Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 505
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nikolai Gran je offline, naposledy online byla 28. března 2024 23:23Nikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 28. března 2024 22:53Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
 Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Nuria *Nurry* Montserrat
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 18. května 2022 21:01
nurry469041224.jpg

Zmatení v jeskyních



Zamračím se ještě víc. Jeho podobnost s Kayem byla děsivá. Vypadal jako on. Mluvil jako on. Ale pach měl naprosto jiný a to, jak se mu zle leskly oči! To nemohl být Kay. Kay nikdy nebyl zlý, škodolibý trochu možná. Občas i maličko mrzout. Ale zábavu nikdy nezkazil a nikdy se na mě nedíval tímhle způsobem. Lámu si nad tím hlavu a poslouchám ho, jak mi odpovídá. Hledám nápovědy k tomu, abych poznala, že to není on. Ale přesto! Všechno, co říká, zní jako od Kaye!

Připadám si jako tehdy, kdy jsem si myslela, že koušu do jablka a přitom jsem kousla do cibule. Oči mi říkaly jednu věc, jazyk druhou. A já z toho byla najednou zmatená, než jsem pochopila, který ze smyslů mě obelhával. Ale teď netuším, co z možností si vybrat. Jeho poznámky na to, že jsem se praštila a bála, automaticky způsobí, že zvednu bojovně bradu a pak si odfrknu. Tak, jako obvykle, když mě Kay obviní z něčeho, co není pravda.

Trochu překvapeně se podívám na jeho nataženou ruku ke mně. Normálně by mi nevadilo, kdyby mi chtěl Kay takhle pomoct a rychle bych jeho ruku přijala. Ale teď? Teď nevím! A to se mi nelíbí. Nemám ráda složité věci. Jsou moc... no kdo se v nich má vyznat?! A já se v tomhle nevyznám. Vím jen, že chci být z jeskyně venku, co nejdřív. Buď mě šálí zrak v jeskyni kvůli tomu divnému pachu a venku se toho smradu v nose zbavím, a nebo uvidím, co je na Kayovi přede mnou špatně. Ať tak či tak, je jasné, že potřebuju ven z jeskyně.

"Fajn,"
zabručím jenom. Jsem naštvaná na to, že je to tak komplikované. A na to, že nevím, co s tím. Nabízenou ruku nepřijmu, ani mu neodpovím. Místo toho se rychle vystartuji ven z jeskyně. I kdyby to znamenalo, že se musím kolem Kaye prosmýknout. Tentokrát už vyloženě z jeskyně běžím. Kay by určitě cestu z jeskyně našel a jestli to je jen nějaký přelud, nebo co já vím co, tak tím lépe bude, když se od toho dostanu co nejdál. Mám v plánu se zastavit až v bezpečí dál od vchodu do jeskyně. Venku, kde je světlo, normální vůně a hřejivý, přívětiví les. Až pak se plánuji zastavit, otočit na Kaye a čelit jeho možným otázkám.
 
Soudce - 17. května 2022 13:56
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Kay naklonil hlavu ke straně v tázavém gestu a zatvářil se zmateně.
"O čem to mluvíš Nurry? Co by mělo být se mnou špatně? To jediný, co bylo špatně, je žes mě nechala kdo ví kde v těch jeskyních."
Zaškaredil se, na okamžik ti připadal, jako Kay, kterého jsi znala. Bručoun, ale jen naoko takovým tím správným způsobem, ale jeho pach jsi nevnímala, jen ten divný temný, co jsi našla v jeskyni. Jsi se začala chovat podrážděně a nepřívětivě s tím, že se nejedná o tvého kamaráda zatvářil se o to více zmateně a pobouřeně.
"Praštila ses do hlavy Prcku? A kdo bych jako měl být strašidlo? Báf! To ses tam tak sama bála?"
Zacukal mu koutek. Choval se, jako Kay, vypadal tak, nesmrděl tak a měl v očích zvláštní výraz, nebo jiskru, něco, co tě děsilo.
"Přestaň blbnout, musíme se vrátit, než nás začnou hledat pojď."
Natáhl k tobě ruku, aby ti pomohl vyjít z jeskyně. Mohla jsi mu však věřit? Byl to opravdu ten kluk, kterého jsi znala? Hrála si s tebou tvá představivost, nebo je opravdu něco špatně? Nebo snad takový byl vždy?

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů
Artemis


"Zase tak dobří přátelé to nejsou. Hele neměj strach dobře to dopadne. Jeden by řekl, že jsi už zažila i horší dny, než návštěvu u vlkodlaků."
Zazubil se Sebastian a chytl jednou rukou otěž, kterou jsi mu dala a druhou si tě k sobě přitiskl a nechal ti jí položenou na bříšku, ale proklatě nízko. Určitě to udělal úmyslně.
"Dobrá, jak chceš, ale ne, že toho pak budeš litovat a plísnit mě za to."
Zazubil se ti do ucha a pobídl koně. Kopyta vesele klapkaly po zbytcích sněhu, které pomalu ale jistě ustupovaly a zůstávalo jen chladné podnebí. Čím méně sněhu v lese bylo, tím živěji tu bylo, co se týkalo rostlin i zvěře. Samozřejmě nic moc tu nekvetlo, na druhou stranu bylo příjemnější vidět trochu zeleně a ne jen bílý sníh, toho jste si za poslední dny užili až až.
A jak jste tak jeli, tak tvé bystré uši z dálky zaslechly hluk. Byl to hluk z vesnice. Kroky, hlasy, zvuk pily, nebo sekery, kvokání slepic a tak. Museli jste být už docela blízko, třeba by tam mohli mít trošku tepla i pro dva upíry na cestách. No zní to sice divně, ale snad jsou i divnější cestovatelé no ne?
 
Artemis Lantes Erlic - 10. května 2022 09:00
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů


„ No jestli jsou to tví opravdu dobří přátelé, tak počítej s tím, že se mě pokusí roztrhat za to, co jsem ti provedla. Je jen málo těch, kteří opravdu poslouchají. Většinou jsou velmi… emotivní a snadno naštvatelní…“
Když zmínil fajnovku, zavrtěla jsem se v sedle.
„ Mám ráda své pohodlí, ale to už jsem neměla pár desítek let…“
Povzdechla jsem si a chvíli jsem zasněně pozorovala zasněžené okolí. Byly doby, kdy jízda na koni nebyla pro dámy… a už vůbec ne obkročmo, když to bylo nutné tak nohy pěkně z boku. Přesto jsem letní vyjížďky milovala. A když pak přišel Tristan… Naučil mě, že jsem dost mocná na to, abych tyhle věci bez problémů mohla ignorovat a dělat si co chci.
„ Bohužel, tady asi žádný kůň nebude.“
Rozhlédla jsem se po krajině. Zasněžené stromy, zamrzlé kapičky vody na nich vypadaly jako křišťálové ozdoby. Celkově to bylo krásné místo. A moc hezké muselo být i v létě. Už je to dlouho, co jsem si takový pohled mohla v klidu užít. Opravdu užít a sdílet s někým dalším.
„ Tak nás veď, Sebe…“
Opřela jsem se o něj, do rukou jsem mu vtiskla otěže a pobídla jsem Arga do kroku.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 09. května 2022 23:18
nurry469041224.jpg

Neznámá tvář přítele



Cítím jak se kolem mne tma omotává, sahá na mě a brzo mě určitě začne dusit. Přidávám do kroku, skoro už běžím. Cítím, jak se mi srdce rozbíhá v hrudi rychleji, aby stačilo mému kroku. Cítila jsem nebezpeční, i když jsem ho úplně nechápala. Ale věřila jsem s svým instinktům. My vlkodlaci jsme v tomhle moudřejší než lidi a víme, že instinkty jsou další smysl, co nám radí. Takže když se zničeho nic za mnou něco pohnulo, rychle jsem místo kroku udělala skok a při dopadu jsem se na patách otočila a zavrčela na to něco. Jsem hrdá šelma! No, dobře, možná to nebylo tak hřmotné, jak bych chtěla, ale taky to nebylo zakňučení. I když bráchové by mi za to asi dali pohlavek. Před lidmi nemám dávat svého dravce v sobě vůbec najevo.

*Kay!... Kay?* nestihnu si ani vydechnout úlevou nad známou tváří, protože je s ní ... něco špatně. Zamračím se. A ne kvůli tomu, že na mě vybafl a já nadskočila jako vyplašená zajíc. Mračila jsem se proto, že se mi ten výraz vůbec nelíbil. Působil... nebezpečně. A Kay na mě takhle nikdy nepůsobil. Zůstanu stát na místě a nedůvěřivě si ho prohlížím.

"Něco je s tebou špatně," poznamenám fakt. Nasaji trochu vzduch nosem a pořád necítím ani náznak Kayovi přítomnosti, Kayova pachu. A jsem si jistá, že bych ho naprosto bezpochyby po pachu poznala. Kay totiž voní zvláštní směsicí dřeva, potu a no... louky. Ale ne rozkvetlé louky, ale takové ... travnaté louky. Prostě! Jde o to, že Kayův pach jednoznačně poznám a tahle... tenhle... tohle prostě tak nevoní ani trochu. Našlápnu si jednou nohou dozadu.

"Ty nejseš Kay. Co seš?" zavrčím na něj se směsicí strachu a vzteku z toho, že používá Kayovu tvář. Tu může mít jen on!
 
Soudce - 08. května 2022 08:21
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Ticho a plíživá tma se ti doslova ovíjela okolo těla. Zrychlila jsi proto krok a zamířila ven z jeskyně. Na tvé volání nepřišla žádná odezva a zároveň jsi neslyšela nikde Kaye, jako takového. Jakoby se prostě vypařil do vzduchu.
Když už jsi byla skoro u východu najednou se něco pohnulo.
"Baf! Hehech! Lekla ses Drobečku?!"
Objevil se Kay za tvými zády. Jeho výraz byl děsivý a vykreslený stínem. Přišlo ti, že působí jinak, než před chvílí. Více děsivě a cize. Jeho úsměv byl takový ten pološílený a bylo na něm něco nevysloveného a děsivého.
"Copak je s tebou? Snad jsi neztratila řeč."
Usmíval se od ucha k uchu, ale ne svým běžným přátelským úsměvem, ale takovým spíše spokojeně, morbidně podlým. A stále se ti držel ten divný pach, Kayův jsi nedokázala zachytit, abys třeba odhadla jeho náladu, nebo rozpoložení.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 07. května 2022 22:27
nurry469041224.jpg

Sama (?) v jeskyni



Po nadšené náladě, kterou jsem ještě před chvilkou měla, už nebylo ani památky. Kráčela jsem tak rychle, jak jsem mohla, abych při tom stále byla opatrná a neztratila se v jeskynním komplexu. Navíc jsem se pořád rozhlížela a hledala Kaye.

Kam se jenom mohl podít? A proč mi sakra neodpovídá? zazoufám si v duchu. Můj mozek mi aktivně předhazuje nápady s tím, co se mu všechno mohlo stát. Nesedí mi na něj, že by odešel a nechal mě tu. Neměl by se tu ani ztratit, protože v téhle jeskyni strávil tolik času, co já. Což znamená, že hodně. Jakože fakt hodně.

"Kayi, tohle už není vtipný! Kde jsi? Není ti nic?" houknu ještě do jeskyně, na chvíli se zastavím a napnu uši, abych se soustředila i na tiché hlasy. Pokud se mu něco stalo, třeba volá o pomoc jenom tiše.

Promnu si nos jako děcko při rýmu. Kéž by se mi podařilo zbavit toho nepříjemného pachu. Vůbec nechápu, co to může být! Zamračím se a začnu si mnout paže.

"Už se mi tady nelíbí, jdu ven!" houknu do jeskyně, kdyby se náhodou Kay někde schovával a číhal na mě, tak aby věděl, že se načeká. Znovu se rozhlédnu a je mi ouzko. Tiše zakňučím, jak mám pořád ten nepříjemný pocit, co jsem měla v té nové části jeskyně. Znovu se ohlédnu a vzhledem k tomu nepříjemnému pachu se rozejdu. Tentokrát rychleji.
 
Soudce - 07. května 2022 22:04
soudce9786.jpg

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů
Artemis


"Kdo ví."
Pokrčil Seb rameny s úšklebkem a pak si mírně povzdechl.
"Jo dlouho a ne každý ti chce hned ukousnout hlavu, nebo tě vysát do sucha ne?"
Slétl k tobě očima, které jasně říkaly nač naráží.
"A nebo jsi ty moc velká fajnovka."
Zazubil se na tebe v předsevzetí, že jemu to přece vadit tolik nebude. No jo mládě.
"Asi působíš moc lahodně."
Přejel si Sebastien jazykem po zubech a krátce se odmlčel. Pak poplácal Arga po boku.
"Vím, jen nevím, kde ho tady v okolí seženem museli bychom spíše do většího města."
Odvětil a svraštil ustaraně čelo.
 
Artemis Lantes Erlic - 06. května 2022 12:31
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Přikrov stromů


,, No to nejspíše ano,... Ty bys snyd chtěl?"
Popíchla jsem ho.
,, Znas je už dlouho, jo? A ještě nejsi pytel s blechama?"
Zazubila jsem se na něj.
,, Věř mi, teď pro tebe bude horší je snést. Máš trochu citlivější nos...
Cvrnkla jsem ho jemné do špičky nosu. A uvelebila jsem se znovu na sedle.
,, Budeme potřebovat ještě jednoho koně... Argo taky nemůže nosit nás dva dlouhodobě... "
Zaupela jsem tiše a pohladila koně po krku.
,, Ne mmoc vlkodlaků se semnou vybavovat na bezpečné nebo neutrální úrovni nechtělo."
 
Soudce - 03. května 2022 18:40
soudce9786.jpg

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů
Artemis


"Tak to mám nejspíše jediné štěstí, že jsme se ještě nevzali."
Mrknul na tebe laškovně. Jak se zdá, nebylo nic, co by mu zkazilo náladu. Stvořila jsi opravdu monstrum.
"Hele nějak to dopadne. My si poradíme. Navíc znám je docela dlouho. Snad nás....pochopí."
Bylo vidět, že si není úplně jistý, ale kdo by byl. Dost podstatných věcí se přece jen změnilo.
"Stejně si potřebujeme odpočinout a zase tolik na výběr nemáme řekl bych."
Vydechl a trochu se protáhl.
"A třeba budou něco vědět. Předpokládám, že ses na svého syna moc vlkodlaků neptala co?"
Zacukal mu koutek. Byla otázka jestli svou otázku myslel vážně, nebo si tě jen dobíral, ale nejspíše v tom bylo od obojího trochu.

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Jediný hlas, který ti přicházel v odpověď byl tvůj vlastní. Tíživé ticho a tma se ploužila snad, jakoby za tebou, i když ses z tohoto neznámého místa vzdálila. Avšak tvůj kamarád ti neodpovídal. Ba ani jsi jej nikde neviděla. Bylo to, jako by se po něm slehla zem. Jako by ho jeskyně spolkly. Mohl někde uklouznout a upadnout? Ale neslyšela jsi výkřik. Nebo se naštval, že ses mu schovávala a odešel a nechal tě tady? To mu podobné nebylo. Či se snad schovával za nějakým rohem a číhal až ho půjdeš hledat, aby ti oplatil to vše, cos mu dnes vyvedla? To by se od něj dalo docela očekávat. I přes to vše jsi však však měla knedlík v krku a neopouštěl tě ten divný pocit.
A ten pach, cos tam cítila ti utkvěl v nose. Nelíbil se ti. Bylo na něm něco.....snad až děsivého....? Prostě ti z toho naskakovala husina. Se zvědavostí se mísila nejistota, možná snad i kapka strachu.
 
Artemis Lantes Erlic - 21. dubna 2022 18:46
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Návštěva u vlkodlaků


Poklesla mi mírně brada, když jsem viděla ten jeho … děravý úsměv. Zachvěla jsem se.
„ Jo… jednoho manžela už mi zabili…“
Dívala jsem se na něj. Ve tváři smrtelně vážný strašně smutný výraz. Pěkně jsem ho v něm pokoupala, ale o pár vteřin později jsem se začala smát. Zavrtěla jsem hlavou a na chvíli zavřela oči.
„ Ne neboj.. nevím, kdo zabil Tristana… ale Vlkodlaci se nám kolem panství tehdy motali, to je pravda. Spíš je problém, že pokud je to nějaká výše postavená rodinka, pravděpodobně vědí o mé moci a nemuselo by to nadělat dobrotu, víš… Nemám proti vlkodlakům předsudky, pokud mi neloví můj lid, nesnaží se mě chytit, sežrat nebo zneužít… Jen doufejme, že jsme nebojovali s nějakým jejich příbuzným.“
Povzdechla jsem si potichu.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.10702705383301 sekund

na začátek stránky