Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Simon - 29. května 2019 15:38
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Nový plán
Joleene

Nu což, pokud jsem to posral, tak to můžu napravit. Nějak víc se nad tím nepozastavuji a netrápím. V ruce se mi objeví opět plný kokosák a já můžu spokojeně popíjet.
Zastávám pravidlo, že za každé nepochopitelné situace se má chlastat a to také dělám.
Hups… moc jí to nevychází s tím, chci se projít sama. Napadne mně, když si všímám Malcolma, jak si to za ní šine. Někdy se holt zadaří.
Přestanu si je všímat, protože to není můj problém a dál pozoruju luxusní výhled na moře.
Možná až se pořádně napiju, tak si půjdu zaplavat.

Takže když Joleene dojde, jsem stále na stejném místě, jako předtím. V ruce mám už třetí skoro vypité pití a stále to na sobě nepociťuji. Asi si budu muset poručit silnější alkohol.
Kousek ode mně sedí stále archandělka, která se opaluje. Nemám to srdce říct, že to tak úplně nefunguje a tak to nechávám být.
Alchymista si od zdejších obyvatel poručil, spíše se je pokousil vyzkoušet zda to mají a oni měli, přehravač a pouští si nějaké audioknihy.
No a ostatní stále neomrzelo ráchání se v moři, takže dál hulákají a dělají blbosti.
Nicméně, když mi Joleene posunkem ruky naznačí, abych s ní šel do ústraní, udělám to.
Samozřejmě, přiznávám se… chvíli přemýšlím nad tím, že to dělá kvůli tomu, abychom si spolu zadováděli… jen že nic takového se nekoná a chce si pokecat.

Její slova zní však velmi lákavě. Není to sice tak lákavé, jako to, že bychom se šli pomstít Jemu, za to, že nás využil… ale nakopat prdel novému vládci pekla, zní taky fajn.
Chvíli mlčím a tvářím se, jako kdybych nad tím horečnatě přemýšlel. To hraní mi fakt jde.
”Sakra, že váháš.” Pronesu nakonec s úsměvem na rtech.
”Promiň… nemohl jsem si pomoct. Počítej s tím, že půjdu tam kam řekneš, má drahá andělko. Je s tebou totiž neskutečná zábava.” Mrknu na ní.
”Nicméně… budeme se muset dostat do Pekla nějakým způsobem, o kterým se Andras hned nedozví. Jít tam předními dveřmi by zkazilo překvapení.” Srandičky stranou, jsem o něco vážnější, protože je potřeba vymyslet nějaký plán.
”Znám někoho, kdo by nás tam mohl dostat. Myslím, že jsi o ní taky slyšela. Jde o Mustang Sally.” Navrhnu jí.
Jedná se o bytost, kterou má každé město, každá vesnice i každá osada v džungli, ke které vede prašná cesta. Je duchem cest, starým a mocným. A tahle osoba, je schopná nás dostat nepozorovaně do Pekla. Jen jí bude náročnější najít, ale to nějak půjde.
”Nejspíše nás dostane někam na okraj, takže se budeme do centra muset dostat po svých. Ale bude to pro tebe zatraceně náročné, anděl v pekle je jako ryba na suchu… jsi si jistá, že to zvládneš? Budeme muset z tebe dostat tu tvojí sladkou vůni, aby nás hned nevyhmátli.” Co si budeme nalhávat. V pekle jsem už párkrát byl, když byl na trůně Lucifer.
 
Joleene "Jo" - 29. května 2019 10:13
joleene6101.jpg
A pokračujeme...
Simon

Pořádně se napiji. Najdu pohledem Simona a dojdu k němu. Věnuji mu úsměv a pokud nebyl stranou od ostatních, kývnutím mu naznačím, zda by mohl jít se mnou kousek stranou. To, že mě předtím vyslechl, to, že nám ukázal tenhle svůj kousek ráje, i to, jak se chtěl samotnému bohu pomstít za to, jak mne využil, jsem mu důvěřovala.

"Vzhledem k tomu, jak nám šlo nakopat zadky těm dvěma bratrům," začnu a podívám se na něj. "Nejsem si jistá, že jsme ale úplně v tímhle úkolem skončili. A vzhledem k tomu, jak se ti líbí dělat šílené a nemožné věci, tak se chci zeptat, co bys řekl na to, kdybychom svrhli pána pekla?"

Pousměji se na něj.

"Přeci jen Andras je pustil na zem a dal jim nefér vybavení, aby mohli napáchat, co nejvíc škody. Kdo říká, že neudělá něco podobného, nebo horšího v budoucnosti? Tak co, můžu s tebou počítat?"
 
Joleene "Jo" - 27. května 2019 07:10
joleene6101.jpg
Překvapivě krátké rozloučení
Mal

"Byla jsem úřadující šampion mnohem déle než ty, takže si o tom nech leda tak zdát," oplatím mu. Ale ani můj úsměv není upřímný a rozhodně mi nedosahuje do očí.

Pak mlčím. Nechám ho mluvit. I já umím být hodný anděl, co poslouchá slova ostatních, aniž by měl kopu připomínám a poznámek během jejich proslovu. A Mal, jak se mi tak zdá, nějaký proslov ze sebe namáhavě dostává. A tak jen tiše stojím vedle něj. Pak mne obejme. Objetí mu oplatím a přidržím ho u sebe o pár vteřin déle, než on plánoval. A je mi jedno, že jeho tělo je o tolik studenější, než to moje, kvůli tomu, jak se koupal v moři. Potřebuji to. Pevně k sobě tisknu víčka a nadechnu se. A s tím si uvědomím, že dneska nebudu spát sama a nejspíš ani ne střízlivá.

"To je ta nejchytřejší věc, co tě kdy napadla, Malcolme," zašeptám tiše, ještě když jej objímám. Vzápětí jej pustím.

"Jdi a neotáčej se. A běda, jak zjistím, že jsi něco z toho seznamu neudělal, až se zase setkáme," pronesu k němu a na tváři už mám opravdový, i když mírný úsměv.

"To byla samozřejmost. A kdybys něco potřeboval, moje číslo máš. Se stěhováním sice nepomáhám, ale nemožné dělám na počkání a zázraky do tří dnů," přidám další vtip, protože se cítím opravdu zvláštně. A můj obranný mechanismus byl po dlouhou dobu tohle vtipkování, takže se moje procitající vědomí uchyluje právě k tomuto.

"Jdi. Zasloužíš si to," odsouhlasím mu jeho útěk z této chvíle, se kterou se evidentně moc neumí vyrovnat.

Zatímco se dívám za ním jak odchází, vnímám, že tohle příliš krátké rozloučení bylo jako celé naše seznámení a známost. Znala jsem ho sotva několik dní - když nepočítáme těch několik měsíců, co jsem byla mimo. Ale přesto mi ten človíček prorostl k srdci. Takovým tím vtíravým způsobem, kdy si prostě někoho oblíbíte ať chcete nebo ne. V něčem byl totiž naprosto čistý. Když už je v bezpečné vzdálenosti na to, abych si mohla nepozorovaně vzdychnout, udělám tak.

Pokud nikdo další netouží po audienci se mnou, tak se vydám na tu - teď už poměrně kratší - procházku, co jsem plánovala. Jakkoliv to možná nevypadalo, ale Malovo rozhodnutí mě vážně potěšilo. Zaslouží si tu druhou šanci. Je jen dobře, že se jí chopí. Konečně trochu cítím, jak se ta prázdnota ve mně maličko zaplnila. Udělala jsem správnou věc. Pomohla jsem jedné duši, co by jinak nespravedlivě trpěla v pekla. Pokusím se toho pocitu chytit a udržet si ho v sobě.

Když se obracím zpátky k těm, kteří mi pomohli zachránit svět a ještě o něco víc, tak už se opravdu cítím lépe. Sice nejsem naprosto v pořádku, ale už jsem natolik opět svá, že jsem schopná se usmívat, ačkoliv nemám rozhodně na to kvitovat nadšení upírky z toho, že se může koupat v moři i slunečním světle bez následků. Pokud nejsou malí "umpa lumpové " prozřetelní, tak pak hned jednoho požádám o další z těch jejich božských nápojů. Začnu usilovně pracovat na tom, aby se ten úsměv na tváři udržel do doby, než budou ochotní jít z téhle dovolené domů.
 
Malcolm *Mal* - 26. května 2019 23:16
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Pokec s Andělkou

”Výprask? Cože? Já o ničem nevím.” Dělám, že nemám nejmenší tušení.
”No tak prrr… v aréně jsem hodně trénoval, ale že jsi to ty, tak se nechám porazit.” Pokouším se vtipkovat.

”Víš, přemýšlel jsem. Měl jsem tam občas i na něco takového...” Začnu a na malou chvíli se snažím najít nějaké vhodné slova.
”Jde o to, že jsme vyhráli a já tak dostal druhou šanci. Nechci ji promarnit. Rád bych udělal věci, které jsem neudělal předtím. Mám dokonce napsaný to do list.” Pousměji se. Vím, že to ze mně asi leze jako z chlupaté deky.
”Po tady té šílené akci se budeme muset rozloučit. Nový život na mně čeká. A i když jsi neskutečná kočka, tak tě budu muset s těžkým srdcem opustit.” Sklopím přitom oči a prohlížím si zem, která je v této chvíli naprosto zajímavá.
”Jo, to bylo asi všechno… chápu, že nejspíš budeš chtít být sama.” Tyto vážné chvilky mi prostě nejdou a nevím, co s nimi mám dělat. Navíc jsem řekl všechno potřebné.
”Nicméně ti moc děkuji… za všechno… že ses pro mně vrátila.” Usměji se a čistě z nějakého mně neznámého popudu ji obejmu.
”A teď fakt jdu… myslím, že jsem slyšel svoje jméno.” S tím se vydám k blbnoucím osobám, nechávajíc tak andělku samotnou.
 
Joleene "Jo" - 21. května 2019 06:22
joleene6101.jpg
Výměna partnerů
Mal

Nevím, zda bych se měla cítit provinile, když slyším Simonova slova určená jen jemu samotnému. Ale pravda je, že teď na to nemám, abych se zabývala tím, zda se někdo trochu trápí, že jsem chtěla čas pro sebe. Ale já to potřebovala.

Ale zřejmě jsem na něj neměla nárok. Sotva se dostanu z doslechu Simona, slyším, jak si to ke mně někdo šine. Otočím se za hlasem a nechám ho, aby mě Mal došel. Pak se opět rozejdu po pláži. S tou procházkou jsem to myslela vážně.

"Jdeš si pro ten výprask?" zeptám se ho a krátce na něj pohlédnu. Samozřejmě narážím na to, jak jsme se viděli naposledy a on se vyměnil za mě v aréně. "Nechme to na jindy, kde nebudu tak spoře oděná, jinak si to tolik neužiju, až ti nakopu zadek." Posměji se na něj krátce.

"Tak sem s tím. O čem chceš mluvit?" zeptám se a dám mu prostor, aby mluvil.

 
Malcolm *Mal* - 20. května 2019 21:54
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Pokec s Andělkou

”Dobře v tom případě máme jasného vítěze. Myslím, že bych měl okamžitě abdikovat.” Pronese Simon s úsměvem na rtech a podobně to myslí, jako vtip.

”No a já jsem tam dával, že jsem čistotný, nemám blechy a nekoušu.” Další pronesený žert.
”Ale chápu… znáš to Mi casa es su casa. Je to tu úžasné… a neboj během tvé procházky na děcka dohlédnu.” Jen co popojdeš pár kroků, tak můžeš zaslechnout i něco dalšího, co říká sám sobě.
”Skvěle, Simone, dokonale jsi to podělal.”

***

Nechám blbnutí ve vodě, protože si všimnu, že je konečně Andělka sama. Na tuhle chvíli jsem čekal, už když jsem se dostal z té podělané arény. A tak se omluvím Rafaelovi a Upírce, vylezu z vody.
”Hej, Jo… můžeme si promluvit?” Zeptám se jí a doufám, že mně nepošle do háje. Je toho tolik, co jí chci říct a zároveň jí chci poděkovat. Jo a taky se jí omluvit, že jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl a nežádal přitom o její svolení.
V Aréně jsem měl čas přemýšlet a to ve chvíli kdy jsem byl při vědomí, nešel si změřit síly s protivníkem, kterého mi ten šílenec vybral. Nebylo to zas tak strašný. Už jsem byl zvyklý z Pekelných končin, kdy to bylo na denním chlebu a ty chvíle odpočinku jsem vůbec neměl.
Nicméně dost o tom. Hlavní je, že jsem došel k jednomu vážnému rozhodnutí a rád bych o tom s ní mluvil. Nebýt jí, tak bych nikdy nedostal druhou šanci.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 20. května 2019 21:08
ikonka305885004063.jpg
Spojenci na domácí bitvy
Zach a moji rodiče

Ulehčeně si usměji, když nadšeně souhlasí s tím, že budou babička a dědeček na plný úvazek. Tak moc nám to pomůže, až mi to skoro vžene slzy do očí.

"To zní jako dobrý plán, Zach vám to rád určitě celé předvede," pousměji se na Zacharyho a nechávám mu možnost chlubit se vlastním dílem.

Jenže pak matka zmíní téma, kterému se úspěšně vyhýbáme už dlouhou dobu. Svatba. Cítím na sobě pohled mého snoubence. Krátce si povzdychnu a zavrtím hlavou.

"Mami, teď není vhodná doba na to, to vytahovat. S takovými věcmi je spousta práce a stresu a já nic z toho ve svém životě teď nepotřebuji. Až nás se Zacharym něco napadne, budete první, kdo to bude vědět. Omlouvám se, ale máme toho s dětmi víc než dost a žijeme spolu už natolik dlouho, že nevěřím, že to nějaký prstýnek ještě ucelí, ty naše pocity," pronesu unaveně a možná až moc upřímně. Ale téma svatba mě z nějakého důvodu strašně dráždí. Pořád se na to někdo ptá, jako kdyby to byla nejdůležitější věc v mém životě. Ale my toho máme teď o tolik víc! Naši moc, vzpomínky, děti, život, dům, práci a spousty dalších věcí!
 
Joleene "Jo" - 20. května 2019 20:51
joleene6101.jpg
Chvilka klidu a povídání na pláži
Simon

Nechám se od něj vtáhnout na klín. Sice stále nemám moc na tyhle věci náladu, ale je to pohodlnější než klečet v písku. Zaujatě poslouchám jeho vyprávění o tomto místě a jak je s ním vlastně spjatý.

"Aha, takže mi teď vlastně vyhrožuješ, že všichni z téhle reality jsou na tvojí straně?" zeptám se potřesu hlavou s lehkým úsměvem, samozřejmě to myslím jako vtip. "Protože jsem si jistá, že já bych na svojí straně měla jednoho úžasného šéfkuchaře, dva archanděly a bývalého zápasníka z pekelné arény."

Přehodím si vlasy přes rameno dozadu, aby mi nepřekážely. Vlastně kromě vtipkování a svádění nemám moc tušení, o čem si se Simonem povídat v tuto chvíli.

"Jestli nevadí, tak to tady půjdu omrknout. Vždycky jsem si do profilu na seznamce, chtěla dát, že mám ráda dlouhé procházky na pláži, tak musím zkusit, zda mě něco takového baví," pousměji se na něj a zvednu se opět.

Nechci být nevděčná, ale právě teď nemám náladu na jeho vypracované tělo na tom mém, ani ty další věci, o kterých jsme se bavili před tou akcí. Přijde mi, že je ještě spousta věcí, které si musím sama v hlavě srovnat, než se zvládnu tvářit jako oslavující spokojená anděla.
 
Zachary Cooper - 20. května 2019 17:34
danielditomasso077256.jpg
Rodinná sešlost
Sierra

Bastet to prostě nemohla jen tak nechat, musela myslet na všechno. Věděla, že budeme potřebovat pomoc a tak za sebe našla náhradu. Prostě naprosto úžasná bohyně. Nemám pochybnosti, že Morganu najde a celkem lituji ty, kdo jí budou stát v cestě.

”Jistě rádi. Už jsme se báli, že se nezeptáš… vlastně jsme se ti to chystali navrhnout.” Pronese natěšená babička našich dětí. Jsem za ně neskutečně rád. Už jsem vymýšlel alternativu, jak to celé udělat, ale nějak jsem nebyl schopen do celého fungování zapojit i klasickou potřebu, jako spánek. Naštěstí jsme byli zachráněni.
”Nejdříve se půjdeme zabydlet do toho úžasného pokoje na který se už těším, až ho uvidím.” Pronese dědeček a fakt nepochybuji o tom, že to celé myslí upřímně.
”A pak se půjdeme podívat na malé.” Dodá natěšeně babička.
Jsem neskutečně vděčný za to, že jsme se v tomto životě se Sierrou zase našli a za to, že jsme spolu. I když jsem si prožil ne zrovna nejlepší dětství a celkově přežíval, než jsem ji našel, stálo to za to. Získal jsem tak rodinu o které jsem ani nesnil. Musím uznat, že její rodiče jsou naprosto úžasní a skvěle vychovali mou budoucí ženu, i když nebyla jejich. Nic ve zlém vůči Morganě.

”Děkuji vám, ani nevíte, jak nám to pomůže.” Je to slušnost. I když si vlastně svým způsobem všichni vzájemně vypomůžeme.

”No a když tu budeme, tak bychom konečně mohli vyřešit věci týkající se vaší svatby… teda pokud jste si to ještě nerozmysleli?” Mohl jsem to čekat, že to začne její mamka řešit. Vždyť náš poslední rozhovor, jsem předstíral, že nám nefunguje telefon.
Sakra. Můj pohled se stočí k mé ženě s nadějí, že jim k tomu něco řekne.
 
Simon - 20. května 2019 17:02
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Firemní dovolená
Joleene

Jo, tohle se mi fakt povedlo. Jsem opravdu spokojený sám se sebou a říkám si, že kdyby mně to napadlo dřív, tak bych nejspíše neslyšel ta ošklivá slova o jejím konci. Nebo se to všechno prostě mělo takhle stát… kdo ví?
Nicméně to vypadá, že všichni jsou opravdu spokojeni.

Její otázka mně zaskočí a jelikož jsem se zrovna v té chvíli, co jí pokládala napil a nestihl spolknout, tak vyprsknu obsah úst. Celou dobu se přitom snažím jí neohodit, což se mi naštěstí podaří. Tak jsem skvělý.
Myslím, že si užívá, že mně může takto trápit, protože mi následně začne cuchat vlasy.
Potvůrka jedna. Zazubím se. Odložím kokosák, který by mi teď překážel.
Stejně jako ona, tak stočím pohled k osobám v moři. K tomu jak radostně výskají, jako malé děti.
Musím uznat, že polibek na tvář bych já sám za sebe nazval, osobním vítězstvím. Jenže to mi tak nějak nestačí. Obzvláště, když už to není takové opatrné, abych náhodou nepřišel o schopnosti. Chytnu ji za ruku a přitáhnu si ji k sobě na lehátko. Jsem si totiž naprosto jistý tím, že nás dva unese. A to tak, že riskuji přitom, že by mohlo dojít k přisednutí mých kluků… jen si lamte hlavičku, s tím co mám na mysli… A samozřejmě, že se jí to povede a tak jen potlačím výkřik, snažím se přitom tvářit, že o nic nejde a jsem v pohodě. Je to, ale příjemná cena za to, že jí mohu takto mít blízko sebe. Nepokouším se o nic dalšího.
”Kdysi toto místo byla jedna velká alternativní realita, jenže tu neobýval národ bojovníků, ale těchto mírumilovných tvorů. Bohužel, jak to tak bývá, tak byli napadeni svými nepřáteli. A tohle je pouze to, co zachránilo. Jsem teď něco, jako jejich ochránce a starám se, aby byli v bezpečí… za to jsem odměňován tím, že tu mohu pobývat a odpočívat.” Zkusím jí vysvětlit.
”Nicméně už ani nevím, jak jsem k nim přišel… mám takový pocit, že mně prostě nějakým způsobem adoptovali.” Dodám s úsměvem na rtech.
A tím, že jsem všechny sem pozval, vlastně nejlépe poukazuji na fakt, že jim bezmezně věřím a že ke mně patří. Ani máti o tomto místě neví.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24854588508606 sekund

na začátek stránky