Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 505
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nikolai Gran je onlineNikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:35Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
 Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Nuria *Nurry* Montserrat
 
Soudce - 16. června 2021 21:26
soudce9786.jpg

Na cestě ze Svoresku
Nikolai


Hobit pokývl hlavou a potáhl z fajfky. Vybafl obláček a pobídl koně, aby trošku zabral. Povoz se kodrcal trošičku rychleji, ale ne moc znatelně. Na rtech mu zahrál dobrý úsměv, když ses trošku přidusil dýmkou a přechytl jí do druhého koutku.
"Je dobrý ale je to nezvyk co? Na to si zvykneš."
Chlácholil tě, jako by předpokládal, že od nynějška bude kouřit, jako o závod. Kdež jsi odmítl jeho nabídku, zatvářil se mírně lítostivě a nespokojeně mlaskl.
"Škoda inu škoda. Myslím si, že máš dobrý potenciál a časy jsou zlé, nebezpečné. Věčně tahat řemeslo sám taky nemůžu."
Brebentil hobit, ale pak se přátelsky usmál a vyfoukl oblak kouře nosem, že vypadal, jako malý odpočívající dráček.
"Ale nevadí. Třeba se naše cesty ještě protnou. Přece jen cestuji, tu a tam. Nikde se nezdržuji příliš dlouho."
Na několik delších okamžiků se rozhostilo ticho, které bylo provázeno jen klapáním kopyt a vrzáním kol povozu. Zdá se, že hobit už svou dýmku dokouřil, protože jí o kraj vozu vyklepal a pak schoval zase do kabátce.
"Už jsi slyšel ty zlé zvěsti, které se šíří kraji?"
Zvedl k tobě poklidně své oči, jako byste se bavili o počasí, nebo čemkoli jiném.
 
Nikolai Gran - 15. června 2021 13:20
beznzvu5442.jpg

Nabídka práce - cestou ze Svoresku



,,Nedoceněné příběhy." přitakám hobitovi na fakt, že ve veřejném podvědomí skutečně zůstanou zaryty spíše hrdinské skutky, které mají velký dopad. Už jen málokdo si vzpomene na mediky a léčitele, kteří se snažili uzdravit ty, kterým zbraně jako Čepel měsíčního svitu zmrzačily tělo. A že to právě mohly být ty bylinky, nasbírané za úplňku, které jim uchovaly aspoň život, když už ne končetiny. Nehledě o potlačování bolesti.
Jak se asi mají? na chvíli se ztratím ve vzpomínkách na smečku a na drobotinu. Hádám, že rostou jak z vody.

,,Souhlasím s tím, že předmět má pouze takovou hodnotu, za jakou ho lze prodat. Filozofovat nad tím, že třeba neexistuje nikdo, kdo by jej dokázal skutečně ocenit, to je věc spíše pro mystiky." zamyšleně si prohlédnu fajfku, ze které si mírně potáhnu. Potlačím dusivý kašel, který mi naplní útroby a poškrábe mne v hrdle. Při výdechu si nejsem úplně jistý, zda mi trocha dýmu nezůstala v plicích. Trochu mi připadá, že s dýmkou v ruce mi nějak opticky přibylo let.
,,Společník na cesty? Děkuji za nabídku, ale můj životní styl a nynější zájmy nyní míří přeci jen trochu jiným směrem." vysvětlím obchodníkovi. Nevím, co přesně chce z mé osobnosti odhalit. Nabídku na spolupráci by těžko nabídl prakticky cizí osobě, kterou zná pár hodin. Ale kdo ví, třeba je jen zvědavý a nerad tráví čas sám na cestách.

 
Soudce - 14. června 2021 17:40
soudce9786.jpg

Chatrč za Reindorfem - Chladné ráno
Artemis


"Hmmm možná už je nebaví se za tebou pořád honit, a tak přitvrzují, aby tě zahnali do kouta a dostali. Asi jim už lezeš na nervy tím svým utíkáním."
Zašklebil se Sebastien a viděla jsi, jak sebou při závanu krve ošil, ale v zápětí se ovládl, pevněji sevřel hrušku sedla a zatnul zuby, aby nutkání odolal. Jeho sebekázeň byla ukázková. Otázkou zbývá bylo to jeho osobností, tvou krví, nebo něčím jiným.
Mírně kývl hlavou a uhnul ti jednou rukou, abys mohla slézt z koně.
Když jsi ochutnala krev, byla sis jistá, že není lidská, po chvíli ti došlo, že by mohla být koňská. Zamířila jsi po stopě. Sebastien za tebou ze sedla hleděl.
O dalších dvacet metrů dál jsi ve sněhu našla napůl zasněžené, napůl sežrané tělo koně. Bylo tady docela dost krve, pokud tu byly i stopy už zapadaly sněhem. Když jsi trochu koně odházela, vypadalo to, jako by ho potrhal a částečně sežral, nějaký větší dravec. Smečka vlků, možná medvěd, těžko říci. A zdá se, že kůň měl původně i sedlo, ale ani z toho příliš nezbylo.


[
 
Artemis Lantes Erlic - 10. června 2021 19:13
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Chladné ráno


Opřela jsem se o jeho hruď a pobídla jsem Arga ke kroku. Nechávala jsem mu volnost dost na to, aby si mohl vybrat tu nejpohodlnější cestu, v tom sněhu to bylo stejně jinak nemožné.
„ Jednu dobu a není to tak dávno jsem cestovala v klidu bez povšimnutí. Bez pronásledování. Nevím kdy mě odhalili. Ovšem dali do toho dost financí, například ten prsten. Není moc obvyklé, že by používali na sledování obětí šperky.“
Zachvěla jsem se a nebylo to zrovna moc zimou.
„ Zavedl mě sem jen pocit, že bych tu mohla něco zjistit, nebo snad získat. Možná jsem tu byla jen kvůli tobě. Popravdě, nevím kam teď zamířit. Je to už dvě století, co jsem o svého syna přišla a od té doby se nenašlo moc stop, které by k němu mohli vést.“
Dívala jsem se přímo před sebe, na bílé pláně. A přesto jsem neviděla. Zahloubaná ve vlastním nitru jsem hledala nitku, které bych se mohla zachytit.
„ Na stopě nám být klidně mohou. Nemáme ale jinou možnost, než se pokusit pokračovat dál. A když na to dojde, střetnout se s nimi. Ale tomu bych se velmi ráda vyhnula. Nevraždím, pokud k tomu nemám závažný důvod... Nebo třeba ty násilníky, kteří drželi Tiu.“
Tiše jsem pokračovala v cestě, moc jsem okolí pozornost nevěnovala, spíš jsem se soustředila na to, abych případně mohla Seba chytit, kdyby náhodou chtěl zničehonic vystartovat po nějakém člověku. Kdy jsem ucítila krev, zamračila jsem se a dlaní jsem chytila Sebastienovi ruku.
„ Půjdu se tam podívat.“
Promluvila jsem k němu opatrně. Pak jsem seskočila z koně, svezla jsem se dolů vedle krve, velmi opatrně jsem do ní sáhla. Vytáhla jsem krystalky krve a přičichla k nim, abych se ujistila, že není lidská. Dobře jsem se pokusila ji prozkoumat, než jsem ji ochutnala. Je třeba zjistit první, co nás tam očekává.
 
Soudce - 04. června 2021 23:28
soudce9786.jpg

Večer v Jornsfirgu s Jorlafem


"Ušlechtilá jsou Vaše slova má Lady, avšak láska je něco, co lze na společné cestě nalézt. Navíc jsem názoru, že smečka musí zůstat silná a k tomu jsou silná spojenectví zapotřebí."
Odvětil si mírně a přátelsky. Pak se znovu podíval z okna ven a večerní město.
"Každopádně svou budoucí manželku hodlám chovati v největší úctě drahá Miriam. A abych rozehnal Vaše obavy, pak toto rozhodnutí bylo mé a svobodné, leč přiznám se mým rodinným příslušníkům učinila radost."
Vysvětlil a pak se zadíval opět tobě do očí.
"Vaši odpověď samozřejmě nežádám ihned. Věřím, že je třeba si co rozmyslet. Budu však velmi potěšen doprovodíte-li mne zpátky domů, abyste mohla uzřít místo, které se může stát Vaším domovem."
Nabídl nonšalantně. Po celou dobu byl zdvořilý a přívětivý, možná by přece jen nemusel být tak špatná partie. Pokud jej vybírala tvá matka, dala si záležet, nebo měla opravdu štěstí na kandidáta.
 
Miriam Agmer z Jornsfirgu - 29. května 2021 10:21
n2675.jpg

Svatební oznámení v Jornsfirgu - tak trochu jiná žádost o ruku


Otázka, na níž jsem chtěl i nechtěla znát odpověď, byla vyřčena. Stále jsem se dívala v dál, bez jediného zavadění pohledem o můj doprovod. Přesto jsem v zádech cítila jeho zkoumavý pohled až do chvíle než s naprostým klidem, jež z něj vyzařoval, stanul po mém boku. Ani nyní jsem si nedovolila byť sebekratší pohled jeho směrem. Až strnule jsem hleděla v dál a poznala, že odpověď již dávno znám.

Vše svedl na otce, ale já věděla, že sémě tohoto nápadu pochází z úplně jiné hlavy. Má matka. Tolik se bojíš o svou pevnou pozici hlavní rádkyně, že ses rozhodla mne provdat co nejdál od svých spár pod záminkou posílení smečky? Tvá vždycky nedokonalá mladší kopie Ti najednou dělá vrásky ve tváři? Věděla jsem, že se tento den blíží, mluvila o něm čím dál častěji, ale čekala jsem, že si zvolí někoho méně významného a hlavně, někoho mnohem blíže. Tvrdě jsem pracovala na svém nynější postu diplomata rodiny, dřela jsem na informovanosti a tvrdě dodržovala zásady etiky. Možná až příliš tvrdě, že jsem si nevšimla vzrůstajícího nebezpečí z její strany. Myslela jsem si, že jsem příliš nepostradatelnou otcovou levou rukou, stejně tak jako pravou rukou svého staršího bratra. Muže jsem si kolem prstů omotala dobře, ale s ženami to neumím. Ještě se mám pořád co učit, že, matko? Nejsilnější muži našeho rodu a neměli dost odvahy se matce postavit, ba co víc, neměli dost odvahy ani k tomu říci to mi. Vždy jsem předpokládala, že se s někým z rodu Hesscalů ožení můj starší bratr, to on je následník v hierarchii smečky, ne já.

Konečně jsem na něj pohlédla, ve tváři mírně zachmuřený výraz. Ke štěstí to mělo velmi daleko.

“Velmi mne těší Váš zájem, můj pane. A ještě více Vaše upřímnost. Věřím, že dokážeme najít nejedno téma společné…“ začala jsem opatrně, slova tichá jako vánek, s mírným ruměncem rozlívajícím se po dívčí tváři. I když uvnitř mne doutnal oheň. Tohle byla ta pověstná chvíle, kdy přijde slůvko…

“… ale je to vážně to, co chcete i Vy sám? Vím, že s ohledem na naše postavení si nemůžeme příliš vybírat, činíme to, co je nejdůležitější pro rodinu, ale co láska? Netoužíte si vybrat svou družku podle jiných preferencí než jen podle přání mocnějších? Chtěla bych být muži rovnocennou životní partnerkou, nejen matkou jeho potomků.“ Dokončila jsem opatrně a bázlivě uhnula pohledem stranou. Naivní něžná dívka, čekající na svého prince a lásku na věčnost. Trochu teatrálně stupidní, přiznávám.

Teď na vdavky nemám ani pomyšlení. Potřebuji přijít na kloub těm zmizením, proč to otec nezarazil? Ohrožuje tímto příjezdem naše postavení, naši pověst o síle. Ohrožuje tím i jejich život. A hlavně ohrožuje moji budoucnost.
 
Soudce - 18. května 2021 21:08
soudce9786.jpg

Chatrč za Reindorfem - Chladné ráno
Artemis


A tak zůstala Tia v chatrči a ještě pár okamžiků koukala ze dveří za vámi, než jste vyrazili na svou dlouhou cestu. Seb se vyšvihl do sedla za tebe a ohlédl se naposledy k městu. Po pronásledovatelích nebylo nikde ani vidu ani slechu. Sněhu bylo však po včerejšku docela dost, takže se kůň musel docela brodit, aby vás mohl nést kupředu. Moc rychle se jet tedy nedalo a ne jen kvůli skrytým nerovnostem v terénu, ale taky kvůli tomu, že by to kůň ani nezvládl.
"Heh, ono se snad dá někdy z nebezpečí lovců uniknout či co?"
Zašklebil se za tebou Sebastien a dloubl tě provokativně do žeber.
"Tak na jih....hmmm už tě zima omrzela? Znáš to na jihu? Nějaké bezpečné místo?"
Ptal se tě za pomalé jízdy. Minuty míjely a měnily se pomalu ale jistě v hodiny, kdy jste se táhli sněhem. Alespoň terén zde byl relativně rovný a dařilo se vám pomalu ale jistě stáčet na jih. Tedy doufali jste, že dle slunce se orientujete správně.
"Jestli si dobře vybavuju mapu, jako takovou, tak nejblíže na jihozápad by měl být Edenol. Nevede tam ale žádná normální cesta, budeme muset nejspíše přes lesy a kopce, abychom se tam dostali. Je to nevelká vesnice jestli se nepletu, ale je nejblíže z teplejších oblastí."
Přemýšlel nahlas Seb a pak se ohlédl zpátky za vás.
"Nejsem si však jist zdali se nebude dařit lovcům nás sledovat. Necháváme docela pěknou stopu. Bude obtížné je setřást pokud jsou nám na stopě."
Zamračil se. Také sis mohla periferně koutkem oka povšimnout, že se tváří klidně a v pohodě, ale vše pro něj stále bylo nové. A určitě svým způsobem sváděl stále i onen vnitřní boj se svou novou stránkou, aby nad sebou měl stále kontrolu. Není možné, aby se jej to nijak nedotknulo. Naštěstí v dohledu není ani živáčka. Kdo by také chtěl vyrážet do téhle zimy? Trvalo to další půl hodinu, než sis toho všimla. Nejprve tě udeřil do nosu pach krve. I Sebastien si toho dle všeho všiml. Pak jsi viděla zvětšující se krůpěje, které zamrzly už ve sněhu a vedly šikmo od vás po vaší pravé ruce. Zdálo se ti, že krev není lidská. Pokud tu byly nějaké stopy po původci, tak už asi zapadaly sněhem, jen horká vychladající krev po sobě zanechala cestu na jejímž konci by mohl být majitel.


Na cestě ze Svoresku
Nikolai


"Haha zdokumentovaná určitě je. Píšou se o ní příběhy i legendy. Bardi zpívají písně o hrdinech, kteří ji nesli do bitvy......hmmmm zajímavá hypotéza to je pravda. Avšak odpověď by ti byl schopen dát spíše nějaký druid než-li já. Tak daleko mé znalosti nesahají a nevybavuji si, že by se o tom někde psalo. Přece jen většinou slýcháš hrdinské příběhy o bitvách, kde hrdina tou či onou zbraní zastavil armádu, než o tom, jak šel sekat bylinky do čaje."
Zasmál se hobit srdečně, pak znovu potáhl z dýmky a vybafl oblak kouře, který by se snad mohl podobat zdánlivě měšci peněz.
"Hmmm.....citová hodnota je hezká věc. Abych pravdu řekl, měl jsem za svá léta pár kousků, se kterými se mi těžko loučilo a pár kousků zboží jsem si nakonec i ponechal. Sentiment je mocná věc, to věru je. Obchodu však dělá zle. Obchodník musí vědět, jakou hodnotu má daný předmět a tu mu dávají jeho vlastnosti a jeho sláva. A pak samozřejmě zájem zákazníka hehe."
Šibalsky se usmál a pobídl oře kupředu, abyste se šinuli trošku rychleji.
"Zdá se však, že máš duši obchodníka, ale nezdá se, že bys v takovém kabátu trávil čas, co to změnit?"
Povytáhl hobit tázavě obočí a přehodil si jazykem konec dýmky z jednoho koutku do druhého.
"Šikovný společník na cestách by se mi mohl hodit."
Nabídl nezávazně, jakoby se nechumelilo.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13972091674805 sekund

na začátek stránky