Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 505
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:23Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
 Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Nuria *Nurry* Montserrat
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 10. ledna 2024 21:38
nurry469041224.jpg

Velké starosti v Ciferinu



Chvíli mi trvalo, než jsem se zvládla přestat dívat po NeKayovi a začala se soustředit na opeřeného soupeře před námi. NeKay už si zašpinil ruce, takříkajíc a zatím získal jen pár pírek. Pomalu se rozhýbu. Pohlédnu na kohouta a přestanu tak nejistě postávat opodál.

Nejdřív kohout, pak NeKay. Jeden problém vyřeším než začnu řešit další! upomenu se.

Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Opět se zaměřím na lov. Ale i přes moji a NeKayovu snahu se nám to nedaří. Kohout je mazaný, rychlý a má neskutečnou kupu štěstí! A..a...tak vůbec! I když mě lov zaujme a soustředím se co to jde, na NeKaye už nezapomenu. Jakkoliv jindy by mi bylo jedno, že se můj vytáhlý kamarád ocitne kousek vedle mne a ani bych si toho nevšimla, teď to vnímám jako vniknutí neznámého tvora moc blízko ke mně. Jednou nebo dvakrát to způsobí, že mi kohout proklouzne mezi prsty. Frustrovaně se mračím na opeřence, ruce stejně jako oblečení od prachu.

"HA-HÁ!" zvolám přesto všechno nadšeně, když kohouta chytnu a stisknu jeho úzký krček ve své ruce. Kohout zahlédne tak svět z větší výšky, protože se rychle zvednu z kolenou a druhou rukou jej držím za nohy, aby se mi nezvládl vykroutit. Odfouknu si vlasy z obličeje a usměji se směrem k Fojtíkovi.

I já v duchu zalituju, že opeřence v mých rukách nemůžu vytrestat škubáním peří a pekáčem. Avšak za jeho smrt se nepřimlouvám. Ale aspoň s kohoutem trochu zatřepu a vydám se s ním v rukou k Fojtíkovi. To, že celá ta epizoda s kohoutem byla vlastně jen oddalování jiného většího problému, si připomenu s tím, jak se na mě NeKay podívá. Slabý úsměv mi zatuhne na rtech a já nevědomky stisknu kohouta o něco silněji. Až jeho zděšené tlumené zakváknutí mě upozorní, co dělám. Uvolním sevření.

Uvítám, že si chvilku povídají společně a mě nevěnují až tak moc pozornosti. Kdykoliv jindy bych se vesele zašklebila nad tou představou, ale teď myslím jen na to, že chci dostat NeKaye od Fojtíka. Vůbec se mi nelíbí, jak se NeKay blízko něj opírá o ohradu. Ale dojde mi, že je důležité nevyplašit Fojtíka. A tak se aspoň pokusím zažertovat tak, jak bych měla, kdyby všechno bylo v pohodě.

"Ale no tak, Fojtíku, copak jsme nějací staříci? Navíc, je to Kay, to bych raději políbila snad i tohodle kohouta!" ušklíbnu se a zvednu opeřence v rukou a trochu jím zatřesu. Pak už jen kohouta pohodím na zem, ale ne tak, aby si ublížil, spíš ho vypustím. Přejdu k ohradě, kde se opírají oba dva.

"Já si myslím, že už jsi fakt velkej, Fojtíku. No fakt. Vlastně, víš, když jsem ti pomohla já, myslíš, že bys mohl pomoct ty mně?" nadhodím a srdce se mi rozbuší nadšením nad tím nápadem. Přeskočím zkušeně ohradu a dopadnu na zem vedle Fojtíka. "Brácha prudil, že chce pomoct na domě u strejdy. Já se vymluvila, ale kdybys tam šel místo mě, tak bys mi zachránil zadek. Navíc, nejspíš už budeš mít větší svaly jak já. Tak jim pomůžeš líp. Řekni Roarkovi, že jsem ti už pomohla a že teď jdu pomoct Kayovi." Snažím se Fojtíka namotivovat, aby tam skutečně šel. Odfouknu si pár pramenů z obličeje a opráším si ruce o látku na zadku. No, máma mi stejně vypráší kožich za to, jak jsem se ušpinila, tak už je to jedno.

"Tak a myslím, že ten opelichanec, ti dá už pokoj, Fojtíku. Má teď míň peří než kdy předtím, tak snad si chocholku už stavět na tebe nebude," ujistím malého kamaráda a poplácám jej po rameni již poměrně čistou rukou. Další slova se mi neříkají už lehce, ale zvládnu se přeci jen netvářit vyděšeně, když to říkám.

"No a my už půjdeme, asi k lesu, ať se k tomu nikdo další nepřimotá," pokračuji a pohlédnu krátce na NeKaye a kývnu mu směrem k cestě, která vedla zpět k lesu.

Srdce mi pořád tlouklo jako o závod. Netušila jsem, jestli mi to nějak pomůže a zkoušela jsem Fojtíka použít jako poslíčka s informacemi pro bráchu, který by snad mohl pochopit, že je něco špatně. A já mezitím zjistím, co všechno je špatně a jak moc. A třeba to nebude jedna velká katastrofa.
 
Soudce - 08. ledna 2024 20:19
soudce9786.jpg

Velké starosti Ciferinu
Nuria


"Pojď sem ty pitomý opeřenče!"
Zahučel Kay a šmátl po kohoutovi, ten mu proklouzl kolem nohy a s rykem vyrazil pryč, protože mu Kay vyrval hrst ocasních brk.
"Na talíř s tebou a z brk na klobouk."
Zabrblal a brka odhodil stranou a znovu popohnal kohouta. Až když ses vzpamatovala a dalších deset minut jste tu bestii hnali po dvorku, podařilo se vám jej zahnat do kouta, Kay po něm vyrazil, kohout chtěl utéct a vběhl ti přímo do rukou. Jaké zadostiučinění by bylo tom opeřenci teď zakroutit krkem, ale to by asi Fojtíkovy rodiče nepotěšilo.¨
"Tak a máš to spočítaný opeřenče. Pffch Fojtíku fakt ho máma nechce raději na pekáč?"
Ohlédl se Kay, aby zahlédl klučinu, jak vrtí hlavou. Jen si rezignovaně povzdechl a pokrčil rameny, zároveň si otřepal ruce od bláta a šel si je otřít o trávu.
Pak zamířil k Fojtíkovi.
"Vidíš a je po problému."
Obdařil ho úsměvem a ohlédl se na tebe, tobě věnoval úplně jiný pohled než Fojtíkovi. Vědoucný a upomínající.
"Fojtíku, kohouta máš z krku, teď si půjčím na Nurry zase pro změnu já, potřebuju si s ní promluvit."
Fojtík na Kaye vrhnul znechucený pohled a udělal žblé grimasu.
"Vy se jdete někde muckat....fujky!"
Vypadalo to, jako by se jednalo o velice odpudivou a jedovatou činnost.
"Ale no tak, to fakt ne. Hele jen, ne všechno můžou slyšet takový drobci, jako ty."
Snažil se udobřit si ho, stejně, jako by to udělal Kay.
"Já nejsem drobek. Už jsem skoro tak velkej, jako ty."
Snažil se narovnat Fojtík do své plné výše. Kay ho jen znovu pocuchal ve vlasech a znovu koukl po tobě.
"Jasně, ale až někdy příště, dneska si promluvím s Nurry sám."
Pohledem tě vybídl, abys dořešila kohouta a vyrazila za ním. Sám se nenuceně opíral o ohradu vedle Fojtíka.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai


"Hádám, že blíž pravdě bude ta druhá verze."
Zasmál se Beni z vesela, nedělajíc si pražádné starosti s tím, že to není vůbec pohádková a příjemná verze. Beni si se zaujetím prohlížel své karty a občas koukl po tobě, když sis dobíral a hodnotil své vlastní. Tvářil se zvědavě, když jsi zůstal u méně karet než ty.
"Jop přesně tak. Tak uvidíme komu štěstí přálo."
Usmál se a ukázal své karty byly na nic hodnoty 1,5,4 a pak 5,5 a 10 dohromady tedy 30. Když viděl tvé karty usmál se.
"Vypadá to, že štěstí přeje nováčkovi. Ta 10 nakonec byla už tročku nepříjemná."
Složil své karty zpátky do balíčku a sáhl do kapsy, z ní vytáhl stříbrnou mnohohrannou minci velkou skoro, jako jeho dlaň, na které byly z jedné strany vyraženy jakési složité dveře a na druhé runový symbol.
"Suvenýr za výhru. Je to pravé stříbro, platit se s ní však normálně moc nedá, je to spíše mince pro štěstí. Z toho, co o ní vím je to trpasličí výroba. Vyrobili těchle jen pár kusů, každý kus série má jinou runu ale stejné dveře vzádu. Každá z nich nosí štěstí, ale dohromady, prý fungujou, jako mapa, která ti ukáže dveře. Tydle dveře."
Obrátil minci v prstech a poklepal jedním na vyražený symbol složitých dveří.
"Kam maj vést ví asik jen trpaslíci. Já jí koupil docela zalevno v jedné akci. Teď je tvoje. Poctivě jsi jí vyhrál."
Mrkl na tebe Beni a minci ti podal.
 
Nikolai Gran - 17. listopadu 2023 19:41
beznzvu5442.jpg

Cesta ze Svoresku - večerní hraní


,,Definitivní. To je....docela přesný výraz. Řekl bych, že není mnoho těch, kdo by přežili takové střetnutí. Zní to jako docela zábavná věc, zkusit v kronikách najít podobné události. Mohly by z toho být zajímavé příběhy. Obehraný drak, aneb jak nedůvtipný Janek o život přišel." na chvíli se zamyslím nad tím názvem, nakonec jen udělám posunek rukou. ,,Nad názvem budu muset ještě trochu zapřemýšlet." dodám ještě s lehkým pokrčením ramen. Nejsem spisovatel ani pohádkář, takže vymýšlet názvy příběhů nepatří mezi moje silné stránky.
Pak už začne s rozdáváním karet. Pozoruji, jak lehce si jeho prsty poradí se zamícháním balíčku. Trochu jej podezírám, aby si nechtěl vyzkoušet nějaké karetní triky, na které běžné oči nestačí. Něco takového by vůbec bylo dobré se naučit. Usnadní to život. Pokud tedy považujeme snazší život v podobě klamání zraku ostatních osob kolem nás.
Prohlédnu si karty, které mi přišly. Dohromady 13 bodů. Popravdě nevím, na kolika je rozumné zůstat, ale 13 mi přijde málo. Není to ani polovina z perfektního výsledku.
,,Já si také doberu jednu." rozhodnu se a na další kartě, která přede mne přistane, je hodnota 3. Dohromady tedy zatím 16. Což je stále hodně daleko od 27.
,,Tak ještě jednu." natáhnu se po balíčku karet, abych si vzal vrchní kartu z balíčku. Je na ní číslo 9. S lehkým ,,Hmmm...." si promnu bradu. 25 vypadá jako dobrý výsledek. Když si vezmu, že existují jen tři další čísla, která mne nepřehoupnou přes požadovanou hranici.
,,Stačí. Další už ne." oznámím Benimu. Mám ze svého výsledku dobrý pocit. Ačkoliv kdo ví, kolik mohl nasbírat Beni? Mám méně karet, ale stále má Beni možnost dvou kombinací. Přistihnu se, že nad tím vším asi moc přemýšlím.
,,Takže teď výsledek ukážeme zároveň?" optám se ještě pro jistotu, zda mi neunikla nějaká informace ohledně pravidel.

 
Nuria *Nurry* Montserrat - 11. listopadu 2023 23:28
nurry469041224.jpg

Nové starosti v Ciferinu



Fojtík se zdál naprosto v pohodě. Nadšený Kayovou přítomností. I Kay zněl dost jako... hm on. Mluvil jako on, tvářil se jako on, pohyboval se jako on. A jeho přátelské rozcuchání Fojtíka po hlavě mě donutilo si trochu vydechnout. Fojtík je sice jen člověk, ale když mu byl Kay až takhle blízko, musel by cítit, že je něco špatně. Pomalu vylezu ze svého kouta hanby, kam jsem se dostala svou prohrou. A lehce a opatrně se pousměji, když pozoruji, jak Kay přeskočil ohradu. Stejně jako Fojtík, i já cítila, že teď kohout nemá žádnou šanci, i když byl klidně srdnatě dál tvrdím:

"Ještě chvíli a měla bych ho!" zazubím se a počkám až můj kamarád přijde blíž.

Ale pak to opět ucítím. Páteří mi projede mráz a já upřu pohled na Kaye. Zahlédnu nepřirozený lesk v jeho očích a moje nadšení je to tam. Nakročím si o půlkrok dozadu a sleduji ho, jak jde kde mně. Srdce buší v rytmu strakapoudova ťukání do stromu. Plán zaslechnu jen tak na půl ucha, stejně tak není nic světoborného.

Chlupy na zátylku se mi postaví, srdce ztěžkne, když zmíní Fojtíka. Těknu k mladšímu kamarádovi pohledem, než se podívám na NeKaye. Tohle bylo špatně. Tohle přesně jsem nechtěla! Zmateně sleduji, jak se NeKay dál chová jako Kay, jak se připravuje na kohouta. Honění opeřeného otravného kohouta najednou zní jako děsná pitomost. Čas se začal táhnout a já netušila, co mám udělat.

Mám utéct? Popadnout Fojtíka a zmizet? Nebo zůstat a prohlédnout jeho bluf? A nebo... jít s ním?

Jak jsem často dělala rozhodnutí během mrknutí oka, teď jsem na pár vteřin zůstala zamrzlá. Až další NeKayova slova mě probrala z toho tranzu.

Ne, musím si s ním promluvit. Nejde jen o Fojtíka, jde i o Kaye! uvědomím si.

S bušícím srdcem se obrátím ke kohoutovi. Kohout je teď můj nejmenší problém. Přesto je to první problém, co musím překonat. A tak krotí třas vzduchu, co mi uniká z plic a pokusím se NeKayovi pomoc chytit kohouta, abychom ho ztrestali za to, co provádí Fojtíkovi. A pak... pak zjistím, co se Kayovi stalo. Jakkoliv mě ta představa děsila. Cítila jsem zodpovědnost. Takovou, o které mluvil pořád táta a strejda. Zodpovědnost za obyčejné lidi v naší vsi.

 
Soudce - 08. listopadu 2023 10:33
soudce9786.jpg

Velké starosti Ciferinu
Nuria


Kohout celý načepýřený se promenádoval vítězně po dvorku a ostražitě si tě prohlížel. Fojtík si zklamaně povzdechl se vítězství nad zlovolnou bestií nakonec nekonalo. Tvůj pohled našel ten Kyův. Vypadal nenuceně, klidně a lehce se usmíval.
"Hmm vypadá to, že vám to zatím moc nejde. Hádám, že by se vám hodila pomoc."
Pousmál se a koukl na Fojtíka, kterému rozcuchal čupřinu na hlavě.
"Jo? Fakt? Tak to nemá šanči!"
Zahláholil Fojtík nadšeně, Kay se smíchem přeskočil ohradu, aby se dostal do její vnitřní strany a znovu na tebe pohlédl.
"Tátovi bych pomáhat nejspíše měl, ale vy jste slyšet široko daleko."
Ušklíbl se. Když se přiblížil o pár kroků, ucítila jsi zase ten cizí divný pach a také sis všimla, že se mu zalesklo divně a zlatavě v očích. Vyhrnul si pomyslné rukávy na rukou a došel až po tvůj bok.
"Tak jo, vezmem ho každý z jedné strany, zaženem do kouta a nedáme mu další šanci."
Nadhodil Kay svůj jednoduchý a rychlý plán a když se k tobě nahnul, kromě toho jsi slyšela, že ještě zašeptal něco navíc.
"Až vyřídíme toho kohout půjdeš hezky se mnou. Potřebujeme si promluvit, jestli budeš dělat problémy prcek to odnese."
Jeho sladký medový hlas ti ježil chloupky na zátylku.
"Tak pojď ukážeme mu."
Oznámil Kay a přikrčil se začal kohouta nahánět zleva do nejbližšího rohu.
"Nurry sám ho nezvládnu."
Pobídl tě ještě znovu, jakoby to byl jen obyyčejný a normální Kay.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai


"Moje řeč."
Přitakal Beni srdečně, pak krátce zalétl pohledem k vozu a zase zpátky na tebe.
"Jop přesně tak. V takovém případě vyhráváš, protože jsi blíže 27."
Vzápětí se Beni rozesmál na celé kolo, když jsi přidal poznámku o drakovi, bylo vidět, že ta myšlenka jej upřímně pobavila.
"Hahah, chytrej mládenec, pálí ti to. Ne draka bych se fakt obehrát v ničem nesnažil, zní to velice definitivně."
Znovu se uchechtl, znovu pohlédl na karty a začal rozdávat. Mlasknutí, které vydal bylo spíše posteskem.
"Některý prostě nedokážou ocenit potencionálně zajímavé hráče a výzvy. Eh do pekel s nimi."
Mávl nad tím líně rukou. Každému z vás dal 3 karty. Na tvých kartách byly v hodnoty 2,7 a 4. Beni si prohlížel se zájmem ty své a pak koukl na tebe.
"No nevím, jak ty, já si doberu."
Postupně si dobral další dvě karty, než po delším zaváhání nakonec přibral ještě třetí, dohromady tedy 6 karet.
"To mi bude asi stačit."
Složil karty do dlaně a čekal, jak dopadneš ty.
(Podle počtu karet které si budeš chtít dobrat si hoďprosímtě příslušný počet k11 kostek. Pokud ti na nějaké padne 11, je to Dračí Oko, pokud jiné číslo, má hodnotu čísla, co jsi hodil.)


Na cestě z Reindorfu - Ves
Artemis

"Slyším ho, není zrovna dvakrát tichý. Navíc poznat, že mě někdo sleduje bylo v mé práci docela důležité, jinak bych dlouho nepřežil."
Zašklebil se ti do ucha.
"Kousnout tě."
Šeptl ti u krku a laškovně ti zacvakal zuby u krku.
"Vzdálit se trochu od vesnice, pak za fiktivním účelem zastavit a vytáhnout ho z úkrytu a zjistit, co chce."
Dodal, aby sis nemyslela, že to nebere vážně. Znovu tě prsty pohladil po břiše.
"Klid uvolni se."
Pravil tiše a klidně.
"Dnes bychom mohli ještě kus cesty ujet."
Podotkl potom, dostatečně nahlas, aby to slyšel váš případný pronásledovatel.
 
Nikolai Gran - 26. září 2023 21:18
beznzvu5442.jpg

Na cestě


,,Ztráta dobrého zvířete je vždy lítostivá. Občas si to neuvědomujeme, ale ke zvířatům se občas upneme asi víc, než k jiným lidem. Asi je to tou bezvýhradnou oddaností, kterou umí oplývat pouze zvířata."
Zauvažuji nad tím, proč lidi obvykle nejvíce trápí ztráta právě zvířete. Jistě, existují chamtivci, kteří by kvůli zlaťáku prodali vlastní rodinu. Ale pro většinu to tak neplatí. Poté mi začne vysvětlovat pravidla Dračího oka. Není to příliš složité, aspoň se to tak tváří.
,,Tomu rozumím. Nejméně karet, součet dohromady 27. Vyhrává ten, kdo je blíž? Řekněme že, když budu mít já 29 a ty 20?"
Zeptám se ještě na jeden upřesňující dotaz. Mám za to, že pokud by oba měli stejný součet na kartách, tak vyhrává ten, kdo má méně karet. Na chvíli zvednu oči od karet zpět k obchodníkovi.
,,A drak by takovou hru samozřejmě vždy vyhrál. Jenom blázen by si dovolil porazit draka v nějaké hře."
Zkonstatuji fakt, že dračí výhra by nebyla ani tak záležitost dračího herního umu, jako spíše pudu sebezáchovy jeho soupeře.
,,Má oblíbená hra? Asi nemám žádnou preferovanou. Jak jsem říkal, měl jsem trochu problémy s tím, vůbec se hazardu účastnit, abych náhodou neodešel s propíchnutou plící."
Připustím, že žádná z her mi vyloženě nepřirostla k srdci, ať už z rozličných důvodů.

 
Artemis Lantes Erlic - 29. srpna 2023 10:06
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Na cestě z Reindorfu


Uvelebila jsem se na sedle, jak se jen dalo, když se za mě vyhoupl. Pobidla jsem Arga do kroku, aby se rozešel z vesnice pryč. Bylo to sice hezké místo, ale se Sebem za zády jsem si nebyla stoprocentně jistá, že by to ta vesnice přežila. Nebo my...
Jakmile mě políbil, Naklonila jsme hlavu lehce na stranu.
,, Jak si to. Poznal že je za námi? "
Zeptala se trochu překvapeně. Já si ničeho nevšimla. Napjala jsem se s jen těžko jsem se držela abych se neohledla.
,, Co chceš dělat?"
 
Soudce - 20. srpna 2023 09:50
soudce9786.jpg
Pokračujeme jsem teď nějak andorsky zasekaný dodám něco jak to půjde.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 09. července 2023 20:44
nurry469041224.jpg

Bolestivé prohry v Ciferinu



Soustředila jsem se. Dívala jsem se na kohouta, nespouštěla ho z mých očí, hlídala si prostranství. Dokonce jsem se ho snažila prokouknout. Odhadnout, co chce udělat. Ale kohoutova zákoutí mysli mi zůstala utajena. Ať jsem se snažila jakkoliv, pořád se choval agresivně a nepředvídatelně jako ... no agresivní kohout.

"Umpf!" vydechla jsem navztekaně, když mě mezi prsty polochtalo jeho ocasní peří a já nestihla stisknout, abych ho chytla za jeho chloubu. Přimhouřila jsem oči a tiše si pro sebe zavrčela, když jsem se otočila na patě a hodlala tu prokletou slepici s hřebínkem chytit a rovnou jí zakroutit i krkem.

Proč mi sakra pořád uniká?! Dělám všechno, co mi kdo kdy řekl!

Ačkoliv Fojtík nepolevil v hlasitém podporování mého snažení, trochu jsem začala cítit naštvanost. Je to přeci jen kohout! I když nejvíc zákeřný kohout široko daleko! Přimhouřila jsem oči a s neutuchající vervou jsem se vrhla na pokračování chytání kohouta.

AHA! Už tě mám ty vopelichaná ukdákaná bestie! zahřměla jsem v duchu, když se kohout už ocitnul tam, kde jsem potřebovala. Ještě jsem se upozorňovala v duchu, že si musím dávat pozor na jeho zobák. Kohout byl v koutě a věděl to nejspíš už i on, protože se o to víc snažil výhružně zobákem klofat. Přikrčila jsem se, protřepala si prsty, roztáhla jsem ruce, přesunula nohu do lepší pozice, abych se mohla rychleji odrazit a pak konečně vyrazit a vysvětlit mu jednou provždy, že mým kamarádům nebude ubližovat!

Jenže pak zazněl Kayův hlas a bylo to jako kdyby mě někdo sežehnul ledovým bleskem. Srdce mi vynechalo řádný rytmus, téměř jsem nadskočila. Nechala jsem kohouta kohoutem a rychle se ohlédla přes rameno. Ustoupila jsem zmateně o půlkrok a vysloužila si tak štípanec od kohouta, co využil mé nepozornosti a utekl z kouta.

"Au!" vypískla jsem překvapeně a odskočila stranou, neplánovaně víc do kouta, kde předtím byl kohout. Za utíkajícím zvířetem jsem se zahleděla jen na zlomek okamžiku nespokojeně, než jsem si znovu uvědomila nečekanou změnu situace v podobě Kaye.

"Uhum," dostala jsem ze sebe nepříliš pohotově zatímco jsem si zkoumavě prohlížela svého (snad) kamaráda a snažila se netvářit příliš přistiženě. Snažila jsem se určit, jestli je na něm něco špatně. Jestli zase uvidím to něco v jeho očích, co prozrazovalo, že není tak úplně jím samotným, ale že jen jako on tak vypadá. Hledala jsem jakoukoliv chybu, co by prozrazovala, že tohle není můj Kay.

"Já pomáhala Fojtíkovi s tím blbým kohoutem," vysoukala jsem ze sebe na vysvětlenou a rukama jsem si odendala prameny vlnitých vlasů z obličeje. Doufala jsem přitom, že moje rozhození nezaznamenal ani jeden z kluků. Těkla jsem očima po Fojtíkovi, jestli on si na Kayovi něčeho nevšiml.

"Ale, co tady děláš ty, nemáš pomáhat tátovi?" zeptám se na oplátku, abych odvedla od svého potupného neúspěchu pozornost.
 
Soudce - 09. července 2023 14:46
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Za hlasitého povzbuzování, jsi se vrhl na kohouta, ale i on byl připraven. Ozvalo se bojové kykyryký a už se hnal stranou. Proklouzl ti mezi prsty tak těsně, že jsi doslova cítila, jak ti mezi prsty proklouzlo jeho ocasní peří. A tak začal další váš urputný zápas. Naháněla jsi ho sem a tam, ve snaze dostat ho do úzkých a chytit tu bestii.
On naproti tomu hbitě kličkoval, uskakoval a probíhal ti kolem nohou, nebo rovnou pod nimi. Proti tvým nataženým prstům cvakal zobákem a rozhodně nehodlal dát své peří lacino.
"Tááám tááám už ho skoro máš! Do toho Nurry!"
Křičel Fojtík z plných plic a opravdu se ti dařilo kohouta zatlačit do rohu, kde už neměl kam utéct jen v poslední obraně cvakal zobákem a čepýřil se.
"Copak to tu vyvádíte?"
Zaslechla jsi známý Kayův hlas, který se objevil odnikud a když ses ohlédla instinktivně za sebe, viděla jsi ho opírat se o ohradu vedle Fojtíka. Kohout vycítil příležitost a proklouzl ti kolem a nezapomněl tě po cestě ještě cvaknout do holeně.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai


Beni se srdečně rozesmál.
"Ne o tu ne, s karbanem jsem začal až potom."
Chechtal se ale pak zvážněl a zamyslel se.
"Hmmm půl vozu exotického zboží tehdy docela zabolelo a nejcennější? Asi vo koníka. Byl dobrej hezkýho původu a tak, no nezadařilo se.....máš pravdu karban je....vrtkavý ve štěstí, ale dá se na něm vydělat, i když jistý to vždy není."
Následně si promnul bradu a promíchl balíček karet jen tak pro pocit.
"Hmmm no vidíš po tomhle jsem nikdy nepátral, ale když to zmiňuješ asi by to dávalo smysl co? Nebo jen někomu přišlo, že drak má bystré oko a byl by v téhle hře nejlepší? Kdo ví.... pravidla nejsou složitá."
Poklepal na karty.
"V balíčku jsou všechny karty očíslovány určitou hodnotou. Ty se snažíš na co nejméně karet nasbírat 27 bodů, neptej se proč zrovna 27. Nejspíše hezký číslo, původní význam neznám. Pokud si lízneš kartu, kde je nakreslené dračí oko vyhráváš nezáležeje na počtu karet, je to, jakoby dračí oheň spálil všechny tvé předchozí karty a tys měl jen tuto jednu s hodnotou 27 potřebnou k výhře. Šance, že ti však padne jsou malé v celém balíčku je vždy tato karta jen jedna."
Vysvětlil Beni trpělivě.

Na cestě z Reindorfu - Ves
Artemis


"Chápu chápu."
Zvedl ruce v obranném a vzdávajícím se gestu.
"Dobře dáme si na něj pozor, jestli nás bude sledovat z vesnice."
Zamumlal Seb tiše, aniž by pohlédl směrem, kde jste jej viděli.
"Pche prej až budeš starší."
Ušklíbl se, když jste byli na okraji vsi a chytil se tvé ruky, aby se lépe vyšvihl na koně.
"Na naše poměry jsem starý až až."
Vzal tě rukou kolem pasu a pošimral na břiše, aby tě polechtal. Když jste vyrazili dál kupředu na chvíli se o tebe opřel.
"Vypadá to, že se nás rozhodl sledovat."
Odtušil tiše, aniž by se ohlédl zpátky za sebe. Tys toho cizáka neviděla.
"Pojedeme dál, jakože nic, neohlížej se. Najdeme si příležitost, kdy se ho zeptáme, co má za lubem."
Políbil se na krk, jakoby nic a pak se zase pohodlněji usadil.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10950589179993 sekund

na začátek stránky