Další stopy… jo jasně
Cat

”Fajn. Tak ať to stojí za to.” Zabručím jako správný medvěd, kterým skutečně jsem a povzdechnu si. Kdyby o tomto výletu její bratr věděl, tak by mě asi na místě zabil. I když si osobně myslím, že bych v přímém boji zvládl zabít já jeho. Nicméně nemusí se to dozvědět a můžeme se tak vyvarovat onomu zkoušení měření sil. Chovám k tomu chlapovi jistou úctu a dalo by se říct, že bych ho mohl nazvat i přítelem, kdybych chtěl. Nicméně já přátele moc nehledám.

Nemůžu si pomoct, ale začíná mi to zavánět pořádným průšvihem.
”Lokalizační kouzlo… chm…máte všechno, co je k tomu potřeba?” Zeptám se, protože celkem doufám, že má všechno potřebné u sebe, jelikož se mi lítat po nákupech moc nechce. Nesnáším města a jejich ruch. Snažím se tomu vyhýbat a občas si sice zajdu nakoupit, ale to se jedná spíše o nákup, který mi vydrží na měsíc. A tam kde bydlím, tak tam je to malý krámek.

A pak řekne ta slova, která mé pochybnosti o tom, že to není ani v nejmenším dobrý nápad, naprosto dokonale utvrdí.
”Je to stejné, jako v případě… co by se mohlo stát, když půjdu na jistou adresu do opuštěného skladiště.” Ne, nemůžu si pomoct. Sama si o to řekla tou svou řečnickou otázkou.
”Jak moc dobře toho svého strýčka znáte?” Vyzvídám. Přijde mi prostě divné, že neví, kde přesně bydlí. Samozřejmě, že je tu možnost, že se často stěhuje. Nicméně v době, ve které se nacházíme, by mohla mít na něj aspoň číslo.
”Opravdu, jste si jistá, že je to dobrý nápad?” Jsem bodyguard, je mou povinností mít pochybnosti ohledně ostatních a přemýšlet nad tím, že by jí všichni mohli jít po krku. Tak se udržuje klient naživu.
”Povím vám, všechno mi říká, že je to naprostá blbost a že se opět akorát jen nakráčí do pasti. Ale taky mi něco říká, že jste neskutečně tvrdohlavá žena a že tam stejně půjdete, ač se mnou či beze mně… takže budu rád, když se mnou.” Shrnu to nakonec celé a dlouze vydechnu. To bude ještě stát za to.
Věřím, že jiní by na mém místě z přítomnosti, tak krásné tvářičky chrotali blahem a nejspíše by se prali o to, kdo bude mít čest jí stát po boku… já bych jim to s úsměvem přenechal. Nechápejte mně špatně… je to krásná a přitažlivá žena. Ale u takových žen, to zavání problémy.

Plánování
Joleene

”Nemůžu si pomoct, ale to, že se proměníš v nějakého robo-anděla pomsty, zní tak sexy.” Nesnáším vážné chvilky a tak jsem se rozhodl je pokazit. Maličko tím skočil do řeči krásné andělky, kterou nemůžu políbit.
Byl jsem obdařen káravým pohledem od slepce, aspoň tak mi to přišlo. Pokrčil jsem rameny, což bylo asi bezpředmětné a zatvářil jsem se naprosto nevinně na andělku.
Nalil jsem jí další skleničku, jak si přála.
”Počítej se mnou. Zachráním ty jejich zadky.” S tím pozvednu skleničku na náznak přípitku.

”Abych byla upřímná, tak nemám nejmenší tušení. Otec se moc nedělil o to, co všechno dokážou jeho výtvory. Takže všechno je možné. S tím bychom měli počítat.” V hlase Gabrieli je znatelná frustrace, což se jí ani v nejmenším nedivím. Musí to s ním být náročné. Ten chlap je nevyzpytatelný. Samozřejmě… co chci, je to samotný Bůh. Stvořitel a tak dál.
Ostatní se nějak víc k řeči nemají. Nedivím se jim, s něčím takovým se ještě nesetkali.

”Prostě se mnou počítej, že se postarám o tvé chlapce.” Rozhodnu se, že je zbytečné to dál hrotit.
”Takže částečný plán bychom měli. Spousta dalšího se uvidí, až budeme na místě. Fajn… teď by mně jen zajímalo, kdy to celé provedeme?” Myslím, že nejsem jediný, kdo by rád věděl, kdy se budeme pokoušet zachránit svět před dvěma šílenci.

Ano, normální život
Sierra

”Dobrá. Pokud tě to udělá šťastnou, tak můžeme. Abych pravdu přiznal, už jich mám pramálo, takže se to i hodí.” Pronesu s úsměvem, kterým se jí snažím podpořit. Sice mě to maličko zaskočilo, že by se chtěla věnovat práci, ale tak proč ne. Pro mě je hlavně důležité, že budu s ní.
”Ale všechno popořadě. Takže nejdříve udělám ten čaj.” S tím se vydám do kuchyně, aby postavil na něj vodu. Smíchám pár bylinek, o kterých vím, že mají uklidňující a mysl pročišťující účinky. Nechám na ní, jestli mě bude následovat nebo půjde nejdříve do pracovny něco vymyslet.
Necítím se vůbec unavený a může si všimnout, že na mně není ani škrábanec, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Dokonce i sádru nemám na ruce, jako kdyby se sama ruka zahojila díky tomu, že byla kletba prolomena.

”Napadá tě nějaká mast, kterou bychom udělali jako první?” Zeptám se jí se zájmem a položím před ní hrnek s čajem. Rozhlédnu se přitom v naší pracovně zda máme všechno potřebné.
”I když nejdříve bych sepsal nějaký seznam toho čeho máme málo, abych následně mohl dokoupit věci do zásoby.” Navrhnu, jako první věc, ještě než se do něčeho velkého pustíme. Začnu se rozhlížet po zásobách.

Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to opravdu zvláštní. Možná jsem si představoval události po zlomení kletby jinak. Nechápejte mně špatně, nejsem zklamaný… nýbrž je to prostě divné. Doposud jsme měli obavy o tom, jestli se dožijeme zítřka a teď to vypadá, že se dožijeme i možného stáří. Neměli bychom to nějak oslavovat? Víc se radovat? Přijde mi, že moje budoucí žena, tomu stále není schopná uvěřit a myslí si, že je to celé jen pouhý sen a objeví se tu někdo, kdo to celé pokazí.
Je to pochopitelné. Sám mám jisté obavy, ale na druhou stranu musím být ten silný, o kterého se může opřít… a tak se snažím, co mi síly stačí.

Plánování nenaplánovatelného
Simon, Gabriela a spol

Je to pěkný pocit, když lidé kolem vás s vámi projednou souhlasí, nemnou si zoufale obličej, když jim předkládáte plán, a dokonce jsou i nadšení, když je zapojuji! Je to docela opojný pocit. A vzhledem k tomu, že jsem dostala nový náhled na smrtelnost a prchlivost života, tak si takové pozitvní a hezké věci užívám plnými doušky. Tedy ty věci, co mohu...

"Skvělé," usměji se na Gabrielu vesele, když souhlasí s mým plánem. Navzdory tomu, o kolik jsem jí toho vlastně připravila, si jsem jistá, že jsem jí nesebrala dobrý úsudek a kritické myšlení.

A proto docela uvítám i její připomínky ohledně mého nasazení do hry od Černého, a co z toho vyplývá. Dopiji skleničku a otřu si kousek rtů palcem. přikývnu zamyšleně hlavou a vážně zvažuji, co by to pro nás mohlo znamenat.

"Dobře, takže budeme počítat s tím, že až budu v jejich hlavě, proměním se na robo-anděla pomsty a priorita pro mě budou ti dva a jejich zničení," shrnu Gabrielina slova. "Tudíž můj úžasný bodyguard, který mi určitě ještě jednu sklenku naleje, si bude muset vzít na starost to, že dodržíme náš stejně prioritní druhý úkol. Mala a Rafa dostat z hlavy. Ale snad by stačilo prostě vypnout toho, co ty hry pořádá, když přijde o schopnost, tak teoreticky by se nikomu už nic nemělo stát z jeho vůle. A třeba - ale o tom si nejsem vůbec jistá - bych to měla celé pak ovládat já, ne?" navrhnu a ptám se jich na názor.

Přitom se natáhnu pro další plátek pizzy. Slastně se do ní opět zakousnu. Jak říkám, umím si teď věci vychutnávat.

"Nějaké další problémy na co bychom měli myslet? Krom toho druhého bratra?"

Najít další stopy
~O'Connor~

Kdyby se pan bodyguard nechoval jako idiot, mohla bych o něm říct, že je pohledný. Takhle mě na něj každý pohled spíš štval a hlavním důvodem bylo, že jej na mě poštval brácha. Neměla jsem v úmyslu se vracet domů. Ne, dokud nenajdu nějakou stopu ohledně zmizení rodičů. Ať už tohle byla schválně nastražená past, na všem je zrnko pravdy a přece jenom otec pocházel z Ameriky.

Nasedla jsem do auta a jeho otázka mě trochu překvapila. Čekala bych, že mi na rovinu řekne, že mě veze na letiště. Mohla jsem mu oblbnout mysl a pak by dělal všechno, co bych si přála. Nicméně taková magie potřebovala složku vášně a já se nedokázala přenést přes rozhořčení a děsila mě představa, že bych se před ním musela svlékat nebo nějak odhalovat.

Chvíli jsem přemýšlela, a pak mě napadlo: "Kaetenay, můj strýček! Co vím, tak teď bydlí tady v Chicagu." Pokud jsem si dobře pamatovala, tak se strýček ujal otce, když byl na útěku. To jediné mi byl otec schopné říct a o dalším odmítal mluvit, ale našla jsem dopisy a ty měly adresu právě tady. Nicméně mě tehdy nenapadlo, že bych si měla zapamatovat víc než jenom název města. Bohužel jsem si obsah nestihla přečíst, protože mě načapala mamka. "Nevím kde přesně, ale lokalizační kouzlo je hračka," zazubila jsem se. "A navíc," podívala jsem se na O'Connora, "co by se mohlo stát, hm? Je to rodinný přítel."

Nuda? Já se začínám nudit!

Andras? No toho mi byl čert dlužen. Raději tohodle vyzáblého pacholíka. Dokonce raději řádící Irace. Jediná, kdo slyšel moje myšlenky a cítil moje rozpoložení, byla démonka, kterou jsem pořádně naštvala a teď se neměla k činu. Někdy je lepší si s démony nezahrávat, říká démon.

Zachovat nic neříkající masku pro mě není složité. Spíš mě to pobaví a nedopřeju Elxarovi zadostiučinění, že by mě to nějak zasáhlo. Jsem na Raye hrdá, a pokud se odsud dostaneme, dopřeju mu cokoliv, co si bude přát.

"Určitě víc než ty," ušklíbla jsem se. "Máš plno keců a k ničemu se nemáš," pokusit se jej vyprovokovat? Ať mi nějak ublíží? Bavila bych se nad tím, jak by si jej podal Andras. Mít možnost jej kopnout, tak to dávno udělám.

Plánování
Joleene

Máš smůlu, zlato. Já nikdy neprohrávám. Oplácí jí vzdorně moje tvář. Až bude někdy více času, tak si s ní rád zahraji zírající hru a ten, kdo dřív uhne pohledem pohraje. Zajímalo by mně, kdo by byl vítěz. Protože já se jen tak snad nevzdám… Nemluvě o tom, že do těch jejich očí, bych byl schopen se dívat neustále.

Zdá se, že začínáme mít plán, který se mi mnohem líbí než ten předchozí od toho človíčka a když se podívám kolem sebe, tak nejsem jediný. V něm bylo až moc smrtí a to nejen nepřátel, ale i našich. Nechápejte mně špatně, nebojím se smrti, vzhledem k tomu, kdo je moje matka. Ale prostě líbí se mi to, jak to je. Zvykl jsem si na to.

”Už jsem čekala, že se nezeptáš. Samozřejmě se mnou můžeš počítat. Zní to opravdu rozumně.” Pronese Gabriela rozhodně. Opět v ní vidím tu andělskou válečnici, kterou skutečně je.
Během toho, co pokračuje v plánování, tak si vychutnávám už třetí dílek pizzy. Je to skutečná slast. Budu muset od Gabrieli zjistit, kde to objednala a taky s tím začít.

Gabriela nespokojeně zamručí.
”Budu tě muset v tomto bodě zastavit.” Vzhledem k tomu, že ještě dojídá kousek pizzy, tak jí je hůř rozumět. Když to sousto konečně dožvýká a napije se, tak se na její tváři objeví zamračený výraz.
”Černý ti dal dar, abys ho použila. Až budeš v jejich hlavě, tak se tě nikdo nebude ptát na názor. Máš v sobě zbraň, která se ve správné chvíli spustí. Tak fungují jeho hračky. Jako bomba na dálku. Budeš jeho Trojský kůň.” Ani v nejmenším se mi nelíbí, co Gabriela říká, ale je na ní vidět, že to myslí smrtelně vážně.
”Jakožto Jeho levá ruka vím čeho všeho je schopný, aby docílil toho, co chce.” S tím se dopřeje pár pořádných loků piva.

Zatraceně. To zní opravdu na hovno.

Normální život?
Zachary

Opravdu moc mu chci věřit. Snažím se spojit s jeho vírou v náš již klidný dobrý konec, ale cosi ve mne tomu stále zdráhá uvěřit. A doufám, že to něco je jen paranoidní část mne, jenž je daleko od pravdy. Jedno ale zůstává faktem. Stalo se toho až příliš na to, abych se mohla tvářit šťastně. Ne, hlavu mám plnou těch hrůz, co jsem viděla. Takže mne nenadchnou ani myšlenky na svatbu.

Chvilku mlčím než mi dojde, co vážně potřebuji udělat. Pracovat.

"Co kdybychom si udělali uklidňující čaje a začali připravovat nějaké lektvary? Léčivé, hojivé, masti, co pomůžou a nikdy jsme se k nim neměli? A nějaká kouzla? Máme teď mnohem více sil než předtím. Mohli bychom zkontrolovat a vylepšit vše, co máme jako ochranu našeho domu. A pak, až se malé probudí, tak se budeme věnovat jim. Co ty na to?" řeknu téměř nesměle.

Obávám se, že mu to bude připadat hloupé. Ale já bych opravdu nevydržela vybírat si svatební šaty, nebo vybírat místo, či datum obřadu.

"Ruce se zabaví a mysl vyčistí," vysvětlím raději svému nastávajícímu. "Ale jestli jsi vyčerpaný, lehni si, taky sis užil svoje na té stavbě. Já se sama zabavím. "

Pohladím jej po tváři a starostlivě si jej prohlížím. Má například tu sádru, co mi předtím říkal ten jeho kolega? Vypadá pomlácený? Unavený? Vystrašený?

Plánování
Spolek sebevrahů a hlavně Simon

Jedno obočí mi vyletí nahoru a koutek úst se pobaveně zvedne.

Jasně, prostě uznej prohru, prozrazuje moje tvář.

Je to opravdu osvěžující si někoho dobírat, kdo to s přehledem bere. Poslední muž, do kterého jsem rýpala mě poslal proti Golemovi. A podívejte se na mě, svoje chyby asi opakuji. Nejspíš jsem tajně vědec a dělám pokusy v triplikátu...

Ale nemůžu si pomoc, ale jeho vzorný pohled mě strašně přitahuje. Možná kdybych se nad tím dokázala pořádně zamyslet, tak mi dojde, že Simon zobrazuje něco, co teď potřebuji - sebejistotu, sílu a nebojácnost. A nebo něco takového. A nebo taky ne a jde mi jen o jeho tvářičku a ten zbytek.

"Ano, ano, jsem s tím obeznámena," pousměji se na doktora, ale pohledem se opět vrátím k upírce.

Nevím, zda souhlasila tak samozřejmě, protože je zapálená pro naši věc a nebo zda tuší, že ji zkouším, abych věděla, zda si zaslouží mou důvěru.

Zatímco čekáme na pizzu, tak si vychutnávám druhou sklenku whiskey. Nespěchám. Jen Pětka tuší, kolik takových požitků si budu moci dovolit než se to celé nějak posere fatálním způsobem. Takovým, že ani Černého dotyk to nespraví. Nevědomky mi opět sklouzne pohled k Simonovi.

"Ještě bych chtěla, aby nešla Joleene sama. Gabrielo, mohla bys jít s ní? Bude to působit důvěryhodněji a nikdo neví, co se stalo v tělocvičně, kromě lidí tady," pousměji se na ni. Nesnažím se jí nijak shodit kvůli tomu polibku. Na dobírání tady mám Simona. Osobní bodyguard co chrání ostatní před mým popichováním.

"Ale hlavně nám shází způsob, jak je zlikvidovat. Ano, dostaneme se nejspíše takhle k nim. Simon možná dokonce i do arény, když se to posere, ale jak umlčet Boží hlas? Jak paralyzovat toho, co všechny v hlavě vězní? Vím, že se přemýšlelo o nějaké bombě, ale byla bych raději, kdybychom k tomu nemuseli přistoupit... Brala bych to jako úplně poslední možnost. Což bych stejně mohla být já. Díky dalšímu daru se mu můžu snadno dostat do hlavy, ale nechci jej použít, dokud nebude nejvyšší nouze. Přemýšlela jsem, že bychom je mohli se Simonem nalákat někam, kde bychom mohli spustit nějakou magickou past, která jejich magii, nebo aspoň toho magora s obludáriem zdiskredituje..."

A to už si vychutnávám asi druhý dílek pizzy. Lahoda.

Plánování
Joleene

Do prčic… co to se mnou je? Nějak to přestávám mít pod kontrolou. Napadne mně, když se mně dobírá ohledně toho, jak jsem nazval svoji máti.
”To není můj výmysl. Často to o sobě říká. Všichni čekají, kdo ví co děsivého… a pak se ukáže ona.” Pokusím se to vysvětlit na svou obranu. Jo, fakt mně dostala.
Mohu si oddechnout, že se rozhodne nepotkat se s mojí máti. Samozřejmě, že jí naprosto chápu a matka by jí nic neudělala. Ale jsem opravdu rád.
A pak ve chvíli, když jí znovu nalévám panáka, tak si opět rýpne.
No nevím, kdo mi před chvíli říkal, abych se netvářil sexy a nesundával si tričko. Pohled jí oplácím, dokonce skleničkou naznačím přiťuknutí a napiju se. Je na mně vidět, že to se mnou ani v nejmenším nezamávalo. Však ještě uvidí, čeho je schopný pouhý syn Války a Smrti. Na tu chvíli se neskonale těším.

Její pozornost se obrátí na upírku.
”Jasně. Počítej se mnou.” Zasalutuje přitom jako nějaký voják.
”Na to, abych udělal lektvar, budu potřebovat vaše vlasy, krev a sliny.” Vloží se do toho alchymista, který po celou tu dobu mlčel a tiše seděl na svém místě u stolu.

Po chvíli se ozve zvonek, oznamující příchod poslíčka s pizzou. Gabriela hbitě vyskočí na nohy a vydá se na hrdinou výpravu ke dveřím pro jídlo.
Netrvá to ani pět minut a je zpátky s horou krabic, plné pizzy a ta vůni se všude krásně rozline. Vezmu si spokojeně svou a s chutí se do ní pustím.
”Takže návnada by byla. Odlákání pozornosti taky.... a co nám ještě schází?” Shrnu si to nahlas, když dojím první trojúhelníček.