Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 505
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nikolai Gran je onlineNikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:37Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
 Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Nuria *Nurry* Montserrat
 
Nikolai Gran - 05. srpna 2021 16:49
beznzvu5442.jpg

Zvěsti o démonech



Poslouchám půlčikovo vyprávění. Působí to poněkud podivně, to je pravda. Ale to beru jako magií obdařený jedinec. Je jasné, že možný výskyt démonických sil může přilákat nebezpečné jedince. Může mít s tím něco společného i onen vladař z města? Dávalo by to smysl. Schovávat se za svátosti, to by bylo démonům podobné. Aspoň teoreticky, řekl bych. Sám s tím nemám žádné zkušenosti. Ale obecně, nejlépe se skrývá za dobré úmysly. A pro spoustu lidí je náboženství něčím, k čemu vzhlížejí. Něco, co jim dodává klid na duši.

,,Neviděl bych to tak dramaticky." rozhodnu se nakonec zhodnotit výčet toho, co jsem se dozvěděl.
,,Totiž, hezká holka.....na světě je mnoho krásných dívek, které dokáží učarovat i králům. Natož těm starším, kteří mají vedle sebe na trůnu fúrie. Utopený šlechtic ve zlatě.....na tom bych také neviděl příliš něco démonického. Popravdě, lidé dokáží páchat velká zvěrstva a rádi je skrývají za nějakou cizí sílu, která je nutila. Aby to omluvili sami pro sebe. Upálený kněz....popravdě, po poslední zkušenosti se mi ta představa zase tak neprotiví." na chvíli se odmlčím, abych si promyslel, co mu říct ohledně jednoho ze Třinácti.

,,Nejsem démonolog. Ale hádám, že to jsou extrémně silné magické bytosti. A jako takové potřebují být živeny magickým zdrojem. Pochybuji, že by se jen tak vydal na výlet zrovna sem. Řekl bych, že to je podobně, jako jsme se bavili o té čepeli. Ale zatímco čepel zůstane prostě jen kusem oceli bez magie, Démon by patrně zemřel. Nebo by se jeho tělo nuceně přeneslo zpět do svého původního světa, aby se nerozložilo. Pokud by ovšem nenašlo nějaký jiný zdroj, ze kterého by se mohlo živit tady, to připouštím." zaberu se s vysvětlováním trochu více, než by bylo potřeba. Ale už je to nějakou dobu, co jsem mohl jen tak vymýšlet nepodložené teorie. Je s podivem, že zrovna s obchodníkem a ne s žádným magistrem či čarodějem. Ale o to lépe. Jiné vnímání světa může přinést nové názory a pohledy na problematiku démonických invazí. Skoro bych zapomenul, že jsem se původně staral o to, že bude chtít řešit útěk vlkodlaků z města.

 
Soudce - 04. srpna 2021 12:51
soudce9786.jpg

Na cestě z Reindorfu - Chladné ráno
Artemis


Vrhla ses přímo na vlkodlaka skočila v úmyslu mu dopadnout na záda, ale už těsně před dopadem sis všimla, jak sebou škubl a napůl natočil tvým směrem jeho tlapa tě smetla do sněhu, kde jsi po několika kotrmelcích vypadala, jako ukázkový sněhulák. Vlkodlak bestiálně zařval a vyrazil tlapou proti Sebovi.
"Yrggrhhhhh hnusnej čokle!"
Zavrčel Sebastien vztekle a špičáky se mu zostřily. Pak se mu podařilo ze sebe vlkodlaka konečně skopnout, aby se mohl vydrápat alespoň do kleku. Bestie byla hned a nohách a zlostně se na vás dívala, vrčela a přecházela pomalu ostražitě okolo vás. Sebův pohled zalétl k tobě, aby tě zkontroloval. Mohla sis taky všimnout, že vlkodlakovi z boku odkapávají krůpěje krve, které rozpouštějí sníh okolo.
Zrovna ve chvíli, kdy se Seb začal zvedat v úmyslu, že společně s tebou na tu potvoru znovu zaútočí se ozvalo vzdálené zavytí. Vlkodlak nastražil uši a pak se obrátil a pelášil pryč směrem, ze kterého se zvuk nesl.
 
Artemis Lantes Erlic - 03. srpna 2021 20:16
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Chladné ráno


Projel mnou děs, když jsem zaslechla ten výkřik. Nečekala jsem vůbec na nic, jen jsem prostě přímo vyrazila za Sebastienem. Něco ho muselo napadnout, takový výkřik by si zrovna on nedovolil. Cestou jsem tasila meč a svou nelidskou rychlostí jsem proběhla lesem. Když jsem uviděla Seba, jak se rve s vlkodlakem nerozmýšlela jsem se a prudce jsem skočila na hřbet té bestie sekajíc jí rovnou po krku, nemíním ji tady ušetřit.
 
Soudce - 03. srpna 2021 13:35
soudce9786.jpg

Na cestě z Reindorfu - Chladné ráno
Artemis


Jala ses tedy prozkoumávání mrtvoly. Kůň byl v opravdu hrozném stavu a co se sedla týkalo, kus ho chyběl a ten zbytek byl nepěkně poškozený. Tohle by už jen tak někdo neopravil. Brašny zdá se u sedla nebyly, nebo je někdo vzal. Po jezdci nikde ani stopy. Ještě chvíli jsi prohlížela koně, než jsi zaslechla Sebastienův výkřik.
Rozběhla ses instinktivně zpátky, jen abys viděla, jak se Seb válí po zemi s nějakou chlupatou potvorou. Vlkodlak! A vypadal pěkně primitivně. Spíše vlky, než člověk a snažil se Sebovi prokousnout hrdlo. I přestože, byl Seb novorozený, tak se bránil docela udatně a dařilo se mu udržovat tlapy a tlamu alespoň trochu od těla.
 
Artemis Lantes Erlic - 01. srpna 2021 14:11
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Chladné ráno


Jemně jsem sevřela Sebastienovu ruku, kterou svíral hrušku sedla. Pousmála jsem se a na krátko jsem se zadívala do jeho očí.
„ Bude to dobré.“
Promluvila jsem klidně a vydala jsem se za stopami krve. Zamračeně jsem se zadívala na roztrhaného koně, došla jsem k němu a na chvíli zavřela oči, když jsem se dotkla jeho mrtvé hlavy.
„ Co si tady dělal? A kde máš pána?“
Rozhlédla jsem se kolem po stopách, ale žádné viditelné tu nebyli. Musí tu už nějakou dobu ležet, stihl zasněžit, ale ta krev byla podezřelá. Došla jsem ke zbytkům sedla, jestli tam nejsou brašny nebo tak něco, co by patřilo majiteli, možná by se z věcí dalo něco zjistit.
 
Soudce - 18. července 2021 16:41
soudce9786.jpg

Večer v Jornsfirgu s Jarlofem
Miriam


"Jak si přejete má paní."
Usmál se přátelsky a zamířil s tebou zpátky do sálu, kde jste zanechali zbytek doprovodu. Slétl k tobě ještě očima, když jsi zmínila víno a zimní zahradu. Mírně přikývl a kráčel s tebou dál.
"Toto pozvání posléze velmi rád využiji. Beru Vás za slovo."
Odsouhlasil, to už jste ale pomalu přicházeli do sálu, kde probíhaly docela živé debaty mezi jednotlivými přítomnými. A ke tvé úlevě nebo snad rozhořčení zde byl přítomen i tvůj otec, který se také účastnil debaty s několika hosty. Svého staršího bratra jsi však nikde neviděla a zdá se, že dvojčata se už taky vypařili. Jak jinak, zase vše zůstalo na krku tobě.
Když vás viděl otec přicházet vydal se vám s úsměvem v ústrety.
"Ah... dceruško. Jarlofe jsem rád, že jste se k nám opět připojili a tobě jsem vděčný má drahá, že ses o našeho hosta postarala."
Pochválil tě a vedl vás ke stolu, abyste si mohli nabídnout něco k občerstvení, nebo k jídlu.
"Tak povězte, jakpak se Vám u nás líbí?"
Začal otec přátelsky. Jarlof se shovívavě usmál.
"Je to příjemná návštěva."
Pak ti nabídl sklenici červeného vína, jako správný zdvořilý muž. Svou matku jsi zde zatím nikde neviděla nejspíše se rozhodla této příjemné návštěvy zdržet a věnovat se vlastním starostem.
Zahlédla jsi také strážného, který na okamžik odtáhl tvého otce bokem a něco mu pošeptal do ucha. V očích tvého otce se mihly starosti, ale jen kývl a poslal strážného pryč. Pak se s úsměvem vrátil k vám.
"Omlouvám se, že vás opouštím tak brzy, ale jak se říká, některé záležitosti panství nepočkají. Užívejte večera."
Usmál se a věnoval Jorlafovi přátelský pohled.
"Postarejte se mi o ní drahý Jarlofe. Nebo bych to měl snad říci naopak?"
Slétl s úsměvem k tobě a pak se s rozloučením otočil a zamířil ven ze sálu.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai


Hobit se usmál do dýmky a vyndal si jí volnou rukou na chvíli z úst.
"Holá pravda příteli. Holá pravda. Hmmm ale obávám se, že tentokrát na tom něco bude."
Zamyšleně se mírně zamračil a chvíli jste jeli mlčky, než znovu bafnul z dýmky odložil jí opět do ruky a slétl očima napůl k tobě.
"Mohly by to být jen žvásty a výmysly chorých myslí, ale vzhledem k tomu, že za poslední týdny svých cesty slýchám podobné zkazky, něco se určitě děje......Tuhle vyprávěj o krásné dívce, které svou krásou a líbezným hlasem láká mladíky, támhle najdou šlechtice utopeného ve zlatě. Jindy upáleného kněze. Různé příběhy, různé možné příčiny, ale výpovědi místních se vždy shodují."
Zadíval se před sebe a ztěžka se nadechl.
"Vždy to má spojitost s někým, kdo se začal chovat divně, a často v tom figurují zlatavé oči."
Pravil hobit ponuře.
"Z toho, co mi vyprávěl kdysi dávno tatík, pak zlaté oči a páchání zvěrstev horších, než kdokoli jiný byli schopni jen Démoni. Pekelné bytosti vypovězené z tohoto světa, před dlouhými generacemi. Zdá se, že si našli cestičku zpátky a to by neznamenalo nic dobrého. A pokud by s nimi přišli i někteří z Třinácti Pánů.......bohové s námi."
Zdálo se, že mu to dělalo opravdové starosti a tomu, co říká, věřil.
 
Nikolai Gran - 07. července 2021 15:17
beznzvu5442.jpg

Zlé zprávy?



Sám nemůže tahat řemeslo? Obchodníci obvykle nemají potíže založit si rodinu. Raději se nebudu ptát, mohlo by to být citlivé téma. zauvažuji nad tím, proč by tak moc stál o to, abych se připojil k jeho obchodu. Možná je za tím jen prostá obchodnická vypočítavost, jak zdarma získat pomocnou sílu. Což by bylo dobré, nerad přeji komukoliv životní trable. Vrátím svou pozornost zpátky k dýmce, na kterou se soustředím.

,,Cesty obchodní jsou nevyzpytatelné, takže možné to je." přitakám a prohlížím si okolní krajinu, kterou putujeme. Cítím se o něco uvolněněji, když už jsem pryč z toho města, ve kterém to zavání magií, vydávanou za boží zázraky.
Do reality mne vrátí až znovu obchodníkův hlas. Zlé zvěsti?
,,Dobro a zlo nejsou příliš častým výrazem v mém slovníku. Protože se dají ohýbat podle toho, jak je zrovna potřeba. Jaké zlé zvěsti se tedy podle vás šíří krajem?" zeptám se ve stylu, že nemíním odsuzovat nějaké informace jenom na základě veřejného mínění. Může se dost dobře jednat o ty uprchlé vlkodlaky. Jak by se asi tvářil při představě, že jsem jim pomohl utéct? Ale dost možná jde o něco úplně jiného.

 
Miriam Agmer z Jornsfirgu - 26. června 2021 10:19
n2675.jpg

Večer v Jornsfirgu s Jarlofem


Jemně jsem se na Jarlofa usmála. Musela jsem přiznat, že byl milý a příjemný. Člověk byl rád v jeho přítomnosti, cítil se s ním dobře, i když jej zatím příliš neznal. Buď takový opravdu byl, což by pro mě měla být jen výhra anebo byl skvělý herec, téměř lepší než já sama. Pokud byla správně první odpověď, tak chraň ho Pán Bůh, jak by jistě poznamenali moji bratři-dvojčata. Dobrovolně si vzít někoho jako jsem já by mohl jen blázen.

“Vaší nabídky si velice cením, věřím, že brzy se jistě naskytne problém, při kterém Vás požádám o pomoc. Dnes to ale nebude, musíme Vás nechat i odpočívat,“ poděkovala jsem mu zdvořile, s milým něžným výrazem.

Nemohla jsem to popírat, byl mi sympatický. Ale nyní zrovna nebyla vhodná chvíle nechat si rozbouřit hormony. Stále mnou cloumal vztek na matku, která nebyla schopna přiznat se, co návštěva Hesscalů v mém rodišti má za příčinu. Na zbytek rodiny jsem se zlobit nemohla, byť jsem tušila, že minimálně dva nejstarší mužští zástupci o tom taktéž věděli. Dvojčata jistě ne. Ta by mi to vyslepičila ještě za tepla, s úšklebky, že se budu vdávat a kolik za mě asi můj manžel musí zaplatit. Nebo by se vsázeli, kdy mi uteče od oltáře.

Vzal si zpět mou pozornost tím, že se mi zhluboka zadíval do očí. Pocítila jsem opět záchvěv příslibu, že vše bude v pořádku. Pohlédla jsem stranou, když on přešel blíže k výhledu.

Pak nahlas vyslovil to, co mne tížilo. Má naivita byla spíše jen hraná, moc jsem nečekala, že si budu moci vybírat, s kým budu žít. Není to taková malichernost jako to, s kým strávím noc či tajné schůzky trvající měsíce. Na to je má krev příliš vzácná a mé lůny žádaným artiklem.
Po jeho slovech se mi na tváři objevil ruměnec, cítila jsem, jak pálil mou světlou kůži a jak jej nešlo zamaskovat. Nevěděla jsem, co mu mám odpovědět. Nevěděla jsem totiž o něm vůbec nic. Nemohla jsem se připravit, zjistit si, kým je nebo aspoň posbírat povídačky, které se táhnou světem o každém z nás. Připadala jsem si až příliš zranitelně, neboť jsem neměla žádné informace. Nebyla jsem připravena. A proto jsem jen mlčela. Vypadajíce velmi křehce.

Vzhlédla jsem opět k němu vzhůru a symbolicky mu vložila ruku do té jeho. První náznak toho, že bych mu ráda věřila.
“Nebojím se, že by si má rodina mou nepřítomnost vykládala špatně ve spojitosti s vámi, drahý Jarlofe. Avšak nechala jsem naše hosty bez přítomnosti naší rodiny, pojďme se tedy podívat, zdali se už neobjevil můj otec, aby Vás osobně přivítal a mohl jste tak s ním pohovořit osobně,“ dřív než tak učiním já s mírným nesouhlasným zvýšením hlasu, při dožádání se vysvětlení, co tohle mělo být za hru, byť zatím velmi příjemnou. navrhla jsem.

“Pokud Vás však přestane hlučná společnost bavit, můžeme si prohlédnout klid matčiny zimní zahrady. Se sklenkou dobrého vína,“ dodala jsem ještě, aby Jarlof nenabyl podezření, že se jej snažím ihned zbavit. Rozhovor s otcem či starším bratrem chvíli vydrží. Na rozhovor s mou matkou jsem zatím nenašla odvahy.
 
Soudce - 23. června 2021 16:49
soudce9786.jpg

Večer v Jornsfirgu s Jarlofem

Miriam


Jarlof se zdvořile a vlídně usmál a mírně přikývl.
"Rád poznám místo, které je Vám drahé. A pokud budete potřebovat rád Vám budu nápomocen v čemkoli bude zapotřebí."
Nabídl i pomocnou ruku. Z automatické odpovědi, kterou jsi dostala se zdá se, že to neřekl jen tak do větru, nebo proto, že by to byla naučená fráze, ale zdá se, že prostě takový tvůj potencionální choť možná i bude. Galantní a příjemný.
"Času Vám poskytnu, kolik budete potřebovat má paní."
Mírně se uklonil a když se znovu narovnal pohlédl ti do očí. Ty jeho se zdály tak nekonečně klidné a vítající a skrývaly snad nefalšovaný zájem. Pak přešel a obrátil se zpátky k výhledu ven a pomalu vydechl. Na tváři mu zůstalo něco, co by se dalo asi nejlépe popsat, jako smířený úsměv.
"Jsem si dobře vědom toho, že domluvené sňatky mnohým nejsou po vůli a ne vždy z nich vzejde šťastné manželství...."
Pomalu se nadechl a obrátil ty klidné a upřímné oči zpátky k tobě, když se za tebou ohlédl.
"Ale vězte, že mé city k Vám jsou čisté a upřímné má paní. A jste mnohem spanilejší, než Váš portrét, jenž mi byl ukázán."
Přešel zpátky k tobě a nabídl ti ruku.
"Zdržel jsem Vás až příliš a rozhodně bych nechtěl, aby si naši nepřítomnost Vaše rodina špatně vyložila. Doprovodím Vás zpátky pokud si to přejete."
Ruku nechal v nabídce, ale volbu přijetí nechal čistě, jen a pouze na tobě a tvé vůli, stejně tak otázku návratu.
 
Miriam Agmer z Jornsfirgu - 22. června 2021 12:26
n2675.jpg

Večer v Jornsfirgu s Jorlafem


Jorlaf zachoval vážnou tvář a odpověděl mi přívětivě, byť si zřejmě pomyslel, jakou blbost má slova vyřkla. O lásce zde nemohla být příliš řeč, věděl toho o mě zřejmě stejně tak málo jako já o něm. Možná jen o něco více, pokud byl moudrý a zeptal se na správných místech. Celé tohle dvoření byla spíše tradice, o našem sňatku bylo dávno rozhodnuto. Vše pro blaho smečky, otec říkával. Má matka jej v tomto jedině podpoří a starší bratr Jorlafa to beztak celé zinscenoval. Sémě je silné, a s ním i vliv. O prospěchářství jeho bratra věděl každý, i o tom, že do veřejných potyček nepůjde. O to výhodnější bylo spojit svazkem jeho rod s tím mým.

Zkoumavě jsem se zadívala na muže po mém boku. Jako budoucí nevěsta jsem si asi neměla nač naříkat. Jarlof byl vysoký, ramenatý muž, minimálně o hlavu a půl vyšší než já. Tělo držel hrdě vzpřímené, ale něco z jeho postoje vyzařovalo jistou přirozenost než snahu zaimponovat. Nedokázala jsem odhadnout věk, u nás vlkodlaků to bylo značně problematické, mládí trvalo mnohem déle. Jedinou známkou stárnutí byl vějíř vrásek kolem očí. Vlasy měl mírně delší tmavé barvy ebenového dřeva volně mu spadající do očí, výrazný nos a ostře řezanou čelist. Několikadenní tmavé strniště halilo jeho pokožku v místě, kde se normálně vous zřejmě nevyskytoval, neboť občas se v něm Jarlof nervózně poškrábal jakoby jej svědilo. Oči byly vlídné barvy moře, moudré a vědoucí. Na levé tváři se mu táhla klikatá jizva, u níž jednou možná budu znát i její původ.

Obrázek

Jarlof Hesscal



Nebyla jsem si příliš jistá, kolik mu toho můžu věřit. Rozhodnutí bylo mé a svobodné… jistě, jen by mě zajímalo, nakolik v tom rozhodnutí měl prsty jeho bratr a má matka. Přeci jen jsem ale nemohla říci, že by mi jeho společnost byla nepříjemná. Možná, kdyby přijel v jinou dobu, dívala bych se na celou tuto situaci jinak. Možná bych v ní viděla i já možnost spojit naše rodiny a vytvořit tak silnou alianci. Nyní bych mu ale nejraději řekla ne. Hned a tady. Mám jiné věci na práci.

“Jste ke mne velmi laskav, můj pane. Děkuji za Vaše pochopení. Jednoho dne jistě ráda vyrazím s vámi vstříc Vaší domovině, ale není jistě kam spěchat. Poznejte na pár dní i můj domov, odpočiňte si po dlouhé cestě. To jistě ocení i Vaši muži. Dejte mi možnost se zabalit, a poté vyražme,“ navrhla jsem opatrně, aniž bych uhnula pohledem.

Jistě, dej mi ještě pár dní a do té doby budu sakra muset urychleně vyřešit, kam nám mizí můj lid. Nemohu to přeci jen nechat jen na otci a Dariovi. Beze mě s tím jen těžko pohnou, bude to jakoby jim chyběla pravá ruka.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11669206619263 sekund

na začátek stránky