Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 19. března 2019 20:21
joleene6101.jpg
Za někým jídlo jede, od někoho utíká
Gabriela

Nechám za sebou zmateného Simona v jeho obranném postoji a zamířím si to vcelku svižně ke Gabrielině pokoji. Ale sotva projdu kolem Simonových dveří, slyším, jak se tam ozývá zmrtvýchvstání. Nebo také vstávání člověka s kocovinou. A tak stočím svůj krok tím směrem, abych se zeptala, jestli nemohu nějak pomoci.

Než jsem však stačila Gabrielině poznámce oponovat, rychle zamířila do koupelny a já jí svědomitě uhnula, abych neschytala salvu. Po prvních několika dávicích zvucích jsem se pouze ušklíbla a zmizela z pokoje. Ne, při tom nemusím být. A tak jsem využila chvíle a přešla do jejího pokoje, abych se skutečně prohrabala jejím šatníkem. Byla jsem smířená s tím, že to budou rifle a tílko, tudíž jsem si s vybíráním nedělala takové starosti a rychle jsem odtamtud opět zmizela. Energicky seběhnu dolů a prohlédnu si o zeď opřeného Simona.

"Gabriela se probudila a má docela těžké ráno. Hodím jí ten tvůj úžasný vyprošťovák, nebo tam dojdeš ty?" zeptám se ho a snažím se moc nebavit tím, jak bývalá archanděla trpí lidským stavem. Ačkoliv mi to přijde velmi humorné.
 
Simon - 18. března 2019 22:18
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Snídaně na cestě - Co jsem sakra provedl?
Joleene


Její reakce, která svým způsobem byla maličko očekávaná, mě i přesto překvapí. Holt nemůžu za to, že moje matka má svou pověst. Nicméně je to jediná osoba, které naprosto věřím.
Možná jsem měl přece jen vybrat někoho jiného. No hups… příště.
Dám ruce nahoru, jak to dělají lidé, když na ně někdo míří bouchačkou.
”Dobře. Dobře… byl to jen návrh.” Pronesu a dám ruce zase zpátky dolů.
Obrázek
Rozhodnu se raději mlčet a tváři se přitom, že se nic z toho nestalo a že jsem vlastně vůbec nic nevypustil z úst.
”Oukey.” Zmůžu se na to a koukám přitom do země, tvářím se, jako kdyby mně naprosto neskutečně fascinovala.
No do prkenné ohrady… já se snad cítím provinile. Ušklíbnu se své myšlence.
Nemyslel jsem to vůbec špatně. Nýbrž všechno bylo pouze v dobrém. Ani na malou chvíli mně nenapadlo, že by mohlo být divné, když nabídnu dívce, kterou poměrně naprosto veřejně svádím, že požádám svou matku, aby jí šla pro věci do jejího bytu. Já tyhle věci prostě neřeším.
K čertu… tohle jsem asi maličko podělal. Povzdechnu si a pokrčím rameny. Co už se dá dělat.
S tím si stoupnu ke zdi a opřu se o ní. Uvolním se přitom, protože se mi ani v nejmenší nelíbí to podivné napětí, které cítím a vrazím si do úst párátko a takto čekám, až se objeví Joleene nebo se ozve zvonek ohledně snídaně.

***Mezitím Gabriela***

Jen co ses objevila v pokoji, tak si zaslechla sténání vycházející z postele. Někdo se tu pomalu probouzí do světa živých, i když to zní spíš jako kdyby to byl někdo na smrtelné posteli.
”Myslím, že být člověkem má jedinou nevýhodu. Kocovinu.” Jen, co to řekla, tak se posadila a když něco takového udělala, tak to spustilo velmi nepříjemnou reakci. Hnulo to s jejím žaludkem. Naštěstí si zachovala naprosto dokonalou soudnost a vyskočila na nohy a rozeběhla se směrem k toaletě, která se naštěstí nebyla vůbec daleko a byla vlastně součástí pokoje.
Zvuky vycházející z toalety nebyly však ani trochu příjemné. Připomínalo to zpěv šakala, který se snaží svolat zvěř k velmi důležitému sněmu. Kam se na něco takového hrabal zpěv Sněhurky.

Netrvalo to dlouho a utichl. Po chvíli i Gabriela vylezla z koupelny a vypadala naprosto příšerně.
”Bohové.” Utrousila po chvíli a zase zalezla do postele.

 
Joleene "Jo" - 18. března 2019 21:24
joleene6101.jpg
Snídaně na cestě
Simon

Zavěsím telefon a nevěřícně se na Simona podívám. Ale on se rozhodl svůj nápad nejen neshodit jako vtip, ale dokonce si hledal i různé podpory pro jeho návrh!

"V žádném případě," odmítnu kategoricky. "To raději budu nadosmrti chodit v Gabrieliných riflích."

Absolutně nechápu, jak by mohl čekat, že na něco takového kývnu. Je to přece Smrt! Ta Smrt, které jsem teď dvakrát utekla na poslední milisekundu! Ani mě nehne, abych se jí čekohokoliv doprošovala. Natož, aby mi procházela můj byt. MŮJ BYT. A v něm hledala oblečení pro mě. Ještě raději zavrtím hlavou, aby se snad ani na okamžik nemohl Simon myslet, že bych k něčemu takovému svolila.

"Vážně, neříkej jí, Gabriele to vadit moc nebude a pokud vše vyjde jak má, tak do dvou dnů budu už mít přístup k vlastnímu šatníku. A nebo mi to bude už úplně jedno," dodám když se trochu proberu z toho šoku.

*Navíc, je to jeho matka. Nechci, aby mi prolézala byt a věci matka někoho, s kým tak veřejně flirtuju. Vlastně bych byla raději, kdyby vůbec netušila, kdo jsem.*


"Jdu si něco na sebe najít. Jsem hned zpět. Pravděpodobně to stihnu dřív, než přijdou..."
 
Simon - 17. března 2019 23:55
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Snídaně, round four
Joleene

”Možná ano a možná ne.” Nenechám se jen tak rozhodit. Já najdu nějaký způsob, jak její srdce obměkčit, aby se mnou nakonec šla.
”Hele, nevím jak to bereš ty… ale bude to normální večeře. Spoustu jídla, skvělá příležitost na sebe obléknout něco hezkého a volná zábava. Pokud to následně skončí u někoho doma, tak to bude bráno jako bonus.” Upřesním ji ještě. Nejsem romantik. Jenom miluji lidskou kuchyni a libuji si v jídle. Což máme vlastně v rodině, zdědil jsem to po rodičích.
”Tak to je mi Mordecaie líto. Ne, kecám… není. Je to idiot.” Zářivě se na ní usměji. Musím uznat, že kdyby s ním něco měla, sice bych dále pokračoval v tom, co doteď, ale asi bych na ni koukal maličko jinak.

Když se mně zeptá, jestli někoho mám, tak si maličko odkašlu.
”Ano, ale nebude se ti to ani v nejmenším líbit.” Než se začne vyptávat, pokračuju dál.
”Tou osobou by byla moje matka.” Pokud si dobře pamatuji, tak jsem jí už říkal, že si kvůli ní vzala dovolenou po vzoru Lucifera.
Nic mi na to hned však neřekne, protože začne objednávat jídlo a já si tak chvíli musím počkat.
”Moje matka se tam může dostat nikým nepozorována. Dokonce ani těmi idiotskými bratry. Přeci jen se jedná o Smrtku a to, že si vzala dovolenou neznamená, že by se zbavila i svých schopností.” Pokusím se vysvětlit, proč mně vůbec napadlo navrhnout máti, vzhledem k jejich společné minulosti.
”Hele, domluvím to s máti tak, že u toho celého nemusíš být.” Dodám ještě. Může být trošku nepříjemné se vidět s někým jako je ona, i když pro vás momentálně nemá v úmyslu jít.
 
Joleene "Jo" - 10. března 2019 14:17
joleene6101.jpg
Jak se říká ne
Simon

"To je špatné, že ne nebereš jako odpověď, protože to je možná ta odpověď, co ti řeknu, fešáku," řeknu mu, když od něj přebírám telefon a usměji se na něj, jakkoliv je to v rozporu s tím, co u vlastně říkám. Pravý důvod proč hodlám toto hypotetické rande odmítnout mu nahlas nepřiznám, protože bych se pak pustila do spirály sebemrskačství a mrzutosti. A to nechci.

"Klidně se zeptej Mordecaie, že to ne umím říkat hezky, procítěně, přesvědčivě a dlouhodobě," pokračuji v lehkém provokování potomka Smrti a Války, když začnu ťukat do jeho telefonu. Není to sice ten můj, ale technika mi naštěstí vůbec není cizí, a tak nemám problém se v něm rychle zorientovat. Vyťukám hned zpaměti číslo pro snídani. Důležité kontakty si pamatuji. A čirou náhodou jich většina je na distributory jídla a alkoholu. Fakt. Naprostou náhodou.

"To by možná nebylo vůbec od věci, kdyby mi tam někdo zašel," souhlasím zatímco ve sluchátku to vyzvání. "Máš někoho známého, kdo by tam došel a je docela důvěryhodný?" zeptám se jej ještě, než se ozve relativně známý hlas prodavače v telefonu. Ihned začnu zkušeně objednávat snídani, na kterou se mi rychle sbíhají sliny.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 07. března 2019 16:40
ikonka305885004063.jpg
V oáze klidu a spokojenosti
Zachary a koblížci

Naše dvě malé holčičky měly dobrou chvíli. A nebo prostě nějak vycítily, že potřebujeme, aby teď byly tak roztomilé a spokojené, jak to jen jde. Eliot i Christiana se nenechaly rušit ze svého rozjímání a tak nám dopřávaly moment naprostého štěstí.

Potěšená jeho odpovědí se na něj usměji. Vlastně jsem si byla jistá, že nic ani špatného říct nemůže, na to jsme si byli až moc osudoví a příliš dlouho se setkávali a přicházeli o sebe, abychom si dokonale nerozuměli. Navíc v žádném z našich předchozích životů se nám nepovedlo míti společné dítě. Tedy aspoň, co vím já.

"Uvidíme, je to velký dům, když se všechny místnosti opraví," odpovím mu a dívám se opět na Christianu v mém náručí. "Zatím se sem vejdeme s přehledem," dodám ještě.

Chvilku si jen vychutnávám naše malé rodinné posezení. Nechce se mi nic řešit, ani se nikam hýbat. Naprosto sobecky chci, aby okolní svět zůstal dál od nás a my v této chvíli mohli být ještě dlouhé roky.
 
Zachary Cooper - 06. března 2019 22:47
danielditomasso077256.jpg
Společná chvíle
Sierra

”Já se kochám.” Pronesu spokojeně a se spokojeným úsměvem na tváři k ní dojdu, abych ji políbil na rty. Už nikdy nechci líbat jiné ústa.
Když jsem byl s Nancy, nikdy to nebylo ono. Samozřejmě byla skvělá, ale vždycky jsem měl pocit, že tomu něco chybí, malinkatý dílek skládačky. Teď když si na všechno vzpomínám, tak tomu rozumím. Nebyla mou osudovou láskou. Nebyla mou Sierrou.
Opatrně vezmu do náruče jednoho z broučků. Malý uzlíček nervů. Posadím se k ní a s naprosto nepopsatelnou láskou hledím na malého koblížka. (Máme kluky nebo holky?)

”To bude ještě nějakou dobu trvat, zlato. Ale nejspíš to uteče jako voda.” Je neskutečně příjemné se nestrachovat tím, že se nedožijeme jejich prvních kroků, potom maturity a prvního plesu.
A pak mi položí otázku na kterou jsem znal odpověď ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, co všechno pro mě znamená.
”Rád bych s tebou měl spoustu koblížků.” Podívám se na ní, aby pochopila, že to myslím naprosto vážně.
”Myslíš, že nám bude stačit velikost tohoto domu?” Zeptám se. Je to poměrně logická otázka, pokud budeme chtít mít spoustu koblížků, byla by potřeba tento dům zvýšit o patro či dvě. To jsou však plány do budoucna a ještě uvidíme, jak to všechno vlastně bude. Je krásné mít nějakou budoucnost.
Jsem touto chvílí tak neskutečně okouzlen, že naprosto zapomínám, proč jsem vlastně přišel. Momentálně je pro mně důležitá má budoucí žena a koblížci, všechno ostatní může počkat.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 05. března 2019 22:16
ikonka305885004063.jpg
Dokonalá společná chvíle
Moje rodina

Někde v podvědomí jsem věděla, že Zachary přišel do místnosti. Ale trvalo mi to nějakou chvíli, než jsem byla schopná odpoutat pozornost od těch dvou dokonalých malých balíčků štěstí. Jeden pohled do jejich spokojených spících tvářiček, jeden dotek těch droboučkých prstů, jedno povzdechnutí si nad jejich těžkým životem, a já věděla, že jsem našla svoje štěstí. Můj malý osobní Ráj.

Spokojeně uvelebená v našem křesle s oběma dětmi u sebe, si dovolím pořádně vydechnout. Nemyslet. Vnímat jen je a nic z toho šíleného nebezpečného světa kolem. Není nikdy a nikde, kde bych chtěla být více než v tomto okamžiku. Zvednu od nich pohled k Zacharymu a se šťastným úsměvem na tváři na něj promluvím:

"Pojď k nám, přece nebudeš stát opodál."


Nechám jej dojít k nám a nastavím mu rty, abych od něj dostala další polibek. Pak mu předám jednoho z koblížků.

"Přijde mi, že už strašně vyrostli. A snažím se nemyslet na to, jaké to bude až povyrostou ještě více, až se jim nebude chtít s námi mazlit,"
začnu mu tiše vyprávět a opřu se o něj bokem, pokud si sedne na opěradlo křesla vedle mne. "Naprosto chápu mamku, proč vždy chtěla mít dům plný dětí. Je to vážně naplňující. Až tyhle povyrostou, co kdybych si pořídili další? Nebál by ses toho?" zeptám se jej a podívám se na něj. Já v tom mám naprosto jasno.
 
Simon - 03. března 2019 22:20
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Snídaně, round three
Joleene

”No tak prrr… Jak to můžeš vědět? Ještě si mně neviděla v obleku.” Ohradím se a už je zpátky moje sebedůvěra.
”Víš co… až to celé skončí, tak tě pozvu na naprosto nezapomenutelnou večeři, kde budeš mít tu příležitost mně vidět v obleku. A ne, neberu jako odpověď.” Mrknu na ní a je na mně vidět, že to myslím vážně a že jsem schopen jí i kvůli tomu unést, ať bude kdekoliv. Jsem velmi tvrdohlavý muž. Když si něco dám do hlavy, tak pro mně neexistuje slovo nejde či nemožné.

Podám jí dotykový chytrý telefon. No co, snažím se jít s dobou.
”A pak vrátit.” Nemůžu za to. Nějak jsem si na něj zvykl. Trvalo mi dlouho, než jsem se s ním naučil zacházet. Jenže ho přestaly vyrábět a představa, že bych se musel učit na nějaký nový, mě maličko děsí. Budete se možná divit, ale i já mám z něčeho strach.

”S tím hledáním oblečení ti přeji hodně štěstí.” Zazubím se. Oba dva moc dobře víme, jak se Gabriela obléká. Nechápu proč se rozhodla být ženou, když se obléká víc jako chlap. A pak mně napadne, že bych se mohl maličko zachovat jako gentleman.
”Co kdybych ti sehnal nějaké tvoje oblečení. Třeba tím, že bych ti pro ně dojel a dovezl je? Nebyla bys pak odkázaná na nošení něčího oblečení.” Navrhnu jí ještě předtím začne vytáčet číslo a objednávat jídlo.
”Nebo bych pro to mohl někoho poslat.” Dojde mi po chvíli, že by bylo asi divné, kdyby mně někdo viděl se promenádovat kolem jejího domu.
Rozhodnutí však nechám čistě na ní. Já jsem připraven udělat cokoliv.
 
Zachary Cooper - 03. března 2019 22:02
danielditomasso077256.jpg
Zkoumání
Sierra

No to není možné. Napadne mně po chvíli, co hledím do mikroskopu a prohlížím si vzorek. Kdybych nebyl ten, kdo provádí odběry, tak bych si myslel, že to je vzorek jiné osoby než mé budoucí nastávající.
Pro jistotu jsem se na to podíval dvakrát, ale stále jsem došel ke stejnému výsledku.
No to mně podrž.
Rozhodl jsem se, že sám sobě odeberu krev, abych zjistil, jak na to jsem já. Bylo to poměrně náročnější proveditelné, ale podařilo a tak jsem během chvíle koukal opět do mikroskopu a nechtěl věřit svým očím, to co jsem viděl by nemělo být reálné.
Se speciálními brýlemi na očích, který spíše vypadají jako z nějakého steampunkového oblečení než jako nějaké laboratorní a v plášti jsem vtrhl do pokoje za dětmi a svou drahou, abych jí sdělil, co jsem objevil.

Už jsem se nadechl k tomu, že to na ní všechno vychrlím, když jsem měl naprosto překrásnu scenérii před očima. Bylo nádherné ji pozorovat, jak chová děti. Ten úsměv, který jí ti dva koblížci vyčarovali na tváři. Nebyl jsem sice jejich biologickým otcem, ale miloval jsem je jako svoje. Udělal bych pro ně cokoliv, ochránil bych je za každou cenu i za cenu svého života. A je naprosto nepodstatné, co říká krev o mém otcovství.
A tak jsem tam mlčky stál a rozplýval se nad tím, jak se moje žena rozplývá nad něma. Zapomněl jsem přitom důvod, proč jsem sem šel. Zapomněl jsem na všechno, protože toto bylo právě to nejpodstatnější v mém životě. Má žena, mé děti… Moje rodina.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25815892219543 sekund

na začátek stránky