Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 505
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:52Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:35Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
 Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Nuria *Nurry* Montserrat
 
Artemis Lantes Erlic - 25. února 2022 18:39
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů


„ Ne, já bohužel nikoho nemám. Jenom tebe.“
Odpověděla jsem mu trošku zkroušeně. Nebyla jsem si jistá, co dělat. Můj syn byl pryč. Už velmi dlouho. Spousta těch, které jsem znala, byli pryč. Vlastně všichni… všichni ti, kteří mi říkali, že je Arwin mrtvý. Jenže já tomu nechtěla věřit. A teď tu byl Seb. Neměla jsem nic jiného, než jeho a svého koně…
„ A kde se chceš ukrýt?“
 
Soudce - 25. února 2022 07:46
soudce9786.jpg

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů
Artemis


"To víš, už nejsem žádný mladík."
Zazubil se na tebe pobaveně. Seb se podrbal ve vlasech a trošku si je rozcuchal.
"Mmm to je pravda a předpokládám, že nikoho za kým bychom mohli jít asi nemáš co?"
Povytáhl tázavě obočí a pak se smířlivě usmál.
"Je mi to jasný."
Pokývl a na chvíli se zamyslel.
"Hmm vlastně....možná bych věděl za kým bychom mohli jít, kde se ukrýt, aby nám dali na chvíli pokoj, ale asi se ti to nebude líbit."
Odtušil zamyšleně.
 
Artemis Lantes Erlic - 24. února 2022 18:41
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Zasněžený kraj za Reindorfem


Zastavila jsem Arga a počkala jsem, dokud Seb neseskočil dolů. Pak jsem seskočila také, chytila jsem Arga za uzdu a pohlédla jsem na Sebastiena.
„ Křoupe to v tobě jako by ti bylo dvěstě…“
Ušklíbla jsem se pobaveně a protáhla jsem se s mírným zívnutím.
„ No… musíme vymyslet co dál. Nemáme víceméně žádné zázemí… Vlastně nemáme nic moc…“
Povzdechla jsem si.
 
Soudce - 24. února 2022 13:50
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Kay se na tebe přátelsky usmál znovu se ti nahnul k uchu až ti skrz vlasy pronikl jeho horký dech.
"Chytrá holka, ale já taky nejsem úplně blbej. Dobrej pokus ale nevyšel."
Zazubil se a pak s přikývnutím vyrazil na cestu.
"Tak tedy jeskyně. A nebudeš se vracet s boulí, jako posledně, když sis nevšimla toho sníženého stropu že ne? Už tak to tehdy bylo docela ošemetný vysvětlování."
Koukl po tobě přes rameno a pak se škodolibě zazubil. Cestu k jeskyni jste znali moc dobře. Byla jsi tam snad nesčetněkrát a Kay tam byl s tebou taky dostkrát. A stále bylo, co objevovat, byť v poslední době ty objevy trošku uvadaly a skoro se zdálo, že už nic dalšího průzkumy nepřinesou.
Hodinka lesem minula, jako nic, než jste se ocitli u malého křovinami zarostlého ústí vašeho tajemného místečka.
"Dámy první."
Vybídl tě s úšklebkem Kay a odhrnul křoviska.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai


Hobit se přátelsky usmál a vyfoukl obláček kouře.
"Počkám, až narostou úroky a pak se přihlásím."
Zazubil se vesele. V jeho podání to však bylo skoro na pováženou jestli stejně, jako ty jen žertuje, nebo to opravdu myslí vážně. Tihle obchodníci a hobity k tomu, to byl vážně dáreček.
"Znám znám a velmi dobře....hmmm i takové horší dny jsou a špatně se na ně vzpomíná co?"
Zašklebil se a znovu z dýmky potáhl vyfoukl obláčky nosem až utvořily jakousi pomyslnou houpající se vlnu kouře, připomínající rozbouřenou řeku.
"No třeba si časem najdeš někoho s kým budeš mít delší společný cíl cesty."
Nadhodil přátelsky a chvíli si pohrával s dýmkou.
 
Nikolai Gran - 22. února 2022 17:55
beznzvu5442.jpg

Zdvořilosti


,,Samozřejmě jsem k tomu hledal informace. Ale ono jich moc není. Moje schopnosti jsou i v rámci běžného vnímání mágů netradiční. A občas jsem měl pocit, že ty informace byly odstraněné záměrně. Ale to možná jen mluví nějaká moje samolibost, která chce být výstřední." mávnu nad tím rukou.
,,Ale myšlenka s elfy je zajímavá. Otázka je, na kolik by si dané vědomosti cenili a zda by vůbec byli ochotni se o ně podělit. Ale toto bych řešil až ta chvíle nastane. Nicméně, díky za tip. Nebudeš mi ho účtovat?" zakončím své myšlení obchodním fórem.
Vezmu si tedy z nabízených potravin, ovšem s menším zápalem, než obchodník. Minimálně proto, že takovým tempem bych to do sebe nedokázal ládovat.
,,Společnost mám rád, ale málokdy máme stejnou cestu. Cestovat ve skupině je vždycky zábavnější a bezpečnější. A díky za chválu. Ale nejsou to úplně slova, která to dokáží přeměnit v realitu, jak oba víme. Ale kdo ví, kam mne vítr zavane. Určitě to znáš. Všechno nalinkované a nakonec skončíš úplně někde jinde. Místo hezké brunety se ráno probudíš vedle vepře ve chlívě." vzpomenu si na jednu neurčitou vzpomínku z dřívějška. K omezení alkoholu se nikdo nerozhodne jenom tak, ale obvykle k tomu dojde skrze podobné incidenty.

 
Nuria *Nurry* Montserrat - 16. února 2022 21:25
nurry469041224.jpg

V Lesích u Ciferinu



Přistihnu se, že zatajím dech, když se nakloní ke mně blízko. Mám najednou pocit, že je o něco víc horko a tělem mi téměř brní napětí z toho, že to bude nějaké tajemství, či pořádná skvělá lest, kterou musel použít! A... a... a! Ušklíbnu se a bůhvíproč se cítím jako při něčem přistižená. Přimhouřím oči a zavrtím nespokojeně hlavou.

"Já bych byla zvědavá! No tak!" protestuji a zagestikuluji rukama kolem sebe nad tou nespravedlností. Ale vím, že takhle to z něj nedostanu. A tak znovu zavrtím hlavou a odfrknu si. "Fajn, tak si to neříkej, nejspíš jsi prostě jen utekl, když táta proháněl někoho jiného, takže nemáš zajímavý příběh," usoudím tak klidně a s nezaujetím, jak to jen zvládnu. Někdy prostě funguje se tvářit, že o něco nemáte zájem a ten druhý vás chce pak přesvědčit o opaku, a tak doufám, že to stejné zabere i na Kaye!

Ať jsem chtěla nebo ne, musela jsem obdivovat jeho ležérnost, se kterou se pohyboval. I to, že zvládl jít kousek pozadu a přitom nezakopnout o kořen, nebo škobrtnout kámen, bylo na člověka dost obdivuhodné. Přesto mám chuť mu to jeho zamlčování skvělých příběhů vrátit. A tak mám jasno v tom, kam půjdeme.

"Tak jdeme do jeskyně. Třeba tam najdeme nějakou novou odbočku," navrhnu opět se zápalem pro takové dobrodružství. Navíc, ve tmě vidím mnohem lépe než člověk, a tak si říkám, že bych mohla na Kaye v jeskyni bafnout, nebo něco takového. Však já mu dám, takhle mě napínat!
 
Soudce - 16. února 2022 18:38
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Na Kayově tváři cukal pobavený úsměv. Zdálo se, že ho nehorázně těšilo, jakou zvědavost v tobě vzbuzoval.
"Žblech...."
Zatvářil se znechuceně nad tím, co sis musela vytrpět a pak se k tobě mírně naklonil tak, že jeho divoká tvář byla jen kousek od té tvé.
"Protože, kdybych ti to řekl, tak bys už nebyla tak hezky zvědavá."
Mrknul na tebe pobaveně, znovu se odtáhl a dal si ruce za hlavu.
"Ymmmm joooo tak to nemám šajn. Kam chceš?"
Koukl zvědavě a chvíli šel pozadu mezi stromy a pozoroval tě s až klukovským zvědavým pohledem.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 10. února 2022 07:52
nurry469041224.jpg

Konečně volná



"Pardon!" houknu ještě přes rameno, zatímco probíhám kolem dřevorubce, do kterého jsem málem narazila. Naštěstí to není jeden z těch bručounů, co v naší vsi žije, a tak z toho nejspíš nebude ani stížnost mým rodičům.

Teprve až když se moje nohy octnou na půdě lesa, tak se cítím volná a v cíli. Zpomalím, zhluboka nasaji příjemný chladivý lesní vzduch a okamžitě se mi na tváři objeví šťastný úsměv. Kdyby se mi o tom chtělo přemýšlet, asi bych došla k tomu, že nejvíc se cítím doma právě v lesích a ne v tom našem domku ve vsi, kde musíme dodržovat tu spoustu pravidel a dělat úkoly, co nikoho nebaví a ... a... a!

Vzhlédnu ke stromu, odkud jsem slyšela zahvízdnutí. Nato se tím směrem hned vesele ušklíbnu a zamávám. Zamířím si to Kayovi naproti. Sleduji jej, jak seskočí ze stromu a musím uznat, že jako jeden z mála lidí u toho nevypadá, jako kdyby si u toho měl ublížit. To, že nebyl úplně marný v tomhle ohledu a taky fakt, že s ním bylo vždy, co dělat, jsem měla radost, že dneska jsme se tady potkali.

"Jo, Vymejšlela si na mě jeden úkol za druhým," připustím s dalším úšklebkem. "A pak se mnou ještě povídal soused, o úrodě, jeho dětech a tak." Pokrčím rameny jako kdyby o nic nešlo, ale přesto cítím určitou hrdost, že mě někteří dospělí aspoň takhle začínají brát jako dospělou! Ale pak Kay odmítl sám sdělit, čím to, že i on měl dneska volno. Nakloním hlavu ke straně a zamyšleně na něj pohlédnu.

"Proč? Co jsi řekl? Hledáš ztracenou ovci? Nebo ses jenom vypařil? No tak! Kayi, proč bys mi to nemohl říct? " žadoním o vyprávění z jeho strany. Očekávám totiž, že to bude něco zajímavého, obzvlášť, když to takhle uvedl.

"A co budeme dneska dělat, když nám to takhle vyšlo?" zeptám se pak s nadšením, když k němu dojdu. "Půjdeme prozkoumávat jeskyně, nebo házet žabky k jezeru?"
 
Soudce - 08. února 2022 08:03
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Slyšela jsi matku jen, jak si stihla povzdechnout, než jsi vypadla, jako vítr ven a hurá do lesa. Probíhala jsi vsí tak rychle, žes musela dávat pozor, abys někoho nesrazila.
Jeden dřevorubec mířící právě do lesa se ti jen tak tak vyhnul.
"Ale ale....kampak tak nakvap."
Divil se, ale nezněl nepřívětivě. To už jsi ty ale byla daleko. Konečně tě objal les a jeho vůně. Šla jsi jen kousek, než jsi uslyšela hvízdnutí z jednoho nedalekého stromu na kterém, když jsi vzhlédla seděl tobě známý mladík.

Obrázek


"Tak konečně jsi vyklouzla? Dneska ti to teda ale trvalo to ti povím. Měla stráž máma?"
Zazubil se na tebe Kay syn jednoho z místních dřevorubců. Byl o dvě zimy starší, než ty a vždycky s ním bylo, co dělat.
Seskočil dolů ze stromu a přistál ladně, jako kočka. I když to byl jen pouhý člověk. dokázal se pohybovat velice pružně a jeho tělo hrálo samým svalem a šlachou. To nejspíše protože pomáhával otci.
"Ne neptej se, jak jsem ušel dnešní fušce."
Zvedl ruku v odmítavém gestu se širokým úsměvem.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 06. února 2022 15:40
nurry469041224.jpg

Každodenní radosti Ciferinu



Viditelně si oddechnu, když matka prohlásí, že jsem nic neprovedla tím, že jsem se podělila se sousedy o naši úrodu. Koneckonců toho fakt zase tak moc nebylo. Ale byla jsem ráda, že to máma vidí stejně, a tím pádem, že začínám věcem fakt rozumět. Úplně přesně jako normální dospělák!

*A právě proto asi dneska budu moct jít s nima na lov!* vydedukuji radostně.

Ještě větší radost však mám, když mě máma nechá jít ven si hrát. Snažím se to na sobě příliš nenechat zdát, ale i tak se neubráním širokému úsměvu.

"Neboj mami!" ujistím ji a dřív, než si to stihne rozmyslet, nebo mi říct nějaké nesmyslné pravidlo, jako třeba že mám být do oběda zpátky doma, peláším z chalupy ven. Dokonce si přidržuji sukni, abych mohla běžet rychleji a náhodou si na ní nešlápla, a byla tak na kraji vsi co nejdřív. Až pak zpomalím a lem sukně nechám padnout od lýtek opět ke kotníkům. Rozhlížím se kolem a hledám další děti mého věku, se kterými bych mohla strávit nečekaně volné dopoledne.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1708128452301 sekund

na začátek stránky