Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Děti Noci

Příspěvků: 505
Hraje se Denně  Vypravěč asasin je offlineasasin
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Nikolai Gran je onlineNikolai Gran
 Postava Artemis Lantes Erlic je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:37Artemis Lantes Erlic
 Postava Ixin Reawes je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ixin Reawes
 Postava Nuria *Nurry* Montserrat je offline, naposledy online byla 27. března 2024 21:46Nuria *Nurry* Montserrat
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 14. dubna 2022 20:40
nurry469041224.jpg

Zvědavost kočku zabila...



Zpočátku jsem to nevydržela a občas se zasmála. Tím jsem mu ale prozradila, kde většinou jsem. Což mě párkrát stálo skoro chycení. Jednou mi dokonce zavadil o ruku konečkem prstu, ale však jsem uskočila. Od té doby jsem se snažila získat větší prostor mezi námi a začala rychleji ustupovat. Snažím se hlídat si Kaye a získávat náskok až najednou... Zarazím se. Tuhle jeskyni nepoznávám! Hned mě napadne, jak je to divné, protože tyhle jeskyně máme s Kayem a ostatními dětmi prolezlé skrz naskrz, dalo by se říct. Zastavím se a urputně se snažím prohlédnout tmu před sebou. Zamrkám a pak si i promnu oči, abych se ujistila, že se mi to nezdá.

*Ta tma je někdy tmavší než jindy!* přesvědčuje mě moje mysl.

A pak se přidá ten zvláštní a cizí pach. Nakrčím nos a pořádně nasaji vzduch nosem, abych ho jaksepatří ochutnala a zkusila rozpoznat, co by to mohlo být. Ušklíbnu se, když ten štiplavý zápach naplní můj nos. Nakloním hlavu ke straně, zamračím se a přemýšlím. Jít do větší temnoty, když nemám u sebe žádný zdroj světla a ani já už tu nevidím, je hloupost. Prazvláštní pach je lákavý tím, jak je nový a neznámý. Ale poslepu tady nic moc nevymyslím. Ha! Odpoledne začalo být ještě o něco zajímavější! Nová jeskyně na prozkoumání! Pořádně se rozhlédnu kolem sebe, než se obrátím a vydám se zpět do oblasti, kterou poznávám. Snažím se zapamatovat si cestu, abych sem Kaye mohla dovést. ideálně s loučí, abychom se tu mohli víc porozhlédnout. Nadšením se začnu opět usmívat.

"Kayi! Našla jsem novou jeskyni!" houknu do zbytku jeskynního komplexu, kam se vracím, a který známe. "Hej Kayi! Slepejši, slyšíš?" houknu ještě po kamarádovi a nadšeně se šklebím, zatímco se ujišťuji, že si cestu budu pamatovat.
 
Soudce - 14. dubna 2022 09:21
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


"Nurry! Ty malá liško jen počkej až tě chytnu! To budeš koukat!"
Burácel a hnal se za tebou. I když neviděl, docela dobře se instinktivně proplétal chodbou, kterou jste už tolikrát šli. Měla jsi však výhodu zraku a tak se ti dařilo unikat a on se tě snažil chytit. Cítila jsi, jak kolem tebe občas prochňapne jeho ruka. Slyšela jsi nadávky a hromování.
"Budeš viset za sukni na nejblližším stromě."
Vyhrožoval ti nazlobeně, ale dobře jsi věděla, že by ti neublížil, na to jste se znali moc dlouho. Postupně jsi couvala dál a dál do jeskyně. Kayův hlas se ti vzdálil, jak s tebou nestíhal držet krok a ty ses ocitla najednou v jeskyni, kterou sis nevybavovala. Byla docela prostorná a měla jsi pocit, jakoby tady tma snad houstla v jednu chvíli a řídla v druhou. Měla jsi tu z toho divný pocit a také jsi zachytila neznámý pach. Štiplavý a divný. Nikdy jsi nic podobného necítila. Možná se ti to jen zdálo a hrála si s tebou tvá bujná fantasie, protože ses oddělila od svého kamaráda na moc dlouho.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 11. dubna 2022 22:35
nurry469041224.jpg

Radosti volného dne



Začnu se vesele smát, když Kay vyjekl a začal směrem ke mně lamentovat. Měla jsem takovou radost, že se mi to povedlo, tak hezky, jak mělo! Navíc k tomu všemu veselí se přidal pocit zadostiučinění za to, jak si předtím ze mě dělal Kay srandu. Smích se ze mě linul do chvíle, než se tak hlasitě rozkřikl, až jsem musela ustoupit a zakrýt si krátce uši rukama. Takhle zblízka to v té jeskyni dost trhalo můj citlivý sluch. Je to vtipné, že tohle bylo právě to, co mě zachránilo od prvního útoku Kayových rukou, ze kterých bych se vůbec nevykroutila.

Vypísknu, když vidím ten jeho obličej a slyším jeho hrozby. Ustoupím o další dva kroky dál a začnu se zase chichotat.

"To bys mě ale nejdřív musel najít a chytit! Slepejši!" vysvětlím mu pobaveným hlasem nedostatek jeho výhružky. Vypláznu i krátce jazyk, ale pak mi dojde, že mě nevidí. A tak jazyk opět zatáhnu a místo toho začnu rychleji couvat za roh, abych poutekla o trochu dál a vychutnala si tuhle novou a prazvláštní hru na babu a na schovávanou zároveň. Přesně takovéhle odpoledne jsem doufala, že dneska bude! Odpočinkové, veselé a poblázněné nějakou hrou! Tak se má trávit volný čas a ne vařením a uklízením! Tak!
 
Soudce - 11. dubna 2022 13:47
soudce9786.jpg

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


Připlížila ses, zaútočila a bafla! Kay sebou škubl div nevrazil ramenem do zdi a tobě jednu nenatáhl.
"Sakrašpalek aby tě koza potrkala!"
Zanadával, když se obrátil směrem k tobě.
"Nurry! Já z tebe udělám svačinu pro netopýry!"
Zahulákal, až se to rozlehlo všude kolem a než ses nadála začal po tobě chňapat rukama ve snaze tě polapil do svého železného sevření, aby svou hrozbu naplnil. Tys i přes tmu viděla, že se na tebe ďábelsky šklebí a vůbec mu nevadilo, že ho nevidíš.
"Ani nevíš kolik jich tu je! Přivážu tě k nejbližšímu krápníků, aby tě mohli oždibovat hezky pomalu!"
Rozchechtal se děsivě a naznačil prsty smrtonosné tlamičky netopýrů.
 
Nuria *Nurry* Montserrat - 07. dubna 2022 21:47
nurry469041224.jpg

Každodenní radosti Ciferinu


*Nočníce?!* podivím se nechápavě tomu označení. To mu dám ještě sežrat! Asi se snažil být vtipný a nic moc ho nenapadalo, protože se snažil soustředit na cestu! Aha! To znamenalo, že můj plán vychází! Už přestává vidět, už ztrácí náskok! Potlačuji nadšení soustředím se na to, abych mu utekla a schovala se. Zadržuji dech, čekám na něj. Slyším a vidím, jak sotva krok a půl vedle mě prochází. Nechám ho ujít ještě dva kroky, než si zkontroluji pohledem cestu, rychle a tiše vykročím, abych se za něj přiblížila. Napůl zklamaně si uvědomím, že je o tolik větší, že se nemohu prostě natáhnout a zašeptat mu do ucha - aby to bylo správně děsivé - baf, nebo něco podobného. Už, už se chci natáhnout po jeho ruce, když změním plán napotřetí! Dloubnu ho do boku! Rychle překonám zbývající vzdálenost a s otevřenýma rukama do pařátů do jeho boků dloubnu. Má štěstí, že nemám moc dlouhé nehty - skoro žádné nemám - jinak by to asi bolelo. A bohužel musím uznat, že jak má svaly snad i na čele, tak se ty prsty moc hluboko nezaboří. Spolu s tím vykřiknu: "Baf!". Přesně, jak se sluší a patří.
 
Soudce - 07. dubna 2022 11:23
soudce9786.jpg

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů
Artemis


Sebastien k tobě zalétl pohledem s úsměvem tak děravým, že by to nepřesvědčilo asi nikoho.
"No třeba proto, že mají ostré drápy, zuby a smrdí, jako mokří psi?"
Poškrábal se na zátylku a nervózně se zasmál. Ano už tomu tak bude, Sebovi přátelé jsou patrně vlkodlaci.
"Hele nejsou tak špatní, jak si myslíš."
Pokusil se to uhájit a přijal tvou ruku, aby se vyhoupl za tebou do sedla.
"Jen.....to bude s nimi teď trošku složitější no."
Snažil se zůstat optimisticky naladěn a udržet naději, na co nejlepší úrovni, i když tys v tom cítila hlavně jediné a to průser.
 
Artemis Lantes Erlic - 07. dubna 2022 10:49
ef9c876b0495c1f2263a8b79c7a6fd56–kopie5498.jpg

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů


Trochu nejistě jsem se zachvěla, pak jsem ale potřásla hlavou a mírně jsem se ušklíbla.
" Pokud ti tví přátelé nemají ostré drápy, zuby a nesmrdí jak mokří psi, tak mi to asi tolik vadit nebude."
Pousmála jsem se.
" Proč bychom se jim neměli líbit my dva?"
Prohlédla jsem si ho. Všechno naznačovalo, že to nebude příjemné setkání, minimálně se tak tvářil. Moc na klidu mi to tedy nepřidávalo, ale pokud bych teď začala panikařit, v ničem bych si nepomohla, no ne?
" Tak jdeme."
Zavelela jsem. Vzala jsem Arga za uzdu a tentokrát jsem se rozhodla, že chvíli půjdeme pěšky. I když ten sníh... achjo.
" Argo, omlouvám se."
Poplácala jsem ho po krku a vyhoupla jsem se do sedla. Natáhla jsem ruku k Sebastienovi.
" No tak pojď."
 
Soudce - 07. dubna 2022 10:15
soudce9786.jpg

Na cestě z Reindorfu - Příkrov stromů
Artemis


Seb se na chvíli zadíval kamsi do dálky a pár okamžiků mlčel až se začínala obávat, že ti to snad neprozradí. Nakonec pomalu vydechl a stočil k tobě svůj pohled.
"U starých přátel. Ale nebudou se ti líbit."
Jeho výraz jasně říkal, že se ti opravdu nebudou vůbec líbit.
"Dost možná se jim nebudeme už úplně líbit ani my dva, ale.....věřím, že nakonec pomohou."
Vysvětlil, ale tak nějak stále očividně některé věci nechtěl vyřknout, leč visely ve vzduchu v podstatě přímo před vámi.

Každodenní starosti Ciferinu
Nuria


"Já se nebojím, aby věděla, ale do něčeho si můžeš šlápnout pro jednou zase ty."
Ušklíbl se a nechal tě vejít. Sám šel pomalu za tebou a shýbl se pod nižším stropem, aby se neuhodil. Byl vyšší, než ty, takže se mu tudy prolézalo ještě hůře, než tobě.
Snažil se tě následovat, ale i tak jsi byla rychlejší. Přece jen tvé oči si rychleji a lépe přivykly tmě, než ty jeho.
"Jo stíhám ty nočnice."
Zabručel Kay, který tě už ztratil z dohledu, ale šel po sluchu a paměti, protože věděl, kam chodba vede.
"Kam si zase zalezla škvrně?"
Bručel, když tě nemohl nikde najít. Brzy se objevil zpoza záhybu nedaleko od tebe.

Na cestě ze Svoresku
Nikolai


Hobit se nad tvým řešením pobaveně zasmál a potáhl z dýmky, aby vyfoukl další z obláčků. V mezičase žmoulal konec dýmky mezi rty a poslouchal tvůj pohled na věc. Po chvíli nakonec přikývl a s úsměvem zamířil násadou dýmky na tebe.
"Vy pane máte úplnou a naprostou pravdu. Ba je to tak. Hehe i zlý věci nakonec mají svou skrytou stránku. A správný obchodník umí ocenit na všem něco."
Potřásal hlavou. Když jsi zmínil manželství vyjeveně vykulil oči a zaskočil mu kouř. Rozkuckal se až to nakonec přešlo v chraplavý smích. Když si odkašlal, aby získal zpátky svůj hlas tvářil se nad míru pobaveně.
"Manželství? Ale dej pokoj. Copak nevíš, že takový závazek nesvědčí obchodu? Pořád by tě pak někdo kontrolovat, omezoval obchodní jednání a cesty a pokud by to dopadlo nakonec rozvodem, tak ještě dojde ke ztrátě financí a prostředků. Ehh nene manželství pro obchodníky úplně není. I když má i své hezké stránky.....není to něco, co bych zrovna doporučil."
Mávl nad tím rukou ale pak mu v očích zahrála jiskra, se kterou na tebe pohlédl.
"To já jen tak, a nebo možná stále trochu doufám, že naše společná cesta tě nakonec přiměje dělat mi společnost na delší čas."
Usmál se hobit lišácky.
 
Nikolai Gran - 27. února 2022 10:07
beznzvu5442.jpg

Na cestě - přestávka


,,Tak to abych začal likvidovat hodnotu peněz."
Povzdechnu si se smíchem, když se obchodník zmíní o úrocích. Tuhle radu budu mít asi zadarmo, ale jeden nikdy neví, kdy něco bude potřebovat on.
,,Ale naopak, já na takové dny vzpomínám.....když už ne rád, tak s respektem a nic bych na nich neměnil. Třeba to byla jedna z těch věcí, které člověka formují do té podoby, v jaké je teď. A třeba bychom tu ani teď neseděli pospolu."
Zavrtím hlavou, že probudit se ve vepříně není ještě taková tragédie, aby to negativně poznamenalo lidský život. Když se zmíní o společném cíli cesty, na okamžik se zarazím.
,,To skoro zní, jako kdybys narážel na manželství nebo tak něco?"
Zeptám se podezíravě. Obchodníci jsou prohnaní, ale že by mne hned hnal do chomoutu? Sám musí vědět líp, že obchodně-cestovatelský život není dobrým katalyzátorem pro dlouhodobé vztahy.

 
Nuria *Nurry* Montserrat - 25. února 2022 19:30
nurry469041224.jpg

Jeskynní dobrodružství



Jasně, nakrkne mě, že mě Kay prohlédnul. Ale s tichým pohozením hlavou, doplněným zvukově vytvořeným "ts" a nevyřčeným nevím o čem mluvíš, pokrčím rameny. Dochází mi, že to dneska z něj fakt nevytáhnu, a tak nemá cenu na něj více naléhat. Však, určitě to nic tak extra nebude! Určitě... že jo? Snad... Fňuk! Já to chci vědět!

Rozpálí se mi tváře do ruda, jen co si na tu trapnou chvíli vzpomenu. Tehdy jsme hráli na babu a já se obrátila nazpět, abych viděla, kdo je za mnou... až jsem si nevšimla sníženého stropu. Zahojilo se mi to skoro hned, ale krve ze mě tehdy teklo dost. Tak moc, že jsme raději spěchali nazpět. A co si pamatuji, tenkrát Kay nebyl samá blbá poznámka! Naopak, vypadal trochu pobledle! Pche!

Ačkoliv je ta vzpomínka detailní - a nebo právě proto - tak nejsem schopná díky tomu vymyslet žádnou odpověď na jeho rýpnutí, abych mu to vrátila.

"Nemusíš se bát, to se už nestane," zamumlám proto s tvrdohlavostí nahrazující u mně hrdost.

Nicméně poklidná cesta lesem je sama o sobě lékem na špatnou náladu a já si opět užívám být v tomhle volnějším a méně prací zatíženém prostředí. Však je tu tolik hezkých vůní, stop po zvířatech a dokonce i borůvek a dalších pochutin. Například se opravdu těším, až porostou houby. Jsou to naprosto vtipné a zvláštně gumové věci! Jen si na to jídlo z nich vzpomenu a už se mi sbíhají sliny!

"Hm, bojíš se abys do něčeho nešlápl a nevyjekl jako posledně?" ušklíbnu se na něj vesele nazpátek, když kolem něj procházím. Samozřejmě, že se nebojím jít první! Jsem velká, jsem vlkodlačice a tady jsem byla stokrát! Ani pavouků se nebojím! A navíc, jestli chci provést svůj plán, měla bych být první v jeskyni a vybrat si cestu. A tak přidám do kroku a s nadšením se vnořuji do jeskyně, zatáčím za roh a okamžitě zaznamenávám větší šero. Skoro jako když někdo postaví před svíčku dveře skříně, nebo tak. Zahnu za další roh a tma je opět zřetelnější.

"Stíháš, zrzavej?" zeptám se přes rameno a ustoupím ke straně za zákrut, když už mi přijde, že tma je dostatečná na to, aby člověk pořádně neviděl. Zadržím dech a čekám, až Kay dojde.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.11989498138428 sekund

na začátek stránky