Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 25. února 2019 14:52
joleene6101.jpg
Společné pokořování hromady nádobí
Simon

Lehce se usměji nad jeho pozdravem. Pobaveně se na něj podívám se skleničkou a utěrkou v ruce, když zmíní, že tu košili nebude moct už nikdy vyprat. Začnu utírat skleničku a zavrtím hlavou. Podívám se pak něj opět krátce.

„Tak že jsi to ty a když hezky poprosíš, tak se někdy obětuji a vezmu si jí na spaní na sebe,“ řeknu jako kdyby to pro mě stálo hodně velké přemáhání taková oběť. „Nejraději ale spím bez ničeho,“ prohodím ještě tak mezi řečí a odložím sklenku nahoru do police. Nenápadně se po něm podívám, jak takovou informaci – a vážně škodolibě doufám že i představu – zpracuje.

Jeho další poznámce o tom, že to čekal, se zasměji a trknu do něj jemně ramenem.

„Kecy,“ ohodnotím jenom vesele. „Možná tak zbožné přání.“

Vrátím se k poctivému pomáhání s nádobím. Trochu překvapivě pro mne si uvědomím, že i při takové nudné činnosti mi vydržel úsměv na tváři. Ono dobrý spánek a dobrá společnost asi vážně dělají hodně. Přistihnu se, že se vlastně ani ničím nestresuji, že zapomínám na to, co nás čeká.

„Jo, povedlo se to,“ souhlasím s ním. „Tak až skončíme tuhle záchranou misi, tak si to můžeme zopakovat. I s tím přestáváním. Máš fakt pohodlné rameno na spaní, víš to? I když … třeba mě už k tobě nepustí náš nový človíček, když jste se k sobě tak moc měli včera,“ řeknu škádlivě. Naprosto vůbec by mi nevadilo, kdyby si něco začal s Gabrielou. Oba dva jsou dospělí a já si ani jednoho nenárokuji pro sebe.

Zvědavě naslouchám jeho dalším slovům. Jsem naprosto napnutá, co z něj vypadne, protože racionálním myšlením nedokáži za boha přijít na to, co by měla být ta slova, která říká tak zřídka a potřebuje je říct právě teď. Podívám se na něj s povytaženým obočím v napjatém očekávání. Otočím se k němu čelem, aby to nepůsobilo, že jej poslouchám jen napůl. Kdyby to neřekl tak upřímně a procítěně, kdyby jeho oči vypadaly jen trochu jako že žertuje, tak bych se začala smát. Ale takhle na pár vteřin zůstanu viset na jeho tmavých očích. Pomalu přikývnu.

„Opravdu rádo se stalo,“ řeknu nakonec s úsměvem. „Slaví se s tebou dobře.“

Kdybych neměla ten dárek od Černého, tak teď bych ho políbila. A pak by to zašlo dál. A já si jsem naprosto jistá, že by to bylo úžasné. A pokud by se sem někdo další přichomýtl, tak by to bylo určitě i pobuřující. Sakra práce.

Odvrátím se od něj, abych nadále nebyla v pokušení a pečlivě začala sušit další skleničky. Jsem si jistá, že to, jak moc mu chci odpomoci od jeho oblečení, je založeno i na skutečnosti, jak dlouho jsem s nikým nebyla. Osm měsíců jsem přeci jen byla v té šílencově hlavě! No vemte si to!

„V kolik tady vstávají ostatní?“ zeptám se, abych změnila téma.
 
Simon - 24. února 2019 22:32
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Po naprosto husté pařbě
Joleene

”Kdopak se nám to probudil? Nebude to ta nejhustější pařmenka všech dob?” Zeptám se s úsměvem na rtech, když spatřím andělku ve své košili. Přišla právě ve chvíli, co jsem se rozhodl vyzvat na souboj hromadu špinavého nádobí a umýt jej. Přiznám se, že je to velmi spletitý boj, ve kterém jsem poměrně s vděčností uvítal nabízenou pomoc. Přeci jen lidé s oblibou tvrdí, že ve dvou se to táhne líp.
”Chmmm… uvědomuješ si, že jí už nikdy nebudu moct vyprat.” Pronesu lehce pobaveně. No co, líbí se mi. Nevím zatím, jestli to je pouze z toho důvodu, že je to velmi sexy a velmi velmi nebezpečná anděl nebo je v tom něco víc. Nemám však problém jí to dávat takto jasně najevo. Já se za nic nestydím a za nic se neomlouvám. Zastávám motto je lepší všechno zkusit, než litovat.

”Já to vlastně čekal už od samotného začátku, co jsi řekla, abych ti nalil panáka.” Neodpustím si přitom na ní mrknout.
”Náhodou to bylo vlastně něco naprosto úžasného. Je to dlouho, co jsem se naposled takto bavil s někým dalším než sám se sebou.” Přiznám se s úsměvem na rtech.
Netvrdím, že by mi nějak vadila samota nebo že bych se neměl s kým bavit. Jenže toto prostě bylo něco jiného. Nemluvě o tom, jak jsem se přitom ráno probudil a faktu, že tu teď stojíme a vyhráváme souboj s nádobím.
”Tohle ode mně asi moc neuslyšíš, protože to ke mně moc nepasuje. Nejsem ten typ, co říká jistý druh slov.” Na chvíli se odmlčím, ať je tu ta chvilka napětí, než to řeknu.
”Děkuji.” Do hlasu vkládám přitom veškerou upřímnost.
Sakra… škoda, že to nemůže skončit u líbačky.
 
Ethan James O`Connor - 24. února 2019 22:09
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Útočiště
Cat

Zdálo se, že myšlenka teplé sprchy jí skutečně zlákala. Navedl jsem jí, ale neměl jsem přitom pochyb, že by si to nakonec našla sama. Těch dveří tu přeci jen je málo. Vlastně jen dvě a jedny byly od toalety. Co také jiného čekat od skromné garsonky.
V koupelně bylo všechno potřebné a ještě zabalené. Z nějakého důvodu jsem pořizoval hned dva ručníky a dva župany. Asi kdyby se jeden zašpinil nebo kdo ví co. Nicméně nezkazí se to a chleba to taky nežere, takže je to v pohodě.
Já jsem mezitím v klidu spořádal jídlo, které se vlastně dalo a začal se přitom prohrabovat arzenálem, co byl k dispozici a vybíral si z něho to potřebné.
Jako první jsem do ruky vzal Pouštního Orla, bylo mi jasné, že kope jako prase, ale nějak jsem si ho oblíbil a nemohl si prostě pomoct. Navíc vzhledem k tomu, že jsem přeci jen medvědodlak, tak mi to vlastně ani v nejmenším nevadilo. Zkontroloval jsem, jestli je funkční a rozhodl se, že ho ještě raději vyčistím. Vlastně je to poměrně uklidňující činnost.

Takže když se vrátila z koupelny, tak jsem už měl rozdělanou zbraň a místnost provoněl přípravek WD-40. Jestli jí to smrdělo, tak to byl jedině její problém.
Jen jsem koutkem oka zaznamenal, co měla na tričku a lehce se přitom ušklíbl.
Zdá se, že tu máme fanouška do Harry Pottera. Ne, nejsem barbar. Viděl jsem pár dílů, ale nějak mně to obzvlášť nezaujalo. Stejně je to poměrně paradox, že někdo jako ona si oblékne tohle tričko.
V duchu zaúpím, když se rozhodne prolomit velmi příjemnou atmosféru ticha a obzvláště takovouto otázkou.
”Řekněme, že mi tak trochu zachránil život a od té doby se známe. Sem tam si vzájemně pomáháme.” A já momentálně konečně splácím svůj dluh za záchranu svého života.
”Přemýšlela jste vůbec o tom, že je možné, že by vaši rodiče už nemuseli být mezi živými?” Vlastně nevím, proč se jí na něco takového ptám. Třeba je to z toho důvodu v jakém světě žijeme a taky kdo jsme. Moc nesázím na nějaké happy endy. Její bratr ji má rád, takže jí její hledání rodičů trpí a zarytě mlčí, jenže sám se mi přiznal, že má jisté pochybnosti o tom, že jsou naživu. Holt asi jsem zlej, že s tím ten problém nemám… ale ona už není dávno malá holka a realita je prostě kurva.
Dál už mlčky pokračuji v čištění zbraně.
 
Vypravěč - 24. února 2019 21:45
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Zachraňování lovce
Irace

”Ještě, aby ne. Klidně bych tě tu mohl nechat s moji máti. Vypadalo to, že jste měli něco rozdělaného.” Klasicky se přitom ušklíbl, nejspíš to mělo připomínat úsměv.
”Zas tak nepřeháněj. Za chvíli by to zmizelo.” Ezechiel nikdy nebyl moc mluvka, takže je to poměrně osvěžující, že je s tebou schopen pronést více slov, než pouhé strohé odpovědi.
Po tvé otázce si neodpustí uchechnutí, jako kdyby to mělo být nadmíru jasné.
”Vážně si tu dlouho nebyla. Spoustu věcí se sice změnilo, ale některé věci prostě zůstávají.” Pobavený výraz mu z tváře zmizí a pohlédne na hodinky. Je o něm známo, že má smysl pro načasování a nejspíše se nerozhodl odporovat své matce, kdyby neměl nějaký plán.
Hrábne do kapsy, aby z ní vytáhl klíče a zamkne pokoj. Je ti jasné, že se nejedná o žádný obyčejný klíč.
”Tohle jí na chvíli zabaví.” Pronese spíše sám k sobě.
”Skvěle. Jsem opravdu rád, že to slyším.” S tím tě chytne za ruku a oba vás přenese do kobky, kde se nachází zmlácený lovec v bezvědomí. Je celý špinavý, že nad tím Ezechiel nakrčí nos, avšak dá se do zbavování lovcových pout. Nikde tu nevidíš žádnou ostrahu nebo někoho, kdo by se pokoušel z Raye vymlátit duši. S velkou pravděpodobností to je Ezechielova práce.
”Než, ale půjdeme, tak se budete muset oba dva dát dohromady.” Povzdechne si přitom dlouze a opět vás přenese.

Tentokrát se nacházíte v něčem, co ti vzhledem k sledování filmů s Šedivákem připomíná Bat Cave, akorát se tam nikde nenachází jeho symbol. A taky místo auta, má speciálně upravené lékařské lehátko, na které opatrně lovce položí.
”Není to sice žádný přepych, ale nikdo o tom místě neví.” Dodá a začne prohlížet lovcova zranění.
”Proč ses vlastně vracela? Vždyť na zemi musí být učiněný ráj, ne?” Bylo nad míru jasné, že nějaká podobná otázka přijde, obzvláště v jaké situaci, jste byli nuceni odejít. Samozřejmě, že Lucifer rád tvrdí, že jeho odchod z Pekla byl jeho pouhý rozmar a touha po dovolené... ale pravda je jiná. Byl z Pekla vyhnán Andrasem, když se ho rozhodl svrhnout a zaujmout tak jeho místo.
 
Joleene "Jo" - 24. února 2019 16:09
joleene6101.jpg
Tak trochu jiná úroveň team buildingu
Spící Gabriela a okrajově bdící Simon

Je něco neskutečně přitažlivého a božsky pohodlného na zahřáté posteli, ve které se člověk probudí. A tak, i když jsem cítila, že se z postele, někdo zvedal, otevřela jsem jen trochu jedno oko, abych se ujistila, kdo to je. Následně jsem oko zase zavřela a snažila si urovnat svojí mysl, aby byla schopná fungování. Útržkovité vzpomínky na včerejší večer mě donutili si tiše povzdychnout.

Co jsem to zase prováděla?

Ne, že bych se brala nějak vážně a dělala si starost o svou image, ale včera jsem se chovala jako ďábel na rameni. Našeptávač. S tím uvědoměním se podívám na Gabrielu, která ještě zatím spokojeně spí. Mohu jen doufat, že mě za tu kocovinu nebude nenávidět. A taky to, co jsem je dva se Simonem donutila udělat. Jistě, jen líbačka a nějaké to svlékání, ale copak jsme si vůbec my dvě někdy vyšly? Ne, maximálně jsme chvíli spolupracovaly a to si myslím, že jsme zvládly jen díky tomu, že se za mě Rafael přimluvil.

Sama za sebe nemám výčitky za včerejšek. Nic jsem sama neprovedla. To, že jsem skončila v Simonově košili, která po něm voní, byla jen nehoda. Šaty mi polila Gabriela, když jsme ji nesli nahoru, aby se vyspala. Její oblečení na tom vlastně bylo stejně jako moje. Akorát jí to odneslo jen tričko a mě celé šaty. A Simon se hned nabídl, že nám oběma půjčí svoje trička. Jenže já viděla košili a samozřejmě, že jsem si o ní řekla. Něco na tomto druhu oblečení je. Asi je to těmi knoflíky, které se dají dle libosti zapínat a rozepínat. Tou dobou Simon už byl jen v trenkách a chystal se nás nechat spát u něj, protože Gabriela mezitím, co jsem jí v jeho nepřítomnosti převlékala do trička, usnula.

Pomalu se zvednu z postele, ačkoliv se mi tak strašně moc nechce a promnu si rukama obličej a pak si prohrábnu i vlasy.

"Koketo,"
otituluji se tiše, když vyklouznu na chodbu.

'Ale no tak, jsi přeci můj bodyguard, to nás necháš takhle bez dozoru?'


Ano, něco takového jsem mu řekla, aby nešel spát vedle ke mně. Chtěla jsem vědět, jak zareaguje. Nenechal se moc přemlouvat. Nevím, jestli také od toho čekal něco víc jako já, a nebo ne. Ale vím, že k ničemu nedošlo, i když si nepamatuji úplně přesně, jestli jsme hned usnuli, nebo ne. Ale jisté je, že si začínám zvykat na to, usínat blízko někoho vedle mě. Nemám zdání, zda je to dobře, nebo špatně.

"Dobré ráno,"
pozdravím a pousměji se na něj. "Košili ti budu moct vrátit, až od Lili vyžebrám další oblečení," dodám napůl omluvně. Natáhnu se po útěrce, abych mu pomohla s tím nádobím, co jsme tady včera udělali.

Chladná podlaha mě příjemně studí do nohou a já se cítím trochu normálně. Jakkoliv to zní šíleně. Prostě jen obyčejné ráno po velké oslavě.

"Abych se přiznala, tak jsem nečekala, že se to takhle vyvrbí. Ale aspoň se bude doktor snažit, aby se mu ten lektvar povedl a on nás tak měl co nejdříve z domu pryč,"
dodám po sotva dvou vteřinách ticha. Začnu utírat nádobí, abych ruce nějak zabavila. Uchechtnu se tiše a dávám si záležet, aby byl ten umytý talíř vysušení.
 
Catriona Clare Chandler - 23. února 2019 11:50
clarechandler7626.jpg
Kouzlo vs. sprcha vs. jídlo
~pan O`Connor~

Převzala jsem od něj mapu se slušným děkuji. Rozložila jsem ji a prohlédla. Sice nebyla tak detailní, jak jsem doufala, ale bude stačit. Nepředpokládala jsem, že strýček bude bydlet jako obyčejný obyvatel Chicaga. Nicméně jeho další slova mě zastaví od dalších příprav a téměř hladově se na něj podívám. Kdy jsem naposled jedla? pomyslím si. A pak tu byla nabídka sprchy.
Sprcha, jídlo a nakonec kouzlo, rozhodla jsem se.

"A sprcha je kde?" zeptala jsem se, a když mě navedl, vypařila jsem se jako pára nad hrncem. Stihla jsem nanejvýš vnořit ruku do své tašky a vytáhnout čisté spodní prádlo a tričko. Někdy jsem záviděla světu Harryho Pottera, že si mohli vytvořit vlastní svět v kabelce. Trochu místa by se mi víc hodilo.

Sprcha mi nezabrala moc dlouho a zdálo se mi, že tu je ještě víc zima než předtím. Nicméně jsem na sebe svetr už nedávala a vyšla se dvěma kupkami. Na sobě jsem měla čisté tričko, ale kalhoty jsem si nechala. Jak už jsem říkala, tolik místa jsem v batohu neměla.

Jídlo bylo mou další zastávkou, a i když nebylo excelentní, zhltla jsem to na posezení, jako bych zatraceně dlouho nejedla. Vlkodlaci mají trochu jiný metabolismus než lidé, dááá.

"Jak vůbec znáš mého bráchu?" zeptala jsem se, zatímco jsem do sebe cpala už ani nevím jaké jídlo dne.
 
Iracebeth *Beth* - 23. února 2019 11:30
beth29929.jpg
Ještě kousek a...
~Elxar (odešel), Asmoday, Ezechiel~

Kdo jiný to mohl překazit než Asmoday. Šlo vidět, že mě stále brala jako démonku, která si nebrala servítky a absolutně vynechala onu maličkost, že jsem z části člověkem. Teda alespoň chováním. Tohle byla právě ta situace, kdy jsem Šedivákovi v duchu děkovala, že udělal to, co udělal. Kdybych nebyla schopná soucitu či odpuštění, tak bych tu na Elxara stále prskala a nikam bych se nedostala.

Je mi kluka nakonec líto. Neříkám, že si v minulosti nezasloužil mou unáhlenost, ale teď byl zaseknutý na jednom místě. Mezi svou matkou a Andrasem. Sledovala jsem jeho odchod ve stylu zpráskaného psa. Teď tu byl další problém. Asmoday nijak nepřesvědčím. Mohla bych v klidu pokračovat s prskáním, ale jak řekla, na rozdíl od Elxara ona zákaz nedostala.

Z ničeho nic se na mě usmálo štěstí. Na rtech se mi objevil úsměv. S Ezechielem jsem neměla podělanou minulost jako s jeho bratrem. Když mě odpoutal, posadila jsem se a promnula si zápěstí. "Konečně můžu říct, že tě ráda vidím."

Vyskočila jsem na nohy a jako bílá labuť proplula kolem Asmoday. "Pro tebe cokoliv. Přece jen jsi mi teď zachránil kůži od nepěkných jizev." Sice by po nějaké době samy zmizely, ale to neznamenalo, že bych chtěla prožít, jak do mě jeho matka vráží jehlici.

Když mi řekl, koho budeme dostávat ven, trochu jsem si jej přeměřila. "Tys nás taky poslouchal, co?" dala jsem ruce v kříž. Pak jsem vydechla. "Počítej se mnou a počítej i s Rayem. Když už jsme tady, tak proč toho nevyužít."
 
Ethan James O`Connor - 22. února 2019 22:49
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Útočiště
Cat

Nemohl jsem si nevšimnout, jak se rozhlížela po domě. Nebyl to žádný hotel Ritz, ten na rozdíl od tohoto místa nebyl tolik bezpečný. Měl jsem tu schované potřebné zbraně a celkové vybavení. Útočišť mám takto po světě hodně. Skromné příbytky, které zvládnou, když jsou často opuštěné.
”Nebojte se. Nebudeme tady dlouho.” Chlácholil jsem jí s plnou pusou a odpustil si přitom přednášku ohledně prospěšnosti těchto míst. Například v tom, že když cestujete letadlem, tak nemůže s sebou tahat potřebný arzenál. Ano, jsem medvědodlak, ale to není řešení všech problémů. Ve velkých případech to řeším přes střelné a chladné zbraně. (Takže prosím ignorovat to, že má v kufru auta arzenál :D)
Místo odpovědi na jeji otázku hrábnu do kapsy bundy, kde se nachází složená mapa a podám jí. Posadím se přitom na gauč, který slouží také jako postel v případě potřeby se tu schovat přes noc a v klidu dojím svoje jídlo.
”Pokud budete mít hlad, tak se tam ještě najde nějaká konzerva.” Houknu ještě. No nejsem já hodný, když jsem ochoten se s ní podělit o jídlo.
Není jediná, kdo přemýšlí o pořádné sprše. Přece jen jsem cestoval v letadle a fakt by mi bodla. Čisté oblečení se tu najde, akorát nevím, jak by jí bylo… nejspíše bude velké.
”Jo a v sprše teče teplá voda.” Pronesu jen tak mimochodem.
 
Vypravěč - 22. února 2019 22:20
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Že by zvrat?
Irace

Při tvé otázce se zarazí a otočí se k tobě, nechápavě se přitom na tebe podívá. Vypadá to, že ho tvoje slova upoutala, mlčí a neskáče ti do řeči, naopak tě pozorně poslouchá. Je na něm znatelné, že se to v něm pere. Chvíli to vypadá, že ho máš a možná bys měla, kdyby do místnosti nevkročila jeho matka, v podobě Asmoday.
”Ale, ale… o co se to pokoušíš, zlákat mi syna? Vážně, takhle si klesla. Nechováš k němu žádnou zášť? Copak se to s tebou stalo?” V jejím hlase je znatelný výsměch a pohrdání. Nikdy jste se neměli rády. Nechápala, proč si šla s nimi na zem a proč to vlastně Lucifer dovolil.
Vypadni! Poručí na Elxara, který si s tebou vymění rozpačitý pohled a nakonec poslušně sklopí hlavu, poslechne matku a odejde, nechávajíc vás dvě samotné.
”Co tady zatraceně děláš? Už ses na Zemi nudila?” Zeptá se a posadí se na postel. Nohu dá pěkně přes nohu, jako dáma.
Zdá se, že Elxar opravdu trpí Andrase kvůli matce. Skoro si ho měla. Viděla si mu to na očích. Stačilo by mu ještě chvíli promlouvat do duše a ona to musela pokazit, jako kdyby věděla… Samozřejmě, nejspíše svého syna musela stejně sledovat, jak on pozoroval, co dělají v kobce s Rayem.
”Co bych ti jen měla provést? Na rozdíl od mého drahého syna, já jsem žádný zákaz nedostala.” Mrkne na tebe a vytáhne z vlasů jehlici. Avšak nedozvíš, co by s ní prováděla, protože se zastaví, jako kdyby jí někdo zmrazil a do místnosti vejde Ezechiel v celé své kráse.
”Ahoj, Irace, dlouho jsme se neviděli.”
Obrázek
A je to asi jediný člen rodiny, který se rozhodne zachovat rozumně a zbaví tě pout.
”Ještě musíme dostat toho tvého lovce a pak budu od vás potřebovat jednu službičku.” S tím se zastaví, když stojíte na chodbě a podívá se na tebe s jasnou otázkou, zda jsi ochotná mu pomoct.
”Musíme dostat z vězení Generála Semyaza.”

 
Simon - 22. února 2019 21:56
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Pařba v Chicagu
Joleene

Znáte takovou filmovou sérii, kdy se pár kamarádů rozhodne jednomu uspořádat rozlučku se svobodou a druhý den se probudí, jednoho kamaráda a přesněji ženicha postrádají? Nikoho jsme sice nepostrádali, nicméně jsem se probudil na posteli pěkně uprostřed mezi Joleene a Gabrielou, pouze v trenkách, takže k ničemu vážnému asi nedošlo. Gabriela měla na sobě moje tričko, fakt netuším, jak se k němu dostala a Joleene ta byla oblečená v moji jediné košili, no to je teda troufalost. Ale muselo se nechat, že ji opravdu slušela.

Matně jsem si začal přitom vzpomínat, že jsem asi při páté lahvi začal dělat dámám stryptýz, když jsem si chtěl sundat i spodky, tak hlasitě protestovaly, což byla pochopitelně jejich škoda. Doktor se na tohle nemohl dívat, tedy přesněji to nemohl poslouchat, protože je přeci jen slepí. Pouštěli jsme staré odrhovačky, hráli dokonce flašku, kterou jsem mimochodem vyhrával a tak jsem za odměnu koukal na dámy v spodním prádle, nebo byla jen jedna… chmm, netuším.Tak či onak jsem si to samozřejmě totálně užíval.
Jasně a pak jsem dělal stryptýz, aby si nepřipadaly zle.
Na chvíli jsem se zarazil, protože jsem si vzpomněl na opravdu důležitou věc.
Moje schopnosti. Krucinál. Nemohl jsem si vzpomenout, jestli došlo k nějaké líbačce nebo ne.
K čertu. Necítil jsem sice žádnou změnu. Gabriela mi to popisovala, ale ani kocovina mně momentálně netrápila, což by měla pokud bych byl člověk nebo snad ne?
Opatrně jsem se snažil vyhrabat z postele, abych ani jednu neprobudil a vydal se do koupelny, kde jsem si ověřil, že jsem stále stejný hustý týpek se schopnostmi.
Paráda… i když by mi vlastně vůbec nevadilo, kdybych se s tou andělkou líbal. I když... Opět se mi před očima objeví další vzpomínka, jak jsem se přeci jen s někým líbal a byla to právě Gabriela, která to dostala za trest od Joleene.
Když jsem byl v té koupelně, tak jsem na sebe hodil sprchu. Byla velmi příjemná a vážně mi bodla.

V županu jsem se pak přesunul do kuchyně, kde jsme nechali opravdu neskutečný bordel jen co je pravda.
Zapnul jsem kávovar a dal se do úklidu, abych mohl udělat pořádný vyprošťovák Gabriele, která ho jako jediná bude potřebovat.

Jo, tak tomu říkám úžasný team building.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22963905334473 sekund

na začátek stránky