Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 02. prosince 2018 21:03
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Tělocvična - Polibek
Joleene

”Jidášův polibek… ten parchant.” Pronese poté co se dozví, že dělal Černý ve tvém pokoji.
”Mohl ti to aspoň říct. K čertu.” Je na ní vidět, že má na něj vztek.
Samozřejmě, že ti je jasné, kdo byl Jidáš a jakého činu se dopustil. Jenže jestli ti mělo oznámení, že se jedná o Jidášův polibek, něco říct, tak tomu tak nebylo. Což po chvíli dojde i Gabriele.
”Ah jasný. Jako jeho levá ruka vím o všech jeho vynálezech.” Povzdechne si a chvíli to vypadá, že to skončí jenom u toho.
”No, jak bych ti to vysvětlila. Bůh potom, co Jidáš zradil jeho syna, se rozhodl využít moci skrývající v tom polibku a udělat z toho zbraň. Co kdyby se to mohlo hodit, říkal si… no a zdá se, že se to hodilo.” Odmlčela se, protože se potřebovala nadechnout. Vypadá to, že se teď bude muset naučit pracovat s dechem. Jako andělé to prostě máte jinak než jako lidé.
”Z těch jeho pokusů, co jsem pochopila, tak ten polibek má krást podstatu toho, koho políbíš a udělat z něho smrtelníka… či něco na ten způsob.” Zdá se, že se konečně dostala k jádru věci. Takže tím svým polibkem jsi z mocné levé ruky boha, udělala člověka.
”A ne, nevím… jestli se to dá zvrátit. Ráda bych, kdyby ano… ale to ví jenom On. Ten parchant.” Praští přitom rukou do ringu na kterém sedí, kdysi dávno by nejspíše rukou provrtala díru, nicméně teď jen bolestivě sýkne a začne si zranění třít.
”Zatraceně… bude těžký si na to zvyknout.”
 
Vypravěč - 01. prosince 2018 23:30
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V pokoji s Elxarem
Irace

Nad tvými slovy se jen ušklíbne. Nějak se k tomu nevyjadřuje, vlastně to vypadá, že to naprosto ignoruje.
Zdá se, že opravdu dlouze přemýšlí, co by ti pěkného provedl.
”Bohužel mi Andras zakázal ti nějak ublížit, že to mám přenechat jemu. Nicméně… přece jen něco udělat mohu. Ukážu ti, jak trpí tvůj přítelíček.” Luskne přitom prsty a před postelí se objeví stolek na kterém se nachází velká plazmová televize a ty tak můžeš vidět, co se děje s chudákem Rayem.
Je v nějaké kobce a visí hlavou dolů. Připomíná tak pořádný flák masa. Vidíš, jak se snaží dostat z pout a zatím se mu podařilo jen se houpat ze strany na stranu.
Netrvá to dlouho a do místnosti vtrhne banda podřadných démonů, která si z Raye udělá boxovací pytel. Ray je velmi statečný. Protože i přestože ho ty rány musí bolet, tak jim nedopřeje tu radost a nekřičí bolestí Místo toho se začne smát. A to i přesto, že je celý zkrvavený a je na něj strašný pohled.
”Nudáááá...” Pronese Elxar, který přitom sledování celou dobu jedl popcorn, který si odnikud vyčaroval a teď ho hází po televizi.
”Zajímalo by mně, co všechno vydrží. Tebe ne?”

Obrázek
 
Joleene "Jo" - 27. listopadu 2018 20:05
joleene6101.jpg
Tělocvična - jiskření
Gabriela

Už se mi v hlavě rodí skvělé poznámka o tom, že ten její zadek není jen sexy, ale že je přímo Boží. Chápete? Chápete? Tak krásně ji tím vyvedu z rovnováhy a snad se bude červenat ještě víc než teď! Jo, jenže na to vůbec nedojde. Tak milá slova jsem od ní vůbec nečekala. Zaskočí mě to nepřipravenou, až naprosto zapomenu na to říct tuhle skvělou hlášku.

*Asi budu muset ostatním častěji lichotit...*
napadne mne, když slyším ty lichotku.

Opět se nadechuji k tomu, že řeknu něco v tom smyslu, že s tím souhlasím, ale opět se k tomu nedostanu. Gabriela mě totiž zase naprosto dokonale překvapí. Ona mě totiž políbí!

Stejně zmateně jako ona si sáhnu na rty a překvapeně se na ni dívám. Když vidím, že je z toho nějaká přešlá, nakrčím čelo a obezřetně ji sleduji.

"Páni, tomu říkám zajiskření,"
zažertuji a pousměji se, jen proto, aby tu nebylo takové ticho.

Zatínám ruce v pěst a odolávám nutkání si sama sebe prohlížet, jak cítím ten neobvyklý příliv energie. Nakonec ale stejně podlehnu a podívám se na svoje ruce. Vypadají stejně, ale jsou cítit... jinak. Mocněji.

"Co?" zeptám se naprosto hloupě, neboť jsem jí začala vnímat až po pár slovech. Nakonec si to ale dám dohromady to celé sdělení. "No, něco podobného jako teď ty. Ale rozhodně to tolik nejiskřilo," přiznám ne zrovna ochotně. Nechtěla jsem se o tom zážitku šířit. Myslela jsem, že je to něco speciálního. Inu, vcelku jistě to bylo speciální z mého úhlu pohledu.

Následuji ji k ringu a sednu si vedle ní. Prohlížím si ji zamračeně.

"Co tím chceš říct? Co jsem ti udělala?"
 
Catriona Clare Chandler - 26. listopadu 2018 16:22
clarechandler7626.jpg
Brácha ochranář
~Ethan~

Mělo mi to hned dojít, že mě brácha nenechá jít samotnou a hned najde někdo, kdo ochranářského psa zastane místo něj. Jestli jsem byla na něj naštvaná? Ano i ne. Nevěřil mi na tolik, aby se o mě nebál, ale na druhou stranu dobře udělal. Taky jsem mohla skočit jako hlavní chod.

"Přesně to jsem měla v plánu. Napochodovat rovnou do upírského doupěte," zabručela jsem a podívala se na... jak že se jmenoval? Otočil se a rozešel se. Na mě pak ještě houkl, abych ho následovala. No nebyl k zulíbání?

"Znám Johnnyho až moc dobře," vydechla jsem a musela prodloužit krok, protože jsem jej musela neustále dobíhat. "Jak se jmenujete nebo na vás mám volat pane bodyguarde?" navrhla jsem pobaveně. Neměla jsem důvod tady déle setrvávat. Proč taky. Tady něco o svých rodičích beztak nenajdu a jestli to takhle půjde dál, tak v nejbližších dnech sednu na letadlo směr Londýn.

"To jste mě sledoval celou cestu z letiště?" trochu jsem si ho změřila. Nebo z domu? No to snad ne! Já bráchu zabiju!
 
Iracebeth *Beth* - 26. listopadu 2018 16:07
beth29929.jpg
Svázaná v posteli

Irace si odešla do nějakého, mnou neprozkoumaného, koutku mé mysli, ale vsadila bych se, že se bude celou dobu bavit. Sice ani ona nemusela Elxara a ten jeho přiblblý ksicht, ale když se naštve, dokáže překousnout ledacos.

"To tě ještě nepustilo?" sykla jsem a představovala jsem si, jak mu tu ruku odsekávám.

Obrázek

"Jsme snad dospělí a co se stalo, tak je už minulost, ne?" A tys nebyl zrovna extra a furt nejseš. Pokud se dospělost brala v našem měřítku, tak jsme byli dávno stařešinové. Ale ten idiot se furt choval jako ukňouraný fracek.

Pokusila jsem se trochu pohnout, protože mi z toho všeho začaly brnět nohy. "Co tak mě pustit, já ti ukážu, co dovedu," ušklíbla jsem.
 
Vypravěč - 25. listopadu 2018 00:14
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Tělocvična
Joleene

Když na ní promluvíš, nechá mlácení do pytle a stojí bez hnutí. Připomíná tak honosnou sochu.
Mlčky si tě prohlíží. Oheň vzteku, který byl doposud v jejich očích, pomalu uhasíná. Místo toho v jejich očích spatříš obdiv.
Při tvých posledních slovech se též pousměje.
”Myslíš, že mám sexy zadek?” Sklopí na malou chvíli pohled a na jejich tvářích spatříš ruměnec, který po chvíli zmizí. Neboť se na tebe smutně podívá.
”Jsi tak úžasná. Neměla bys existovat. Ne… teď a ne tady.” Po těchto slovech udělá něco, co by nikdo nečekal a to, že prolomí dvěma kroky vzdálenost, co vás dělí a políbí tě. Zajiskří to. Doslova a do písmene.

Donutí to Gabriela poodstoupit a nechápavě se přitom dotýká svého rtu. Notnou chvíli je mimo.
Za to ty máš pocit, jako kdybys v sobě měla spoustu káv. Jsi nabitá energii, že to snad ani není možné. Cítíš se silná, tak jak si nikdy v životě nebyla a o čem sis mohla leda nechat jen zdát.
”Co u tebe přesně dělal krom toho, že tě vyléčil?” Její otázka zní naléhavě.
”Obávám se, že královna je teď z tebe.” S tím se těžce došourá k ringu, na který si vleze, aby se tam mohla usadit.
Nemohla sis pomoct, ale připadala ti najednou tak lidská.
Co se to sakra stalo?
 
Vypravěč - 22. listopadu 2018 22:11
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
MKSR - Masakrální Konec Staré Rady
Sierra

odkaz

”Nemůžu přestat, zlato. Jinak to nemůže skončit. Stále byste umírali.” Pohlédne na tebe a vidíš, jak jí po tváři stékají slzy. Tvůj otec se ani nehne. Dojde ti po chvíli, že za to může Morgana a nějaké kouzlo, kterým ho paralizovala. Není to otec, který jí drží v pasti… je to úplně naopak.
”Už tě nemůžu vidět umírat. Nemůžu držet tvé mrtvé tělo v náručí, aby ses mi opět narodila a já to celé viděla za nějakou dobu zase znova.” Cítíš z jejího hlasu to, jak je zlomená. Každý by na jejím místě byl.
”Konečně to můžu ukončit, abys mohla žít svůj život. Mohla zestárnout normální způsobem. I když u nás to jde pomaleji.” Poslední slova řekne s lehkým pousmáním, které však vystřídá vzlyknutí .
”Máš úžasné děti. Úžasného muže. Jsem za vás strašně šťastná.” Cítíš jak se nashromážděná energie mění v mocné kouzlo.
”Není jiná možnost… řekni Bastet, že jsem jí milovala.” S tím vyřkne slova, v rukou se jí zhmotní dýka, na kterou se bolí dívat, jako kdyby nepatřila do tohoto světa a s ní probodne tvého otce, který se pokusí na poslední chvíli pohnout, jelikož kouzlo paralýzy bylo prolomeno. Ten jeho pohyb způsobil to, že se dotkl amuletu na krku a oba dva zmizeli. Nezůstalo po nich nic.
Vytvořená bariéra Morganou, která ti zabránila v průchodu byla s jejím zmizením prolomena.
A najednou si to pocítila. Bylo to zvláštní pocit. Jako kdyby si doposud na svých zádech měla balvan, který si nosila, aniž bys o něm věděla a byl najednou odstraněn. S tím se do tvého těla rozlila energie se kterou bys mohla klidně létat, když ses však podívala na zem na chodidla, nedotýkala ses jí.
Tvá matka to dokázala. Kletba byla prolomena. Cítila ses mnohem silnější, než kdykoliv předtím, jako kdyby ti s kletbou bylo i něco vzato. Jenže cena za to byla příliš velká.
Co teď budeš dělat?
 
Joleene "Jo" - 21. listopadu 2018 20:08
joleene6101.jpg
Jak se utěšují andělé
Gabriela

Není vůbec těžké Gabrielu najít. Stačí jít po zvucích ran a vzteku. Okamžitě zamířím jejím směrem. Nespěchám. Přeci jen, ty rány by mohla obrátit jiným směrem a já bych ráda ještě chvilku měla svoje tělo celé a v pořádku. Je to tak osvěžující pocit!

Na kraji tělocvičny se zastavím. Pohled na ring ve mě vyvolá vzpomínky, které jsou příliš živé a bolestivé. Mnohem víc, než hodlám přiznat komukoliv. Další s křížů, co si ponesu na svém hřbetě. Snažím se sama sebe povzbudit tím, že aspoň mám teď spousty zkušeností.

Moc to jako povzbuzení nefunguje, ale naštěstí promluví Gabriela. Pohlédnu na ni a prohlížím si ji. Po jeho pozornosti chápu, jak jí musí být. Vždyť vím, jak jsem se po pouhých pár minutách jeho přítomnosti cítila já opuštěná, když odešel.

"Ne,"
odpovím prostě na její vysvětlení toho, proč za ní nešel. Pomalu se rozejdu směrem k ní, ale absolutně nemám v úmyslu jí vyhovět v tom, abych jí ukazovala, co nového jsem se naučila.

"Ví, co jsem ochotná pro tenhle případ udělat,"
řeknu zatímco se zastavím tak na dva kroky od ní. "A taky, je mnohem snazší obětovat pěšáka než střelce."

Řeknu to bez sebelítosti či něčeho podobného. Místo toho se na ni laskavě usměji a položím ji obě svoje ruce na její ramena. Dívám se jí zpříma do očí. Palci ji hladím po ramenou. Lehce ji stisknu.

"A u mně rozhodně nejsi ani pěšák, ani střelec. Ale královna. A já svou královnu potřebuju tak silnou, jakou vždycky byla. Neohroženou, sebejistou, vůdčí a se strašně sexy zadkem v riflích,"
mluvím k ní a nakonec se opět usměji.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 21. listopadu 2018 19:51
ikonka305885004063.jpg
Rodinná rozepře
Mamka a taťka

Došlo mi to.

Došlo mi to, ale pozdě.

Hned, jak jsem se zadívala do jejích očí a cítila z ní tu lásku, tak jsem věděla, že se se mnou loučí. Sevřelo se mi srdce a hrdlo, jak mnou projelo to uvědomění.

*Ne, další už ne. Nemůžu ztratit dalšího člověka!*


Rozeběhnu se hned ven z vězení. Jsem odhodlaná ji zastavit. Ji a jeho. Dvě nejmocnější bytosti v celém vesmíru. Probíhám do první větší místnosti, kde vidím první stopy masakru. Cítím, jak se mi mlčí oči slzami. Tolik zbytečně zmařených životů!

*Omlouvám se,*
pronesu bez hlesu k těm prázdným tělům, jejíchž duše jsou doufám už na cestě do nebe. Přes to všechno věřím, že byli dobrými lidmi. Jen se nejspíš báli, nechápali tu věc. Mě.

Zastavím se až v tom sále. Ani na okamžik si nevšimnu jeho krásy. Vidím jen je dva. Mé rodiče. Mou pravou rodinu. Stojí proti sobě a jsou odhodláni se navzájem pozabíjet. Takže ano, neposlechnu Morganin nevyslovený příkaz. Pokusím se dostat mezi ně.

Nemohu!

"Přestaňte!"
přikážu se zoufalstvím v hlase. Takhle to přece nemělo skončit. "Nechte toho! Copak tu už není dost mrtvých?!"

Hlas se mi zlomí.

"Půjdu s ním! Půjdu s tebou, tati, jen nech mámu být! Prosím!"
zapřísahám je asi tak tím jediným, co mě napadá, že by mohlo fungovat.
 
Vypravěč - 19. listopadu 2018 23:55
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Tělocvičnai
Joleene

To, kde se nachází Levá ruka Boží, si poznala podle zvuků, jak zběsile mlátila do boxovacího pytle.
Ke svému překvapení si tak během chvíle stála v menší tělocvičně, kde se nacházel právě onen boxovací pytel, který skuhral pod ranami pěstí mocné andělky. Musel být nějak magicky upravený, protože normální by se už dávno rozpadl.
Uprostřed místnosti se nacházel malý ring, který v tobě na malou chvíli probudil vzpomínku na dobu, kdy si byla uvězněna v hlavě šílence a musela tak bojovat o život.

”Nešel za mnou, protože si myslí, že jsem ho stejně zradila jako ten idiot.” Pronese a nechá tak na chvíli mlácení a tebe vrátí zpátky do přítomnosti.
”A já se tak snažila, abych se mu zavděčila. Tvrdě jsem dřela…” S tím svou pozornost přesunula na tebe.
”Nechápu to… nechápu, proč si tě vybral jako svého šampiona.” Všimneš si, jak ji po tváři steče jedna lesklá slza, zářící jako diamant a dopadne na zem do zapomnění.
Gabriela se po chvíli oklepe, jako nějaký ratlík. Slabá chvilka jí očividně přešla.
”Omlouvám se. Tohle nebylo vůbec profesionální.” Zdá se, že je opět zpátky.
”Když už jsme tady a ty jsi už v pohodě… ukaž mi, co ses naučila v boji na život a na smrt.” Pohledem zabloudí k ringu a tobě je naprosto jasné, co má na mysli.
”Nebo se na to ještě necítíš?” Rozhodne se tě maličko provokovat.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.22068285942078 sekund

na začátek stránky