Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 506
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 03. dubna 2024 19:41Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 18. dubna 2024 10:18Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
 Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 18. dubna 2024 22:25Nuria *Nurry* Montserrat
 
Miriam Agmer z Jornsfirgu - 22. června 2021 12:26
n2675.jpg

Večer v Jornsfirgu s Jorlafem


Jorlaf zachoval vážnou tvář a odpověděl mi přívětivě, byť si zřejmě pomyslel, jakou blbost má slova vyřkla. O lásce zde nemohla být příliš řeč, věděl toho o mě zřejmě stejně tak málo jako já o něm. Možná jen o něco více, pokud byl moudrý a zeptal se na správných místech. Celé tohle dvoření byla spíše tradice, o našem sňatku bylo dávno rozhodnuto. Vše pro blaho smečky, otec říkával. Má matka jej v tomto jedině podpoří a starší bratr Jorlafa to beztak celé zinscenoval. Sémě je silné, a s ním i vliv. O prospěchářství jeho bratra věděl každý, i o tom, že do veřejných potyček nepůjde. O to výhodnější bylo spojit svazkem jeho rod s tím mým.

Zkoumavě jsem se zadívala na muže po mém boku. Jako budoucí nevěsta jsem si asi neměla nač naříkat. Jarlof byl vysoký, ramenatý muž, minimálně o hlavu a půl vyšší než já. Tělo držel hrdě vzpřímené, ale něco z jeho postoje vyzařovalo jistou přirozenost než snahu zaimponovat. Nedokázala jsem odhadnout věk, u nás vlkodlaků to bylo značně problematické, mládí trvalo mnohem déle. Jedinou známkou stárnutí byl vějíř vrásek kolem očí. Vlasy měl mírně delší tmavé barvy ebenového dřeva volně mu spadající do očí, výrazný nos a ostře řezanou čelist. Několikadenní tmavé strniště halilo jeho pokožku v místě, kde se normálně vous zřejmě nevyskytoval, neboť občas se v něm Jarlof nervózně poškrábal jakoby jej svědilo. Oči byly vlídné barvy moře, moudré a vědoucí. Na levé tváři se mu táhla klikatá jizva, u níž jednou možná budu znát i její původ.

Obrázek

Jarlof Hesscal



Nebyla jsem si příliš jistá, kolik mu toho můžu věřit. Rozhodnutí bylo mé a svobodné… jistě, jen by mě zajímalo, nakolik v tom rozhodnutí měl prsty jeho bratr a má matka. Přeci jen jsem ale nemohla říci, že by mi jeho společnost byla nepříjemná. Možná, kdyby přijel v jinou dobu, dívala bych se na celou tuto situaci jinak. Možná bych v ní viděla i já možnost spojit naše rodiny a vytvořit tak silnou alianci. Nyní bych mu ale nejraději řekla ne. Hned a tady. Mám jiné věci na práci.

“Jste ke mne velmi laskav, můj pane. Děkuji za Vaše pochopení. Jednoho dne jistě ráda vyrazím s vámi vstříc Vaší domovině, ale není jistě kam spěchat. Poznejte na pár dní i můj domov, odpočiňte si po dlouhé cestě. To jistě ocení i Vaši muži. Dejte mi možnost se zabalit, a poté vyražme,“ navrhla jsem opatrně, aniž bych uhnula pohledem.

Jistě, dej mi ještě pár dní a do té doby budu sakra muset urychleně vyřešit, kam nám mizí můj lid. Nemohu to přeci jen nechat jen na otci a Dariovi. Beze mě s tím jen těžko pohnou, bude to jakoby jim chyběla pravá ruka.
 
Soudce - 16. června 2021 21:26
soudce9786.jpg

Na cestě ze Svoresku
Nikolai


Hobit pokývl hlavou a potáhl z fajfky. Vybafl obláček a pobídl koně, aby trošku zabral. Povoz se kodrcal trošičku rychleji, ale ne moc znatelně. Na rtech mu zahrál dobrý úsměv, když ses trošku přidusil dýmkou a přechytl jí do druhého koutku.
"Je dobrý ale je to nezvyk co? Na to si zvykneš."
Chlácholil tě, jako by předpokládal, že od nynějška bude kouřit, jako o závod. Kdež jsi odmítl jeho nabídku, zatvářil se mírně lítostivě a nespokojeně mlaskl.
"Škoda inu škoda. Myslím si, že máš dobrý potenciál a časy jsou zlé, nebezpečné. Věčně tahat řemeslo sám taky nemůžu."
Brebentil hobit, ale pak se přátelsky usmál a vyfoukl oblak kouře nosem, že vypadal, jako malý odpočívající dráček.
"Ale nevadí. Třeba se naše cesty ještě protnou. Přece jen cestuji, tu a tam. Nikde se nezdržuji příliš dlouho."
Na několik delších okamžiků se rozhostilo ticho, které bylo provázeno jen klapáním kopyt a vrzáním kol povozu. Zdá se, že hobit už svou dýmku dokouřil, protože jí o kraj vozu vyklepal a pak schoval zase do kabátce.
"Už jsi slyšel ty zlé zvěsti, které se šíří kraji?"
Zvedl k tobě poklidně své oči, jako byste se bavili o počasí, nebo čemkoli jiném.
 
Nikolai Gran - 15. června 2021 13:20
beznzvu5442.jpg

Nabídka práce - cestou ze Svoresku



,,Nedoceněné příběhy." přitakám hobitovi na fakt, že ve veřejném podvědomí skutečně zůstanou zaryty spíše hrdinské skutky, které mají velký dopad. Už jen málokdo si vzpomene na mediky a léčitele, kteří se snažili uzdravit ty, kterým zbraně jako Čepel měsíčního svitu zmrzačily tělo. A že to právě mohly být ty bylinky, nasbírané za úplňku, které jim uchovaly aspoň život, když už ne končetiny. Nehledě o potlačování bolesti.
Jak se asi mají? na chvíli se ztratím ve vzpomínkách na smečku a na drobotinu. Hádám, že rostou jak z vody.

,,Souhlasím s tím, že předmět má pouze takovou hodnotu, za jakou ho lze prodat. Filozofovat nad tím, že třeba neexistuje nikdo, kdo by jej dokázal skutečně ocenit, to je věc spíše pro mystiky." zamyšleně si prohlédnu fajfku, ze které si mírně potáhnu. Potlačím dusivý kašel, který mi naplní útroby a poškrábe mne v hrdle. Při výdechu si nejsem úplně jistý, zda mi trocha dýmu nezůstala v plicích. Trochu mi připadá, že s dýmkou v ruce mi nějak opticky přibylo let.
,,Společník na cesty? Děkuji za nabídku, ale můj životní styl a nynější zájmy nyní míří přeci jen trochu jiným směrem." vysvětlím obchodníkovi. Nevím, co přesně chce z mé osobnosti odhalit. Nabídku na spolupráci by těžko nabídl prakticky cizí osobě, kterou zná pár hodin. Ale kdo ví, třeba je jen zvědavý a nerad tráví čas sám na cestách.

 
Soudce - 14. června 2021 17:40
soudce9786.jpg

Chatrč za Reindorfem - Chladné ráno
Artemis


"Hmmm možná už je nebaví se za tebou pořád honit, a tak přitvrzují, aby tě zahnali do kouta a dostali. Asi jim už lezeš na nervy tím svým utíkáním."
Zašklebil se Sebastien a viděla jsi, jak sebou při závanu krve ošil, ale v zápětí se ovládl, pevněji sevřel hrušku sedla a zatnul zuby, aby nutkání odolal. Jeho sebekázeň byla ukázková. Otázkou zbývá bylo to jeho osobností, tvou krví, nebo něčím jiným.
Mírně kývl hlavou a uhnul ti jednou rukou, abys mohla slézt z koně.
Když jsi ochutnala krev, byla sis jistá, že není lidská, po chvíli ti došlo, že by mohla být koňská. Zamířila jsi po stopě. Sebastien za tebou ze sedla hleděl.
O dalších dvacet metrů dál jsi ve sněhu našla napůl zasněžené, napůl sežrané tělo koně. Bylo tady docela dost krve, pokud tu byly i stopy už zapadaly sněhem. Když jsi trochu koně odházela, vypadalo to, jako by ho potrhal a částečně sežral, nějaký větší dravec. Smečka vlků, možná medvěd, těžko říci. A zdá se, že kůň měl původně i sedlo, ale ani z toho příliš nezbylo.


[
 
Artemis Lantes Erlic - 10. června 2021 19:13
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Chladné ráno


Opřela jsem se o jeho hruď a pobídla jsem Arga ke kroku. Nechávala jsem mu volnost dost na to, aby si mohl vybrat tu nejpohodlnější cestu, v tom sněhu to bylo stejně jinak nemožné.
„ Jednu dobu a není to tak dávno jsem cestovala v klidu bez povšimnutí. Bez pronásledování. Nevím kdy mě odhalili. Ovšem dali do toho dost financí, například ten prsten. Není moc obvyklé, že by používali na sledování obětí šperky.“
Zachvěla jsem se a nebylo to zrovna moc zimou.
„ Zavedl mě sem jen pocit, že bych tu mohla něco zjistit, nebo snad získat. Možná jsem tu byla jen kvůli tobě. Popravdě, nevím kam teď zamířit. Je to už dvě století, co jsem o svého syna přišla a od té doby se nenašlo moc stop, které by k němu mohli vést.“
Dívala jsem se přímo před sebe, na bílé pláně. A přesto jsem neviděla. Zahloubaná ve vlastním nitru jsem hledala nitku, které bych se mohla zachytit.
„ Na stopě nám být klidně mohou. Nemáme ale jinou možnost, než se pokusit pokračovat dál. A když na to dojde, střetnout se s nimi. Ale tomu bych se velmi ráda vyhnula. Nevraždím, pokud k tomu nemám závažný důvod... Nebo třeba ty násilníky, kteří drželi Tiu.“
Tiše jsem pokračovala v cestě, moc jsem okolí pozornost nevěnovala, spíš jsem se soustředila na to, abych případně mohla Seba chytit, kdyby náhodou chtěl zničehonic vystartovat po nějakém člověku. Kdy jsem ucítila krev, zamračila jsem se a dlaní jsem chytila Sebastienovi ruku.
„ Půjdu se tam podívat.“
Promluvila jsem k němu opatrně. Pak jsem seskočila z koně, svezla jsem se dolů vedle krve, velmi opatrně jsem do ní sáhla. Vytáhla jsem krystalky krve a přičichla k nim, abych se ujistila, že není lidská. Dobře jsem se pokusila ji prozkoumat, než jsem ji ochutnala. Je třeba zjistit první, co nás tam očekává.
 
Soudce - 04. června 2021 23:28
soudce9786.jpg

Večer v Jornsfirgu s Jorlafem


"Ušlechtilá jsou Vaše slova má Lady, avšak láska je něco, co lze na společné cestě nalézt. Navíc jsem názoru, že smečka musí zůstat silná a k tomu jsou silná spojenectví zapotřebí."
Odvětil si mírně a přátelsky. Pak se znovu podíval z okna ven a večerní město.
"Každopádně svou budoucí manželku hodlám chovati v největší úctě drahá Miriam. A abych rozehnal Vaše obavy, pak toto rozhodnutí bylo mé a svobodné, leč přiznám se mým rodinným příslušníkům učinila radost."
Vysvětlil a pak se zadíval opět tobě do očí.
"Vaši odpověď samozřejmě nežádám ihned. Věřím, že je třeba si co rozmyslet. Budu však velmi potěšen doprovodíte-li mne zpátky domů, abyste mohla uzřít místo, které se může stát Vaším domovem."
Nabídl nonšalantně. Po celou dobu byl zdvořilý a přívětivý, možná by přece jen nemusel být tak špatná partie. Pokud jej vybírala tvá matka, dala si záležet, nebo měla opravdu štěstí na kandidáta.
 
Miriam Agmer z Jornsfirgu - 29. května 2021 10:21
n2675.jpg

Svatební oznámení v Jornsfirgu - tak trochu jiná žádost o ruku


Otázka, na níž jsem chtěl i nechtěla znát odpověď, byla vyřčena. Stále jsem se dívala v dál, bez jediného zavadění pohledem o můj doprovod. Přesto jsem v zádech cítila jeho zkoumavý pohled až do chvíle než s naprostým klidem, jež z něj vyzařoval, stanul po mém boku. Ani nyní jsem si nedovolila byť sebekratší pohled jeho směrem. Až strnule jsem hleděla v dál a poznala, že odpověď již dávno znám.

Vše svedl na otce, ale já věděla, že sémě tohoto nápadu pochází z úplně jiné hlavy. Má matka. Tolik se bojíš o svou pevnou pozici hlavní rádkyně, že ses rozhodla mne provdat co nejdál od svých spár pod záminkou posílení smečky? Tvá vždycky nedokonalá mladší kopie Ti najednou dělá vrásky ve tváři? Věděla jsem, že se tento den blíží, mluvila o něm čím dál častěji, ale čekala jsem, že si zvolí někoho méně významného a hlavně, někoho mnohem blíže. Tvrdě jsem pracovala na svém nynější postu diplomata rodiny, dřela jsem na informovanosti a tvrdě dodržovala zásady etiky. Možná až příliš tvrdě, že jsem si nevšimla vzrůstajícího nebezpečí z její strany. Myslela jsem si, že jsem příliš nepostradatelnou otcovou levou rukou, stejně tak jako pravou rukou svého staršího bratra. Muže jsem si kolem prstů omotala dobře, ale s ženami to neumím. Ještě se mám pořád co učit, že, matko? Nejsilnější muži našeho rodu a neměli dost odvahy se matce postavit, ba co víc, neměli dost odvahy ani k tomu říci to mi. Vždy jsem předpokládala, že se s někým z rodu Hesscalů ožení můj starší bratr, to on je následník v hierarchii smečky, ne já.

Konečně jsem na něj pohlédla, ve tváři mírně zachmuřený výraz. Ke štěstí to mělo velmi daleko.

“Velmi mne těší Váš zájem, můj pane. A ještě více Vaše upřímnost. Věřím, že dokážeme najít nejedno téma společné…“ začala jsem opatrně, slova tichá jako vánek, s mírným ruměncem rozlívajícím se po dívčí tváři. I když uvnitř mne doutnal oheň. Tohle byla ta pověstná chvíle, kdy přijde slůvko…

“… ale je to vážně to, co chcete i Vy sám? Vím, že s ohledem na naše postavení si nemůžeme příliš vybírat, činíme to, co je nejdůležitější pro rodinu, ale co láska? Netoužíte si vybrat svou družku podle jiných preferencí než jen podle přání mocnějších? Chtěla bych být muži rovnocennou životní partnerkou, nejen matkou jeho potomků.“ Dokončila jsem opatrně a bázlivě uhnula pohledem stranou. Naivní něžná dívka, čekající na svého prince a lásku na věčnost. Trochu teatrálně stupidní, přiznávám.

Teď na vdavky nemám ani pomyšlení. Potřebuji přijít na kloub těm zmizením, proč to otec nezarazil? Ohrožuje tímto příjezdem naše postavení, naši pověst o síle. Ohrožuje tím i jejich život. A hlavně ohrožuje moji budoucnost.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10827898979187 sekund

na začátek stránky