Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 5704


Hraje se Denně /Pondělí - 08:45  Vypravěč Khloé je onlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 23. března 2017 7:20Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Benjamin Hunt je offline, naposledy online byla 22. března 2017 20:47Benjamin Hunt
 Postava Argus Filch je onlineArgus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 22. března 2017 20:47Mirabel McGregor
 Postava Maureen Rott je offline, naposledy online byla 22. března 2017 23:43Maureen Rott
 Postava Albus Brumbál je onlineAlbus Brumbál
 Postava Alacazar Zmijozel je offline, naposledy online byla 22. března 2017 20:54Alacazar Zmijozel
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 23. března 2017 0:29Kayla Harper-Burns
 Postava Alexandra Scottmayers ♔ je onlineAlexandra Scottmayers ♔
 Postava Barbara Snow je onlineBarbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 22. března 2017 20:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je onlineSeverus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 23. března 2017 8:40Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 23. března 2017 7:20Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Coraline Spencer je offline, naposledy online byla 22. března 2017 17:36Coraline Spencer
 Postava Siník je offline, naposledy online byla 23. března 2017 1:00Siník
 Postava Orthuna "Runa" Kjeld je offline, naposledy online byla 23. března 2017 1:49Orthuna "Runa" Kjeld
 Postava Rosalie Anne Primrose je onlineRosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ je offline, naposledy online byla 22. března 2017 23:02Pomocný PJ
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 22. března 2017 21:15Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je onlineMinerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 22. března 2017 23:43Caylus Lawson
 Postava Wolfram von Wittelsbach je offline, naposledy online byla 23. března 2017 0:20Wolfram von Wittelsbach
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 21. března 2017 9:08Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 22. března 2017 17:02Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 22. března 2017 12:32Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 22. března 2017 15:31Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je onlineRubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 22. března 2017 23:02lord Richard Cornigrum
 Postava Nicolas Hook je offline, naposledy online byla 23. března 2017 7:29Nicolas Hook
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 21. března 2017 21:29Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je onlineAcai Luqueba
 Postava lady Regina Devereux je offline, naposledy online byla 16. března 2017 15:31lady Regina Devereux
 Postava lady Christina De Spontin je onlinelady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 23. března 2017 7:56Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 23. března 2017 8:09Ryan Daniels
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 23. března 2017 8:40Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 21. března 2017 23:34Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 22. března 2017 21:15Christian Dragon
 Postava Janna Parker je offline, naposledy online byla 22. března 2017 15:31Janna Parker
 Postava Dominik Bella je offline, naposledy online byla 13. března 2017 22:46Dominik Bella
 Postava Tristan S. Delacour je offline, naposledy online byla 23. března 2017 0:59Tristan S. Delacour
 Postava Noelle O`Meara je offline, naposledy online byla 21. března 2017 23:34Noelle O`Meara
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 21. března 2017 9:08Jordyn Emily Byrd
 Postava Fabian Byrd je offline, naposledy online byla 23. března 2017 7:56Fabian Byrd
 Postava Alastor Krimmer je onlineAlastor Krimmer
 Postava Seymour Duncan je offline, naposledy online byla 23. března 2017 8:51Seymour Duncan
 Postava Helen Lynnerwood je offline, naposledy online byla 22. března 2017 23:43Helen Lynnerwood
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 23. března 2017 8:40Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Blagden E. Zabini je offline, naposledy online byla 23. března 2017 0:59Blagden E. Zabini
 Postava Jack Malle je offline, naposledy online byla 22. března 2017 17:47Jack Malle
 Postava Felix Moore je offline, naposledy online byla 23. března 2017 1:32Felix Moore
 Postava Thomas Alexandr Black je onlineThomas Alexandr Black
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 22. března 2017 23:04Diana Gabriela Black
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 22. března 2017 23:18
bc6170a06fb85830402fa685b8c71cd0–kópia9948.jpg

Akčný týždeň

6-13. September


spomenutý sú hlavne všetci Bifľomorský pártyľudia, konkrétnejšie spomenutý posteľový radiátor Benji, naivná Jordy, zničený Fabian, SinSinSiník, stroj na domáce úlohy Felix a ktokoľvek kto sa obšmietne naokolo

Zatiaľ čo som zaradom objímala všetkých okolo stola, pričom pri Acai som nerobila výnimku, stískala som ju snáď najdlhšie zo všetkých, vlasy sa mi pozvoľna zmenili do teplých farebných odtieňov a neudržala som ani svoju tvár, ktorá dobrých 15 minút vyzerala úplne inak ako moja zvyčajná forma. Mohlo mi to byť v tom momente úplne jedno, keďže správa o Coralininom prebudení zabrala každé miestečko v mojom mozgu.


Pondelok,


Večer som sa už celkom upokojila, Achilles dostal ohromnú kopu sovích sušienok a list domov, aby mi mamča písala hneď ako bude vedieť niečo nové, a ja som v spoločenke narazila na Jordyn. V super nálade som si myslela, že ešte pomôžem kamoške, a tak som ju odchytila do kresiel pri ohni a po lopate jej povedala že Caylus pretiahol viacej vagín ako Ryan narozprával klebiet. V dobrej vôli som jej poradila, nech mu dá šťavnaté kopačky a pošle ho do riti a ona... ona sa normálne nahnevala. Keď začala rozprávať, ako by sme ju mali podporovať, a že Caylus sa zmenil, a mali by sme jej dať pokoj, a blablabla... v podstate mi povie že sme všetci tí idioti a oni dvaja sú super pár. Akonáhle povie, že ju nechcem podporiť, dosť hnusne na ňu vybehnem že je naivná keď si myslí, že Rokfortský šukací stroj by sa zriekol všetkých svojich kumbálových dobrodružstiev len kvôli nej. Nakoniec jej poviem, že ja ju podporujem v tom, aby zo seba nespravila jeho stodvadsiaty tretí zárez na posteli, ale že keď mi neverí, nech si to teda najskôr zažije. S tým odpochodujem do spŕch.


Utorok


Bohužiaľ pre mňa sa mi hádky neskončia ani na ďalší deň. V noci sa mi sníval dosť hnusný sen o Jackie, a tak som hneď zrána prišla do jedálne bez nálady, melancholická a omnoho vážnejšia, ako väčšinou bývam. Ráno som sa zobudila ako krátkovlasé, krpaté, vychudnuté klbko nešťastia, a ani po pretransformovaní do mojej podoby som nevyzerala dva krát šťastne. Hneď po raňajkách som narazila na Sin a zataihla som ju do prvej prázdnej učebne. Ak nás niekto videl vychádzať, Sin vyzerala nahnevane a čosi si mrmlala v rodnom jazyku a ja som vyšla za ňou zamračená, neodliepajúc pohľad od podlahy. Celý deň sme sa obchádzali a ak nás niekto zbadal pri sebe, tvárili sme sa, že sa nevidíme.
Možno práve pre tú kopu negatívnych emócií, ktoré som v sebe mala a potrebovala som sa ich zbaviť a uvoľniť sa, som večer znova siahla do svojich zásob s alkoholom. Ktokoľvek, kto sa zastavil v spoločenke, bol pozvaný na moje "malé priateľské posedenie", z ktorého sa vykľula hromadná hra rachotiacej sedmy. Čím viac sme boli opitý, tým viac výbuchov sa ozývalo a ku koncu nás jeden šiestak naučil, ako vyčarovať malé, v podstate neškodné, mierené ohňostroje z prútika, a tak sme vyzerali ako banda kominárov. Okolo druhej hodiny rannej ma chytilo čierne okno.

[font color=yellow]Streda

[/b][/center][/font]
Keď som sa ráno prebudila, bola som v posteli, v tričku, ktoré nepoznávam, s červenovlasou hlavou pritúlenou na Benjiho hrudi. Najskôr prekvapene zamrkám, potom len niečo zamrmlem a užívam si tú príjemnú záplavu tepla. Netuším, čo sa dialo v noci, ale tak nejak mi to je v polospánku jedno.
Keď sa pozobúdza celá chlapčenská izba, v ktorej som skončila, bezstarostne ich pozdravím zo žartu sa spýtam, či so mnou pôjdu do sprchy.
Z raňajok len odždibujem, kým zaberie môj vyprošťovací lektvar, a s pomaly sa čistiacou hlavou si premietam včerajšie udalosti, ktoré viedli k tej intoxikácii. V strede premýšľania ma vyruší sovia pošta a akonáhle sa Achilles znesie dole a roztrúsi všade sušienky, ktoré boli predtým na tácke na ktorej pristal, tak chmatám po liste. Druhý krát za týždeň sa ozve pri našom stole výskanie a ja už aj oznamujem všetkým v dosahu, že CorCor je prepustená z nemocnice. Okamžite sa môj merač nálady posunie do veľmi vysokých, plusových hodnôt a najradšej by som všetkých vybozkávala. Po chvíli sa mi na tvári usadí odhodlaný výraz, zo stola vylevitujem obrovský čokoládový perníkový koláč a vyberiem sa do izby. Tam prehrabem kufor skrz naskrz a keď konečne nájdem, čo som hľadala v malom vnútornom vačku, tak aj s koláčom zamierim znova von a keď ju nenájdem v sieni, pýtam sa po Sin Slizolinských. O hodinu už šťastne trkoceme a tlačíme do seba koláč, akoby sa žiadna hádka ani nestala.

Štvrtok


V štvrtok sa rozhodnem, že dosť bolo flákania, a keď narazím na Benjiho, tak mu oznámim že som mu na dnes zariadila stmeľovací tréning s jeho úžasnou spoluhráčkou. Vytiahnem ho hneď po raňajkách na ihrisko a až doobeda je nás možné vidieť tam, ako lietame aj s loptami vo vzduchu, pričom sa ani jeden nešetríme. Ak mal niekto chuť sa pridať, rozhodne som nepovedala nie. Na obed jem, akoby som tri dni hladovala a po obede ma prekvapí Felix, ktorý za mnou príde s nie tak nezvyčajnou žiadosťou. Chytím ho okolo ramien a začnem mu vysvetľovať, že by som veľmi rada splnila jeho žiadosť, ale pod tým návalom úloh neviem neviem, či stihnem niečo také vybavovať... Felix ako bystrá hlava rýchlo pochopí a obaja spokojný so kšeftom odchádzame s úsmevmi na perách. Neskôr v ten istý deň prídem do knižnice potichu s ruksakom, sadnem si pri Felixa a začítam sa do knihy o odchyte Kelpií, zatiaľ čo Felix vezme batoh s tým, že si musí odskočiť do spoločenky. O 15 minút sa vracia, a ja si ľahší a omnoho prázdnejší batoh preberám naspäť a s úsmevom odchádzam z knižnice von.

Piatok


Ráno sa zobudím až nadprirodzene energická, ako prvá z našej izby a hneď zamierim na skoré raňajky. Potom ma je možnosť zahliadnuť na pozemkoch, kde najskôr behám a potom sa hodnú chvíľu naťahujem. Asi sa mi na čerstvom vzduchu páči, lebo následne zamierim k stajniam, kde sa len maznám z konskými hlavami, trčiacimi z boxov. Po sprche a obede znova vyjdem von aj s metlou a skôr to vyzerá, že len pre radosť lietam a skúšam finty, ako by som nejak seriózne trénovala.
Večer zasadnem do kresla pri krbe a hrám sa s rastlinami, visiacimi zo stropu, pričom sa ich snažím presvedčiť, aby mi ískali vlasy, keď ku mne príde Fabian. O chvíľu už znášam z izby flašu červeného a počúvam, ako sa Fabian pobil s Caylusom (...Fab, mohol si tušiť že to bude dosť bolieť keď si sa do toho púšťal...) aj jeho obavy ohľadom Jordyn. Spomeniem, že som sa jej snažila nahnať rozum do hlavy, a tiež poviem, že jeho sestra má momentálne namiesto mozgu kopu zelenej vaty. V každom prípade ho nechám vyrozprávať sa do sýtosti a dokonca sa nám darí piť tak, aby to neskončilo nejakou katastrofou.

Sobota


Myšlienka usporiadať párty ako oslavu Coralininho uzdravenia a snáď skorého príchodu do školy, vo mne trčala už odkedy prišiel list od mamči, a počas celej soboty som plánovala. V polke dňa som od Felixa prevzala úlohy na celý týždeň, vďačne som mu postrapatila vlasy a objala ho a zmizla v našej spoločenke. Tam som nahnala všetkých ľudí, o ktorých som vedela že sú umelecky schopný a spolu sa im na starú plachtu podarilo vytvoriť nádherný Coralinin portrét aj s nápisom NÁŠ OBĽÚBENÝ JEDNOROŽEC, ktorý vyvesíme krížom cez spoločenku, aby ho bolo dobre vidieť od vchodu a plánujeme ho tam nechať, kým nepríde. Večer nanosím do spoločenky dobré dve tretiny mojich zvyšných tekutých zásob, pričom si dám mentálnu poznámku, aby som do budúceho víkendu dohodla s jedným zo svojich známostí objednávku do Rokvillu, nech sa dozásobím. Všetkým z fakulty, od štvrtého ročníka vyššie, prídu večer pozvánky, ktoré po otvorení príjemným hlasom oznámia "Doprav svoje ctený zadok do spoločenky, inak sa ráno zobudíš s napastovaným xichtom. Hudobné nástroje, sladkosti a príchod v kostýme bude odmeňovaný."
A seriózne, keď niekto splnil aspoň jednu z týchto troch podmienok, tak aj cez prípadné protesty som sa naňho hodila, objala ho a dala mu takú cmukaciu pusu na ústa. Chlapec, dievča, bezpohlavné monštrum, bolo mi to jedno. Hlavne, bola som medzi prvými čo začali piť.
Spolužiaci z muklovských rodín rozbehli debatu o Tolkienovi, a keď som sa spýtala, čo to je, ochotne mi to začali vysvetľovať. Kdesi vzadu v mysli som mala pocit, že som pri svojcih výletoch do muklovského sveta niečo také už počula alebo videla. Akonáhle sa dostanú do opisovania elfov, ja už v povznesenej nálade sa rozhodnem, že to presne chcem dnes byť. S pomocou šikovných Nairiných rúk mi na hlave pristane kvetovaná nádherná koruna a ja sa celá premením čo najbližšie k ich popisu. Keďže som bola v spoločenke, nemusela som dodržiavať tú šarádu čo po celej škole, a tak som šťastná zvyšok noci plnej hudby, občasného tanca a alkoholických hier strávila ako Elfská kráľovna smiechu a alkoholu, pričom osvietená novými vedomosťami sa každého druhého človeka pýtam kde je môj Legolas.

Nedeľa


Ráno ešte stále v tej istej podobe zažijem Dejavu z utorka, keď sa znova zobudím vedľa Bendžemina, tentokrát ale v dievčenskej spálni a s omnoho horšiou opicou. Takmer úplne vážne sa ho spýtam, či ma nemôže osprchovať, obliecť a skúsiť ma nakŕmiť bez toho, aby som to vyblinkala, a potom rovnaké otázky položím aj Acai. V podstate takmer celú nedeľu strávim v zúfalom zistení, že posledný krát som dopila celý svoj lektvar proti poopicovým stavom a že nie som schopná ničoho iného iba sa povaľovať po spoločenke a občasne vykríknuť Potrebujem objatie!

Pondelok


Po predošlom dni vyhladovaná na smrť teraz sedím v strede dlhého stola a chrúmem samotnú, do chrumkava opekanú slaninu. Asi tretí plný tanier. Vo voľnej ruke držím noviny, na sebe už športové veci, pod ktorými mám plavky a na pol ucha počúvam klebety.
Budem sa musieť spýtať Sin kde to tie noviny zobrali. Aj keď musím uznať, nech sú Cornigrumovci akýkoľvek snobi, majú štýl.
Nemôžem povedať že by som verila, že jej babka a Richardov dedko spolu naozaj niečo majú, ale ktovie? Možno prekvapia. V hlave si spravím mentálnu poznámku, aby som nezabudla ísť na tú novú pochúťku do medových labiek, a ideálne aby som tam zobrala Cor až sa vráti. Potom prebehnem článok o Jakarovi, ktorý vo mne viditeľne vzbudí záujem.
To by bolo povolanie pre mňa...Chodiť po svete a objavovať zázračné tvory! Alebo ešte ideálnejšie, lietať po svete a objavovať zázračné tvory!
Samozrejme sa zastavím aj v metlobalovej kolonke. Akoby som si tie najhoršie správy nechávala nakoniec. Trocha sa zachmúrim, keď sa predsa len dostanem k článku o smrťožrútovi, a začujem Fabiana. Dvihnem k nemu zrak.
Aj tak s tým smrťožrútom odtiaľto nič nespravíme....ale je pravda, že kedysi bývali s tými drbmi originálnejší. Pamätám si keď tvrdili, že v skutočnej podobe mám len štyri zuby a že ostatné zubné tkanivo sa mi nahromaždilo na konci chrbtice a mám tam malý chvostík.
Uškrniem sa a zachytávam ešte útržky klepov o Acainej vagíne, incestnej dvojke Chrabromilčanov, čo podľa mňa nemusí byť až tak ďaleko od pravdy, tí dvaja sú na sebe nalepený vkuse, a čo ma najviac pobavilo, o transgenderovom Tristanovi. Pri tejto klebete vyprsknem do tichého smiechu.

 
Helen Lynnerwood - 22. března 2017 20:32
tumblr_olkm538rsj1uv63w6o1_5006554.jpg

Shrnutí týdne

Richard, Alastor, Blagden, Hoochová, zmínění



Zbytek dne prostě plynul. Po Christinině hysterickém výstupu, kdy ukázala, že vlastně zase až tak vychovaná není a Alastorovi mrskla do obličeje několik ubrousků už se žádné další vzrůšo neudálo. Ostatně i tohle si mohla odpustit, nikdo na její výlevy není zvědavý. Ani jsem se nenamáhala přemýšlet, že by to snad mohlo mít nějaký hlubší podtext, nakonec mě ani nic takového nenapadlo.
Večer jsem se ještě domluvila s Blagdenem na dalším dni a při večeři zašla k Havraspárskému stolu a zdvořile se optala Alastora, jestli je již v pořádku. Odpověď byla jak jinak než kladná, proto jsem mu popřála dobrou chuť a usedla zase k tomu svému, tentokrát snad už bez návštěv a emotivní Christiny.
Pondělek se líně převalil na úterek a ten jsem společně se středou věnovala Blagdenovi. Zasvětila jsem jej do chodu školy, vysvětlila vše potřebné a provedla ho jak po pozemcích, tak po samotném hradu. Většinu času jsme pak strávili v knihovně, kde jsem se jej pokoušela uvést do učiva. Sama jsem využila tuhle situaci a společně s ním vypracovala veškeré úkoly, které byly zadány na příští týden. Pergamen o bubácích, pergamen o staroegyptském kouzelnictví a ve středu, jsme si pak ještě procvičili kouzla z přeměňování. Jelikož jsem nechodila na jediný kroužek, o úkolech, které se zadávají tam, jsem neměla ponětí. Ovšem alespoň jsem mu pomohla vybrat ty, kterých by se on sám chtěl účastnit.
Tímto bych úvod nováčka do školy prohlásila za úspěšný. Nutno dodat, že jsem se přitom dozvěděla pár pikantních záležitostí, které Blagden pronášel s takovou otevřeností, jako kdybychom se znali léta. Nemůžu však říct, že by čas strávený s ním byl nějak nepříjemný, právě naopak. Až se všichni přenesou přes fakt barevné pleti, poznají v něm milého a slušně vychovaného mladého muže. A pak je tu ta další věc. Inu.
Trocha hudby nám zpříjemnila středu, stejně jako má pozdější schůzka s Richardem v prefektských koupelnách. Jinak se neudálo nic zvláštního, mám takový pocit, že jsem zahlédla chlapce z Mrzimoru s barevnějším obličejem, než by bylo zdrávo, ale zase mě to neuchvátilo tolik, abych se po tom nějak pídila.
Ve čtvrtek jsem se rozhodla podpořit Blagdena a šla se podívat na poslední nábor do famfrpálových týmů. Calvin ztratil svou funkci, což bylo pro náš tým jenom přínosem a místo něj byl dosazen právě Blag. Neočekávám, že by snad mohl předvést horší výkony než první odražeč, proto v nynější chvíli může jenom překvapit. Navíc má ruce jako medvědí tlapiska, v nich bude síly na odrážení potlouků jistě víc než dost. Gratulace byly na místě.
Pátek byl v barvě zelené a to víc, než by si kdo přál vzhledem ke Calvinově nevolnosti. Když k tomu přidáme ještě ten nepříjemný zápach, člověk pak musel Richarda litovat, že jej musí doprovodit až na ošetřovnu a bát se přitom, aby nepozvracel ještě jeho. Zbytek dne byl spíš proflákaný. Vzhledem ke zvedající se vichřici nebylo ani úvahy chodit ven. Nakonec jsem se konečně odhodlala rozlepit tu naducanou obálku od matky a následně se sáhodlouze rozepisovat o svém každodenním programu tak, aby to i mou matku lačnící dozvědět se každou pitomost uchlácholilo. Popsané tři A4 dopisního papíru by snad mohly uspokojit i ji. Nechápu, co ji pořád tak hrozně bralo na té každotýdenní rutině. Rozhovoru o Noře a jejím zařazení do Mrzimoru jsme se záměrně vyhýbaly. Už teď se mě zmocňuje panika kdykoliv jenom pomyslím na to, až poprvé spočinou s otcem tváří v tvář. Tohle nemůže skončit hezky.
Zrovna tak jsem se pustila do odepisování Trevisovi, kde jsem tak trochu doufala, že alespoň jeho by mohl náš nynější celoškolní stav zajímat. Místo toho jsem si přečetla tak zmatený dopis, že až napočtvrté se mi z něj podařilo rozlouskat, že je u nich hezky a jeho kuchařka vaří pěkný blafy, což si jako dospělý člověk nenechá líbit a tak si šel zaplavat. Vskutku milé.
Pokusím se mu odpovědět na všechno, co v dopise byť jenom naznačoval a přidám k tomu pár poznatků o sobě. Popíšu mu současnou situaci, ve které se škola nachází, ale nepředpokládám, že by na to nějak zásadně reagoval. Alespoň někomu můžu napsat cokoliv se mi jenom zlíbí a vždycky budu mít jistotu, že se to nedostane dál a nebude se to hrotit jako třetí světová. Následně jsem byla nucena vydat se do té vichřice, abych Ronakovi předala obě obálky a dostatečně ho instruovala, nakonec jsem ale raději připsala matce, aby jej pak poslala za Trevisem. Měla jsem totiž celou dobu neochvějný pocit, že je mu úplně jedno, co mu říkám, a myslí si něco o červících, které od matky jisto jistě dostane. Zbytek dne už jsem po většinu času proseděla ve společenské místnosti, kde jsem si prohlížela časopisy. Nejnovější módní trendy, kde se vyjímalo jméno Ewing, byly samozřejmostí. Jenže toto příjmení se nevyjímalo jenom na potištěném papíře. Normálně jsem si ze školních drbů nic nedělala a rozhodně mě netížilo, že ze mě někdo udělal modlící se fanatičku. Nejsem samozřejmě ani nijak žárlivá. Ovšem jestli někdy zjistím, že je to pravda, nebo se dozvím o jakékoliv jiné dívce v Richardově okolí, nastoupí společenské represálie. Jinak ale samozřejmě nežárlím.
V sobotu jsem většinu dne věnovala Noře. Hned u snídaně si mě sama odchytla, což bych mohla brát jako poctu, protože jsem po zbytek času byla trapná nebo nesnesitelně otravná. Na rozdíl ode mě žádný dopis od matky nedostala, na otce jsem se jí ani ptát nehodlala. Mé lži o tom, jak jí pozdravují, mi nesežrala, i když jsem se snažila být opravdu přesvědčivá.
Místo toho jsme se raději převlékly do pohodlného úboru a po zbytek dne se věnovaly příjemnějším aktivitám v rytmu hudby ve volné učebně. Překvapivě až k večeru jí začínaly moje poznámky jako “Musíš držet hlavu výš, Noro.“ a “Propni tu nohu přeci!“ lézt na nervy. Každopádně bych tenhle víkendový den shrnula jako milý čas strávený se svou mladší sestrou, která si o mně výjimečně myslela i něco dobrého a dokonce žila v přesvědčení, že jsem v něčem lepší než ona sama a mohu jí své zkušenosti předat.
Neděla byla ze všech nejkrásnější. Ne však proto, že by se vyjasnilo počasí, ale protože jsem se vydala do Prasinek s Richardem. Několik hodin příjemně strávených po boku milého mladého a zatraceně pěkného gentlemana by udělalo radost každému dívčímu srdci a mě by to snad i vydrželo do dnešního rána, kdybych si nevšimla upozornění od Hoochové na nástěnce.
V tu chvíli by se ve mně krve nedořezali, chvilku jsem jenom stála na místě a pročítala si ta slova pořád dokola. Nebyl čas promýšlet nějaké důkladné výmluvy, a proto jsem šla rovnou za profesorkou a prostě kápla božskou, nakonec to bylo to nejméně konfliktní řešení. Zdála se, že to přijala s klidem, což mě trochu uklidnilo, ale to nic neměnilo na tom, že jsem se hodiny musela účastnit tak jako tak. A to ve mně zanechalo neklid, který ani přes noc nezmizel.


Společenská místnost => Hlavní síň

Nikdo konkrétní

13. září
Pondělí



Plavky, které obepínaly mou postavu pod každodenní uniformou, mi neustále připomínaly fakt, že za chvíli budeme muset dělat něco, z čeho mě chytá panická hrůza. Jenom představa, jak mě něco táhne pod hladinu, mi vyvolávala mrazivé chvění v páteři. Nechci tam. Opravdu strašně moc ráda bych se toho všeho neúčastnila, ale Hoochová byla neoblomná, i když jsem na ní zkusila všechny zbraně, které mě jenom napadly.
Aby toho nebylo málo, musím se psychicky obrnit před blbými kecy svých spolužáků. Ne, že by tohle zrovna byl můj nynější problém, ale všichni moc dobře víme, že je tu spoustu nevybíravých jedinců, kteří nevědí, kdy je vhodné zdvořile mlčet. Protože samotné slovo zdvořilost v jejich slovníku neexistuje.
S takovými černými myšlenkami, které mě obklopovaly a tvořily kolem mě nepřívětivou auru, se nakonec sama vydám na snídani. Nebudu čekat na Richarda ve společenské místnosti, který je zdatným plavcem a na následující hodinu se jistě těší. Nechci o tom ani slyšet.
Dojdu do Síně jako první ze Zmijozelských a tak se v tichosti posadím k prázdnému stolu a chvíli jenom bezduše civím do výběru jídla, kdy mám opět pocit, že mi dochází kyslík. Zatřesu hlavou ze strany na stranu, snažíc se vyhnat veškeré pochybnosti a hrábnu po ovocném salátu. Na něco těžšího teď stejně nemám žaludek. Zamíchám si lžičkou mátový čaj s trochou citronové šťávy, kterého decentně upiju.
Nakonec raději hrábnu po novinách, protože sedět jenom se svými myšlenkami nebylo zrovna povzbudivé. Ne, že by to byla moje každoranní radost, většinou mě zrovna noviny dvakrát nebraly. Znáte to, moc písmenek tvořící nezáživný text a málo pěkných obrázků.
Stránku s fotkou smrtijeda ledabyle obrátím. Věřím, že tady jsme všichni více než v bezpečí a že jej stejně brzy chytí. Raději se začtu do článku ohledně vzácného objevu, který je mi mnohem přívětivější. Prohlížím si exotického tvora a snažím se přitom zapomenout na to, co nás za chvíli čeká, přičemž se vybíravě vrtám v kouskách ovoce.


 
Christian Dragon - 22. března 2017 19:08
hpkopie2096.jpg

Dlouhých 7 dní bez výuky

Děsivý oběd s Blackovými
dvojčata Blackovy, okrajově ostatní

Minulost
Pondělí
6. 9.
čas oběda


K našemu zvláštnímu obědu plnému chlupatých nožiček se přidají i naše další nebelvírské dvojčata.
"Jak tak o to m uvažuji naše kolej má nějak moc dvojčat."
"Ahojte."
Kývnu na ně na pozdrav a trošku nejistě oba sleduji. Thomas je prostě čuně. Raději se nedívám, co to do sebe vše cpe a věnuji se tomu, co mi ti dva říkají a mají na srdci. Lehce se zamračím, když zmíní dvojrande a pak své nechutné myšlenky dál rozvíjí a Diana mu samozřejmě přizvukuje. Vůbec se za ty roky nezměnili. Lehce si povzdechnu a vážně se na oba podívám.
"Nic proti tobě ale bez toho dvojrande se obejdu a vám dvěma chlípníkům svojí ségru půjčovat rozhodně nebudu. Ostatně sama má dost rozumu, aby vás nebrala vážně. A ne nic s ní nemám, což u vás člověk občas pochybuje."
Zavrtím hlavou. Jak budu zvládat individua, jako jsou tihle, pokud se stanu prefektem to opravdu nevím.
"Vy to nevíte?......Ah...vy jste tu nebyli no nic.....Panuje tu taková nálada, protože včera byly napadeny dvě bradavické studentky. Cor je u Svatého Munguse a dávaj jí dokupy. Ale Jackie..."
Ztiším hlas a zavrtím smutně hlavou.
"Dneska byl pohřeb."
Zašeptám a cítím, jak se ke mě opět stahují zlé myšlenky, které má spolužačka předtím rozehnala.
"Prý to byl nějaký smrtijed, ale víc nám nikdo zatím neřekl, ani jestli znají jeho totožnost....ymmm omluvte mě, nějak už mě přešel hlas."
Pokusím se pousmát a rozloučím se se spolužáky a zamířím na kolej.

Doučování soubojů
Profesor Lupin a všichni přítomní

Minulost
Pondělí
6.9.
po půl 6 večerní


Před půl 6 jsem se dostavil ke kabinetu Profsora Lupina, mezi spolužáky se rychle totiž rozšířilo, že bude pořádat doučování soubojů a já cítil nesmírnou potřebu naučit se lépe bránit před tím, co se nám může přihodit.
Nečekal jsem však, že nás tu bude tolik ze všech kolejí. Ale alespoň je vidět, že smýšlíme podobně. Trpělivě si vyslechnu slova našeho profesora a následuji ostatní, když se přesouváme do učebny. Jsem docela zvědav, co nás dnes bude učit pokud něco.
Dočkám se dříve, než jsem čekal. Chápu, že někoho nudí řeši okolo, ale já je beru, jako nutné zlo a navíc není to Studentojed.
"Takže dnes procvičujeme útočná kouzla....škoda, že má hůlka je spíše zaměřená na ta obranná."
Chmury a obavy zaženu jakmile začne trénink Expeliarmusu proti figurýně a pak mezi studenty.
"Expeliarmus (35%)!"
Stále mi kouzlení moc dneska nejde. Je to...jako bych měl v sobě blok, nebo já nevím, ale prostě tohle je děs. Samozřejmě, že se mi nepodaří figurýnu odzbrojit.
Ale jak tak trénink pokračuje a gramofón hraje uvolním se a do značné míry se mi začne dařit v soubojích se spolužáky na koleji a ročníku nezáležeje. (91% na další Expeliarmy)
Jsem rád, že pozoruji zlepšení a zvedne mi to náladu. Možná je to i tím, že s pár spolužáky jsem chvilku probíral, jakou techniku na sesílání kouzla mají oni, že se jim daří a pak tomu přizpůsobil vlastní.
"Mdloby na tebe! (10%)
Nové kouzlo mi však opět nejde. Sotva se z hůlky zableskne, ale účinnek žádný bude to chtít více tréninku na to to, zvládnout a tak i v soubojích se spolužáky dostávám docela na frak. Sice se mi občasně zadaří, ale není to takové, jaké bych si přál.
Na konci doučování jsem sice relativně spokojený se svým výsledkem, velmi spokojený s náplní hodiny a nespokojený s tím, kolik budu mít po těch pádech modřin, ale shledávám to jako docela příjemné zakončení dne.....ještě že máme týden na to dát se dopořádku. I tak se však těším na další hodinu.

Letem světem týdnem
Nikdo konkrétní

Minulost
7 dní



Jak popsat celý ten týden bez výuky? No po tom, co odezněla špatná nálada a vše se vrátilo relativně do normálu mi přišlo najednou, že je vlastně v Bradavicích bez výuky nuda. Všude se valily jen samé drby. Studenti dělali neplechy. Filch stále jen nadával a uklízel. A prostě bylo to takové prázdné. Čas jsme mohli trávit maximálně tak tréninkem famfrpálu, když bylo zrovna hezky, procházkami po pozemcích, dlouhými rozpravami a kouzelnickými šachami na koleji...(stále nechápu, jak může být Ron tak dobrej, hrál jsem s ním asi 8x po sobě a vždy vyhrál). A nebo prostě lenošit.
Já dělal střídavě od každého něco a děkoval v duchu skřítkům za to, že se poučili a už nás nemučili tak děsivou kuchyní, jako v pondělí. Nevím, jestli se je někdo pokusil otrávit jedem na krysy, že je přešly tyhle nápady, ale ať to bylo jakkoli díky za to.
Když se zase začal blíži termín výuky dohnal jsem si vše, co bylo třeba. Nerad bych, aby naše kolej přišla kvůli mě o body. Bylo třeba se segrou zatnout zuby a udělat úkoly a připravit se na hodiny.
Nemůžu taky říct, že by mi hlavou nelítaly myšlenky ohledně událostí s úmrtím Jackie, ale spíše, co se holek týče. Vrtalo mi hlavou mnohé.....můj rozhovor s Erikou a pak Angelou....též setkání na stráni s Annou.....ani s jednou jsem od té doby vlastně nijak moc nemluvil. Všechno to bylo tak zvláštní....

Snídaně v Hlavní síni
všichn přítomní, nebelvírští zvláště

Přítomnost
Pondělí
13. 9.
8:45


Čerstvá teplá snídaně, to je moc fajn zvláště, když je venku dneska docela chladno. Měl jsem fakt velké nutkání sebou vzít na snídani svého Arwina, aby mi dělal topení pod tričkem, ale nakonec jsem si to rozmyslel.
Plavky už mám na sobě, do koleje se už vracet nehodlám, takže snídám v cvičebním úboru a v duchu se trochu děsím toho, co si pro nás profesorka připravila. To, že máme mít plavky nevěstí nic dobrého. Navíc v takové kose.
Při jídle upíjím horké kakao a když přiletí pošta začtu se do novin a jednotlivých novinek v nich.
"Tak konečně ví, kdo to udělal.....strašné snad ho brzo chytí....měli by ho popravit."
Zamračím se a raději přejdu na jiné zprávy. Staré rány jsou stále příliš čerstvé.
Další články byly však o poznání příjemnější zvláště ten o nově nalezeném vyhynulém druhu kouzelného tvora.
"Snad je to pravda......ale no tak Norové jeli na dopingu? To snad ne...."
Mlasknu nespokojeně a odložím noviny. Drby, které vládnou opět síni raději moc neposlouchám a hlídám si čas, abych nezmeškal po týdnu naší první hodinu.
 
Coraline Spencer - 21. března 2017 13:15
64434877.jpg

13.září - pondělí



NÁDRAŽÍ PRASINKY -> POZEMKY -> VSTUPNÍ SÍŇ -> MRZIMORSKÁ DÍVČÍ LOŽNICE -> 1. PATRO - PŘED DVEŘMI PROFESORKY MCGONAGALLOVÉ

Hagrid, profesorka McGonagallová

Vystoupím z vlaku na nádraží v Prasinkách celá rozlámaná po docela dlouhé cestě. Musela jsem vyrazit už hodně brzy ráno. V jedné ruce mám kufr a v druhé držím Mr. Sweetieho. Jsem docela nervózní a trochu se klepu. Je docela zima a trochu fouká. Už abych byla na hradě.

Těšila jsem se sem, i když čas strávený s malinkou sestřičkou byl k nezaplacení. To obskakování rodičů doma už ale začínalo být někdy v pátek docela nesnesitelné a já se chtěla vrátit zpátky mezi kamarády – a to mě ještě málem rodiče nikam nepustili. Stálo mě to dost přesvědčování. Asi se báli, že se mi něco zase přihodí.

Moc se jim nedivím, tuhle celou situaci snáším pořád docela špatně, za ten týden "volna" jsem toho moc nenaspala, pořád jsem měla před očima Jackie, ale věděla jsem, že se vrátit prostě musím, život bez kamarádů ve škole bych si nedovedla představit. Jenže na druhou stranu netuším, jak budou všichni reagovat, až se tu zjevím. Nejradši bych se jim všem nejdřív vyhnula, určitě budou okolo mě skákat a vyptávat se.

Je čtvrt na devět a všichni nejspíš snídají. Já už mám taky docela hlad, ale nejdřív stejně budu muset vyřídit pár věcí. Musím k zástupkyni, profesorce McGonagallové, abych se ohlásila, že jsem v pořádku dojela. Nejdřív si ale musím odložit věci a Mr. Sweetieho do ložnice. Budu doufat, že tam na mě nevybafne někdo známý.

Na nádraží mě čeká bradavický klíčník Hagrid a doprovodí mě do hradu. U vstupní brány se se mnou rozloučí a odchází směrem ke stájím.

Rozhlédnu se kolem. Samozřejmě se tu nic nezměnilo. Jak by taky mohlo, zase tak moc času neuběhlo. Zhluboka se nadechnu, opřu se do velkých křídel dveří a vstoupím.

Nedaleko je slyšel hluk hlasů a cinkání. To bude jistě z Velké sině. Všichni, doufejme, sedí a ládují se snídaní. V břiše mi zakručí, ale nevydám se tam. Hned zamířím do suterérnu a rovnou do mrzimorské společenky, která je, jak se zdá, úplně vylidněná. Maličko se pousměju, hladovci jedni.

V dívčí ložnici naštěstí nikdo není. Odložím kufr pod postel a Mr. Sweetieho na ní. I on se zdá potěšený, že je zase tady. Ani se moc nerozhlížím a zamířím do prvního patra, kde má kabinet zástupkyně ředitele. Chvilku otálím před dveřmi, ale nakonec zaťukám a vyčkávám.
 
Fabian Byrd - 20. března 2017 21:31
nnn5536.jpg

13. září


Shrnutí předešlého týdne --> Současnost v hlavní síni



Všichni označení, dále nikdo konkrétní



Zbytek pondělního dne jsem trávil spíše odpočinkově. Po příchodu na kolej jsme s Mau zkontrolovali Acainu sovičku a pak si ve společence povídali tak dlouho, dokud se z oběda nezačali vracet první spolužáci. Všichni měli podezřele dobrou náladu, což bylo k předešlým událostem poněkud zvláštní, ale příčinu jejich veselí mi naštěstí velmi rychle objasnili. Alexin výr se vrátil z nemocnice s dopisem, ve kterém stálo, že se Coraline probrala z bezvědomí. Po fyzické stránce se zdála být v pořádku, tudíž nebyla v ohrožení života. Tohle byl přesně ten druh zprávy, kterou jsem potřeboval slyšet. Rázem jsem se cítil mnohem lépe.
Následujících pár hodin jsem ležel v posteli a bojoval s neutuchající kocovinou. Byly to neskutečná muka, během kterých mi dělala společnost Kimi, stočená do klubíčka vedle mé hlavy. Tentokrát nedělala žádné lumpárny, jen tiše předla a tiskla se ke mně tak dlouho, dokud jsme oba neusnuli. Probudil jsem se necelou půlhodinu před večeří, na kterou jsem se po menším váhání nakonec dostavil. Neprohloupil jsem. Nabídka jídla byla na rozdíl od oběda mnohem přijatelnější a výborný kuřecí vývar zmírnil můj bolehlav.
Takové bylo pondělí. Úterý začalo na první pohled nevinně a skončilo katastrofou. Dopoledne nebylo ničím zvláštní. Splnil jsem svůj slib a jako první zašel za profesorkou Kearney, ucházet se o pozici prefekta. Jakmile byl pohovor v kabinetě za mnou, odebral jsem se s Noelle do knihovny, kde jsme vypracovávali pergameny o bubácích a staroegyptském kouzelnictví. Nebýt její pomoci, dělal bych úkoly do večera a to kdo ví jestli… Nakonec jsme společně zopakovali kouzla na přeměňování, které jsem nepřekvapivě zapomněl hned, co jsme z knihovny odešli. To ale nebylo to nejhorší. Pravé problémy nastaly až během oběda, kde jsem se dozvěděl, že se má povedená sestřička zapletla s největším děvkařem na škole. Původně jsem tomu nechtěl věřit a myslel si, že se jedná o nějaký hloupý žert, jenže když mi sama Jordyn potvrdila, jak moc je do Cayluse zamilovaná, měl jsem co dělat, abych nedostal infarkt. Nepomohla ani promluva do duše, během které jsem se jí snažil, leč marně, přivést k rozumu. Vyslechl jsem si akorát to, jak strašný a nepřejícný bratr jsem, protože on přeci miluje celým svým srdcem a já jsem ten vůl, co tohle nikdy nemůže pochopit.
Od té doby jsme spolu s Jordyn nepromluvili ani slovo. Byla naštvaná a odmítala uznat, že si o ní dělám starosti. Aby toho nebylo málo, ještě tentýž večer jsem na objekt jejího zájmu narazil v umývárnách. Jen co jsem otevřel dveře, spatřil jsem ho nakrucovat se před zrcadlem. Se skoro až narcistickým zaujetím zkoumal svůj odraz, na který se přiblble usmíval od ucha k uchu. Prvních pár sekund jsem na něj jen nevěřícně zíral. Takové chování pro mě bylo nepochopitelné, zvlášť když jsem procházení kolem zrcadel považoval za nepříjemnou, skoro až stresující záležitost. Nikdy jsem v nich totiž neviděl nic, co by se mi líbilo, nebo na co bych byl pyšný. Tenhle kluk s tím ale viditelně žádný problém neměl, což dokazovaly jeho upřené pohledy na sebe samého. Kam to sakra dala sestra oči? Do tohohle šaška se vážně zamilovala?
Jen co mou přítomnost Caylus zaregistroval, úsměv mu z tváře zmizel. Dlouho jsem nečekal a dal mu jasně najevo, co si o jeho „vztahu“ s Jordyn myslím. Varoval jsem ho, aby od ní dal ruce pryč, jenže sukničkáři se taková představa ani trochu nelíbila. Slovní potyčka se rychlostí blesku změnila na rvačku, během které jsem si uvědomil, že pokud něco opravdu neumím, tak dát pořádnou ránu. Zato já jich schytal hned několik. Nejspíš nebyl nejlepší nápad ho nazvat zkaženým děvkařem, který myslí jen na to, jak se dostat mojí sestře pod kalhotky, bohužel mi to došlo až ve chvíli, kdy jsem měl roztržený ret a kůže pod pravým okem hrála všemi barvami. To, co se stalo za dveřmi umýváren jsem si každopádně nechal pro sebe a na otázky, co to mám s obličejem všem odpovídal stejnou větou: ,,Spadl sem ze schodů." Říct pravdu by bylo příliš těžké a tak jsem se o to ani nepokoušel. Nejen, že by naše kolej mohla přijít o body, protože to já toho blba vyprovokoval, ale nechtěl jsem, aby se tahle událost dostala ke kolejní vedoucí a ovlivnila mé šance na prefektování.
Další dny jsem z koleje odcházel jen v případě nejvyšší nutnosti. Nepřišel jsem se podívat ani na famfrpálový nábor, přestože se na něm údajně dělo spoustu zajímavých věcí. Se sestrou jsem pořád nemluvil a tak jsem svůj volný čas trávil, jak se dalo. Konečně jsem dočetl knížku, kterou jsem měl rozečtenou od prázdnin, poslal pár dopisů domů a taky začal učit Kimi na kočkolit. Světe div se, po pár pokusech na něj šla bez odmlouvání sama a mně tím, stejně tak Isaacovi, spadl obrovský kámen ze srdce.
V pátek jsem izolaci od ostatních nevydržel a svěřil se ve společence Alex. Nad sklenkou vína jsem jí řekl o všem. O tom, jak moc mě Jordyn trápí i o tom, jak jsem se popral s Caylusem. Mé starosti se tím sice nevyřešily, ale na duši mi bylo hned tak nějak lépe. Dusit v sobě něco takového vážně nejde moc dlouho.
Sobotní den jsem chtěl využít k návštěvě Prasinek, jenže počasí nám příliš nepřálo a tak jsem své plány přesunul na neděli. Pozval jsem Maureen do Medového ráje, kde jsem za ní zaplatil zákusek s velkou porcí zmrzliny. Celou dobu jsme si přitom povídali a má chmurná nálada z předešlých dní se začala pomalu měnit k lepšímu.
A pak nastalo pondělí. Konečně nás čekal běžný školní den, který měl začít tělocvikem. Poslušně jsem si tedy pod oblečení navlékl plavky a vydal se do velké síně, kde bylo již tradičně živo. Hlavním důvodem toho všeho povyku byly noviny ležící na stole, které mě při pouhém pohledu na titulní stránku nemálo vyděsí. ,,Oni ho pořád ještě nechytili?" zamumlám si spíš pro sebe a znepokojeně pohlédnu na fotografii muže, jenž byl zodpovědný za smrt naší kamarádky. Koukalo mu to z očí. Ta zloba. Vyšinutost. Krutost. Už od pohledu vypadal jako nelítostný zabiják. ,,Jak se můžou chovat tak bezstarostně, když je ten šmejd pořád na svobodě?" Nevěřícně sjedu pohledem ostatní spolužáky, kteří mezi sebou žhavě diskutují a jako obvykle pomlouvají. Když tak poslouchám tu várku nesmyslů, začínám silně litovat toho, že jsem si nevzal špunty do uší.
 
Duch Bradavic - 20. března 2017 19:32
pj27341.jpg

O týden později...


13. září, pondělí - hlavní síň, 08:45


Obrázek

Obrázek

Od posledního rozloučení uběhlo přesně 7 dní a nálada ve škole začínala být zase o něco veselejší. Ponuré ticho a tesklivý opar, který se nad Bradavicemi posledních pár dní vznášel, začínal vyprchávat. Chodby hradu byly čím dál tím hlasitější a dokonce i Bezhlavý Nick se na všechny usmíval a každého vesele zdravil. Je pondělní ráno a po týdnu flinkání a tesknění, se dnes konečně dočkáte výuky! Venku je poměrně chladno, zataženo a na trávě se drží zbytky ranní rosy. To Hoochové nejspíš vůbec nevadí, protože první dvě hodiny vás čeká tělocvik. V neděli dopoledne na nástěnku u hlavní síně vyvěsila vzkaz pro pátý ročník, kde vám oznamuje, abyste si pod tělocvikový úbor oblékli plavky a v 9 ráno byli nastoupeni u famfrpálového hřiště. Do začátku hodiny však máte ještě 15 minut, takže si můžete užívat posledního drahocenného tepla a klidu. Ale pečlivě si hlídejte čas! Všichni vědí, jak madam Hooch trestá opozdilce.
Pravděpodobně teď sedíte v hlavní síni a posilňujete se dobrotami na stole. Před pár minutami přiletěly sovy a donesly dopisy, balíčky a také ranní noviny!
Na titulní straně Denního Věštce se tentokrát výjimala fotka nějakého muže... A nad tím výrazným písmem napsáno:


"Smrtijed, který zavraždil Bradavickou studentku je stále na svobodě!"

Obrázek

Články:


Smrtijed stále na svobodě!

Vzácný objev!

Sladká novinka

Láska kvete v každém věku!

Dívka se vrátila s vymazanou pamětí

Takové fiasko!


A samozřejmě - to by nebylo ono, kdyby se hlavní síní neneslo štěbetání a chichotání! Studenti jsou studenti, velice rádi si povídají. A zvlášť - když mají o čem. Nebo o kom.. Jedno je jisté.. Na nikom nezůstane nit suchá.

- "Ve věštci píšou, že její bába s jeho dědkem spolu randěj. Jsou tím pádem příbuzný? A co když si spolu taky začnou? To ohrozí kvůli holce nejlepší přátelství s Wittelsbachem?"
"Já zas někde slyšela, že maj Ewingovou dohromady a střídaj si jí."
"Takže to dítě není Wittelsbacha?"
"To nikdo neví, ale Helen z toho měla málem infarkt. Prej se kvůli tomu dala na víru a teď chodí se Sedzikowskou do kostela Každej den se modlí, aby to dítě nebylo Richardovo."


- ,,Tos vole věděl, že ten Tristan je utajená, transgenderní sestra Airimoyový?"

-,,Jsem někde slyšel, že jak ji má Luqueba za ta léta souloží roztahanou, tak prej to, co se nenarve do kufru si strčí mezi nohy."

-,,Víš co mi říkala Orthuna? Že být na jednom pokoji s Kaylou je naprostý utrpení. Že prej ze spaní vzdychá a sténá, jakoby někomu celou dobu seděla na obličeji. Fakt trapný jako."

-,,Znáš dvojčata Blackova?"
-,,Ty dva incesťáky?"
-,,Přesně ty. Prej do party už přibrali i Ryana po té, co mu Ewingová dala košem. Že Thomasovi nevadí, když mu kámoš nakládá sestru."

-,,Pamatuješ jak nám minule strhl Snape body za to, jak Kayla vyjela na Beccu?"
-,,Jo. Myslela jsem, že je zabiju. Nány hysterický. Takhle se handrkovat kvůli klukovi, kterej o ně stejně nemá zájem. Prej teď dělá do Kjeldový. Vypadá to, že randěním s havraspárskýma si kompenzuje vlastní nízkou inteligenci."

-,,To je ale smůla, že metamorfomágům zakázali se přeměňovat co? Teď má Scottmayersová smůlu.
-Jak to myslíš?"
-,,No někdo mi říkal, nevím, kdo to byl, ale myslím, že Acai, že ve skutečnosti je Alex stejná tlustoprdka jako Byrdová a Harper-Burnsová a hrozně se za to styděla. Proto si neustále měnila vzhled. Je k podivu, že ji dovolili si nechat tenhle, když se jejímu skutečnýmu já vůbec nepodobá."

-,,Už vím proč Fletcher tolik chce Sinclairovou. Kvůli tomu, že je vegetariánka. Takhle, když nesnáší maso, se aspoň nemusí bát, že mu ho při kouření ukousne."

-,,Ve zmijozelu je nějaký nový student. Prý je snad z Ugandy nebo vodkaď. Normálně si představ, že ho prej z minulý školy vyhodili pro to, že měl snad nějaký pletky s kantorama."

-,,Ta Spontinová se nese jak nějaká královna, přitom Theresa si o tom jejím rodě něco našla a prej jsou zadlužený až do čtvrtý generace. Socka jedna. To i ten Thomas má nějakou soudnost a i přes tíživou finanční situaci se nesnaží hrát na něco, co není."
-,,Fakt jo? Tak to je teda hustý! Já si říkala, že ty perly na krku moc pravdivě nevypadaj. Tak proto je to tak hrozná kamarádka s Devereuxovou. Je bohatá a přátelství s ní má svoje výhody. Díky tomu sne se i fakt, že je to lesba a feministka. Zlatokopka jedna."

Plavky
 
Duch Bradavic - 15. března 2017 15:58
pj27341.jpg

Obrázek

Shrnutí událostí následujících 7 dní


Obrázek


Týden uběhl jako voda. Tedy - jak pro koho. Pro někoho bylo sedmidenní volno utrpením a už druhý den si nedovedl představit, jak s tak dlouhým nic neděláním naloží. Jiní by si volno zase zopakovali, protože takováhle ulejvárna - a ještě schválená ředitelem, se zase tak často nevidí. Zbytek pondělního dne proběhl v klidu. Pokud se po obědě na zamluvené hřiště zmijozelští nedostavili a přišli déle - měli hřiště obsazené partou mrzimorských. Do večeře byl klid, tentokrát nebyl nikdo, koho by Filch načapal na chodbách. A že z toho byl zklamaný.

Obrázek


Úterý proběhlo také poměrně klidně, pokud nebudeme počítat to, že Alecovi při večeři utekl Fufík a nějakým způsobem se dostal až k profesorskému stolu a začal Snapovi likvidovat nohavici. Tomu se to samozřejmě nelíbilo ani trochu a s učebnicí zatočil po svém.

Ve středu ráno se chodbou přízemí nesl dívčí, pronikavý křik. Na dveřích od dívčích toalet byl totiž Pája, kterému se zase povedlo utéct Caylusovi a dostat se z podzemí. Pravděpodobně musel utéct mnohem dříve, ale všichni víme, jak moc je Cay ohledně svých mazlíčků starostlivý. Byl to právě Felix, který sklípkana chudák malý našel a Cayluse o tom poinformoval. Odpoledne jste se mohli zúčastnit tchoříčkového souboje, který uspořádali sedmáci na nádvoří. Těsně před koncem zápasu je Filch rozehnal, jelikož páchnoucí tekutina byla všude. Chudák to pak musel celé uklízet, protože všichni zúčastnění utekli!

Ve čtvrtek se nám už trochu zatáhlo a pěkné počasí začalo mizet, ale ani zamračená obloha nezabránila tomu, aby v 11 proběhl poslední nábor do famfrpálových družstev. Jako vždy jste si oběhli pár koleček kolem hřiště, aby jste se procvičili a pak přišlo na samotný nábor. Nábor tentokrát proběhl bez úhony - pokud tedy nepočítáme malou srážku na košťatech Cassandry a Reginy. Calvin byl po dalším nezdařeném odpálení potlouku z týmu vyloučen a na jeho místo odrážeče byl dosazen nový zmijozelský student - Zabini. Stejně tak je prokletá pravděpodobně pozice nebelvírského chytače, protože Nina se stejně jako nedávno Marie vzdala svého postu a přenechala ho Thomasovi. K odpoledni bylo na nástěnku vyvěšeno oznámení, že se budou vybírat kapitáni famfrpálových týmů. Zájemci o místo kapitána se měli zapsat pod čáru.

Páteční ráno bylo nepříjemné nejen zamračeným počasím a silným větrem, který venku panoval, ale také pachem zvratek, který se linul po zmijozelském, chlapeckém pokoji. Na kamenné zemi, vedle jedné z postelí ležela hromádka zvratek a nad nimi se skláněl Calvin, celý zelený. Držel se za hlavu a skučel. Po tom, co byl Richardem odveden na ošetřovnu, se pozvracel ještě 2x.

Sobota byla vždy sympatický svou volností pohybu a možností navštívit Prasinky. Ale zamračené počasí a silný vítr se kolem 4 hodiny ranní proměnil na silnou vichřici a liják, a vydržel až do večera. Odpoledne se mezitím do Bradavic dostavili Calvinovi rodiče, a chudáka nemocného si ze školy odvezli.

V neděli vyhlásil poplach Filch, protože od rána nebyla paní Norrisová nikde k nalezení. Školník zuřil, funil a vyhrožoval každému, koho potkal. Paní Norrisová se objevila až k večeru, kdy ji zamčenou v kumbále nachází Tlustý Mnich. Pravděpodobně v tom měl prsty někdo ze studentů.

Obrázek


Zároveň během týdne přiletěla znovu Alexina sova se zprávou, že Coraline byla z nemocnice propuštěna domů.

 
Naira Sinclair - 15. března 2017 12:59
nairac4650.jpg

Velká síň - mrzimorský stůl

6. září

Acai, Benji, Alex, Felix, všichni ostatní u stolu

Dál nesouhlasně všechny sleduji, jak se ládují masem a dávám si dobrý pozor, aby viděli, že s jejich zvyky nesouhlasím. První si toho samozřejmě všimne Acai, která si z toho začne dělat legraci, takže se na ni zamračím, aby pochopila, že ze zvířat si legraci dělat nebudu. Nebohé rybičky. Jak by se cítila ona, kdyby jí někdo usekl hlavu a tu naservíroval na stůl, zatímco zbytek jejího těla by použil na sushi?

Benji tomu ještě přidá korunu, že přece nechce, aby zemřeli nadarmo. Kopnu ho pod stolem do holeně. Nezdvořák! To jsou fakt výmluvy jak noha, tohlecto.

Usměju se ale, když ke mně přisune salát. Alespoň něco! Jinak bych dneska asi jedla vzduch. Neuvěřitelný, jak se tady neberou na nikoho ohledy, pokud jde o jídlo. Benjiho sushi nabídku si přeměřím trochu podezíravě, přeci jen nevím, jestli v tom někde nějaká ryba není. A riskovat to nechci. I Felix se zapojí a přede mnou přistane několik avokádových kousků. "Díky!" usměju se na něj.

Zatímco opatrně začnu pojídat salát, Benji Acai vysvětlí, jak jsme přišli k fialovým obtiskům na obličeji. Zvednu ruku a prsty se dotknu fialového prášku a trochu ho tak rozmažu.

Než stačím cokoliv dodat, Alex začne radostně výskat. Překvapeně se na ní otočím a trvá několik vteřin, než si uvědomím, o čem mluví. "Coraline se probudila?" zopakuju normálním hlasem, než nahlas vykřinu a vyhodím ruce do vzduchu radostí. I já obejmu Benjiho, z druhé strany.
 
Rebecca Eliah Riel - 15. března 2017 12:21
rebecca5464.jpg

Velká síň -> pokoj

6. září

Kayla, Snape, všichni přítomní

Můj úprk z Velké síně překazí ten přerostlý netopýr, který neodolá a chopí se příležitosti potrestat někoho jiného, než jsou háďata. Sevřu rty, až je z nich jen bílá čárka, abych mu hned neřekla, co si o něm a jeho pedagogických metodách myslím. Ani to, že se první opře do Kayly, mi náladu nespraví.

Když nám strhne body, podívám se na Kaylu a zamračím se, abych jí dala najevo, že nás její hysterie stála první místo. To budou ostatní určitě rádi, až to uslyší. To si to nemohla nechat nějak do soukromí? To, že Snape naráží na můj krátký románek s Caylusem v kumbále pomalu nevnímám, ale stejně mu věnuju ošklivý pohled, jen tak ze zvyku.

Kayla nakonec nedostane jen jeden trest, ale rovnou tři. Ha! Dobře jí tak! A já z toho nakonec vyvázla bez úhony. Ale ani to mi náladu nezlepší, proto ihned jak Snape zmizí, rychlým krokem vyjdu z Velké síně. Nezastavím se a nezvednu pohled z podlahy do té chvíle, než jsem v holčičím pokoji, ani když odpovídám na hádanku.
 
 
571570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.4784049987793 sekund

na začátek stránky