Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Vypravěč - 15. srpna 2018 23:33
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Totální jobovka
Joleene

”Možná bych měl něco, co by ti mohlo zajímat. Šíří se jisté drby.” Pronesl znenadání Simon, který vyškraboval poslední zbytky jídla. Ani kousek nazmar.
”Jak bych to jen řekl...” Odmlčí se a na dlouhou chvíli se zamyslí.
”Tvrdí se… upřímně nevím, kdo to tvrzení začal. Ale prostě tvrdí se...” Mávne nad tím rukou. Vypadá to, že to bude příběh na delší dobu a žádající spoustu trpělivosti. Ještěže máš zatím dost času.
”... že to celé s bratry Crownovými je jen pouhá sázka všech pěti části Boha. Začal jí údajně Černý, který se snažil získat potřebný čas. Prý se ostatní části rozhodli tuto zemi zničit, ze strachu z té která je první svého druhu.” Vyklopí nakonec ze sebe jedním dechem. Není se čemu divit, když se nejedná o obyčejného člověka, ale syna dvou mocných bytostí. Nemůžeš se tak ani divit tomu, že by se k takové informaci mohl dostat. Nicméně čemu se můžeš divit je to, že to celé je jen zkurvená hra a ty jsi jen hrací figurka.
Teda pokud to je pravda.
Nicméně svým způsobem ti to dává smysl. Proč jste zatím dostávali jen na prdel...
Akorát jen vysvětlit z jakého důvodu si Bůh vybral tebe.
”Ale jak jsem říkal, povídá se… nicméně povětšinou jsou tyto věci pravdou.” Utře si ubrouskem ústa a strčí si do pusy párátko, které vytáhl kapsy od kalhot.
”Na tvém místě bych se zkusil ptát u zdroje.” Dodal a postavil se na nohy.
”Fakt se mi líbíš. Ale pokud dovolíš, musím si něco vyřídit.” S tím tě nechal v místnosti samotnou, zpracovávat onu zvláštní neveselou informaci.
 
Vypravěč - 15. srpna 2018 23:19
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Nečekaná návštěva
Sierra

Morgana se nad tvými slovy ohledně toho, že by něco mohla vědět, aniž by sama tušila, dlouze zamyslela. A musela ti dávat za pravdu.
”Jsi moje dcera. Krev mé krve. Udělám cokoliv, abych ti pomohla a ač to má sebevětší cenu. To si pamatuj.” Pronesla naprosto vážně.
”Budeme potřebovat svíčky a jistou směs bylinek.” Začne plánovat a s tím se zvedne.
”Pouhý pohled do duše nestačí. Potřebuješ se pevně zaměřit na určité věci. K tomu budeme potřebovat trochu popostrčit.” Začínalo být jasné na jaké bylinku tu naráží a že se nejspíše bude jednat o kombinaci šalvěje divotvorné a marihuany. Obě věci jsi vlastnila, takže to nedělalo problém.
Jen, co jste se obě dvě postavili, abyste začali připravovat potřebné věci, ozvalo se domovní zvonek.

Srdce zaplesalo, protože očekávalo přítomnost tvého muže, kterého nejspíše dovezl jeho kamarád. Ale ten divný pocit, který najednou tebou zmítal, nevěstil nic dobrého.
Když si pohlédla na Morganu, tak si na ní mohla spatřit jisté nepokoje.
”Půjdu otevřít.” Pronesla Bastet, kterou přemohla kočičí zvědavost a tak se vydala ke dveřím.
”Počkej… nemám z té návštěvy dobrý pocit.” Pokoušela se jí zastavit Morgana, ale pozdě. Dveře byli otevřené a dovnitř vtrhli tři muži. Bastet vypadalo, jako kdyby na ní někdo použil šantu kočičí. Protože se z ničeho nic proměnila do své kočičí podoby a svinula se do klubíčka.
”Sierro Judith von Grimmelshausen, jste zatčena jménem Bílé rady a prosím pojďte s námi dobrovolně nebo budeme nuceni použít násilí.” Pronesl jeden z mužů, kteří vypadali na první pohled normálně, jako nějací obyčejní kravaťáci. Jediné, co na nich upoutává pozornost byly ty bílé pláště, které dávají jasně najevo všem, kam patří. A s doktory si je nelze jen tak splést.
Morgana několikrát překvapeně zamrkala.
”A co vám má dcera provedla, pokud se mohu zeptat? Nebo jste se rozhodli, že budete jen tak z nudy otravovat mou rodinu, protože po venku neběhají nebezpečné bytosti?” S těmi slovy, si stoupla před tebe s úmyslem tě chránit před případným nebezpečím.
”Je podezřelé z vraždy upíra z Bílého dvora, vypálení jeho podniku a tak jasnému vyhlášení války.” Ani nemrkl, když ta slova plná obvinění vyslovoval, jako kdyby byl naprosto přesvědčen o tom, že něco takového způsobila.
”To je velmi závažné obvinění. Máte k tomu nějaké důkazy?” Zeptala se Morgana, která měla v úmyslu za tebe bojovat do posledního dechu.
”Máme důkazy o její přítomnosti. Určitého svědka, který nám podle popisu potvrdil přítomnost vaší dcery a díky moderní technice i stopy DNA. To nám jako dostatek důkazů stačí. A teď dovolte.” Kolegové mluvčího stáli na místě a vypadali jako sochy na první pohled. Nicméně ve vzduchu bylo cítit, jak shromažďují energií s úmyslem, ji využít v případě nutnosti.
”Že si vy zatracení zmetci z té Bílé rady nedáte pokoj. Jasně jsem řekla, že má dcera nikam nepůjde.” Sama začala shromažďovat dostatek síly, připravena k boji.
Byla jsi sice včera v baru. Určitě tě tam někdo viděl. Nicméně jsi ty sama byla oběť. Jistě to půjde nějak logicky vysvětlit a nemusí si přitom vzájemně porovnávat síly. Obzvláště, když se to dá vyřešit v klidu.
Čím dříve se to vyřeší, tím rychleji budete moct pracovat na způsobu, jak se zbavit toho svého prokletí.
A všechno bude, tak jak má být.
 
Ray "Zatracený" Simons - 11. srpna 2018 16:50
ray9187.jpg
Stále v Pekle a touha se vrátit zpátky na Zem
Irace

”Nejsem tam zas tak obyčejný.” Ohradím se, i když se musím přiznat, že to jde o něco hůř, když přede mnou stojí ta zvláštní bytost, ze které jde respekt. Něco mi říká, že kdyby chtěla, tak by mě mohla na místě zabít a ani by přitom nemrkla.

Její nabídka ohledně toho, že si vezmeme Peklo a její oslovení princem, mne neskutečně zmate.
Cože kurva? Zeptám se v duchu, nahlas si netroufnu. Mé druhé já se začne nehorázně smát.

A než se naději, tak mě začne žádat, abych jí omráčil.
Cože kurva? Vím, asi se opakuji, ale toto celé mi přijde jako hloupý vtip. Mohl by mi někdo říct, proč jsem vlastně chtěl jít na výlet do Pekla? Nemohl jsem si vymyslet něco lepšího? Nebo jsem se opravdu tak neskutečně zbláznil?
Ač mi to bylo proti srsti a všem mým pravidlům, které jsem si stanovil, tak jsem se rozhodl vyhovět přání mé krásky… za pomocí mého náramku, tedy Mamby, který jako kdyby snad četl mé myšlenky a jediný věděl, co dělat, protože se jí obtočil kolem krku a kousl ji do něj.
Jed nebo nevím, co to bylo za látku, začalo účinkovat snad okamžitě, kdy se mi k nohou sesunula žena, se kterou jsem se setkal v baru a kterou jsem měl zabít… a místo toho mne neskonale okouzlila.

”Není mrtvá.” Pronesl Mamba ve snaze mne uklidnit. Vzal jsem jí do náruče.
”To je vážně skvělé, ale já nemám nejmenší tušení, kam se teď schovat.“ Zavrčel jsem na svůj náramek, který se rozhodl jednat za mne.
”Chtěl si jít zpátky ne?” Zeptá se náramek.
”Jo to by šlo.”
Opět se před námi objevili dveře a tak jsem je otevřel s myšlenkou, že se nacházím ve svém bytě.
Jenže něco se šíleně posralo…

Nenacházel jsem se doma, nýbrž v nějaké kobce a visel jsem dolů hlavou, jako nějaký flák masa. Nikde jsem neviděl svého průvodce v podobě Irace. Bylo tu nehorázné vedro a mně došlo, že jsem opravdu v podělané situaci.

***Situace u Irace***

Probudila ses ležící na posteli. Cítila ses dezorientovaná. Ono se není čemu divit, když si byla otrávena kousnutím náramku. Nebylo to sice nic vážného, ale stačilo to, aby tě to naprosto sejmulo i v démonské podobě.
Když ses chtěla protáhnout, zjistila si, že jsi připoutána a nejedná se o obyčejné provazy… nýbrž takové, které jsou vyrobeny v pekle a mají za účel spoutat zlobivé démony.
”Myslela sis, že se mě zbavíš?” Nebyl to nikdo jiný, kdo ti šel popřát dobré ráno, jako Elxar.
Co se to sakra stalo?
 
Joleene "Jo" - 11. srpna 2018 16:40
joleene6101.jpg
Pokec a jídlo se Simonem
Simon

Je taky řada na mě, abych se občas zasmála. Což jde mnohem snadněji, než jsem čekala. I když cítím, že ještě nejsem stále v pořádku. Nicméně Simonovi neustálé lichotky jsou už prostě moc na to, abych jim mohla věřit. Necítím se nijak moc sexy. Rozhodně ne tak, jak bych se cítila, kdybych se s ním takhle seznámila před... týdnem. Tedy vlastně ně, před devíti měsíci. Zapomněla jsem kolik času mi uteklo mezi prsty. Ještě, že nejsem člověk, rok života by mě asi jinak dost zamrzel. Každopádně si jsem vědoma toho, že nejspíše aspiruji na pozici nejvíce zjizveného anděla. Tak snad na to chlapi letí stejně jako ženské na muže s jizvami.

Zavrtím nad tím tedy jen hlavou a dál na toto téma sexy ortézy nedebatuji.

"Ach teda, tak to nevím, zda mám být vyděšená nebo poctěná, že toho s ní mám tolik společného," ušklíbnu se krátce a nechám Simona se vysmát nad svým vlastním vtipem, který moc neumím ocenit. Tedy až na představu Smrti, jak káže Luciferovi. Docela určitě by to byla zajímavá podívaná.

Na rozdíl od svého společníka si jídlo opravdu vychutnávám. Vím totiž, jak blízko jsem měla k tomu, ho už nikdy v životě neochutnat. Užívám si to stejně jako pohled na zahradu a čistý venkovní vzduch.

"Super, už jsem se lekla, že mluvím s někým racionálním, kdo jen správně nepochopil, jak to celé šílené je,"
řeknu vesele po jednom polknutém soustu. Krátce se na něj podívám a usměji se. "Tak se drž poblíž, šílené to bude více než dost," mrknu na něj ještě rozverně.
 
Vypravěč - 11. srpna 2018 15:44
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Pokec se samotným synátorem Smrti a Války
Joleene

”Víš, jsem rád, že jsi to nabídla. Jsem slušně vychovaný chlapec. Takže rozhodnutí o tom, zda si budeme tykat bylo na tobě.” Opět se na tebe syn dvou mocných bytostí, zazubí. Přijme podanou ruku a jemně si s ní potřese, než se nakloní a naznačí políbení na ruku.

”Mám takový pocit, že bych u toho nevypadal tak sexy.” Bylo na něm vidět, že to myslí vážně. Jako kdyby naprosto ignoroval, jak si teď vypadala. Určitě ještě nějaké části na tvém těle hrály barvami.
Nemluvě o tom, že tvé tělo nasbíralo zase nějaké jizvy. Možná jej fascinovaly, vzhledem k tomu, čí byl synem.

”Nebyla to však jen tvoje vina. Byla si jen druhá, která jí utekla.” Vysvětlí ti, než se začne zubit, jako kdyby snad řekl nějaký dobrý vtip.
”Vlastně ta druhá žena, je sestra těch dvou idiotů, proti kterým stojíme. A obou případech figuroval Lucifer.” Poté, co to dopoví, tak neudrží smích.
Chvíli trvá, než se přestane smát.
”Prý si s ním musí promluvit a dát mu kázání.” Dodá ještě lehce pobaveně.

Jen, co naznačíš, tak si sedne k tobě na postel. S díky příjme druhý talíř, popřeje dobrou chuť a hladově se pustí do jídla.
”Vlastně ani pořádně na nic. Jen jsem dostal pocit, že tu bude o zábavu postaráno a zatím jsem se nemýlil.” Opět se na tebe zazubí. I přesto z jeho tónu hlasu slyšíš, že to myslí smrtelně vážně. Není pochyb, že tu sedíš s naprostým šílencem. Nicméně kdo normální by do toho dobrovolně šel?
Jak Gabriela lehce naznačila, i ty kdybys byla o něco normálnější, tak by sis sbalila kufry a odjela.
Na normalitu se v této chvíli nehrálo.
A tak si tu seděla na posteli vedle syna Smrti a Války, cpali jste se jídlem od tvého drahého přítele Carlose… a tak nějak si tušila, že to jedna z mála chvil klidu, než to celé vypukne.
 
Joleene "Jo" - 28. července 2018 07:13
joleene6101.jpg
Seznamování se se synem Války a Smrti
Simon

Přikývnu na jeho vysvětlení, že tu Carlos byl a že musel zpět do práce. Dokonce se i usměji. Znamená to, že je všechno u něj v pořádku a on pokračuje kouzlit v tom svém malém a voňavém království. Kousek kterého přinesl sem ke mně do pokoje.

"Tak to bude teda krásná spolupráce,"
usměji se na něj.

Samozřejmě, že jsem si všimla Simona, jak si mě prohlíží. Vím, že se mi chce dostat pod ručník. Sama ho hodnotím jako někoho přitažlivého. A hodlám si teď užívat, co nejvíce z toho života, to mi zbývá a co mi málem několikrát unikl mezi prsty, a tak si poposednu na kraj postele, nohy mám volně vyset dolů z ní.

"Co bys na to řekl, Simone, kdybychom si tykali? Vykání je takové odosobněné a my dva společně budeme teď asi trávit nějaký ten čas," pousměji se na něj a podám k němu ruku. Jsem hold holka tradic.

"Vážně? No, kdybys to místo chtěl, tak ti ho ráda přenechám, ale obávám se, že s touto pozicí by sis musel vzít i tenhle modrý doplněk," řeknu mu a kývnu z ortéze, kterou mám noze, jejíž křupnutí si dost dobře pamatuji a je to zvuk, co už opravdu nikdy nechci slyšet.

"Jo? No tak to je dobře. Vypadala přepracovaná, snad jí trocha volna prospěje. Až ji potkáš, tak jí vyřiď, že v tom nebylo nic osobního, jen je na Zemi pár lidí, kteří potřebují ode mě zachránit zadky," ušklíbnu se také a snažím se tvářit jakože vlastně mě vůbec neděsí myšlenka na to, že bych ji měla znovu potkat.

Abych zamaskovala to všechno a ještě mnohem víc, tak si vezmu do ruky talíř s jídlem. Naznačím mu, že si taky může sednout do křesla nebo na postel, když už se stejně nemá k odchodu a nabídnu mu druhou část jídla. Jak si jinak získat přítele než přes jídlo? Navíc, obávám se, že kdybych snědla něco víc, tak bych to vyzvrátila. A to rozhodně nehodlám riskovat.

"A prozradíš mi, Simone, na co tě Malcolm utáhl, že jsi tady jako moje chůva?"
zeptám se jej konverzačně.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 27. července 2018 20:58
ikonka305885004063.jpg
Šílené a šílenější nápady
Morgana a Bastet

Zvědavě povytáhnu obočí, když se Bastet zmíní o tom, že by měla nápad. Nepopoženu ji slovně, ale počkám, až bude pokračovat sama. Přeci jen jsem slušně vychovaná. Nejsem už tak naivní, abych se radovala z tak dobré zprávy. Ten způsob, kterým to Bastet oznámila, byl pro mě dostatečným varováním k tomu, abych nepropadala naději. Zhluboka a dlouze si povzdechnu. Sklopím hlavu a promnu si krk. Mám pocit, že poslední dobou nedělám nic jen to vzdychání. A to ani ne v tom hezkém a příjemném způsobu.

„Kde jsou ty časy, kdy jsem byla nejlepší detektiv v okolí?“
zeptám se se smutným úsměvem.

Čím dál tím víc mi to připomíná ty děsivé sny, kdy člověk běží, seč může, ale nehne se z místa. Vždyť copak jsme se pohnuli z místa od doby, co jsem zjistila, co se děje?

Hluboce se mi příčí fakt, že bych se měla zase někomu upisovat. Ta nevyužitá služba nade mnou visí skoro jako ten můj osud, to prokletí nás tří. Nechám konvici zapískat a pak si zaleji šálek s rozpustným kávou. Malý ústupek vzhledem k nedávnému porodu. Zdaleka to není tak účinné, ale když se do toho dá mléko, dá se to pít hned. Provedu i tento úkon mlčky a pak obemknu hrnek oběma rukama. Mračím se do něj.

„Na to, abychom mohli něco vymyslet proti té kletbě, tak o ní musíme vědět co nejvíce. A to nechat si vrátit vzpomínky,“
vysvětluji proč takovou věc chci udělat. Ale pak se zarazím a podívám se na ni. „My dva jsme si nechali vymazat paměť, ale ty ne. Je to tak? Možná něco ty víš, aniž bys o tom pořádně věděla. Něco, co by nám – mě – dávalo smysl, někam nás to posunulo.“

Sakra, vím, jak moc šíleně tohle zní, ale než začnu kupčit se službami, tak se chci aspoň zkusit chytnout tohoto posledního stébla.

„Vím, že to je hodně invazivní na tvoje soukromí, ale … tohle je vážně už moje poslední alternativa, co mě napadá k tomu, abychom se zase někomu upsali.“


Snažím se vysvětlit, proč jsem se tak dychtivě chytla prolézání paměti jiného tvora.
 
Vypravěč - 26. července 2018 21:55
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Pokec se samotným synátorem Smrti a Války
Joleene

”Hned si pak připadáte jako princezna?” Zeptá se a povytáhne u toho obočí. Musí se nechat, že s tím obočím opravdu umí divy.
”Je to prozatím. Potom samozřejmě, budete VIP naprosto všude.” Mrkne na tebe. ¨
Je ti naprosto jasné, že by neměl problém tě vzít rovnou do náruče a bezproblémově tě odnést do pokoje sám. To, že si hraje na tvou oporu, dělá spíše z toho důvodu, aby sis nepřipadala tak špatně.

”Byl tu jen na skok. Říkal, že se staví později, až zavře podnik. Říkal něco o tom, že někteří musí makat a vydělávat těžké peníze.” To byl celý Carlos. Ten podnik pro něj byl jeho celý svět. Kdyby se tomu podniku něco stalo, tak by to pravděpodobně bez něj nezvládl. Ale na to raději nemyslet, to přináší špatné myšlenky.
Teď tu máš v pokoji Simona, který doslova a do písmene zírá na tvé nohy, tedy na jednu… ta druhá je z velké části schována modrou ortézou. Pytlík se ti naštěstí podařil sundat, ale bylo ti jasné, že kdyby to nešlo, tak by ti Simon ochotně pomohl.
”Budu se usmívat. Na něco, tak překrásného se nedá jinak než usmívat.” A opět na tebe vycení zuby v úsměvu.
Z jeho očích lze vyčíst, co se mu tak honí hlavou a že to obsahuje to, že by tě nejraději zbavil ručníku a mohl si prohlédnout i další části, které byly celou tu dobu zakryté.
Je mu přitom naprosto ukradené, že ti to je na výsost jasné a vůbec se za to nestydí.
”Nejde si nestěžovat. Dělat chůvu takové pěkné andělici, jako jsi ty… to prostě je za odměnu. Nemyslíte?” A s tím se drze natáhne po hranolce.
”A to, že stanete hrdinou dne, je něco co jste si taky musela určitě přát… ” Pronese a neodpustí si přitom úšklebek.
”Máma si kvůli vám vzala dovolenou.” Dodá jako kdyby se nechumelilo. Tou mámou asi myslí samotnou Smrt, se kterou si měla tu možnost se setkat a utéct jí.
 
Joleene "Jo" - 24. července 2018 08:56
joleene6101.jpg
Pokec v ručníku se synátorem Smrti a Války
Simon

"Ugh," vydechnu překvapeně, když mi hojící se noha provede takový kousek, až skončím v náručí Simona. Ale sláva ručníku, ten to pěkně vydržel na místě. Zaslouží si odměnu. Možná jej nepohodím na zem, ale hezky položím přes topení, jak se sluší a patří.

Jeho zářivý úsměv si vychutnám a napadne mne, zda nejsem první, které se kolena podlomila PŘEDTÍM než si uvědomila jeho přítomnost. Ale nahlas to raději neřeknu.

"Nikdy jsem si neuvědomovala, jak moc je skvělé mít vlastní osobní stráž,"
usměji se na něj z konkurenční reklamy na zubní pastu.

"Hádám, že do jediné povolené místnosti pro mě," odpovím mu ještě a opírám se o něj cestou.

"Kdy tady byl Carlos?"
zeptám se hned, co vstoupíme do pokoje. Vůně jeho jídla je lepší než stopy DNA. Poznala bych ji kdekoliv a kdykoliv. Zároveň se rozhlédnu, zda jej neuvidím. Nicméně takové štěstí nemám. Zřejmě jsem jej vyčerpala na přežití a svého osobního strážce.

"A když mu řekneš, že jsi od Joleene, uvaří ti ještě líp,"
pousměji se na poznámku nad Carlosovým jídlem.

Mezitím si sundám obal z nohy, nebo se o to aspoň pokusím.

"Klidně se o polovinu podělím, když se budeš pořád takhle hezky usmívat," poznamenám ještě a pohodlně se opřu o čelo postele zády. Zatím se nehrnu do převlékání, stejně jako on se nehrne pryč z pokoje.

"Tak co, jaké to je dělat chůvu? Je to to, co sis vždycky přál?"
 
Vypravěč - 22. července 2018 21:24
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Pokec se samotným synátorem Smrti a Války
Joleene

Vylézt z vany se ti podařilo, bez toho, aby ses nějak přitom přizabila. Nicméně noha zaprotestovala při tvém dalším kroku a nejspíše by ses intimně setkala s podlahou, kdyby tě nezachytil hrdina dne a to synátor samotné Smrti a Války, Simon. Samozřejmě, tě Gabriela nemohla nechat bez dozoru a on nejspíše celou dobu mlčky stál před dveřmi, čekal než se ráčíš umýt.
”Opatrně.” Pronese a zářivě se usměje. Zdá se, že máš konkurenta ohledně reklamy na Colgate. Z toho úsměvu se asi hodně ženám podlamují kolena a potom, když na to přijde i z toho, až zjistí s kým mají tu čest.
”Tak kampak to bude, dámo?” Zřejmě to je řečnická otázka, protože tě podpírá a směřujete spolu do pokoje, kde jsi předtím ležela.

Jen co vejdete, tak si všimneš, že někdo zvládl během té doby vyměnit nemocniční lůžku za normální postel, která vypadá jako čerstvě koupená.
Byli tak úžasní, že opravdu na posteli máš přichystané věci na převlečení a dle toho, jaké jsou pohodlné a vlastně celkově se jedná o tvůj styl, tak ti je poměrně jasné, kdo je vybíral. Nebyl to nikdo jiný, než Carlos.
Na stolu se také nachází jídlo od Carlose, ta vůně je nezaměnitelná. Jenže potom, co tě zdrogovali polívkou, je otázkou zda si vůbec dávat od nich jídlo. Jako kdyby ti četl Simon myšlenky, tak jen co ti pomůže si sednout, tak trochu ochutná.
”Zatraceně… ten chlap vaří božsky.” Pronese uznale.
Nevypadá, že by měl v úmyslu sám od sebe odejít, takže ho budeš muset nějak vyrazit, pokud se máš v úmyslu v klidu převléct a najíst. Nebo snad u toho oblékání chceš společnost?
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.27735614776611 sekund

na začátek stránky