Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 26. října 2018 21:08
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Jako mucha, co sedla na lep
Cat

Už je to nějakou dobu, co hledáš své rodiče, kteří záhadně a bez rozloučení zmizeli. Je to však teprve nedávno, co se ti podařilo najít nějaké stopy. A ty stopy tě nakonec vedly z malebného Londýna a tvé krásné vlasti, do Ameriky. Přesněji do Chicaga.
Tvůj bratr byl proti tomu a snažil se ti to vymluvit, ale ty jsi jej neposlouchala. Měla si stéblo a stejně jako tonoucí, ses ho držela zuby nehty a odmítala se ho pustit.
A tak sis koupila první letenku, která tě dovedla do Chicaga, velice zajímavého města. Viděla si tu tolik podsvěťanů, až z toho šla hlava kolem. Nestihla sis však to město pořádně prohlédnout, protože si směřovala na ono místo, kam tě zavedla poslední stopa. Táhla tě tam touha, že bys mohla opět spatřit své rodiče po tak dlouhé době. Nebo tě tam táhlo něco jiného?

A jako ubohá mucha si sedla na lep. Nakráčela si v plné parádě do pasti. Tvůj bratr měl pravdu s tím, že se jednalo o podfuk a že to všechno někdo nastražil, ale ty jsi jej neposlouchala, vždycky si měla svou hlavu.
Nakonec si byla donucena prozřít v opuštěném skladišti, který tak opuštěný nebyl, neb byl plný dětí noci, upírů a ti na tebe lačně hleděli, jako kdybys pro ně představovala svačinku… což si jí také klidně mohla být.
Než jste se k něčemu všichni rozhoupali, tak někdo v hlavě zařval rozkaz o tom, že máš zavřít oči a vpustil do skladiště světlo, které nebylo obyčejné, jelikož z jeho intenzity ti došlo, že se jednalo o ono prvotní světlo.
Cítila si, jak tě někdo chňapl za ruku a odtáhl tě ven. Chvíli si nic neviděla, až část v tebe začala panikařit ohledně toho, že jsi díky tomu světlu oslepla, než se ti pomalu začal vracet zrak.
A mohla si tak spatřit muže, který ti nejspíš zachránil krk.

”Můžete mi proboha říct, nad čím jste přemýšlela, když jste dobrovolně nakráčela do jednoho z doupat upírů?”
Obrázek
 
Vypravěč - 26. října 2018 20:21
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V pokoji s Elxarem
Irace

”Ale, ale… tady se někdo probral špatnou nohou.” Pronese s úsměvem na rtech a sedne si k posteli. Provazy byly naštěstí pro něj dané na pevno.
”Tvůj přítelíček zatím žije.” Úsměv na tváři se ještě více rozšíří a je ti jasné, že přemýšlí nad tím, co by všechno s Rayem prováděl.
”Jaké to je být zpátky, když ti nestojí u zadku Lucifer?” Při té otázce se odváží si lehnout na bok k tobě do postele, aby na tebe viděl a se zájmem v očích si tě prohlíží. Postel je naštěstí velká a tak na tobě není namačkaný, nemluvě o tom, že ti něco říká, že by se ani ze strachu, že bys mu mohla ublížit, neodvážil.
”Jinak… vzpomínáš si? Ty provazy jsou od tebe, když si mně tehdá, co si zdhrala za Luciferem, svázala.” Olízne si přitom rty a jeho ruka se dotkne tvého boku.
”Matka mně z nich pak musela dostat, ty jedna nezbedná potvoro.”
Obrázek
”Co jen s tebou provést? Co by ukojilo mou touhu po pomstě?” Pronesl velmi zamyšleně a ruku z tvého boku přitom nepouštěl.

 
Vypravěč - 26. října 2018 19:13
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
V kuchyni s ostatními
Joleene

Když jsi došla do kuchyně, která byla spojená s jídelnou, tak si tam spatřila téměř všechny, až na doktora. Simon seděl společně s Gabrielou u stolu a hráli karty. Lil něco kuchtila u sporáku a byla to vůně, která tě z tvého pokoje vedla až do kuchyně.
”Co to dopr…?” Byla první reakce, která se u Simona dala naprosto čekat. Prudce vstal, jako kdyby čekal, že se co nevidět skácíš k zemi. Když však pohlédl na tvou nohu, tak zůstal zaraženě stát, neschopen slova.
Za to Gabriela se netvářila nějak překvapeně, spíše jsi v jejích očích na malou chvíli spatřila něco, co by se snad dalo popsat jako závist.
”Co říkal?” Určitě vycítila Jeho přítomnost. Přeci jen dlouhou dobu byla Jeho levou rukou, stála mu po boku, než se všechno změnilo.
Lil, která byla celou dobu otočená k vám zády, se najednou otočila. Všimla sis toho, že měla na uších sluchátka a tak neslyšela váš předchozí rozhovor. Její reakce, kdy vyděšeně vypískla a upustila hrníček, kde zřejmě měla kávu, byla pochopitelná.
Okamžitě si sundala sluchátka a ohromeně sledovala tvou nohu.
”Co… co… co se stalo?” Vykoktala ze sebe po chvíli. Zdálo se, že není jediná, kdo by to chtěl slyšet.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 23. října 2018 20:47
ikonka305885004063.jpg
Ve vězení

Okamžitě toho zalituji. Nejspíš jsem neměla říkat vůbec jejich jména. Sakra, docela určitě jsem neměla. Jsem sobec.

*Jestli se Chrisovi nebo Havranovi něco stane...*


Ne, neodpustila bych si to.

*Jsem tak hloupá! Tohle je celé jen bouda, jak se mě zbavit. Nejde jim o spravedlnost!*


Uvědomím si až příliš pozdě. A to příliš pozdě je, když mou ruku sevře Golem a já přijdu i o svou kabelku. Poslední možnost, jak se odtud dostat rychle a bez problémů. Rozhlížím se po těch lidech kolem, ale nepřijde mi, že bych tady narazila na jakoukoliv dobrou, nebo snad soucitnou tvář.

"Prosím vás, potřebuji si aspoň zavolat!"
zkouším ze sebe dostat, když zastavíme před kobkou.

Nic. Nic! NIC!

Pravá tíha tohoto místa na mě začne doléhá sotva se zavřou dveře. V obraném gestu si založím ruce na hrudi a začnu se rozhlížet. Pořádně a důkladně. Snad jde o profesní deformaci, nebo formu sebetýrání, ale soustředím se na toto místo a všechny jeho aspekty.

Trhnu sebou, když se tu tak rychle někdo objeví. Překvapeně zamrkám a cítím, jak ruce mi zase rychle sjedou podél těla. Zamračím se. Je to iluze? Klam? Trik na moje vyslýchání?

"Já..."
zaváhám. "Není teď nic, co bych pro tebe mohla udělat. Jsem teď v tak trochu prekérní situaci..."

S tím poukáži na celu, ve které jsem držena. Nejsem proti tomu s ním mluvit. A tím mu dávám najevo, ať pokračuje.
 
Joleene "Jo" - 21. října 2018 20:17
joleene6101.jpg
Ale, ale...?!

Bylo to jako kdyby mě rozetnul vedví. Jedna má část stále cítila hřejivý pocit z jeho objetí a polibku na čelo, druhá moje část vnímala zase jen ten fakt, jak jsem v tom zase sama. Jistě, dostala jsem Dveře, zahojila se mi noha a ještě mám nějaké informace, ale stejně.

Zhluboka a pomalu se nadechnu, abych dokázala čelit tomu pocitu opuštění, strachu a snad ještě něčeho, co jsem plně nedokázala identifikovat. Dveře jsem stiskla pevně v ruce, než si jej nasadím kolem krku a samotný obsah schovám do výstřihu. Přece jen, před kým se svlékám si hlídám a vážně je nehodlám ztratit, nebo si je nechat vzít.

*Jedině přes mojí mrtvolu.*


Nezklamu ho. Jsem o tom přesvědčená, i když nemám tušení, jak to udělat. Ale vím, že pro to udělám všechno. Nechci, aby na mě pomyslel se stejným steskem a nesouhlasem v očích, jako tomu bylo teď, když jsme se bavili o Luciferovi-Davidovi.

Schování přívěšku do šatů a následný krok ke dveřím, mne pomalu posunou do stavu fungování. Aspoň mechanicky. Jsem schopná udělat další krok a pak další. Otevřít dveře. Tělo pracuje, noha funguje, dýchání se vrací k pravidelnému rytmu.

Myšlenky jsou stále jen směsicí pocitů a dalších jen těžko uchopitelných věcí. V pozadí stále cítím jen tu nutnost všechno zvládnout. Nějak.

Moje kroky samovolně směřují do kuchyně, ačkoliv si sama nejsem jistá, jestli vůbec znám cestu. Ale chci jít tam. Tam možná bude alkohol, nebo jídlo.
 
Vypravěč - 13. října 2018 18:12
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Soud
Sierra

Když začneš mluvit, všichni tě probodávají odsuzujícím pohledem, díky za ty dary, že nemohl fyzicky ubližovat.
Jakmile domluvíš, nastane zdlouhavé a velmi nepříjemné ticho. V té chvíli si přijdeš, jako kdyby nad tebou visel Damoklův meč.

”Předvoláme tedy svědky Christophera Smitha a Havrana.” Prolomí to ničivé ticho nakonec soudce velice neochotně. Avšak něco ti zabrání si oddechnout, jako kdyby v tom byl nějaký háček.
”Soud však bude pokračovat dalšího dne. Mezitím vás odvedeme do cely předběžného zadržení.” A tak zněl onen háček.
Budeš muset přečkat v cele, jako nějaký nebezpečný zločinec. Zach o tebe bude mít určitě hrozný strach. Jen doufat, že neudělá žádnou hloupost.
Pokud ses rozhlédla po všech zúčastněných tvářili se poněkud nespokojeně tím, jak se soudce rozhodl, avšak mlčeli.
Zaznělo nepříjemné bušení kladiva, jehož údery ti nepříjemně rezenovali v hlavě.
”Odveďte podezřelou.” Zavelel soudce a v místnosti se objevil hliněný golem, který k tobě přišel a sevřel pevně tvou ruku, jako kdybys snad měla v úmyslu utéct.
Druhou rukou ti vytrhl kabelku a odhodil jí na zem, jako kdyby se jednalo zbraň hromadného ničení a tys tím mohla ohrozit osazenstvo.

Před vámi se objevili dveře a prošli jste pouze pár kroků, než si skončila v klasické kamenné kobce, o které si četla v historických knihách. Jedinou obměnou byla postel, která však už od pohledu působila velice nepohodlně a také tam byla zabudována toaleta.
Nebylo to příjemné. Cítila si všechno, co tu zanechali bývalí obyvatelé cely. Bolest. Strach. Zoufalství a beznaděj. Bylo to tím prosycené, stejně jako zatuchlý pach, který bránil se pořádně nadechnout.
Mříže kobky golem s pořádným prásknutím zavřel a zamkl. Beze slov zmizel a nechal tě ve svém žaláři.
Ač si věděla, že jsi nebyla vinná, zmocňovala se tě hrůza z toho, že tento fakt je pro ně nedostačující. Nenáviděli tě, aniž bys tušila z jakého důvodu. Stejně tak jako nenáviděli tvou matku. Byli jste lovnou zvěří, kterou toužili vyhubit. Škodná. Neměla si přitom ponětí proč? Neměla si stále žádné odpovědi a tvá šance ja ně získat, byla zmařena.
A v té chvíli tvého největšího zoufalství se ozvou kroky a poté se před tvou celou objeví tvář, kterou si viděla pouze ve svých snech.
”Dítě.”
Obrázek
”Musíme si promluvit.”
 
Vypravěč - 07. října 2018 11:23
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Konec návštěvy Černého
Joleene

Nad tím, jak si Lucifera oslovila se ušklíbne, jako kdyby se mu nelíbilo ono jméno a jeho celková změna.
”Ano je.” Je na něm vidět, že nemá v úmyslu dál o něm hovořit. Přeci jen je svět v ohrožení kvůli němu. Cítíš v jeho očích výčitky vůči svému synovi. Kdyby se jen nedělil o svou nesmrtelnost s tou osobou, nemusel by se teď konat tento “Milionový závod”.

A pak se koná onen Božský polibek.

”To bych byl velice rád. Ta věc se nesmí dostat do nesprávných rukou a pokud se tak stane, bylo by nejlepší ji zničit.” Je na něm vidět, že hlavně má na mysli ony sourozence. Kdyby se jim to dostalo do rukou, byl by konec.

Vyslechne si všechny tvé otázky, které na něj vychrlíš.
”Ano. Můžeš těmi dveřmi projít a vzít s sebou své kolegy, co se nacházejí v tomto domě. Stejně tak se můžeš vrátit i s nimi a se všemi, kteří se nachází v hlavě toho šílence. Pokud se ptáš zrovna na toto.” Odpoví na část první otázky.
”Bohužel, opravdu, je to omezené na počet použití a na celkovou zátěž. Vždycky záleží na vzdálenosti. Když je to neskutečně daleko, tak to ty dveře vyčerpává víc, než když se jedná o kratší vzdálenost. Nebo v případě, že bys dostala všechny z té hlavy. Nicméně… dveře se sami nabíjejí. Jejich nabití trvá celý den.” Dá ti chvíli na vstřebání informací.
”Dal bych si pozor na to, kam chci jít a jestli tam opravdu potřebuji jít. Protože i pouhé jedno denní uvíznutí na místě, je někdy životu nebezpečné.” Věnuje ti radu do života.
”Dveře jsou omezené tím, že se nemůžeš dostat do světa tam nahoře a ani tam dole. A ohledně alternativních realit jsou velmi nevyzpytatelné. Není radno si s tím zahrávat.” Tím světem tam nahoře pochopitelně myslel pláně Nebeské a tím dole samotné Peklo.
”Věřím ti, drahá Joleene, že je použiješ s patřičným uvážením veškerých možností, co by se mohlo stát.” Je na něm vidět, že už tu nemůže dlouho být.
Ještě jednou naruší tvou osobní zónu a to tím, že tě obejme, jako otec jež objímá své dítě a vtiskne ti na čelo polibek, než zmizí a nechá tě samotnou se zvláštním pocitem rozpolcení.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 30. září 2018 20:49
ikonka305885004063.jpg
Soud

Ani jsem netušila, jak děsivý je takový dav, který je proti vám. Ačkoliv si jsem jistá, že jsem něčemu takovému už musela čelit v minulých životech, asi je dobře, že jsem si to nepamatovala. Jen moje přesvědčení o tom, že jsem v pravdě a že jsem nevinná, že udrží na místě a nerozhlížet se vystrašeně a usvědčeně kolem sebe.

"Ano, byla jsem v jeho klubu. Ano, mluvila jsem s ním a dokonce mne i odvedl do zadních místností. Ale to všechno proto, že já pracovala. Moje klientka mě najala, abych sledovala jejího příbuzného, protože se obávala o jeho bezpečí. Šla jsem tudíž dovnitř. Mordecai našel mě. Nejsem na to pyšná, ale podařilo se mu mě zdrogovat. Odvedl mě do zadní místnosti, aby mi připomněl naše minulé neshody. Byla jsem sotva schopná dostat z klece Havrana a dostat nás odtamtud do Díry. V tu dobu se v klubu střílelo. Havran vám to celé určitě dosvědčí. A navíc v Díře vám řeknou, jak jsme se tam přiřítili a jak se o mně pak postaral Christopher Smith."


Proč mi z toho celého přijde nejtěžší vyslovit jeho jméno? Jak dlouho jsem už ho nevyslovila celé? Jak dlouho to bude, než s ním budu moct mluvit? Jak dlouho bude trvat, než mi odpustí? Odpustí mi vůbec?

Donutím se přestat myslet na něj a na to, jak jsem mu ublížila. Soustředit se na celý tenhle soud.

"Řekla bych, že kdokoliv zavraždil Mordeicaie, je ten, kdo střílel. Měli byste spíše hledat tímto směrem. Musíte o tom určitě mít nějaké důkazy na místě činu."
 
Joleene "Jo" - 30. září 2018 20:39
joleene6101.jpg
Dary od Boha
Černý

Pečlivě poslouchám jeho vyprávění. Přece jen si velmi dobře uvědomuji, jak důležitá tato chvíle je a informace, co si od něj vyslechnu. Přikývnu. Mrzí mě, že nebudu mít na své straně Davida. Jeho přístup byl osvěžující.

"Je aspoň David v pořádku?"
zeptám se hned na další otázku, co mi v tomto tématu vytane na mysl. Ano, starám se i o ty tvory, kteří si už nepamatují, že jsme se docela dobře bavili a že mi zachránil život. Hold si ten tah budu muset udělat pak sama.

Avšak další jeho činy mě naprosto a dokonale vypnou. Můj mozek není schopen pobrat všechny vjemy, co cítím, ani nedokáže obsáhnout tu informaci, co se právě teď vlastně děje. Všechny životní funkce mi vynechávají, ale já vím, že kdybych mohla dosáhnout toho, aby se tento polibek prodloužil, klidně bych se vrhla Smrti do náručí.

Zmateně otevřu oči, když se ode mne odtáhne a já si najednou připadám tak strašně prázdně, opuštěně a odhaleně. Nejlepší zážitek mého života právě skončil. A on mi jen zmáčkl zadek a pokračoval věcně v dalších krocích přípravy na velkou bitvu.

Stále ještě trochu rozechvěle a zmateně přijmu od něj přívěšek ve váčku, který znamená tak moc.

"Dám na něj pozor,"
ujistím jej, protože mi přijde, že mu na tom také záleží. A v tuto chvíli opravdu není absolutně nic, co bych pro něj neudělala. Jen pro ještě malou trochu jeho pozornosti, jeho blízkosti. Jeho.

"Mohu tím tedy projít a vzít kohokoliv s sebou? I kolik chci lidí? Je to nějak omezené? Počtem použití?" pokládám další otázky. V hlavě mám malý plán, který nejspíš bude chtít ještě přerovnat, ale malé překvapení by to pro ty dva mohlo být. "Umí to otevřít dveře i tam, kde jsem nebyla, ale kde je někdo, koho chci vyzvednout?"
 
Vypravěč - 26. září 2018 16:46
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Soud
Sierra

Poté co si pronesla svou řeč a hlavně po tvých poslední slovech o tom, že jsi tu, abys dopadla toho vraha a že jsi nevinná, se na malou chvíli strhl šum, jak si začali mezi s sebou tiše něco povídat. Z toho mála, co si postřehla tam bylo něco o nehoráznosti a troufalosti.
Soudce po chvíli, aby si vydobyl opětovné ticho, párkrát zabouchal kladívkem a počkal na to, až šum ustal.
”Nicméně v tu osudnou dobu si byla viděna s Mordecaiem. Což tě činí poněkud vinnou. Ovšem, máš-li k tomu snad nějaké řádné vysvětlení?” Opět tě nechá promluvit.
Všichni na tebe upřou své zraky a není to nic příjemného. Cítíš z jejich pohledů jakési očekávání toho, že neuspěješ. Jako kdyby ten celý soud byl pouhá zástěrka a oni už dávno vynesli rozsudek nad tvou hlavou, stejně tak jak tomu bylo s tvou matkou a bohužel to vypadá, že tu není nikdo, kdo by ti pomohl. Se smrtí Morgana, který byl stále ochotný tě vyslechnout a to nejen z důvodu, aby řeč nestála, se tvé šance na dnešní úspěch pomalu vytrácely. Aspoň něco takového si mohla vyčíst z celé momentální situace.
Něco ti říkalo, že jim nejde o to dopátrat se spravedlnosti a najít vraha Mordecaie. Ale bylo v tom ještě něco víc.
Samozřejmě s tím, že byl Mordecai zavražděn to jistým způsobem zamává s jistým mírem, který mezi sebou má Bílá rada a Upíří dvůr. Nicméně, z toho co si slyšela, tak Mordecai nebyl zas tak důležitou osobou pro Upíří dvůr, aby hned vyhlásili válku. Tady šlo o něco jiného. A určitě se to dozvíš snad každou chvíli.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.23505783081055 sekund

na začátek stránky