Vlčí překvapení
Solgjord
Jordrick

I on se pobavil mou nervozitou.
,, Myslím že na umírání je ještě dost času.” dodala jsem potichu než jsem naslouchala jeho slovům.
Věděla jsem, že jej všichni respektují a jeho slova nikdo nezpochybňuje, ale nebyla jsem si jistá sama sebou. Radost se mísila s pochybnostmi. Co když budu příliš slabá? Nechtěla jsem ať kvůli mě musí bojovat. Poznámka o roztomilosti dodala do mě tváře opět lehce červenou barvu a já si školská ret než naše rty opět spojil a já polibek tentokrat mohla opětovat, protože jsem již na nej byla připravena.
Můj dech se zrychlil a společně i můj tep. Musel slyšet jak mi divoce buší srdce v jeho přítomnosti. Nechtěla jsem se držet zpět a dodala si trochu sílu být více drzá.
Přehodila jsem jednu nohu vedle jeho boku a obkročmo se na nej posadila a sama rozechvělé ruce položila na jeho hrudník. V očích jsem měla touhu a chtíč, přesto ale i lehký strach. Nevěděla jsem co všechno si mohu dovolit, ale nechtěla jsem se teď toho vzdát, alespoň ne bez boje. Mé konečky prstů pomalu hladily jeho jizvy na prsou než jsem dala své ruce kole jeho krku a lehce naklonila hlavu na stranu.
,,Lepší, ale nechtěla jsem ať přestanete..” pronesla jsem potichu s lehkou provokací. Odolávala jsem mu velmi dlouho a on zbořil mé bariéry a hranice. Strach se z očí velice rychle vytrácel a provokace s vášní převzala velení.

Chatrč za Reindorfem

Zavřela jsem oči, trochu se strachem, že ho odradí moje slabost. Pořád jsem jenom ženská, pořád mám city, nejsem stvůra ani krvelačná bestie. Kdybych byla, nežila by ta dívka, ani on. Možná ani to město, kde jsem ho potkala.
I když se přiblížil ani jsem se nehla. Pokud by mě chtěl vážně zranit, mohl by. Teď jsem byla zranitelná, zrovna teď ano. Avšak překvapil mě, pod jeho dotekem jsem se zachvěla a bezděky položila svou ruku na tu jeho, kterou mě pohladil po tváři.
„ Nemůžu na tebe přehodit svoje starosti.“
Zašeptala jsem tiše, otevřela jsem uslzené oči a pohled zaměřila na něj. Tvář jsem přitiskla k jeho dlani a tiše jsem vzlykla. Zvedla jsem se alespoň na loket, nahla se a přepadla na něj, tak abych se schoulila v jeho náručí a rozbrečela jsem se.

Chatrč za Reindorfem
Artemis

Na chvilku se zarazil, ale pak se mírně potěšeně a spokojeně usmál.
"Jo.....to bylo."
Vydechl polohlasně, jakoby si snad na něco vzpomněl. Když ses schoulila, nastal okamžik ticha, než jsi uslyšela, jak židle lehce vrzla a zaznamenala jsi téměř neslyšné kroky. Kdyby tvé smysly nebyly trošku ostřejší a vypilovanější, než ty normálních lidí neslyšela bys, ani že se Sebastien přiblížil k tobě.
Pak jsi ucítila jeho ruku ve vlasech, kterými ti něžně projel až vyklouzla na tvou tvář, kde ti bříškem palce setřel slzu.
"No....tak teď už na to hledání nejsi sama. Najdeme ho."
Usmál se, jeho hlas zněl jistě, vlídně, rozhodně a mile.
"Vždy jsem každého našel."
Dodal konejšivě a pak jsi zahlédla, jak si sedl se zkříženýma nohama vedle postele u tebe.
"Pokud potřebuješ plakat, plač. Pomůže ti to."
Pohladil tě po tváři a dál seděl tiše u tebe.

Vesnice Gwendil v hostinci
Lena

"Myslím, že jeden tanec nic nezkazí."
Usmála se Eria a chytla se tvé ruky a zvedla se od stolu. Mladíci přijali vaše ručky a každý uchopil jednu z vás do taneční pozice a pak když začala hrát další písnička, dali se s vámi do kola. Brzy jsi ztratila přehled, kde přesně tančí druhý mladík s Eriou a viděla jsi jen usměvavou tvář mladého jinocha před sebou.
"Jste krásná slečno. Nikdy jsem vás tady neviděl. Smím se optat na jméno a co vás přivedlo co naší malé vesničky?"
Vyzvídal s úsměvem a nenucenou zvědavostí. Zdálo se, že na tobě může oči nechat. Držel tě pevně, ale přesto jemně. Hudba postupně přecházel z polky v další tancovačku a pak pomalejší hudbu, pro zamilované. Mladík se tě samozřejmě snažil udržet v tanci.
"Neutečete mi ještě že ne? Nebo Vás mohu pozvat na něco dobrého k pití?"
Nabídl mile, ale lehce nesměle. Viděla jsi v jeho tváři i náznak červeně.

Ve Svoresku za obchodem
Nikolai

"Samozřejmě, že ne."
Kývl souhlasně, když ses ho ptal ohledně toho, jestli by kupoval zajíce v pytli. Se zájmem tě pozoroval když sis prohlížel krabičku a pak brož samotnou. Jakmile došlo na původ krabičky zatvářil se dotčeně.
"Za koho mne máte drahý pane. Samozřejmě, že je to originál, který patří k broži."
Vyhrkl mírně ale dostatečně důrazně, aby o jeho slovech nebylo nejmenších pochyb.
"Ba ba.....krásnější jsem neměl tu čest vidět."
Přikyvoval, až když došlo na její cenu na chvíli umlkl a zadumaně si promnul bradu a chvíli sledoval krabičku s broží.
"Hmmm jaká cena? Inu normálně jsem jí chtěl prodat alespoň za 2 000 zlatých, přece jen je to unikátní kousek, ale vy se mi líbíte drahý pane, takže pro vás i s krabičkou a návodem na otevření za 1 800 zlatých."
Usmál se přátelsky a vzápětí zavrtěl nesouhlasně rukou, aby předešel prvotní možné námitce.
"Já vím, co si říkáte. Je to nemalá suma za tak malou věc, ale je jediná svého druhu, opředená kouzly a bohatou minulostí, takže ve výsledku je ještě docela levná, což určitě odborník, jako Vy dokáže poznat. Samozřejmě chápu, že u sebe tolik hotovosti nemáte, jen blázen by měl. Ale věřím, že se nějak příhodně domluvíme."
Navrhnul a pozoroval své pohybové i mimické a hlavně verbální reakce.

Vlčí nabídka v Solgjoru
Ixin

Lehce pobaveně se na tebe pousmál a sledoval tvou zčervenalou tvář a jiskřící očka.
"Věru doufám, že jsi neumřela, to by mne mrzelo a znamenalo by to asi, že jsem mrtvý taky, což by nebylo asi zrovna ideální."
Krátce se nenuceně zasmál. Jakmile ses dostala k tomu, abys vyřkla své obavy. Povytáhl Jordrick překvapeně obočí a pak se shovívavě usmál.
"Nemyslím si, že by jich bylo zase tolik. Každopádně i kdyby budou muset přijmout skutečnosti takové, jaké jsou. Pořád ještě vedu smečku a pokud to bude chtít někdo změnit bude se mi muset postavit."
V očích se mu mihl náznak tvrdosti vůči jakémukoli možnému nepříteli ale hned zase zmizel, za jemností a měkkostí přívětivých očí, které opět pohlédly na tebe.
"Ymmm ymm to nevadí, líbí se mi to, je to roztomilé."
Přešel tvé blábolené přívětivým úsměvem a místo odpovědi na tvou poslední otázku jsi ucítila jeho horkou dlaň svém kříži, když tě přivinu blíže k tobě a znovu tě dlouze hluboce políbil. Prsty druhé ruky ti zabořil do vlasů.
"Lepší?"
Odtáhl trošku rty od tvých a zadíval se do tvých rozjasněných očí.

Vlčí romantická nabidka
Byla jsem hodně napnutá. Nikdy jsem nepila moc alkohol a navíc v jeho přítomnosti by to nebylo vhodné. Byl tajuplný a já čekala, že mi nakonec neřekne vůbec nic. Ticho v pokoji by se dalo krájet. Jeho úsměv byl milý a s pohlazením jsem zavřela se spokojeným úsměvem oči a lehce se o jeho dlaň opřela. Byl to příjemný dotek, který jsem nechtěla ať končí.
Vzhledem k mému rozpoložení jsem nestihla vnímat jeho naklonění. Jeho sladké a horké rty s spojily s mými a mým tělem projel další šok. Srdce se blížilo k infarktu. Když se odtáhl sama jsem hleděla do jeho očí a snažila se v nich najít odpověď na to zda toto všechno není pouhým snem. Začínala jsem se opravdu bát ze brzy z toho šíleného bušení srdce vyskočí ven z mého hrudníku.
,,Emmm..” nevěděla jsem co odpovědět než jsem si zkousla spodní ret a natáhla k němu ruku. Stále jsem byla zmatená.
,,Můžete mě štípnout, že to není sen? Nebo ze jsem ještě neumřela?” pronesla jsem s nevinný úsměvem. Ale ruku jsem stáhla i bez jeho štípnutí a odpovědi.
,,Vaše slova stačí jako důvod, ale nezáleží na tom zda je to dost silný důvod pro mě, ale jestli je to dost silný důvod pro vás..Emm což asi ano pokud si mohu tipnout?” pousmála jsem se.
,,Jen se obavám toho jak na to budou hledět ostatní. Pokud ze mě bude vlk a vy si mě přejete mít blízko u sebe.. Chci tím říct, že je zde dost vlčic, které po vás touží a troufnu si říci déle u než já svých 20 let života.” byla jsem nervózní a mluvila. Bylo mi ale jasné, že o mých sympatiích, které jsem k němu chovala věděl, stejně tak jako o mém tajném přání.
,,Omlouvám se, když jsem nervózní tak občas plácám.” sklopila jsem pohled k zemi s horkými tvářemi a zavřela oči. Snažila jsem se uklidnit svůj dech, ale přesto jsem na sobě měla přilepenou mastnou košili na holém těle.
,,Můžete zopakovat to co jste udělal před okamžikem?” nebyla jsem ta která by jej měla políbit, alespoň ne dokud se ujistím, že to myslel vážně. Jeho rty byly velmi příjemné a ten hřejivý pocit na těle byl něco zcela nepopsatelného.

Trochu zábavy neuškodí

"Zvědavý pocestný... No, na divné lidi mám už docela čuch, ale doufejme, že máš pravdu. Jak já bych si přála pouze zvědavého pocestného v kápi."
Zavrtím hlavou a odložím prázdnou misku od guláše.
"Tohle byl asi nejlepší guláš, co jsem za hodně dlouhou dobu měla. Poprvé, co jsem neměla pocit, že musí být ze psa běhajícího po vesnici. Budeme muset tuhle hospodu doporučit i ostatním ze skupiny."
Guláš spláchnu další dávkou piva, ale to už to začíná v hospodě znovu ožívat.

Prohlédnu si s úsměvem mladíky, kteří nás přišli vyzvat k tanci. "Ale proč ne." Podívám se vedle sebe na lavici. Meč mám schovaný pod pláštěm a teoreticky by o něm nikdo neměl vědět. Ale můžete mi věřit, že i při tanci si naše místa ohlídám. Přílišné zvědavce nemá nikdo rád.
Pomaličku vstanu od stolu. Jenom doufám, že při té skákačce někomu neskončí moje večeře na zádech.
"Chceš zůstat u stolu? Nebo se připojíš." Věnuji úsměv Erii a natáhnu k ní ruku.
Přijmu pak ruku jednoho z mladíků, který mě vytáhne do kola klasické polky. Netancovala jsem dlouho, ale základní kroky tohohle klasického vesnického tance přeci jen umí každý. Zase se cítím jako obyčejná vesnická holka, kterou jsem kdysi i měla být. Příjemná změna.

Svoresk

,,To prosím není otázka důvěry k vám. Ani vy jste to určitě nekupoval jako zajíce v pytli, nemám pravdu?" odvětím pulčíkovi, hrajíc trochu na jeho ego a přesvědčení o vlastní poctivosti.
Chvíli vyčkávám, než se objeví zpátky z vozu ven. V rukách drží krabičku, která je od pohledu velice pěkná.
,,To pouzdro bylo k tomu nebo jste jej nechal vyrobit?" zeptám se a pozoruji, jakým stylem krabičku vůbec otevírá. Zajímavý mechanismus. Neřekl bych, že moc účelný, spíše má za úkol navodit dojem důležitosti obsahu. Avšak pohled na obsah krabičky je více než dostačující na to, aby mohla být uložena v podobném pouzdru.
,,To je nádherný kousek." prohlížím si květinový motiv šperku s nakloněnou hlavou. Ruce nechávám zdvořile za zády, aby si nemyslel, že bych mu chtěl květinu ukrást a utéct. Už od pohledu je jasné, že ji vytvořil skutečný znalec svého řemesla.
,,Mohu říci, že je bezpochyby elfská. Moc pěkný exemplář." narovnám se a pátravě se na obchodníka zadívám.
,,Jaká je vaše cena?" optám se, ačkoliv mi je jasné, že na ni v žádném případě nemohu mít u sebe dostatek financí. Ale ten pulčík vypadá inteligentně a snad něco takového by ani neočekával. Aby u sebe jednotlivec nosil takové množství je značně rizikové. Ale brož mne začala zajímat i z jiného důvodu. Pokud by se mi ji podařilo vrátit elfům, mohlo by to otevřít možné diplomatické vztahy mezi smečkou a elfím národem.

Chatrč za Reindorfem

Překvapeně jsem vydechla, když jsem přistála na lůžku a popravdě studem jsem zčervenala, nejvíc po tom, co mě políbil. Po všech těch letech, to bylo… příjemné.
Zůstala jsem ležet na lůžku, jen jsem si stáhla víc košili, aby nebylo vidět víc… víc než… zatraceně…
Nemůže… nemůže mi přece pomotat hlavu…
Proběhlo mi myšlenkami, přesto jsem jako bez sebe sjela rukou ke svým rtům, zahleděná někam neznámo kam do stropu, jako bych snad viděla až k nebesům.
„ Mám strach… Mám… bojím se, že už nikdy neuvidím svého syna… že strávím čas, který mi byl dán tím, že ho budu hledat, ale…že už ho neuvidím.“
Ruka mi od rtů sjela k podbříšku. Schoulila jsem se na lůžku do klubka a jen těžko zadržela slzy.
„ Nebojím se smrti, jednou jsem to už zažila… bojím se toho, že všechno bude zbytečné.“

Chatrč za Reindorfem
Artemis

Když se najednou objevila za ním a objala ho okolo krku, cítila jsi, jak trošku ztuhl ale pak se usmál.
"Neboj se já nikdy nezapomínám."
Odpověděl přátelsky a pak tě chytl za ruce okolo svého krku a než ses nadála prudce se předklonil a přehodil si tě přes záda, přistála jsi však měkkce s žuchnitím na zádech na posteli. Sebastien, který se nyní tyčil na tebou se s úsměvem sehnul a lehce rošťácky tě políbil na rty.
"Život ti nechám zatím si vezmu místo toho polibek."
Zašklebil se provokativně, jako správný rošťák a pak se posadil na rozvrzanou židli.
"A abych se vrátil k původnímu tématu, to že jsi mocná, neznamená, že nemáš z ničeho strach."
Upozornil mírně a zadíval se někam za tebe.
"Každý má svůj strach."
Řekl to spíše pro sebe.

Vlčí nabídka v Solgjoru
Ixin

"Jen trošku."
Pozlobil tě a sledoval jak ses vína napila jen trošku. Bylo však vidět, že také vnímá každý a sebemenší projev tvého těla a tvých emocí. Když jsi obrátila kartu a začala se ptát ty lehce přikývl a přitom tě bedlivě pozoroval. S odpovědí si dal na čas. Pak se usmál.
"Inu proč?"
Zopakoval a přejel ti palcem po tváři.
"Asi proto, že si myslím, že si to zasloužíš a že bych byl rád, kdybys mi zůstala na blízko."
Jeho výraz ještě více změkl. Cítila jsi z něj sálat cit a jemnost. Než jsi se nadála, tak se Jordrick naklonil k tobě blíž a dlouze a sladce tě políbil na rty. Až když je po chvíli znovu odlepil od těch tvých zadíval se ti do očí.
"Nechci abys byla jen poddanou Ixin. Chci abys byla opravdu svobodná, jako vlk. Už je to dlouho, co jsem sám....příliš dlouho a je to dlouho, co jsem poznal někoho, jako jsi ty. Stačí to, jako důvod?"
Otázal se a dál zkoumavě pozoroval tvé oči.

Chatrč za Reindorfem

„ Tvůj úsměv je krásný, ale… pokud by to vidělo to děvče, mohli bychom mít potíže.“
Stála jsem u ohně a hřála jsem se. Vždycky jsem měla ráda teplo, slunce. Tolik mi chybí…
Když se zvedl a odešel, zachvěla jsem se a znovu jsem se zadívala do plamenů. Dívala jsem se, jak si pohrávaly plameny se dřevem, které praskalo.
Vrátil se a přihodil něco do ohně.
„ Děkuju.“
Pousmála jsme se a sledovala ho až k oknu.
„ Kdo ví. Možná ztratili stopu, ale .. nespoléhala bych na to.“
Povzdechla jsem si. Když se na mě podíval, sklopila jsem pohled.
„ Spala jsem než jsi přišel. A docela dlouho. A ne.. nebojím se… pořád jsem …“
Odmlčela jsem se a prudce nejrychleji jak jsem dokázala, jsem se přesunula za něj a objala jsem ho kolem krku, tak že jsem měla hlavu vedle jeho ucha.
„ Já mám trochu delší zkušeností s vlastní mocí.“
Zašeptala jsem tiše.
„ Nezapomeň, že jsem ti život dala… neber mi ho prosím.“
Šeptla jsem. Pomalu jsem ho pustila a ustoupila jsem od něj.

Tajné přání vyzrazeno

Solgjor
Jordrick

Stále jsem byla zmatena a cítila jak se uvnitř mého těla směšují veškeré emoce. Na okamžik vypadal snad i roztomile, ale přesto s jeho hlasem, postavou a pohledem jsem měla respekt a autoritu.
,,To vysvětluje proč jsem ještě na živu. Jen ne každý snese pravdu a názor jiných.“ pronesla jsem potichu s lehkým úsměvem a stále s lehce červenými tvářemi.
Emm..Připijeme si?
Já nechtěla pít, ale jeho slovo bylo rozkaz. Nalila jsem tedy dva poháry. Jeho byl naplněn klasicky a ve svém jsem měla opravdu jen symbolicky na přípitek. Víno jsem měla ráda, ale ne nyní. Stále jsem vlastně byla v práci.
,,Začínám mít pocit, že se opravdu dobře bavíte mou zvědavostí.“ Uculila jsem se pobaveně u přípitku a sama upila jen dva menší doušky a pohár složila do klína společně se svýma rukama. Trhla jsem s sebou při jeho doteku, ale neodvážila jsem se uhnout. Sama jsem hleděla do jeho očí, ale mé byly lehce rozechvělé. Hluboko uvnitř jsem cítila snad i malý strach, aniž bych věděla z čeho. Není to jen hra, nebo není tohle všechno pouhým snem? Zkousla jsem si spodní ret když jeho ruka sjela po mé tváři ke krku. Bylo těžké se udržet a neutéct pryč. Viděla jsem v jeho očích ještě větší pokušení pro mě samotnou a to bylo nebezpečné. Jeho dotek hřál, ano i od jiných vlků dotek hřál, ale v tomto bylo mnohem více, alespoň já to tak vnímala.
Neměla jsem vhodná slova, ať mohu reagovat na jeho první část a druhá donutila mé srdce na okamžik přestat bít. Na chvilku jsem přestala dýchat a jen dál hleděla do jeho očí. Myslel to vážně jeho pohled byl upřímný a stále laskavý. Na sucho jsem polkla a sklopila pohled ke svému poháru s posledním douškem vína.
,,Vím, že není cesta zpět. Přemýšlím nad tím celý svůj život. Jo můj ročník je v porovnáním s vaším opravdu, jako kdybych byla nějaké štěně, ale prozatím jsem nenašla nic co by ten sen změnilo. Tak to jste asi viděl sám, když to bylo tolik vidět, že se prozatím nepovedlo nikomu to změnit.“ Pronesla jsem nakonec s lehkým úsměvem. Zaklonila jsem hlavu a zavřela oči, ať se mohu zhluboka nadechnout a uklidnit své splašené srdce.
,,Mohu se zeptat teď pro změnu já? … Proč jste se tak rozhodl? Přeci to nebude jen tím, že mi chcete splnit mé přání. Bylo by to hezké, ale takovéto odůvodnění není pro někoho na mém místě. Jsem vaše služebná a i když se svými poddanými máte vlídný vztah, plnit přání někomu jen tak…“ pokrčila jsem rameny a opět si skousla lehce svůj ret. Nebyla jsem schopná říci, že to co mi nabízí není běžné splnění přání, jako jen že si přeji, ať mi někdo podá pohár, nebo něco podobného. Jednalo se o mé nejhlubší přání a o přání, které jsem skrývala, i když očividně ne moc dobře. K plnění nejtajnějších přání je zapotřebí nějaký vztah a i když jeho dotek byl velmi příjemný nevěděla jsem zda byl takto určen jen pro mě nebo pro každého než jej promění na součást své smečky.
,,Omlouvám se.. jen i za celou tu dobu co je to mým snem jsem se nikdy nepřipravila na to jak mám reagovat.“ Pousmála jsem se nevinně. Tváře jsem měla červené a cítila jsem jak se mi chvějí ruce. Nevěděla jsem zda se smát, plakat a nebo mu skočit radostí kolem krku. Sice to poslední bylo lákavé ve více směrech, ale z toho všeho zase nejvíce nevhodné.