Chatrč za Reindorfem

Položila jsem na dlaň, která mi stiskla rameno, tvář a zavřela jsem oči.
„ Osobně doufám, že zvládne dojít do Reindorfu sama. Jakákoliv zmínka o nás by mohla vyvolat velké potíže jak jí, tak i nám.“
Povzdechla jsem si tiše. Když zmínil, že jde ven, zachvěla jsem se a postavila se na nohy.
„ Nejsem si jistá, jestli bys tam měl chodit sám.“
Vydala jsem se za ním. Cestou jsem sebrala svůj i jeho plášť, svůj jsem si oblékla a ten jeho jsem mu dala přes ramena.
„ Budeme muset sehnat ještě jednoho koně a nové oblečení. To tvé už není v dobrém stavu.“

Chatrč za Reindorfem a noční překvapení
Artemis

Dívka rozechvěle přikývla a špitla jakási slova díku. Prsten si raději navlékla na prst, aby ho neztratila a zachumlala se do staré přikrývky, kterou byla zakrytá i předtím. Zdálo se, že se pokouší usnout a že už je klidnější. Seb se na tebe podíval a lehce se pousmál.
"Vím, co se ti honí hlavou. Neboj se zvládne to. Může si vzít nějakou starou deku, nebo kožešinu, které se tu válejí po původních majitelích. Navíc určitě budou pátrat i po nás, takže cestou narazí na někoho, kdo jí bude moci pomoct."
Pravil k tobě polohlasně Sebastian a pomalu se nadechl.
"Trošku si ještě odpočiň, podívám se, jestli je venku čistý vzduch."
Stiskl ti důvěrně rameno a pak se zvedl z postele, přehodil si přes sebe košili a zamířil ke dveřím ven.

Chatrč za Reindorfem

Popravdě já už moc dívce pomoct asi nedokážu, možná pár zlatými, ale nejspíše ji nijak asi nezajistím lepší život. A vzít ji sebou? Sebevražda pro nás všechny.
„ Něco vymyslíme, nepanikař.“
Povzdechla jsem si k ní tiše a položila jsem jí ruku na rameno. Když se však ozval Seb, ohlédla jsem se po něm a po prstenu, který dívce předal. Vyslechla jsem si, co k němu dívce sdělil a mírně jsem se pousmála. Seb má zjevně v Reindorfu pár známých, kteří mu dluží. Usmála jsem se na dívku a pomalu jsem se od ní zvedla.
„ Brzy se všechno zase zlepší. Teď si odpočiň a prospi se, venku stejně zuří sněhová bouře, takže se nikam jít nedá a na cestu do Reindorfu budeš potřebovat sílu.“
Usadila jsem se na lůžku, na kterém jsem původně lehala se Sebastianem a zadívala jsem se do ohně. Vrátit se s ní nemůžeme, Arga ji nedám, nejspíše by ho nezvládla… a cesta pro ni bude velmi těžká, když má jen roztrhané oblečení. Zamyšleně jsem sledovala plameny a zvažovala jestli mám něco, co bych jí mohla dát, aby došla aspoň trochu bezpečně do Reindorfu.

Chatrč za Reindorfem a noční překvapení
Artemis

"Ano mám rodinu, ale opravdu se takto před nimi nemohu už ukázat. Nepřijali by mě zpět. Udělala jsem hloupost a musím za ní zaplatit."
Steklo dívce po tvářích pár slz, které utřela zakrváceným rukávem.
"Netřeba nic říkat, jsou věci, které není třeba vyslovit, aby byly viděny."
Zavrtěla hlavou, objala se a sevřela si pevně paže.
"Zkusím.....zkusím začít nový život....někde jinde....snad.....snad to půjde..."
Přemáhala sama sebe, aby se k tomu přesvědčila. Je vidět, že doteď nic jiného, než svůj domov neznala. Ve světě bude určitě strádat. Minimálně dokud se nenaučí, jak tam žít.
Seb vás pozoroval a jak se zdálo nad něčím chvíli přemýšlel. Pak se podrbal na zátylku, tiše si povzdechl a sáhl do své brašny, ze které vytáhl zlatavý pečetní prsten, se kterým se natáhl a podal jej dívce.
"Vezmi si tohle a zamiř do Reindorfu. Vyhledej Lady Anabell a ukaž jí tenhle prsten, řekni jí, že bys u ní chtěla pracovat a že když se o tebe postará její dluh bude splacen."
Vlídně se posumál. Dívka chvíli váhala, než prsten zmateně přijala.
"Neptej se, na tom nesejde, pomůže to."
Nejsi si jistá, jestli další slova patřila také dívce, nebo tobě.

Ve Svoresku za obchodem
Nikolai

"Snad byl budíček dostačující. Omlouvám se za Grindu, je....trošku ráznější."
Usmál se na tebe omluvně hostinský, když tě viděl scházet po schodech dolů. K tvému podivu byl hostinský už za pultem a leštil sklenice. Nikdo jiný dole v lokále ještě nebyl. Nejspíše začínal s prací pravidelně dost brzo.
"Omlouvám se, ale ještě nevaříme, pokud chcete můžu vám ohřát něco, co zbylo ze včerejška."
Navrhl a nechal tě rozhodnout se jestli se nasnídáš zde, nebo jestli odejdeš. Samozřejmě nezapomněl se optat na to, jestli se ještě zdržíš na další dny, aby ti podržel pokoj, ale když zjistil, že z toho nic nebude jen souhlasně přikývl a pověsil vrácený klič zpátky mezi ostatní na věšáček.
Cesta na tržní část za hobitem utekla už docela rychle, nebylo třeba se někde nějak moc zdržovat. Pokud jsi chtěl nějakou rychlou snídani, nebo trochu zásob v podobě ovoce, zeleniny, nebo pečiva, nebyl to problém. Stánkaři už pomalu chystali, takže se našli i takoví, co ti něco odprodali už předem.
"Ááááá tady ho máme ranní ptáčátko. Připravený na výpravu?"
Zazářil hobit úsměvem a přivítal tě podáním ruky.
"Tak pojď jen pojď na nějakým kozlíku se místo najde."
Zasmál se a zamířil ke svým dvěma povozům, kde už byli zapřažení koníci.