Chatrč za Reindorfem - Chladné ráno
Artemis

A tak zůstala Tia v chatrči a ještě pár okamžiků koukala ze dveří za vámi, než jste vyrazili na svou dlouhou cestu. Seb se vyšvihl do sedla za tebe a ohlédl se naposledy k městu. Po pronásledovatelích nebylo nikde ani vidu ani slechu. Sněhu bylo však po včerejšku docela dost, takže se kůň musel docela brodit, aby vás mohl nést kupředu. Moc rychle se jet tedy nedalo a ne jen kvůli skrytým nerovnostem v terénu, ale taky kvůli tomu, že by to kůň ani nezvládl.
"Heh, ono se snad dá někdy z nebezpečí lovců uniknout či co?"
Zašklebil se za tebou Sebastien a dloubl tě provokativně do žeber.
"Tak na jih....hmmm už tě zima omrzela? Znáš to na jihu? Nějaké bezpečné místo?"
Ptal se tě za pomalé jízdy. Minuty míjely a měnily se pomalu ale jistě v hodiny, kdy jste se táhli sněhem. Alespoň terén zde byl relativně rovný a dařilo se vám pomalu ale jistě stáčet na jih. Tedy doufali jste, že dle slunce se orientujete správně.
"Jestli si dobře vybavuju mapu, jako takovou, tak nejblíže na jihozápad by měl být Edenol. Nevede tam ale žádná normální cesta, budeme muset nejspíše přes lesy a kopce, abychom se tam dostali. Je to nevelká vesnice jestli se nepletu, ale je nejblíže z teplejších oblastí."
Přemýšlel nahlas Seb a pak se ohlédl zpátky za vás.
"Nejsem si však jist zdali se nebude dařit lovcům nás sledovat. Necháváme docela pěknou stopu. Bude obtížné je setřást pokud jsou nám na stopě."
Zamračil se. Také sis mohla periferně koutkem oka povšimnout, že se tváří klidně a v pohodě, ale vše pro něj stále bylo nové. A určitě svým způsobem sváděl stále i onen vnitřní boj se svou novou stránkou, aby nad sebou měl stále kontrolu. Není možné, aby se jej to nijak nedotknulo. Naštěstí v dohledu není ani živáčka. Kdo by také chtěl vyrážet do téhle zimy? Trvalo to další půl hodinu, než sis toho všimla. Nejprve tě udeřil do nosu pach krve. I Sebastien si toho dle všeho všiml. Pak jsi viděla zvětšující se krůpěje, které zamrzly už ve sněhu a vedly šikmo od vás po vaší pravé ruce. Zdálo se ti, že krev není lidská. Pokud tu byly nějaké stopy po původci, tak už asi zapadaly sněhem, jen horká vychladající krev po sobě zanechala cestu na jejímž konci by mohl být majitel.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai

"Haha zdokumentovaná určitě je. Píšou se o ní příběhy i legendy. Bardi zpívají písně o hrdinech, kteří ji nesli do bitvy......hmmmm zajímavá hypotéza to je pravda. Avšak odpověď by ti byl schopen dát spíše nějaký druid než-li já. Tak daleko mé znalosti nesahají a nevybavuji si, že by se o tom někde psalo. Přece jen většinou slýcháš hrdinské příběhy o bitvách, kde hrdina tou či onou zbraní zastavil armádu, než o tom, jak šel sekat bylinky do čaje."
Zasmál se hobit srdečně, pak znovu potáhl z dýmky a vybafl oblak kouře, který by se snad mohl podobat zdánlivě měšci peněz.
"Hmmm.....citová hodnota je hezká věc. Abych pravdu řekl, měl jsem za svá léta pár kousků, se kterými se mi těžko loučilo a pár kousků zboží jsem si nakonec i ponechal. Sentiment je mocná věc, to věru je. Obchodu však dělá zle. Obchodník musí vědět, jakou hodnotu má daný předmět a tu mu dávají jeho vlastnosti a jeho sláva. A pak samozřejmě zájem zákazníka hehe."
Šibalsky se usmál a pobídl oře kupředu, abyste se šinuli trošku rychleji.
"Zdá se však, že máš duši obchodníka, ale nezdá se, že bys v takovém kabátu trávil čas, co to změnit?"
Povytáhl hobit tázavě obočí a přehodil si jazykem konec dýmky z jednoho koutku do druhého.
"Šikovný společník na cestách by se mi mohl hodit."
Nabídl nezávazně, jakoby se nechumelilo.

Putování na voze

,,To zní jako hodně drahý předmět. O energii absorbujících železných rudách jsem už slyšel i četl, takže je docela možné, že taková zbraň existuje a může být i dobře zdokumentovaná." opatrně natáhnu kouř do úst, vypadajíc poněkud komicky, když si přidržuji dýmku. Ovšem mé nulové zkušenosti s kouřením tabáku jsou za poslední dobou jedna z mála upřímných pravd.
,,Nemuseli by být rádi, to je pravda. Ale to považuji pouze za jejich vlastní omezenost. Mě by totiž zajímalo, co by taková čepel udělala s bylinami, nasbíranými za úplňku?" nadhodím svůj směr myšlení, ve kterém vidím příležitosti na úkor nějaké falešné úcty k vykované zbrani.

,,A máte pravdu, že na osoby se zapomíná spíše, než na takové předměty. Protože lidí je mnoho, ale takových artefaktů......už přeci jen tolik ne." poukáži na fakt, že stvořit člověka, elfa či nějakého jiného člena rasy je mnohem jednodušší, než vytvořit magický meč.
,,Spousta? To je hodně obecný termín. Ale je dobře, že existují osoby jako vy, kteří se snaží odhalit reálnou a nezaujatou hodnotu těchto předmětů. Znáte to, když někdo požaduje za nějakou věc cenu, která jí neodpovídá. Lidé tomu říkají "citová hodnota". Ale z mé zkušenosti, city obchodu dvakrát neprospívají." jsem zvědavý, zda můj dojem z obchodu potvrdí nebo ne. Neumím si představit, že by někdo dokázal obchodovat a nechával se unášet emocemi, které se vztahují k předmětům obchodu.

Cesta dal

Chvíli jsem pozorovala jak se Tia jako duch pohybovala po chatrči a neměla jsem z toho dobrý pocit.
,, Tio.. Jsi žena. A ženy mají neuvěřitelnou sílu zvládnout nejrůznější útrapy. Vždycky budeš mít sebe a sílu v sobě, která ti pomůže to zvládnout. Pokud si budeš věřit. "
Usmála jsem se na dívku mírně, načež jsem chytila Arga za uzdu a vydala jsem se s ním ke dveřím. Opětovala jsem ji pokyvnutí a vydala jsem se po krátkém rozloučení ven. Vyhoupla jsem se do sedla a pomohla Sebastienovi udělat totéž.
,, Pravdou je že stopu jsem ztratila už dávno, jestli jsem kdy nějakou měla. "
Vydechla jsem potichu.
,, Teď se musíme dostat z nebezpečí, které tu číhá. Musíme zmizet z hledáčku lovců."
Pobídla jsem koně a vyrazila sněhem k řece odkud jsme přišli včera v noci. A pak podel řeky na sever.
,, Možná bychom mohli vyrazit na jih až se odsud trochu vymotame."

Chatrč za Reindorfem a noční překvapení
Artemis

"Pořád, ale už ne tolik."
Kývl Seb a koutkem oka slétl k vaší spící společnici. Ta se probrala v podstatě jen, co ses jí dotknula.
"Já...já vím, děkuji."
Zamumlala dívka a začala se sbírat s lůžka a snažila se co nejvíce zabalit do věcí, které měla na sobě. Pak se začala procházet srubem, jako duch a prohledávala, co zde ještě zbylo po dřevorubcích.
Sebastien byl už sbalený, takže počkal, až se nachystáš a pak vyšel ven do chladného vzduchu. Vánice už opravdu polevila, už jen mírně sněžilo a dokonce se zdálo, že se má sluníčko v plánu dneska docela hezky zasvítit.
"Nejvyšší čas vyrazit."
Houkl na tebe Seb a ještě se ohlédl do srubu. Dívka vám kývla na rozloučenou a zůstala ještě uvnitř, bylo to tak nejspíše i lepší. "Kam máme vlastně namířeno?"
Koukl po tobě Seb a poplácal koně po boku. Po vašich pronásledovatelích nikde ani vidu ani slechu. Což by se mohlo rychle zase změnit.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai

Hobit se lišácky zasmál.
"Chachá...chytrá otázka. Odpověď zní obojí."
Zazubil se a vyfoukl další obláček kouře. Slétl k tobě koutkem oka a pak na dýmku, kterou jsi od něj dostal.
"Mmmmch, nevdechuj kouř do plic, dokud si na to trošku nezvykneš jinak si vykašleš plíce."
Mlaskl a opět přehodil dýmku ze strany na stranu. Nad tvou poznámkou ohledně oné čepele se jen hlasitě zasmál a zavrtěl hlavou nad tím pošetilým nápadem.
"Ne to opravdu není a kdyby se ti, kteří ten meč vykovali doslechli, že o něm takto hovoříš nebyli by rádi."
Usmíval se a znovu popotáhl z dýmky a vyfoukl oblak.
"Ne je to meč, nebo lépe řečeno scimitar. Dle toho, co se o něm vypráví, jej v dávných dobách vykoval ten nejzručnější kovář temných elfů, v hlubinách jejich podzemních říší. Vkoval do něj nesmírnou moc. Čepel dokáže za úplňku nasát moc měsíčních paprsků a pak je využívat v boji. Panuje hned několik legend o bitvách, kde byla čepel použita. A je otázkou jestli se proslavila spíše ona, nebo ti, kdo jí nosili."
Rozpovídal se trošku hobit a pobídl koně do trošku rychlejší chůze.
"Ve světě je spousta prapodivných předmětů, které mají svůj jedinečný příběh."
Pokrčil rameny.

Chatrč za Reindorfem

Schoulila jsem se na lůžku, vděčně jsem přijala odpočinek po tom všem, co se dnes událo, i když jsem vstávala se soumrakem. Byla to vcelku náročná noc a popravdě, nečekala jsem, že vůbec skončí takto. Avšak spánek mi klid nepřinesl a odpočinek téměř také ne. Sen s lovci, kteří pronásledovali mého syna byl strašný a tak neuvěřitelně živý až jsem měla strach, že je to jeho budoucnost. Že je to to, co by se mu mohlo stát.
Probuzení bylo jistým způsobem vysvobození, ale v klidu jsem nebyla vůbec. Rozhlédla jsem se kolem, po Sebovi, po děvčeti, které tu s námi bylo a koneckonců i po svém koni. Přikývla jsem, když konstatoval, že jsem nespala dobře, ale neřekla jsem k tomu nic. Děvče to nepotřebuje vědět.
„ Dobré ráno… Jak to venku vypadá? Pořád sněží?“
Zeptala jsem se Seba a pomalu jsem se zvedla. Na své poměry, velmi pomalu. Protřela jsem si oči a došla ke svým věcem, abych se upravila, učesala a nakonec i oblékla do svého cestovního oblečení. Rukavice a plášť byly samozřejmostí.
Došla jsem k dívce a položila jsem jí jemně ruku na rameno.
„ Vstávej, je čas pomalu vyrazit. Do Reindorfu je to kus cesty a tebe tam čeká nový začátek.“
Promluvila jsem na ní opatrně a pohladila jsem ji po vlasech.
„ Pokus se to tu prohledat, třeba najdeš nějaké věci, které ti alespoň trošku usnadní cestu. Nezapomeň, komu máš prsten ukázat, věřím, že ti Seb dal dost dobrý kontakt na to, aby si všechno zvládla.“
Pousmála jsem se na ní a začala jsem sbírat své věci, postupně sedlat koně, všechno na něj nachystat. Soustředila jsem se na svou činnost, abych zakryla jisté obavy, víceméně jsem se k dívce snažila držet zády anebo schovaná za koněm, taktéž i k Sebastienovi. Musíme jít. Musíme pokračovat, Ale nevím kam. Cesta mě zavedla sem, ale v tuhle chvíli tu není vůbec bezpečno a teď když mám po boku Sebastiena, musím přemýšlet jinak než před tím.

Cestování s obchodníkem

,,Příjemné vzpomínky? Obchodní nebo osobní?" zeptám se vyzvídavě, snažíc se odhadnout, co mohlo tomuto půlčíkovi toliko zapůsobit na city, že na to dokáže vzpomínat u kouření tabáku na cestách. Nakonec se rozhodne mne obdarovat jednou ze svých dýmek. Gratis. Zřejmě vidí i možnou investici. Nebo bych možná neměl být vůči němu tak podezíravý, že za vším vidí jen zisk a skutečně se snaží být přátelský. Události posledních dní ve mne však stále zanechávají určitou nedůvěru. Je ovšem pravdou, že obchody, náboženství a neřkuli politika, spolu obvykle stěží nacházejí společnou řeč.

,,Děkuji za váš dárek. Nějaké rady pro začátečníka?" optám se tedy ještě. Tohle není otázka toho, zda odmítnout nebo ne, jako spíše obyčejné slušnosti. Až se od obchodníka časem oddělím, mohu pro mne za mne dýmku klidně zahodit. Ovšem pro teď ta dýmka představuje určitý symbol našeho setkání.
,,Čepel měsíčního svitu? Zbraně nejsou úplně můj obor. Pokud se tedy nejedná o nůž pro sbírání bylin za svitu měsíce?" otáži se obchodníka, abychom dali našemu hovoru nějaký směr.

Chatrč za Reindorfem a noční překvapení
Artemis

"Do svítání zbývá nanejvýše pár hodin."
Kývl Seb a usadil se na židli u okna.
"Budu hlídat a pokud by se něco dělo vzbudím vás."
Oznámí, jako by to byla samozřejmost a opřel se předloktím o rám okna. Dívka se váhavě znovu natáhla na postel a jak se zdá pokouší se ještě usnout. I ty sis lehla a zkusila ještě spát.
Spánek si pro tebe přišel to ano, ale byl neklidný. Sny tě zaváděly k myšlenkám na tvého syna. A k těm nejčernějším myšlenkám, které mohly být. Houfům lovců, kteří jej pronásledovali, chytili a pak mučili jen aby ho mohli odsoudit k smrti za to kým je a za hříchy, které nespáchal.
Když ses probudila z tohoto neklidného snu, oknem už procházely paprsky světla a Seb hleděl tvým směrem.
"Už svítá. Nespala jsi dobře."
Obojí bylo jen prosté oznámení nikoli otázka.

Chatrč za Reindorfem

Pokývla jsem hlavou a dál jsem zůstala poblíž dívky, zírat do ohně v krbu. Poslouchala jsem ji a když se tak provinile podívala, konejšivě jsem se usmála.
„ Nechci znít jako bych ti chtěla plísnit. Omlouvám se.“
Povzdechla jsem si tiše a podívala jsem se ke dveřím, když se objevil Sebastian.
„ To nevadí. Nemusíš se omlouvat.“
Schovala jsem medailon opět pod košili.
„ Počkáme do rána, odpočineme si a pak se vydáme dál. Měli bychom se ještě prospat, alespoň chvíli.“
Pomalu jsem se natáhla na lůžko a zadívala jsem se na strop, nakonec jsem zavřela oči.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai

"S obchodem asi ne, ale s příležitostí pro něj rozhodně. Ale jinak musím dát za pravdu tomu, co říkáš."
Usmál se zeširoka hobit, když ses pozastavil nad původem tabáku šibalsky se usmál a spokojeně mlasknul.
"Je spousta různých kvalitních tabáků, ale tenhle je.......mmm....dejme tomu, můj oblíbený a mám na něj příjemné vzpomínky.
Znovu spokojeně potáhl a vyfoukl kroužek kouře. Malé ale příjemné radosti, které na tvém doprovodu byly rozhodně znát. Nad tvou poznámkou o dýmkách se hobit vesele zazubil a sáhl pod kozlík.
"Věru máš pravdu, na druhou stranu, ale nač se ochuzovat o potěšení."
Zamával na tebe druhou dýmkou.
"V mém obchůdku se najde ledacos. Ber toto, jako dárek na cestu, třeba si na oplátku na konci naší cesty rozhodneš zakoupit nějaký tabáček."
Obchodník vždy a všude, každým coulem. Nabídl ti také váček tabáku, aby sis mohl naládovat. Hobit k tobě stočil koutek oka a znovu potáhl z dýmky a vyfoukl mrak kouře, který za chvilku objal kouřový koužek. Zdálo se, že přemýšlí. Dýmku si přehodil z jednoho koutku do druhého.
"Mmmm nejlepší úlovek říkáš?"
Zopakoval a ještě chvíli přemýšlel.
"No......řekl bych, že asi Čepel měsíčního svitu."
Usmál se nakonec vítězně a tajemně.