Andor.cz - Dračí doupě online

Svoresk - obchody s hobitem

,,I z takových příběhů lze někdy získat materiál, který hledám. Ale budu si dávat pozor, aby na to spíše řeč nepřišla." počastuji pulčíka uklidňujícím úsměvem. Poté se rozpovídá o nějakém artefaktu, který vlastní. Samotný popis by pro skutečného hledače pokladů znamenal určité lákadlo. Z mého pohledu se ale může rovněž jednat o bezpečnostní schránku pro obyčejné věci, o kterých nechceme, aby se vědělo. Milostná psaníčka a podobné věci. Někdy je schránka jen obyčejná schránka. Ale pro teď mi nezbývá než pokračovat v tomto divadle.

,,Brož elfí královny? To zní jako velká vzácnost. Pokud je pravá, nepřekvapilo by mne, že má magické vlastnosti. I když obvykle tyto bývají spíše estetického charakteru. Znáte to, když se objeví královna a světlo okolo ní září a vypadá nadpozemsky, jakýmsi zvláštním způsobem neuchopitelně? To bývá efekt těchto doplňků." vysvětlím obchodníkovi zasvěceně. Není na škodu nepřímo naznačit, že bych se mohl pohybovat i v rámci vyšších společenských kruhů.
,,Mohl byste mi ji ukázat?" zeptám se už věcnějším tónem, naznačujíc, že bychom se mohli posunout k té praktičtější části obchodu. Popravdě mne skutečně zajímá, zda disponuje takovýmto předmětem. Stejně jako fakt, že bych si ho v žádném případě nemohl dovolit, pokud je to přesně takový šperk, jak obchodník tvrdí.

Chatrč za Reindorfem

„ Hmmm vrahounská čest… hmmm…. Zabil bys i vlastní matku, kdyby ti za to zaplatili?“
Ušklíbla jsem se na něj pobaveně a pozorovala jsem jeho reakce na rodinu a tak. Úšklebek mi přišel do zvláštního úsměvu, odvrátila jsem pohled a zahleděla jsem se někam úplně mimo.
„ Třeba tě o to požádá někdo jiný, což se klidně stát může.“
Pokrčila jsem rameny a přetočila jsem se na břicho.
„ Ale… jakápak panička… už dávno jsem o všechno přišla. A ani nevím jestli jsem doma na svém panství vůbec vítána…“
Podívala jsem se na něj jen koutkem oka, než jsem se znovu zadívala někam neznámo kam.
„ Spíš mám vůbec štěstí, že jsem nějakého získala… Obvykle se přesně těmhle věcem snažím vyhýbat… Jen že ty si se ohrozil sám… a ještě si riskoval svůj život… Ale pravda je, že pokud by tě nezranili, nepřeměnila bych tě.“
Zavrtěla jsem hlavou.
„ Není to něco, co by stálo za to vyměnit za normální život.“

Večerní společnost

Solgjord
Jordrick

Užíval si masáž plnými doušky, alespoň tak mi to připadalo. Přesto, že mlčel jsem si byla jistá že mě poslouchá. Pokud by jej má slova nezajímala neptal by se na ně sám a bylo by mu jedno o čem bych hovořila. Tentokrát to bylo jiné. Cítila jsem s časem jak se jeho svaly uvolňují a jsou prohřáty pod mými prsty. Když jsem domluvila nastalo chvilku ticho a já si nervozně skousla ret, alespoň do okamžiku než se usmál. Jeho hlas vždy byl jistý a silný a tentokrát ke mě promlouval ještě hlouběji než jsem si chtěla připustit.
Věděla jsem, že má pravdu. Má matka by si přála, ať jdu za svými sny a i jsem věděla, že o ni vždy bude dobře postaráno. Nevěřila jsem sobě samotné. Uvnitř svého srdce jsem se stále bála co pokazím, proto jsem nebyla dost silná. Přesto jeho úsměv nyní byl ještě větší záhadou.
,,..Nikoliv nemožné.."
S jeho slovy jsem se lehce zachvěla jako kdyby mi přejel mráz po zádech. Věděla jsem po čem toužím, ale stále k tomu bylo příliš otázek. Byla bych na to vhodná stát se vlkem? Dovolil by to vůbec?
Byla jsem mu blíže a lehce se usmála během toho co mi představil svůj sen.
,,Myslím, že nejste sám kdo má takový sen. K vašemu snu bych se přiklonila i já, i když slovo člověka není tak důležité." poznamenala jsem mile a dál mu byla blízko a pokračovala v masáži než opět začal pokoušet mou zvědavost.
,,Překvapení pro mě a to z jakého důvodu?" zeptala jsem se trochu zaraženě a zůstala okamžik zvědavě bez pohybu jen ležet na jeho zádech s rukama pod svým hrudníkem. ,,Emm.. tedy, nevím čím bych si to měla zasloužit.. A zažínám se bát jestli mám skončit tu masáž a nebo ne.." pronesla jsem potichu stále v blízkosti jeho ucha než jsem se lehce zasmála a narovnala se. Mohl ještě cítit jak mé prsty již spíše hladí jeho záda než jsem jej párkrát přejela i nehty na uvolnění k závěru.
,,Mohu otázku pane?" zeptala jsem se trochu nejistě, když jsem stále obkročmo seděla na jeho zádech. ,,K čemu byla ta dnešní zpověď?"

Chatrč za Reindorfem
Artemis

"Chápu."
Odsouhlasil Sebastien a pak natočil hlavu k tobě, když jsi ho označila, jako člena rodiny. Pousmál se a pohlédl znovu na strop.
"To zní.....nezvykle."
Znělo v tom však něco spokojeného a příjemného. Nevyřčené radostné pocity, které možná ani sám neuměl pojmenovat.
"Hmmm to jo ale co vrahounská čest?"
Zacukaly mu koutky ale pak na tím zavrtěl hlavou.
"Ne myslím si, že to nehrozí, dvakrát pro stejný vošousty nedělám."
Odtušil až mu povyjely tesáky, které se zase záhy schovaly.
"Jo asi tak nějak. Hmm to se ti řekne, když s tím umíš zacházet."
Ušklíbl se Seb a zhluboka se nadechl.
"Jsi opravdu zvláštní panička Artemis."
Pousmál se znovu.
"A máš opravdu zvláštní způsoby, jak si získat nové přátele."
Nebylo to míněno, jako urážka spíše maximálně, jako popíchnutí.

Ve Svoresku
Nikolai

Pulčík se krátce zamyslel a pak se široce usmál.
"A víš, že vlastně ani ne? Von je na svojí přezdívku docela dost pyšnej, ale pokud s tím začneš určitě ti bude chtít vyprávět některý ze svých příběhů a pozor ty jsou dost dlouhé."
Varoval tě pulčík docela důležitě, zatímco přecházel mezi svými vozy. Když uslyšel tvůj zájem zahlédl jsi v jeho očích jiskřit nadšení z možného obchodu.
Teatrálně se usadil na zadní části nejbližšího vozu a opřel si dlaň o koleno.
"Tak přece jen jsi zvědavý."
Usmál se a ještě pár sekund tě napínal.
"No hele asi takhle."
Naklonil se trošku dopředu a ztišil hlas.
"Před časem jsem přišel k jedné malá zdobené krabičce. Krásná ruční práce, kterou jak se zdá dělali dle rytin a značení elfové. Žádný zámek, nebo klíček musíš se dotknout na správných místech, aby se mechanismus otevřel. Přijít na to mi trvalo skoro dva týdny......no a uvnitř jsem našel takovou krásnou temně fialovou brož, která vypadala, jako rozkvetlá elfí lilie.....to ti asi nemusím povídat, jak ty jsou krásné a drahé.....brož samotná je z kovu který jsem ještě neviděl, pochopitelně jsem si o tom zkusil najít nějaké informace a....."
Krátce se odmlčel, aby zvedl tvé napětí.
"A něco málo jsem k téhle věcičce našel. Mělo by se jednat o brož královny Silmaé, která kdysi dávno vládla hvozdu, na jehož území se nyní nachází Nimeruil. No ale to není vše, ač samo o sobě už to dává tomuhle šperku velkou hodnotu. Dle příběhů tahle brož pomáhá svému nositeli lépe uchopit a zesílit magii přírody a těm, kteří jí neovládají otevírá cestu, jak toto odvětví magie moci začít zvládat. Jak přesně to funguje to opravdu nevím."
Podal ti informace o tomto záhadném předmětu a vyčkával na tvou reakci.

Vesnice Gwendil
Lena

"Dám si totéž."
Usmála se Eria a usadila se vedle tebe.
"Jasně dvě pivečka hned to tady bude, mezitím si rozmyslete jestli budete i něco jíst."
Usmál se a zmizel za výčepem. Netrvalo to ani pět minut a už před každou z vás postavil dřevěný korbel piva.
"Tak tady to je dámy, k jídlu jste si něco vybraly?"
Optal se a ještě chvíli počkal, jestli si budete chtít něco objednat. Jakmile vás měl vyřízené přesunul se k dalším hostům a pak za výčep, jakmile posbíral objednávky.
"Jak se zdá mají tu docela živo."
Usmála se Eria, když se rozhlédla kolem. Pak upila piva, jakmile ses napila taky zjistila jsi, že je to opravdu cloumák, kdyby chuť chmele nepřebila všechno ostatní skoro bys řekla, že tam musí být líz nějaké pálenky. Také sis mohla povšimnout, že zahalený muž na kraji je natočený vaším směrem. Dost možná vás pozoruje.
Trpaslíci hráli to svoje a hlučně popíjeli. Elf ten k vám seděl zády a bylo těžké říci, jestli si ještě povídá s tím zahaleným.
Zároveň do hostince přišlo dalších asi pět vesničanů, kteří se přišli napít po náročném dni. odkaz
"A tak se přikrádá noc,
nuž pojďte přisedněte dobří lidé.
Chopte se korbele a pijte až do dna,
pojďte nebojte se vždyť do hospody vede cesta rovná.

Já povím vám příběh, příběh o pannách spanilých,
povím vám příběh o rytířích.
Tak poslouchejte a zlaťáček či grošík přihoďte,
starému bardovi něco dobrého k pití na stůl hoďte."
Začal pojednou veršovat starý prošedivělý muž se zlatým zpěvavým hlasem, který si sedl na okraj stolu a nohy opřel o nedalekou stolici. Loutnu položil na kolena a začal hrát.

Večerní služba v Solgjoru
Ixin

Jordrick tě nechával masírovat svá záda, nehnul ani brvou a prostě si užíval toho, že někdo uvolňuje jeho zatuhlé svaly. Při tom sis byla jistá, že poslouchá každé tvé slovo a vnímá každý tvůj pohyb. Postupně se ti dařilo rozmasírovat a uvolnit zatuhlé svalstvo. Jordrick počkal až jsi domluvila a chvíli mlčel. Pak jsi cítila a zahlédla, jak se usmál. Dýchal pomalu a pravidelně a v jeho slovech byla síla a jistota.
"Tvá matka tě nepotřebuje tolik, co si myslíš Ixin. Umí se o sebe postarat a zároveň o ní bude zde postaráno. A hlavně, co se tvých snů týká tak, nikdy není nic nemožné. Špatně dosažitelné možná, ale nikoliv nemožné."
Dál se usmíval, jakoby věděl více, než víš ty.
"Mým snem?"
Zopakoval, když ses k němu přitiskla a uslyšel tvůj hlas u ucha.
"Jednotná smečka. Ne jednotné smečky sdružené pod jednu velkou fungující smečku, tak jako tomu bylo na počátku, aby nás nikdo nemohl ohrozit, tak aby zmizely malicherné války mezi námi."
Vyjevil ti své myšlenky. A stále zůstával dobře naladěný.
"A abych nezapomněl, až skončíš, tak pro tebe mám malé překvapení."
Tajemně se usmál a nechal tě topit se ve zvědavosti.

Jedno pivo prosím

Cesta do vesnice proběhla v klidu a v tichosti. Prostor pro konverzaci bude u dobrého vychlazeného piva více než velký, takže nebylo důvod to zbytečně cestou přehánět.
Ve vesnici jsme s Eriou vzbudili malý rozruch, ono dvě samotné ženy s tím, že jedna nese na zádech slušně vypadající meč, není zrovna obvyklá záležitost. Dokonce jsem zahlédla, jak jeden mužský dostal od pravděpodobně své partnerky pohlavek. Možná za to, že na nás koukal moc chtivě a dlouze.
Hospodu není nikdy těžké najít. Je většinou ve středu vesnice a kolikrát k ní míří velké množství osob, takže jsme k ní došli prakticky intuitivně.

Vkročím do hospody jako první a rozhlédnu se. Málo osazenstva, za to velice zajímavého. Zaujmu stůl, tak abychom viděli, jak na sedláky s kostkami... Ach, kdy naposledy jsem zkusila trochu štěstí v hazardu ...tak na trpaslíky a zahaleného muže s elfem. Tahle poslední dvojice je asi nejvíce vyčnívající pro moje oči. Ale zatím se nechci do ničeho motat, ještě to dopadne jak ve vesnici předchozí.

"Pro mě pivo, milý hospodský, nějaké silnější jestli máš." Věnuji mu zářivý úsměv a konečně odložím meč vedle sebe na lavici, abych si mohla pohodlně sednout.

Chatrč za Reindorfem

„ Není to tak jednoduché. Většinou se váže k nějakému předmětu, osobě nebo tak. Ano, zatím mi pokaždé zachránil život, ale neumím vizi vyvolat cíleně. Nikdy jsem neměla nikoho, kdo by byl schopný mě to naučit. Ale zjevně někdo takový existuje, když po mě tak jdou úplně všichni.“
Otočila jsem se na bok a zadívala se na Seba.
„ Tolik šancí bych jí nedávala, ale má je větší než kdyby zůstala tam s nimi.“
Vydechla jsem. Viděla jsem jak zareagoval na téma rodiny, zjevně je bolestné pro nás oba. Položila jsem mu ruku na rameno.
„ Teď už patříš do mé rodiny také, ať se ti to líbí nebo ne.“
Ušklíbla jsem se i když tam bylo cosi bolestného někde v pozadí.
„ Neviděla jsem ho už… stovky let. Ale pořád doufám.“
Stáhla jsem z něj ruku a schoulila se do klubka. Když se rozpovídal o své budoucnosti, musela jsem se usmát.
„ Kdo ví, třeba už budeš mít šanci mě dostat.“
Uchechtla jsem se a pobaveně na něj vyplázla jazyk.
„ Každopádně mám pocit, že i když práci dokončíš nikdo ti nezaplatí… ti co po mě šli, střílí stříbrné šipky, takže nás loví… A tys byl jen návnada, která mě měla vylákat, abych si nedala pozor při útěku. A nebo tě zabila a pak se cítila víc v klidu… míň zranitelně.“
Pokrčila jsem rameny a na zmínku o špičácích jsem se jen ušklíbla a zuby mi trochu povyjely.
„ Myssslíšš tak?“
Přejela jsem po nich opatrně jazykem a zase je schovala.
„ Mluvit se s tím dá, ale je to hlavně k jídlu, ne k mluvení.“

V nočních službách mého pána

Solgjord

Jordick

Mlčel dokud jsem sama nedomluvila. Cítila jsem jeho pohled a i jej viděla. Sama jsem cítila ve svých tvářích lehce horkou krev, když mě takhle pozoroval. Nebylo to zcela obvyklé a já nevěděla co od toho všeho mám očekávat. Avšak k mému pobídnutí se jen usmál a splnil oč jsem jej požádala. I když se ke mě již otočil zády věděla jsem, že po celou dobu co mě pozoroval mohl slyšet mé srdce i dech. Byla jsem poměrně klidná, krom poslední otázky. Nechtěla jsem přiznat své sny sobě samotná, natož je říct nahlas před ním.

Z koupelny jsem si vzala bylinný olej, který měl velmi jemné aroma, až skoro žádné. Olejem jsem polila jeho záda než jsem lahvičku odložila na noční stolek a obkročmo se posadila na jeho kříž. Byla jsem oproti němu opravdu velmi drobná. I mé ruce na jeho zádech byly malinké, ale přesto jsem měla dost síly, alespoň jsem si to o sobě myslela. Rukama jsem vyjela od jeho kříže směrem vzhůru k lopatkám a ramenům, přičemž palci přejela po páteři. Konečky mého mokrého copu se houpaly vedle jeho paže a čas od času mohl cítit i mokré konečky. Jeho celá záda jsem takto párkrát přejela než jsem se začala věnovat jeho ramenům a krku.
,,Proč vás tolik zajímá čeho bych chtěla dosáhnout? Mám jedno z nejvyšších míst co se vašeho služebnictva týká. Mohu kdykoliv mít svobodu, ale v ten moment si nejsem jistá vůbec ničím. Jak jsem u řekla.. Strávila jsem zde celý svůj život od dětství, neznám nic jiného a neumím si nic jiného ani představit. Což neznamená, že bych netoužila poznat i svět okolo, ale stále jsem vázána ke své matce. Je pro mě vším a nemohu ji opustit.. Z toho důvodu není možné ať si jdu za svými sny.." má poslední slova byla pronesena lehce skleslým hlasem. Nic jsem své matce nevyčítala, ale protože jsem neznala svět bez ní neuměla jsem si jej představit. Vše jsem dělala pro ni a mé vlastní pohodlí a nyní i sny byly utlačeny. I když jsem je znala nerada jsem nad nimi myslela byla jsem pak akorát zklamána sama sebou.
,,Neznamená to, že nemám sny a cíle.. Jak jsem řekla snem a cílem je jednou porazit Katarinu, ale to je stejně nemožné jako další mé sny, takže radši zůstávám nohama pevně na zemi.." zasmála jsem se potichu abych se pokusila zakrýt svůj opět zrychlený tep. Palci jsem přejala přes ramena k temeni hlavy, než jsem se přesunula k lopatkám.
,,Ale pro inspiraci.. co je vaším snem, nebo přáním?.. " zeptala jsem se potichu a při zabráni se musela k němu trochu více přitisknout, takže jsem i já cítila jak se má tunika lepí k olejovým zádům. Doufala jsem pouze, že to půjde vyprat.

Svoresk

,,Šestiprstý Hal? Je to možné, nevím o něm prakticky nic. Měl jsem v plánu tu osobu vyhledat až tam. Ale takovému oslovení bych se asi měl vyhnout, co?" nadhodím, napůl se snažím dostat s obchodníkem na jednu notu, napůl proto, abych získal nějaké užitečné informace a pokračoval v hovoru. Když se zmíní, že by něco měl na krámě také, nezbývá mi, než pokračovat. A nakonec, třeba se z toho opravdu vyklube něco zajímavého. Zlehka se kouknu kolem, jakoby nás snad měl někdo odposlouchávat. Jakési mírně paranoidní gesto.

,,O co jde?" zeptám se s lehce tlumeným hlasem. Je to obchodník, určitě bude chtít udat i nějakou cetku, ke které si vymyslí smyšlený příběh a vydělá na ní víc, než by mu zaplatil běžný zákazník na tržišti. Nakonec, vždycky si od něj mohu koupit nějaké ty zásoby na cestu, kdyby žádný reálný obchod neproběhl.

Chatrč za Reindorfem
Artemis

"Divím se, že ten svůj dar nevyužíváš ve svůj vlastní prospěch."
Podotkl Sebastien věcně a pak pohlédl zpátky na dívku.
"Snad se najde někdo, kdo se o ní postará, aby to zvládla."
Pousmál se trošku smutně a pak se znovu narovnal v zádech a zadíval se opět na tebe.
"Máš syna? Hmm rodinu je mít hezké....snad se s ním shledáš."
Nejspíše se ho tohle téma trošku dotklo také, rodina bude nejspíše u Sebastiena choulostivé místo.
"Alespoň nejsem sám, komu se děje něco, co neočekával."
Zasmál se krátce a natáhl se vedle tebe. Dal si ruce za hlavu a zahleděl se do stropu.
"No asi je rozhodnuto, tak či tak minimálně nějakou dobu budu muset putovat s tebou. A pak se uvidí jestli si půjdu svou cestou, dokončím práci, kterou jsem začal, nebo budu dál chránit ten tvůj zadek."
Zašklebil se, jak moc myslel všechny možnosti vážně bylo velice těžké odhadnout. Dlouze vydechl.
"Na ty občasný špičáky si budu ještě nějakou dobu zvykat, jak s tím můžete mluvit."
Koukl na tebe pobaveně a zároveň zvědavě.

Večerní služba v Solgjoru
Ixin

Jordrick tě pozoroval při každém tvém slovu, zkoumal tvou tvář, tvé oči, tvé rty. Viděla jsi v jeho pohledu, že hodnotil každé tvé slovo, občasně se mírně usmál, ale dokud jsi nedomluvila, on mlčel a vyčkával. Až na tvé pobídnutí se usmál trochu déle a přikývl.
"To zní fér. Ale budu tvou odpověď očekávat ještě tento večer."
Upozornil tě vlídně a pak přešel k posteli a natáhl se na ní na břicho. Ruce spustil podél těla a nechal tě, abys dělala, co uznáš za vhodné. Projevoval ti až železnou důvěru, ač jste nejspíše oba dobře věděli, že zabít jej bys měla opravdu pramalou šanci. Z dnešního večera jsi měla lehce řečeno zvláštní pocit, ač jsi nedokázala určit, čeho se vlastně týkal. Bylo ti jasné, že si musel všimnout tvého rozbušeného srdce, i rychlejšího dechu. Byl to vlk a tyhle věci vnímal velice dobře. Zvířecí smysly jsou velice ostré a u vlkodlaků je to stejné, to ses mnohokrát přesvědčila i u své trenérky. Občas se zdálo, že slyšela tvůj pohyb ještě, než jsi jej udělala.

Chatrč za Reindorfem

„ Pokud by se jim povedlo rozvinout můj smysl, pokud by byli schopní mě naučit ho ovládat nebo hůř, ovládnout ho bez toho, abych byla při smyslech, byla by to neskutečná výhoda, vědět co se stane… představ si… Vize se mění při změně rozhodnutí. Ale pořád dopředu víš, co se stane. Už chápeš? Při válce by to byla neuvěřitelná výhoda, vědět, co se stane, ovlivňovat podle výsledku průběh ve svůj prospěch, protože víš, jak se to stane.“
Pozorovala jsem prameny.
„ Nevědí, že jsem tě proměnila. Není to u mě obvyklé, abych … proměňovala náhodné lidi. Na to jsem byla moc opatrná…“
Obrátila jsem pohled k němu a zadívala jsem se mu do očí.
„ Neočekávají, že bys to přežil. Je to tvoje šance, jak začít nový život a bohužel, pokud semnou zůstaneš moc dlouho, může se stát, že ji promarníš a staneš se stejným psancem jako já.“
Povzdechla jsem si tiše. Slyšela jsem dívku jak se vrtí. Brzy se probere a bude mít strach.
„ Bude si pamatovat dost na to, aby z toho měla noční můry do konce svých dní. Unesli ji… znásilnili… a ne jen jednou. Užívali si na ní až moc. Bude ráda, jestli jí někdo z nich neobtěžkal… A jeslti jo, pochybuju, že to zvládne.“
Zadívala jsem se na děvče a zachvěla jsem se.
„ Jsme osamělá… Kdysi tomu tak nebylo, ale to už je dávno. Mám už jen naději, že je na živu můj syn… To je to poslední, co mě tu drží.“
Zadívala jsem se do ohně.
„ A teď tak trochu i ty… aspoň do chvíle než si budu jistá, že se zvládneš ovládat mezi lidmi. Jakmile to zvládneš, budeš mít před sebou další šanci žít. Po svém. Bez toho aniž by ti někdo říkal, jak. Bude jen záležet na tvém rozhodnutí, co uděláš a jak s tím naložíš.“
Pohled mi přešel pomalu k němu. Nakonec jsem se natáhla na lůžko do jeho nohou a zadívala jsem se na strop.
„ Popravdě, taky jsem neočekávala, že mi vlastní vrah zachrání zadek.“
Uchechtla jsem se a zívla jsem.