Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Pravda s ručením omezeným

Příspěvků: 2597
Hraje se Domluvený termín Hups!  Vypravěč William La Crua je offlineWilliam La Crua
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nick Bullet *Nicky Střela* je offline, naposledy online byla 21. července 2023 9:32Nick Bullet *Nicky Střela*
 Postava Simon je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Simon
 Postava Ray "Zatracený" Simons je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ray "Zatracený" Simons
 Postava David *Lucí* Rubin je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37David *Lucí* Rubin
 Postava Malcolm *Mal* je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Malcolm *Mal*
 Postava Zachary Cooper je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Zachary Cooper
 Postava Ethan James O`Connor je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Ethan James O`Connor
 Postava Iracebeth *Beth* je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Iracebeth *Beth*
 Postava *Sierra* Judith von Grimmelshausen je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46*Sierra* Judith von Grimmelshausen
 Postava Joleene "Jo" je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Joleene "Jo"
 Postava Damien je offline, naposledy online byla 12. března 2024 17:37Damien
 Postava Catriona Clare Chandler je offline, naposledy online byla 04. ledna 2024 20:14Catriona Clare Chandler
 Postava Azula *Zuli* je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Azula *Zuli*
 
Joleene "Jo" - 21. července 2018 21:18
joleene6101.jpg
Úvahy nad životem a smrtí v lázni

*Srabi,*
častuji duchu svoje bratry a sestry z nebes.

Pomalu kývnu hlavou, abych dala najevo, že chápu, co říká. Proč by měli oni poslouchat obyčejného člověka, když mnozí z nich jimi stejně tolik opovrhují? Ne, potřebují někoho, komu by věřili, koho by se báli, nebo ke komu by vzhlíželi. To, že bych ten někdo měla být já je ale stejně strašně šílené.

„Jo, hádám, že nakonec nejsme až tak odlišní od lidí, co?“
ušklíbnu se.

O jejích slovech, že jsem toho udělala až dost značně pochybuji, nicméně svoje námitky hodlám polknout. Jestli se mám někdy naučit začít lhát a přetvařovat, abych si udržela image někoho, kdo s tím vším něco zmůže, tak právě teď je nejlepší čas začít cvičit. Nepřiznám ji tedy, že bez Rafaela bych stejně dlouho nevydržela a že si myslím, že v aréně jde především o štěstí a náladu majitele. A zbytek jsou jen nepodstatné detaily.

„Pane Bože,“
vydechnu uneseně rouhačská slova, když se moje zlámané tělo dostane do té teplé, voňavé vody. Koutkem oka se dívám po Gabriele, už jen proto, že mě zajímá, jak tahle archanděla reaguje na podobná sousloví a také se bavím její korektností. Být to opačně, uváděla bych ji úmyslně do rozpaků. Ale tak, ona je nejspíše nad takovéto věci povznesená.

„Tak hodinu odsud nevylezu, nemusíte mne kontrolovat,“
řeknu ještě na rozloučenou a pak si vychutnávám teplo, které dokonale halí moje tělo.

Kdybych mohla, složím té koupeli ódu. Ale na to já nejsem. Dokáži se jen blaženě rozplývat v tom dokonalém pocitu bezpečí, pohodlí a láskyplnosti. Každá část mého těla je lehčí, uvolněnější a hýčkanější, než byla v posledních týdnech. Ať už to berete z pohledu arény, či normálního světa. Myslím, že o tomhle básníci mluvili, když psali o nebi na Zemi.

Chvilku si dovolím nemyslet naprosto na nic. Prostě jen vnímám ten okamžik. Na moment se i ponořím. Jakkoliv je tahle lázeň pohodlná, až bolestně si uvědomuji vrtkavost těchto pocitů a této chvíle. Šílenosti mého současného života se ke mně vrátí a má mysl začne opět zvolna plynout.

Je to naprosto neskutečné, absurdní. Já jsem teď šampionem dobré strany, která se snaží zastavit dva šílené sourozence před tím, aby si dělali peklo na Zemi. Navíc mají pomoc od současného vládce pekla. Na mé straně je syn smrti, jedna archanděla, šílený doktor, jeho upíří děvče a v blízké budoucnosti snad i bývalý vládce pekla. Když si vezmu jak řadový a obyčejný anděl jsem já, nechce se mi tomu celému věřit. Uvědomuji si naprosto a jasně, že budu muset hrát roli někoho sebejistého, kdo má plán, kdo ví, že je možné zvítězit, a dokonce i ví jak. Bude to přetvářka, bude to lhaní, rouhání, neskutečné pochlebování se světu. Nechápu, proč ke mně i Gabriela trochu vzhlíží, vždyť v poměru k ní jsem obyčejný hmyz. Nicméně mě to děsí. Nejsem mesiáš, nejsem zachránce. Jen jsem někdo, kdo má pomoci vyšší síle. To je všechno. Tak to vždycky bylo.

*A jestli se chvilku mám tvářit jako spasitel, abych pomohla Malovi získat zpět místo na zemi a zachránila Rafa, udělám to.*


Ano, ti dva jsou moje nejvyšší priority teď. Za jejich důvěry a obětování jim to dlužím. Spolu se špinavou vodou plnou mydlinek se snažím za sebou nechat i ten strach z toho břímě. Buď to vyjde nebo ne, ale na tu cestu, kterou bych se dala, i kdybych věděla, jak moc budu trpět dopředu, se musím vydat krok po kroku. Takže pomalu vyleze jedna noha z vany, pak druhá. Nakonec se omotám ručníkem a pokusím se s pomocí zdi postavit, abych si mohla dostat z koupelny.

Druhý ručník mám pod paží a doufám, že až se dokulhám, doskáču do pokoje, kde jsem předtím spala, že tam bude i něco dalšího na oblečení. Čistého. Ne, že bych byla nevěčná, ale chci něco, ze kterého necítím své paralyzované tělo, co tak dlouho leželo a nedělalo nic. Nové oblečení pro Mesiáše, to snad není tolik, ne?
 
Vypravěč - 20. července 2018 18:11
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Bastet a Morgana
Sierra

Morgana dlouhou dobu mlčela. Kdyby někdo zatoužil spekulovat nad tím, co byl onen důvod. Nejspíše by uvedl, že snad přemýšlela nad tím, jak vypátrat onoho anděla, který nechce být nalezen. Nebo to bylo způsobené tím, jak se její dcera, vymanila z jejího mateřského obětí. Zvykla si na to. Ano, svým způsobem. Nic jiného jí totiž nezbylo. Což neznamenalo, že to stále nebolelo. Cítila, že pro Sierru není ta pravá matka, ke které by se choulila. Ty roky odloučení pro ní však nebyly horší, jako fakt, když tolikrát viděla svou drahou dceru umírat.

Když si vyslechla, co jí dcera vypráví o otci a snech s ním, zamračila se. Něco se jí na tom nezdálo. Samotný fakt, že se rozhodl takto kontaktovat svou dceru, nevěstil nic dobrého. Obzvláště poté, co udělal.
Nejspíše by svou obavu sdělila, kdyby se do kuchyně nepřihnala Bastet s převlečenými dětmi v kočárku a nevyrušila vás.
”Možná bych měla nápad.” Pronesla a její pohled se na chvíli střetl s Morganiným, jako kdyby v něm snad hledala svolení. Nebylo pochyb, že jakožto bohyně a hlavně kočičí, má velmi dobrý sluch a tak to všechno slyšela.
”Možná bych věděla o někom, kdo se pyšní tím, že je schopen najít všechno… i to, co nechce být nalezené.” Sdělí naprosto skvělou zprávu. Ale jak už to tak bývá, tak určitě to nebude jen tak a bude to mít nějaký háček.
”Je to velmi nebezpečná osoba. Rád své služby vyměňuje. Čili pokud pro nás najde onoho anděla, bude za to něco chtít. Ne, vždycky to je příjemné.” A samozřejmě, že ani v tomto případě ten háček nemohl chybět.
Morgana maličko zbledla, nejspíše znala onu osobu a raději se na onu možnost snažila nemyslet, ale teď už byla vyřčena.
”Zkusím se s ním zkontaktovat, ale potřebuji vědět, že jsi si tím, opravdu jistá.” Dodá Bastet lehce přidušeně.
Zachary by nejspíše byl proti a hledal by jinou cestu. Ale na to už nebyl čas, ten se krátil každou chvíli. Vždyť byl v nemocnici. Sice to nebylo vážné, ale co to bude příště? Takto se žít nedá.

”Opravdu si myslíš, že až si vzpomeneš, tak nalezneš odpovědi, které hledáš?” Promluví konečně Morgana. Je to spíše řečnická otázka, než cokoliv jiného.
”Není možné, abych nějakým způsobem na sebe převzala onen dluh?” Upře svou pozornost na Bastet, ve snaze tě ušetřit toho, abys někomu dlužila službičku. Kdyby jen věděla, že ji stále dlužíš jistému markýzovi De Carabas, asi by jí ranila mrtvice.
Nicméně pokud vám to v něčem pomůže… nač otálet?
 
Vypravěč - 18. července 2018 22:12
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Rozprava s Gabrielou a pak vana
Joleene

”Ano, je to část plánu, který zahrnuje to, že se postavíš zpátky na nohy.” Zasvětí tě lehce do plánu.
”Mnozí se jich bojí. Mnozí se tváří, že s tím nemají nic společného a jsou spokojení s tím, že s nimi nejsou v kříži.” Pokusí se vysvětlit, jak se věci mají.
”Malcolm se snažil, ale neměl šanci. Oni potřebuji někoho, jako jsi ty.” Pokusí se o povzbudivý úsměv.
”Nemluvě o tom, že se ti ještě ke všemu podařilo dostat z míst, kde není úniku.” Jenže v tomto případě ti k tomu pomohl Mal, který se s tebou vyměnil. Nicméně to je fakt, který nikdo, kromě těchto vyvolených neví a je to něco, co ty lidí přiláká.

”Tak to je jen dobře… bude se to hodit.” Poplácá tě přitom po rameni.

”Nejsi jediná. Myslím, že se toho děsíme všichni, co jsme si už něco svého tady zažili.” Povzdechne si smutně.
”Což je možná také důvod, proč se do toho nikomu moc nechce.” Odmlčí se a chvíli přemýšlí nad tím, zda je bude všechny hájit. Asi je to vaše přirozenost, se zastávat ostatních.
”Jo, něco takového jsem si myslela.”

”To ne. Ale stačí říct a já bych ti pomohla se zdekovat… nicméně chápu.” Z jejího výrazu ve tváři jsi schopná vyčíst, že by na tvém místě udělala to stejné a je jedno, jak se sebevíc tváří, že by se na všechny vykašlala. To je jen maska, kterou si vytvořila, ale v jádru je jiná.

Znatelně si oddechne, když se rozhodneš na ní být hodná.
”Prozatím ano.” S tím tě nechá se ještě pokochat a sama si tu krásu prohlíží. Nejspíše spokojená s výběrem místa.
”To zní jako plán. Hned ji připravím.” S tím se chopila vozíku, na kterém si seděla a vydala se dovnitř.
”Jediné, co teď musíš dělat, je odpočívat. Udělala si už dost.” Je na ní vidět, že pevně trvá na svém a ač řekneš cokoliv, tak nezměníš názor. Je na ní znatelný obdiv z toho, že si vydržela tak dlouho v aréně. Jako kdyby snad o sobě pochybovala a nedokázala si to představit. Jenže, kdyby byla na tvém místě a nezbylo by jí nic jiného, tak by také bojovala jako ty. Ovšem může tu být i jistá obava z toho, že by se v jejím případě nenašel žádný šílenec jako Malcolm, který se bezhlavě vydal na záchrannou misi.

Netrvá to dlouho a vana je připravená s pomocí Gabrieli, která se po celou tu dobu dívá jinam, ti pomůže se uvelebit v příjemně teplé vodě. Něco, co jsi dlouho neměla a málem zapomněla na to, jak moc je to příjemné. Nohu máš v něčem nepromokavém, takže je to všechno v pořádku.
Za dveřmi někoho máš, kdybys cokoliv potřebovala. Je to hodně divný pocit být takto obletována. Nemluvně v tom, že to vypadá, jako kdyby každý v tobě viděl svého Mesiáše, který je spasí. A ty jsi přitom jen žoldák, kterému přidělili naprosto šílený úkol.
Kdyby si věděla, do čeho všeho jdeš a co se všechno stane, kdyby ti to řekl… šla bys do toho?
 
Joleene "Jo" - 06. července 2018 08:01
joleene6101.jpg
Rozprava s (arch)andělou
Gabriela

"Dobře. To chápu,"
přikývnu na to, že to nebyl nikdo známý, ale za to spousta lidí. "To mě tak napadá, neměli bychom si trochu rozšířit řady? Určitě to štve víc andělů jako jsem já, ne...?

Na její další slova se na ní prostě musím zářivě usmát. Vidět to, někdo z reklamy na Colgate, určitě bych měla trvalý plat a stálé místo.

"Už jsem se ti zmiňovala, že jsem v té aréně pořád vyhrávala? Nechtěj ani vědět, jak moc mi narostlo ego!" řeknu vesele.

Protože to jak zním a jak věci beru je asi tak to jediné, co mohu v téhle chvíli ovlivnit. A jenom z té krátké doby, co jsem vzhůru vidím, jak je v tomto domě, v téhle odbojové jednotce, ten optimismus potřeba. A tak trošinku lžu a přehrávám. Ale jen trochu. A pro dobrou věc.

Následně zavrtím hlavou. Stejně jako ona trochu zvážním.

"Ohromně se toho děsím. Nechci začínat od znova, nechci být ten robot-anděl, kterým jsem po staletí bývala. Raději bych si vybrala Očistec než zapomenout,"
odpovím jí popravdě. Očistec stejně byl vytvořen pro nelidi, tak proč by tam nemohl být odhozen jeden řadový anděl? I když si fakt nedělám iluze o tom, že by to tam byla nějaká pohádka. Ale aspoň bych to byla pořád já.

"A právě proto, že se bojím toho tak moc, tak nemůžu od toho utéct a nechat trpět a umírat ty ostatní, co je tam chytili a nechali bojovat proti sobě. Oni se bojí stejně tak. Všichni."


Dívám se na ní a pak se pousměji, když se lehce plácnu do stehen.

"A navíc, doktor mi řekl, že nesmím dělat šílenosti, jinak mě zase zdroguje, takže utíkat s těmahle teď fakt nemůžu."


Moc dobře si všímám, jak Gabriela změnila téma a neodpověděla na moji otázku. Rozhodnu se být štědrá a nechat to prozatím tak být. Prozatím.

"Dobře, jestli to je všechno, co bych měla vědět...?"
začnu pomalu a dávám jí příležitost vypovědět ještě vše, co by měla na srdci, co by bylo důležité pro mě vědět. Rozhlédnu se mezitím po zahradě a zkusím si vepsat do paměti, co nejživěji jen dokáži, všechny ty barvy, ten klid, ten vzduch. Navzdory svým řečem si jsem velmi vědoma pomíjivosti života. Obzvlášť toho mého a lidského.

"Myslím, že bych si ráda dala horkou vanu. Dlouhou. A pořádně se učesat. Pokud nemáme něco naplánovaného, co bych měla dělat?"


Popojedu dopředu a dozadu vozíčkem, abych dala najevo, že jsem připravena vyrazit zase zpět dům.
 
Vypravěč - 02. července 2018 16:17
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Rozprava s Gabrielou
Joleene

Povzedne obočí, nechápajíc čemu se tu vlastně směješ. Dlouhou chvíli si drží poker face, než jí to prostě nedá a začne se smát s tebou.
Úsměv jí však z tváři zmizí, při tvých dalších slovech ohledně sázek. Vypadá, že není zrovna nadšená tvým plánem si s ním promluvit a ani v nejmenším se jí nezdá fakt, že by se ti povedlo Lucifera přivést na svou stranu. Jako kdyby se s ním něco změnilo.
Což je také možné, pokud se pozastavíš nad faktem o tom, že i na něj působil Charlesův hlas. Kdo ví, co všechno mu vlastně poručil.

”Sebrali jich hodně. Nejedná se o někoho blízkého, ale o ten fakt, že si to vůbec dovolili.” Bylo na ní vidět neskrývané rozhořčení z toho, jak se věci mají.
”Překvapuješ mně. Potom, co si byla tam ti stále nesebrali ten tvůj nehorázný optimismus.” Smutně se pousmála nad tím, jak si na ní položila ruku.

”Já vím, že jsi. Proto bych ti nejraději chtěla poradit, abys vzala nohy na ramena a utekla potom všem, co se ti stalo.” Na chvíli se odmlčí. ”Dvakrát si málem umřela. Tedy neumřela bys úplně, ale všechno by bylo pryč. Ty se toho neděsíš?” Na ní bylo vidět, že měla hrůzu v očích z té představy, že by všechno její vnímání světa, šlo do háje. Vždyť i ty sama si tehdy prosila Mala, aby ti pomohl s Lucem, aby sis mohla udržet svou osobnost. A on ti slíbil, že udělá vše proto, aby se ti znova nic takového nestalo.
No a teď ty tady sedíš na kolečkovém křesle a on místo tebe bojuje v aréně.
Nicméně Gabriela se stále netvářila, že by se měla k tomu ti zodpovědět svůj plán a proto pravděpodobně změnila téma.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 02. července 2018 08:09
ikonka305885004063.jpg
Informace
Morgana

"Má snad jen zlomenou ruku, kolega ho veze z nemocnice,"
odpovím Morganě odevzdaně.

Zpozorním ve chvíli, kdy se Morgana tak moc zarazí zmínkou o otci. Dává tomu mnohem větší váhu, než já. Zoufale si začnu mnout obličej, jak zjistím, že zase budu záviset na nějakém andělovi. Chce se mi brečet. Proč za vším stojí andělé?! Zavrtím hlavou.

"Samozřejmě. Anděl, co nechce být najít. Proč ne,"
vzdychnu si unaveně.

Objetí teď není to, co potřebuji. Potřebuji se konečně někam pohnout s tím vším. Ukončit to šílenství. Udělat čáru za tímhle životem. Potřebuji alkohol. Spoustu alkoholu. Ale to nemohu.

"Potřebuju kafe," hlesnu tiše. Vymaním se z jejího objetí a vydám do kuchyně. Očekávám, že Morgana půjde se mnou. Přece jen, chce slyšet moje líčení toho, jak jsem s králem Edenu mluvila ve svých snách. A nebo taky ne. Nevím, hlavně potřebuji kafe. Silné, ideálně dvojité.

"Nevím, co chceš slyšet," uvedu a po nalití vody do konvice. A pak začnu vyprávět všechno, co si vzpomenu o těch návštěvách. Naštěstí je hlavně ta poslední hodně živá, vzhledem k tomu, že to bylo před chvilkou.
 
Vypravěč - 18. června 2018 18:35
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Bastet a Morgana
Sierra

”To je strašné. Je v pořádku?” Na Morganě bylo vidět, že jí zranění tvého přítele trápí. Bylo na ní také vidět, že onu chvíli, kdy budeš toužit si vzpomenout dlouhou čekala a doufala, že nenastane.
Nechala tě domluvit a následně si dlouze povzdechla. Jistě se ještě chystala, pokusit se ti to nějakým způsobem rozmluvit, ale jak si začala následně hovořit o svých snem a otci v nich, tak se zajíkla.
”To nemůže být možné.” Zavrtěla hlavou. Byla tím neskutečně zaskočená.
”Dobrá. Jsi už dospělá žena.” Rezignovala. Zarazila se a podívala se ještě na tebe, dávajíc ti tak možnost se z toho vykroutit, když si uvědomila, že to nemá šanci, dala se do pokračování.
”Zkoušeli jste spoustu kouzel, ale žádná vám nevydržela dlouho. Nakonec jste si vzpomněli.” Opět se zarazila. Bylo na ní vidět, že by toužila, abys byla rozumnější a nechtěla po ní, to co chceš.
”Nakonec jste však našli jednu osobu, která měla tu moc vás zbavit všech vzpomínek a to na věky.” Odmlčela se na chvíli. Než ti následně začala vyprávět o jednom anděli, který se nachází na zemi a který slouží, aby lidi zbavoval nepříjemných vzpomínek, výměnou za peníze. Avšak je obtížné se s ním vidět a dlouhou dobu, jej nikdo nezahlédl, jako kdyby snad zmizel. ”Anděl Zachariel, tak se jmenuje. Je však otázkou, zda je půjde nějak získat zpátky.” Jména mají moc, možná že by se s tím dalo něco udělat. Třeba by mohlo být v nějaké knize napsáno, jak jej k sobě přivolat.
”Víc ti k němu nepovím, drahé dítě. To je všechno, co o něm ví. Zakládá si na anonymitě.” S tím tě obejme.

”A teď mi pověz, co všechno ti tvůj otec říkal.” Trvala na tom, že chce znát všechno do detailů.
Bastet se s dětmi ještě neukázala, takže to vypadalo, že všechno slyší a také touží vědět, co se děje.
 
*Sierra* Judith von Grimmelshausen - 06. dubna 2018 13:38
ikonka305885004063.jpg
Těžké úkoly pro všechny
Morgana

Upřímně jsem neměla stání. I kdyby mě ty moje drobotiny nechali v klidu odpočívat, nebyla bych toho schopná v tomhle stavu. Upřímně mě děsilo, že Zach si ublížil, i když jsem věděla, že je v pořádku. Jak se asi musel cítit on včera, když jsem přišla, tak jak jsem přišla? Snad i samotné mateřství mne změnilo k tomu, abych se více bála smrti a o svoje blízké.

„Měli jsme zase vizi. Zach i já. Zach spadl v práci a ublížil si, tak ho vzali na ošetření do nemocnice,“ vysvětlím Morganě, když sedím s ní na gauči. Promnu si čelo a zavrtím hlavou.

„Tohle dál nejde. Nemůžu se pořád bát toho, kdy se nám to zase objeví a kdy ztratíme nad sebou vládu. Vždyť takhle se nedá žít,“ povzdychnu si a podívám se zpříma na ní. Nedokáži si představit, jak se ona musela cítit kvůli mně celá ta staletí, díky veškerým těm smrtím, narozením…

„Já vím, že jsme se kdysi rozhodli, že je lepší zapomenout, aby to tolik nebolelo, ale … Ty si to stále pamatuješ, že? Ty víš, co jsme udělali a jak se to dá zvrátit, že? Než začneš protestovat, že nevím, do čeho se upisuji tímhle, že budu trpět a že je lepší nevědět, tak si vem, že se teď Zachary klidně mohl zabít, když šel po schodech a najednou jsme měli vizi. Nehledě na to, že tentokrát je to jiné. Už jen díky dětem. Díky nám, díky všemu. Morgano, musím zjistit, co se všechno stalo, co jsem věděla před lety.“

Vím, že mluvím vcelku rychle, horečnatě, uspěchaně. Čekání ale jen prodlužuje dobu, kdy se nám a jim může něco stát.

„Vídám ho ve svých snech. Mluví se mnou, zajímá se o děti. Snaží se mi vysvětlit svou situaci. Ano, vím, že je to nejspíš jen moje podvědomí. Možná. Ale Morgano, i když se snažím na to všechno nemyslet, je to tu a bude. On tam bude a tím bude i ta kletba. Musíme s tím něco udělat.“

Celou dobu se na ni upřeně dívám. Přeci jen, oči jsou okna do duše a já chci, aby věděla, že jsem pro to neskutečně odhodlaná. Mnohem víc, než jsem si to myslela před pěti minutami. Stejně jako ona, i já jsem matka a udělám cokoliv je v mé moci, aby moje děti měly, co nejlepší a nešťastnější život. A vím docela určitě, že umírání rodičů, ani jejich omdlévání v tom nemá své místo.
 
Vypravěč - 19. března 2018 01:10
seraphim_wings_by_redbastda38u0y4867.jpg
Stále na Poušti s Rocketem
Nicky

”Takže ty bys nic špatného na svém životě nezměnila? Třeba jen tu nejhorší věc, co se ti stala? Nechala bys to tak jak to je?” Opět si neodpustí další otázku. Zní přitom, jako kdyby věděl všechno o tvém životě. Hlavně o té jedné části. Možná to tak je, když jsi tou známou celebritou a vůdcem Písečných červů, čili jeho, je tvůj bratr. Neměl právo o tobě mluvit. Nicméně třeba se tě pokoušel tím obhájit. Nebo kdo ví co se mu sakra honilo v té jeho hlavě, když něco takového vypustil z huby, ten parchant.
”Já kdybych mohl, tak bych to udělal.” Konstatuje, jako kdyby tě ignoroval. No přeci jen byl mimo z trávy a bylo mu to celkově všechno jedno.
Na druhou stranu, kdybys mohla vrátit zpátky to, co ti udělali bratři, možná bys mohla fungovat líp s Luciferem. Neměla bys takový problém s tím se ho dotýkat. S tím mu dát po čem tolik touží a to zatracený hloupý polibek například. Nemusela bys o jeho věrnosti tolik pochybovat, viz ty sny, které se ti s ním zdávaly. I ten prokletý most poznal tvůj největší strach, že by tě Luc zradil kvůli tomu, že nejsi schopná mu dát, co by on si přál.
Jenže přesto všechno čekal tak dlouhou dobu, než ti to řekl a kdyby nebylo Noční můry, tak by možná stále mlčel. Kdyby nebylo těch zkurevných chvil, kdy život jednoho nebo druhého nevisel na vlásku, tak by se to celé třeba nemuselo uspěchat a ty bys nemusela být tady.
A ano, opět je tu to zpropadené kdyby. K čertu se vším. Bylo by fajn něco zastřelit, než přemýšlet na naprostými hloupostmi. Možná je čas se přesunout zase někam dál. Než to zajde někam ještě dál, než by mělo... než chceš.
 
Iracebeth *Beth* - 17. března 2018 10:40
beth29929.jpg
Zpátky na zem?
~Ray~
Hod proti Irace: 64

Irace se nelíbilo, že by se měla vrátit zpět. Nelíbilo se jí ani to, že jsem ji neustále cosi mumlala v hlavě a vím, jak otravné to může být. Sama jsem to zažila. A na zemi neměla takovou moc jako tady. Tam jsem ji téměř neslyšela a nevím, co Šedivák přesně udělal, abych byla na povrchu jenom já a Irace jen stínem mojí mysli.

A taky se jí nelíbilo, když viděla Rayovu proměnu do normálnosti. Chtěla jeho démonickou stránku, která ji nutila příst jako kočka. Na zem se nevrátím, a ty bys také neměl, přejela mu dlouhým drápem po bradě. Tady jsi něco víc. Tam... jsi jen obyčejný člověk.

Abych byla upřímná, nevěděla jsem, jak z téhle šlamastyky pryč. Teď by se mi sakra hodil Šedivák.
Rayi, udělej něco, žadonila jsem, což Irace jen vytvořilo úsměv a odhalila tak své ostré zuby.
Vezmeme si Peklo, můj princi, snažila se v Rayovi probudit Luciferova syna.

Nadechla jsem se. Teda jen v duchu. Mé tělo jsem neměla pod kontrolou. Ne úplně. Přinutila jsem Irace, aby Raye chytla za paži a skrze její rty se vydral můj hlas: "Omrač... mě..."
Na víc jsem se nezmohla, protože démonka prskla a Raye od sebe odstrčila.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.24311590194702 sekund

na začátek stránky