Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 317


Hraje se Denně dle časových možností PJe  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Lena Neimi je onlineLena Neimi
 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 24. září 2020 8:12Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je onlineArtemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 24. září 2020 8:01Ixin Reawes
 Postava Miriam Agmer z Jornsfirgu je offline, naposledy online byla 28. listopadu 2019 18:53Miriam Agmer z Jornsfirgu
 
Artemis Lantes Erlic - 26. března 2016 11:24
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Horká voda


„ Správné informace jsou vždy dobré.“

Pověděla jsme s úsměvem a zvedla jsem se. Vyslechla jsem si hobita, jak povídá a zapřemýšlela jsem se. * Je vlastně potřeba, abych tu zůstávala tak dlouho? Musím jen zjistit, jestli jdou ti lovci po mě, anebo jen máme stejnou cestu. Ale musím to zjistit, co nejdříve. Tohle je na dlouhé lokty, takové ujíždění pryč… jen můžu naběhnout do nějaké pasti…*

Rozhlédla jsem se naposledy po lokále, poděkovala hostinskému a vyrazila jsem i se svými věcmi do svého pokoje. Pokojík byl útulný, v nejlepších mezích možností tohohle pohostinství. Bylo tu to celkem hezké, bylo tu teplo a horká voda ve vaně. Došla jsem k truhlici, kde jsem odložila své věci a pak jsem zavřela okenice. Začala jsem se svlékat, nakonec jsem došla k medovině a nalila jsem si do pohárku. Došla jsem k vodě a tiše do ní vklouzla jsem do ní. Dneska nikam utíkat nemusím…
 
Soudce - 26. února 2016 22:09
soudce9786.jpg

Merglen začátek i konec

Jack


Bohužel nepoučil jsi se z varování své společnice a rozhodl jsi se, že přece jen zkusíš své choutky vůči ní ukojit. Chtěl jsi jí sbalit a užít si jejího krásného těla. Chtěl jsi někoho komu bys mohl hodit na krk starost o to malé dítě, které bylo tvým sourozencem. Tohle vše a ještě mnohem více se v Ashley nabízelo. Odložil jsi tedy dítě vedle sebe a pokusil se na ní natisknout. Sáhnout si na ní, políbit ji.
Kosa na okamžik zůstala ležet vedle dítěte. Odměnou za tuto snahu ti však byl tvrdý kopanec do břicha, kterým tě dostala Ashley od sebe dál.
"Varovala jsem tě ty šmejde řekl sis o to sám!"
V její ruce se zaleskla ostrá čepel dýky, která se jí tam objevila kdo ví jak, ale velmi rychle. Hmátl jsi instinktivně po kose a jejím ostřím jsi sekl po své společnici v naději to vše chladně ukončit, tak jako jsi to ukončil se svými rodiči. Byla to sice tvá bývalá společnice, ale nemohl jsi dovolit, aby přerušila tvou cestu.
Ashley však byla rychlá. Příliš rychlá, přikrčila se a kosa jí zasvištěla nad hlavou. Než jsi dokončil pohyb viděl jsi, že je těsně u tebe a tobě se rozlila břichem a o sekundu později i hrudí ostrá bodavá bolest. Zalapal jsi po dechu, byl jsi jen schopen zachrčet a něco teplého se ti rozlilo po oblečení, teplého rudého a lepkavého. Když jsi shlédl na Ashley a své tělo. Spatřil jsi, že v tvém těle ční jílce dvou dýk, které Ashley pevně svírá v rukou. Kosa ti vypadla z rukou a pak se i tvé tělo sesunulo. Pohled se rozmlžel a přišla tma a chlad. Poslední, cos zaznamenal byla Ashley, která se nad tebou sklonila a něco ti vzala a pak i s dítětem kráčela pryč, o pár sekund později ses odebral na věčnost.

Trable v Pelmontu

Ixeia


Jeden z opilců na tebe opovržlivě, ale zároveň nadmíru oplzle pohlédne, jedná se o toho, který vypadá, že je vede.
"A helemese ta malá čubka si nějak dovoluje co chlapi?"
Ušklíbne se muž vytáhne ze záhybů tuniky dlouhý ostrý nůž zatímco jeho přátelé souhlasně pokyvují a jejich pozornost je upřená jen na tebe.
"Naučíme tě dobrým mravům ty namyšlená kravko a pak ti vyšukáme mozek z hlavy."
Udělá krok směrem k tobě s nožem připraveným v ruce. Jeho uchechtávající se kumpáni si také vytahují sedlácké zbraně aby se připravili na to, že tě nepodcení, zbijou do chvíle než nebudeš schopná odporu a pak tě zneuctí.

Potencionální čarodějka ve Vilni

Reeve, Lena a Alysson


Lena a Reeve se vyptávají a baví s odsouzenou zatímco Gerion a ostatní poslouchají, přemýšlejí, nebo se věnují činnostem zde v hostinci. Přece jen kdyby to, co se tu děje prasklo byl by z toho průser, proto je třeba hlídat i vstupy do hostince a být připravený nikoho nepustit dovnitř. Prve pohled dívky padl na Reeva a mírně se zamračila nad jeho otázkou.
"Vy byste neutíkal, kdyby vás chtěli popravit za něco špatného, co jste nespáchal? Sedět někde a čekat v šatlavě na smrt? Dopadla bych jako dnes, na popravčím špalku jen proto, že se snažím pomáhat lidem. Léčit je."
Zavrtí smutně hlavou. Lidé jsou vůči magii velmi předpojatí, tedy mnoho z nich je a berou cokoli, co by tím mohlo zavánět, jako velmi žhavou hrozbu, kterou je nutno odstranit.
"Souhlasím s Lenou i kdyby to byla čarodějnice neznamená to, že musí být nutně špatná. O tom něco víme sami Reeve ne?"
Podotkne Gerion zamyšleně a nenápadně kývne hlavou směrem k vašemu členovi, který zaštiťuje hostinec iluzí, abyste měli klid.
"Vůči místním obyvatelům je však takřka nemožné dokázat, že je nevinná. Tedy pokud chceme, aby to přežila."
Slétne pohledem Gerion na své přátele, přičemž dívka se tváří zmateně. Již vám dochází, že jí chce Gerion odtud dostat, ale k tomu bude třeba sehrát další nebezpečné a dobře naplánované divadlo.

Wehelduil v ulicích

Eledrien


Muž slétne pohledem po tvé postavě a k odhozenému meči. Chvíli na tvou výzvu nikterak nereaguje ale nakonec se hrubě a hrdelně rozesměje avšak dívku nepustí.
"Ty cucáku myslíš si, že jsem úplně blbej? Ve chvíli, kdy se začnu zaobírat tvou nepěknou prdelí a pustím tuhle pěknou křepelku, tak mi zdrhne a já si budu muset hledat novou. To víš, by ti tak hrálo."
Zdá se, že je spokojen sám se sebou nad tím, jak se mu podařilo odhalit tvé plány.
"Takže to ještě jednou zopakuju vypadni si najít nějakou dvojí děvku, tuhle budu šukat já."
Vycení své nechutné a zkažené zuby. Dívce tečou po tvářích tiché slzy a snaží se moc nehýbat, aby si sama nepodřízla krk o jeho dýku.
"Nemáš nic co bys mi mohl nabídnout za ní lepšího a můj pták si dneska potřebuje ulevit."
Uzavře a sleduje, co uděláš.

U Dupajících Škorňat v Reindorfu


Artemis


"Nedělám si starosti madam, pouze raději upozorňuji byla by škoda, kdyby se takové dámě něco stalo kvůli nedorozumění. A o vaší vychovanosti nijak nepochybuji jen si myslím, že je dobré být informován."
Pokrčí poklidně rameny, ještě než se má odchodu, když položíš poslední otázku lehce se zamyslí a chvilku přemýšlí.
"Hmmmm jak staré? Inu nevím přesně ale již pár generací zde moje rodina žije, takže bych řekl, že úplně nejmladší nebude. A památky? Mmmm inu jistě něco se tu najde, třeba památeční socha na náměstí.....hmmm nebo....některé stavby jsou prý docela staré. A významné osobnosti? No....z těch, které byste chtěla potkat a jsou vážené se vám asi žádná potkat nepovede nepohybují se většinou tady mezi obyčejným lidem a na hrad vás jen tak nepustí."
Uváží a pak tedy odejde.
Když jsi odemkla dveře do pokoje a vešla jsi přivítala tě vůně levandule, která byla hezky napěchovaná v jedné váze na nočním stolku u prosté ale docela hezky zařízené postele. Uprostřed stál ještě menší jídelní stůl a na něm džbán medoviny. U jedné stěny pak byla menší šatní skříň a v nohách postele ležela truhlice na věci. Ve zbylém prostoru byla vidět obyčejná ale vonící vana, kterou musel někdo stihnout napustit, než jsi dojedla jelikož z ní stoupala horká pára a voňavé mýdlo leželo na držáčku u vany. Světlo sem vnikalo oknem, které však bylo opatřeno okenicemi, kdyby někdo nechtěl být spatřen z ulic a pro případ nočního pohybu zde byla svíce a zápalky, které ležely na jídelním stolku. Celkově byl pokoj docela hezky zařízen, ač opravdu, jak říkal hobit nebyl z těch nejpřepychovějších, ale určitě jedno z toho nejlepšího, co se u něj dalo najít.
 
Artemis Lantes Erlic - 18. února 2016 16:00
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

V hostinci



Poslouchala jsem malého hobita, jak vypráví co kolem je. Jistě, zima tu je. To je mi jasné, tak hloupá ještě nejsem. Nic ale neříkám, jenom mírně přikyvuji. Nevím kam vyrazím, pokud tu lovci zůstanou a nepodaří se mi splynout s davem…

„ Většina není zrovna šťastná, když potká takového vyznavače, je mi to jasné… s tím si ale starosti dělat nemusíte.“

Pozvedla jsem koutky úst. Proč by si měl dělat starosti s tím v co vlastně já věřím… A věřím vůbec v něco ještě? Snad jen v to, že… že ještě žije. Úsměv mi pohasl a v očích zavládl onen zvláštní smutný lesk.

„ Nemám proč porušovat zákon. Jsem slušně vychovaná žena.“

Ačkoliv jsem se na hospodského usmála a většina by to brala jako vřelí pobavený úsměv, ten kdo by zahlédl mé oči, by mohl předpokládat, že je to jen zástěrka velkého smutku.

„ Není třeba hledat něco specifického. Jsem sice na cestách a ráda se dívám po památkách… jak je staré tohle město? A přímo ve městě je nějaká zajímavost, která by stála za vidění? Nebo snad někdo významný, kdo by stál za to zahlédnout?“

Zeptala jsem se. Jakmile jsem dojedla poslední sousto, odložila jsem příbor a odsunula talíř od sebe. Zvedla jsem se od stolu a pohlédla jsem na hostinského, který náš rozhovor svým způsobem ukončil a poděkovala jsem mu, než jsem se vydala do pokoje. Snad bude má koupel brzy připravená a já si budu moct odpočinout. Kdo ví kolik času se mi zde podaří zdržet než zase budu muset odjet pryč. Teď si ale musím odpočinout… alespoň chvíli….
 
Lena Neimi - 09. února 2016 14:50
lena2839.jpg
Výslech
Reeve, Alysson

Vyslechnu si aspoň zkrácený příběh dívky, která před námi všemi sedí u stolu. Pravděpodobně se ve mně ozývá i zvláštní mateřský pud, který kolikrát mi už nadělal víc potíží než užitku. Snaha věřit, odpouštět a pomáhat ostatním, ne vždy může být k užitku, spousta lidí je toho schopna využívat, ale proč by lhala. Proč by lhala, když sama moc dobře musí vědět, kdo jsme všichni v této místnosti zač.
Ano, moje rozhodnutí je věřit ji, ale já tu nejsem od toho, abych toto šetření rozhodla.

Přesto mě upoutá další dotaz Reeveho, tentokrát pro mě už naprosto zbytečný. Jenom si založím ruce na prsou. Nerada se se členy naší skupiny hádám, ale tak co už.

„Protože jen se snaží dělat to, co umí? Pomáhat ostatním způsobem, který nechápou? Popřípadě umět, to co ostatní neumí? A i kdyby… Ještě jsem neviděla čarodějku, co by jen tak seděla a brečela nad svým osudem. Kdyby byla opravdu tak mocná a chtěla škodit, tak by už tu dávno nebyla. A dovol mi poslední poznámku. Dejme tomu, že tato dívka čarodějkou je. Proč by nemohla stát na dobré straně…“

Neřekla jsem vlastně téměř žádný fakt, pouze jsem nadhodila možnosti k úvaze. Ale konec mého filozofování. Už tak jsme tu oba na sebe strhli více pozornosti než je zdrávo.
 
Eledrien Blerswick - 30. ledna 2016 09:56
vampire_by_zetsuai888889d8tdxcl1729.png

Život je boj

A ten po smrti něm také


Nehezká situace. Zamračím se a zadívám do vyděšených očí dívky. Je otupělý a jeho myšlení je teď na bázi ohně... Chtíč bych mohl teoreticky změnit v hněv, ale musím ho namířit tak, aby neožehl i tu dívku... To je zlé. Možná bych měl jen tak jít, nechat ho jí chvilku ubližovat a pak, až nebude dávat pozor ho jednoduše a rychle odstranit, nebo... Na tváři se mu usadí přesně ten asertivní, arogantní a zhnusený výraz, který poddaní na tváři Šlechticů tolik nenávidí. Jako by na něj přímo křičel, že je nuzný cucák a ukazoval mu stále dokola a dokola, že jsem jako v balvnce a můžu mít kolik holek bych chtěl, mezi tím ,co on je musí znásiňovat, jelikož by s ním žádná nikdy nešla.
"A to se schováváš za holku. Už asi vím, proč s tebou žádná nejde. Nebo se snad bojíš, e bych ti mohl nakopat zadek, hm?" Sundám si opasek a odhodím meč stranou, abych mu k návnadě přidal i nějaké větší lákadlo... V vysoké botě mám ale vždy pro případ nebezpečí štíhlou čepel, bezpečně zajištěnou v všité přihrátce. Snažím se být tak přesvědčivý, jak jen to jde, ale moc mi to opravdu nejde. (7)
Vlastně vůbec... Doháje.

 
Reeve Willhelm - 19. ledna 2016 20:11
19febd995c6b068f1ed4973e0ba164b62368.jpg

Výslech



Poslouchám, co nám dívka říká. Zamyslím se. Zní to docela důvěryhodně. Ale pořád to nevysvětluje všechno.
,,A proč jsi tedy začala utíkat?" zeptám se. Pořád nám jen popisuje, jak ji nikde nechtějí, ale kvůlu čemu s tím útěkem vůbec začla?
Zajímalo mne to, tyhle lidské osudy. Čarodějnice to s největší pravděpodobností není. Ale pořád mohla někde krást, nebo porušit zákon. A navíc, jestli je na její hlavu někde vypsaná odměna, jako že podle jejího vyprávění je, tak nebude nikde v bezpečí.
Jakmile mi odpoví už dál mlčím. Není mou povinností vést tenhle výslech. Už jsem na sebe strhl až moc pozornosti...
 
Ixeia Torhalfg - 14. prosince 2015 12:07
a5cc7730e284b7937e22d244e43152723139.jpg

Trpaslík v Pelmontu


Ixeia

Štamgasti...
Takže naskládat je na jednu polámanou kupu nebude problém. Budou pomalí, vždyť toho měli očividně celkem dost. Jako rozcvička to bude stačit. "Slyšeli jste dobře." Asi nevypadám zrovna nadšeně. Ne že by mi vadilo bezpráví a chtěla bych být hrdinka co trestá zločince a opilé vesničany, ale chci se pro jednou navečeřet v tichu a klidu. Ječící trpaslík by moc nepomohl.
Poznámky mne štvou, ale nereaguji na ně. Budou za ně platit, proč předběžně plýtvat energií? "Být vámi tak ho poslechnu, jinak se může stát, že tenhle večer bude váš poslední." Ledový klid, pevný postoj a ruka položená na loveckém tesáku. Snad nejsou tak hloupí.
Krátce jsem si vzpomněla na to, jak by mě teď popsal bratr. Lehkovážnost. Jednoznačně. Co na to říct, prostě si nemůžu pomoct. "Zřídkakdy žertuji, sedláci. Kliďte se z cesty, jestli se neumíte chovat." Hodila jsem hlavou směrem ke dveřím. Ještě jednu oplzlou poznámku a začne peklo.
 
Soudce - 13. prosince 2015 22:48
soudce9786.jpg

U Dupajících Škorňat v Reidorfu
Artemis


Hobit zazáří úsměvem, když slyší, jak si pochvaluješ jeho dobroty a potřese hlavou.
"Hned, hned to bude madam a nemějte obavy v mém podniku je vaše soukromí v bezpečí."
Rychle odcupital pro onen druhý chod, se kterým je tak brzo zase zpátky. Když přijímá od tebe misku a poslouchá tvé otázky krátce se zamyslí a volnou rukou si promne bradu.
"Hmmm o zdejším okolí?"
Opře se zadkem o volnou opěrku židle.
"Inu těžko říci madam, co by tu mohlo být tak zajímavého na okolí. Přece jen je tu relativně zima, kam se podíváte, ač pořád to není nic oproti tomu, jak je dál na severu. Tady je oproti tomu ještě pěkný teploučko. No pokud jste věřící, tak ještě kus cesty na sever podél řeky a můžete navštívit Půdu matky. Ale tady bych se na takovou věc moc nevyptával.....lidé jsou....hmmm ne moc nakloněni těmto myšlenkám."
Poslední větu k tobě spíše zašeptá.
"A co se nebezpečí týče hmmm....největší zde asi hrozí pokud nějak porušíte zákon. Tresty jsou tu dost tvrdé. Samozřejmě občasně se tu vyskytnou i nepříjemné incidenty, někdy se tu proženou skupiny lovců, ale tak to znáte to je všude. Pokud byste chtěla vědět něco přesného a specifického věřím, že se dohodneme. V tomhle městě se vyznám a dokážu leckterou informaci zařídit."
Opět ztiší hlas při konci proslovu a pousměje se.
"Jdu pro tu medovinu na pokoj madam, budete jej mít plně k dipozici."
Ukončí hovor, jakoby ni a vydá se pryč, samozřejmě nezapomene nenápadně shrábnout mince, které jsi mu dala. Zdá se, že si můžeš být jistá, že hobit tvůj pokoj připraví, jak nejlépe bude umět.

Ulice ve Wehelduilu

Eledrien


Přiopilý muž k tobě stočí svůj pohled, aniž by pustil dívku. V jeho očích se značí otupělost, dravost a oheň. Ušklíbne se takovým nepříjemně slizkým úsměvem.
"Vodprejskni mladej a najdi si svojí děvku."
Zašklebí se a pak přitáhne dívku zády k sobě a v jeho ruce se zaleskne dýka, kterou jí přitiskne ke krku a jeho pohled se upne na tebe. Dívka zkoprní strachem, takže se ani k výkřiku raději neodhodlá.
"Ale jestli chceš tuhle, tak si pro ní pojď, ale varuju tě. Přibliž se a podříznu té čubce krk."
Zvolá vítězně, očividně se tě snaží zastrašit, aby mohl dokončit, co začal, nestojí zde o žádného čumila, nebo hrdinného zachránce. Je příliš opilý na to, aby racionálně uvažoval a chtíč převládá nyní v jeho osobnosti. Mohl by být schopný v tuhle chvíli čehokoli. Dívka kulí své vystrašené oči na tebe v němé prosbě, aby nemusela umřít. Obyčejné děvče, co má smůlu.

S dítětem v Merglenu

Jack


Ashley tě poslouchala a sledovala malé dítě, než stihla, nějak zaprotestovat, tak si jí ho vrazil do rukou. Lehce se zamračila. Ale ustála to. Když si jí však pohladil po noze a pak dal ruku na rameno. Cukla s tebou a vrazila ti malé dítě zpátky do náruče. Její obočí se svraštilo do nepěkné grimasy a oči se chladně zabodly do tvých.
"Odpusť si ty sexuální narážky Jacku, já s tebou do postele nepolezu, ani ti nebudu dělat náhradní matku, pro toho prcka, co sis uvázal na krk, hezky si to vyžer sám. A ještě jednou mi sáhni na nepatřičná místa a budeš toho litovat."
Sykla k tobě výhružně a až nyní sis všiml, že jen kousek od tvého rozkroku je dýka, kterou Ashley svírá v ruce a míří ti jí na něj.
"Naše opětovné setkání jsem si představovala jinak, ale jak vidím, vůbec jsi za ty roky nedospěl."
Zavrtěla hlavou a zůstala ostražitá, jsi si docela jistý, že kdybys jí zkusil zase ochmatávat byla by schopná ti tu dýku zarazit do koulí.
"Upřímně měla jsem se tu sejít s Bobem, ale očividně se opozdil."
Dodá poslední část své ledové sprchy. Zdá se, že za ty roky vůbec nevyšla ze cviku. Stále je to děsivá ženská, která nemá z chlapa pražádný strach.

Výslech ve Vilni

Reeve, Lena a Alysson


Dívka s vděkem přijala vodu a napila se. Potom vyslechla otázky Reeva a Leny. Chvíli mlčí a asi rozvažuje, co tak nějak říci. Než se rozechvěle nadechne.
"Utíkám před lidmi."
Začne a na okamžik si skousne ret, jako by chtěla potlačit slzy, které by mohly přijít.
"Nikde se mi nedařilo zdržet dlouho....zvláště ne ve větších a osídlenějších oblastech. Protože vždy to dopadlo stejně, začali mne podezírat a nakonec vyhnali, nebo chtěli popravit, jako čarodějnici. Přitom jsem nikdy nikomu neuškodila. A za své služby jsem dostávala minimum někdy vůbec nic."
Povzdechla si smutně a zadívala se do prázdna.
"Myslela jsem, že tady daleko od větších civilizací to bude jiné, že budou lidé trochu....vděčnější, ale je to zase stejné. Nezáleží ani na tom jestli jsem, nebo nejsem čarodějka. Jde jen o to, jak mě lidé vidí pro to, co dělám. A za to mne soudí a odsuzují...."
Rozhostí se chvíle tíživého ticha.
"A to, že tu není tolik bylinek vím, ale i zde se dají sehnat takové, které jinde pořádně nerostou. Ač jiných je zde nedostatek."
Odpoví na otázku Reeva. Zdá se, že stále není vyřešena otázka zdali je dívka čarodějka, nebo není a pokud ano, zaslouží si smrt?

Soukromý rozhovor v Agelionu
Serin


Verletti dlouze mlčí a pouze s poklidem poslouchá, co říkáš. Nijak nespěchá s odpovědí a nechává tě, aby jsi vyložil vše co chceš. Mezitím s klidem upíjí krve a na rtech mu hraje klidný úsměv.
"Mmm výborný ročník."
Zadívá se na skleničku a pak jí odloží.
"Inu Lorde tedy k faktům. Informace ohledně pohledů některých větších smeček, rodin a skupin lovců pocházejí z mých spolehlivých zdrojů, které mi v některých kruzích zajišťují cenné informace, které samozřejmě nejsou zadarmo a jejich práce je nebezpečná. Každopádně většinou svým zdrojům důvěřuji, jelikož jednotlivé články z nich potvrzují to samé. Některá uskupení začínají mít z Agelionu strach. To, že je to neutrální půda je hezké a zprvu se to chytalo nicméně....čas a jeho růst mění náhled na věci. Jsou tací, kteří si začínají myslet, že je Agelion rostoucí potencionální hrozbou, která rozbíjí společnost, jak by měla být. Pragmatičtí vlkodlaci, upíři a lovci mají podobné názory v tom, že neradi vidí, když se jejich frakce míchá s jinou na jednom místě v přílišném souladu. Mají to za oslabování rasy, nebo tak nějak to bylo nazváno."
Odmlčí se napije se vína.
"A to, že jim občasně vydáte zločince, který je defakto obětním beránkem, na uklidněnou už dlouho zabírat nebude. Vaše společnost vzbuzuje strach Lorde a strach dělá nepřátele, kteří jej chtějí odstranit. Neříkám, že všichni a neříkám, že se o to pokusí čestně, ale věřím tomu, že pokusí. Své informátory vám samozřejmě prozradit nemohu už jen kvůli jejich bezpečnosti. Riskují mnoho a ztratit mohou ještě více."
Opět krátká odmlka a pohled na sklenici s vínem.
"Nicméně pokud byste měl zájem mohl bych vám dodávat čerstvé informace, aby se nedostal Agelion do potíží."
Nabídne poklidně a velkodušně.
"Chápu a je chválihodné, že by bylo tolik věrných, kdo by se za Vás postavili, ale vždy je lepší žít že ano. Obdivuji, co jste zvládl vytvořit, ale jsou věci, kterým se ani taková případná spojená sila nebude moci rovnat."
Povzdechne si a na chvíli zvážní, ale pak se opět mile usměje.
"Nic jiného jsem od Vás ani nečekal Lorde. Jednal bych stejně na Vašem místě, bych mi taky nevěřil. Naplňujete má očekávání."
Jeho úsměv se rozšíří. Zdá se, jakoby snad jen testoval tvou odpověď.
"Ale myslím si, že se můžeme dohodnout Lorde. Nechte mne v Agelionu a já Vám mohu slíbit, že Vám pomohu, jak jen to půjde udržet tohle místo v bezpečí. Mé informace se stanou i Vašimi. Také se budete o mne moci dozvědět, co budete chtít, není důvod něco skrývat a pokud pak uznáte za vhodné třeba mne přijmete do své nepočetné rodiny. Uvidíte nakonec, že mi jde jen o dobro Agelionu a Vašeho rodu. Souhlasíte s takovou dohodou Lorde Haelstreme?"
Zadívá se s klidnou vlídnou tváří na tebe a nabídne ti přes stůl pravici k připadnému potvrzení slibu.
 
Serin Haelstrem - 09. prosince 2015 19:22
iko39996448.jpg

Zvláštní muž/upír



Pohodlně se opřu do křesla a poslouchám pana Verletiho. Vše co má na jazyku, Agelionem počínaje, přes lovce, vlkodlaky a upíry až po možné přijetí jeho osoby do rodiny. Pozorně si ho prohlédnu. Ano jeho žádost zní skutečně zajímavě, ale je podezřelá... Příliš podezřelá.

Postavím se a přejdu k oknu, odkud mám výhled na celou vesnici.

"Pane Verletti, jsem rád že oceňujete práci kterou jsem v Agelionu vykonal, ale nechápu proč by se měl stát terčem velkých rodin či smeček. Všichni o mém panství ví a bylo rozhodnuto za přítomnosti hlavních rodin upírů i představitelů hlavních smeček, že Agelion je a zůstane neutrální půdou, kde se budou moci pořádat mezi upíry i vlkodlaky schůzky, a kde budou moci jak upíři, vlkodlaci ale i ostatní rasy žít v bezpečí. Proč se domníváte že Agelion by se měl dostat do jejich hledáčků?" Upiji krev a otočím se znovu na pana Verlettiho. "A to samé s lovci. Lovci vědí, že se zde zdržují pouze nevinní a že kriminálníky jim osobně vydávám, několikrát už dokonce lovci v mé vesnici přespali... Rád bych věděl zdroj, odkud máte informace, že se na Agelion stáčí zraky všech."

Pomalu přejdu znovu ke stolu a posadím se.

"Co se rodiny Haelstremů týče, tak jsem skutečně jediný žijící člen a je to veřejně známo, avšak zabijou-li mne, tak se vše co se mi zde podařilo vybudovat rozpadne. A možná to nevíte, ale s Agelionem sympatizuje mnoho menších smeček i rodin a jestli se něco stane mě, tak oni zcela jistě zahájí nějakou vendetu, možná jsou to malé rodiny, ale jestli se spojí a pokud se k nim přidaá i to co zbude z Agelionu, tak žádná velká rodina či smečka nebude v bezpečí."

Pak se na okamžik zamyslím.

"A teď jste tu Vy... pane Verletti, neznámý upír, o kterém jsem v životě neslyšel. Přijdete do mé vesnice, říkáte mi o nebezpečí a o tom jak je má rodina na pokraji vymření a žádáte mě abych Vás přijal do rodiny a tak Vás učinil svým dědicem. Nechci Vás urazit pane Verletti, ale neznám Vás a nevím co Vy víte o mně, ale mohu Vám říci, že rozhodně nejsem hlupák. Dnes Vás učiním dědicem a co zítra? Zítra se už třeba nevzbudím... Ne ne ne pane Verletti ať je to jakákoliv čest, tak Vy se členem rodiny nestanete dřív, než budu vědět kdo a co jste zač."
 
Lena Neimi - 07. prosince 2015 16:38
lena2839.jpg
Výslech dívky
Reeve, Alysson

Podpírám dál dívku a přidržím dveře od hostince, aby mohla Alysson pohodlně s dívkou projít. Jsme už poslední, takže za sebou zabouchnu dveře a opět přispěchám na pomoc. Hostinec je již vyklizený a osamocený stůl uprostřed je pravděpodobně určen pro naši odsouzenou. Stejně tak židle naproti určena pro Geriona. Zbytek skupiny se rozprostře kolem dokola, aby mohli sledovat celé dění.

Nechám Alysson, aby ji na stůl posadila, a sama zmizím ke svým brašnám. Do dřevěné misky naliju z čutory čistou vody, vrátím se k dívce. Než Ruffi vztyčí iluzi kolem hostince, tak dívce přiložím misku ke rtům.
„Jen se napij.“
Řeknu tiše pokyny a mírně jí misku přidržuju, aby se mohla pohodlně napít. S vyschlým hrdlem se mluví špatně, to moc dobře vím. A ona vypadá, jako by pořádně vodu ani jídlo neviděla už pár dní. I kdyby doopravdy čarodějnice byla, neznamená to, že není živá osoba. Když dovolím, abych se chovala k někomu zle a nespravedlivě, tak už se to se mnou potáhne dokonce života a rozhodně nebudu lepší než ti venku.

Poté prázdnou misku vezmu a odložím ji. Stáhnu se mezi ostatní ze skupiny a tiše poslouchám vyprávění dívky. Je to příběh, který už slyším po tolikáté. Je pořád stejný, mění se pouze lidé a prostředí.
Přijde mi nevinná, to ano. Ale Reeve poznamená zajímavou myšlenku, proč se stěhuje na sever. Ano, musí před něčím utíkat, ale pokud už někde se ji pokusili obvinit z čarodějnictví, tak to dává smysl. Prostě jen utíká do méně obydlených oblastí, kde je život těžký a jejího umění by si lidé vážili. Ale možná jsem prostě naivní a chci v této vystrašené koktající dívce vidět další nevinnou oběť čarodějnických procesů.

Dívka se při rázné otázce Reveeho znovu poleká a schová hlavu do dlaní. Povzdychnu si. Gerionův klidný hlas očividně dívku uklidňoval, proto ho přeci zvolil, ale teď se zase uzavírá do sebe. Pomalu k ní dojdu a položím ji ruce na ramena.
„Musíš nám říct celý příběh. Je to přeci jenom otázka, žádné výčitky.“ Sednu si na stůl k ní a zlehka zvednu její hlavu, aby ji dál nemohla schovávat v dlaních.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2020 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.084053993225098 sekund

na začátek stránky