Andor.cz - Dračí doupě online

Na cestě ze Svoresku
Nikolai

"Tak tak."
Potřásal hlavou hobit souhlasně. A schoval láhev opět pod kozlík.
"S válkou přicházejí jen větší starosti."
Popohnal koníka. Vůz se hezky kodrckal....asi by to chtělo, aby někdo místní cesty trošku dal do kupy, protože s takovou bude jen otázka času, něž si nějaký povoz, nebo kočár urve kolo.
Jakmile jsi však vytáhl kuličky a nechal je vzlétnout, tvůj společník překvapeně zamrkal a trochu přitáhl otěže, aby kůň opět zpomalil. Nevypadalo to, že by se tě hobit bál, spíše jsi vzbuzoval nový úhel, jeho zájmu.
"Panečku, to je něco. Já si říkal, že je na tobě něco zvláštního."
Usmál se zeširoka a mírně zavrtěl hlavou.
"Jsi samé překvapení. Copak ještě schováváš v rukávu?"
Cukl mu pobaveně koutek. O chvíli později stočil vůz z cesty na luka, kde zastavil.
"Čas oběda."
Prohlásil vesele a až teď ti došlo, kolik času už uběhlo.

Cestou ze Svoresku

,,Samozřejmě. Nikdo nechce být na válce tratný. Cestovní mýta by vyletěly okamžitě nahoru. Zvýšené počty přepadů banditů, kteří by své řady rozšířili o možné dezertéry. A jiné podobně veselé věci." souhlasím s hobitem. Je toho opravdu hodně, o čem jeden musí přemýšlet, když by hrozila válka. O to víc důvod, aby k žádnému většímu konfliktu nedošlo.
Když se obchodník zeptá na to, odkud mám svůj přehled, na chvíli se zadívám na nebe, přemýšlejíc nad odpovědí.
,,Lidé s nezvyklými vlastnostmi obvykle hledají nezvyklé společnosti. Jako obchodník víte, že pochopit lidskou společnost není nijak složité. Ale chápat vazby mezi lidmi, upíry, vlkodlaky a jinými......to je pozoruhodné." zlehka se poplácám po kapsách v gestu, že něco hledám. Vytáhnu váček, ve kterém mám ještě zbytek ocelových kuliček. Pár si jich vysypu do dlaně. Kuličky začnou zlehka levitovat nad mou dlaní.
,,Měl jsem problém pochopit sám sebe a svoje schopnosti. Vlastně to pořád nevím. Jestli je to magie nebo jen jiné vnímání reality? Podle některých knih se může jednat i o vadu v mozku, díky které tohle dokáži. Asi proto se zajímám o ty ostatní, kteří se vymykají lidskému normálu a snažím se pochopit jejich místo ve světě." schovám znovu kuličky. Nemyslím si, že by tohle mohlo obchodníka snad vyděsit nebo rozčílit. Na to už projevil velkou toleranci a chápavost, zjevně díky svému řemeslu.

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů
Artemis

"Hmmmm spíše se obávám toho, aby si nás tyhle problémy dříve, nebo později nenašly tak, jako tak."
Zabručel zamyšleně Sebastien a přejel si rukou po břiše v lehkém krouživém pohlazení.
"Máme dost svých problémů, jen je vždy dobré být dobře informován. Informace jsou to, co zajišťuje přežití, ne síla. Čím větší budeme mít přehled o dění okolo nás, tím lépe se nám podaří splynout."
Vysvětlil. Díval se na to ze své praxe kriminálníka a dávalo to v určitém pohledu i svůj vlastní smysl.
"Navíc pokud by vypukla nějaká větší otevřená válka mezi nesourodými frakcemi bylo by to problematické i pro nás. Dost by nám to ztížilo cestování."
Zašustění v koruně stromů vás upoutalo, ale spatřili jste jen probíhající veverku. Čím dál jste jeli tím méně zde bylo sněhu a mrazu.
"Zdá se, že si užijeme i trošku tepla."
Usmál se Seb a políbil tě zezadu lehce na šíji.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai

Hobit se pobaveně ušklíbl.
"Říkal jsem, že by z tebe nebyl špatný obchodník."
Potřásl spokojeně hlavou nad návrhem s brčky a zavrtěl mírně hlavou.
"Jooo takové jednoduché obchody by se mi i líbily."
Zasmál se a poslouchal tě dál. Spíše, než strach jsi v jeho tváři zahlédl zájem a zvědavost. Mlaskl na koníka a trošku ho popohnal.
"Hmm zdá se, že se docela vyznáš. Mít přehled je mocná zbraň."
Pokýval hlavou s úsměvem.
"Tak či onak, kdyby byla válka ceny sice půjdou nahoru ale zákazníků ubude a cestovní náklady se více prodraží, takže to není úplně můj zájem. Odkud jsi získal svůj přehled o těchto částech společnosti?"
Stočil k tobě svůj zvědavý pohled a pár okamžiků tě bedlivě pozoroval, jakoby se snažil ze tvé tváře vyčíst více, než říkají rty, ale jeho výraz byl stále přátelský.

Povídání o společnosti

Pálenka splnila své sliby toho, že byla vyrobena v trpasličích pálenicích. Nejsem žádný extra znalec, abych ocenil, že ležela v dřevěných sudech, ve kterých, podle pálení, bylo předtím skladováno uhlí. Jeden trpaslík mi kdysi řekl, že to je dobré na zažívání. Tomu bych i věřil.
,,Definice špatnosti v tomto případě není úplně na místě." odvětím hobitovi a vrátím mu pálenku.

Na to se obchodník rozhorlí, oprávněně, nad tím, jaké strasti přináší jeho řemeslo v rámci soupeřících frakcí. Musím mu dát za pravdu, nemůže být snadné vycházet se všemi naráz.
Poté mi začne vysvětlovat svůj pohled na to, jak se která frakce chová. Přijde mi, že to vnímá zbytečně morbidně. K čemu je komukoliv mrtvý obchodník?
,,Zdá se mi, že to vidíte moc černě. Asi se shodneme na tom, že lovci jsou předvídatelní. Jsou to koneckonců obyčejní lidé. A už je jen malý rozdíl, jestli prodáváte lovci, co loví medvědy nebo lovci, co loví upíry. Rozdíl je jen v nabídce sortimentu. Upíří sání krve....nevím, nenapadá mne, jak by se na tomto dalo obchodně vydělat. Možná prodávat brčka s jehlou na konci? Aby si neumazali tváře?" pronesu ve zjevné nadsázce, doufám, že hobit má trochu smyslu pro černý humor.
,,Některým lidem to dokonce přijde vzrušující, představa, že jim někdo vysává krev. Nevím tedy, co na tom mají, ale každý máme něco, nemyslíte?" dodám, kdyby se náhodou můj vtip příliš neujal.
,,A pokud jde o vlkodlaky, když vidíte vyrůstat jejich mláďata a jediný rozdíl od lidí je ten, že si mohou nechat narůst zuby a srst, začnete uvažovat nad tím, jakým směrem se společnost ubírá a jestli má tohle dělení smysl." rozhodnu se povědět částečnou pravdu o svém původu.
,,Nemusíte se bát, já vlkodlak nejsem, jestli vás to napadlo." uklidním obchodníka, pokud by ho mé sdělení zaskočilo.
,,Ale v podstatě máte pravdu. Vlkodlačí klany si zakládají hodně na cti. Otázkou je, kolik moc čest patří k obchodu." zauvažuji nad tou problematikou. Pro lidi je čest vrtkavá a použitelná jen do té doby, dokud z ní něco mají. Pokud vím, tak upíři se ctí příliš nezabývají a musím uznat, že jsou asi nejvíc pragmatickou rasou.

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů

Poslouchala jsem se a mračila jsem se čím dál víc. Nakonec jsem koně zastavila.
„ Tohle není dobré.“
Ohlédla jsem se na něj a pak na cestu za námi. Stopa zůstávala celkem velká v závějích sněhu, ale taková.. normální.
„ Začínáš tomu věřit protože si poznal, že pohádky o krvesajích a psech vyjících na měsíc jsou pravda a celkem blízká.“
Dívala jsem se na cestu za námi.
„ Nemůžeme si dovolit to teď zkoumat. A už vůbec ne v Reindorfu, tam se nemůžeme teď ukázat tak dvacet, třicet let. Poznali by mě tam a vzhledem k humbuku, který tam kvůli mně vznikl, to není dobrý nápad.“
Zachvěla jsem se a znovu pobídla koně do kroku.
„ Takže se to děje i jinde hm…“
Zamyšleně jsem uhnula před další větví a pohladila jsem koně po krku.
„ No… můžeme se na to zkusit podívat, jestli tě něco takového zajímá. Ale může nám to přivodit další potíže. Jestli se zjevila další frakce, která je nebezpečím pro lidi, jistě se o tom dozví brzy i velké upíří rodiny. A ty si nenechají dlouhodobě likvidovat své ovečky. Bude bezpečno tam, kde jsou právě takové rodiny, protože ti si většinou své jídlo chrání. V Tenduil, to tak bývávalo také. Naši lidé nám sloužili, věděli, co jsme zač a byli v bezpečí. S Tristanem jsme je chránili, živili jsme se vesměs násilníky, vrahy. U nás překvapivě panovalo velké bezpečí před lidskými živly, a nebyla úmrtí na nedostatek krve mezi spořádanými občany.“
Trochu zasněně jsem se dívala na zasněžené větvičky stromů, na ledové kapky, které je svou vahou táhly dolů. Jako bych se vrátila do starých dob.

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů
Artemis

Krátce se zamyslel a zamračeně mlčel. Trošku přibrzdil koně, ale dál ti svým tělem byl oporou, o kterou ses mohla opřít.
"Různé. Děsivé. Znepokojivé. Mezi lidma se povídá o divných netypických událostech. Někteří popisují novou hrozbu. Jiní, že nás bohové trestají a některé hříšníky proklínají......Jen v Reindorfu v nedávné době došlo k několika násilnostem a podivnostem...."
Zamyslel se a zamračil.
"Nepřikládal jsem tomu důležitost.....roztřesení chlapi v hospodě, kteří byli znásilnění šílenou ženskou se zlatýma očima. Několik z nich přišlo o kejhák......Pár mrtvol bohatších členů města svlečených do naha obraných zhola o všechno.....a jiné věci, které by se dalo brát, že se dějí na denní bázi."
Pokrčil mírně rameny.
"Problém je, že obdobné příběhy začali přinášet i kupci z jiných měst....což už tak normální není, ne když ti popíšou lautr to samé třeba."
Nechal to vyznět do ztracena.

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů

„ Vzpomínky dvě staletí staré a stále bolestně živé, Sebastiane.“
Vydechla jsem tiše, sehla jsem se před větvičkou a znovu se o něj opřela. Mírně jsem se pousmála.
„ Lovci loví Vlkodlaky i upíry, vlkodlaci nenávidí upíry, upíři vlkodlaky pohrdají. Tak nějak začarovaný kruh.“
Pokrčila jsem zlehka rameny.
„ A to nemluvím o mocenských válkách mezi jednotlivými rodinami na všech stranách. Snad jen lovci dokáží spolupracovat, i když i ti mezi sebou mají rozepře…“
Ohledla jsem se za ním, ale pak jsem se zase zadívala vpřed.
„ Jaké drby?“

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů
Artemis

Byl ti oporou, když ses opřela, cítila jsi jeho horký dech na zátylku, šimralo to.
"Nepojedeme tam kvůli mě, ale kvůli tobě. Já k tomu místu žádnou vazbu, kromě tebe nemám. Ale pro tebe skýtá naději i vzpomínky. Nebylo by dobré o něj přijít."
Byl naprosto klidný. Občas jste se museli sehnout, aby vás do obličeje nešlehla některá z nižších větví.
"Snad máme obojí už na chvíli z krku.....hmmm taky jsem moc neslyšel o tom, že by se tato uskupení měla nějak v lásce."
Přikývl a chvíli vypadal více, než zamyšleně.
"Ve městě jsem taky slyšel šířit se podivné drby a zvěsti. Jako člověk jsem tomu nevěnoval tolik pozornosti. Znělo to všechno....až moc přitažené za vlasy, ale teď? Nejsem si tím úplně jistý."
Lehce se zamračil. Pak jste zahlédli proběhnout po jedné z vyšších větví veverku která si nesla v tlamičce oříšek. Každý se o sebe nějak stará.

Večer v Jornsfirgu s Jarlofem
Miriam

Tvůj dosavadní doprovod se mírně uklonil a pustil tvou ruku ze svého rámě.
"Ovšem to chápu má paní, budu se těšit na Váš návrat."
Usmál se na tebe Jarlof přátelsky a vmísil se mezi ostatní hosty, když jsi zamířila za otcem. Své mladší sestřičky jsi tam někde v tom chumlu zahlédla. Hihňaly se a jak si předpokládala byly středem pozornosti. Nebylo však zapotřebí se bát, že by byly bez dozoru. Byla tam jejich chůva a také několik strážných a pár urozených od vašeho dvora, kteří se živě bavili s vašimi hosty.
Otce jsi dohnala až za dveřmi o kus dál na chodbě. Šel docela rázně a rychle. Zpomalil až když si všiml tvé přítomnosti, po tom, co jsi na něj promluvila.
"Říkal jsem ti ať počkáš s hosty."
Reagoval otec trochu rozzlobeně a za chůze si promnul kořen nosu.
"Ano, ale to není tvoje starost. Postarám se o to. Od tebe potřebuju, aby ses postarala o naše hosty a své sourozence. Tvá matka nyní hledá tvé neposedné bratry. Já se sejdu s Dariusem na nádvoří a půjdeme celý incident prošetřit. Ty dohlédni na své sestry. Ze zámku se nehneš na krok."
Najednou se k tobě otočil. V jeho zamračené tváři se zračily vrásky starostí nad tím, co se děje, o tebe, o rodinu.
"Slib mi to. Slib mi, že zůstaneš doma. Nechci aby ses teď toulala někde po městě a snažila se zjistit něco na vlastní pěst."
Zapátral v tvých očích očekávajíc odpověď.

Večer v Jornsfirgu s Jorlafem - návrat do hlavního sálu

Aby zlé jazyky nemohly tvořit konspirační teorie dřív než jim k tomu budu chtít dát pádný důvod, vrátili jsme se s Jarlofem do hlavního sálu. Jak se dalo předpokládat, nikomu jsme za tu delší chvíli naší nepřítomnosti nechyběli. Aspoň ne víc než by mohlo být potřeba.

K přivítání návštěvy se konečně připojil i můj otec, který se účastnil mírně mdlé debaty s našimi hosty. Aspoň podle jeho profesionálního výrazu „velmi mne zajímá, co říkáte, můj pane.“ Avšak po zbytku mé rodiny se slehla zem. Poslední, kdo zůstal, byly možná mé malé sestry dvojčata. Nebyla jsem si tím plně jistá, ale počítala jsem, že uprostřed toho chumlu cizích i našich domácích vlčích mužů, by mohly být mé sestry epicentrem. Což ani neměnilo nic na tom, že jsem zde byla poslední diplomatickou částí, která měla spojit naše dva rody. Obrazně i velmi reálným způsobem.

Jakmile nás otec spatřil, velmi vytříbeně se vymanil z obléhání a vydal se naším směrem Jarlofa přivítat. Jemně jsem se na otce usmála při jeho pochvale a mlčky zamířila po boku obou mužů ke stolu s občerstvením. S díky jsem přijala sklenici červeného vína, byť osobně jsem vždy holdovala barvě zlaté pšenice a lehce se napila. Bylo trochu trpké, ale silné a aromatické.

Po očku jsem šlehla po strážném. Jeho vyrušování v takovéto chvíli mohlo znamenat jen jediné – problémy. Otec však zachoval veškeré dekorum a krom jediné sekundy starostí na něm nebylo nic znát. Já ale tušila, o co se jedná. Zmizel někdo další.
Otec se s námi rozloučil a mířil pryč s tím, že si i nadále máme užívat večera. Jak bych si mohla užívat, když vím, o co se jedná? Jak můžu zapíjet další život? Jak můžu být klidná, když jsou v nebezpečí. Naši lidi i jeho. Včetně Jarlofa.

Krátce jsem se na svůj doprovod usmála. “Velmi se omlouvám, můj pane, avšak na kratičký okamžik Tě tu zanechám pouze s vínem. Dnešního dne se mi nedařilo příliš hovořit se svým otcem a ráda bych s ním jen probrala plány na zítřejší den, abych o tom mohla spravit své hosty. Za malinký okamžik budu zpět. Počkejte zde na mě, s ostatními,“ poprosila jsem jej a ještě se krátce ohlédla. A hlavně nikam nechoď. Sám.

Rázně jsem vyšla ze síně za otcem a dohnala jsem jej v místě, kde nikdo jiný nebyl.

“Další, že?“ pronesla jsem pouze.

V příkrovu stromů

Zpomalila jsem koně do kroku, vedla jsem ho opatrně po zmrzlé cestě pod stromy. Opřela jsem si o Seba hlavu a tiše jsem si povzdechla.
„ Vezmu tě tam. Je to sídlo Erlicků, a vzhledem k tomu, že jsi mé mládě, tak bys asi měl vědět, kam jsme patřili.“
Povzdechla jsem si tiše.
„ Myslím, že ten vlkodlak tu nebyl kvůli nám. Ale nerada bych se do něčeho zapletla. Stačí ti lovci…“
Ohlédla jsem se.
„ No… ne. Slyšela jsem o nějakém útočišti… ale nic moc o tom nevím. To je vlastně všechno. Myslím ale, že nechci ohrozit ty, kteří se snaží žít tak nějak.. normálně.“