Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 316


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Lena Neimi je offline, naposledy online byla 19. září 2020 15:33Lena Neimi
 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 19. září 2020 15:24Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je onlineArtemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 16. září 2020 12:28Ixin Reawes
 Postava Miriam Agmer z Jornsfirgu je offline, naposledy online byla 28. listopadu 2019 18:53Miriam Agmer z Jornsfirgu
 
Lena Neimi - 26. dubna 2020 23:10
lena2839.jpg
Konečně večeře

„No, že by ti to na té hranici kdovíjak slušelo, to teda fakt ne, takže se nedivím, že ti to nebylo zrovna příjemné. Já dělám atrakci tak možná s mečem v ruce a obličejem od krve, což spíše lidi odhání, než přitahuje. Mám výhodu.“
Spokojeně si přihnu opět piva z korbelu, už tam skoro žádné není, takže ho jen klidně dopiju a nechám si rovnou hostinským přinést další, když před nás postaví lahodně vonící guláš i křupavým chlebem.
„My se obejdeme bez pokoje, nemáme v plánu se tu zdržovat přes noc. To víte. Všichni teď na všechno hrozně spěchají, takže potřebujeme ujet, co největší vzdálenost k dalšímu městu. Zákazníci nikdy nespí, mám občas takový pocit. Být obchodník na cestách je náročná práce.“ Prohodím s odzbrojitelným úsměvem, že by mi většina chlapů sežrala každé slovo a vlastně by ani nevěděli, co jsem řekla. Byla by hloupost hned prvnímu člověku říkat, že za vesnicí u jezera kempuje celá skupina lovců.

„Dobrou chuť.“ Usměju se na Eriu a pustím se do guláše, dokud je teplý. Nahnu se trochu blíž k Erii. „Vidíš toho zahaleného muže? Co jako by se díval na nás a přitom asi ne. Nemáš nějaké kouzlo, co by odhadlo, co je zač?“
 
Artemis Lantes Erlic - 22. dubna 2020 13:17
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Chatrč za Reindorfem


„ Žádná krev nebledne… jen se špatně sundavá z oblečení…“
Ušklíbla jsem se na něj, když promluvil o modré krvi. Stejně jako jeho dovětek s matkou mě pomalu rozesmál.
„ Na ten zubatý úsměv si budeš muset dávat pozor.“
Uchechtla jsem se a zadívala jsem se na tu dívku. Zvedla jsem se z postele a došla jsem k ní, abych, prohlédla její stav.
„ Nic takového sis nezasloužila.“
Povzdechla jsem si tiše a téměř mateřsky jsem ji pohladila po vlasech. Pořádně jsem ji zachumlala a sama jsem si promnula studené ruce.
„ Je zima.“
Vydechla jsem trochu zamračeně a došla jsem k ohni. Zase tolik toho tady na přikládání nebylo, takže jsem s tím nic ani nedělala, jen jsem k ohni natáhla ruce.
„ Ten dar, který jsem ti dala, je zároveň i prokletí. Časem pochopíš sám, že to není až tak krásné, jak to vypadá. Ale dostal si druhou šanci… Tu nemá každý.“
Slétla jsem pohledem k Sebastienovi.
„ Myslím, že už se na své panství nevrátím. Jestli tam nějaká rodina, která mi sloužila ještě žije, pravděpodobně už si na mne ani nevzpomíná. A já ani nevím, jak bych se tam měla vrátit… těžko asi přijdu a udělám: Tadááá tady mě máte…“
Zavrtěla jsem hlavou.
„ Bez svého manžela a syna jsem nic.“
 
Ixin Reawes - 21. dubna 2020 22:43
girl40053617.jpg
Večerní překvapení
Solgjord
Jordrick

Poznala jsem, že se ke mě chce otočit, či alespoň vzhlédnout, ale jeho aktuální pozice mu to neumožňovala. Lehce jsem se pousmála, ale přesto přivřela naštvaně oči. Věděla jsem, že se baví mou zvědavostí.
Ticho které následovalo po mé otázce bylo dlouhé. Sama jsem si nebyla jistá zda mě slyšel, nebo zda se nejedná o další zkoušku mé zvědavosti.

Neuvědomovala jsem si ani jak blízko jsem k jeho tělu a především, že z jeho slov jsem i přestala masírovat. Nebyla jsem si jistá zda se mu zvládnu dívat do očí, ale pomalu jsem se posadila vedle nej a sedla si na své paty. Ruce jsem složila do klína a sledovala jej.
,,Ta zpověď byla součástí plánu na překvapení?” zeptala jsem se klidně.
,,Možná je příhodnější mluvit tváří v tvář, ale není to úplně tak jednoduché. Předtím jste, alespoň neviděl mou zvědavost přímo.” pousmala jsem se.
,,Chcete ještě donest něco k pití?” přeci jen na stole měl karafu s vodou a alespoň mě dost vyslo v krku. Ano koupala jsem jeho tělo, ale takto to bylo jiné. Jeho svaly ještě před pár okamžiky hřály mé tělo a nyní cítím na své tváři jeho pohled. Seděla jsem na jeho posteli s nasáklou košilí od oleje a vyčkávala na jeho další přání, či na vyzrazení překvapeni.
 
Soudce - 21. dubna 2020 18:33
soudce9786.jpg

Chatrč za Reindorfem
Artemis


"Blázníš? Za to by mi ani nemuseli platit byla to hrozná čůza."
Ušklíbl se Sebastien s naprostým klidem a jistou mírou pobavení v hlase. Pak si odfrkl a úkosem na tebe slétl očima.
"Jednou modrá krev, vždy modrá krev, ta nebledne. Věř mi něco málo vo tom vím."
Znovu se zasmál a odhalil zuby.
"Hah, dobrý vědět, na čem jsem, no každopádně, věci jsou jaký jsou a už se nezmění."
Mrkl na tebe a pak se zhluboka nadechl.
"Stejně jsem už potřeboval změnit tu nudnou rutinu."
Pokrčil pobaveně rameny a podrbal se na nose.
"Třeba se na svý panství jednou vrátíš a budeš tou nejmocnější upírkou na světe."
Povytáhl laškovně obočí. Znělo to pohádkově ale pronášel to až s úsměvnou vážností.


Ve Svoresku za obchodem
Nikolai


Hobit mírně nespokojeně mlasknul.
"Jistěže je pravá, si myslíš, že bych zákazníky tahal za fusekli? Bych moc nevydělal."
Zatvářil se dotčeně a trošku pobouřeně zároveň. Dlouze si v povzdechl a přelétl tě vševědoucím pohledem.
"No jo vy lidé, věčně nevěřící ničemu, co nemáte hned v prackách."
Vyhoupl se do vozu, zmizel za plachtou a chvíli se tam něčím přehraboval, než se objevil zpátky s malou krabičkou v ruce. Měla zhruba deset čísel maximálně na každou stranu a po celém jejím vnějšku byly vidět rytiny ve tvaru listů, stromů občasně přecházející v prazvláštní písmena. Dřevo bylo tmavé, matně lesklé a krásné. Měsíční svit se na něm krásně vybarvoval a jakoby zabíhal do rytin a oživoval je.
"Já nikdy nekecám."
Pronesl důležitě a viděl jsi, jak jeho hbité prsty se začaly pohybovat po všech stranách krabičky a dotýkat se na určitých místech.....ne tu bleskovou kombinaci sis nebyl schopen zapamatovat, musel to mít už v ruce. Tiché cvak provázelo otevření krabičky. Skoro s posvátnou úctou jí otevřel a tobě se naskytl pohled krásnou sytě fialovou květinu, která byla vytvarována do podoby lilie, jako jsi nikdy neviděl, byla více, členitá s více listy a ještě temnějšími pestíky. Detaily, které byly na broži vyvedeny byly neuvěřitelné. Stonek pak přecházel do zákrutu, který tvořil jehlici pro upevnění brože na oděv, samozřejmě zde bylo nachystané i doplňovací kulaté zakončení, aby se majitel nebodl. Pulčík mluvil pravdu, dřevo, ze kterého byla krabička, ani kov, ze kterého byla brož jsi nepoznával. Samotný stonek byl spíše do černa, než temně fialova. Byl to úchvatný pohled a věřil bys, že by mohla být i magická, jak to je otázka, chtělo by to bližší zkoumání a trochu času.
"Mmm tak co?"
Povytáhl tázavě pulčík obočí ve spokojeném úsměvu.


Vesnice Gwendil v hostinci
Lena


"Dobře dobře, takže dvakrát gulášek, to nebude problém, správně? Chleba k němu je samozřejmostí."
Usmál se a ujistil se, že Eria souhlasí a když kývla znovu se spokojeně usmál. Eria se tvé poznámce zahihňala a vzala do obou rukou svůj korbel a začala ho do sebe obracet. Když ho znovu položila spokojeně vydechla.
"Baaahhhh......to mi povídej, já taky nerada dělám hlavní atrakci na hranici."
Zamumlala, dobrá půlka korbelu, byla pryč.
Muž, kterému jsi pokynula nehnul ani brvou ale jsi si jistá, že si vás všímal. Bard mezitím tiše zpíval hrdinný epos o skupině neohrožených dobrodruhů, kteří se jali vysvobodit spanilé panny ze spárů krvelačných skřetů, kteří je chtěli zneuctít a obětovat svým barbarským bohům.
"Mmm těžko říct, ale řekla bych, že stejně jako já i vy problémy přitahujete."
Usmála se spokojeně. Mezitím se zábava dál rozjížděla, hostinský přinesl dvě misky s horkým krásně vonícím gulášem, ve kterém plavaly kusy masa a cibule a taky několik skýv chleba.
"Pokoj vám vám také nechat připravit spanilé dámy?"
Otázal se nevinně a stále s úsměvem na rtech.


Večerní služba v Solgjoru
Ixin


Cítila, jsi jak se pod tebou zavlnily jeho svaly a také, že k tobě zvedl oči, ač tě nemohl vidět, aniž by otočil více hlavu dozadu. Zahlédla jsi na jeho tváři další pobavený a spokojený úsmev.
"Protože jsem usoudil, že je to na to správný čas."
Odpověděl ti tajemně a s naprostým klidem v hlase. Očividně to bavilo napínat tvou zvědavost, nebo už jen to jí vzbuzovat.
Když jsi položila svou otázku a tvé ruce se na jeho zádech nakonec zastavily, nastal okamžik napínavého ticha, nebylo to ale takové to trapné ticho, které by se dalo krájet, spíše to bylo ticho plné očekávání a okamžik před těmi správně vyřčenými slovy.
"Vlastně jen k tomu, abych si něco potvrdil."
Odpověděl stále přívětivě.
"Pokud masáž skončila, byl bych raději, kdybych se s tebou mohl bavit z očí do očí, bylo by to asi.....příhodnější. Navíc čeká tě přece jen ještě to překvapení."
Popíchl opět tvou zvědavost a vyčkal, jak na to zareaguješ. Nehýbal se a přijímal tvou blízkost, jako by to byla samozřejmost a pořád tak hřál....ne jako konejšivá ruka tvé matky, nebo někoho ze sousedů při přátelském podání, ale spíše, jako příjemně hřející kamna, která nechají roztát zkřehlé tělo po příchodu z venkovního mrazu.
 
Lena Neimi - 17. dubna 2020 19:37
lena2839.jpg
Svlažení vyprahlého hrdla

Převezmu od hostinského svůj korbel piva a rovnou se napiju. "A víte co? Doneste mi porci guláše, jestli zrovna máte. Trochu těch mincí utratit musíme, že? A aspoň si zlepšíme náladu. Díky."
Olíznu si spokojeně rty od pěny piva.
"Možná to vypadá, že jsem opilec, ale ani nevíš, jak jsem tohle po dnešku potřebovala. Čarodějnice, démoni, krev, smrt. Jsem sice lovkyně kdoví jaké verbeže, ale takhle šílený den jsem teda ještě neměla."

Znovu přesunu svoji pozornost k zahalenému muži. Nenápadně mu pokynu korbelem na zdraví a znovu upiju. Pokud nás sledoval, tak si mého pohybu všimnout a aspoň bude vědět, že o něm moc dobře vím.

Pak už další muž začne hrát na loutnu a zpěvavým hlasem pronáší naučené verše. Úsměv na rtech se mě drží jako klíště. Skvělé završení dne.
"Tak co myslíš. Jak dlouho nám ten klid vydrží. Já sázím na tak maximálně půl dne a potom hned potkáme bandu krvelačných upírů, nebo něco podobného."
 
Nikolai Gran - 04. dubna 2020 10:07
beznzvu5442.jpg

Svoresk - obchody s hobitem


,,I z takových příběhů lze někdy získat materiál, který hledám. Ale budu si dávat pozor, aby na to spíše řeč nepřišla." počastuji pulčíka uklidňujícím úsměvem. Poté se rozpovídá o nějakém artefaktu, který vlastní. Samotný popis by pro skutečného hledače pokladů znamenal určité lákadlo. Z mého pohledu se ale může rovněž jednat o bezpečnostní schránku pro obyčejné věci, o kterých nechceme, aby se vědělo. Milostná psaníčka a podobné věci. Někdy je schránka jen obyčejná schránka. Ale pro teď mi nezbývá než pokračovat v tomto divadle.

,,Brož elfí královny? To zní jako velká vzácnost. Pokud je pravá, nepřekvapilo by mne, že má magické vlastnosti. I když obvykle tyto bývají spíše estetického charakteru. Znáte to, když se objeví královna a světlo okolo ní září a vypadá nadpozemsky, jakýmsi zvláštním způsobem neuchopitelně? To bývá efekt těchto doplňků." vysvětlím obchodníkovi zasvěceně. Není na škodu nepřímo naznačit, že bych se mohl pohybovat i v rámci vyšších společenských kruhů.
,,Mohl byste mi ji ukázat?" zeptám se už věcnějším tónem, naznačujíc, že bychom se mohli posunout k té praktičtější části obchodu. Popravdě mne skutečně zajímá, zda disponuje takovýmto předmětem. Stejně jako fakt, že bych si ho v žádném případě nemohl dovolit, pokud je to přesně takový šperk, jak obchodník tvrdí.

 
Artemis Lantes Erlic - 01. dubna 2020 09:25
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Chatrč za Reindorfem


„ Hmmm vrahounská čest… hmmm…. Zabil bys i vlastní matku, kdyby ti za to zaplatili?“
Ušklíbla jsem se na něj pobaveně a pozorovala jsem jeho reakce na rodinu a tak. Úšklebek mi přišel do zvláštního úsměvu, odvrátila jsem pohled a zahleděla jsem se někam úplně mimo.
„ Třeba tě o to požádá někdo jiný, což se klidně stát může.“
Pokrčila jsem rameny a přetočila jsem se na břicho.
„ Ale… jakápak panička… už dávno jsem o všechno přišla. A ani nevím jestli jsem doma na svém panství vůbec vítána…“
Podívala jsem se na něj jen koutkem oka, než jsem se znovu zadívala někam neznámo kam.
„ Spíš mám vůbec štěstí, že jsem nějakého získala… Obvykle se přesně těmhle věcem snažím vyhýbat… Jen že ty si se ohrozil sám… a ještě si riskoval svůj život… Ale pravda je, že pokud by tě nezranili, nepřeměnila bych tě.“
Zavrtěla jsem hlavou.
„ Není to něco, co by stálo za to vyměnit za normální život.“
 
Ixin Reawes - 26. března 2020 14:28
girl40053617.jpg

Večerní společnost


Solgjord
Jordrick



Užíval si masáž plnými doušky, alespoň tak mi to připadalo. Přesto, že mlčel jsem si byla jistá že mě poslouchá. Pokud by jej má slova nezajímala neptal by se na ně sám a bylo by mu jedno o čem bych hovořila. Tentokrát to bylo jiné. Cítila jsem s časem jak se jeho svaly uvolňují a jsou prohřáty pod mými prsty. Když jsem domluvila nastalo chvilku ticho a já si nervozně skousla ret, alespoň do okamžiku než se usmál. Jeho hlas vždy byl jistý a silný a tentokrát ke mě promlouval ještě hlouběji než jsem si chtěla připustit.
Věděla jsem, že má pravdu. Má matka by si přála, ať jdu za svými sny a i jsem věděla, že o ni vždy bude dobře postaráno. Nevěřila jsem sobě samotné. Uvnitř svého srdce jsem se stále bála co pokazím, proto jsem nebyla dost silná. Přesto jeho úsměv nyní byl ještě větší záhadou.
,,..Nikoliv nemožné.."
S jeho slovy jsem se lehce zachvěla jako kdyby mi přejel mráz po zádech. Věděla jsem po čem toužím, ale stále k tomu bylo příliš otázek. Byla bych na to vhodná stát se vlkem? Dovolil by to vůbec?
Byla jsem mu blíže a lehce se usmála během toho co mi představil svůj sen.
,,Myslím, že nejste sám kdo má takový sen. K vašemu snu bych se přiklonila i já, i když slovo člověka není tak důležité." poznamenala jsem mile a dál mu byla blízko a pokračovala v masáži než opět začal pokoušet mou zvědavost.
,,Překvapení pro mě a to z jakého důvodu?" zeptala jsem se trochu zaraženě a zůstala okamžik zvědavě bez pohybu jen ležet na jeho zádech s rukama pod svým hrudníkem. ,,Emm.. tedy, nevím čím bych si to měla zasloužit.. A zažínám se bát jestli mám skončit tu masáž a nebo ne.." pronesla jsem potichu stále v blízkosti jeho ucha než jsem se lehce zasmála a narovnala se. Mohl ještě cítit jak mé prsty již spíše hladí jeho záda než jsem jej párkrát přejela i nehty na uvolnění k závěru.
,,Mohu otázku pane?" zeptala jsem se trochu nejistě, když jsem stále obkročmo seděla na jeho zádech. ,,K čemu byla ta dnešní zpověď?"
 
Soudce - 23. března 2020 11:41
soudce9786.jpg

Chatrč za Reindorfem
Artemis


"Chápu."
Odsouhlasil Sebastien a pak natočil hlavu k tobě, když jsi ho označila, jako člena rodiny. Pousmál se a pohlédl znovu na strop.
"To zní.....nezvykle."
Znělo v tom však něco spokojeného a příjemného. Nevyřčené radostné pocity, které možná ani sám neuměl pojmenovat.
"Hmmm to jo ale co vrahounská čest?"
Zacukaly mu koutky ale pak na tím zavrtěl hlavou.
"Ne myslím si, že to nehrozí, dvakrát pro stejný vošousty nedělám."
Odtušil až mu povyjely tesáky, které se zase záhy schovaly.
"Jo asi tak nějak. Hmm to se ti řekne, když s tím umíš zacházet."
Ušklíbl se Seb a zhluboka se nadechl.
"Jsi opravdu zvláštní panička Artemis."
Pousmál se znovu.
"A máš opravdu zvláštní způsoby, jak si získat nové přátele."
Nebylo to míněno, jako urážka spíše maximálně, jako popíchnutí.

Ve Svoresku
Nikolai


Pulčík se krátce zamyslel a pak se široce usmál.
"A víš, že vlastně ani ne? Von je na svojí přezdívku docela dost pyšnej, ale pokud s tím začneš určitě ti bude chtít vyprávět některý ze svých příběhů a pozor ty jsou dost dlouhé."
Varoval tě pulčík docela důležitě, zatímco přecházel mezi svými vozy. Když uslyšel tvůj zájem zahlédl jsi v jeho očích jiskřit nadšení z možného obchodu.
Teatrálně se usadil na zadní části nejbližšího vozu a opřel si dlaň o koleno.
"Tak přece jen jsi zvědavý."
Usmál se a ještě pár sekund tě napínal.
"No hele asi takhle."
Naklonil se trošku dopředu a ztišil hlas.
"Před časem jsem přišel k jedné malá zdobené krabičce. Krásná ruční práce, kterou jak se zdá dělali dle rytin a značení elfové. Žádný zámek, nebo klíček musíš se dotknout na správných místech, aby se mechanismus otevřel. Přijít na to mi trvalo skoro dva týdny......no a uvnitř jsem našel takovou krásnou temně fialovou brož, která vypadala, jako rozkvetlá elfí lilie.....to ti asi nemusím povídat, jak ty jsou krásné a drahé.....brož samotná je z kovu který jsem ještě neviděl, pochopitelně jsem si o tom zkusil najít nějaké informace a....."
Krátce se odmlčel, aby zvedl tvé napětí.
"A něco málo jsem k téhle věcičce našel. Mělo by se jednat o brož královny Silmaé, která kdysi dávno vládla hvozdu, na jehož území se nyní nachází Nimeruil. No ale to není vše, ač samo o sobě už to dává tomuhle šperku velkou hodnotu. Dle příběhů tahle brož pomáhá svému nositeli lépe uchopit a zesílit magii přírody a těm, kteří jí neovládají otevírá cestu, jak toto odvětví magie moci začít zvládat. Jak přesně to funguje to opravdu nevím."
Podal ti informace o tomto záhadném předmětu a vyčkával na tvou reakci.


Vesnice Gwendil
Lena



"Dám si totéž."
Usmála se Eria a usadila se vedle tebe.
"Jasně dvě pivečka hned to tady bude, mezitím si rozmyslete jestli budete i něco jíst."
Usmál se a zmizel za výčepem. Netrvalo to ani pět minut a už před každou z vás postavil dřevěný korbel piva.
"Tak tady to je dámy, k jídlu jste si něco vybraly?"
Optal se a ještě chvíli počkal, jestli si budete chtít něco objednat. Jakmile vás měl vyřízené přesunul se k dalším hostům a pak za výčep, jakmile posbíral objednávky.
"Jak se zdá mají tu docela živo."
Usmála se Eria, když se rozhlédla kolem. Pak upila piva, jakmile ses napila taky zjistila jsi, že je to opravdu cloumák, kdyby chuť chmele nepřebila všechno ostatní skoro bys řekla, že tam musí být líz nějaké pálenky. Také sis mohla povšimnout, že zahalený muž na kraji je natočený vaším směrem. Dost možná vás pozoruje.
Trpaslíci hráli to svoje a hlučně popíjeli. Elf ten k vám seděl zády a bylo těžké říci, jestli si ještě povídá s tím zahaleným.
Zároveň do hostince přišlo dalších asi pět vesničanů, kteří se přišli napít po náročném dni. odkaz
"A tak se přikrádá noc,
nuž pojďte přisedněte dobří lidé.
Chopte se korbele a pijte až do dna,
pojďte nebojte se vždyť do hospody vede cesta rovná.

Já povím vám příběh, příběh o pannách spanilých,
povím vám příběh o rytířích.
Tak poslouchejte a zlaťáček či grošík přihoďte,
starému bardovi něco dobrého k pití na stůl hoďte."

Začal pojednou veršovat starý prošedivělý muž se zlatým zpěvavým hlasem, který si sedl na okraj stolu a nohy opřel o nedalekou stolici. Loutnu položil na kolena a začal hrát.

Večerní služba v Solgjoru
Ixin


Jordrick tě nechával masírovat svá záda, nehnul ani brvou a prostě si užíval toho, že někdo uvolňuje jeho zatuhlé svaly. Při tom sis byla jistá, že poslouchá každé tvé slovo a vnímá každý tvůj pohyb. Postupně se ti dařilo rozmasírovat a uvolnit zatuhlé svalstvo. Jordrick počkal až jsi domluvila a chvíli mlčel. Pak jsi cítila a zahlédla, jak se usmál. Dýchal pomalu a pravidelně a v jeho slovech byla síla a jistota.
"Tvá matka tě nepotřebuje tolik, co si myslíš Ixin. Umí se o sebe postarat a zároveň o ní bude zde postaráno. A hlavně, co se tvých snů týká tak, nikdy není nic nemožné. Špatně dosažitelné možná, ale nikoliv nemožné."
Dál se usmíval, jakoby věděl více, než víš ty.
"Mým snem?"
Zopakoval, když ses k němu přitiskla a uslyšel tvůj hlas u ucha.
"Jednotná smečka. Ne jednotné smečky sdružené pod jednu velkou fungující smečku, tak jako tomu bylo na počátku, aby nás nikdo nemohl ohrozit, tak aby zmizely malicherné války mezi námi."
Vyjevil ti své myšlenky. A stále zůstával dobře naladěný.
"A abych nezapomněl, až skončíš, tak pro tebe mám malé překvapení."
Tajemně se usmál a nechal tě topit se ve zvědavosti.
 
Lena Neimi - 09. března 2020 16:43
lena2839.jpg
Jedno pivo prosím

Cesta do vesnice proběhla v klidu a v tichosti. Prostor pro konverzaci bude u dobrého vychlazeného piva více než velký, takže nebylo důvod to zbytečně cestou přehánět.
Ve vesnici jsme s Eriou vzbudili malý rozruch, ono dvě samotné ženy s tím, že jedna nese na zádech slušně vypadající meč, není zrovna obvyklá záležitost. Dokonce jsem zahlédla, jak jeden mužský dostal od pravděpodobně své partnerky pohlavek. Možná za to, že na nás koukal moc chtivě a dlouze.
Hospodu není nikdy těžké najít. Je většinou ve středu vesnice a kolikrát k ní míří velké množství osob, takže jsme k ní došli prakticky intuitivně.

Vkročím do hospody jako první a rozhlédnu se. Málo osazenstva, za to velice zajímavého. Zaujmu stůl, tak abychom viděli, jak na sedláky s kostkami... Ach, kdy naposledy jsem zkusila trochu štěstí v hazardu ...tak na trpaslíky a zahaleného muže s elfem. Tahle poslední dvojice je asi nejvíce vyčnívající pro moje oči. Ale zatím se nechci do ničeho motat, ještě to dopadne jak ve vesnici předchozí.

"Pro mě pivo, milý hospodský, nějaké silnější jestli máš." Věnuji mu zářivý úsměv a konečně odložím meč vedle sebe na lavici, abych si mohla pohodlně sednout.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10354995727539 sekund

na začátek stránky