Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 505
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:23Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
 Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Nuria *Nurry* Montserrat
 
Nikolai Gran - 05. listopadu 2022 22:24
beznzvu5442.jpg

Cesta ze Svoresku


,,Beni Horal. Budu se snažit to nezapomenout."
Nadhodím pobaveně, ačkoliv vím, že znalosti jmen jsou důležité. Zvlášť v obchodním světě.
,,Dobře. Snad najdeme něco krytého, kde nebude moc foukat."
Nechám kameny snést se na zem. Bylo by jednodušší je nechat spadnout, ale to by bylo obcházení principu cvičení. Pokud jde o oheň, nechám na hobitovi, jak se toho ujme. Třeba se to pokusí přečůrat, což bývá vděčná kratochvíle na cestách a nerad bych mu to zkazil tím, že na oheň naháži hlínu.
Na Beniho pokyn se vyhoupnu zpátky na kozlík, pokud bude chtít.
,,Je Horal běžné jméno ve vašich končinách? Abych nebyl za blázna, kdybych někdy potkal někoho toho jména."
Zeptám se, když se znovu vydáme kodrcavou rychlostí směrem dál.

 
Nuria *Nurry* Montserrat - 04. listopadu 2022 18:50
nurry469041224.jpg

Těžká hlava v Ciferinu



Výmluvně pokrčím rameny a zarytě mlčím, protože má mamka pravdu. Většinou se někde zapomenu a domů dorazím přinejlepším na konci smluveného času, ale dost často po něm. Lehce se zamračím, když se mamka zasměje. To není jen tak ledajaký problém! Já se tady snažím řešit důležité věci a ona se jen tak vesele směje?!

"No... jo," přiznám neochotně po té její veselé náladě po mém přiznání mých starostí. S napůl nespokojeným a napůl nechápavým pohledem na ni zírám. Samovolně se přitulím k její ruce, když mě hladí po tváři. Je to příjemné cítit teplý dotek její horké dlaně na mé tváři. Stejně jako když mi zaplétá copy, tak si to užívám.

"Takže... Mám dělat dál chyby, ale pamatovat si, proč jsem je udělala a pak ... no se je snažit nedělat?" zeptám se opatrně a zní mi to děsně divně. Co je tohle za radu? Jak z toho mám být moudrá?

*Jedině, že by to byla jedna z těch věcí, kdy se dospěláci tváří, že jí ví, ale nikdy nedají pořádnou odpověď, protože to ve skutečnosti neví!*

"Hm," zabručím a zalétnu i já k jejímu obřímu břichu. Pořád ještě mi přijde divné, jak rychle se takhle nafoukla a že v tom má být další vlkodlak. To je tak divná představa mít v sobě jiného tvora! Její další otázku přejdu také mlčením, protože mě trápí hlavně ta věc s Kayem, ale Roark slíbil, že se o to postará a já mu zase slíbila, že budu doma a čekat na něj. No a tak se rozhodnu udělat chytrou věc a poučit se z mých chyb. A ta poslední nejspíš byla to, že jsme šli tam, kam jsme neměli, tudíž, že jsme nedodrželi slovo. Takže, aby se to znovu nestalo, rozhodnu se mlčet a jakkoliv mě drásá, že nemůžu být venku a hledat Kaye já sama, zůstanu doma s mamkou a pomůžu jí s vařením.

"Já vím, ale je to velká věc. A já se jí nemůžu dočkat," odpovím mamce a vyhrnu si rukávy, abych jí mohla pomoct s vařením.

"Tak... co mám dělat?" zeptám se s čumákem už u hrnce, abych si mohla očichat, co vlastně bude náš dnešní oběd.
 
Soudce - 31. října 2022 10:00
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Mamka ti věnovala zkoumavý a podezřívavý pohled.
"A odkdy zrovna ty děláš to, co ti řeknu?"
Povytáhla zvědavě obočí, ale pak se laskavě usmála. Její starostlivý pohled se však nezmírnil, spíše prohloubil, když ses šourala, jako hromádka neštěstí a viditelně se nechovala tak energicky, jak bylo zvykem.
"Copak se děje zlatíčko?"
Otázala se a na chvíli nechala krájení zeleniny, aby se ti mohla plně věnovat. Poslouchala tvé obavy a strasti a pak se zvonivě srdečně zasmála.
"Tak tohle tě trápí?"
S úsměvem ti zastrčila pramen vlasů za ucho a pohladila po tváři.
"Vyhýbat se problémům se budeš jen moudrými rozhodnutími a ty se naučíš dělat jen zkušenostmi a tím, že se poučíš ze svých chyb."
Znovu se na tebe usmála a slétla očima na své kulatící se bříško.
"Neboj budeš miminku dobrá sestra."
Ubezpečila tě hlasem tak jistým, jakoby o tom nemohlo být vůbec pochybováno.
"Určitě tě netrápí nic jiného? Nemusíš být před svým prvním lovem nervózní zvládneš to."
Usmívala se na tebe a pak vzala opět nůž a pokračovala v krájení mrkve do polévky.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 28. října 2022 17:03
nurry469041224.jpg

Doma v Ciferinu



Nespokojeně si cestou trochu upravím vlasy. Ne teda proto, že by mě trápilo, jak vypadám, ale vím, že bych dostala od mamky vyhubováno, že chodím rozcuchaná jako divoženka. Krok nemám vůbec lehký a bezstarostný. Navíc se docela loudám cestou domů. Ačkoliv se nesnažím s nikým dát do řeči, čas od času se rozhlížím kolem. Sice jsem Roarkovi slíbila, že Kaye nepůjdu hledat, ale byla bych mnohem klidnější, kdybych ho viděla a věděla tak, že je v pořádku. Teda, asi bych byla klidnější. Vůbec netuším, jak bych s ním měla mluvit. Co bych mu měla říct. Ale prostě. Já nevím! Zoufale se podrbu za uchem, jak se snažím nad tím přemýšlet.

*Neudělala jsem nic hrozného. Byli jsme v jeskyni už mnohokrát. A vím, že si tam kdysi hráli i bráchové a starší děti ze vsi. Sice tam hráli něco, co se jmenovalo chvilka v nebi, ale tuhle hru já neznám. To nemění nic na tom, že jsem Kayovi nic neudělala naschvál! A Roark mi ještě řekl, že to, že se mi stávají věci, že za to nějak můžu já! Ale copak za to můžu?! Zase si beztak ze mě dělal srandu. On to jinak ani neumí... Určitě...*

S tím jsem už otvírala dveře do našeho domu. Nestačila jsem ani do plných plic nabrat vzduch našeho domu, když se ozvala mamka z kuchyně.

"No, říkala jsi, že se mám vrátit brzo," namítnu s pokrčením ramen a vyhnu se pohledem jejím očím, protože v nich vidím starost. Což je něco, co by znamenalo, že mě prokoukla! Přišourám se k ní se svěšenými rameny a žmoulám si konec haleny. "Nic mi není... Já jen..." zalžu a povzdychnu si znovu. Opřu se trochu o desku stolu a začnu do ní šťourat prstem.

"Jak se jeden naučí nedostávat se do problémů? Brácha říkal, že jestli chci být dospělá, tak se mi nesmí takové věci stávat, ale... Jak se něčemu takovýmu naučit?" zeptám se téměř mumlavě a částečně zoufale. "Nejsem přece už malá a no, když bude brzo prcek na světě, tak bych mu chtěla být dobrou velkou ségrou, když bráchové jsou... no... spíš jenom bručí a dělají si srandičky," dodám a kývnu hlavou směrem k mamky obřímu břichu.
 
Soudce - 27. října 2022 08:59
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Roark trošku nespokojeně nad vysvětlením zabručel a zavrtěl hlavou.
"Jo vlastně tvůj první lov.....být schopná znamená také nelítat z průseru do průseru."
Poznamenal a vypadalo to, jakoby na tvůj první lov úplně zapomněl. Když jsi se s ním chtěla hádat měřil si tě jen lehce zamračeným vážným pohledem. Byl o něco spokojenější, když jsi jej nakonec poslechla.
"Ne, máš pravdu, já jsem totiž ještě horší."
Ušklíbl se Roark a tvou velkou rukou ti nejprve rozcuchal vlasy a pak tě za hlavu od sebe jemně odtáhl.
"Upaluj, než si to rozmyslím."
Cuknul mu koutek, ještě chvíli jsi za sebou cítila, jeho pohled, než ses mu vzdálila. Cesta domů naštěstí proběhla bez dalšího setkání s Kayem, jen co jsi dovřela dveře koukla do světnice máma.
"Ach zlatíčko už jsi doma? Dnes nějak brzy, stalo se něco?"
Zadívala se na tebe starostlivě. Cítila jsi, že mateřský instinkt jí pracuje na plné obrátky.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 26. října 2022 22:02
nurry469041224.jpg

Zoufalství v Ciferinu



Začnu vrtat nohou do země, když se mě zeptá, proč jsem šla za ním. Zamumlám mu odpověď.

"No, protože dneska v noci mám mít první lov. A kdyby se přišlo na to, že jsem něco zvrtala, tak by táta nejspíš řekl, že se to ruší. A já nechci dál být jen to malé štěně! Já jsem schopná být vlkodlakem se vším všudy jako vy," odpovídám tiše, ale vzrušeně, protože vím, jak to téma je tajné v naší komunitě.

"Ale!" chci začít protestovat. Jak mám teď sedět a nic nedělat? Jak mám jen čekat? A co když se Kayovi mezitím něco stane? Zakňučím zoufalstvím, když vidím jeho znavený pohled. Snaží se mi pomoct, to vím. "Tak... dobře. Budu doma a počkám co zjistíš," odvětím s povzdychem a svěsím ramena. Tohle řešení se mi vůbec nelíbí, ale hádám, že mi zatím nic jiného nezbývá.

"Doufám, je to přece Kay," kníknu naposled a pak v náhlém popudu emocí svého staršího bratra obejmu krátce, ale pevně obejmu a zarazím mu hlavu do hrudi. "Děkuju Roarku. Vůbec nejsi tak hroznej, jak o tobě někdy říkám," zamumlám. No, co, sourozenecké hádky a pošťuchování mezi námi probíhalo jako v každé jiné rodině. A navíc byl mezi námi určitý věkový rozdíl a oba starší bratři měli tendence si ze mě dělat prťouchlata. Ale v případě nouze jsme jako rodina drželi při sobě. Popotáhnu a odtáhnu se.

"Tak jo, jdu domů. Máma bude chtít určitě s něčím pomoct," zahuhlám a promnu si oči, kterými brouzdám po zemi, aby se mi Roark nevysmál, že mi tečou slzy. A pro jistotu se otočím na patě a rychle zamířím domů.
 
Soudce - 17. října 2022 11:24
soudce9786.jpg

Na cestě z Reindorfu - Ves
Artemis


"Hmm stejně by ses měla naučit alespoň někdy být trošku v klidu a uvolnit se."
Usmál se na tebe přátelsky, jako by to byla rada nade vše. Následně ti věnoval zubatý úsměv...ne naštěstí žádné velké špičáky.
"Ale no tak, to si vážně myslíš, že by jsem tak špatnej?"
Povytáhl obočí a stiskl ti druhou rukou přátelsky ruku.
"Neboj chci jen pár koláčků, protože u nás jsem je musel krást a byl to daleký dovoz. Jednou jsem kvůli tomu málem přišel o dva prsty."
Zašklebil se. Když jste přijížděli do probíhajících oslav. Přitahovalo to zvědavé pohledy vesničanů. Patrně tady moc poutníků oděných zvláště, jako vy nemívali.
Byli obezřetní, ale jinak k vám nikdo nezamířil ani průběh oslav nebyl zastaven.
"Asi bychom měli sesednout ať někoho nepřejedem."
Navrhnul Seb a sám seskočil z koně a nabídl ti ruku, aby ti pomohl ze sedla dolů.
"Buďme alespoň dnes jen obyčejnými cestovateli a užijme si krás, které nám toto místo nabízí."
Navrhl ti možnost, která se zdála lákavější, ale nemálo obtížná.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai


"Jak říkám, na lidi já mám čuch."
Zazubil se hobit a když ses představil zatvářil se o to více potěšeněji.
"Tak Nikolai, rád Vás poznávám. Já jsem Beni. Beni Horal."
Představil se ti přátelsky a nad tvou další otázkou se zamyslel a promnul si bradu.
"Hmmm dnes už moc daleko asik ne. Bohům žel v okolí žádné hostince nejsou a příhodných míst na táboření, zase tolik není.S trochou štěstí dnes ujedeme ještě pár mil a pak se někde utáboříme."
Se zívnutím se protáhl a začal se zvedat ze svého pohodlného místečka, aby uhasil oheň a vy jste se mohli pobalit znovu na cestu.

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Roark si ztěžka povzdechla podrbal se s lehce bezradným výrazem ve vlasech.
"Hmm a proč si s tím, nešla třeba za tátou, nebo mámou. Třeba by si věděli lépe rady."
Nadhodil, ale pak si znovu povzdechl, když viděl tvůj pohled a promnul si pro změnu unaveně oči, jakoby pár dní nespal.
"Dobře chápu....zkusím se po něm podívat, ale až doděláme rozdělanou práci se strýčkem. Nepoděkoval by se mi, kdybych se teďka vytratil. Ty se teď pro jistotu drž od Kaye dál, třeba se zašij doma, nebo tak něco. Dám ti vědět jestli jsem něco zjistil."
Bylo vidět, že se mu to neříká lehko a že z toho čuje průser, ale i tak pořád to byl tvůj starší brácha, který se rozhodl tě v těch sračkách prostě nenechat. Tak jako vždy.
"Hlavně, klid určitě pro to bude dobré vysvětlení a bude to v pohodě."
Nebyla sis jistá, jestli se snažil uklidnit tebe, nebo sám sebe.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 20. září 2022 19:07
nurry469041224.jpg

A teď brácho raď!



"Jo, přesně tak!" kývám souhlasně hlavou a div neposkočím nadšeně, že to Roark rozklíčoval! To je jasný, rozumí tomu, tak s tím určitě i pomůže! Rozhlédnu se kolem, jako kdyby tu měl Kay být. zarazím se. "No, on je někde v lese. Já jsem sem utíkala fakt rychle, abych se za váma dostala co nejrychlejc, a tak zůstal někde ... tam v lese. Jakože běžel za mnou. Ale pak jsem mu utekla." Obrátím se zpět na Roarka. "Ale říkal předtím, že půjde za tátou, aby se po něm nesháněl, tak možná někde... tam?" navrhnu a pokrčím rameny.

Znovu se zarazím, když mě očichá. Je to sice běžná věc mezi vlkodlaky, ale dojde mi, že vlastně já nevím, jestli smrdím jinak! Ale zase jsem to pořád já. Nebo.. ne? Jak poznám, že já jsem já? Začnu mělce dýchat a panikařit, když mě zarazí opět bratrův hlas. Jsme to já! Sílou vůle vytlačím slzy z koutků očí.

"No jo, ale my jsme se nudili a vy pořád jenom pracujete..." zakňourám vzápětí omluvně. Mám chuť se bránit ještě víc, ale vzhledem k tomu, jak moc bráchu potřebuju, tak další slova polknu. Místo toho ho vezmu prosebně za paži, když přestane poklepávat nohou a opět se na mě podívá.

"Musíme mu ňák pomoc! Je to přece Kay!" zakňourám prosebně a zatahám ho trochu za tu paži. "Ne, co jsem viděla, tak se ničím do hlavy netřísknul, a já taky ne. Myslím, že tam bylo něco špatnýho uvnitř tý jeskyně. Jako kdyby ho to posedlo. Nemohl ses na něj jít podívat, jestli je v pohodě? Třeba se jen můj čumák mýlí! A když ne, tak možná poznáš, co to je! A když ne, tak ho vezmeme k léčiteli! Třeba to je ňáká horečka, nebo tak!"
 
Nikolai Gran - 18. září 2022 14:34
beznzvu5442.jpg

Cesta ze Svoresku


,,Těší mne, že máte ve mne tolik důvěry."
Odvětím a skutečně mne jeho slova potěší. A trochu mi dělají starosti. Mohl by na to jednou doplatit, důvěřivost a tak. Nakonec, sám s tím má už nějaké špatné zkušenosti.
,,Nepadlo?"
Zarazím se a kameny ve vzduchu zakolísají a poskočí. Lze si představit, že je někdo drží v rukou a taktak je pochytá než vypadnou z rukou na zem.
Chvíli trvá, než se mi podaří je znovu ustálit.
,,Já jsem Nikolai Gran."
Představím sebe. Nemyslím si, že by mé jméno z nějakého důvodu mohl znát, ale přeci jen je to obchodník a ti narazí na spoustu různých věcí.
,,Kam vlastně dnes chcete až dojet? Tyto končiny příliš neznám. Zda je někde cestou hostinec nebo něco podobného."
Zeptám se na plán cesty.

 
Artemis Lantes Erlic - 15. září 2022 13:31
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Na cestě z Reindorfu - Poblíž vesnice


„ Ano Sebastiene, já vím. Ale až budeš na světě tak dlouho jako já, dost možná budeš reagovat stejně. Jsme lovení, kvůli tomu kdo jsme. Kvůli předsudkům. Budeš stejně jaká jen čekat, jestli tě vedle od stolu nezkusí někdo sejmou… co si vzpomínám, i tys to měl zkusit…“
Popíchla jsem ho. Přesto v tom bylo cosi… smutného.
„ Hmm Paranoidní? Když mi za zadkem sedí mládě, které se kdykoliv může urvat ze řetězu a stojíme uprostřed vsi? Ne.. vůbec nemám starost.“
Ušklíbla jsem se na něj a když jsem zaslechla poznámku o jídle, zachvěla jsem se a pro jistotu jsem ho chytila za ruku. Pevně.
„ Víš… tato poznámka mě znervóznila ještě víc… Vím, jak je to těžké a v tuhle chvíli opravdu hodně riskuji, když tě sem beru.“
Šeptla jsem tiše. Opravdu ustaraná. Jestli se urve, pozabíjí všechny bez jakéhokoliv rozdílu a já ho dost možná ani nezastavím. A pak po nás půjdou lovci…
Pobídla jsem koně znovu do kroku.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.13199400901794 sekund

na začátek stránky