tak nemohl s sebou z druhé strany někoho vzít.
Gabriela se nabídla, že půjde dobrovolně. Domlouval se i čas, ale mně to prostě nedalo. Jako kdybych cítil, že je něco špatně a tak jsem se připlížil nenápadně ke dveřím. Ještě než jsem vzal za kliku, tak jsem na papír naškrábal potřebné instrukce.
Netušil jsem co mně bude čekat na druhé straně. A ani ve snu mně nenapadlo, že to bude tak strašně špatné.
V ten moment jsem si uvědomil jediné, že jsem přišel včas a tak jsem neváhal, vyměnil se s Andělkou. Možná za to mohla ona zamilovanost vůči ní nebo to, že jsem prostě nemohl dovolit, aby umřela. Byla prostě důležitější než já.

A tak jsem opět bojoval v aréně a bavil publikum. Kupodivu jsem nebyl nejhorší bojovník a celou tu dobu jsem se snažil udržet na živu.
Věděl jsem, že to Andělka dokáže, že nás všechny odsud dostane.

Když nastal Den D, nějak jsem cítil, že se to konečně stane.
Objevila se v aréně, ale byla cítit jinak. Šel z ní strach a v ten moment jsem musel dát za pravdu ostatním, kteří tvrdili, že to jak jsem si to celé představoval, byla jedna velká pohádka. Abychom mi dva byli pohromadě nikdy nemělo vyjít.
A aby mi to snad bylo potvrzeno, tak jsem viděl, jak se měla k Simonovi. Vrána k vráně přeci jen sedá.

Takže, když byla ona výměna partnerů, ač to bylo obtížné, tak jsem se rozhodně vydal k upírce a ani se nepodíval na Andělku.
Stejně tak vím proč se Gabriela rozhodla být v týmu s Rafaelem. Gabriela k němu něco cítí, přiznala se mi jednou, když jsme popíjeli a ona se pak strašně opila.
Samozřejmě skončí Andělka zase se Simonem.
Asi je to tak dobře. Pomyslím si.
 
Joleene "Jo" - 14. června 2019 16:33
joleene6101.jpg
Dovolená Vodní bitva
Všichni

"Jen do nich, Gabrielo. Sraž toho poustevníka," podporuji svoji bojovnici na mých ramenou. Vím, že máme jasnou výhodu. A to, že se s Gabrielou nebojíme opravdu proplést těla tak, aby se pevně držela na mých ramenou. Zatímco u chlapů to občas bývá takové ošemetné. Mužská hrdost a takové ty kraviny.

"Jo! Dobrý!" pochválím svou kolegyni, když se Raf opravdu ponoří pod vodu. Zvednu ruku, abychom si oslavně mohly plácnout. Výhra, soutěžení jako takové a alkohol se mnou už dělá svoje.

Najednou ale zjistím, že i já mám do určité míry ego. Když Mal tak sebejistě zvolí upírku jako svoji dvojici, aniž by se na mě pohledem jen kratičce zadíval, ucítím osten žárlivosti. Vždyť to nebylo víc jak osm dní, co jsem ho přiváděla do rozpaků jen letmým dotekem na ruce. Vytáhl mě proboha z náručí smrti, seděl u mé postele a prosil všechno a všechny, abych se vrátila zpět. A teď ... nic.

"Hej, zrádce!" osočím Gabrielu, když slézá z mých ramenou, aby se připojila k týmu archandělů. Snobové. Zavrtím nad tím hlavou. Přejdu k Simonovi, který na mě zbyl. Nebo spíš já na něj.

"Jen se nedělej, hlavně ses chtěl dostat mezi moje nohy," ušklíbnu se na něj vesele. "Měla bych tě varovat, jsem v soutěživé náladě. Takže jestli prohrajeme, tak ti budu říkat ohniváku," dodám ještě polohlasem a pohledem zalétnu od ostatních k němu. Rozverně na něj mrknu.

"Tak co, fešáku, ukážeme jim, jak nám to spolu jde?" zeptám se ho a povytáhnu obočí.
 
Simon - 14. června 2019 11:32
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Dovolená: Blbnutí ve vodě
Joleene

Na tváři se mi objeví úsměv, když se tu objeví Joleene a rozhodne se přidat k vodnímu souboji. Opravdu se mi to líbí. Dostal jsem všechny sem a tak odhalil svůj osobní ráj, hlavně kvůli ní, abych ji přivedl na jiné myšlenky a vypadá to, že to funguje. Co víc bych si mohl přát?
Samozřejmě, že tu jistá věc ještě je. Něco, co jsme předtím nemohli, protože hrozilo, že bych přišel o svoje schopnosti a stal se obyčejným člověkem… ale není všem dnům konec a může se to změnit, takže se vůbec nevzdávám naděje.

Asi jsem se musel na hodně dlouhou dobu zamyslet, protože jen co mrknu, tak už Mal má na sobě Rafaela a vyzývají k boji ty dvě.
Aspoň se mám na co koukat. Nechce se mi s Andělkou prohrávat, což se taky následně stane, neboť Rafael po chvíli žuchne s sebou do vody.
”Výměna partnerů.” Navrhnu ostatním.
”Jo, jasně, tady se někomu nelíbí prohrávat, ale proč ne.” Pronese Mal a na jeho tváři se mihne úšklebek. Nicméně i přesto se rozhoupe a jako partnerku si zvolí upírku.
Rozpačitě pohlédnu na Rafaela. Nevím, jestli jsem si s tím moc pomohl nebo uškodil. Ale než se rozhodnu s tím smířit a zeptat se ho, jestli chce být nahoře nebo dole, tak se Gabriela omluví Andělce a zvolí si jako partnera Rafa.

”Fajn. Mal měl pravdu, nebaví mně prohrávat. A zjistil jsem, že jsme my dva opravdu skvělý tým.” Pronesu upřímně k Andělce a doufám, že mně nepošle do háje.


 
Joleene "Jo" - 10. června 2019 21:09
joleene6101.jpg
Dovolená ve vodě
všichni

Souhlasně se na Gabrielu zazubím, když prohlásí to o holení Rafaela ve spánku. S radostí bych ji při tom asistovala. S tím vousem vypadá jako starý dědek. Možná spolu nechodíme, ale jako dlouholetá kamarádka s výhodami prostě proti takové věci musím zakročit. Ohrožuje tím nejen svůj život, ale lidí kolem něj.

Dobrá nálada a veselí ve mne trochu zatuhne, když si Gabriela sundá brýle a mlčky na mě hledí, zatímco já k ním mám nataženou ruku. Začnu si připadat hloupě a už vymýšlím i trochu, jak to celé zahrát do autu, když v tom Gabriela změní konečně výraz ve tváři a prolomí ticho souhlasem.

S úlevou vydechnu, když se archanděla zvedne, přijme mou nabízenou ruku a ptá se na tu opravdu důležitou otázku. Napůl mám chuť jí dát pubertální odpověď, ale nakonec se rozhodnu od toho upustit.

"Budu sexy zadek a nohy," vyberu si a její poznámku přejdu. Nemám chuť se o tom bavit, nebo být utěšována. Když už, tak chci nemyslet. A kraviny ve vodě s přáteli, alkohol a něčí společnost na večer a noc, mi to určitě zajistí. Zatím začínám s prvními dvěma.

"Přišly jsme vám ukázat, jak se to dělá,
" houknu na zbytek rozverně, když se k nim dostanu i já. "Nejhezčí a nejlepší tým přichází."

Jsme připraven a odhodlaná vytlačit všechny vážné a zádumčivé myšlenky do koutku mysli. Zamknout je tam a užít si trochu odpočinku a šílenství s touhle partou bláznů.
 
Simon - 09. června 2019 22:56
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Dovolená: Gabriela
Joleene

”Ovšem není to nic, co by se nedalo opravit holícím strojkem. Až usne, oholím ho.” Pronese a posune si na nose šluneční brýle, aby na tebe mohla spiklenecky mrknout.
Natáhne ruku po drinku, který se opět naleje a pořádně se napije.
”Je to tu báječné. Pití je úžasné. Prostě nádhera.” V jejím hlase je znát, že to myslí opravdu vážně. Dokonce se na její tváři objeví úsměv.
Když k ní natáhneš ruku, odloží pití stranou. Sundá si brýle z očí a upřeně na tebe pohlédne. Mlčí a z napětí, které se najednou objevilo, by se dalo krájet. Z jejího výrazu nejsi schopná vyčíst, co si o tom celém vlastně myslí. Možná to přeci jen nebyl ten nejlepší nápad. Musí si myslet, že ses zbláznila.
Obrázek
”Už jsem se lekla, že se nezeptáš.” Pronese po chvíli a na tváři jí hraje šibalský úsměv. Chytne tě za ruku a postaví se na nohy.
”Kdo bude nahoře a kdo dole?” Nechá na tobě, aby ses rozhodla.
”A hele, Jo, opovaž se události posledních dní, vyčítat. Nepřej si mně.” Ač jí úsměv zdobí tvář, tak je ti jasné, že to neříká jen tak.
”Nicméně, pojďme jim ukázat, kdo je tady vítěz.” S tím se rozběhne k ostatním s pořádným válečným pokřikem.

Ze kterého upírka, která je na mně se vyděsí natolik, že zase zahučí do vody a my tak opět prohráváme. Sakra.
 
Joleene "Jo" - 08. června 2019 15:25
joleene6101.jpg
Dovolená
Gabriela a pak zbytek

No dobře, maličko jsem Simonovi lhala, když jsem tvrdila, že si dám jen jednoho panáka a půjdu za nimi. Byli totiž dva. A nešla jsem hned za nimi. Až když jsem ale dopila i druhého z těch luxusních panáků, co mi tady připravili, stočila jsem svou cestu k moři ke Gabriele. Konec konců, ostatní se bavili kohoutími zápasy ve vodě a já bych byla lichá. Navíc jsem se chtěla ujistit, že je Gabriela v pohodě a zase ona sama. A ne trochu vyděšený člověk bez schopností.

"Rafael s vousy vypadá hrozně, co?" prohodím k ní nejdřív, když stojím u jejího lehátka a sleduji, jak Raf s Malem právě vyhráli nad Simonem a upírkou.

Pak teprve stočím pohled ke Gabriele a prohlédnu si ji krátce, ale za to pečlivě. Hledám stopy po tom, jak se na mě teď dívá, co si o mně myslí. Přeci jen už je zase vážená archanděla a já obyčejný anděl s vysokou hladinou alkoholu v krvi. To poslední zapříčiní, že se na ní široce usměji a natáhnu k ní ruku.

"Vypadá to, ale že nemají pořádného soupeře. Tak co kdybychom jim to pořádně ukázaly?" navrhnu něco, co bych jinak téhle kdysi lehce úzkoprsé archanděle nikdy nenabídla, už jen proto, že bych věděla, jak moc vážným a otráveným pohledem by mě zpražila. Ale přece jen jsme společně už pily, spaly v jedné posteli se Simonem a vyměnily si schopnosti při polibku. Třeba to i u někoho tak starého a vážného jako je ona, něco znamená.

 
Simon - 07. června 2019 00:39
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Dovolená
Joleene

Pro začátek by plánování bylo. Na to bude ještě dost času. Nicméně jsme pořádně neoslavili holý fakt, že jsme stále naživu a také to, že je zatím hlavní zkáza země vyřešená. Vždyť právě proto jsem je sem všechny dopravil.
”Dobře, krásko. Ale nenech nás dlouho čekat.” Mrknu na ní a dám jí dostatek času, aby to všechno zpracovala. Máme totiž nové poslání. Což je něco, co nejspíše opravdu potřebovala, potom co s námi režisér tohoto velkého mraveniště vymetl.

Sklenku pořádného alkoholu dostane a přesně toho, co jí nejvíce chutná. Tak pozorní jsou obyvatelé tohoto místa. Mám takový pocit, že fungují přes telepatii. Prohrabou se myšlenkami, až najdou to co potřebují a stvoří to dotyčné osobě, aniž by o to musela prosit.

Mezitím, co si Joleene dopřává drink, tak se přidávám k ostatním a začneme po sobě nejdříve cákat, než někdo přijde s myšlenkou, že by nebylo od škody si dát zápas ve vodě a to takový, že se utvoří dva týmy protivníků po dvou, kde jeden vleze druhému na záda a začnou se pošťuchovat. Tým, kterému ten co sedí na zádech zahučí do vody, prohrává.
K mému překvapení se Mal rozhodne utvořit dvojici s Rafem a se mnou tak je upírka. Vůbec nenamítám. Přizveme k tomu Gabrielu, která nám dělá rozhodčího. Je stále na lehátku, ale dala ho aspoň blíž k nám. Odstartuje nám zápas a vzhůru do boje.
Ten zápas vyhrají kluci, protože se upírka začne smát a nakonec spadne do vody. Čemuž se začneme smát všichni ostatní.
Jo, prostě mám opravdu dobré nápady. Tohle je právě to, co jsme všichni po tak náročných měsících potřebovali.
 
Joleene "Jo" - 06. června 2019 07:12
joleene6101.jpg
Dovolená
Simon

"Páni, to zní naprosto kouzelně, už se nemůžu dočkat," krátce se pousměji nad jeho poznámkou ohledně toho, jak bude vypadat jeho průvodcovství v pekle.

"Ale no tak, jednoduché věci nejsou pro nás. Na to jsou jiní. Navíc by ses nudil a to bych nemohla dopustit," dodám ještě na jeho úšklebek.

Navzdory tomu, co říkám, by mi jednou nevadilo mít zase úkol hodný začátečníka. Něco jako "dones mi pomeranč", "zachraň kotě na stromě", nebo tak něco, víte?

Pokývám hlavou, abych mu dala najevo, že souhlasím s tím mlčením a že chápu, že Gabriela by byla vidět a cítit na hony daleko, kdyby šla s námi do pekla. Raf určitě taky, navíc on není takový vojenský typ, abych ho vůbec s sebou vzít chtěla.

"Zkusím něco načíst sama, než se ho půjdu zeptat, třeba na něco narazím," přisadím si ještě k tématu ohledně doktora a toho útlumu mé vůně.

Zamyslím se, jak je to dlouho, co jsem byla na pláži a měla čas a chuť se vykoupat? Odpověď je dlouho. A společně s tou myšlenkou si ještě uvědomím, že se opravdu cítím lépe. Ne stoprocentně, ale na takových osmdesát procent už jedu naprosto jistě. Ačkoliv jsem před pár desítkami minut ztratila veškerou vůli k životu, jak jsem ztratila svůj důvod na zemi, svůj cíl, svoje poslání, nějak se mi se Simonovou pomocí a Malovým přiznáním, že jde za novým klidným životem, najít ho zpět. Dokonce je lepší a čistší než ten posledně. Teď mi nezáleží na schválení někoho shora, ale na konečném výsledku. Pomáhat. Zabránit komukoliv, aby zneužíval svět a lidi v něm. Komukoliv.

"Hned budu tam..."

Poprosím ještě o jednu sklenku alkoholu, tentokrát něčeho ostřejšího. Kopnu to do sebe a pak se vydám za zbytkem do vody. Užít si aspoň trochu jejich rozjívenosti a dobré nálady. Něco mi říká, že to budu potřebovat.
 
Simon - 05. června 2019 18:24
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Plánování
Joleene

”Spíš ti budu říkat v které části se nacházíme a kdo to místo má na starosti. A taky čemu všemu budeme muset díky tomu čelit.” Za dob Lucifera bych řekl, že kdo tomu místu vládne. Protože každý vyšší démon měl svoje políčko v Pekle o které se staral a vládl mu. Teď, když je u moci Andras, tak on je vládce všeho a oni jsou jenom pouhý správci.
”Samozřejmě, že zní a taky se to zdá být i velmi jednoduché.” Pronesu a na tváři se mi mihne úšklebek. Je na výsost jasné, že to tak jednoduché nebude. Jsem rád, že se nebudu nudit. Měl bych být nadšením bez sebe. Ovšem to bych nesměl jít do Pekla s Andělkou a neměl bych o ní mít starost.

”Chtěl jsem navrhnout to stejné.” Pořádně si loknu drink.
”Je fajn, že má Gabriela zpátky svoje archandělství. Nicméně jestli ty voníš, tak ona voní a do toho září. A pochybuji, že by toto zvládl utlumit nějaký alchymistův nápoj.” Mám Gabrielu rád. Je fajn jako archandělka a stejně tak, když chvíli byla člověk.
”Jinými slovy, čím míň nás bude. Tím myslím pouze nás dva… tím míň na sebe budeme upoutávat něčí pozornost.” Dodám tak, aby rozuměla, co jsem měl vlastně na mysli.
”Ale budeme to muset říct alchymistovi, když ti má udělat ten lektvar.” Stále si nejsem jistý, jestli mu mám věřit či nikoliv. Samozřejmě společně s Gabrielou jí zachránili život a dali jí dohromady. Jenže za něco byl Luciferem potrestán a proto přišel o zrak. Což mu moc na důvěře nepřidává.
”Nicméně teď bych navrhl se ještě chvíli bavit. Už si vyzkoušela vodu? Je naprosto úžasná. Teplota akorát na koupání.” S tím do sebe hodím drink a vydám se za bandou blbnoucí ve vodě.
 
Joleene "Jo" - 03. června 2019 17:46
joleene6101.jpg
Už zase plánujeme
Simon

Pokývám spokojeně hlavou, když slyším, co je třeba k tomu, abychom přivolali Mustang Sally. Nevím proč, ale nějak moc nezpochybňuji Simonova slova, jakkoliv jsou tyto požadavky zvláštní. taková stvoření jsou zákonitě zvláštní, takže se tomu nedivím. A pokud to bude skutečně stát jej pár kapek krve, stopování a jídlo z benzínek, tak jsem naprosto tímto svozem nadšená.

"Dobře, to zní proveditelně, takže cestu tam máme," uzavřu toto vcelku jednoznačné téma dopravního prostředku do pekla.

Nakonec přikývnu i na jeho další prohlášení.

"Fajn, hlášení problémů je vhodné, to je pravda. Ale raději si hlídej hlasivky, protože myslím, že problémů budeme mít dost, až tam půjdeme," usměji se na něj, abych to trochu odlehčila. Zatím jsem se ani nestihla zamyslet nad tím, zda se bojím toho, že půjdu jako anděl do pekla.

Simonova slova o peklu a tomu, jak se změnilo k horšímu kvituji překvapeným pohledem a povytaženým obočím.

"Super, takže budu mít vlastního průvodce. Jen doufám, že nebudeš mít nutkání dávat mi přednášky o stavbách z různých staletí a jejich stavitelích,"
dopiji svůj drink a zatím odmítnu další. Zatím je to klíčové slovo.

Váhavě přikývnu, protože si matně vzpomínám na rozhovor s Davidem a našimi plány se pak vrhnout na reorganizaci pekla. Myslím, že tehdy navrhoval stejnou osobu, o jaké se teď bavíme se Simonem.

"Dobře, to zní jako dobrý základ plánu," dodám pak a založím si ruce na hrudi. Prstem si poklepu při přemýšlení o paži. Pohledem krátce zahlédnu k trojici skotačící ve vlnách.

"Necháme si to zatím pro sebe, co ty na to?" zeptám se Simona a upřeně se na něj zadívám. "Obávám se, že by někteří mohli kývnout na spolupráci jen proto, že si myslí, že je to jejich dluh. A to já nechci. Přišlo by mi to jako jejich využívání."
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22759795188904 sekund

na začátek stránky