Andor.cz - Dračí doupě online

Vesnice Gwendil v hostinci
Lena

"Uh....dobře."
Zadýchaný a zarudlý vyrazil za tebou zpátky ke stolu. Vypadalo to, že si tanec s tebou náramně užíval. Zároveň také jeho veselost trošku povadla, když se dozvěděl, že plánujete brzy zase odjet. Na druhou stranu alespoň trošku se mu vrátilo veselí, když jsi souhlasila se skleničkou.
"No pivo je tady věru dobré, mají tu i parádní pálenku, ale za mě vyhrává medovina, je sladká a dobře uleželé jen se rozplývá na jazyku."
Usmál se a všiml si, že se díváš po Erii, která ještě dotancovávala poslední tanec a celá rudá a zadýchaná se pomalu začala se svým partnerem také prodírat k vám.
"O ní se neboj Dirk se o ní postará."
Ubezpečil tě tvůj mladík, možná chtěl ještě něco říci, ale to už u vás byli ti dva a Eria celá uřízená dosedla k tobě z druhé strany než mladík a dopíjela své pivo.
"Tak, co už máte objednáno něco dobrého k pití?"
Zahláholil Dirk, zatímco Eria se ovívala rukou.
"No já asi neodmítnu, docela by to přišlo vhod."
Usmála se a podívala se na tebe a poposedla si k tobě trošku blíže.

Jako normální člověk

V kole jsem zůstala více času než jsem sama chtěla a také jsem pomaličku ztrácela přehled o tom, kde jsem, kde je Eria a kde je náš stůl. Má klasická připravenost a dokonalý přehled o situaci se na nějakou dobu vytratil. Jestli to bylo špatně? Kdoví, ale rozhodně jsem si tanec užila.
Pustím ruce mladíka a zastavím se. Věnuji mu milý ale udýchaný úsměv. "Myslím, že je čas si chvilinku vydechnout." S ním v zádech se vrátím k našemu stolu a loknu si piva, abych doplnila tekutiny, o které jsem přišla zvýšenou aktivitou při tanci.
"Ani jste nemohl nás vidět, nejsme odsud. Jsme obchodníci na cestách, nebo tak nějak nám lidé říká. A Gwendill byl po cestě. Navíc až na cestu voněl ten skvělý guláš, co tu vaří, takže rozhodnutí zastavit nebylo vůbec těžké."
Znaveně se posadím a zkontroluju pohmatem meč pod pláštěm. Pokynu mladíkovi, aby si klidně přisedl a choval se jako doma. Pohledem ještě zkontroluju, jak se má Eria.
"No... Měli bychom se pomaličku zvedat. Vůbec jsme se tu nechtěli zdržovat. Ale sklenku s milou společností nelze přeci odmítnout. Copak tu má hostinský dobrého k pití?"
Znovu si přeměřím mladíka, milý a ve tváři vcelku pohledný hoch. Lehký náznak červeně jen dokazuje, že jeho úmysly nejsou nijak zlé, nebo je to hodně dobrý herec. Dle mého je jenom zvědavý na dvě nové dívky v jejich teritoriu.

Vlčí překvapení
Solgjord
Jordrick

I on se pobavil mou nervozitou.
,, Myslím že na umírání je ještě dost času.” dodala jsem potichu než jsem naslouchala jeho slovům.
Věděla jsem, že jej všichni respektují a jeho slova nikdo nezpochybňuje, ale nebyla jsem si jistá sama sebou. Radost se mísila s pochybnostmi. Co když budu příliš slabá? Nechtěla jsem ať kvůli mě musí bojovat. Poznámka o roztomilosti dodala do mě tváře opět lehce červenou barvu a já si školská ret než naše rty opět spojil a já polibek tentokrat mohla opětovat, protože jsem již na nej byla připravena.
Můj dech se zrychlil a společně i můj tep. Musel slyšet jak mi divoce buší srdce v jeho přítomnosti. Nechtěla jsem se držet zpět a dodala si trochu sílu být více drzá.
Přehodila jsem jednu nohu vedle jeho boku a obkročmo se na nej posadila a sama rozechvělé ruce položila na jeho hrudník. V očích jsem měla touhu a chtíč, přesto ale i lehký strach. Nevěděla jsem co všechno si mohu dovolit, ale nechtěla jsem se teď toho vzdát, alespoň ne bez boje. Mé konečky prstů pomalu hladily jeho jizvy na prsou než jsem dala své ruce kole jeho krku a lehce naklonila hlavu na stranu.
,,Lepší, ale nechtěla jsem ať přestanete..” pronesla jsem potichu s lehkou provokací. Odolávala jsem mu velmi dlouho a on zbořil mé bariéry a hranice. Strach se z očí velice rychle vytrácel a provokace s vášní převzala velení.