Andor.cz - Dračí doupě online

Zábava začíná

Chvíli na Geriona koukám jako bych se přeslechla. To bylo mnohem jednodušší než jsem očekávala. Myslela jsem, že ho budu muset tak dvacet minut přesvědčovat proč chci jít sama, co vlastně chci dělat, proč to chci dělat... A ono vůbec nic.
"Moc děkuju, Gerione. Máš to u mě."
Rozběhnu se zpátky k Erie s úsměvem na tváři. Doufám, že dneska už se nic strašného nestane. Nechci žádné upíry, vlkodlaky, čarodějnice, démony a hlavně už žádnou smrt. Dneska už fakt ne. Zastavím se před Eriou a ta se do mě automaticky zavěsí.
"Vezmeme to tou nejpřímnější cestou, co budeme moct."
Pokývu hlavou a rozejdu se směrem k vesnici. Nemám moc potřebu cestou cokoliv říkat, spíš se snažím si nějak urovnat myšlenky z celého dne.
"Jsme tady."
Stojím na hranici lesa, mezi posledními stromy, které ohraničují pole přiléhající k vesnici.
"Tak co cítíš se na návštěvu místní putyky?"

Večerní služba v Solgjoru
Ixin

Tvá trenérka se ušklíbla a odhalila bílé silné zuby, i když vypadala, jako naprosto obyčejná ženská stejně na tom bylo něco děsivého a nebezpečného.
"Ach tak, jiné plány.....no jistě....neměj obavu zítra ti to pěkně spočítám."
Významně se na tebe podívala a dopisy ti tam nechala, pak zamířila zase ven za svými povinnostmi.
Zbytek dne ubíhal rychle. Večeře se dovařila a tys jí mohla servírovat.
Co se dopisů týkalo, tak dva nesly pro tebe absolutně neznámou pečeť, takže jsi mohla pouze odhadovat, že by mohla být některé z jiných smeček, nebo někoho s kým tvůj pán spolupracuje. Na posledním dopisu, však byla pečeť, kterou jsi už znala z minulosti....je to pečeť smečky Montserratů, kteří s tvým pánem už nějakou dobu komunikují a jednají o navázání bližších vztahů.
Když jsi přinesla pánovi večeři seděl u svého velkého vyřezávaného stolu, za jídlo ti slušně poděkoval a poklidně se najedl. Dnes u večeře neměl nějak moc povídavou, ani do sebe nenalil mnoho medoviny, nebo vína, vše spíše střídmě.
Jakmile jsi mu večer předložila po jídle dopisy, nad sklenkou medoviny si prohlédl jejich pečetě.
"Ach...takž už napsali......hmmmm další nepříjatelná nabídka předpokládám......a tady bude zase nějaká výhružka."
Mumlal a bručel si Jordrick pro sebe, když procházel dopisy, jak se zdá jediný předpoklad přívětivého čtení bude asi od Montserratů.
"No ale čtení nechme až na zítra."
Rozhodl nakonec tvůj pán a zvedl se od stolu.
"Budu tě očekávat ve své ložnici Ixin. Uvidíme se, až budeš mít za sebou zbytek povinností."
Vlídně se na tebe usmál. Nemůžeš říci, že by jeho úsměv nebyl hezký a lákavý a pak se odebral i s dopisy k sobě.

Chatrč za Reindorfem
Artemis

"Moudrý možná ale mrtvý."
Pokrčil rameny Sebastien ale pak se lehce usmál.
"Každý musí jednou umřít. Důležitý je jen to jestli si můžeme vybrat jak."
Pak na tebe slétl zkoumavým pohledem.
"Proč po tobě vlastně tak vehementně jdou?"
Optal se naprosto přímo a bez nějaké zbytečné omáčky.
"Určitě za tím není jen to, že jsi upír."
Odtušil, to co bylo docela zjevné. Zaslechli jste mezitím, jak se dívka na lůžku zavrtěla a něco ze spánku zamumlala, ale neprobudila se.

Ve Svoresku
Nikolai

"Inu nevím jestli bych Uglor nazýval zrovna městem, spíše bych to označil, jako malé městečko, nebo větší vesnice, ale dejme tomu."
Kývl hobití obchodník a chvíli si tě prohlížel.
"Hmm hmm inu jsou zde tvrdá pravidla, to je pravda. Ale kde v dnešní době nejsou. Já platím cla i všechny nutné poplatky, takže si mne autority nevšímají, pokud nechtějí nějaké mé zboží odkoupit samozřejmě."
Usmál se zářivě a vychytrale. Pak se poškrábal na bradě a složil ruce na prsa. Prsty levé ruky si poklepával na pravé předloktí a přemýšlel.
"Inu a jakého typu je vaše poptávka? Disponuji širokým sortimentem zboží."
Nadhodil, přece jen je to obchodník, příležitost k možnému dobrému obchodu si utéct nenechá a když už jsi to zmínil, a nadhodil defakto možné jednání, tak se toho chytil.

Smlouvání o odjezdu - Svoresk

Zdá se, že z chrámu za mnou nikdo nepokračoval dále. Snad jejich pravomoc skutečně spadá jen na půdu chrámu a místní vladař je sice kryje, ale na veřejnosti zachovává zdání pozitivní pro veřejnost. Nemohu sám sobě lhát, že mi divočeji buší srdce a musím potlačit lehký třes rukou. Spíš jen pro vlastní slabé schopnosti. Až se vrátím domů, budu s tím muset něco udělat. Téměř bych zapomenul, že ne všechny rozhovory jdou vyřešit slovně, zvlášť v rámci náboženství. Teď jen sehnat odvoz z tohoto města.

Vícero stráží. Zdá se, že těm dvěma se podařilo odtud dostat pryč, jinak by to už bylo rozhlášeno po městě. A pokud se dostali za brány města, už by neměli mít problém se dostat do bezpečí. zhodnotím zvýšený počet stráží sám pro sebe.
Natrefím na jednoho zrzavého obchodníka "se vším", jak sám sebe označil.
,,Obojím ráčím být. Poutník, hledající doprovod do města Uglor. A obchod jako takový....řekněme, že zdejší prostředí není úplně vhodné pro moji poptávku. Proto chci cestovat dál, není potřeba dráždit místní autority." vysvětlím svůj záměr. Nechci šířit cílovou destinaci mé cesty. Každý správný poutník a obchodník přeci putuje z města do města. A navíc, obchodníci za zlatku poví kdejakou informaci. Tím nejsou ovšem zlí. Jen jsou pro ně informace komodita, jako každá jiná. A čím méně toho bude vědět, tím lépe. Snažím se volit slova tak, abych z obchodníka vytáhl trochu jeho názoru na místní poměry, zejména jeho názor na místní vedení města.

Po večeři za Reindorfem

„ Teď už budeš mít jiné starosti než jen kde sehnat na jídlo nebo koho máš podříznout… Každopádně… nemusíš lovit kvůli potravě. Postačí i normální lidské jídlo. Zasytí tě, přežiješ na něm. Ale jednou za čas je potřeba se napít. Kvůli oběhu krve, kvůli barvě kůže a chladu v rukou.“
Když zmínil, že už něco takového slyšel, ale za jiné situace, těkl mi pohled po jeho těle až k jistým místům a pak jsem rychle těkla pohledem pryč s rudými tvářemi.
„ Do toho mi nic není.“
Pípla jsem tiše. To jak mi položil dlaň na rameno, vyvolalo podivné zachvění. Vzhledem k tomu, že je teď už stejný jako já, takže to musel cítit. Přesto jsem se na něj usmála, zadívala jsem se mu do očí a dlaň mu položila na tu jeho.
„ Moudrý to učitel.“

Den jako každý jiný

Jordick, Katrina - Solgjor

Začínala jsem mít pocit, že jsem zde jen pro jeho pobavení, dle jeho veselého výrazu.
,,Děkuji za vyzrazení tajemství, ale sleduji, že vás více baví mě provokovat a sledovat moji reakci než-li by se jednalo opravdu jen o klidné vyzrazení tajemství." ušklíbla jsem se taktéž pobaveně. Na další slova jsem se jen lehce uklonila a sledovala jeho vzdalující se siluetu.
Započala další práce a po pravdě jsem neměla ani čas extra přemýšlet. Musela jsem pouze vymyslet to, kde najdu Katarinu, ať s ní zruším dnešní trénink. Stále jsem se mohla vymluvit na to, že mám starost o pánovo zdraví, ale ztuhlá záda byla jen malou, leč pravdivou výmluvou na to být v jeho přítomnosti.
Poslední zastávkou před večeří byla prádelna, kde jsem i potkala svoji trenérku. Její nálada byla jako vždy dost kousavá a já sama pobaveně pozvedla koutek rtů k úsměvu.
,,Obávám se, že dnes budu muset tvůj trénink vynechat. Nerada bych nechala tvého i mého pána čekat. Dnešní večer jsou již jiné plány." dopisy jsem stihla zahlédnout pouze dva, ale lehce jsem přivřela oči.
,,Dopisy mu mohu večer odnést po večeři. Vím, že během večeře je čte nerad." většinou dopisy nosila má matka jakožto starší žena, která dle jejich slov nebyla zvědavá, ale to se o mě říci nedalo. Pokud přišli dopisy s rozdílnou pečetí něco se dělo a já chtěla vědět co.
,,Věřím, že mí dáš o to více zítra do těla, když dnes nemůžu, že?" pozvedla jsem koutek rtů k úsměvu než jsem zaslechla cinkání z kuchyně. Bylo již na čase jít připravit hostinu.

Pánovi k službám v Solgjoru
Ixin

Jordrick spokojeně pokývl hlavou a slétl k tobě zpátky očima.
"Ano je to náročný trenér, jen co je pravda, ale v minulosti nebylo mnoho obyčejných smrtelníků, které by se rozhodla učit tomu, co zná."
Odhalil ti drobné tajemství a pozoroval tvou reakci, kterou se očividně dobře bavil.
"Dobrá, děkuji Ixin, to bude v tuto chvíli vše."
Propustil tě k tvým dalším povinnostem, zamířil v županu ke dveřím své pracovny.
"Naviděnou večer."
Věnoval ti ještě jeden úsměv, než zmizel za dveřmi.
Nyní tě čekalo dost práce s úklidem pokoje, ať co se vody a kádě týkalo, tak špinavého oblečení a dalších věcí. Matka nejspíše už vařila večeři, aby měl pán ještě, co sníst. Když jsi uklízela čas běžel mnohem rychleji, práce ti šla hezky od ruky a své povinnosti jsi plnila pečlivě, jako vždy. Když jsi nesla koš s prádlem dolů, abys ho dala k ostatnímu šatstvu k vyprání, potkala jsi dole Katrinu, která právě vešla do domu, oděna ve své lehké zbroji místní stráže. Nebo spíše ochranky pána, jak by to nazvali vesničané a položila na stolek pánovi zapečetěný dopis. Ležely tam už dva další, pokud jsi trošku nakukovala bylo vidět, že každý nese jinou pečeť. Když si tě všimla lehce se ušklíbla.
"Přijdeš si dnes v obvyklý čas pro další nářez děvče?"
Odhalila lehce zaostřené zuby. Ráda tě popichovala a špičkovala se. Vlastně se nedá říci, že by s tebou někdy jednala nějak extra vřele, spíše po tobě vždy štěkala i v případě, že ti projevila, nějaké uznání. Hold vlčice se pozná.
Po setkání s Katrinou se přiblížila večere a pak už čas ubíhal pouze do tvého dalšího setkání s Jordrickem.

Po večeři za Reindorfem
Artemis

"Asi jsem talent od přírody, nebo to dělaj prostě všechny ty sračky, co mám teď na krku."
Ušklíbl se Sebastien. Slétl k tobě z postele očima a pobaveně zvedl koutky.
"Tak tohle jsem už párkrát slyšel, ale za jiné situace."
Zasmál se nad poznámkou o své velikosti. Po chvíli si dlouze povzdechl a protáhl si krk.
"Hmmm to je hezké ale ojebali mě o prachy takže to na věci nic nemění....a co se týká toho výbuchu a tak....asi se chtěli zbavit svědků a tebe trošku neutralizovat, aby tě mohli zajmout, nebo dorazit podle toho, jak jsi pro ně důležitá....."
Pokrčil rameny, jako by na tom vlastně nezáleželo. Nad poznámkou o tom, co ho s tebou čeká se uchechtl.
"Neřekl bych, že jinde mě čeká něco lepšího."
Znovu k tobě zvedl pohled a podobně, jako ty jemu před chvílí ti sevře lehce rameno.
"Teď je důležitý si odpočinout. Zítra budeme moudřejší.....a nebo mrtví, jak říkával můj učitel."
Zasmál se, ta jeho věčná veselost i když jste neřešili nic optimistického, byla docela nakažlivá.

Kdesi za Reindorfem

„ Vážně mě dost překvapuje, že to zvládáš tak dobře… zvláštní.“
Promluvila jsem trochu zamyšleně a pozorovala jsem plameny ohně. Přesto jsem se občas koutkem oka podívala jeho směrem a směrem k dívce. To, jak mu čouhaly nohy z postele bylo při nejmenším úsměvné.
„ Myslela jsem, že jsi menší, když jsem tě tam viděla v hospodě.“
Uchechtla jsem se a mírně zavrtěla hlavou. Když se na mě zadíval, zachvěla jsem se a zadívala se raději do ohně.
„ Víceméně si splnil, co po tobě chtěli, i když ti to neřekli narovinu. Vyzradil si mě a oni mají jistotu, kdo jsem. Možná ne z jakého rodu, ale teď už vědí, co jsem zač.“
Povzdechla jsem si, zvedla jsem se ze židle a došla až k němu, usadila jsem se na okraji jeho lůžka, zahleděla se do jeho očí.
„ Nechápu, proč jsem neviděla to, že na mě zaútočíš. Ale zjevně po mě jde někdo, kdo se mě chce buď hodně dobře zbavit a nebo mě zajmout. Protože ani ta bomba by mě nezabila. Ale tebe mohla…“
Dívala jsem se na něj. Nakonec jsem mu položila opatrně ruku na rameno.
„ Nečeká tě semnou nic dobrého…“
Složila jsem ruce na klíně a zavřela jsem oči.

V pánovo službách
________________________

Jordick - Solgjor

Nechtěla jsem dělat ukvapené závěry. Chlapce jsem ještě neviděla a pokud mu můj pán důvěřuje musím udělat totéž.
,,Chlapce tedy následně zaučí moje matka a já případně dovysvětlím zbytek, zda správně chápu. Bude to tak asi i pro vás nejsnadnější. Matka tady vyzkoušela snad veškeré práce, tak dostane mladík všeobecný přehled." mluvila jsem s klidem a smývala poslední kousky špíny z jeho těla.
Bylo příjemné poslouchat poslouchat jeho hlas. Vždy jsem se v jeho přítomnosti cítila příjemně, ale i nervozně. Bylo to zvláštní svrbění v břiše.
,,P-prosím?!" vykoktala jsem ze sebe a vykulila překvapeně oči. Když dále mluvil sklopila jsem pohled a skousla si spodní ret.
,,Emm..Toto je otázka spíše na vaši velitelku, která mě trénuje. Vždy mi vyčítá, že jsem na sebe příliš kritické, takže dle mých slov jsem stále neschopná a příliš pomalá, dle jejích.." pokrčila jsem rameny.,,..Dle jejích se rovnat vlkovi nemohu, což je samozřejmé, ale mým úspěchem bylo poranit její ruku, leč jsem ji jen lehce škrábla. Ale bojuje se mnou v lidské podobě. Dokud se nenaučím ještě lépe lukostřeblbu nepokročí trénink dál." možná jsem mluvila až příliš. Bylo snad i naivní si myslet, že by jej to opravdu zajímalo. Bylo přeci jen zapotřebí zaplnit ticho v místnosti. Trénink s ním bych ale určitě nepřežila.
,,A jinak jste mě vystihl, až příliš dobře.. Ale snažím se tu tvrdohlavost nějak krotit.." zasmála jsem se potichu než jsem si stoupla a sledovala jeho záda.
,,Večer vám dorazím záda namasírovat. Stejně hned neusnu, takže se o žádné okrádání nejedná a především kdybych nechtěla nenabídnu se." pousmála jsem se a nakonec se ještě lehce uklonila.
,,Budete si ještě něco přát než odejdu?" zeptala jsem se za jeho zády. bylo nyní zapotřebí odnosit špinavou vodu vzít prádlo k pradlenám a jít připravit občerstvení. Ideálně po cestě najít Katrinu a zrušit dnešní trénink.

Pánov k službám v Solgjoru
Ixin

Jordrick se lehce usmál, nad tvou poznámkou o chlapci a pokynul hlavou.
"Dobře Ixin staniž se, jak žádáš. Ale nech i chlapce někdy dělat ženskou práci. Neuškodí mu to. Bude dobré, když zjistí, že ani to co dělají ženy není lehká práce."
Odpověděl ti nakonec klidně a vřele. Alfa si dál užíval koupel a nechal ze sebe sdírat špínu.
"Nechci tě okrádat o tvůj zasloužený odpočinek, ale jinak rád přijmu. Stejně toho moc nenaspím."
Usmál se vlídně a pak se trošku vynořil z vody a opřel si paže o boky vany.
"Čím? Mmmmm.....byl jiný, než ostatní. Nebál se a nesklonil se, jen co uviděl někoho výše postaveného. Můj kůň ho málem přejel, ani jemu totiž neuhnul. Tvrdohlavý, svérázný, zbrklý ale v jádru dobrý toužící poznávat tajemné. Trošku mi připomíná tebe.""
Pousmál se pobaveně a koutkem oka tě sledoval. Pak k tobě stočil pohled úplně, byl pronikavý a vědoucí.
"A jak pokračuje tvůj trénink?"
Potutelně se na tebe usmál. Jak se zdá, opravdu věděl o všem, co se ve vesnici šustne.
"No netvař se tak překvapeně, samozřejmě, že o tom vím a je dobře, chceš zlepšovat své dovednosti."
Ubezpečil tě a pak se krátce zamyslel.
"Složíš smečce dlouho a dobře, stejně, jako tvá matka a to oceňuji."
Když jsi jej domyla vstal z koupele a zahalil se do županu, který sloužil také, jako osuška a nazul si měkké trepky.

Plány u jezera Olfion
Lena

"To je mi teda uklidňující."
Zavrtěla hlavou Eria ale usmála se tomu, když byla oblečená.
"Dobře, počkám tu na tebe."
Kývla a kecla si na pařez zatímco jsi zamířila ke zbytku skupiny. Najít Geriona nebylo těžké, byl zrovna začtený v nějaké knize psané.....snad elfsky kdo ví, kdo by se měl v těch klikihákách vyznat. Když jsi na něj promluvila zvedl k tobě své klidné oči.
"Chápu.....dobře tak běžte, ale dejte na sebe pozor."
Dal vám své svolení. Šlo to snáz, než jsi očekávala. Eria mezitím už na tebe netrpělivě čekala a když jsi došla k ní zavěsila se ti s úsměvem do rámě a koukla po tobě.
"Fajn, tak kudy to vezmeme?"
Koukla po tobě zvesela.

Ve Svoresku
Nikolai

Jelikož se blížil soumrak, tak už na tržnici nebylo tolik obchodníků, kteří by své zboží nabízeli, ač i takoví se přece jen ještě našli. Většina buď své krámky stáhla k povozům na okraji tržnice, kde po zaplacení příslušných poplatků mohli tábořit, nebo se rozhodli nechat své zboží někým hlídat a zapíchli to v pohodlí některého z blízkých hostinců.
Když ses tak procházel po tržnici minul jsi několik strážných, kteří byli právě na obchůzce. Bylo vidět, že patroly mají zesílené počty oproti tomu, jak to bylo, když jsi přišel. Nejspíše opatření pro případ, že by se našel některý z údajných vlkodlaků.
Míjel jsi jeden stánek, u kterého právě nějaký hobit s rezavýma kotletama instruoval svého robustního společníka, kam uložit příslušné bedny se zbožím, když si všiml tebe.
"Ááááá zákazníček, který má rád tmu? Nebo snad jen poutníček?"
Otázal se zvesela a jeho pozornost se plně přesunula k tobě. Usadil se na jednu z větších beden a znalecky mlaskl.
"Místní nejste, to je jistá. Tak povídejte, copak sháníte, mám všecičko nač si vzpomenete."
Usmíval se zatímco obchodnickým duchem, jen hýřil. Pokud byl již starší nebylo to na něm znát a mladické rysy se jej stále držely, ani šediny v kudrnatých rudých kadeřích neměl. I bosé chlupaté nohy měly narudlé chlupy. Jeho pomocník mezitím nosil bedny a moc si tě nevšímal.

Konečně zábava

"Nemusíš se bát, z našich chlapů by nás nikdo okatě nešmíroval. Ty by si dali dostatečně záležet, abychom na ně nepřišli." Usměju se na ní zvesela a začnu se vracet zpátky k táboru už s mnohem klidnějším krokem. Voda spraví vždycky všechno, jako by ze mě smyla nejen špínu, ale i celkovou nejistotu z dnešního dne.
"Vyrazila bych určitě hned, ať nemusíme jít do vesnice po tmě, raději bych viděla terén kolem tábora za denního světla a trochu ho zmapovala."
Dorazím opět ke svému vytipovanému místu na spaní v táboře. K zádům si připevním pochvu na meč a vložím opatrně meč do ní. Bez něho opravdu nikam nejdu, sice mám teď dobrou kamarádku čarodějku, ale budu se cítit bezpečněji.
"Jenom skočím dát ostatním vědět, že jdeme na průzkum a můžeme vyrazit." Mrknu na Eriu a zamířím za Gerionem.
Opatrně si odkašlu, když stojím za ním, abychom na sebe upozornila a on se chudák zbytečně neleknul, taky to dneska neměl jednoduché.
"Vyrazíme s Eriou okouknout terén kolem tábora a následně i vesnici. Nebudu ti nijak zapírat, že mám pouze čisté dobré úmysly a chci chránit tábor, ale potřebuju zapít ten dnešní den a na ostatní teď nemám nějak náladu, omlouvám se. Tak jestli nevadí, tak nás když tak najdeš tam. Ale samozřejmě, že zjistím jestli je vesnice vůbec bezpečná a jestli tu pro nás náhodou nebude nějaká práce."
Netrpělivě čekám na odpověď.