Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 21. února 2019 22:00
ikonka305885004063.jpg
Zkoumání a pokus o normální den
Zachary

"Ano a proto mi dvakrát za sebou řekneš, že nejde o nic šíleného,"
pousměji se na něj, ale nechám jej, ať si s mou krví dělá co chce. Naprosto mu v tomto ohledu - a v mnoha jiných - důvěřuji. A to je co říct, vzhledem k tomu, že vím, co se s takovou krví dá vlastně dělat.

Poslušně se posadím do křesla a nechám si odebrat od něj krev. Jednak mu to jde už od ruky - hlavně tím tréninkem na mě? - a také jsem vzorný pacient, který sebou ani neškubne, při tom odebírání. To je také tréninkem.

"Byl bys úžasný. A měl bys o dost víc pacientek, než pacientů. Za takovým doktorem by šla každá žena ve městě," zalichotím mu a opětuji mu polibek. Přidržuji si gázu na místě a chvilku jej sleduji, jak se pouští se zápalem do práce. Je přímo kouzelný, jak se tomu věnuje, jak hledá odpovědi.

"Půjdu se podívat na koblížky,"
řeknu pak a zvednu se z pohodlného místa, abych se vydala za našimi dvěma poklady. Hlavně je chci zkontrolovat, ale také chci od nich načerpat trochu energie a dobré nálady. Spokojené děti v náručí jsou naprosto vždy schopné vykouzlit upřímný a dlouhotrvající úsměv na tváři a naplnit mou duši světlem.
 
Catriona Clare Chandler - 21. února 2019 09:20
clarechandler7626.jpg
Sklepní útočiště
~Ethan~

Návrat do Londýna mě moc netěšil, ale zase jsem nebyla pitomá, abych bez nějakých vodítek zaslepeně chodil od baráku k baráku a ptala se, jestli někdo neviděl moje rodiče. Doufala jsem, že strýček bude něco vědět. Doufala jsem v to. Pokud ho najdeme.

Byla jsem zvyklá na přepych a pohodlí. Rodiče se sice snažili nás brát do jedné malé chatrče v bažinách daleko od civilizace, ale pokud kdysi v okolí nic nebylo, teď se tam množily chaty a i naše chatrč se postupem času stala jednou z nich. Takže v ní bylo všechno. Koupelna, kuchyň, televize a pokud jsme se s bráchou ponasnažili, tak i připojení k netu. Skvělá rekreace.

Raději jsem držela výraz, že taková místa už jsem zažila a neděsilo mě nic, kromě potemnělých koutů. Často jsem mívala noční můry právě o tom, že z nich vystoupí nějaká příšera, v tom horším případě to byl samotný Drákula nebo jeden z jeho poskoků.

"Budu se snažit," nepřítomně jsem odpověděla a shodila tašku. Nebylo času nazbyt. Začala jsem připravovat kouzlo. Asi bych si raději dala sprchu a na chvíli vypnula, ale jak se na mě O'Connor díval, tak co nejdříve se mě zbavit bylo v jeho plánu.

Pak jsem si uvědomila jednu věc. "Uhm, máte mapu města?"
 
Iracebeth *Beth* - 21. února 2019 08:22
beth29929.jpg
Spoutaná v posteli
~Elxar~

"Oh, ty v té hlavě nakonec přece jen něco máš," ušklíbla jsem se. Nebyla jsem si jistá, zda bodnutí nožem, co měl v ruce, mě může zabít nebo jenom způsobit dokonalá muka. Nebyla jsem ochotna to zjišťovat.

Ani jsem si nebyla jistá, jestli bojovat za to, aby si Lucifer vyčistil svůj zadek a vrátil se na trůn. Měl u mě nemalý vroubek. Andras Peklu nic nepřinášel. Byl to tyran. Víc podobný lidem, než by si přál.

Vydechnu a trochu se zavrtím, abych si alespoň trochu zpříjemnila své spoutání. "Proč ho vůbec trpíš hm?" podívala jsem se na Elxara o něco smířlivějším pohledem. Možná kvůli matce? pomyslela jsem si.
"Ať si říká, co chce, Andras nesahá tvému otci ani po kotníky. Jo, měl... má nějaké svoje mouchy, ale kdo ne, že?" uculila jsem se jako neviňátko. "Víš, že je nás víc. Mnohem víc. Jediné, co všechny drží na uzdě, je strach a pokud se to nezměnilo, tak pod zámkem je někdo, koho by většina následovala," povytáhla jsem obočí. "Jenom by to chtělo, abychom hodili naše neshody za hlavu. Nechceš zase žít v Pekle, kde se nemusíme ohlížet za rameno? Máš na víc než jenom na tohle, Elxare," naklonila jsem hlavu na stranu.

Nebyla jsem si jistá, co Andras chystal. Určitě nic příjemného. "Můžeme najít další spojence a ten, koho mučíš v kobce, je lovec a mohl by sehnat další pomoc. Popřemýšlej nad tím, hm? A klidně ti dokážu, že vůči tobě žádnou zášť nechovám," moje poslední slova byla víceméně pravda. Irace stejného názoru nebyla, ale teď měla smůlu holka. Chtěla jsem odsud zmizet dřív, než sem Andras přivane i se svými poskoky. Dělat někomu nafukovací pannu nehodlám.
 
Zachary Cooper - 19. února 2019 19:53
danielditomasso077256.jpg
Zkoumání
Sierra

”Ano, pochopil jsem to ve chvíli, co máme dva hasící přístroje v pracovně a to pěkně po ruce. Ale tentokrát to nebude nic šíleného, tentokrát budu pouze dlouze hledět do mikroskopu. Nic šíleného.” Pokusím se s úsměvem vysvětlit, proč nebudou potřeba hasicí přístroj. Stejně jsou tam oba na viditelném místě, připraveni kdykoliv k použití.

Začínám mít pocit, že to pomalu bude naše tradice, to jak jí odebírám krev.
Nad její otázkou ohledně toho, zda-li je potřeba s něčím pomoci se zarazím a zapřemýšlím, jestli se najde něco u čeho by ta pomoc byla potřebná.
”Obávám se, že si na tu činnost vystačím sám, takže asi můžeš s chutí začít s těmi mastmi.” Stejně budeme stále v jedné místnosti, jen já budu ve svém pracovním koutě.
”Ale nejdříve tu krev.” Dodám ještě a nechám jí, ať si pohodlně sedne, mezitím co si začnu připravovat potřebné věci.
Poté se pustím do naší tradice s jehlou.
”Tak, co? Jaký by byl ze mně doktor?” Ne, nemohl jsem si odpustit tuto otázku, při které se zasměji, mezitím co jí pokládám náplast. Z toho jak jsem si vzpomněl, tak jsem si i pracovat jako doktor v dávných dobách vyzkoušel.
Skloním se k ní ještě pro polibek, než se dám do práce a začnu zkoumat změny v krvi a porovnávat se starými výsledky.
 
Joleene "Jo" - 17. února 2019 15:54
joleene6101.jpg
Tak už konec plánování a trocha alkoholu
Společenství sebevrahů

Sebevědomě a křivě se usměji na Simona, když se tak bezbolestně přizná k tomu, že se mu líbí příměs násilí. Líbí se mi jeho přímost. Je to osvěžující. Teď ještě, jestli moc u toho nelže.

*A navíc se na něj i dobře kouká. S ním by se dalo dobře vypnout...*


Odpoutám pohled od Simona a zanechám i ony nevyslovené myšlenky a podívám se na doktora. Přikývnu. A pak se ozval zase Simon. Usměji se a napiji se ze skleničky.

"Tak dobře. Všichni teda ví, co mají dělat. Sázky jsou vysoké. Nikdo totiž nechceme vidět Simona v růžových v šatech,"
shrnu to a šibalsky se usměji krátce na Simona a vezmu si další kousek pizzy.

*Fakt skvělá, ale od Carlose by byla lepší.*


"Hm, takže pokud nikdo není proti. Uzavírám naší poradu a otvírám team building v podobě alkoholu, Simone, buď zlato a nalij mi ještě jednu sklenku a dej jednu taky Gabriele, dneska chci vyzkoušet, jakou má vlastně toleranci,"
usměji se na archandělku. No co, musím se věnovat všem členům týmu, ne?

 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 17. února 2019 15:42
ikonka305885004063.jpg
Kéž by na věky spolu
Zachary

Každý posun jeho ruky po mém těle vnímám celým svým vědomím. Stopy jeho trasy cítím jako teplá místa jeho hřejivého dotyku. Přála bych si, aby to pokračovalo, ale na to se teď vůbec neumím dostatečně zastavit. Je třeba přemýšlet a zabývat se věcmi. Zbavit se zoufalého svědomí, jenž se domáhá pomoci ostatním, když jsem dnes byla tak naprosto zbytečná.

Pousměji se, když se ke mně Zachary přidá a navrhne, že by se mohl podívat na naši krev, jestli tam nedošlo k nějaké změně. Jeho rychlé argumentování, že vlastně nic nevybouchlo, mne upřímně pobaví.

"Já vím, jen bych byla ráda, kdybys měl připravený funkční hasící přístroj, kdyby to náhodou začala zase hořet," odpovím mu a moje ruce sklouznou od jeho krku po jeho rameno, přes paže až k loktům.

"Samozřejmě, že ti dovolím vzít mi krev,"
ujistím ho. "Mám ti s něčím přitom pomoci, nebo mám začít dělat ty masti?"
 
Simon - 09. února 2019 22:42
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Plánování
Joleene

”Vinen ve všech ohledech.” No co chtěla slyšet. Žijte si s někým jako je moje matka a můj otec, i když u něj jsem trávil minimum času… prostě se to na vás podepíše. A já jsem za rád. Líbí se mi být takový, jaký jsem a nikdy bych to neměnil. Normalita se přeceňuje. Protože kdybych byl normální, tak bych přišel o veškerou tu zábavu.

”Dobře.” Hlesne tiše Gabriela, která se začíná nimrat v jídle. S takovou tu pizzu bude mít studenou. Pomohl bych ji od ní jako správný gentleman, ale nechci před Andělkou vypadat, jako nějaký nenažranec.
Sakra. Od kdy mně zajímá, co si o mně kdo myslí? Zatřepu hlavou myšlenku, která se vyrojila v hlavě.

”Dejte mi den a bude to.” Odpoví rozhodně doktor.
”Hned zítra se dám do toho.” Pronesu a na chvíli se zamyslím. Začnu počítat prsty na rukou, spíše jen tak ze srandy, než aby to mělo cokoliv znamenat.
”Jo, taky bych to viděl na ten den.” Zazubím se. Ne, nemohl jsem si pomoct.

”Neboj se. Už teď jsou jejich dny sečteny.” Myslím to smrtelně vážně.
”A pokud se mýlím, tak si na sebe oblíknu růžové šatičky a budu v nich chodit do konce svého života.” Měla to být myšlenka, ale pro odlehčení situace se jí rozhodnu říct nahlas a čekám přitom nějakou trefnou poznámku od Joleene.
Gabriela se po svém uchechtne. Doktor sebou zavrtí, zřejmě si to představil a upírka vypískne smíchy. Myslím si, že to zabralo.
Bleh… opravdu děsivá představa.
 
Zachary Cooper - 09. února 2019 22:30
danielditomasso077256.jpg
Už jen společně
Sierra

”To máš pravdu. Bylo toho moc v tak krátkém čase, až je to k neuvěření.” Též zašeptám a dál jí přitom hladím po zádech. Je to opravdu neskutečně příjemné být v její blízkosti. Cítit, jak je skutečná a že se nejedná o pouhý sen. Odolám nutkání si to ještě ověřit štípnutím se do ruky.

Tahle kouzelná chvíle je přerušená jejím uvědoměním. Překvapeně na ní pohlédnu, když se ode mně poodtáhne a začne mluvit. Zdá se, že se aspoň na chvíli vrátí do svého živlu.
Je strašně roztomilá, když takto přemýšlí nahlas.
Vznášela se nad zemí. Škoda, že jsem u toho nebyl.
Nicméně má pravdu. Sice jsem se nepřistihl při tom, že bych levitoval, ale vyléčila se mi moje zlomená ruka a to během chvilky.
”Potřeboval bych udělat pár testů, abych zjistil víc o našich nynějších schopnostech a všem kolem toho.” Přidám se k ní v přemýšlení nahlas.
Snažím se už nějakou dobu zjišťovat magii pomocí vědy. Někdy jsou dny, kdy se mi něco zadaří zjistit a jindy jsou dny, kdy magie neskutečně zprzní vědu.
Možná kdybych měl lepší prostředky na zkoumání a ne ty, co mám, tak by to mohlo být úplně jiné.
”Mohl bych nám odebrat krev a prozkoumat změny v ní. Ještě bych někde mohl mít výsledky z minula.” Dodám ještě, jak jsem to vlastně myslel. Nemám v úmyslu pokoušet štěstí a opět málem vyhodit do povětří pracovnu.
”A stejně nic nakonec nevybuchlo.” Ohradím se, kdyby to náhodou chtěla připomínat. Jen mi v pracovně shořel jeden stroj, který jsem stihl uhasit, akorát jsme museli strašně dlouho větrat, než jsme z ní dostali veškerý kouř pryč.
Líbí se mi, jak se pomalu vracíme do našeho normálu.
”Nicméně i zatím bez testů mohu říct, že je to opravdu možné, že jsme opravdu tak mocní.” Avšak nemůžu se zbavit pocitu, že přeci jen má žena, je o něco více mocnější než jsem já. Nevadí mi to. Vlastně je díky tomu více přitažlivá a já jsem opravdu ten nejšťastnější muž na světě.
”Takže dovolíš mi, abych ti odebral krev?” Ne, prostě si nemůžu pomoct.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 09. února 2019 19:08
ikonka305885004063.jpg
V přístavu
Zachary

On vždycky tak nějak ví, co zrovna potřebuji. Teď, po prolomení té kletby, je to jako kdybychom skutečně byli jedna duše ve dvou tělech. Stejně jako on tuší věci o mně, tak je tomu i naopak. A nebo prostě jen oba dva potřebujeme to samé. Objetí a chvilku klidu a lidského tepla u sebe. Vděčně se utápím v jeho jistých a vřelých očích. Nejde mi si už představit, jak jsem žila kdy bez něj. Celý můj dosavadní život v těle Sierry Judith von Grimmelshausen se zdá být jen jako sen, život někoho jiného.

"Teď už nás čeká jen všechno spolu," pošeptám mu v odpověď a zoufale doufám, že říkám pravdu. Příliš mnoho důležitých lidí v mém životě příliš rychle a bolestivě odešlo, až zanechali ve mne díru. Kdyby to stejné udělal Zachary, myslím, že by se nenašlo nic, co by tu díru dokázalo naplnit.

Opět se přivinu k jeho hrudi a položím si na jeho rameno hlavu. Potřebuji teď svůj přístav, aspoň na chvilku se přestat kymácet na tom rozbouřeném moři. Zavřu oči a jen poslouchám, jak jeho - nebo snad naše? - srdce bije.

"Já vím, že to společně všechno zvládneme. Jen... teď chvilku potřebuji jen tohle. Pak dopiju čaj a začnu fungovat. Jen je toho strašně moc najednou. Moje uvěznění, jeho útok na Bílou radu, Morganino obětování se, ty mrtvoly..."
šeptám pomalu a útržkovitě do jeho košile. Oči už mám otevřené, ale koukám pouze do minulosti, přítomnost nevidím.

"A ta magie. Tolik magie jsem nikdy necítila!"
uvědomím si a trochu se poodtáhnu, abych se mu mohla podívat do tváře. "V jednu chvíli jsem se i vznášela nad zemí! A to jsem se na to ani nemusela soustředit! Ach, Zachu, to jsme opravdu tak mocní? Znamená to, že teď už nebudou ti zlí stíhat s námi kroky a ne naopak?"

Samozřejmě, že můj mozek postupně přešel opět do pracovního módu, i když jen pozvolna a trochu oklikou. Ale už myslím na to, kolika lidem zvládneme takto pomoci a kolik dobrého zvládneme tak vykonat. A tato myšlenka je právě to, co mě zvládá držet na nohou v jeho náručí.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.25961995124817 sekund

na začátek stránky