Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 26. července 2022 21:04
joleene6101.jpg
Jenom my dva?
Malcolm

"Je příliš jednoduché ho urazit. Skoro jsem se ani nemusela snažit," poznamenám a pousměji se na Mala. A opět mu stisknu ruku. "Až se vrátí, budu na něj o chlup milejší, slibuju," dodám vzápětí, když vidím, že ztráta jeho spolubydlícího v jeho těle ho činila tak nesvého.

*O tom, že bych to měla brát jako varovné znamení budu přemýšlet jindy...* doplním si, protože je mi jasné, že není dobré, aby si Mal vypěstoval na Zikym závislost. Jsem hodně otevřená, ale chodit s někým koho permanentně osidluje démon je i na mě moc.

To, že to s tou závislostí nebude zase tak horké se přesvědčím v dalším okamžiku, když mě Malcolm políbí něžně na ruku. Nepotřebuji dlouho přemýšlet, aby mi došlo na co naráží. Je to snad poprvé, co plně cítím, jaké to je, když někomu zahoří tváře. A ne doslova, biblicky, ale tak příjemně poeticky.

"Nejsem ještě kompletně vyléčená," hlesnu. Ale není to odmítnutí. Přitisknu se k němu blíž a políbím jej. "Slib, že se na mě nebudeš dívat," zašeptám mu do rtů jedinou věc, co mi brání v tom se mu zcela oddat. Nehodlám si tuhle bezpochyby výjimečnou příležitost ujít. Po další noci s ním toužím mnohem víc, než jsem si doteď připustila. Začínám chápat, jaké to je být závislý na nějaké droze a chtít další dávku. A tak se i při čekání na jeho odpověď vrhnu s polibky na jeho rty a krk.
 
Malcolm *Mal* - 26. července 2022 20:09
8c5af0c36ee0d2620aac5ad83426a5bb352.jpg
Obklopen magory
Joleene

”Fajn… fajn… když to oba berete takto. Pro mně za mně si dělejte, co chcete… já jsem stejně pasažér bez těla.” Konečná slova pronese trpce Ezechiel a raději se rozhodne schovat někde do kouta naší mysli. Takže se mi spojení s ním vypne. Nevím, jak to dělá a nejsem si jistý kam vlastně jde. Nezjišťoval jsem to a abych pravdu přiznal, tak mám z toho docela i respekt.
Asi mu to všechno připadalo až moc šílené a riskantní. Nejspíš nepomohlo ani to, že jsem Joleene v tom podporoval a ona si z něho dělala legraci. Jenže to už je jeho problém.
”Zmizel... Ale on se vrátí.” Poslední slova říká hlavně sobě a snažím se tím uklidnit. Asi to bude znít blbě.

”Na druhou stranu… jsme tu na nějakou dobu sami…” Dojde mi po chvíli a vtisknu jí něžný polibek na ruku. Nějaký plán máme vytvořený a stejně teď čekáme na to, až se Joleene dá opět dohromady. Nejsem si však jistý, jestli by se na něco takového vůbec cítila. Jen se prostě snažím něžně naznačit, že pokud bychom měli touhu se více k sobě mít, tak vlastně je teď ta nejvhodnější chvíle.
 
Damien - 26. července 2022 19:33
fffffff1207.jpg
Taky s ním bydlet nehodlám
Zuli

”O tom ani trochu nepochybuji.” Pronese s úsměvem na rtech.
Kdybychom byli v dokonalém světě a můj otec by nebyl dlouhou dobu nezvěstný, já se následně nedozvěděl, že můj život a vlastně i život Zuli, je totálně díky němu v hajzlu… asi by pro mně znamenalo hodně, že se mému žijícímu rodiči má přítelkyně líbí.
Jenže v dokonalém světě nejsme. On je stále, přestože se nám teď snaží pomoct, totální parchant. Takže místo vděčnosti, mám neskutečnou chuť ho něčím pořádný majznout opakovaně po hlavě.
A pak tu je ještě to, že vůbec netuším na čem přesně se ti dva domluvili. Zuli mi něco sice říkala, ale těch informací včera bylo tolik, že to moje hlava nezvládla dostatečně pobrat. Nejspíš ve snaze mě chránit před tím, abych nezešílel. To by totiž někdo jiný na mém místě udělal.

Zhluboka vydechnu a následně se nadechnu. Nejsem si jistý, jestli by nebylo lepší, kdybych je oba zastavil s tím, že to zvládnu a neriskoval život jediné osoby na které mi tamto zvráceném světě záleží. Jenže zároveň netuším, zda bych to co si pro mně ta mrcha v mé hlavě přichystala zvládl.
Uhm…. Chicago… cože? Naprosto mně tím vykolejí. Nechápavě se na ní podívám. Párkrát zamrkám, protože si nejsem jistý, jestli jsem vzhůru.
Neměla náhodou proti tomu spoustu výhrad a teď tam chce jít?
Nic však neřeknu nahlas. Nechci to řešit před ním. Tohle jen naše věc. Už tak se mi nelíbí představa, že ví o tom, že se tam chystáme.
Já vím o co jí jde… a jde jí to skvěle. Dojde mi po chvíli. Postavím se na nohy a omámeně jdu za mým otcem a Zuli do obývacího pokoje.

”Hlavně si musíš uvědomit, že to co se děje, není vlastně skutečné. Není to tahle realita.” Začne s vysvětlováním, poté co nám oběma gestem ruky ukáže, abychom si každý lehl na oba gauče, co tam jsou.
”Jak není skutečné? Co?” Skočím mu do toho vysvětlování. Nelíbí se mi to a nemám v plánu si lehnout na postel. Chci k tomu ještě něco říct, ale vlastně nejsem schopen říct, co se stane. Prostě najednou se mi zatmí před očima a na ten zatracený gauč se skácím.

”Omlouvám se. Začalo to vypadat, že bude z toho chtít vycouvat. Takže jsem ho uspal, aby to celé zbytečně nestěžoval. Kde jsem to skončil?”
 
Azula *Zuli* - 17. července 2022 21:04
zuli(1)9756.jpg
A proto se nemá bydlet s rodiči pod jednou střechou...
Damien a John

Zatímco se Damienovi uleví, mě se trochu přitíží. Naštěstí jsem mnohem lepší lhář než on a kdysi mi celkem šlo blufovat při pokeru.

*Neměla bych být ráda, že ho mám tak přečteného?*

Ale ne, neumím se díky tomu cítit dobře, že by se vše odehrávalo, jak jsem si myslela, kdybych to nezastavila hned na začátku. Ale naštěstí nemám čas nad tím víc dumat, protože se v kuchyni objeví John a připojí se k naší konverzaci o slábnoucí síle Temnoty nad Damienem. Nasadím na tváři vítězný úsměv, aniž bych dala najevo, jak pitomě podle mě zná označení družka.

"Nejsem jenom hezká tvářička, mám i dost pod čepicí," pronesu pobaveně a postavím se na svoje nohy a narovnám se v zádech, abych mu dala najevo, že já jsem připravená. Přikývnu směrem k Johnovi. "Jsem připravená nakopat jí její kostnatý zadek. Pokud je vše, jak jsme se domlouvali včera." Propnu si spojené ruce před sebe a nechám si prokřupnout prsty. Nedávám zatím najevo svůj strach. Jsme si totiž jistá, že Damien bude mít obavy za nás za oba.

"Jdeme na to? Čím dříve se jí zbavíme, tím dřív se můžeme dát zase na cestu. Do toho tvého kouzelného chráněného Chicaga," mrknu na Damiena, abych mu dala nějakou motivaci. Sice se mi stále vůbec nechce věřit, že by dva čarodějové chránili jen tak celé město, ale hej, jestli to dodá Damienovi nějaký cíl, na který by se mohl soustředit, tak proč ne. Hlavně nechci zůstávat poblíž Johna. Nechci mu dávat šanci podruhé zklamat Damiena, nebo mu nějak ublížit.

"Takže Johne, je něco, co bych měla vědět? Nějaký tipy, triky, povzbuzení, že jsem nejlepší?" zeptám se Damienova otce zatímco energicky obcházím kuchyňský ostrůvek k němu. Jo, fakt už to chci mít za sebou.
 
Damien - 09. července 2022 23:30
fffffff1207.jpg
Johnovo vyrušení
Zuli

”Já… ano… kryjeme.” Neměl jsem tušení, co jí na to říct. Potom, co jsem to zkusil a zjistil, že to už neovládám. Nevěděl jsem, co si mám myslet. Jestli cítit úlevu z toho, že už to nemusím řešit. Nebo být z toho v háji, protože ta část mně už není. Dlouho jsem to sice nepoužíval, ale stále jsem s tím mohl nějakým zvláštním způsobem počítat. Byla to taková zadní vrátka, kdyby se něco pokazilo. Jenže jsem zjistil, že ty zadní vrátka už nefungují. Zjistil jsem, že jsem obyčejný člověk bez schopností. Už tu nebyla naděje na to, že by to mohlo být jinak. Připadal jsem si naprosto hloupě. Snažil jsem se raději zapomenout a zkoušet fungovat bez toho. Měl jsem jí to říct, jenže nějaká má část prostě nemohla. Někde na pozadí zněla tiše otázka: Byla by se mnou, kdyby zjistila, že nejsem nic?
Nebyl jsem si jistý, jestli jí tohle mám nyní říct. A tak jsem se chystal se jí omluvit a pokusit se jí přislíbit, že už se to nebude opakovat. Jako kdyby to tušila, protože její následná slova ohledně toho, že je to v pohodě, mně naprosto překvapí.
”Vážně je?” To zaskočení je na mně vidět. Nechce se mi tomu věřit, že mi v tom nehodlá víc vymáchat čumák.
”Samozřejmě…” Zhluboka jsem vydechl. Nevím, co bych bez ní dělal. Bez toho jejího motoru, který ji žene vpřed.

Pokud má pravdu, tak je to vážně skvělá zpráva. Ale proč se necítím skvěle? Neměl bych to oslavovat?
”Musím říct, že tvá družka tomu přišla na zoubek.” Pronese John, který se objeví ve dveřích do kuchyně. To jak ji oslovil mně naprosto zaskočí. Opravdu je Zuli moje družka? Co to vlastně znamená?
”Lektvar už je hotový. Takže teď je to na vás. Teda hlavně na tobě.” Svou pozornost upře na Zuli. To jak se na ní dívá, se mi ani trochu nelíbí. Jako kdyby mezi těmi dvěma byla nějaká dohoda. (Aspoň jsem to tak pochopil, že to neví.)
”Takže připraveni? Bylo by dobré to udělat, co nejdřív dokud je lektvar čerstvý.”
 
Azula *Zuli* - 15. června 2022 19:51
zuli(1)9756.jpg
Opakovaná chyba je stále chyba
Zuli

Vzhledem k tomu, že se na něj dívám, tak si všimnu vyděšení v jeho tvář, sotva zmíním nápad s cestou přes jeho schopnosti. Ačkoliv jsem nechuť z jeho strany očekávala, tak na takovýhle strach jsem nebyla připravená. Na chvíli se odmlčím a hledám slova, abych se ho šetrně zeptala, o co jde. Ale než se k tomu dostanu, pokračuje sám. A já se opět nestačím divit. Na tváři se mi usadí kamenný výraz. Poslední sousto chlebu zůstává v mojí ruce zapomenuto.

“Sakra Damiene,” vydechnu se zavrtěním hlavou. Jídlo upustím znovu na talíř a otřu si ruce do kalhot. Pořád vrtím hlavou. Nejraději bych mu dala přednášku na téma, že tohle je dost zásadní informace a zrovna z těch, co by mi určitě měl říct. Jenže to, jak poslední slova zahanbeně šeptal, mi došlo, že je to něco, co ho trápí.

“Vy chlapi jste úplně všichni praštění. Do jednoho. Vy a vaše podělaný ego,” zabručím nakonec a i přes to, že jsem chtěla nastavit svou druhou tvář a nechat to být, nepřemohla jsem se. Ruce si nechávám na kolenou podívám se na něj

“Damiene, proč jsi mi to neřekl? Myslela jsem, že máme dohodu. Když je nějaký problém, nebo něco, co ovlivní nás oba, tak si to řekneme. Protože si navzájem kryjeme záda. Přesně jak nás učili ve středisku. Nebylo to tak?” připomenu mu ten prazvláštní čas v našem životě ještě před touhle apokalypsou, kdy to vypadalo, že našel svoje místo, kam zapadá. Tehdy byl ve svém živlu, dařilo se mu a zdálo se, že zapadl přímo skvěle mezi lidi. Tehdy to bylo podruhé, kdy ztratil domov.

Doprdele,” vydechnu unaveně. Najednou ve mě ten vztek na tu pitomou chlapskou ješitnost odumřel stejně rychle jako byl zažehnut. Bylo to jako kdybych chtěla kopat do zraněného psa. Byla bych monstrum, kdybych to udělala. A tak se snažím to trochu mírnit.

“Je v pohodě, že to už neumíš. Ale měla jsem to vědět, Damiene. Měla jsem vědět, že jsi byl v ohrožení a že to teď už nejde použít.” Povzdechnu si. Chci od tématu odejít, protože se to jinak stačí k té písničce omluv a slibů, že to už neudělá. A pak to udělá znovu, jen bude mít nějakou další výmluvu. “No jo, vím, nebudu brečet nad rozlitým mlíkem… Poradíme si i bez toho.”

Zvednu se a dostanu do sebe tak tak ten poslední kousek chleba a odnesu talíř do dřezu, kde možná neteče voda, ale aspoň to nenechám jen tak válet na stolku. Pak se opřu zády o linku a založím si ruce na hrudi.

“A není to vlastně dobře?” zeptám se pak najednou, odmlčím se a přemýšlím. “Když už neovládáš tolik Cestu stíny, neznamená to, že máš slabší spojení s Temnotou? Že se dneska už vážně budeme zbavovat jen posledních pozůstatků? Její poslední pokus jak tě prudit je přes ty sny. A tak se vzteká, protože to ví. Takže… je to přinejmenším na dobré cestě, jak se jí zbavit kompletně.”
 
Damien - 10. června 2022 13:07
fffffff1207.jpg
Snídaňové plánování
Zuli

Musím zase pro změnu jí dát za pravdu. Mnohem jednodušší by to měli, kdyby nás zabili ve spánku neozbrojené, než takhle a navíc by nás nejspíš nenechávali se volně pohybovat po domě. Na druhou mně vůbec neutěšovala představa toho, že bych měl věřit otcově přísaze.
Avšak po jejich dalších slovech se to vůbec nevyrovnalo tomu, co řekla následně.
Vyděšeně se na ní podívám a doufám přitom, že tu možnost nevyslovila nahlas.
”Nezvládl… já to už tak dobře neovládám. Nevím, co by to mohlo udělat.” Neříkám to jen tak. Zkoušel jsem to a to kam mně to dostalo… Jen když na to pomyslím, tak se mi chce křičet. Málem jsem se nedostal zpátky. Zuli jsem samozřejmě o tom neřekl, nechtěl jsem ji přidělávat obavy.
”Už jsem to předtím zkoušel.” Rozhodnu se, že bude lepší se jí rovnou s tím svěřit.
”Ani já sám to neovládám. Nevím, jestli bych se zvládl někam dopravit nebo bychom uvízli mezistíny. Nechtěl jsem ti přidělávat starosti…” Poslední slova spíše zašeptám.
Takže ano, jediné co nám tedy zbude, když se situace vyhrotí… budeme si muset prostřílet únikovou cestu a doufat přitom v to, že můj otec se nerozhodne lusknutím prstů nás oba zničit. Pokud je opravdu tak mocný, tak by mu to nejspíš nedělalo sebemenší problém.
 
Azula *Zuli* - 25. května 2022 23:10
zuli(1)9756.jpg
Carpe diem, chlapče!
Damien

Protočím teatrálně oči a povzdechnu si, když chce Damien mluvit vážně. No, co, jsem si moc dobře vědoma toho, že to může být dost hnusná situace. Ale to neznamená, že si tím musím kazit teplou snídani, co není z plechovky. Nevím vůbec, kdy se mi něco takového zase povede. Tedy, tuším, že to jen tak nebude.

"Myslela jsem, že tady mají víc domů, tak mi to tak zvláštní zase nepřišlo," připustím ale, že na tom, co Damien říká něco je.

"Nevím... Je to vážně takový problém, jestli tu John má takovou moc? Dal mi přísahu. A kdyby nás ten chtěl zabít, udělal by to už v noci," oponuji mu vzápětí a začnu vytírat talíř kousky chleba. Zamračeně se pak na něj podívám, když tak blbě položil tu otázku, jestli mě něco napadá, pokud je tohle past. Tohle přímo smrdí tím jeho hrdinským komplexem. Natáhnu se po hrnku a napiji se.

"Ani tou tvou cestou bys to nezvládl?" zeptám se. "Vím, že Temnota tě děsí, ale já teď tak trochu děsím jí. Tak bychom to krátce někam mohli zvládnout. A nehledě na to, že já bez tebe nikam nejdu. Takže můj jediný plán je, že budeme hold pak střílet na všechny strany." Pokrčím znovu rameny a s neutrálním výrazem pokračuji ve vytírání zbytků od vajíček z talíře.

*Výběr jídla je jedna z věcí, co mi z minulosti chybí...*
 
Damien - 18. května 2022 00:58
fffffff1207.jpg
Snídaně
Zuli

"Ne-e. Hohle mi vyhohuje." Tentokrát jsem to já, kdo se snaží mluvit s plnou pusou.

"Ale teď vážně."
Myšlenka na to, že je to past, se mi ani trochu nezamlouvá. Nejsem zrovna v nejlepším stavu, abych nás zvládl nějak bránit nebo někam rychle zdrhal.
Spolknu sousto a na mé tváři se objeví vážný výraz.
"Nějak se mi nechce věřit, že by nás nechávali v klidu. Přeci jen je to jejich domov." Podělím se o svou myšlenku.
"Nevím, jestli považovat to, že je tady John velké málo, jako výhru." Naberu si trochu vajíček a zakousnu se do housky.
"Nicméně, kdyby se opravdu jednalo o past. Tak nejsem zrovna v nejlepší kondici pro cokoliv." Přiznám se jí, i když si je toho pravděpodobně vědoma.
"A jelikož mně momentálně jako jediná alternativa zajistit aspoň jednomu bezpečný útěk… tak bych se chtěl zeptat, jestli tě něco napadá." Musí ji být naprosto jasné, že bych udělal všechno pro to, abych je zabavil a ona mohla vypadnout. Protože je momentálně z nás dvou jediná, kdo by měl nějakou šanci.
 
Azula *Zuli* - 03. května 2022 17:33
zuli(1)9756.jpg
Ticho před bouří
Damien

Krátce se zasměji po jeho slovech. Rychle ten zvuk utlumím přikrytím úst rukou. Je to tak nečekaný a poslední dobou neobvyklý zvuk, až mi skoro zní cize. Vlastně netuším, kdy jsem se smála naposledy. Mám pocit, že to byly už celé věky. Zavrtím pak hlavou.

"To byl vtip, nemusíš mi říkat sprosťárny," promluvím pak k Damienovi, stále ještě pobavená jeho... pokusem? Dodám ještě vysvětlení. "Jen jsem si dělala z tebe trochu srandu."

Já vím, že bych teď měla se zeptat, co ho přesně trápí a povědět mu, že na ničem z toho jako jsou svíčky nezáleží, že jde o to být přítomen duchem i tělem a užívat si té společné chvíle splynutí dvou těl a myslí... Ale no, sex je sex. Nevidím v něm nic mystického ani přespříliš romantického. Jistě, je lepší, když tomu druhému člověk věří a záleží oběma na tom, aby si to oba užili, ale ... to je asi tak všechno. A já se prostě nemůžu přemoct k tomu, abych podporovala jeho romantický pohled na věc. Naštěstí jsou vajíčka hotová, a tak se téma změní přímo samo.

Opřu se lokty o linku a taky si dám svou porci a spokojeně ujídám. Bůh ví, kdy budeme mít další teplá vajíčka. A co mě všechno dneska ještě čeká. Nežinýrují se a snažím se snídaní opravdu nasytit. Základ pro celý den.

"Hm, domácí vajíčka, jsou vždycky o něco žlutější než ta z obchodu," zahuhňám s plnou pusou na jeho pochvalu.

"Mohá he ho hast," zahuhlám tentokrát s pusou plnou chleba. "Možná je to past," přeložím vzápětí, když polknu klidným hlasem. Vůbec mě taková myšlenka nepřekvapuje ani neděsí. "A nebo nám jen chtějí dopřát klid po tom, co jsme je zbavili té vobludnosti. A nebo je John takovej kápo tady, že jim nařídil, aby ti dali pokoj a ty ses mohl uzdravit lépe," doplním další dvě možnosti zatímco nabírám vajíčka na chleba.

"Chceš se snad seznamovat?" zeptám se a ušklíbnu se.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23461008071899 sekund

na začátek stránky