Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 505
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:52Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:35Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
 Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Nuria *Nurry* Montserrat
 
Ixin Reawes - 03. února 2020 23:53
girl40053617.jpg

Večerní zpověď

Jordrickův pokoj
Solgjord



Po povolení jsem vstoupila do pokoje a hned za sebou zavřela dveře. Zůstávala jsem stát tak krok od dveří prozatím pozorovala jeho záda když hleděl ven z okna. Ale velice rychle se ke mě otočil čelem a já měla lepší výhled než jen na jeho záda. Zdál se konečně trochu více uvolněný, což potvrdil i jeho úsměv.

,,Mě lichotit pane nemusíte, nejsem někdo kdo to si to zaslouží." pronesla jsem potichu, ale přesto se do mých tváří se nahrnula krev. Sice jen lehce, ale přeci.. Nebyla jsem zvyklá slyšet lichotky a už vůbec ne od někoho jako je on sám. Má tváře zrůžověly více, když se pomalu ke mě rozešel a já pozorovala jeho tělo.
Bože..Tohle by měli zakázat! Člověk z toho může mít infakrt..

Zkřížila jsem ruce na prsou a pobaveně pozvedla koutek rtů k úsměvu.
,,Asi se budu muset zeptat matky co vám přidala do jídla, že máte takovouto náladu." pronesla jsem pobaveně než se zastavil pár kroků přede mnou a já pozvedla zmateně obočí.
Proč se mě na tohle ptá?
Ucouvla jsem o jeden krok zpět a zády se opřela o zeď a pokrčila i jednu nohu, kterou si o zeď opřela také. Ruce jsem nechala stále skřížené na prsou. S první otázkou následovala další a poté ještě další dvě. Začínala jsem pociťovat zvláštní svrbění v břiše a mírně přivřela oči než jsem je zavřela a zhluboka se nadechla a vydechla.
,,Sloužím vaší smečce od svého narození pane. Narodila jsem se zde bez odpovědi na to kdo je můj otec. Byla jsem přijata do vašich služeb již jako nemluvně, protože dle matčiných slov ji máte rád a chtěl jste mi dopřát pocit domova za což vám jsem vděčná." odpověděla jsem na první otázku a sama lehce naklonila hlavu bokem a mokrý cop černých vlasů se zhoupl vedle mého těla.
,,Trénování trvá deset let pane, přesně od mých desátých narozenin, kdy mě Katrina načapala s dýkou v ruce. Přála jsem se naučit bojovat, ať mohu chránit svou matku. Až s věkem jsem si přála dosáhnout její porážky, i když je to stále marné." pousmála jsem se nad svými slovy. Věděla jsem, že vlka nejsem schopna nikdy porazit, alespoň ne jako člověk, kterým jsem nyní a nejspíše ještě velmi dlouho budu. Tedy alespoň do konce svých dnů.
,,Nemusím vám sloužit. Nikdo ze služebných tady není držen násilím. Každý z nás má svou vlastní vůli a máme možnost svobody. Ale jak jsem řekla již během odpovědi na vaši první otázku. Mám zde díky vám domov a něco takového nebudu schopna během svého života splatit." přiznala jsem vážně a sklopila pohled k zemi.
Poslední otázka byla těžká a velmi záludná. Nejhorší na tom všem bylo, že jsem nebyla schopna mu přiznat své cíle. Neměla jsem tolik odvahy mu říct, že si přeji být vlkem a tát se součástí jeho smečky. Neměla jsem dost odvahy na to říct, že se v jeho přítomnosti cítit velmi příjemně, ale nejednalo se o zamilovanost. Byl pohledný a charismatický, ale vzhledem k jeho minulosti jsem věděla, že žádná žena natož člověk nemá šanci. Potřeboval po svém boku vlčici, která mu bude oporou.
,,Na tuhle odpověď chci více času. Přišla jsem vám namasírovat ztuhlé svaly ne se zpovídat." poznamenala jsem vesele a udělala nakonec směrem k němu pár kroků, že nás dělil přibližně jeden metr. Byl přibližně o hlavu vyšší než já a už nyní jsem musela svůj pohled lehce zaklánět.
,,Svá slova myslím bez jakýchkoliv vedlejších úmyslů, ale jděte si lehnout do té postele a nechte mě dělat mou práci.." Stále jsem sama nechápala kde se ve mě brala odvaha takto s ním jednat. Stačil by jeden pohyb a byla bych mrtvá, pevně jsem tomu věřila. Vždy jsem, ale byla upřímná a čas od času mluvila dříve než mozek stačil zpracovat požadavek. ,,...Emm prosím." dodala jsem s nevinným úsměvem.
 
Soudce - 03. února 2020 17:33
soudce9786.jpg

Večerní služba v Solgjoru
Ixin


"Dále."
Ozval se o okamžik později Jordrickův hlas zpoza dveří. Když jsi vešla všimla sis, že v jeho pokoji svítí několik svící a on sám se opírá u okna a hledí ven do tmy na svou vesnici. Byl bos, oděn jen do bílých plátěných kalhot. Jakmile uslyšel, že jsi za sebou zavřela dveře, obrátil se k oknu zády a spočinul na tobě pohledem. Lehce se na tebe usmál.
"Sluší ti to."
Pravil, jakoby mimoděk a holá hruď se mu nadouvala, když se pomalu nadechoval. Svaly, šlachy a také jizvy byly více, než patrné.
"Jsi tady tak akorát. Dnes mám pro tebe malé překvapení."
Začal tajemně a rozešel se pomalu k tobě. Nedal na sobě znát, co má vlastně v úmyslu. Zastavil se jen pár kroků před tebou a zadíval se ti do tváře.
"Jak dlouho už sloužíš smečce Ixin?"
Optal se s klidem a pozoroval tvou reakci.
"Jak dlouho už trénuješ po nocích?"
Přišla další otázka, stejně klidná, jako ta předchozí bez odhalení jejich smyslu.
"Proč sloužíš smečce?"
Naklonil pátravě hlavu na stranu. Z obyčejné noční návštěvy se zdá se stávala lehce řečeno zpověď.
"Čeho by sis přála dosáhnout?"
Po poslední otázka zavládlo ticho a tvůj pán tě pozoroval.


Chatrč za Reindorfem
Artemis


Sebastien tě poslouchal a chvíli pak mlčel. Nejspíše zpracovával informace, které jsi na něj vyvalila.
"Vidění záblesků budoucnosti? Zajímavé, že zrovna pro tohle chce někdo zabíjet."
Krátce si povzdechl a zadíval se do ohně také.
"No....tak teď ten lov budou mít trošku těžší, už nejdou jen po tobě."
Ušklíbl se nakonec a pokrčil lhostejně rameny.
"Spánek ještě chvíli počká."
Pousmál se a podíval se na dívku, která se zavrtěla.
"Má štěstí, s trochou štěstí si nebude nic pamatovat a vrátí se do normálního života, kde jí pronásledovat nikdo nebude."
Odtušil a složil si ruce do klína.
"Musíš být na svých cestách osamělá. Určitě to není lehké cestovat pořád takhle.....pořád mi to přijde dost zvláštní, že ses rozhodla kvůli riskovat a udělat tohle."
Zavrtěl nad tím hlavou s trpkým úsměvem.
"Nikdy mě nenapadlo, že budu sedět v jedné místnosti s někým koho jsem měl zabít."
Znělo to spíše pro pobavení, než vážnost.


Ve Svoresku
Nikolai


"To samozřejmě může, záleží, co potřebují a co je jim dovezeno....hmmm pán se vyzná."
Broukl hobit zvesela a promnul si bradu. Sledoval tě bedlivě, když jsi mluvil a bylo ti jasné, že hodnotí tvou mimiku a odhaduje zdali a jak moc se mu snažíš lhát. Nebyl bys asi ani první ani poslední, kdo se ho pokusil ojebat.
"Hmmm tak hledač pokladů říkáš?......Chech to mluvíš o šestiprstém Halovi, který tvrdí, že zbývající čtyři prsty na jedné ruce mu ukousla ropucha?"
Zasmál se hobit a úsměšně na tebe pohlédl, pak však náhle zvážněl.
"Jo von mívá někdy nějaký ty podivnosti, ale co si budeme povídat, to já na skladu taky."
Utrousil, jakoby nic a sledoval, jak hodně zvedne tvůj zájem.
"Hmmm, měl bych tu možná jednu speciální věcičku, pokud by měl pán zájem."
Povytáhl obočí a zhoupl se na patách, jako neviňátko, rozhodně tě chtěl na něco ulovit a rozhodil se hodit na háček pořádné sousto.


Plány u jezera Olfion
Lena


Eria se na tebe zazubila, jako malá holka a potřásla hlavou.
"Jasně, doufejme, že tu nemaj takovou břečku, jako tam, kde jsem byla naposledy."
A tak jste vyrazili do vsi. Vesnický život byl stále v plné míře a ti, kdož vás spatřili se na vás dívali. Ženy s podezřením, muži často se zalíbením. Přece jen byly jste dvě pěkná děvčata. Hospodu bylo snadné najít, byla to jedna z velkých místních budov se stáním pro koně a velkým vývěsním štítem, který pravil "U Boubela". Jestli to bylo jméno majitele, náhodně vymyšlený název, nebo to mělo jiný význam, kdo ví.
Vevnitř bylo jen pár lidí, přece jen ještě nebyl zrovna večer. Zahlédli jste tu sedět, dva sedláky hrající kostky. U dalšího stolu bandu trpaslíků, kteří se nalévali, jako diví a pak elfa, který se bavil s mužem zahaleným v kápi. Každý měl svou vlastní část hostince a co se týká hostinského, tak tenhle střízlík vypadal, že hostinec musel převzít relativně nedávno, skoro mu ještě ani nevyrostly vousy. Musel být dost mladý, pokud byl tak stár, jako vy dvě, byl by to div. S úsměvem vás však uvítal.
"Tak co to bude krásné slečny?"
Optal se zdvořile a přívětivě.
 
Nikolai Gran - 19. ledna 2020 13:32
beznzvu5442.jpg

Svoresk - Obchodník



,,Myslím, že z hlediska obchodu i malá vesnička může představovat velký zisk. I větší, kvůli absenci konkurence." odvětím obchodníkovi. Vypadá příjemně, ale také až příliš legálně. Ale pořád je to obchodník a rozumí řeči peněz a tomu, co mohou dokázat.

,,Tak je to správné. Nikdo neříká, že obchod je jednoduchý. Jinak by ho dělal každý a kam by se potom přišlo. Tyhle věci....musejí být v určité rovnováze." udržuji hovor. Je potřeba držet obchodníka v zájmu, ale zase to příliš nenatahovat. Čas jsou peníze.
,,Hledám určité ztracené věci. Ne, žádná zlodějna," ohradím se hned, kdyby ho to snad napadlo: ,,ale spíše hledač pokladů. Staré mapy, hlavolamy, nákresy.....cokoliv, co na první pohled nemusí vypadat nijak zvlášť. Dokonce i knihy. I to je důvod, proč se chci brzy dostat do Ulgoru. V tom městečku by se měl nacházet někdo, kdo vlastní pár takových věcí. Pravda, většinou se to ukáže jako omyl a skutečně ta mapa nikam nevede. Podobně třeba v dřevěné truhličce najdete jen vydlabanou ořechovou skořápku. Ale občas......občas vás tyhle věci zavedou na zajímavá místa." pronesu záhadně a s přehnanou teatrálností, kterou určitě musí prokouknout. Ale celé to dává dojem, že mám jen trochu zvláštní cestovatelský koníček.
 
Artemis Lantes Erlic - 12. ledna 2020 18:27
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Chatrč za Reindorfem


Povzdechla jsem si, když prohlásil, že jeho mistr je mrtví. Jistě, to se dalo očekávat, jeho branže není pro ty, co doufají v extra dlouhý život.
„ Ty si dostal druhou šanci… Tu nemá jen tak každý.“
Zadívala jsem se mu do očí a dokud mluvil, nespustila jsem z něj oči. Smutně jsem se usmála a oči se mi trochu zaleskly, když se zeptal, proč po mě tak moc jdou.
„ Těžko se to … vysvětluje.“
Otočila jsem hlavu k dívce, která se zavrtěla a trošku jsem se zamračila, jeslti se náhodou nebudí, ale spala dál.
„ Jsem… výjimečná. A mé potencionální děti by mohly být taky. A tím myslím opravdu děti. Takové ty, co se narodí a vyrostou… ne ty jako ty… i když i u tebe by mohla být šance, že se na tebe přenese část mého genu…“
Vrátila jsem se pohledem k němu.
„ Vidím střípky budoucnosti. Někdy hodně vzdálené, někdy strašně blízké. Není to spolehlivé, jak si mohl vidět…“
Zadívala jsem se do ohně.
„ Nechtěl si spát?“
 
Ixin Reawes - 12. ledna 2020 16:19
girl40053617.jpg

Večerní služby pro mého pána

Solgjord



Nebylo mou povinností ji plně vyzrazovat co mám večer za plány, ale přeci jen náš pán měl větší postavení než ona a já jej musela respekrtovat.
,,Jistě, jak jinak.” stihla jsem ještě pronést pobaveně než zcela zmizela z mého dohledu. Dopisy mi ponechala, ať je večer předám Jordrickovi. Schovala jsem je do své zástěry a vydala se vstříc další práci. Bylo ještě zapotřebí připravit stůl k podávání večeře, která bude každým okamžikem hotova.
Má matka tentokrat připravila dušené maso a ze sklepení plný džbán medoviny. Přeci jen kdo by neměl tu sladkou chuť se směsí alkoholu rád? Během jejího servírovaní jídla na talíře jsem si stihla prohlédnou pečetě dopisů. Ze tří jsem poznávala pouze jednu a druhé dvě mi byly zcela neznáme. Přesto jsem musela zůstávat i nadále u své nevědomosti a vzít podnos s jídlem a donést jej do jídelny pro mého pána. Na poděkování za jídlo jsem jen lehce kývla hlavou a popřála dobrou chuť. Dopisy jsem položila po pravé ruce na okraj stolu, ať se nezašpiní. Sama jsem sto stoupla do rohu místnosti a sledovala zda nebude zapotřebí dolít pohár medoviny.
Tentokrát pán mlčel více než jindy. Jeho shrnutí dopisů, ale také nebylo příliš přívětivé. Výhružky a nabídka k smíru, která ale byla velmi chabá. I když se rozhodl čtení ponechat na zítřejší den sama jsem si povzdechla. Moje zvědavost nebude ukojena.
,,Jistě pane.” pronesla jsem s lehkým úsměvem a úklonou. Čas od času jsem byla velmi zmatená. Jak muž jeho postavení a jeho vzhledu mohu být stále sám? S tragickou událostí, která tomu předcházela jsem byla obeznámena, ale přesto..
Nádobí jsem sklidila zpět na podnos a vydala se zpět do kuchyně, kde jsem matce pomohla. Následovalo složení suchého prádla v prádelně, které bylo zapotřebí roztřídit, dle toho komu náleželo. Přibližně půl hodiny před půlnocí jsem měla vše hotové. Sama jsem si donesla do svého pokoje džbán s vodou a umyla své tělo a následně i vlasy. Bylo mimo mě schopnosti je zcela vysušit, takže jsem je zbavila vymačkáním přebytečné vody a došla se obléci. Měla jsem na sobě dlouhou černou sukni společně s bílou tunikou. Ve svém vlastnictví jsem neměla veliké množství šatstva, tudíž jsem neměla z čeho vybírat. Mokré vlasy jsem zapletla do dlouhého copu.
Matka před mým odchodem za pánem již usnula a já ji jen přikryla dekou a políbila do vlasů.
Chodbami jsem kráčela po tmě za celý svůj život jsem je znala již velmi dobře. Zastavila jsem se u dveří Jordricka a zhluboka se nadechla než jsem zaklepala.
 
Lena Neimi - 11. ledna 2020 19:12
lena2839.jpg
Zábava začíná

Chvíli na Geriona koukám jako bych se přeslechla. To bylo mnohem jednodušší než jsem očekávala. Myslela jsem, že ho budu muset tak dvacet minut přesvědčovat proč chci jít sama, co vlastně chci dělat, proč to chci dělat... A ono vůbec nic.
"Moc děkuju, Gerione. Máš to u mě."
Rozběhnu se zpátky k Erie s úsměvem na tváři. Doufám, že dneska už se nic strašného nestane. Nechci žádné upíry, vlkodlaky, čarodějnice, démony a hlavně už žádnou smrt. Dneska už fakt ne. Zastavím se před Eriou a ta se do mě automaticky zavěsí.
"Vezmeme to tou nejpřímnější cestou, co budeme moct."
Pokývu hlavou a rozejdu se směrem k vesnici. Nemám moc potřebu cestou cokoliv říkat, spíš se snažím si nějak urovnat myšlenky z celého dne.
"Jsme tady."
Stojím na hranici lesa, mezi posledními stromy, které ohraničují pole přiléhající k vesnici.
"Tak co cítíš se na návštěvu místní putyky?"
 
Soudce - 11. ledna 2020 10:51
soudce9786.jpg

Večerní služba v Solgjoru
Ixin


Tvá trenérka se ušklíbla a odhalila bílé silné zuby, i když vypadala, jako naprosto obyčejná ženská stejně na tom bylo něco děsivého a nebezpečného.
"Ach tak, jiné plány.....no jistě....neměj obavu zítra ti to pěkně spočítám."
Významně se na tebe podívala a dopisy ti tam nechala, pak zamířila zase ven za svými povinnostmi.
Zbytek dne ubíhal rychle. Večeře se dovařila a tys jí mohla servírovat.
Co se dopisů týkalo, tak dva nesly pro tebe absolutně neznámou pečeť, takže jsi mohla pouze odhadovat, že by mohla být některé z jiných smeček, nebo někoho s kým tvůj pán spolupracuje. Na posledním dopisu, však byla pečeť, kterou jsi už znala z minulosti....je to pečeť smečky Montserratů, kteří s tvým pánem už nějakou dobu komunikují a jednají o navázání bližších vztahů.
Když jsi přinesla pánovi večeři seděl u svého velkého vyřezávaného stolu, za jídlo ti slušně poděkoval a poklidně se najedl. Dnes u večeře neměl nějak moc povídavou, ani do sebe nenalil mnoho medoviny, nebo vína, vše spíše střídmě.
Jakmile jsi mu večer předložila po jídle dopisy, nad sklenkou medoviny si prohlédl jejich pečetě.
"Ach...takž už napsali......hmmmm další nepříjatelná nabídka předpokládám......a tady bude zase nějaká výhružka."
Mumlal a bručel si Jordrick pro sebe, když procházel dopisy, jak se zdá jediný předpoklad přívětivého čtení bude asi od Montserratů.
"No ale čtení nechme až na zítra."
Rozhodl nakonec tvůj pán a zvedl se od stolu.
"Budu tě očekávat ve své ložnici Ixin. Uvidíme se, až budeš mít za sebou zbytek povinností."
Vlídně se na tebe usmál. Nemůžeš říci, že by jeho úsměv nebyl hezký a lákavý a pak se odebral i s dopisy k sobě.

Chatrč za Reindorfem
Artemis


"Moudrý možná ale mrtvý."
Pokrčil rameny Sebastien ale pak se lehce usmál.
"Každý musí jednou umřít. Důležitý je jen to jestli si můžeme vybrat jak."
Pak na tebe slétl zkoumavým pohledem.
"Proč po tobě vlastně tak vehementně jdou?"
Optal se naprosto přímo a bez nějaké zbytečné omáčky.
"Určitě za tím není jen to, že jsi upír."
Odtušil, to co bylo docela zjevné. Zaslechli jste mezitím, jak se dívka na lůžku zavrtěla a něco ze spánku zamumlala, ale neprobudila se.

Ve Svoresku
Nikolai


"Inu nevím jestli bych Uglor nazýval zrovna městem, spíše bych to označil, jako malé městečko, nebo větší vesnice, ale dejme tomu."
Kývl hobití obchodník a chvíli si tě prohlížel.
"Hmm hmm inu jsou zde tvrdá pravidla, to je pravda. Ale kde v dnešní době nejsou. Já platím cla i všechny nutné poplatky, takže si mne autority nevšímají, pokud nechtějí nějaké mé zboží odkoupit samozřejmě."
Usmál se zářivě a vychytrale. Pak se poškrábal na bradě a složil ruce na prsa. Prsty levé ruky si poklepával na pravé předloktí a přemýšlel.
"Inu a jakého typu je vaše poptávka? Disponuji širokým sortimentem zboží."
Nadhodil, přece jen je to obchodník, příležitost k možnému dobrému obchodu si utéct nenechá a když už jsi to zmínil, a nadhodil defakto možné jednání, tak se toho chytil.
 
Nikolai Gran - 26. prosince 2019 22:26
beznzvu5442.jpg

Smlouvání o odjezdu - Svoresk



Zdá se, že z chrámu za mnou nikdo nepokračoval dále. Snad jejich pravomoc skutečně spadá jen na půdu chrámu a místní vladař je sice kryje, ale na veřejnosti zachovává zdání pozitivní pro veřejnost. Nemohu sám sobě lhát, že mi divočeji buší srdce a musím potlačit lehký třes rukou. Spíš jen pro vlastní slabé schopnosti. Až se vrátím domů, budu s tím muset něco udělat. Téměř bych zapomenul, že ne všechny rozhovory jdou vyřešit slovně, zvlášť v rámci náboženství. Teď jen sehnat odvoz z tohoto města.

Vícero stráží. Zdá se, že těm dvěma se podařilo odtud dostat pryč, jinak by to už bylo rozhlášeno po městě. A pokud se dostali za brány města, už by neměli mít problém se dostat do bezpečí. zhodnotím zvýšený počet stráží sám pro sebe.
Natrefím na jednoho zrzavého obchodníka "se vším", jak sám sebe označil.
,,Obojím ráčím být. Poutník, hledající doprovod do města Uglor. A obchod jako takový....řekněme, že zdejší prostředí není úplně vhodné pro moji poptávku. Proto chci cestovat dál, není potřeba dráždit místní autority." vysvětlím svůj záměr. Nechci šířit cílovou destinaci mé cesty. Každý správný poutník a obchodník přeci putuje z města do města. A navíc, obchodníci za zlatku poví kdejakou informaci. Tím nejsou ovšem zlí. Jen jsou pro ně informace komodita, jako každá jiná. A čím méně toho bude vědět, tím lépe. Snažím se volit slova tak, abych z obchodníka vytáhl trochu jeho názoru na místní poměry, zejména jeho názor na místní vedení města.

 
Artemis Lantes Erlic - 18. prosince 2019 16:10
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Po večeři za Reindorfem


„ Teď už budeš mít jiné starosti než jen kde sehnat na jídlo nebo koho máš podříznout… Každopádně… nemusíš lovit kvůli potravě. Postačí i normální lidské jídlo. Zasytí tě, přežiješ na něm. Ale jednou za čas je potřeba se napít. Kvůli oběhu krve, kvůli barvě kůže a chladu v rukou.“
Když zmínil, že už něco takového slyšel, ale za jiné situace, těkl mi pohled po jeho těle až k jistým místům a pak jsem rychle těkla pohledem pryč s rudými tvářemi.
„ Do toho mi nic není.“
Pípla jsem tiše. To jak mi položil dlaň na rameno, vyvolalo podivné zachvění. Vzhledem k tomu, že je teď už stejný jako já, takže to musel cítit. Přesto jsem se na něj usmála, zadívala jsem se mu do očí a dlaň mu položila na tu jeho.
„ Moudrý to učitel.“
 
Ixin Reawes - 15. prosince 2019 19:39
girl40053617.jpg

Den jako každý jiný

Jordick, Katrina - Solgjor



Začínala jsem mít pocit, že jsem zde jen pro jeho pobavení, dle jeho veselého výrazu.
,,Děkuji za vyzrazení tajemství, ale sleduji, že vás více baví mě provokovat a sledovat moji reakci než-li by se jednalo opravdu jen o klidné vyzrazení tajemství." ušklíbla jsem se taktéž pobaveně. Na další slova jsem se jen lehce uklonila a sledovala jeho vzdalující se siluetu.
Započala další práce a po pravdě jsem neměla ani čas extra přemýšlet. Musela jsem pouze vymyslet to, kde najdu Katarinu, ať s ní zruším dnešní trénink. Stále jsem se mohla vymluvit na to, že mám starost o pánovo zdraví, ale ztuhlá záda byla jen malou, leč pravdivou výmluvou na to být v jeho přítomnosti.
Poslední zastávkou před večeří byla prádelna, kde jsem i potkala svoji trenérku. Její nálada byla jako vždy dost kousavá a já sama pobaveně pozvedla koutek rtů k úsměvu.
,,Obávám se, že dnes budu muset tvůj trénink vynechat. Nerada bych nechala tvého i mého pána čekat. Dnešní večer jsou již jiné plány." dopisy jsem stihla zahlédnout pouze dva, ale lehce jsem přivřela oči.
,,Dopisy mu mohu večer odnést po večeři. Vím, že během večeře je čte nerad." většinou dopisy nosila má matka jakožto starší žena, která dle jejich slov nebyla zvědavá, ale to se o mě říci nedalo. Pokud přišli dopisy s rozdílnou pečetí něco se dělo a já chtěla vědět co.
,,Věřím, že mí dáš o to více zítra do těla, když dnes nemůžu, že?" pozvedla jsem koutek rtů k úsměvu než jsem zaslechla cinkání z kuchyně. Bylo již na čase jít připravit hostinu.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10853099822998 sekund

na začátek stránky