Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 6146


Hraje se Denně /Pondělí - 14:10  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:38Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Benjamin Hunt je offline, naposledy online byla 25. června 2017 20:07Benjamin Hunt
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:23Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 25. června 2017 20:07Mirabel McGregor
 Postava Maureen Rott je offline, naposledy online byla 26. června 2017 23:45Maureen Rott
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:23Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 26. června 2017 21:41Kayla Harper-Burns
 Postava Alexandra Scottmayers ♔ je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:10Alexandra Scottmayers ♔
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 27. června 2017 2:22Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 25. června 2017 20:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. června 2017 23:28Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:08Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:38Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:51Sinestra Ewing
 Postava Orthuna "Runa" Kjeld je offline, naposledy online byla 09. června 2017 21:40Orthuna "Runa" Kjeld
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:22Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ je offline, naposledy online byla 26. června 2017 22:51Pomocný PJ
 Postava Remus John Lupin je offline, naposledy online byla 26. června 2017 20:54Remus John Lupin
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:23Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 25. června 2017 19:54Caylus Lawson
 Postava Wolfram von Wittelsbach je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:45Wolfram von Wittelsbach
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:30Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 23. června 2017 18:23Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 26. června 2017 12:57Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 27. června 2017 5:07Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:23Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 26. června 2017 22:51lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 17. června 2017 15:34Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:22Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:22lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 26. června 2017 19:39Henry Kwang
 Postava Ryan Daniels je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:23Ryan Daniels
 Postava Emily Senders je offline, naposledy online byla 22. června 2017 21:30Emily Senders
 Postava Marie T. Sedzikowská je offline, naposledy online byla 27. června 2017 5:07Marie T. Sedzikowská
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:08Naira Sinclair
 Postava Deirdre Airimoy je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:55Deirdre Airimoy
 Postava Christian Dragon je offline, naposledy online byla 26. června 2017 20:54Christian Dragon
 Postava Noelle O`Meara je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:55Noelle O`Meara
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 26. června 2017 14:30Jordyn Emily Byrd
 Postava Alastor Krimmer je offline, naposledy online byla 26. června 2017 23:28Alastor Krimmer
 Postava Helen Lynnerwood je offline, naposledy online byla 26. června 2017 23:45Helen Lynnerwood
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:08Saga Lindqvist-Weaver
 Postava PPJ je offline, naposledy online byla 27. června 2017 0:55PPJ
 Postava Thomas Alexandr Black je offline, naposledy online byla 26. června 2017 23:28Thomas Alexandr Black
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 27. června 2017 6:19Diana Gabriela Black
 Postava Rory Callaghan je offline, naposledy online byla 26. června 2017 12:47Rory Callaghan
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 27. června 2017 1:41Patrick Gregory Anderson
 Postava Charlie Adams je offline, naposledy online byla 21. června 2017 1:12Charlie Adams
 
Deirdre Airimoy - 27. června 2017 00:33
dei6348.jpg

Okraj Zapovězeného lesa


havraspárští, Alex, Týna

Pondělí 13. září



Když jsem se Ala vydala zastavit, nepočítala jsem s tím, že by se mě pokusil zastavit.
Jednala jsem impulzivně. Doufala jsem, že to vezme jako legraci. Koho by napadlo v hodině, kdy běžně hůlky nepoužíváme, ji použít? Navíc na něco tak roztomilého jako je tykadlatka?
Zastírá jen fakt, že to se zvířaty neumí a nemůže se to naučit v těch svých knihách...
Hůlku jsem mu sice vytrhla, ale pan Dokonalý okamžitě přešel do protiútoku. Než jsem se nadála, držel mě za zápěstí a přitáhl si mě blíž. V okamžiku, kdy se jeho ruka sevřela kolem mého zápěstí, jsem ztuhla a v hlavě mi začal houkat poplach.
Už to nikdy neudělám...
Okamžitě jsem se v duchu ocitla v podobné situaci o týden dříve, kdy mou paži přesně stejně svíral Richard a drtil mi ruku. Snažila jsem se nadechnout, ale nedokázala jsem to. Richarda vystřídal pohled na otce, který mi svíral ruku a vystavoval ji nemilosrdným plamenům. Skoro jsem ještě cítila smrad spálené kůže a bolest, kterou jsem při tom cítila. Nikam nepůjdeš, Dee Dee... Musíš nést zodpovědnost... Nesmíš se plést do věcí, do kterých ti nic není... Musíš poslouchat, ano?

Zatmělo se mi před očima. Měla jsem je doširoka otevřené a Alastor v nich mohl spatřit neskrývaný strach a paniku. Třásla jsem se a kdybych neměla pocit, že se dusím, nejspíš bych lapala po dechu. Když jsem byla naposled v téhle situaci, skončila jsem sama na záchodech, kde jsem Bombardem rozbila zrcadlo. Uklidni se, Deirdre... Otec tu není... Richard tu není... Nikdo ti nechce ublížit...
Aniž bych se to snažila nějak zakrýt, z očí mi automaticky steklo pár slz. Nic, čeho by si ostatní všimli, snad jen Al. Bleskově jsem stočila pohled k zemi, aby neviděl víc, než bylo nutné. Stále jsem byla ochromená strachem. I když se Al usmíval, nevypadal, že by mu to bylo příjemné. Bylo mi opět na zvracení. "Omlouvám se. Už to nikdy neudělám," pokorně jsem sklonila hlavu a utřela si těch pár slz do rukávu.

Skoro si ani nevšímnu toho, že si mě přitáhne blíž a hůlku mi vytáhne zpoza pasu, kde jsem ji měla zastrčenou. Nechám ho. Nemám sílu se s ním hádat, ne v tomhle stavu. Pořád se lehce třesu, a tak udělám jediné, co mě napadne. Na chvilku zavřu oči a pokusím se uklidnit Santovou metodou. Jsi v pohodě, Dee... To ty máš pravdu, ne on... Má tě přeci rád, ne?
Polknu a vzhlédnu k němu. Jeho vysvětlení je vážně chabé. "Znehybnit?" Můj smích má spíše hysterický podtón. "Od toho je tahle hodina. Pracovat ve skupině. BEZ použití hůlek!" Můj pohled zabloudí ke zmijozelským. Cítila jsem na sobě Týnin pohled od chvíle, kdy jsem odešla. Dle jejího nasupeného výrazu jsem pochopila, že Alovo chování neschvaluje. Nebyla jsem ale jediná, komu to vadilo. Přiřítila se k nám od mrzimorských i Sinina kamarádka Alex a do Ala se pustila.
"Myslím, že už mu to došlo, Alex. Určitě se poučí do příště, že, zlato?" Vrhla jsem na Ala rychlý úsměv, který ale díky mému dosavadnímu stavu působil spíš falešně. Ještě jsem se usmála rychle na Alex a rty jí naznačila tiché díky.

Poté jsem se přesunula k Patrickovi, který se pokusil napjatou atmosféru trochu odlehčit. Přesně to jsem potřebovala. Becca a ostatní se jeho vtípkům smáli, stejně jako Al. Ruka mi automaticky sjela na zápěstí, kde mě předtím můj přítel držel a pořádně jsem si Patricka prohlédla. Ten jeho úsměv byl vážně roztomilý. "Jsem si jistá, že by ti okamžitě propadla," usmála jsem se a na Patricka mrkla. Když už, tak už.
Je mi trochu divné, že se Alastor nevzteká, že tu se mnou Patrick tak nepokrytě flirtuje. Nejspíš si myslí, že ze sebe dělá šaška. Tak ať. Nechám ho při tom a budu následovat jeho příkladu, aby to vyznělo spíš jako legrace. V duchu ale doufám, že Patrick pochopí, že si legraci nedělám.
Když se ke mně naklání s tou svou otázkou a chce mi potvůrku předat, schválně pohodím hlavou, aby se k němu donesla vůně parfému, po kterém Princ tak šílí. Opět zamrkám dlouhými řasami a koketně se zasměju. I když vypadám spíš jako smrtka, hodlám z tohohle vytěžit maximum. "Samozřejmě,
že vím, jak na samečky..."
Pomalu si olíznu rty jazykem a povytáhnu obočí.
"Moje zkušenosti? Neříkej, že ses bavil s Patrickem..." Záměrně použiju jméno svého dobrého zmijozelského kamaráda, s kterým jsem příležitostně spávala. "Nejdůležitější je správně ho uspokojit... přijít na to, co má rád..."
To už mám tykadláka v náručí. Chová se úplně stejně jako u Patricka. Chlácholivě ho pohladím po hlavě a pevně ho držím tak, abych mu co nejméně ublížila.
"Samci tykadlatky jsou většinou hodně teritoriální a mají rádi svůj prostor... Tenhle fešák zrovna není ve svém přirozeném prostředí a vzteká se. Jak by bylo asi vám, kdyby vás někdo unesl a pak vystavoval? Asi moc ne, že? Samci jsou daleko agresivnější než samičky, tudíž si nejsem jistá, jestli se vám ho vůbec povede zkrotit... Od toho tu ale jste." Věnuji zvířátku na hlavu polibek a vrátím ho opatrně Patrickovi. Rty si otřu do hábitu a pohlédnu na Ala.
"Pamlsek není špatný nápad. Zeptejte se profesora. Přeci za něj neodvedu všechnu práci..."
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 26. června 2017 23:39
lookbook62_2–kópia5501.jpg

Okraj začarovaného lesa - starostlivosť o zázračné tvory


Milované jazvece, zlý zlý Alo, okrajovo Dobrá Dee a môj múdry Siník

Kým začneme, stihnem ešte zachytiť rozhovor Acai s Nairou. Slovo tetovanie má takmer vždy tendenciu zarezonovať v mojej hlave.
Hej, s tým ti asi budem vedieť pomôcť! Takmer určite by som vedela zohnať tetovací strojček, ale treba ešte niekoho kto vie kresliť aby ho aj chytil do ruky.
Zapojím sa do debaty bez okolkov. Mala som pár známych čo buď žili pri mukloch alebo pochádzali zo zmiešaných rodín, ktorý stáli aj za mojou festivalovou skúsenosťou. Nepochybovala som, že by som ten strojček do pár dní mohla mať doručený.

Nemusím potom už čakať dlho a dostaneme povolenie odhaliť klietku. Okamžite som nosom nacapená na nej, všetky rozhovory idú bokom a ja ligotavými očami sledujem zeleného tvora vnútri, pričom zaujato počúvam Kwangov hlas.
Vyzerá to ako taká malá zlatá mimozemšťanská mačka. Utúlila by som ju.
Zdá sa mi, že som už niečo podobné videla, a cítim, ako mám už-už na jazyku názov tvora, ale ani za nič na to neviem presne ísť. Keď začujem hlas Siníka, ako odpovedá, prekvapene na chvíľku odlepím zrak od klietky a pozriem na ňu. Uškrniem sa ak sa nám stretnú pohľady.
Šprt!
Zaartikulujem bez zvuku s ústami, aby som ju troška podpichla, ale hneď sa aj vrátim k tykadlatke. Akonáhle začne Kwang rozprávať, spravím vec, ktorú u mňa môže byť vidno bez vyzvania jedine na tejto hodine - otvorím knihu. Samozrejme až po tom, čo ju znova pohladím, aby sa jej necnelo a neodkusla mi prsty za nedostatok prejavovanej lásky. V rýchlosti nájdem stránku, kde je tykadlatka spomenutá, z tašky vyhrabem brko a hnedý atrament ktoré som ukoristila v spoločenke a ak Kwang povie niečo, čo nie je v knihe, dokonca si to ešte aj zapisujem.

Aaaav.
Povzdychnem si, z hlasu cítiť jasné sklamanie. Keď totižto Kwang povedal, že vyberie jedného študenta ktorý tykadlatku vyberie, takmer hneď som sa vystrela spoza knihy a keby sa to mohlo, asi by som sa rozbehla a nalepila naňho s prosíkom, nech to môžem spraviť ja. Padne to ale na Acai. Ešte pár sekúnd sa cítim ako dieťa ktorému zobrali hračku, hneď sa ale s ostatnými zhŕknem pri Acai s tykadlatkou v náruči, aby som ju obdivovala. Natiahnem zvedavo prst a jemne od nej žduchnem. Následne jej brnknem po tykadle, prejdem prstom po chvoste a zaborím takmer celý prvý článok prsta, na ktorom si na chvíľku skrátim nech, do jej mäkkého tela.
Fascinujúce. Je ako mierne slizké antistresové vrece piesku.
Tykadlatka je očividne mampičistka a vôbec jej moje ošahávanie nelezie na mozog. Súhlasne zahmkám na Acainu dedukciu že je dievča a opatrne, pridržiavajúc chvosť a trocha ho narovnajúc, si efektne spočítam pruhy na jej tele.
Hej Nai, ak sa nemýlim je ich osemnásť.
Zdvihnem k nej pohľad s úsmevom, keď začujem Acai.
Porodili sme geronta.
Zazubím sa a pobavene sa chechcem, keď ju Benjimu podstrčí ako nevestu. Popravde, keby som v koži tej tykadlatky, asi by som nás mala všetkých za debilov.

Aj naďalej by som sa dobre bavila, keby ma nenapadlo skontrolovať, či aj ostanté tykadlatky majú na saláme. Iba trocha poodstúpim od našej skupinky, aby som mala lepší rozhľad a vidím, že okrem nás majú relatívne nekonfliktnú samičku už iba Chrabromilčania. Slizolinský aj Bystrohlavský majú s tými svojimi mierne problémy a keď prižmúrim oči, viem z farieb rozoznať, že sa jedná o samčekov, aj keď bez toho aby som prišla bližšie nerozoznám, akých starých. Preto sa vyberiem len tak narýchlo poprechádzať a letmo pozerať podľa približného počtu pruhov, či sa jedna o mladšie či staršie tykadlatky, aj keď sa nezastavujem preto, aby som to zistila presne.
Žeby boli samičky pokojnejšie ako samci? Chrabromilská má len pár prúžkov, omnoho menej ako naša, a predsa nevyzerá byť nespokojná, na rozdiel od Slizolinskej, ktorý má tiež menej pruhov, ale je to samec.
Nájdem pohľadm Kwanga.
Profesor Kwang, sú samci vždy horšie manipulovateľný ako samičky alebo je toto náho...
Nestihnem dopovedať, pretože akurát keď prechádzam okolo Bystrohlavského stola, všimnem si periférne Deeinu blonďatú hlavu a hlavne mi do uší doľahnú Alastorove slová. Okamžite mi zlezie úsmev z tváre a zaplápolá vo mne temperament. Zastavím sa v polovici kroku a pomaly sa otočím aby som videla, ako drží Deeinu ruku v ktorej očividne zviera jeho prútik. Asi mu chcela zabrániť ho použiť, za čo má u mňa okamžite bod k dobru.
On chcel to chúďa malé začarovať aby sa nehýbala? A ešte sa čuduje že mu niekto zobral prútik? Byť Deirdre, tak mu jednu flusnem po hlave.
Stvrdne mi pohľad. Ak sa tomu dalo vyhnúť, bola som úplne proti používaniu kúziel na zvieratá, mimo tých čo by im mali pomôcť, a on chcel tú chúďa tykadlatku vydesiť ešte viac tým, že ju znehybní aby mala ešte väčší stres z toho že nemá žiadnu únikovú cestu.
Len znehybniť? Och, fajn, keď sa mi najbližšie nebude páčiť že sa hýbeš, tiež ťa "len" znehybním a budem na teba čučať a uvidíme, ako veľmi ti to bude po chuti.
Zavrčím naňho a prsty ma tak svrbia od chute chytiť prútik alebo mu jednu uvaliť, až ich musím pár krát vystrieť.
A možno to aj naozaj skúsim. Len nech raz kráča predo mnou s nosom zaboreným do nejakej knihy a zavadzia mi v ceste, skončí ako nehybná náplň brnenia.
Zazerám na neho, takmer úplne zabudnúc na fakt, že som sa niečo pýtala Kwanga.



 
Rebecca Eliah Riel - 26. června 2017 22:41
19551159_10203520164682847_1435833788_n5950.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Pondělí, 13. září

Havraspárští, Dee

Patrick mi odpoví pouze krátkým zamručením a tak se skoro urazím já. Nesnažila jsem se na něj být zlá, jen jsem se chtěla ujistit, že jsme došli ke správnému číslu co se skvrn týkalo. To je jeho ego tak křehké, že nezvládne ani jednu jedinou otázku? Potlačím frustrované odfrknutí a odvrátím od něj pohled na Dee, která se přihnala zachránit tykadlatku před kouzly svého bojfrenda.

Vlastně tak zkrotí spíš jeho než tu nebohou tykadlatku. Všimnu si, jak se tomu Noelle chichotá, tak na ní mrknu a taky se zašklebím, zapomínajíc nachvilku na Patrickovo nezdvořilé chování. Ale Patrick s tím ještě očividně neskončil, protože se k Dee nakloní a začne mektat něco o samičkách. Znovu se podívám na Noelle a zvednu obě obočí a vykulím oči. Slyšíš to taky? Třeba mi někdo něco nasypal do oběda a teď mám halucinace. Nebo tykadlatka vylučuje nějaké hormony, které Patricka poslali do sexuálního šílenství.

I Alastorovi neujde to, jak se Patrick chová, protože jen tak tak zadusí smích. "No, no," řeknu a poplácám ho po zádech, protože na okamžik vypadal, že mu zaskočila slina. Ale jsem ráda, že nejsem pod vlivem nějakýho halucinogenního lektvaru, protože Alastor to vidí a slyší taky.

Patrick, stále ochromen potenciálními hormony tykadlatky, předá tvora do rukou Dee. Nebojím se, že by se mu snad něco stalo, protože Deirdre byla na péči o kouzelných tvorech vždycky jako vyměněná. Nechám ji, ať se pokusí toho naše tykadláka zkrotit. Snažím se u toho počítat skvrny a docházím buď k 11 nebo 12. Asi to vážně bude těch jedenáct skvrn.
 
lord Richard Cornigrum - 26. června 2017 22:22
risanek1179.jpg

Okraj Zapovězeného lesa


Pondělí 13. září


Zmijozelský stůl, profesor Kwang



Jen co verdikt kolejního vedoucího všem u stolu přetlumočím, promluví na mě Wolfram. Zdá se, že je s výsledkém mé snahy spokojený. "Také mám radost." odpovím zcela upřímně. "Měl jsem zprvu trochu obavy, ale jsem rád, že to nakonec dopadlo takhle." Pokývám hlavou a s nadmíru spokojeným výrazem položím na stůl Obludárium, které jsem měl doteď v podpaží.
"Pokud proti tomu ostatní nic nenamítají, tak ano." pousměji se na nadšeně vypadající Sinestru, která chce vědět, jestli do Prasinek vyrážíme hned po vyučování.
"Čím dřív vyrazíme, tím víc času budeme mít na večeři. A to někteří z nás," pohledem zabloudím k Dee a Caylusovi "…Určitě velmi ocení." Už teď je mi jasné, že s nimi a jejich apetitem strávíme U Tří košťat dvojnásobek času, než bez nich.
Pak Wolfram nakousne ne příliš lákavé téma týkající se incidentu z minulé hodiny. Respektive se zajímá o ty dva, kteří měli tohle na svědomí. "Nejspíš bych si o tom s nimi promluvit měl, i když mi to nepřipadá jako nejlepší téma k hovoru." A komu by taky připadalo. Kdo by chtěl řešit takový sračky? "Je to hodně citlivá záležitost a mám takový dojem, že těm dvěma pomůže už jedině ošetřovna" Jsem prefekt, ne specialista na zažívání. Pokud to v Crabbovi hnije, jakože ano, pak mu může pomoci jedině zdravotnice. Ta je na takové věci určitě zvyklá. V nemocnici Sv. Munga nepochybně zažila daleko horší věci, než jednoho smrdutýho špekouna.
"Ach Helen, ty jsi tu taky…" překvapeně pohlédnu na svou blonďatou milenku, která se doteď nijak neprojevovala. Jen mlčky stojí v hloučku všech zmijozelských s jakýmsi prapodivným výrazem na tváři, který připomíná zabijáka těsně před útokem. "Jsi vždycky tak potichu." poznamenám suše a nechám svého přítele, aby jí vysvětlil, jak se věci mají. Krásně mi tím ulehčil práci.
"Každopádně je to tak, jak říká Wolfram. Omezení je pouze pro ty, kterým ještě nebylo osmnáct a to není tvůj případ." Pochopitelně, že si nepamatuji její datum narození, ale i tak mám přehled o tom, že už dávno dosáhla plnoletosti.
"Chápu, že jsi teď indisponována a nejspíš odmítneš, ale kdyby sis to přeci jen rozmyslela, tak jsi vřele vítána." Pozvání platilo pro všechny Zmijozelské, tudíž Helen není žádnou výjimkou. Své sliby se vždy snažím plnit, zvlášť když jsem se předtím u stolu vyjádřil jasně. "Pobyt na čerstvém vzduchu by ti určitě prospěl, minimálně jako odreagování se. Takže to promysli, do ničeho tě nenutíme." Dodám a stočím pohled k profesorovi, který zahájil hodinu, proto se automaticky ztiším a začnu poslouchat výklad.
Naše kolej je hned záhy bohatší o pět bodů díky Sinestřině správné odpovědi. Uznale pokývám hlavou a trochu podstoupím od klece, abych dal prostor Wolframovi, který jde vytahovat tykadlatku. To se mu bohužel nedaří. Zvíře je až přehnaně živé, plácá ocasem a snaží se za každou cenu vykroutit. Neujde mi Wolframův povzdech. "Ber to jako výzvu, když už nic jiného." Poradím mu a důkladně si tykadlatku prohlédnu. Je tmavě zbarvená, se světlými pruhy.
"Myslím si to samé, určitě to bude samec." Přitakám kamarádovi, to už se ale za mými zády objevuje rozesmátá Sinestra. "Copak tě tolik rozveselilo?" dotážu se a zatímco do tykadlatky píchá prstem, snažím se spočítat všechny proužky. "Napočítal jsem jich rovných šest." oznámím do prostoru a koutkem oka zkontroluji ostatní spolužáky u zbylých třech stolů.
 
Diana Gabriela Black - 26. června 2017 21:43
diana96791302.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Thomas, Nebelvírští a zmínění

Pondělí 13. září


Zamračím, se když se brácha snaží vykroutit z otázky. „Popup? To se ti nezrodilo v hlavě jen tak? Jaký popud to mohl být,“ uvažuji, ale něco mi říká, že má dobrý důvod, aby mi to neřekl. „Pokud mi to nemůžeš říct, dobrá! Nechám to být. Ovšem jestli zjistím, že mi to jen nechceš říct, tak tě budu otravovat tak dlouho, dokud to z tebe nevytáhnu. A víš moc dobře, že ti ne nervy umím lézt dost dobře!“ Brácha moc dobře ví, že když si usmyslím, že z něj nějakou informaci dostanu, tak ji prostě dostanu! Dokážu být velice vytrvalá.

Stejně tak jsem vytrvalá v pozorování Cass, která nakonec zareaguje. Ale co to je? Zdá se mi to, nebo se ve tváři objevila trocha červené. Neubráním se, aby mi jeden koutek nevyjel nahoru. Můj úsměv se rozšíří o to víc, když se na mě Rebecca zamračí a postaví se mi do výhledu! To jsou mi ale poměry toto. Takhle mi zaclánět! Vždyť nic nedělám jen Cass tak trochu zlobím. Rebecca se na mě sice mračí, ale já se na ni usměju a výraz ve tváři ji dám najevo, že mě převezla.

„Super,“ sáhnu po praskavém pendreku, „na tebe je vždycky spoleh,“ ukousnu si kus. Jo, je bezva mít někoho, kdo má vždycky něco dobrého u sebe a podělí se zcela dobrovolně, i když mu někdy k té ochotě musím trochu dopomoci. „Třeba tak bude hodina zajímavější,“ zazubím se na něj, když mě varuje před jiskrama z nosu.

Chvilku na to přijde profesor Kwang a začne nám povídat o tykadlatce. Docela rozkošné zvířátko! Žvýkám si svůj pendrek, když brácha povídá o tom, že musíme ukecat mámu na výlet do dračí kolonie. „To teda musíme! Ale znáš ji, nebude z toho nápadu dvakrát nadšená.“ Není se čemu divit, že je v těchto věcech dvakrát nedůvěřivá, protože kdo ví, co by nás s bráchou mohlo napadnout. Navíc má u z našeho dětství nejednu zkušenost, že jsme na veřejnosti něco ztropili a ona to potom musela trochu vyžehlit. Jeden by řekl, že se to s věkem zlepší, ale hloupý nápady máme furt!

Zpozorním, když padne mé jméno. Strčím zbytek pendreku do pusy. Otřu si ruce o oblečení a jdu chytat tykadlatku! „To je kouzlem osobnosti,“ řeknu nonšalantně na poznámku ohledně mého vyvolávání. Opatrně pro zvířátko sáhnu a snažím se ji vzít tak, aby mi nevyklouzla, a abych ji zbytečně nestresovala. Při prvním pokusu se mi prsty zaboří do její kůže a sjedou po ní. Na podruhé to ale vyjde, protože už vím, jak ji uchopit. Opatrně ji vytáhnu a položím na stůl. Tykadlatka je velice přátelská a zvídavá. „Čau holka,“ promluvím na ni a pohladím ji. Holka na to zabublá a tykadla se jí zachvějí.

„Holky by tě oceňovaly víc, kdybys shodil toho mišelínka na břiše, kterého se snažíš neúspěšně zakrývat zatahováním břicha,“ rýpnu sourozenecky do brášky. „Od kdy kouříš doutníky,“ zeptám se, když začne o proměnění tykadlatky. To jsou mi nápady! Pozoruji tykadlatku a počítám skvrny na jejím těle.

 
Alastor Krimmer - 26. června 2017 21:28
al1932.jpg

Okraj Zapovězeného lesa

Dee, Kolegové z Havraspáru

Pondělí 13.9.



Jak se ukázalo, žijeme ve společenství ekoaktivistů. Nechápu, jak by mohlo immobulus ublížit tomu zvěrstvu, co máme na stole. Jediný argument, který mi přijde k věci je, že by to mohlo mít jiné účinky, byť o tom také pochybuji. Jazyk, kterým jsou zaklínadla stvořena je přeci striktní a jakmile je v něm zaklínadlo proneseno, má vždy ten správný efekt. Pokud je tedy podpořeno správným pohybem hůlky a v případě složitějších zaklínadel i nějakými vedlejšími potřebami. Jediné, co bych považoval za možný negativní efekt toho, že kouzlo činíme na zvířata, je imunita vůči efektu kouzla, což se pochopitelně může stát. Draci jsou například často imunní vůči některým kouzlům, ale toť spíše výjimka.

„Jistě, zeptá… No jak chcete, jen jsem se ptal,“ zareaguji na kolegy a už už se chystám hůlku opět zastrčit do náprsní kapsičky hábitu, k tomu určené. No, osud tomu asi chtěl jinak a má hůlka se ocitne v rukou mé princezny, Dee.
V jiném případě by mě asi její postup pobavil, avšak zde jde o mojí hůlku. Od té chvíle, co jsem provedl v pěti letech „něco divného“ a otec mi následně prozradil, že jsem kouzelník, stejně jako byla má matka, byl jsem okamžitě pyšný na tu skutečnost a kouzelná hůlka jest jakýmsi symbolem mé kouzelnické krve.

Projede mi přes záda nepříjemný mráz a mírně se mi zatmí před očima. Ani nechápu, jak se to stalo, ale o zlomek vteřiny jsem o krok dál a držím Dee za zápěstí, naštěstí ne tak silně, abych toho litoval. Ono, kdybych se teď začal omlouvat, tak by to bylo jaksi zbytečné.

„Brát kouzelníkovi hůlku? Že se nestydíš.“ Na tváři se mi objeví úsměv, ale rozhodně teď necítím chuť si dělat legraci, a mám pocit, že to jde na mě poznat. Ovšem, mám Dee rád a tak se trochu přemůžu. U jiných by to asi bylo jiné, avšak pochybuji, že by si někdo jiný něco tak drzého dovolil. V Deeině případě samozřejmě lehkou drzost považuji za flirt.

Přitáhnu si Dee o něco blíže, ovšem zachovám odstup a rychle své princezně vytáhnu svojí hůlku zpod hábitu a zastrčím jí na své místo.
„Neboj se, chtěl jsem tu tykadlovku jen znehybnit.“
O něco více nahlas poté dodám ke kolegům: „A zeptal bych se, nejsem blázen.“

Poté už sleduji, jak se spolužáci potýkají s tím tvorečkem. Jamile si Dee přehodí vlasy přes rameno, je jí vše odpuštěno jen díky její kráse a roztomilosti.

Když Patrick pronese, že být to samička, tak ho zbožňuje, málem vyprsknu smíchy. Poté si trochu Dee dobírá a já jsem upřímně zvědav, jak to vyřeší.
„Jestli ho zkrotíš, klobouk dolu. Možná by pomohl nějaký pamlsek… co vlastně žerou?“
 
Patrick Gregory Anderson - 26. června 2017 16:39
010bd_dfxjxvdnc9pb8vrbvskktxhk29589010.jpeg
Okraj Zapovězeného lesa

13.září, Ponděli

Havraspárský stolek + prof.Kwang a Dee

"Řekl bych, že tím ji jenom víc rozladíme a vypadalo to, jakob jsme ho chtěli šikanovat. Přepočítával jsem to a vychází mi 11 skvrn."
Odpovím Kayle, ale je pravda, že druhý názor potřebujeme, sice jsem napočítal 11 skvrn, ale nikdo nejsme neomylný, takže přistoupím, byť neochotně, Na její návrh. Becca nám přijde na pomoc, aby nám Tykadlatka neutekla, což způsobí, že se mi orosí záda víc než Tykadlatce když se na ni vrhneme. Dokonce na mě Becca promluví. "Řekni něco vtipnýho a chytrýho, vtipnýho a chytrýho" Polknu, otevřu pusu a vyjde ze mě jen "Hmm" To ale není všechno. Když se ptá, jestli jsem si jistý těmi skvrnami, srdce mi spadne až někam do kalhot, což způsobí, že ačkoliv jsem si tím počtem jistý, vypadá to jako bych nebyl. Na její povzbudivý úsměv odpovím svým nejistým. Nejsem uražený, na to nemám ani pomyšlení, jsem vyděšený, proč se vždycky postavím do pozoru, když na mě Becca promluví? To s ní nejsem schopný normálně komunikovat? Vždyť v Síni to šlo. Že by mě ten její Hulák tak rozhodil? S těmito myšlenkami pomůžu Becce přidržet Tykadlatku, zatímco Kayla se snaží počítat skvrny.


Není to zrovna moc klidné počínání, potože Tykadlatka se snaží dostat zpět do klece, častuje nás svým nevrlým pohledem a švihá ocasem, což je pochopitelné vzhledem k našemu počínání. Al to nevydrží jako první a vytáhne hůlku s úmyslem Tykadlatku znehybnit pomocí kouzla. To zapřičiní dvě věci, Becca odskočí, aby se vyhnula kouzlu a ocasu který, jen co jej pustila, po ní hned švihl. Becca a ocasy, to je prostě nikdy nekončící příběh. A druhá věc, od zmijozelského stolku se odlepí Dee a zamíří rovnou k jejímu milovanému Alíčkovi a že mu nejde dát pamlsek, je pdole jejího výratu víc, než zřejmé. V reakci na to vezmu Tykadlatku ochanitelsky do rukou, abych ji uchránil před naším milovaným prefektem. "Žádný kouzla, nevíme jak na ně může reagovat a ještě mu ublížíš." Zaprotestuju. Naštěstí Dee zakročí a Alovi hůlku prostě vytrhne. Je to z její strany nezdvořilé chování, to uznávám, ale v lásce a válce se smí všechno. Nebo tak nějak to bylo.

Tykadlatku chytnu tak, aby si ho mohla Dee pohladit. "Je to kluk, kdyby to byla holka, tak by mě zbožňovala." Vysvětlím Dee a pobaveně se usměji na znamení, že si dělám srandu, uchopím však Tykaldatku méně pevně než předtím, abych ji ten pobyt u mě trochu zpříjemnil a pohladím ji..vlastně ho. "Tím mi chceš říci, že víš jak na takového samečka?" Zeptám se a s lišáckým úsměvem se důvěrně nakloním ke zmijozelské princezně utrpení. "Protože jak si můžeš všimnout, ten náš je trochu mrzout, takže nám jistě budou vhod tvoje zkušenosti se samečky." Řeknu s mrknutím a předám jí našeho Tykadláka, zvědavý, jestli bude Dee schopna dostát svým slovům a z nevrlé šelmy udělat přítulného mazlíka.
 
Jordyn Emily Byrd - 26. června 2017 11:17
jordyn5629.jpg

Okraj lesa
Mrzimorští spolužáci


13.9.



Překvapeně zvednu hlavu, když na mou otázku odpovídá Alastor od vedlejšího stolu. Mluvila jsem tedy spíše na mrzimorské, ale tak nevadí. Netušila jsem, že budu slyšet i u havraspárských. Ten má ale sluch. Pomyslím si a postavím se u stolu vedle Emily a očima hypnotizuji klec. Zajímalo mě, co se skrývá pod pokličkou, ale hodina ještě ani nezačala a hlavně tu pořád nejsou všichni!
Stejně nedočkavě jako Acai přešlapuji na místě a netrpělivě se rozhlížím.

Jakmile dorazili poslední opozdilci, Kwang se ujal slova a dovolil nám sundat plachtu z klece. Jelikož jsem byla kleci zrovna nejblíže, ochotně a se zvědavým výrazem jsem látku sundala. V kleci na nás pokukovalo jakési zelené stvořeni s dlouhými tykadly a prazvláštně bublalo. Čekala jsem spíše něco hnědého, něco tmavého, rozteklého, co bude skutečně vypadat jako bláto, ale tohle bylo mnohem hezčí, než tvor v mých představách. Sinestra nám mezitím objasní o jakého tvora se jedná a mně nezbývá nic jiného, než uznale pozvednout obočí. Nevím proč jsem se vždy držela zarytého stereotypu, že zmijozelští v tomto předmětu moc excelovat nebudou.
,,Takže tykadlatka.." usměju se a prostrčím klecí prst, abych se jí mohla dotknout, ale naneštěstí jsem na ni nedosáhla. Profesor pak určil z každé koleje jednoho, který měl tykadlatku dostat z klece.
Uvolnila jsem tedy Acai místo, abych se nepletla a mezitím se rozhlédla po ostatních. Zdá se, že každý dostal tykadlatku jiné povahy. Zatímco my měli tykadlatku okolí nezaujatou, takoví havraspáři měli prozměnu nějakou nabroušenou.

Jen co se s ní Acai v rukou otočí a prohlásí, že je to samička, rozzářím se. ,,Ježiši ta je krásná." Promluvím a opatrně k ní natáhnu ruku, abych se jí mohla dotknout. Její kůže byla zvláštní, připomínala žábu, ale do žáby se tolik neboří prsty. Naše tykadlatka vypadala, že jí je úplně šumák, že ji tu právě osahává banda nadšených jezevců.
Mezitím, co Acai laškuje s Benjim, já se se soustředěným výrazem snažím spočítat její proužky. Ale má jich tolik, že se vždycky u nějaké zastavím a musím počítat znovu.
,,Sedmnáct?" řeknu a rozhlédnu se po ostatních. ,,Teda doufám, raději to přepočítejte,
na ocasu se jí to tak divně kroutí."
Netuším jestli je to správně, ale pro klid v duši bych byla raději, kdyby to ještě někdo zkontroloval. Seknout jsem se mohla určitě.

Znovu jsem se zvědavě rozhlédla po ostatních stolech, jak se jim daří a potutelně se usmívala. U zmijozelských držel tykadlatku Wolfram, který se netvářil zrovna nadšeně, stejně tak Christina, která raději stála opodál. Sinestra si mezitím stihla tykadlatku pojmenovat. Thomas u červených prozměnu vymýšlel, jaké by to bylo, kdyby s tykadlatkou překvapil svou kolejní vedoucí a u havraspárských se zase vytahovala hůlka.
Trochu se zamračím ,když to uvidím. Je to skutečně nutné? Na nebohého tvorečka hned mířit hůlkou? On se ani nepokusil ho nějak uklidnit, hned sahá po hůlce!
Vlastně se Deirdre ani nedivím, že zakročila. Dobře udělala! V tuhle chvíli jsem ji fandila a tak jsem jen loktem žďuchla do Nairy, aby to taky viděla. Tušila jsem totiž, že pokud by se tvora nešla zastat Deirdre, šla by tam Naira. Nebo by zasáhl Alec, to je taky takový bojovník za zvířecí práva.
 
Noelle O`Meara - 26. června 2017 00:34
noelle15099.jpg

Okraj Zapovězeného lesa



havraspárští, Benji, Deirdre, profesor,


13. září




Dychtivě poslouchám, co se zmijozelské princezně vlastně stalo. Přesně, jak jsem si myslela. Třasořitka. Není nad pořádný smrad! Patrick je vážně číslo. Neubráním se smíchu, když se snaží zapříst rozhovor s Alastorem. Deirdre a těhotná? No to bych chtěla vidět! Ta holka je hubená jak lunt. Nechtěla jsem Alastora nějak podceňovat, ale s tím, jak trávil většinu času v knihovně, jsem na to moc nesázela. Vždyť spolu byli teprve... týden? Čas je ale nemilosrdný, a tak se brzy musíme rozloučit. Jen na Ala mávnu. Jen ať si na svou milou počká. 

Nadšeně zatleskám. Konečně někdo zná Shreka! "Nečekala jsem, že bys ho znal! Máš u mě bod!" Na Benjiho se zazubím a rozloučím se s ním. Bohužel už nemáme čas se vrátit na kolej, a tak Patrickovi přikývnu. "Tak jdeme, ať nepřijdeme pozdě! Nechci, abychom přišli o další body. A co se týče toho Shreka... je to postava z mudlovského animáku... Jak bych ho popsala... zelený zlobr, který žije v Bažině a smrdí... a je.... svůj. Nakonec skončí s Princeznou." Nepředpokládala jsem, že by se na to Patrick někdy koukal, a tak si neodpustím spoilery. 

Počasí se celkem vydařilo. Spokojeně kráčím vedle Pata. "To je fajn. Po těch všech dvojicích zase skupinová práce. Snad nám to k něčemu bude." Postavím se vedle Patricka a sleduji, jak se k nám postupně přidávají všichni spolužáci. Profesor Kwang nám vysvětlí, o co tu půjde, a vybere mého kamaráda, aby se o tykadlatku postaral. Nejsem tak rychlá jako zmijozelská jižanská kráska, která se pohotově přihlásí se jménem tohohle tvora. V kouzelných tvorech jsem se skoro vůbec nevyznala, i když mě tenhle předmět bavil. Zvířata jako zvířata. Poctivě si zapisuju vše, co profesor řekne, abych na něco nezapomněla. Pak dostaneme bojový úkol. Patrick má tykadlatku dostat z klece ven a my se máme pokusit určit pohlaví a věk. 

"Souhlasím s tím, že je to sameček..." Pokouším se vzpomenout na nápovědu, kterou nám profesor dal. Náš sameček je bohužel trochu mrzout. Nápad Kayly se mi nezdá úplně špatný. Al se to rozhodne vyřešit po svém a vytahuje hůlku. Než se naděju, je u nás jeho milá, která mu hůlku sebere a začne mu vysvětlovat důležitost manuální práce. Zakryju si ruku pusou, abych se nesmála. Ta tu ještě chyběla. "Profesor přeci říkal něco o těch skvrnách... každý rok se tvoří další, takže... by jich mělo bejt 10 nebo 11?" Snažím se alespoň trochu přispět se svou špetkou do mlýna.
 
Deirdre Airimoy - 25. června 2017 23:43
dei6348.jpg

Okraj Zapovězeného lesa


Alastor, Patrick a havraspárští , zmijozelští, Kwang

Pondělí 13. září



Můj žaludek se rozhodl uklidnit. Sice jsem ho ještě před deseti minutami nenáviděla, na druhou stranu obdivuju jeho úžasnou schopnost zklidnit se a připravit se na další požírání, když je potřeba. Až na výjimky, kdy jsem se cítila jako zombík a skoro jsem nejedla. Jako třeba minulý víkend. Byla jsem neskutečně ráda, jelikož žranici v Prasinkách jsem si rozhodně nechtěla nechat ujít. Zvlášť, když to platil Wolfram.
Postupně se k našemu kroužku přidali další. Všimla jsem si, jak mě Christina neustále kontroluje. Mrkla jsem na ní a naznačila rty, že jsem v pohodě. Bylo hezké, jak se o mě starala a zastávala tak roli, kterou obyčejně měla lady Regina.
Pozdravila jsem Barču i Helen a poslouchala Ríšu, který nám oznámil, jak dopadl u Snejpa. Lítostivě jsem pohlédla na Týnu, která byla ještě mrně, a tak s námi nemohla. Na druhou stranu dobře. Alespoň si nebude vyčítat, že by nám to nemohla zaplatit. Usmyslela jsem si, že jí za poslední peníze od táty koupím nějakou dobrotu a přinesu ji jí. Alespoň nějaký suvenýr!
"Taky bych šla hned po škole!" Přidám se k Sinině návrhu.

Pak už mlčky pozoruju, jak Wolfram zpovídá Helen. Neudržím se a chtě nechtě vyprsknu smíchy, které se snažím zamaskovat záchvatem kašle. Wolfram mluví děsně strojeně. Omylem šťouchnu Cayluse loktem do boku. "Sorry jako..." Nakloním se k němu blíž. "Taky sis všiml toho, jak mluví? Tady nejsme nikde na zámku..." Svoje slova mu šeptám tak potichu, aby je nikdo jiný mimo Prince neslyšel. Chudák Helen. Nevypadá zrovna nadšeně a okamžitě nasadí svou masku "právě jsem ztratila smysl svého života". Chudinka. Moc dobře jsem viděla, jaký nelehký úkol spočívá v tom být kripl. Jak nevděčné to je. Nebýt Patricka, který mě tehdy krmil a Wolfa, který mi dolíval džus, asi by to nebylo tak fajn.

Vzhlédla jsem a usmála se na Ala, jehož pohled ke mně putoval. Věděla jsem, že tenhle předmět neměl rád. Škoda. Péči o kouzelný tvory jsem naprosto zbožňovala. Kwang navíc věděl, o čem mluvil. Byla jsem moc zvědavá, co přesně budeme probírat dneska. Můj pohled byl fixovaný na přehozu, který tvorečky zakrýval. Profesor se nejprve zeptal na název tvora a určil ty, kteří s ním budou manipulovat. Trochu mě mrzelo, že nevybral zrovna mě, ale bylo by to příliš lehké. Proč brát potěšení spolužákům, že... Měla jsem jméno tykadlatky na jazyku, ale Sin mě předběhla. Rozkošní tvorečkové. Matka mi o nich velmi často vyprávěla a několikrát mi je ukázala i v divoké přírodě. Milovala jsem naše společné výlety, kterých však bylo stále míň a míň. Neměly jsme si kromě její práce pomalu co říct...

A pak se ji pokusí Wolf vytáhnout. Skončím úplně stejně jako Sin, která strategicky přesídlila za Richarda, kde se směje Wolfovu počínaní. Postavím se vedle ní a tiše se směju. Tvorečkovi se Wolfova zručnost moc nelíbí a dokonce ho i praští. Nakonec se Wolfovi povede naši bestijku zkrotit. Se smíchem se připojím k ostatním a přikývnu, když se Wolf zmíní o pohlaví. Samozřejmě. Dokázala bych tyhle tvorečky rozeznat kdekoliv.
"No není rozkošný? Párkrát jsem se snažila otce uprosit, aby mi dovolil mít jednu doma... Nikdy mi to ale nepovolil. Nechápu proč, vždyť jsou kouzelné! Myslíte, že by mi profesor dovolil si tohohle mazlíka půjčit a mít ho na koleji?" Doslova mi zářily oči. Byla jsem v sedmém nebi. Přidala jsem se k Sin, která na Karla mluvila a žvatlala. Natáhla jsem k němu opatrně ruku a přejela dlaní po jeho slizoučké kůži. Byl rozkošný. Zvířata mě měla vždy ráda, i když jsem nechápala proč. I kdyby mě Karel snad švihl, vůbec by mi to nevadilo. Nejradši bych ho vyrvala z Wolfovy náruče a umazlila ho k smrti. Určení věku jsem nechala na ostatních spolužácích. Nechtěla jsem jim kazit radost a týmovou práci. Můj pohled zalétl opět k Alovi. Jediné, co jsem viděla, byla hůlka.

Jednala jsem dřív, než jsem myslela. Moje nohy automaticky zamířily k havraspárským. Nechtěla jsem udělat příliš velký rozruch, a tak jsem se jen nadechla, nasadila svůj nejlepší úsměv a pokusila jsem se zachovat ledový klid. Hlavně nevybouchnout, Deirdre...
"Hůlku bych nedoporučovala..." Ruka mi vyletěla k Alově hůlce, vytrhla jsem mu ji a schovala si ji do hábitu. Omluvě jsem se na Ala usmála. "Promiň, zlato, ale vím, jak moc rád ji používáš...
ale radši si ji nechám... Profesor by se mnou určitě souhlasil, můžeš se ho zeptat. Tohle je péče o kouzelné tvory, ne kouzlení... Na zvířata musíš tak, aby tě respektovaly... bez kouzel. Tenhle fešák je evidentně nervózní a nemá moc rád společnost... Co ho zkusit pochopit a být na něj... milejší?"
Založím si ruce na hrudi a vyzávavě na ten havraspárský kroužek zírám. Přistoupím k Patrickovi a natáhnu k potvůrce ruku. Dočkám se pouze šlehnutí ocasem, kterému se zvonivě zasměju. Přehodím si vlasy přes rameno, aby mi pořád nelezly do pusy a rozzářeně tykadlatku znovu pohladím.
"Oni vůbec netuší, jak na tebe, fešáku."
 
 
615614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.36661601066589 sekund

na začátek stránky