Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Damien - 03. května 2022 09:10
fffffff1207.jpg
Opravdu?
Zuli

”Ah, chápu. Ty jedna, mrško.” Poslední slova pronesu s příměsí nejistoty. Nějak nerozumím tomu, co je na té večeři při svíčkách sprostého. (Přišlo mi to jako nejlepší přeložení.) Chci, aby to bylo noc na kterou nezapomeneme a to myslím v dobrém. Jenže následně se mi hlavou začnou míhat ty horší scénáře od toho, že se mi jí nepodaří uspokojit, po ještě horší a to požár nebo o nečekanou návštěvu merzostí.
Sakra.
Jsem ještě nejjistější než jsem byl předtím. Možná jsem se měl vzdělávat sledováním filmů pro dospělé, když byla ještě příležitost. Teď docela pochybuji, že se k něčemu takovému dostanu.
Možná… v tom městě by něco mohli mít. Jenže to by se mi muselo podařit přesvědčit Zuli, aby tam se mnou šla.

”Jo, to bychom mohli.” Docela mně uklidní, že zmiňuje tu možnost, že bychom si ty svíčky mohli vzít. Jenže to by se mi neměla hlavou prohnat představa požáru.
”I když nevím…” Pokrčím následně rameny a chvíli na ní nechápavě hledím, protože jsem pořádně nepochytil to, co říkala.

”No, ehm… jistě.” Raději se pustím do jídla a plně se soustředím na úžasnou chuť připravených vajíček. Je mi jasné, že dlouho nic tak skvělého nebudu jíst.
”Je to vážně výborné.” Dávám patřičně najevo, že jsem s jejím výtvorem spokojený. Někdo by řekl, že je to lepší jak orgasmus. Jenže já si nejsme zrovna jistý, protože jsem ještě něco takového nezažil.
Chtěl jsem jí ještě vychválit, jak je úžasná. Jenže mi tak nějak došlo, že bych jí tím uvedl do rozpaků a bylo by to zase takové divné.
A tak se rozhodnu mlčet a během toho ticha si uvědomuji ten zvláštní klid.
”Nepřijde ti zvláštní, že jsme nikoho nepotkali? Čekal bych, že tu někdo bude.” Podělím se s ní o svůj poznatek, ačkoliv se mi nechce kazit tuto dokonalou chvíli.
 
Azula *Zuli* - 18. dubna 2022 16:38
zuli(1)9756.jpg
Příliš normální ráno
Damien

Pobaveně se zasměji Damienovým rozpakům, když je nachytám při činu. Snažím se ten smích aspoň tlumit, aby si to nevzal příliš špatně. Už takhle vidím, jak v něm rostou rozpaky rychleji než houby po dešti.

"Nevadí mi to, že tak na mě koukáš, jen mě baví si tě dobírat," vysvětlím s dobrou náladou zatímco vyštrachám i pánev a vařečku na ta vajíčka. Což dokážu hned vzápětí, když mi řekne, že až na to dojde, bude tomu předcházet rovnou celá večeře při svíčkách. Cukají mi koutky když k němu vesele brouku: "Oh, talk dirty to me, baby."

Pak na něj rozverně mrknu a pokračuji s přípravou. Já rozhodně nic takového nepotřebuji, ale poměrně rychle mi došlo, že to Damien nejspíš myslel kvůli sobě. Vzhledem k okolnostem. Ehm. Jeho nečekaným okolnostem. Nezvládám se však červenat při představě svíček a toho, co by mohlo a mělo následovat. Ale vzhledem k ožehavosti tématu se přinutím aspoň polknout tisíc a jednu poznámku na přípravné týdenní rituály a očisty a případné svědky za dveřmi. Zaměstnám se hledáním talířů a vidliček na vajíčka. Když to vyskládám na linku vyskládám nakrájené krajíce na bok talíře, než se vrátím k rozpálené pánvičce a začnu s přípravou vajíček.

"Ale jsem si jistá, že si o pár svíček můžeme říct, když se necháme pak vyplatit," dodám nakonec smířlivě, když začnu nandávat vajíčka na talíře. "Ale moc si na tohle vyváření nezvykej. Umím jen tohle, polévku a ohřát konzervu na ohni. A příští snídani děláš ty." Což on ostatně touhle dobou už musí vědět. Ještě jsem byla profík v ohřívání instantních nudlí, ale to v současné době není tak běžné.
 
Damien - 18. dubna 2022 13:58
fffffff1207.jpg
Snídaně
Zuli

"Já ehm… cože?" Sakra, chycen při činu. Tvař se, jakoby nic. Rozhodnu se dívat někam jinam. Třeba na stůl. Ten je vážně ze zajímavého materiálu.
Pak si dlouze povzdechnu. Je mi jasné, že mi to ani v nejmenším nevěří.
"Na mou obranu. Prostě ti to strašně sluší a je to tak normální." Nicméně, vezmu si od ní nůž a dám se do krájení chleba. Jsem rád, že můžu být užitečný a čím dřív to udělám, tím rychleji si ji budu moct zase prohlédnout.
"A jinak pokud k tomu dojde, tak to nebude jen drink, ale začne to pořádnou večeří u svíček." Podělíme se o svůj plán, který mám na ni překvapený.
Chci, aby to prostě byla nezapomenutelná noc.
Je mi naprosto ukradené, že jsme v probíhající apokalypse, kde nám každý den hrozí smrt. Možná právě proto, to chci mít hezké.
Doufám, že to Zuli pochopí.
 
Azula *Zuli* - 18. dubna 2022 09:48
zuli(1)9756.jpg
Snídaně
Damien

Přikývnu na jeho rozhodnutí ohledně vajíček. Souhlasím s tím. Je třeba využít komfortu, co tu je, protože se nám ho zase dlouho nedostane, to je mi jasné. Vytáhnu tak plato vajec, které je každé jinak barevné a jinak veliké. Důkaz o tom, že si zde drží slepice a jsou schopni si něco vyprodukovat sami.

"Jo, protože míchaná vajíčka jsou takový kulinářský počin," pronesu pobaveně, když začnu vajíčka rozkřápávat do misky. Dostala jsem se k rozbití vajíčka čísla šest, když Damien pokračoval v mluvení. "Zásob bychom měli mít dost, až odsud odejdeme, takže proč ne. Za mě to pořád platí. Ale než vyrazíme na cestu, musíš se ještě trochu uzdravit. Jsem si jistá, že když se nic extra neposere tady, tak tu budeme moct pár dní zůstat, než se dáš do kupy, abys mohl táhnout svůj bágl. A třeba i ten můj." S poslední větou na něj mrknu s pobaveným úsměvem na tváři.

Začnu míchat vajíčka, když si všimnu, jak na mě Damien upřeně zírá. Docela začínám chápat to vykreslení v animovaných filmech, jak někdo nad někým slintal. Damienovi fakt chyběla už jen ta slina. Jinak výraz byl dost podobný. Rozhodně mě to nepohoršuje. Jen maličko pobaví.

"Jen, že jsi tak hezkej, tak tě chci varovat, že jsem ozbrojená. Takže pokud mi začneš dělat něco z toho, dokud mi nekoupíš aspoň drink, tak se budu bránit," pronesu pobaveně. A na důkaz svých slov vytáhnu nůž, co měli v šuplíku a kus včerejšího chleba, co tu měli. Pak to přesunu k němu. "Na, máš moc energie. Tak pracuj." Zaúkoluji ho něčím, co může dělat i v sedě, zatímco začnu hledat sirky na plynový vařič, co tu mají snad jen zázrakem.
 
Damien - 17. dubna 2022 12:45
fffffff1207.jpg
Snídaně
Zuli

Velice si vážím toho, že nepoukazala a nějak nekomentovala to, jak mně cesta do blbé kuchyně vyčerpala. Oba dva jsme moc dobře věděli, že na tom stále nejsem nejlépe, i když se to mnohem lepší.
Jen jsem potřeboval ukázat, že kdyby měl někdo v úmyslu přeci jen jít po mně, tak že se jen tak bez boje nedám. Nemůžu za to, že jsme nikoho nepotkali.

"Pokud by se tu našli vajíčka. Tak vzhledem k tomu, jak je náročné se k nim dostat. Tak bych byl pro ně." Navrhnu.
"Navíc od tebe jsou naprosto úžasná." Je to zvláštní pocit se jen tak bavit o jídle a tvářit se, že nám nic nehrozí. Nemyslet na to, že má v plánu udělat šílenost, aby mi pomohla. Při které bude hodně riskovat.
Jenže v opačném případě bych udělal to stejné. Ignoroval bych všechna rizika, která by mně to stálo, abych ji mohl zachránit.

"Doufám, že až se to podaří…" Rezignoval jsem ohledně protestů, jak je to náročné a beru to už jako fakt. Zároveň se snažím nemyslet na ty špatné scénáře a doufat v to nejlepší. Nic jiného mi, jak to tak vypadá nezbývá.
"Tak budeme mít chvíli klidu, abychom si mohli užít tu dovolenou. Fakt bychom to potřebovali."
Naprosto přitom upřeně jako ostříž sleduji Zuli při přípravě snídaně. Vypadá přitom tak neskutečně sexy.
Kdo by kdy řekl, že by ho mohla přitahovat příprava míchaných vajíček.
Asi jsem se zbláznil…
 
Azula *Zuli* - 17. dubna 2022 12:21
zuli(1)9756.jpg
Ticho, nebo nedostaneš snídani
Damien

Nedivím se, že Damien není nadšený z toho plánu. Já sama vím, že to bude docela určitě nebezpečné a že to má spoustu možností, jak se to může pokazit. A vsadila bych klidně svoje poslední jídlo na to, že ono se to nějak pokazí. Takový už život je. A mám pocit, že ten můj obzvlášť. Vždy, když se mělo něco v mém životě uklidnit, nebo vyřešit, dostala jsem se jen a jen do více problémů. A když se to vyeskalovalo nejvíce, objevil se Damien a zachránil mě před ošklivou smrtí rukou pekelníka. A právě kvůli tomu, to musím udělat, i přes ty všechny varovné značky.

"Hele, i posledně se mě Temnota docela bála, takže už bude slabá. A já si nějak poradím, tak jako vždycky," pokrčím rameny a tvářím se, že se vůbec toho střetu nebojím. Nebo aspoň ne tolik jako se ve skutečnosti bojím. "Na improvizaci jsem fakt skvělá," dodám a vesele na něj mrknu.

Všimnu si toho, jak malátně chodí po pokoji, ale když vyjdeme z pokoje, uvidím, jak se snaží vypadat víc v pohodě. V rámci tohoto představení pro případné lidi, co bychom potkali cestou, ho tak nechám jít samotného a v duchu oceňuju jeho snahu. Schvaluji jeho postup, i když si říkám, jestli jsem mu jídlo neměla donést nahoru. Jsem ráda, že jsme nakonec nikoho nepotkali a že je kuchyně prázdná. Damien si tak unaveně sedne na židli a já v něm snadno vyčtu, jak moc sil ho to stálo. Další důvod, proč opravdu je třeba, aby se Damien mohl klidně vyspat a vyležet se.

"No, řekla bych, že to vidím na míchaná vajíčka, nebo chleba s ... máslem? Co chceš?" zeptám se Damiena přes rameno, když prohledávám skříně a tvářím se, že jsem si jeho únavy nevšimla. Určitě nepotřebuje to připomínat.
 
Damien - 16. dubna 2022 19:04
fffffff1207.jpg
Nebo dřív umře
Zuli

Oba jsme na to měli svůj specifický názor. Samozřejmě, že za to z velké části mohou léky a fakt, že si mně vzali do parády. Na druhou stranu, kdyby nebylo jí, tak bych se pořádně nevyspal. Už od dětství známe, že spánek léči a tak vůbec. Díky ní jsem se skvěle vyspal. Takže kol a kolem, máme pravdu oba dva. Nic z toho však neřeknu. Nevypadá, že by něco takového chtěla slyšet.
”S tím počítám.” Mrknu na ní. Jen bych byl docela rád, kdyby se nám dlouho nic nestalo. Což její následná slova ohledně toho, co je v plánu, docela vylučují.


”Takže jsem slyšel dobře.” Povzdechnu si. V mém hlase je slyšet, že se mi to ani v nejmenším nelíbí. Včera jsem vůči tomu tolik neprotestoval, protože jsem nebyl úplně v pohodě a to nemyslím jen z fyzického hlediska. Ale dost se mnou zamávali informace kolem mého otce, matky a prostě to všechno. Ještě když si na to vzpomenu, tak se mi tomu moc nechce věřit.
Na druhou stranu, jak řekla Zuli, jsou to hříchy našich rodin, ne naše. Jen se musím s tím naučit být v pohodě nebo se tak jen tvářit.

”Ale co bude s tebou? Budeš v pohodě? Mně se to nelíbí.” Zavrtím hlavou. Ani trochu se mi to nelíbí.
”Ale jo, bude lepší, když se nasnídáme a zkusíme se ho přímo zeptat.” S tím se popojdu pár nejistých kroků, ale jen co vyjdeme z pokoje, tak jsem narovnanější. Snažím se na sobě nedat znát slabost a prostě se tvářím sebevědomě. Nechce se mi věřit za každou cenu tomu, že když je do toho zapletený můj otec, tak jsme v pořádku.
Nechám se vést Zuli do kuchyně, kde máme štěstí a nikdo tady není. Takže se můžu bez problémů svalit na židli. Ta chůze byla poměrně vyčerpávající a zdá se, že nejsem úplně fit.
 
Azula *Zuli* - 16. dubna 2022 12:52
zuli(1)9756.jpg
Ranní ptáče dál doskáče
Damien

Pobaveně odfrknu, když prohlásí, že není tak úplně blonďák. Polknu dost vtipů na blondýny a místo toho se zvednu a připravuji se na další den. Rukama si prohrábnu vlasy, abych je mohla považovat za upravené. Naštěstí místní podmínky jsou natolik divoké, aby na toto téma nebyly příliš velké nároky. Naštěstí mám vlnité vlasy, a tak jejich vlnky dost neupravenosti zakryjí.

"Já bych řekla, že tě spíš vyléčila ta koňská dávka antibiotik a dalších věcí, co do tebe napumpovali," ušklíbnu se a automaticky se to snažím zahrát do autu. Tahle slova neumím brát vážně. Neumím tomu věřit a vlastně mě i trochu děsí, že by to mohl myslet vážně.

"Jo, neboj, já si to všechno vyberu," ujistím ho, když mi děkuje. Přece jen, od toho se máme ne? Abychom se na toho druhého mohli spolehnout. "Je to lepší. To rameno už je téměř bez omezení." Ujistím ho o zranění, co jsme řešili včera. Přijde mi to, že rozhovor a včerejší masírování se odehrávalo tak před pár týdny a ne včera. Ale tak to s časem v tomhle světě bývá. Utíká rychle a pomaleji, než si člověk uvědomuje. Po očku sleduju, jak se posadil na posteli a jak se zvedá. Oddechnu si, že je schopen se už sám pohybovat. Uleví se mi, že jsme udělali dobré rozhodnutí, nechat ho tu ošetřit. I když nás to stálo dost z odměny.

"John umíchá nějaký lektvar díky němu se dostanu do tvého snu, nebo co. A najdu a zničím zbytek Temnoty v tobě," začnu mu odpovídat a jsem ráda, že řešíme něco konstruktivního. Povím mu tu zkrácenou verzi. "Dal mi přísahu, že se o tebe postará do doby než se vrátím, takže mu můžeme věřit. Nejméně do té doby. Do detailů jsme moc nezabíhali. Asi k tomu sám něco řekne, až ho uvidíme. Hádám, že ten lektvar by měl být už hotový. Tak se půjdeme nasnídat a po tom ho zkusíme najít a začít to řešit, hm?"
 
Damien - 16. dubna 2022 10:14
fffffff1207.jpg
”Nejsem čistej blondýn.” Zamumlám nesrozumitelně svou naučenou odpověď. Stále mám však zavřené oči, ještě nejsem schopen opustit svůj dokonalý vysněný svět. Kde je v něm všechno mnohem jednodušší. Je to tak těžké to místo opustit.
Jenže, když mi její ruka z té mé vyklouzne, jako kdyby spadla opona. Všechno zmizí a já jsme následně nucen otevřít oči. Pohled na ní, mi však vykouzlí úsměv na tváři. Nezmizela. Je tu se mnou stále.
Není to s ní tak jednoduché jako v tom snu, ale je na ní vidět, jak se snaží. A to mi stačí…
”Tvoje blízkost je úžasný lék.” Odpovím jí a se zaujetím v očích si ji prohlížím. Je mi jasné, že spát v tak těsné blízkosti, kdy nás nedělí spacáky či cokoliv jiného, to pro ní muselo být náročné. O to víc si toho vážím, co pro mně udělala.
”Děkuji ti… Jak je tobě?” S tím se posadím a začnu se také pomalu oblékat. Cítím se mnohem lépe, než předchozí den. Stále jsem solidně zmlácený, ale ten spánek mi asi hodně prospěl.
”Včera jsem asi moc dobře nevnímal, co máte v plánu s Johnem udělat. Mohla by si mi to zopakovat.” Požádám jí. Mám sice nějaké tušení, ale rád bych si ověřil, že jsem to skutečně slyšel. Nerad bych, kdyby Zuli kvůli mně zase riskovala.
 
Joleene "Jo" - 14. dubna 2022 23:21
joleene6101.jpg
To říkáš, protože jiné než šílené nápady nemáme
Mal a Ziky

Na zlomek vteřiny mám pocit, že Ezechiel ví o mé obavě z křídel, a proto takto svou pichlavou poznámku formuloval. Ale odmítám se tu krčit a kňučet strachem před démonem. Už tak stačí, že viděl to, co bylo doteď. A proto nasadím svůj nejlepší úsměv a ležérně se natáhnu pro vodu.

"Něco takového. Protože mám fakt dobrej drsňáckej pohled," řeknu nejdřív vtipem a mrknu na Zikyho a Mala a ignoruji přitom Malovo pokus Zikyho omluvit. "A taky, že pokud jsou tak dobří, aby ochránili město přes merzostmi, tak umí pohled do duše. Stačím já, Carlos a nebo Mal. Takže Ziky, uklidně si doma, vyčisti okna, je možné, že tě čeká návštěva." rýpnu si do něj nazpět.

"A ano, zní to příliš jednoduše, ale o to jde. Kdykoliv jsme vymýšleli cokoliv komplikovaného, tak se to posralo. Takže razím názor, že dokud nemáme lepší nápad, stačí takovýhle přímočarý a jednoduchý. A až se to pokazí, tak se přizpůsobíme. Nehledě na to, že budeme mít čas ještě nad tím víc přemýšlet, až najdeme Carlose a až tam půjdeme."

Napiju se z lahve s vodou a dám si načas s jejím zavíráním, když přejdeme na téma dalšího šíleného nápadu. Uznávám, že jich je teď nějak hodně. Pokrčím pak rameny a odložím lahev stranou. Prostě si získávám čas a také nenápadně zkouším, jak moc se mi zlepšili moje pohybové schopnosti. Čekám, kdy přijde nějaká bolest.

"Samozřejmě. Na druhou stranu, Hermína to taky přežila a to byla jen obyčejná mudlovská čarodějka," zazubím se na úpícího Ezechiela. Jo, už mi začínalo být značně lépe. A mám takové podezření, že jen odpočinek za to nemůže, ale že šlo hlavně o společnost. Vděčně stisknu Malovo ruku, když se přidá na mou stranu a začne hledat bezpečné místo, na kterém bychom se se Zikym shodli.

"Jo, máš pravdu. Uvidíme, až se s nimi potkáme," ustoupím nakonec taky i já, to aby se neřeklo, že si neumím hrát s ostatními. "Ano, asi bych s nimi jako první chtěla mluvit já. Vysvětlím celou situaci a kdyby se to nějak podělalo, vždy budu mít skvělé komando na záchranu," dodám a mrknu na něj. Jeho ruku nepouštím.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.26227307319641 sekund

na začátek stránky