Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Zachary Cooper - 27. ledna 2019 21:49
danielditomasso077256.jpg
Ano, normální život
Sierra

”Dobrá. Pokud tě to udělá šťastnou, tak můžeme. Abych pravdu přiznal, už jich mám pramálo, takže se to i hodí.” Pronesu s úsměvem, kterým se jí snažím podpořit. Sice mě to maličko zaskočilo, že by se chtěla věnovat práci, ale tak proč ne. Pro mě je hlavně důležité, že budu s ní.
”Ale všechno popořadě. Takže nejdříve udělám ten čaj.” S tím se vydám do kuchyně, aby postavil na něj vodu. Smíchám pár bylinek, o kterých vím, že mají uklidňující a mysl pročišťující účinky. Nechám na ní, jestli mě bude následovat nebo půjde nejdříve do pracovny něco vymyslet.
Necítím se vůbec unavený a může si všimnout, že na mně není ani škrábanec, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Dokonce i sádru nemám na ruce, jako kdyby se sama ruka zahojila díky tomu, že byla kletba prolomena.

”Napadá tě nějaká mast, kterou bychom udělali jako první?” Zeptám se jí se zájmem a položím před ní hrnek s čajem. Rozhlédnu se přitom v naší pracovně zda máme všechno potřebné.
”I když nejdříve bych sepsal nějaký seznam toho čeho máme málo, abych následně mohl dokoupit věci do zásoby.” Navrhnu, jako první věc, ještě než se do něčeho velkého pustíme. Začnu se rozhlížet po zásobách.

Nemůžu si pomoct, ale přijde mi to opravdu zvláštní. Možná jsem si představoval události po zlomení kletby jinak. Nechápejte mně špatně, nejsem zklamaný… nýbrž je to prostě divné. Doposud jsme měli obavy o tom, jestli se dožijeme zítřka a teď to vypadá, že se dožijeme i možného stáří. Neměli bychom to nějak oslavovat? Víc se radovat? Přijde mi, že moje budoucí žena, tomu stále není schopná uvěřit a myslí si, že je to celé jen pouhý sen a objeví se tu někdo, kdo to celé pokazí.
Je to pochopitelné. Sám mám jisté obavy, ale na druhou stranu musím být ten silný, o kterého se může opřít… a tak se snažím, co mi síly stačí.
 
Joleene "Jo" - 27. ledna 2019 18:03
joleene6101.jpg
Plánování nenaplánovatelného
Simon, Gabriela a spol

Je to pěkný pocit, když lidé kolem vás s vámi projednou souhlasí, nemnou si zoufale obličej, když jim předkládáte plán, a dokonce jsou i nadšení, když je zapojuji! Je to docela opojný pocit. A vzhledem k tomu, že jsem dostala nový náhled na smrtelnost a prchlivost života, tak si takové pozitvní a hezké věci užívám plnými doušky. Tedy ty věci, co mohu...

"Skvělé,"
usměji se na Gabrielu vesele, když souhlasí s mým plánem. Navzdory tomu, o kolik jsem jí toho vlastně připravila, si jsem jistá, že jsem jí nesebrala dobrý úsudek a kritické myšlení.

A proto docela uvítám i její připomínky ohledně mého nasazení do hry od Černého, a co z toho vyplývá. Dopiji skleničku a otřu si kousek rtů palcem. přikývnu zamyšleně hlavou a vážně zvažuji, co by to pro nás mohlo znamenat.

"Dobře, takže budeme počítat s tím, že až budu v jejich hlavě, proměním se na robo-anděla pomsty a priorita pro mě budou ti dva a jejich zničení,"
shrnu Gabrielina slova. "Tudíž můj úžasný bodyguard, který mi určitě ještě jednu sklenku naleje, si bude muset vzít na starost to, že dodržíme náš stejně prioritní druhý úkol. Mala a Rafa dostat z hlavy. Ale snad by stačilo prostě vypnout toho, co ty hry pořádá, když přijde o schopnost, tak teoreticky by se nikomu už nic nemělo stát z jeho vůle. A třeba - ale o tom si nejsem vůbec jistá - bych to měla celé pak ovládat já, ne?" navrhnu a ptám se jich na názor.

Přitom se natáhnu pro další plátek pizzy. Slastně se do ní opět zakousnu. Jak říkám, umím si teď věci vychutnávat.

"Nějaké další problémy na co bychom měli myslet? Krom toho druhého bratra?"
 
Catriona Clare Chandler - 26. ledna 2019 10:28
clarechandler7626.jpg
Najít další stopy
~O'Connor~

Kdyby se pan bodyguard nechoval jako idiot, mohla bych o něm říct, že je pohledný. Takhle mě na něj každý pohled spíš štval a hlavním důvodem bylo, že jej na mě poštval brácha. Neměla jsem v úmyslu se vracet domů. Ne, dokud nenajdu nějakou stopu ohledně zmizení rodičů. Ať už tohle byla schválně nastražená past, na všem je zrnko pravdy a přece jenom otec pocházel z Ameriky.

Nasedla jsem do auta a jeho otázka mě trochu překvapila. Čekala bych, že mi na rovinu řekne, že mě veze na letiště. Mohla jsem mu oblbnout mysl a pak by dělal všechno, co bych si přála. Nicméně taková magie potřebovala složku vášně a já se nedokázala přenést přes rozhořčení a děsila mě představa, že bych se před ním musela svlékat nebo nějak odhalovat.

Chvíli jsem přemýšlela, a pak mě napadlo: "Kaetenay, můj strýček! Co vím, tak teď bydlí tady v Chicagu." Pokud jsem si dobře pamatovala, tak se strýček ujal otce, když byl na útěku. To jediné mi byl otec schopné říct a o dalším odmítal mluvit, ale našla jsem dopisy a ty měly adresu právě tady. Nicméně mě tehdy nenapadlo, že bych si měla zapamatovat víc než jenom název města. Bohužel jsem si obsah nestihla přečíst, protože mě načapala mamka. "Nevím kde přesně, ale lokalizační kouzlo je hračka," zazubila jsem se. "A navíc," podívala jsem se na O'Connora, "co by se mohlo stát, hm? Je to rodinný přítel."

Zobrazit SPOILER
 
Iracebeth *Beth* - 26. ledna 2019 10:03
beth29929.jpg
Nuda? Já se začínám nudit!

Andras? No toho mi byl čert dlužen. Raději tohodle vyzáblého pacholíka. Dokonce raději řádící Irace. Jediná, kdo slyšel moje myšlenky a cítil moje rozpoložení, byla démonka, kterou jsem pořádně naštvala a teď se neměla k činu. Někdy je lepší si s démony nezahrávat, říká démon.

Zachovat nic neříkající masku pro mě není složité. Spíš mě to pobaví a nedopřeju Elxarovi zadostiučinění, že by mě to nějak zasáhlo. Jsem na Raye hrdá, a pokud se odsud dostaneme, dopřeju mu cokoliv, co si bude přát.

"Určitě víc než ty," ušklíbla jsem se. "Máš plno keců a k ničemu se nemáš," pokusit se jej vyprovokovat? Ať mi nějak ublíží? Bavila bych se nad tím, jak by si jej podal Andras. Mít možnost jej kopnout, tak to dávno udělám.
 
Simon - 23. ledna 2019 21:53
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Plánování
Joleene

Máš smůlu, zlato. Já nikdy neprohrávám. Oplácí jí vzdorně moje tvář. Až bude někdy více času, tak si s ní rád zahraji zírající hru a ten, kdo dřív uhne pohledem pohraje. Zajímalo by mně, kdo by byl vítěz. Protože já se jen tak snad nevzdám… Nemluvě o tom, že do těch jejich očí, bych byl schopen se dívat neustále.

Zdá se, že začínáme mít plán, který se mi mnohem líbí než ten předchozí od toho človíčka a když se podívám kolem sebe, tak nejsem jediný. V něm bylo až moc smrtí a to nejen nepřátel, ale i našich. Nechápejte mně špatně, nebojím se smrti, vzhledem k tomu, kdo je moje matka. Ale prostě líbí se mi to, jak to je. Zvykl jsem si na to.

”Už jsem čekala, že se nezeptáš. Samozřejmě se mnou můžeš počítat. Zní to opravdu rozumně.” Pronese Gabriela rozhodně. Opět v ní vidím tu andělskou válečnici, kterou skutečně je.
Během toho, co pokračuje v plánování, tak si vychutnávám už třetí dílek pizzy. Je to skutečná slast. Budu muset od Gabrieli zjistit, kde to objednala a taky s tím začít.

Gabriela nespokojeně zamručí.
”Budu tě muset v tomto bodě zastavit.” Vzhledem k tomu, že ještě dojídá kousek pizzy, tak jí je hůř rozumět. Když to sousto konečně dožvýká a napije se, tak se na její tváři objeví zamračený výraz.
”Černý ti dal dar, abys ho použila. Až budeš v jejich hlavě, tak se tě nikdo nebude ptát na názor. Máš v sobě zbraň, která se ve správné chvíli spustí. Tak fungují jeho hračky. Jako bomba na dálku. Budeš jeho Trojský kůň.” Ani v nejmenším se mi nelíbí, co Gabriela říká, ale je na ní vidět, že to myslí smrtelně vážně.
”Jakožto Jeho levá ruka vím čeho všeho je schopný, aby docílil toho, co chce.” S tím se dopřeje pár pořádných loků piva.

Zatraceně. To zní opravdu na hovno.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 23. ledna 2019 19:02
ikonka305885004063.jpg
Normální život?
Zachary

Opravdu moc mu chci věřit. Snažím se spojit s jeho vírou v náš již klidný dobrý konec, ale cosi ve mne tomu stále zdráhá uvěřit. A doufám, že to něco je jen paranoidní část mne, jenž je daleko od pravdy. Jedno ale zůstává faktem. Stalo se toho až příliš na to, abych se mohla tvářit šťastně. Ne, hlavu mám plnou těch hrůz, co jsem viděla. Takže mne nenadchnou ani myšlenky na svatbu.

Chvilku mlčím než mi dojde, co vážně potřebuji udělat. Pracovat.

"Co kdybychom si udělali uklidňující čaje a začali připravovat nějaké lektvary? Léčivé, hojivé, masti, co pomůžou a nikdy jsme se k nim neměli? A nějaká kouzla? Máme teď mnohem více sil než předtím. Mohli bychom zkontrolovat a vylepšit vše, co máme jako ochranu našeho domu. A pak, až se malé probudí, tak se budeme věnovat jim. Co ty na to?" řeknu téměř nesměle.

Obávám se, že mu to bude připadat hloupé. Ale já bych opravdu nevydržela vybírat si svatební šaty, nebo vybírat místo, či datum obřadu.

"Ruce se zabaví a mysl vyčistí,"
vysvětlím raději svému nastávajícímu. "Ale jestli jsi vyčerpaný, lehni si, taky sis užil svoje na té stavbě. Já se sama zabavím. "

Pohladím jej po tváři a starostlivě si jej prohlížím. Má například tu sádru, co mi předtím říkal ten jeho kolega? Vypadá pomlácený? Unavený? Vystrašený?
 
Joleene "Jo" - 22. ledna 2019 22:35
joleene6101.jpg
Plánování
Spolek sebevrahů a hlavně Simon


Jedno obočí mi vyletí nahoru a koutek úst se pobaveně zvedne.

Jasně, prostě uznej prohru,
prozrazuje moje tvář.

Je to opravdu osvěžující si někoho dobírat, kdo to s přehledem bere. Poslední muž, do kterého jsem rýpala mě poslal proti Golemovi. A podívejte se na mě, svoje chyby asi opakuji. Nejspíš jsem tajně vědec a dělám pokusy v triplikátu...

Ale nemůžu si pomoc, ale jeho vzorný pohled mě strašně přitahuje. Možná kdybych se nad tím dokázala pořádně zamyslet, tak mi dojde, že Simon zobrazuje něco, co teď potřebuji - sebejistotu, sílu a nebojácnost. A nebo něco takového. A nebo taky ne a jde mi jen o jeho tvářičku a ten zbytek.

"Ano, ano, jsem s tím obeznámena,"
pousměji se na doktora, ale pohledem se opět vrátím k upírce.

Nevím, zda souhlasila tak samozřejmě, protože je zapálená pro naši věc a nebo zda tuší, že ji zkouším, abych věděla, zda si zaslouží mou důvěru.

Zatímco čekáme na pizzu, tak si vychutnávám druhou sklenku whiskey. Nespěchám. Jen Pětka tuší, kolik takových požitků si budu moci dovolit než se to celé nějak posere fatálním způsobem. Takovým, že ani Černého dotyk to nespraví. Nevědomky mi opět sklouzne pohled k Simonovi.

"Ještě bych chtěla, aby nešla Joleene sama. Gabrielo, mohla bys jít s ní? Bude to působit důvěryhodněji a nikdo neví, co se stalo v tělocvičně, kromě lidí tady,"
pousměji se na ni. Nesnažím se jí nijak shodit kvůli tomu polibku. Na dobírání tady mám Simona. Osobní bodyguard co chrání ostatní před mým popichováním.

"Ale hlavně nám shází způsob, jak je zlikvidovat. Ano, dostaneme se nejspíše takhle k nim. Simon možná dokonce i do arény, když se to posere, ale jak umlčet Boží hlas? Jak paralyzovat toho, co všechny v hlavě vězní? Vím, že se přemýšlelo o nějaké bombě, ale byla bych raději, kdybychom k tomu nemuseli přistoupit... Brala bych to jako úplně poslední možnost. Což bych stejně mohla být já. Díky dalšímu daru se mu můžu snadno dostat do hlavy, ale nechci jej použít, dokud nebude nejvyšší nouze. Přemýšlela jsem, že bychom je mohli se Simonem nalákat někam, kde bychom mohli spustit nějakou magickou past, která jejich magii, nebo aspoň toho magora s obludáriem zdiskredituje..."


A to už si vychutnávám asi druhý dílek pizzy. Lahoda.
 
Simon - 22. ledna 2019 21:34
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Plánování
Joleene

Do prčic… co to se mnou je? Nějak to přestávám mít pod kontrolou. Napadne mně, když se mně dobírá ohledně toho, jak jsem nazval svoji máti.
”To není můj výmysl. Často to o sobě říká. Všichni čekají, kdo ví co děsivého… a pak se ukáže ona.” Pokusím se to vysvětlit na svou obranu. Jo, fakt mně dostala.
Mohu si oddechnout, že se rozhodne nepotkat se s mojí máti. Samozřejmě, že jí naprosto chápu a matka by jí nic neudělala. Ale jsem opravdu rád.
A pak ve chvíli, když jí znovu nalévám panáka, tak si opět rýpne.
No nevím, kdo mi před chvíli říkal, abych se netvářil sexy a nesundával si tričko. Pohled jí oplácím, dokonce skleničkou naznačím přiťuknutí a napiju se. Je na mně vidět, že to se mnou ani v nejmenším nezamávalo. Však ještě uvidí, čeho je schopný pouhý syn Války a Smrti. Na tu chvíli se neskonale těším.

Její pozornost se obrátí na upírku.
”Jasně. Počítej se mnou.” Zasalutuje přitom jako nějaký voják.
”Na to, abych udělal lektvar, budu potřebovat vaše vlasy, krev a sliny.” Vloží se do toho alchymista, který po celou tu dobu mlčel a tiše seděl na svém místě u stolu.

Po chvíli se ozve zvonek, oznamující příchod poslíčka s pizzou. Gabriela hbitě vyskočí na nohy a vydá se na hrdinou výpravu ke dveřím pro jídlo.
Netrvá to ani pět minut a je zpátky s horou krabic, plné pizzy a ta vůni se všude krásně rozline. Vezmu si spokojeně svou a s chutí se do ní pustím.
”Takže návnada by byla. Odlákání pozornosti taky.... a co nám ještě schází?” Shrnu si to nahlas, když dojím první trojúhelníček.
 
Joleene "Jo" - 22. ledna 2019 21:16
joleene6101.jpg
Plánování
Společenstvo sebevrahů


Vezmu si od Simona skleničku a poděkuji. Sotva co domluvím, tak si k oné tekutině přivoním. Slastně přivřu oči a pousměji se. Voní naprosto skvěle. Než se vrhnu do odpovídání, trochu se napiji a ochutnám první alkohol po strašně dlouhé době. Technicky vzato osm měsíců, i když teda jsem to prožila jako pár dní, ale stejně!

Sjedu Simona pohledem, když se dobrovolně nabídne jako návnada. Nejsem vůbec překvapená, je to blázen a sebevrah, přesně tak do našeho kroužku zapadá. A taky má dost velké ego, ale to také není nic, co by se vymykalo ze zdejšího průměru. Ocením to úsměvem. Znovu se napiji, když na mě mrkne.

"Tak sexy smrt jo?"
zeptám se pobaveně. Jsem si jistá, že to myslel jinak než jak to mě vyznělo, ale někdo ho musí upozornit - a vymáchat mu v tom čumák - že to znělo jako kdyby měl Oidipův komplex.

"No, já bych se do návštěvy tvojí matinky tak nehrnula,"
vyjádřím své pochybnosti s pohledem upřeným na Simona. Ví, proč ji nechci zrovna dvakrát znovu vidět. A přitom k němu natáhnu ruku s prázdnou sklenicí. "Myslím, že bude bezpečnější, když se chlapci trochu uskromní a spokojí se jen s pouhým synem Smrti a Války."

Opět si rýpnu do Simona, abych zkusila trochu sestřelit jeho hřebínek a taky vidět, kolik toho ustojí. I když věřím, že je mu jasné, že si ho jen dobírám.

"Byla bych poblíž. Ale je potřeba od toho odlákat pozornost. A když mě neuvidí se o nic snažit, tak budou ostražití. Takže bychom potřebovali někoho, kdo by vypadal jako já, aby se tvářil, že hledáme další pomoc, či vymýšlíme jiný plán,"
pokračuji v rozplétání svého plánu a podívám se upřeně na upírku.

I na tuhle pozici už mám jednu osobu tady vytipovanou...
 
Simon - 22. ledna 2019 20:55
7edb8fbf89e71d045736b927a33deec85757.jpg
Plánování
Joleene

”Auč… krásně jsem si naběhl, což? Máš bod.” To její porovnání k doktorovi mně opravdu dostalo. Netušil jsem, že by to takto mohlo působit. Chybička se občas holt vloudí.
Nicméně se mi o to víc líbí. Je vidět, že má drápky a nebojí se je použít.
”Nenech se mýlit, já jsem stále soustředěný. A to i přestože tu je někdo, kdo mou pozornost uvádí jinam.” Samozřejmě tím myslím právě ji samotnou. Vezmu ze skříňky dvě skleničky, do obou naliju whisky a jednu jí přitom podám.
Začne se plánovat.
Opravdu se mi líbí myšlenka toho zničení těch blbečků a naprosto se na to těším.
Rozhlédnu se po ostatních a všichni pozorně poslouchají.
Gabriela přitom spokojeně popíjí pivo. Upírka se opírá o linku a pohled má upřený na andělku.


Poté co domluvila a má v plánu se ptát, tak jako ve škole se přihlásím, jako vzorný žáček. A tak skočím do řeči Gabriele.
”A co když nemusíte nikde hledat, protože někoho, kdo by se jim hodil do obludária, máte přímo tady.” Pronesu a culím se přitom jako měsíček na hnoji.
”Jsem přece syn jednoho jezdce apokalypsy a smrti. Kdo by mohl odolat?” Při posledních slovech upřeně pohlédnu na Joleene a neodpustím si mrknutí. No co… pěkná ženská to je.
”Nebo se můžeme domluvit s máti. Mocná je dost. Je to přece samotinká sexy smrt.” Dodám ještě a už nezním tak nadšeně. Moc se mi nechce ji prosit o pomoc. Přijdu si maličko neschopný. Jako kdybych utekl pod matčinu sukni.

”Myslím, že zajít za Smrtí nezní vůbec špatně. To by se jim mohlo zamlouvat.” Přitaká Gabriela a já do sebe kopnu druhého panáka, protože toho prvního jsem si dal během toho, co andělka mluvila.
Zdá se, že všichni jsou nějací nadšení z toho mého plánu ohledně máti. Teď to je na Joleene a jejím posledním rozhodujícím slově.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.5049901008606 sekund

na začátek stránky