Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 17. listopadu 2018 22:42
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Bílá rada a rodinná sešlost
Sierra

”Krucinál. Ano, rada by potřeboval dostat přes prsty, ale ne takto. Genocidou.”
Na chvíli se zarazí, jako kdyby si něco uvědomila. Smutně se usměje a chvíli si tě prohlíží.
”Jsi naprosto úžasná dcera a jednou toho hodně dokážeš. Jsem na tebe hrdá… vždycky budu.” Pronesla a to jak na tebe hleděla, tě pohladilo na duši. Utřela ti přitom slzu a mrkla na tebe.

Kdyby si jen tušila, že se vzápětí rozhodne přemístit bez tebe a toto bylo něco jako rozloučení, tak bys jí nejspíše nenechala jen tak odejít. Udělala bys něco. Cokoliv.
Na druhou stranu si byla venku z mříží. Ještě si to mohla stihnout. Ještě máš možnost s tím udělat.

To co si viděla se nedalo nazvat jinak než masakr.
Kolem míst, které si míjela se válela mrtvá těla. Spousta krve, že to až nebylo k uvěření. Cítila si intenzivní bolest, které se vsákla do tohoto místa a bude zde navěky číhat na ty, co jsou vůči tomu citlivější. To všechno tě bude nejspíš nějaký ten čas provázet v nočních můrách, pokud se toho s takovou vůbec dožiješ.
Kráčela si stále dál, za zvuky boje, avšak ty z ničeho nic najednou utichly. Nebylo to však daleko.

Došla si k něčemu, co se podobalo sálu. Jistě se tam museli pořádat úžasné večírky, ale teď tu byla další hromada mrtvol a uprostřed sálu si mohla vidět matku s tvým otcem. Zatím jen vedle sebe stáli a upřeně na sebe hleděli. Oba dva si byli vědomi tvé přítomnosti, matka ti gestem ruky naznačila, abys stála na místě a poté se na tebe podívala.
Pokud by ses přece jen rozhodla neuposlechnout, tak ti v čemkoliv bránila ochranná bariéra, kterou vytvořila, aby zabránila ti do toho jakkoliv zasahovat.
Cítila si energií, která praskala a všude kolem vířila, čekající na svou chvíli.
Bylo ti naprosto jasné, co se rozhodla udělat. Obětovat se a ukončit tak kletbu.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 17. listopadu 2018 20:51
ikonka305885004063.jpg
Střídání stráží u vězně
Otec a Matka

"Ne,"
hlesnu tiše, když se mi před očima usadí ten poslední vjem. Cítím se slabá v kolenou.

"NE!" křiknu pak za ním zoufale, když zmizí. Vážně nechci, aby se mým jménem mstil. Děsí mě to, co jim provede. Protože jsem zahlédla jeho pravé já, které mě nenechalo už na pochybách, jak moc zlý a zkažený je až do morku jeho nesmrtelných kostí.

Začnu propadat panice, jak si uvědomuji, že nemohu nic dělat. Naštěstí se tu objeví moje biologická matka a pustí mě ven.

"Morgano!"
padnu jí kolem krku a na pár vteřin se k ní přitisknu a zavřu pevně oči.

Pak se ale prudce odtáhnu.

"Musíme ho zastavit. Chce vyvraždit celou Bílou radu! Jak ho zastavíme?"


V očích mám slzy, ale ty okázale ignoruji. Musí být zastaven a Morgana mi musí poradit jak!

 
Joleene "Jo" - 17. listopadu 2018 20:43
joleene6101.jpg
Hrací poker dáme snad jindy...
Simon a v pozadí upírka

S úsměvem na tváři odolávám jeho karetním trikům. Ani trochu se mu nedařilo mě tím vyděsit. Přeci jen, já to beru tak, že svlékací poker se nedá tak úplně prohrát, když je ta správná společnost, jestli víte, co tím myslím.

Každopádně odtrhnu od Simona oči, když Gabriela nasupeně odejde z místnosti. Dlouze si povzdychnu a zavrtím hlavou.

"Ona za to nemůže, vždycky byla paní zodpovědná,"
řeknu na její obhajobu a pokrčím rameny.

"Ačkoliv tě ráda uvidím bez těch svršků, obávám se, že to budeme muset na potom. Nesmím si to rozházet u těch pár tvorů, co jsou na naší straně,"
dodám a pak se opět zvednu od stolu. Ano, úmyslně formuluji slova tak, jak je říkám.

"Jdu pro ni, dej nám pět minut a pak přijď."


Mrknu na něj a vydám se za uraženou andělkou.

"Gabi, no tááák, kde jsi? Potřebuju s tebou mluvit,
" houknu do domu, když vyjdu z kuchyně. "Slibuju, že se budu s tebou bavit o vážných věcech! Gabi!"
 
Ethan James O`Connor - 12. listopadu 2018 15:54
ec433b5dba5d5450898d9e2ea6ed4467gingerbeardmichaelfassbender4129.jpg
Úkol: Bodyguard čarodějky
Cat

Kdo jsem? Fakt dobrá otázka, dámo. Jak bych to jenom řekl. Jsem medvěd samotář. Pro ty nechápávé, kteří ještě nebyli políbení světem podsvěťanů. Není to jenom obrazné, ale je to i doslovné. Měním se totiž do muhutného medvěda kodiaka.
Dlouhou dobu jsem bloudil bezcílně světem, než jsem se dostal k jedné smečce a následně díky i ní jsem se seznámil tady s bratrem dámy, který mne pověřil úkolem a to jí dělat bodyguarda. Kdybych mu nedlužil jistou službičku, za jiných okolností bych ho poslal do prdele. Nicméně to jsem neudělal a jsem teď tady.

”Váš bodyguard.” Pronesl jsem naprosto vážně a pevně založil ruce na hrudi.
”A koukám, že ho opravdu potřebujete.” Ušklíbl jsem se přitom.
Rozhlédl jsem se kolem. Zatím ta ulice působila klidně.
”Co vás pro bohy napadlo si to vesele nakráčet do doupěte upírů? Jste se zbláznila?” Nechápavě jsem se na ni podíval. Následně se dal do kroku, přesněji jsem směřoval ke svému autu a měl v úmyslu nás dopravit do bezpečí, do jednoho z mých útočišť.
”Na co čekáte? Ani mně se to nelíbí. Nicméně mně poslal váš bratr… a tomu se těžko říká ne.” Pobídnu jí za chůze a doufám, že se nebude mít v úmyslu nějak víc dohadovat. Musel bych v tom případě použít násilí a omráčit jí. Vyjednávání mi nikdy moc nešlo.
 
Vypravěč - 11. listopadu 2018 01:27
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V kuchyni s ostatními
Joleene

”Nic takového jsem neřekl.” Dá teatrálně ruce nahoru v náznaku vzdávání se.
”Samozřejmě, že jsi ještě větší kost.” Mrkne na tebe. Náctileté holky by do něj určitě byli paf a nejspíš by pro něj udělali nějaký šílený fanklub.
”Oh to bys pro mně udělala?” Vykouzlí na své tváři i zářivý úsměv. Kvůli tomu, aby se na ně takto usmál, by určitě i zabíjeli.

Na Gabriele je vidět, že to celé vaše divadélko trpitelsky snáší. Mračí se, ruce založené na hrudi a čeká přitom až se konečně dostaneš k jádru věci.
Upírka se rychle vzpamatuje, začne uklízet nepořádek z rozbitého hrníčku a následně ti nalije do čistého hrnku kafe, které ti podá.

”Nuž, to se dalo čekat.” Pronese Gabriela, jako kdyby se nechumelilo. Zarazí se však, když se zeptáš na hru.
”To snad ani nemyslíš vážně?” Pronese a je na ní vidět, jak jí začalo samovolně cukat levé obočí.
”My tady řešíme válku a ty přemýšlíš nad svlékacím pokerem.” Je na ní vidět, že to jí poměrně naštvalo. Nicméně asi hlavní příčinou bylo to, že jí Otec také nepoctil svou návštěvou. Což mohl udělat, ale neučinil tak.

”No tak Gábino, uklidni se. Zaslouží si nějaký ten relax před velkou bitvou.” Vloží se do toho Simon, který sebere všechny karty a začne je míchat.
”Ano, hráli jsme svlékací poker. Přidáš se?” S tí na tebe vyzývavě podívá.
”Ještě jsem nikdy neprohrál. Doufám, že máš dost kousků oblečení.” Zazubí se a při míchání zkouší různé triky, aby tě zřejmě znervóznil.

”Děti...” Pronese naštvaně Gabriela a zvedne se ze svého místa. ”... až skončí ta vaše zabáva, tak víte kde mně najít.” S tím odejde vztekle z místnosti.

”Bručoun.” Prohlásí Simon, stále míchajíc karty.
”Tak co… troufáš si? Můžem hrát i svlékací válku.” Navrhne ještě a začne se při posledních slov smát. Přeci jen jeho otec je Válka.
 
Vypravěč - 11. listopadu 2018 01:04
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Šílený otec
Sierra

Cítíš z něho neskutečnou energii. Je mnohem mocnější než Morgana až je to znepokojivé.
Maličká. Tady nejde o to, jestli chceš nebo nechceš, abych se za tebe mstil.” Oslovení řekne starým jazykem, pravděpodobně se jedná o rodný jazyk, elfštinu. Nicméně vzhledem k tomu, že si byla dlouhou dobu zavalená v knihách, tak ses ten jazyk naučila a automaticky sis to přeložila.
”Už jsem se rozhodl dítě a ty to nějak nezměníš. Lezou mi na nervy. To jak si myslí, že mohou tomu všemu vládnout. Já jim ukážu, kdo je ten pravý vládce.” Tváří se neúprosně a pohlédne ti upřeně do očí. To co vidíš nejsi však schopná pořádně vnímat. Je toho moc. Tolik vjemů, tolik prolínajících se obrázků. Chvíli trvá než se nakonec dostaneš k něčemu, co by si nejraději neviděla. To monstrum, které čekalo na vhodnou chvíli a ta právě nastala.

”Protože si má krev. Má dcera.” Každé dítě, které by právě potkalo svého skutečného otce, by něco takového toužilo slyšet. Nicméně to by nesmělo mít za otce někoho takového, jako je on.
”Nicméně tě budu muset na chvíli opustit. Něco mi říká, že bys mi v tom chtěla zabránit. A to ti nemohu dovolit. Nastal den zúčtování.” S tím zmizí, nechávajíc tě stále v oné kobce a ani se za tebou neohlédne. Chvíli slyšíš jen vzdalující kroky, než opět nastane tíživé ticho samoty.

Jenže ani tak nejsi dlouho sama, protože se z ničeho v místnosti objeví Morgana, která se sem teleportovala. Chvíli to rozdýchává, protože to je přece jen něco náročného. Netrvá to však dlouho a opět tu stojí silná a mocná žena, kterou skutečně je.
”Holčičko...” S tím se vydá k mřížím, za kterými jsi a stačí jeden upřený pohled, vyřknutá správná slova a zámek se rozhodne spolupracovat. Dveře tvé cely se otevřou a tvá matka se na tebe vrhne, pevně tě sevře v náručí.
”Omlouvám se. Nemohla jsem jen tak čekat, když ses nevracela. Nemluvě o tom, že jsem cítila jeho přítomnost. Je tady?” Je naprosto jasné koho má na mysli. Teď když jsi venku a ona je tu s tebou, mohly byste se pokusit zabránit otci ve vraždění radních Bílé rady.
A na potvrzení toho se ozvou strašlivé výkřiky. Tvůj otec zahájil jatka.
 
Joleene "Jo" - 30. října 2018 19:47
joleene6101.jpg
V kuchyni - překvápko
Tým Dobro?

Pousměji se, když si všimnu Simonovi starostlivé a trochu popuzené reakce. A ještě víc se mi roztáhne úsměv na tváři, když se tváří nevěřícně, jak mu dojde, že už nejsem samá modřina a že moje ještě ráno skoro odepsaná noha, je v naprosto perfektním stavu.

"Copak? Už se ti nelíbím se zdravou nohou?"
zeptám se pobaveně a dojdu k jejich stolu. Gabriela samozřejmě všechnu legraci zkazí svou přímostí a vševědoucností. Ale taková už je a já jí to nemůžu zazlívat. Dokonce se i trochu stydím před ní. Kdyby měl někdo mluvit s Černým, měla to být ona - jeho ruka - a ne já - obyčejný anděl.

"Neboj, klidně tě nechám nosit mě v náručí,"
mrknu ještě na Simona a zuby nehty si snažím držet na tváři tu bezstarostnost.

Když upustí upírka na zem hrnek s čajem a sundá si sluchátka, jen pokrčím rameny.

"Černý usoudil, že bude lepší, když budu víc reprezentativnější, když budu mít dvě funkční nohy, kterými ty dva můžu nakopat do prdele,"
shrnu to a přisednu si ke stolu ke Gabriele a Simonovi.

"To kafe bych si dala taky, prosím,"
řeknu sladce k upírce a dokonce se na ni pousměji, než se podívám po anděle a svém bodyguardovi.

"Snažil se trochu dorovnat jejich převahu. Vysvětlil, že ani Michael ani Da-Lucifer, se nebudou pouštět do naší bitvy a tak. Ale to nechme na potom. Co hrajete? Je to aspoň svlíkací poker?"
změním téma.

Nechce se mi moc řešit všechny věci hned a ještě k tomu před upírkou. Stále jsem jí neodpustila tu věc s jídlem.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 30. října 2018 19:34
ikonka305885004063.jpg
Ve vězení s králem Edenu
Král sám osobně

Na jeho první otázku s krátkým zapochybováním přikývnu. Jsem ochotná si promluvit. Je to vlastně něco, o co se snažím už strašně dlouho. Promluvit si, vyřešit tak třeba celou situaci. I když se mi moc nelíbí to, jak Zachovi neumí přijít na jméno, ale nehodlám se k tomu vyjadřovat.

*Stále ji miluje?*
napadne mě udiveně.

Jeho další slova mě ale z toho melancholického uvědomění vytrhne. Celá ztuhnu a pomalu si uvědomuji, že Morgana se ještě držela zkrátka, když o něm vyprávěla.

*On by skutečně zabil všechny v Bílé radě jen kvůli tomu, že mě zavřeli? Ublížil by Zachovi?*


Za obě myšlenky se napomenu. Nejenže vím, že by to udělal, ale dokonce u jedné už vím, že to udělal. Vždyť kolikrát musel trpět mojí smrtí a já tou jeho?

Zavrtím pomalu hlavou.

"Nechci po tobě, aby ses za mě mstil,"
odpovím pomalu a prohlížím si jej ostražitě. Odhodlám se přistoupit blíže k mříži a k němu, abych ho mohla skutečně dobře vnímat.

"Proč chceš, abych šla s tebou?"
zeptám se ho prostě.
 
Catriona Clare Chandler - 27. října 2018 10:59
clarechandler7626.jpg
Bratr měl nakonec pravdu
~pan neznámý~

Britské počasí jsem milovala. Hodně často kopírovalo mou náladu. Během deštivých dní jsem sedávala na zápraží vilky ve viktoriánském stylu zastrčené mezi řadovými domky na kraji Londýna. Kdysi tohle místo mělo i vlastní nádvoří, ale doba se mění. Proč mít tolik místa, když jsme tu byli jenom čtyři. Teď už jenom dva.

Odfoukla jsem páru linoucí se od hrnku s čajem a sedíc pod stříškou sledovala dopadající kapky na kočičí hlavy. Aspoň tohle tu zůstalo zachováno. Podél cesty, kde zrovna projíždělo auto, se táhla alej nízkých stromů. Mdle jsem se usmála na procházející sousedku, která se snažila pomocí deštníku zamezit, aby déšť zmáčel její šat. Každodenní rutina života. Kéž bych takovou měla i já.

Za sebou jsem zaslechla zavrzání pantů a rameno mi stiskla ruka.
"Máš aspoň něco pod zadkem?" byl to můj velký bráška. Vždy pečující a zabedněný jako truhla bez klíče.
Zvedla jsem hlavu, abych na něj aspoň trochu viděla. "Jestli si mi přišel rozmluvit let do Chicaga, tak se neobtěžuj."
Johnny se posadil vedle mě a obvyklým gestem si prohrábl vlasy. "A pomohlo by to něčemu?"
Zavrtěla jsem hlavou.

Johnny byl můj nevlastní brácha, protože měl jinou mamku. Táta se moc nesvěřoval, co se stalo a bylo mi to jedno. Johnny zapadl do rodiny už jako nemluvně, a když se rodiče usmířili, tak jsem nastala já. Jediným kazem bylo naše prokletí, které nás pronásledovalo úplněk, co úplněk. Někdy to šlo i mimo něj. Já jsem navíc zdědila schopnosti po své matce. Knihy, jak by tomu dneska řekli puberťáci dychtící po Harrym Potterovi, čar a kouzel mi nebyly cizí. Hůlku jsem k tomu nepotřebovala. Jenom znalosti zakázaného jazyka démonů nebo znát knihu bylinkářství od A do Z a umět kreslit.

"Vím, že tam něco je. Nemůže to být náhoda," snažila jsem se asi po sté Johnnymu vysvětlit mou cestu do Ameriky. Ne, že by mě to tam lákalo. Táta odtamtud pocházel. Snažil se utéct své rodině a své kletbě.
"A mě to přijde moc okaté," utrousil bratr a vzal mi hrnek, aby se napil čaje.
"Hej!" vytrhla jsem mu jej z rukou, až jsem se opařila. "Au! Vidíš, co děláš?" zamračila jsem se na něj, ale když jsem si všimla jeho štěněčího výrazu, musela jsem se zasmát. "Seš fakt idiot, víš to?"
"Díky za kompliment, ségra," šťouchl mě ramenem. "Hele, jestli tě nepřiměju rozumem, tak si aspoň vezmi tohle," vytáhl z kapsy mámin amulet, který skoro nenosila. Duhový kámen uprostřed mě vždy fascinoval a dva srpky po stranách říkaly, co je tento amulet zač.
"Vždyť je větší než já," postěžovala jsem si, ale vzala jsem si jej. Zastesklo se mi. Kde naši rodiče jsou? Kam zmizeli a proč? Tolik nevyřčených otázek. "Budeš pátrat tady?" zeptala jsem se.
Johnny přikývl. "Ale pokud tam opravdu narazíš na něco, dej mi vědět a já přiletím. Hlavně dávej na sebe pozor. Nikoho jiného nemám."
"Kdybys Katie nedal kopačky, tak tohle neříkáš," ušklíbla jsem se, ale i s čajem v ruce jsem přijala jeho obětí. To jsem byla tolik závislá na svém bráchovi? Snažila jsem se potlačit slzy, ale nešlo to. Bude mi chybět. To jsem věděla stoprocentně.

***

Velký nápis VÍTEJTE V CHICAGU na mě hleděl jako hladový pes. Všude bylo moc různorodých lidí, až jsem se z toho ošila. Moc jsem toho sebou neměla. Jen malý batůžek s potřebnostmi, mezi které patřil i můj deník, kam jsem si zaznamenávala vše, co jsem se naučila, malý kalendář, kde jsem měla vyznačená data úplňků, maskované lahvičky s bylinami, a nakonec sadu kříd.

Věděla jsem, kam jít. Adresu jsem si našla na mobilu a nechala se navést. Město bylo chaotické. Více než Londýn. Ale také to mohlo být tím, že tam jsem to už znala. Tady jsem byla jako malá rybka uprostřed oceánu. Vyhýbala jsem se kontaktu s lidmi. Po celou dobu jsem se nemohla zbavit svědivého pocitu, že mě někdo nebo něco sleduje, ale očí bylo kolem tolik, že jsem to přiřadila obyčejné paranoie.

Hnaná nadějí, že konečně najdu něco víc než jenom obyčejná vodítka, jsem si neuvědomila, že by tohle celé mohla být past. Hluchá k bratrovu varování jsem vešla do skladiště, kam mě zavedla moje navigace a málem jsem nahlas zakřičela. Navíc se mě zmocnil neblahý pocit, že mě tu chtěl on, kdo mě straší ve snech a zároveň láká a přitahuje. Nebyla jsem si nikdy jistá, zda by mě upíři, jeho děti, napadli přímo.

Jednou jedinkrát se mi stalo, že jsem stála tváří v tvář upírovi, který vypadal velmi hladově. Srazil mě k zemi a já už viděla jeho zuby, když se najednou zastavil a hleděl na mě jako vyděšené dítě. V tu ránu byl pryč. Když jsem to tehdy pověděla mamce, v jejích očích se zračilo něco, co jsem nikdy u ní neviděla. Dokonce se spojila pohledem s mým otcem a já najednou věděla, že je něco špatně.

Tentokrát jsem takovou jistotu neměla, ale stačilo by, aby mě omráčili a dotáhli ke svému stvořiteli. Měla jsem však více štěstí než rozumu. Zaslechla jsem hlas a nejednou mě oslepilo bílé světlo. Klopýtla jsem dozadu a spadla bych na zadek, kdyby mě někdo nedrapl za paži a nezačal odtahovat pryč. Instinktivně jsem se chtěla vytrhnout, ale stisk byl ocelový, takže jsem dosáhla jenom trhnutí a já si pomalu plála jako hadrová panenka ve větru.

Bílá pomalu začala ustupovat barvám a siluetám. Zamrkala jsem a chvíli jsem nechápavě zírala na muže, který se nade mnou tyčil jako hora.
"Doupě upírů?" chvíli mi trvalo, než mi jeho slova došla.
Ty náno pitomá, byla to past!
Pomalu jsem se se začala stavět na nohy. "Kdo jste?" lehce jsem se zamračila, i když to bylo spíš způsobeno, že mi stále všude problikávaly bělavé skvrny.

Co má na sobě
 
Vypravěč - 27. října 2018 00:14
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Ve vězení a s otcem
Sierra

”A co kdybych ti řekl, že jsem schopen tě odsud dostat? Byla bys ochotná si promluvit?” Ticho se rozhodl brát jako souhlas, což také nakonec vlastně byl.
”Bílá rada a ta jejich touha po moci. Marná snaha naši rodinu zničit. ” Ušklíbl se. Z jeho hlasu bylo znatelné pohrdání.
”Víš o tom, že to oni měli na svědomí spoustu vašich smrtí? Tvých a jeho...” Nebyla to pouze rada, kterou pohrdal. Zachovi nebyl schopen přijít ani na jméno.
”Báli se tvé matky a stále se jí bojí. Mají proč… Je mocná. Mocnější než všichni dohromady. Kdyby chtěla, tak by tomu tady mohla vládnout, ale ona ne.” Zavrtí hlavou a lehce se pousměje, je to smutný úsměv. Jako kdyby stále tvou matku miloval, i přestože vás proklel.
”Mohu ji zničit. Za to, že si tě dovolili takto uvěznit, jako nějakého bídného zločince… a ani se nenamáhaly s tím, aby vypátrali skutečného zločince.” Něco v jeho hlase ti říká, že by toho opravdu byl schopen, zlikvidovat celou Bílou radu do posledního. Udělat jatka. A něco ti tak pomalu dojde.
”Nejsou schopni vypátrat, že ten kdo zabil toho hloupého násosku, který si dovoloval ublížit mé dceři, jsem byl já.” A jeho slovy jest potvrzeno, že vlastně díky svému otci, jsi tady teď zavřená.
”Neboj se. Zaplatí za všechny hříchy, které provedli naší rodině.” Jako kdyby zapomněl, že nejvíc trpíte za onu kletbu, kterou na vás uvalil.
”Když tě odsud dostanu, skončím jejich trápení… půjdeš se mnou, mé dítě. Tam kam patříš. A možná ušetřím život tomu muži.” Něco ti říkalo, že má na mysli Zacha. Vypadalo to, že ti vyhrožuje tím, že pokud se mu vzepřeš, tak tvůj budoucí manžel zemře.
Byl to strašné uvědomění si, že muž, který je tvým otcem, je ve skutečnosti to největší monstrum.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.26691794395447 sekund

na začátek stránky