Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 27. března 2024 6:58Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 27. března 2024 16:14Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 27. března 2024 6:58Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 8:27Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Park Na Yeong *Ruby* - 11. června 2022 22:52
tajennie6159526.jpg

Směr Hagridova hájenka => Ošetřovna


Christina a Ettariel


15. října
Čtvrtek



”To by tak odpovídalo.” Pronesu pobaveně na Christininu poznámku ohledně mazlíčků. Že je Hagrid poněkud měkkosrdcatý, co se týče veškeré havěti, může být sice roztomilé, stále ale nerozumím tomu, proč pak musíme ty vzteklý potvory fasovat zrovna my. Když je mu jich tak líto, ať se o ně stará sám!
Alespoň v tomhle byla moje bývalá škola lepší, sice tam byly mazlíčci srovnatelně vypelichaní, ale alespoň byli postaveni do latě. Ne jako tady Emil, který kouše jako smyslů zbavený. Snad nemá vzteklinu… Pomyslím si zneklidněně.
Naše cesta ubíhá klidně, každá jsme ponořená v toku svých myšlenek. Christina promluví až ve chvíli, kdy máme Hagridovu barabiznu na dohled. Její rozpačité poděkování více než dobře značí, že v takové situaci se nenachází zrovna denně. Okamžitě mě přepadne myšlenka, zdali je to proto, že ve Zmijozelu se takové projevy sounáležitosti jednoduše nenosí, a nebo se do takových situací moc nedostává. Dynamika Zmijozelu mi ještě není natolik blízká, abych mohla v tomhle ohledu mít jasný úsudek. Je to každopádně zajímavé téma, které bych mohla rozebrat se svým nejdražším. Je pro mě důležité znát jeho kolej a vědět, jak se mu v ní daří. Jako správná dáma musím dbát na to, abych měla s lidmi, kteří jsou mu blízcí, dostatečně společného, aby naše budoucí interakce nebyly trapné a nevhodné.
Kdyby jenom věděl, jak dokonalou přítelkyní se mu snažím být, jistě by byl dojatý… Pomyslím si s domýšlivým úšklebkem.
”Jsem ráda, že ti to malé gesto přineslo alespoň trochu útěchy. Není třeba o tom více mluvit.” Přijmu její díky s klidným přehledem. ”Včerejší situaci jsi zvládla obstojně.” Pronesu povzbudivě a nadhodím si krabici, ve které přenáším Emila. Trochu lituji toho, že Domenico musel s Dianou pro novou hůlku. Mohly jsme jej s Christinou využít jako potřebné svaly, ten by si s dvěma krabicemi poradil raz dva.

Návštěva u Hagrida je příjemně rychlá. Obě potvory s Christinou s vděčností předáme, osobně doufám, že už dlouho zase mazlíčka potřebovat nebudu. Pozvání na čaj se zdvořilým díky odmítnu. Jak moc bych musela být zoufalá, abych chtěla svou obědovou pauzu trávit s osamělým obrem v zatuchlé hájence nad hrnkem žluklého čaje? V takové fázi nejsem a jestli někdy budu, pravděpodobně bude na čase něco rapidně změnit. Není tomu tedy ani pět minut a míříme s Christinou zpátky do hradu.

”Do knihovny.” Odpovím prostě na její otázku o mé cílové destinaci. Hodlám se tam v klidu posadit, učit se na opravné zkoušení a přitom po očku sledovat, jak se Angele líbí doučování s mým přítelem. Samozřejmě jí dopřeju každou minutu, musí si jej pořádně užít, protože má jenom omezený čas, který s ním může trávit. Narozdíl ode mně. Nejsem sobec a náš vztah - ať se to může jevit jakkoliv - stojí na tak silných základech, že je rozhodně neohrozí nějaká zrzka z Nebelvíru. Jsem si jistá, svou jistotu si jdu tak do knihovny jenom potvrdit.
Zamyslím se nad její poznámkou o ošetřovně, přičemž sleduji její významný pohled na mé ruce. Už si ani neuvědomuji, jak hrozně mi je Emil pokousal, což mě přivádí zpátky k mému znepokojení ze vztekliny. ”Pokud ti to nevadí, doprovodím tě. Nechci riskovat, že se mi kousance od té krysy zanítí.” Vyčkám na její souhlas a jakmile si ujasníme, že ani jedné nastolená situace nevadí, vyrazím s ní směrem k ošetřovně.
”Později se chceme s Richardem učit na DČAK, testy se nám zrovna dvakrát nepovedly, tak přemýšlíme nad nějakým přezkoušením. Nechceš se k nám přidat?” Zaplaví mě pocit vítězství. Jak prozíravá jsem, když zvu Christinu na dnešní doučování s Richardem. Nejenom, že tak budu mít možnost poznat více Domenicových spolužáků a dozvědět se tak o jeho prostředí a o něm samotném více. Dostojím tak ale i všeobecné obezřetnosti, o kterou mě dnes Domenico prosil. ”Můžu ti také pomoci s učivem, které jsi dnes zameškala.” Přisadím si, nyní už se jedná o nabídku, kterou snad ani nelze odmítnout.

Když dorazíme na ošetřovnu, nejistě se rozhlédnu po okolí. Na ošetřovně poslední dobou bývám více, než by se mi líbilo a to jsem si ani nemusela skutečnosti nijak přikrášlovat. Jakmile si nás Ettariel všimne, s bezradným obličejem ukážu pokousané ruce. ”Mám podezření, že ta krysa, kterou mi Hagrid půjčil, měla vzteklinu.”
 
Acai Luqueba - 22. května 2022 21:18
215783.jpg

Hlavní síň > Pokoj

15. října, Čtvrtek


Jordyn a Maurice + Barbara



Na vcelku zjednodušený popis trestání šikany, který mi Maurice tak šarmantně poskytne, s úsměvem zakroutím hlavou. Ne, vážně s tím nemám žádný problém. Na jednu stranu je to vlastně geniální. Vražedný úmysl maskovaný za totální neschopnost. “Tak to bys to v tom případě mohl dělat v trochu širším měřítku. I když utopení všech zmetků na škole by někdo mohl považovat za trochu drastické řešení.” Pár adeptů bych vyhlídnutých měla. Minimálně těch, co by si to podle mého měřítka, rozhodně zasloužili.

“Je rozdíl mezi zralou krásou a rozkladem.” popíchnu ho, ale dál už se k tomuhle tématu vyjadřovat nehodlám. Za prvé je to nakonec jeho věc a za druhé mi to přijde fakt nechutné. Jenom ta představa mi bere veškerou chuť k jídlu. Muzika je oproti tomu téma, o kterém se budu bavit velice ráda.

“Rozhodit sítě nemám problém. Můžu se ti poptat. Zvlášť ve sboru. Někdo se určitě najde. Případně pak mezi nižšími ročníky…” zrovna tahle maličkost pro mě fakt není žádný problém. Dokonce jsem do teď byla i trochu nakloněná tomu to sama zkusit, ale rychle mě to přešlo.
“Abych byla upřímná, tak Rockabilly a Hororbilly mě zrovna vůbec neberou. A i kdyby ano, tak nemám zrovna moc volnýho času. Když neřeším famfrpál, tak se musím učit. Nevím, jestli jste si všimli, ale musela jsem hodně pohnout se známkama. Kdo by řekl, že prefekt, i když jenom na chvíli, musí jít příkladem. Nejen chováním, ale i průměrem." Původně to vypadalo jako tak dobrý nápad, ale teď si říkám, že těch pár výhod vůbec nestojí za tu námahu a stres.
“A když už jsem zmínila ten famfrpál, došlo mi, že odpoledne máme trénink a já ještě úplně nemám doladěné všechny detaily.” trpce si povzdychnu. A to jsem se tak těšila na volno. Odevzdaně pokrčím rameny a odložím příbor. Beztak už jíst nebudu. Myšlenka na Goggy s Mauricem mi na jazyku zanechala dost trpkou příchuť. “Takže ať už budete dělat cokoliv, budu vás muset bohužel opustit. Povinnosti volají.” Otřu si pusu ubrouskem a do tašky si narvu hned několik hrstí houbičkových bobónů. "Na posilněnou, až začnu ztrácet rozum nad tím, že Alex si dovolila z ničeho nic odjet a nechala mi to všechno na krku. Bez jediné rady." Vysvětlím jak Jordyn tak Mauricovi, kdyby náhodou neměli pochopení. “Každopádně vy dva si to užijte. Uvidíme se na další hodině.” S tím se otráveně odporoučím. Měla bych na to mít klid, jinak se nebudu schopná soustředit a nic nevymyslím. V knihovně poslední dobou bývá celkem narváno a navíc tam nemůžu jíst, takže moje kroky vedou na kolej a následně do pokoje.
 
Mirelle Devény - 22. května 2022 00:27
bf7188653f10421ec2a82fc61dc2f9f5beautifulfemalesbeautifulthings6326.jpg

Veľká sieň
Stôl Havraspárských

Štvrtok 15. října

Kenji


Počúvam Kenjiho návrh o šálovej móde a hneď aj prikyvujem, lebo na blbosti ma je, to je jasné. "No a teda, to sa vyplatí. Len teda by sa to muselo nevydariť správne. Lebo čo keď by tam ostali nohy a ten šál mi zdrhal?" Pritakám a smejem sa na tom. Kšeftovať s nepodareným kúzlením môže v správnom smere priniesť aj nejaký ten... úžitok. A to aj hneď Kenji potvrdzuje. Svojím spôsobom. "To by šlo. Ja som síce chcela páliť Absinth, ale prečo to nerobiť pri biznise s módou. V jednom kšefte sa môže uplatniť aj nejaký iný. Pokiaľ je človek šikovný a vie to vychytať..." Trepem a premietam, ako by bol z Kenjiho lovec konkurencie. Což by možno nemuselo byť až tak veľmi márne.

Na otázku o hríboch pri vchode sa tam aj zahľadím. "Môžme vyskúšať presvedčiť nejakého prváka, nech to ochutná. Za galeón? Keď sa zbľuje alebo ho sekne, tak to bude jedovaté a už sa nad tým nikto nebude musieť zamýšľať a ešte ušetríme." No... jasné, že sa toho chytím a otázku jedlosti prevediem do nápadu, ktorý už však nie je príliš morálny a len sa na tom pobavene zaškerím.

"Je úplne boží." Priznám s pohľadom na veselú gulôčku a nedá mi, aby som neprisunula ďalšiu misku so sladkými hríbami, len aby boli k dispozícií, keď prvá miska padne za obeť. "A kto vie, možno boli Kluběnky tak šlachtené, len aby majiteľom prinášali radosť. Inak si to neviem predstaviť. A keď sa nad tým tak zamýšľam, nič iné mi ani nedáva zmysel." Veď k ničomu inému myslím ani nie sú. Len pre radosť. A byť o túto informáciu múdrejšia, zrejme by som si ušetrila niekoľko rokov v depresiách. Povzdychnem si a s pohľadom zarazeným na Unitato sa tak nejak posmutnele pousmejem. Než teda o okamih na to sa spamätám a vezmem za hrsť hríbikov z novej misky a zľahka ich nasypem ku gulôčke ako do bazénu.

Na otázku o rukách skúmavo po Kenjim pozriem a uchechtnem sa. "Jasné, tie rany od Umbry som si zacelila ešte na hodine, krv je už len zbytková. A popravde, to nič nebolo, som zvyknutá." Odpoviem a mierne nadvihnem ruky. Pri lepšom pohľade tie jazvy vyzerajú skôr ako po ostrom predmete, než drápov nejakej zveri. Niektoré sú celkom rovné a rovnomerne pri sebe. Na pravom predlaktí je aj do očí bijúca skarifikácia. "Ani som nepotrebovala dokrvovací lektvar, takže z toho bol len bordel."
Jazvy či vôbec nejaké rany som nezvykla ukazovať nikomu, ono ani nie je čo ukazovať a nikoho do toho nič nie je... ale skarifikácia sa mi podarila, takže som na ňu celkom hrdá. Myknem plecami a už vyčistené rukávy košele znovu stiahnem a tým zakryjem výhľad na ruky.

"Dúfam v to. Budem jej to asi musieť vynahradiť s veľkou porciou mäsa. Na šťastie sa dá kúpiť veľmi ľahko, tak myslím, že... to bude v poriadku." Dodám na adresu Umbry a premýšľam, či to vôbec bude stačiť. No neviem.
"Ale mám, lenže..." uchechtnem sa, "Tenebris je... svojská. Myslím, že priniesť ju, tak by to dopadlo horšie než s divokou vranou zo Zapovězeného lesa. To by som asi neskončila podrápaná len ja. A aj to by bol ten lepší prípad. Odhryznuté prsty, vyškriabané oči a zožrané mazlíky si na triko nevezmem." Hovorím to úplne pobavene, pretože predstava tejto mačky na hodine s hadmi, vtákmi a inými zvermi je... kompletne šialená. "Ešte by sa urazila a neviem si predstaviť akú pomstu by mi pripravila. Stačilo len že dnešnú noc som si ustala na ošetrovni a ju nechala v spálni samú. Zničila mi postel. Má síce len dva roky, ale už sa chová ako stará intrigárska bosorka." Zverím sa s komplikovanou povahou svojej mačky a pokrútim hlavou. Aj keď to už nie je ani neveriacky. "Na budúce behnem za Hagridom, či mi nejakú potvorku požičia, lebo ja s takýmto výberom si už pre budúcu hodinu môžem šklbnúť."

Keď príde na pretras stav Nebelvírskej spálne a čistota, začnem sa smiať. Nieže by to bolo až tak vtipné... ale predstava, že by tam zdechlo niečo, čo zo špiny žije... to je nepredstaviteľné. Pri zmienke Patrika mi už ale mierne odkvecne to veselie. V očiach sa mi blískne (alebo je to len lesk zo svetla?). "Tak ja len dúfam, že si váži svoj vlastný život a zdravie. Pretože ak si zachová súdnosť a neprinesie nám to do veže, tak sa možno aj dožije konca roka." Prenesiem s trochu nebezpečnou intonáciou a pozriem po Sieni, či ten blázon je prítomný, len aby som ho varovala ako veľmi by si zahrával so svojou vlastnou existenciou pokiaľ by sa dopustil tejto nepredstaviteľnej chyby.
Avšak ho nikde nevidím, tak sa už s normálne priateľským(?) výrazom otočím späť na Kenjiho.

Uchechtnem sa. "Tak to takmer vždy." Potom už len počúvam a s porozumením prikyvujem. No hej, Ryan je taká hlasná trúba, čo potrebuje trúbiť do sveta sprostosti. Klasika. "Ako keby som to videla."
Keď Kenji povie, že mu plesniak fľusol do xichtu, mám hneď znechutený výraz. "Fuj! Boha, mne tiež. Sa mi zdvihol kufer." Strasie ma a moc si nestihnem všimnúť, či mi Kenji chce ešte niečo ďalšieho k týmto bežným trápeniam povedať alebo nie.

"Hm. Myslím, že ho zoznámim s mojou Tenebris." Zlomyseľne podotknem a úprimne sa zabávam nad predstavou ako na Ryana hádžem zlomyseľnú mačku. A asi by na neho skočila sama. Prikývnem. "Hej, lidi sú divní." Okomentujem poslednú vetu a ešte si aj prikývnem, lebo o tom som kompletne presvedčená.

"Vlastne... to je fakt. Neviem či mám kapacitu počúvať niečo takého, aj keď je pravda, že o dianie som bola ukrátená neprítomnosťou. Ale pravdepodobne mi toho toľko neutieklo. Asi nič čo sa v Londýne nestihlo premlieť." A počúvať bludy o tom, či som tu nebola preto, že som obetovala nemluvňata Satanovi za úplňku sa mi nechce. Aj keď pred pár rokmi to bolo aj smiešne.

 
Ogata Kenji - 21. května 2022 14:45
kenji306.jpg

Čtvrtek 15. října



Hlavní síň - Havraspárský stůl



Mirelle



Zdá se, že jsem si sedl dobře. Mirelle proti mé přítomnosti nic nenamítá a dokonce se ochotně zapojí do rozhovoru. Jsem jí za to neskutečně vděčný, protože vážně nemám náladu na to, abych tu z ní tahal slova jak z chlupatý deky. Od toho tu máme jiné lidi, třeba Angelu, nebo Barbaru, i když ta se poslední dobou celkem snaží, to bych jí zas křivdil. Myslím, že má na ní Maurice vážně dobrý vliv a kdo ví, třeba jí na stará kolena ještě pořádně rozkecá. A nejenom to. Třeba z nich bude časem i nový školní páreček, ale to už možná moc fantazíruju.
„Náhodou, měnit vrány na šály mi připadá super. Kdyby se ti to kouzlo totiž nepovedlo a šále zůstaly křídla, tak alespoň nemusíš shánět ramínko, protože se bude vznášet sama,” nadhodím s úsměvem jeden ze svých fantasmagorických nápadů. Ani nevím, kde se ve mně takový ptákoviny berou. „Já vyfasoval od Sebastiana tykadlatku a bylo to docela fiasko, to ti povím. Ta šála měla ocas, vrtěla tím jak pes sem a tam a do toho kvákala,” rozesměju se, když si na to vzpomenu. „Víš ty co? Otevřeme si krámek s hadrama v Příčný a zkusíme rozjet kariéru. Celej život chci být sice bystrozor, ale musím mít nějakej náhradní plán, kdyby to náhodou nevyšlo.”
Vlastní slova mě donutí na malou chvíli zapřemýšlet nad mými školními výsledky. Pokud budu v příštích letech jen průměrný a nebudu v ničem dostatečně dobrý, můžu na bystrozorství zapomenout. Možná bych měl vážně trochu přidat, jinak moje zářná budoucnost skutečně skončí někde v obchodě s oblečením a to nikoliv jako návrhář, ale někde za pokladnou, nebo na skladě. Fakt super.
„Ty houby u vchodu maj styl. Myslíš, že se taky dají jíst?” zeptám se, načež se zarazím. Dojde mi, že to jsou muchomůrky a ty opravdu jedlé nejsou. Nebo vlastně jsou, ostatně jako každá houba, ale jen jednou. „U Merlina, co to tu melu, vždyť je to jedovatý.” Mám chuť sám sobě poklepat na čelo. Dneska mi to vážně nemyslí.
„Unitato si užívá snad úplně všechno, to je věčnej optimista,” pousměju se, když vidím, jak zaujatě Mirelle sleduje kluběnku a přihrává k ní prsty několik sladkých hříbků. „Vážně by mě zajímalo, jak to dělá, že má pořád tak dobrou náladu. Víš jak, každej občas vstane levou nohou a má náladu na prd, ale kluběnku jsem snad ještě neviděl jinak, než šťastnou. A to jsem jí koupil na začátku roku, takže už jí víc jak měsíc mám. Safra, ten čas ale letí.” Je to až k nevíře. Kluběnka mi dělá společnost už tak dlouho a stejně tak dlouhý čas uběhl od smrti Jackie a napadení Cor. Proč jsem si na to sakra zase vzpomněl? Slíbil jsem si přece, že na to nebudu myslet!
Celkem se mi uleví, když Mirelle potvrdí, že má stejně mizerný den, jako já. Ne, že bych jí to snad přál, to vůbec, ale člověku je vždycky tak nějak líp, když ví, že na to není sám. „Mám to dost podobně, ta magie v domácnosti to totálně celý zazdila,” přitakám a sleduji, jak si sundavá rukavice. Kůže pod nimi je plná jizev, které nevypadají zrovna hezky, ale to už je holt daň za to, když často nosíte na ruce ptáka. A ke všemu tak těžkýho. Já mám v tomhle relativně štěstí, protože moje sova Shiro je kulíšek nejmenší, tudíž váží velký kulový. Je to sice pořád dravec, takže dá rozum, že má ostré drápy a může mě kdykoliv poškrábat, ale tohle v sovinci vždycky řeším rukavicemi, které tam bývají pověšené.
„Budou v pohodě? Tvé ruce,” upřesním a kývnu hlavou směrem, kde jsem si všiml zaschlé krve. Pochopitelně mi do toho nic není, takže mě může Mirelle hezky poslat do háje s tím, ať se nestarám, ale to bych asi nebyl já, kdybych se alespoň nezeptal.
„To se vůbec nedivím, snad to ta chuděra brzo rozdejchá,” polituju nebohou vránu, která si musela na hodině užít své. „Nemáš ještě kočku? Proč jsi vlastně nevzala tu?”
Pobaví mě zmínka o plísňákovi. Sbíráním mazlíčků jsem byl proslulý, o tom žádná, ale tohle nebylo zrovna zvířátko, které bych ve své sbírce toužil mít. „Blázníš? Víš jakej bordel a smrad je u nás v pokoji? S Danielem a Ryanem je to docela peklo a ty jejich ponožky po celým dni občas táhnou tak, že by i ten plísňák chcípnul smrady,” rozesměju se. Pochopitelně trochu přeháním, i když… Hm, asi bychom si v tom pokoji čas od času mohli vyvětrat.
„Takže ne, žádnýho sem sebou nebral. Ty potvory byly tak rychlý, že by se beztak nedaly chytit. I když takovej Patrick vypadal, že by si jednoho sebou vzal hned,” vzpomenu si, jak se nad nimi spolužák rozplýval. Nazval je roztomilými, ale přešlo ho to dost rychle ve chvíli, kdy mu jeden z nich vlezl do batohu.
„Což o to, kouzlení nebylo až tak špatný,” přitakám, když se mě Mir zeptá, proč mám špatný den prozměnu já. „Určitě to znáš, když se těch věcí nahromadí víc, tak ti pak jde na nervy úplně všechno a všichni,” povzdechnu si. „Na tý hodině jsem se zrovna dvakrát nepohodl s Acai kvůli Ryanovi. Měl zase nějaký ty svoje přiblblý poznámky, asi to nemyslel zle, ale ona se toho chytla a… no, to je už teď asi jedno. A pak, aby toho nebylo málo, mi plísňák naflusal do ksichtu,” postěžuju si.
Rád bych dodal i to, že se nejvíc trápím kvůli Coraline, u které nevím, jak se k ní vlastně chovat a děsím se toho, kdy na ní znovu narazím, ale nemyslím si, že bych to měl před Mirelle vytahovat. O mých citech vědělo jen minimum lidí a čím míň, tím líp. Bál jsem se, aby téhle informace někdo nezneužil. Člověk totiž nikdy neví.
Ryan je bůhví kde, ten na přeměňování ani nebyl. Je posranej z koček, takže si myslím, že šel simulovat na ošetřovnu, jen aby na tu hodinu nemusel. A Daniel je… čoveče, ani nevím.” Po skončení hodiny jsem s ním vůbec nemluvil, vlastně jsem si na něj ani nevzpomněl. To jsem to ale kamarád! „Možná líp, že tu nejsou, lidi maj pak občas tendenci z toho vyvozovat divný věci,” zašklebím se. Třeba to, že jsme teplý, protože jsme vážně chodili téměř všude spolu.
„Na druhou stranu, potřebujem je tady k něčemu? Od Ryana by ses stejně nedozvěděla nic jinýho, než várku nejnovějších drbů.” A ty se z devadesáti procent stejně nezakládaly na pravdě, nebo nedávaly absolutně žádný smysl, takže Mirelle vážně o nic nepřichází.
 
Mirelle Devény - 21. května 2022 00:09
bf7188653f10421ec2a82fc61dc2f9f5beautifulfemalesbeautifulthings6326.jpg

Veľká sieň
Stôl Havraspárských

Štvrtok 15. října

Kenji


Vcelku znudene až otrávene sedím za stolom (teda skôr napolovicu ležím na stole), len tak čumím niekam ku vchodu s myšlienkami dakde v letných mesiacoch a neprítomne užieram hranolky s kečupom. Na hríby som sa vybodla už niekde za prvým vyprážaným.
Z myšlienky nad Absinthovým oparom ma vytrhne až Kenji, ktorý si to prifičí priamo ku mne. (??) "Ahoj... no..." Trošku prekvapene zamrkám a vyrovnám sa, nech nevyzerám ako notorik v krčme. Pri jeho následnej otázke nahodím povznesujúci výraz. "Rozhodne ukážkovo. Do smrti budem vďačná za túto skúsenosť, že som si mohla vyskúšať meniť do handry rôzne druhy vrán. Nabudúce poprosím celý kŕdeľ, nech vytvorím nejakú drahú módnu kolekciu, ktorú budem môcť zpeňažiť." Prenesiem teatrálne s riadne ironickým podtónom, pohodím hlavou a na to sa krivo zaškerím, že som to myslela tak strašne vážne ako keby som prehlásila, že sa pôjdem očvachtať do Čierneho jazera.

Pri zmienke o jedle pokrčím nosom, takže pri tom úškľabku to celé vyzerá ešte strašnejšie. "Nevadilo by mi to, ak by tu medzi tým všetkým boli aspoň steaky. Tak aj tie vykastrované lysohlávky pri vchode by mohli byť zábavné. Takto som len hladná." Zamručím, ale pohľadom sprevádzam Unitato, ktorá si zo stola spravila all inclusive ihrisko a vrhne sa do misy. Neubránim sa zachechtaniu. "Aspoň niekto si to tu užíva." Poznamenám na Klubičku a prstom jej pricrvnknem jeden z tých sladkých hríbikov. Pohľad na ňu ma baví. A vôbec mi nevadí, že sa tu v mise s jedlom váľa chlpatá gulička. Veď Umbra nechala na Mrzimorskom stole hovná a nikto sa nesťažoval.

"Deň blbec je slabé slovo, tak mizerne som nepochodila snáď od prvého ročníka." Zachrčím a prekrútim očami. "Aj keď je pravda, že to začalo celkom nádejne, keď odpadla kurevskyskorá hodina Telesnej. Ale hodina Magie v domácnosti určila, v ktorý smer sa dnešok asi bude uberať. Což nakoniec bola oveľa horšia hodina než celé Premeňovanie. Ale úprimne, radšej kŕdel divých vrán, ktoré by mi rozdrásali končatiny do kosti, než hnus z plesniaka v xichte." Poslednú vetu prenesiem so značným zhnusením a stiahnem si zdravotné rukavice z rúk, ktoré už však nie sú vôbec biele a aj moje ruky majú stopy po zaschnutej krvi. A samozrejme jazvy, aj keď tie vôbec nevyzerajú, že boli spôsobené ostrými drápami a zobákom. Hodím rukavice na kraj stola a vyčistím ich. Tak aj rukávy košele a svoje ruky, ktoré vyzerajú naozaj ako po boji. "Ale inak... aspoň to Premeňovanie mohlo byť v konečnom dôsledku vtipné, nebyť toho, že mi vrana skoro dostala infarkt. Na budúce ju tam rozhodne nevezmem." A či sa ku mne ešte vôbec priblíži...

"A prečo más blbý deň ty? Prišlo mi, že aspoň minimálne čo sa kúzlenia týka, tak si to zaklincoval celkom s prehľadom." Dodám, na čo ale po ňom pozriem trochu podozrievavým výrazom. "Dúfam, že si si nejakého plesnivca nevzal z hodiny." Prižmúrim oči, rýchlo ho prebehnem pohľadom, či mu odniekiaľ z vrecka nevyskočí smradľavý plesniak. Aj potiahnem nosom, ale okrem hríbov necítim nič iné. Uškrniem sa. Je jasné, že tá moja otázka tak nejak nebola vážne myslená, že ano. Lebo keby si aj toho smradliaka vzal... už by sme o tom všetci vedeli.

Potom si následne uvedomujem, že s kým to tu vlastne debatujem. Nakloním hlavu do strany a skúmavo si spolužiaka prezriem. Zaujímavé. Kde má garde? Kedy sme sa naposledy vôbec takto bavili... v druhom ročníku? Nie... niekedy začiatkom minulého roka. Keď som sa snažila presvedčiť Tenebris aby sa vysrala Ruby do batohu. Potlačím zlomyseľný úškľabok a aby som sa nezačala smiať, vezmem si za hrsť hranoliek a zapchám si nimi hubu. Keď to dožujem, už nemám pocit, že vybuchnem v smiech. Zatiaľ.
"Kde máš vôbec strašákov? Vyzeralo to, že aspoň minimálne Dan príde zalepiť dieru v žalúdku od mentolu." Zakecám to a nalejem si minerálku do pohára, lebo mám pocit, že najbližšie sa začnem dusiť s predžutou hranolkou, tak sa budem smiať.

 
Ogata Kenji - 20. května 2022 12:32
kenji306.jpg

Čtvrtek 15. října



Přeměňování >> Hlavní síň



Seb, Mirelle, okrajově Becca a zmínění u stolu



Hodinu přeměňování bych ohodnotil jako poměrně úspěšnou. Co se týče poháru, tam nebylo co řešit. Můj výsledek byl naprosto excelentní a i samotná profesorka valila oči nad tím, jak se mi kouzlo povedlo. Je sice fakt, že to byla asi z tak z devadesáti procent jen z prdele klika, ale to nic nemění na tom, že můj pohár byl ve finále stejně tak dobrý, jako Gonagalčin, ne-li lepší.
U šály už to tak slavné nebylo. Vážně doufám, že Sebova tykadlatka nebude mít z dnešního dne trauma a opravdu na vše zapomene, protože to, co jsem té chuděře provedl, bych nepřál žádnému zvířeti. Když jí Sebovi na konci hodiny vracím, tvářím se dost provinile. On si z toho ale překvapivě nic nedělá. Můj výtvor - nevýtvor se mu asi i celkem líbí a přirovnává ho k šále svojí babičky.
„Fakt jo? To moje babička zelenou nesnáší, ta by na sebe něco takovýho nevzala. Ale kdyby to bylo něco s jarním motivem, nebo kytkama, tak to by brala hned,” zazubím se a opatrně položím tykadlatku Sebovi na lavici. „Vážně doufám, že bude v pohodě,” řeknu a jako bonus přidám k tykadlatce ještě všechny mandelinky, které se mi nepodařilo přeměnit na kuličky. „To je dárek za statečnost,” dodám a jednu jí rovnou nabídnu. Neváhá a s jakýsi prapodivným bublavým skřekem jí slupne jako malinu. Zdá se, že ať už jsem jí při přeměně na šálu provedl cokoliv, tímhle to bylo zapomenuto a prominuto. Vážně mi tím padá kámen ze srdce.
Ještě než učebnu opustím, vezmu si od Beccy kluběnku. Pak se otočím zpátky na Seba. Ptá se, jestli jdeme do Hlavní síně. Přikývnu. „Mám hlad jako vlk, takže tam jdu stopro. A co máme potom za hodinu ti nepovím, možná bylinkářství? Jasnovidectví? Nevím, to bych kecal.” Rozvrh jsem samozřejmě ani koutkem oka neviděl, ale to u mě nebylo nic nového. Byl jsem spíše volnomyšlenkářský typ studenta, než takový, co hltá každou informaci a leží v knihách od rána do večera.
„S tím hřištěm taky nevím, proč to vlastně potřebuješ vědět?” věnuji Sebastianovi tázavý pohled. Pokud vím, tak v týmu nebyl, takže to muselo mít nějaký jiný důvod, jinak by se neptal. Že by byla mezi hráči nějaká slečna, kterou by rád viděl na koštěti? Pokud ano, tak to z něj musíme s Beccou vypáčit a zjistit, kdo ta ona vyvolená je!
Nehledě na to, jestli Seb stihne odpovědět, začne mi škrundat v břiše. Je to trapné a tak se trochu začervenám, protože zvuk mého žaludku je momentálně k nerozeznání od tykadlatčiných bublavých skřeků. „No, jdu napřed, jinak tady pojdu hlady,” s těmito slovy si položím Unitato na rameno a vydám se pryč. Cestou přemýšlím, co bych si dal k jídlu. „Asi polívku, ne? Pořádnej rámen a do toho udon na kari. Dáme si do nosa, Unitato, co?” přemýšlím nahlas a do toho se mi sbíhají sliny tak, že přidám do kroku ještě víc, abych byl v síni co nejrychleji.
Tam mě ale čeká cosi zvláštního, nad čím mi zůstává rozum stát. Nejen, že u vchodu se tyčí muchomůrky v životní velikosti a naproti nim tančí další houba, ale všude na stolech je jen houbové jídlo. Není tu nic, co by nevypadalo nebo nechutnalo jako houba. Překvapeně zamrkám. Zdá se, že rámen dnes k obědu nebude. Nu, co se dá dělat.
Rozhlédnu se, ve snaze najít někoho známého. U Mrzimorských vidím Barbaru, Maurice, Acai a Jordyn. Ne, že bych proti některému z nich něco měl, ale Barbara nikdy příliš nemluvila, pokud tedy tématem nebyly kočky, Jordyn ta řešila jen učení, nebo achala a ochala nad Caylusem, Maurice achal a ochal prozměnu nad Gonagallovou a jejím kloboukem a Acai… s tou jsem se zrovna dvakrát nepohodl na dnešní magii v domácnosti, kvůli Ryanovi. Navíc dost reálně hrozilo, že se k téhle skupince co nevidět přidá Cor a to jsem nechtěl riskovat. Pořád jsem si nebyl tak uplně jistý, o čem bych s ní měl mluvit.
Pohled mi spočine na osamocené Mirelle u Havraspárského stolu. Vypadá trochu rozladěně a tak se rozhodnu si k ní přisednout a zjistit, co to způsobilo. „Ahoj, tak jak sis užila přeměňování? Měnit vránu za vránu,” nadhodím, protože jsem si předtím všiml, že její výměna mazlíčků byla poněkud nešťastná. Nejen, že Domenicův výbuch všechny zvířata a hlavně ptáky vyděsil, ale ke všemu Mirelle měnila Umbru za Willow, což byla Annina vrána. „A to dnešní jídlo je teda taky úlet,” dodám a položím na stůl kluběnku. Té se narozdíl od nás houbové menu líbí a ihned skočí do skleněné mísy, ve které jsou čokoládové a marshmallow houbičky. Spokojeně je začne chroustat a já na malou chvíli zapřemýšlím nad tím, jestli je v pořádku nechat mazlíčka válet v misce s jídlem No, čert to vem…
„Taky máš dneska tak mizernej den? Já mám dneska den blbec,” postěžuju si, protože mi připadá, že zrovna Mirelle by tohle pochopit mohla. Každý občas vstanem levou nohou, no ne? Při čekání na odpověď se rozhlédnu po obsahu stolu, načež narážím na misku s nudlemi. Pravda, jsou v ní sice samé žampiony a ne typické asijské houby, na které jsem zvyklý já, ale to by snad neměl být takový problém. „Tohle celkem ujde,” ukážu na své jídlo, zatímco přežvykuji.
 
Jordyn Emily Byrd - 06. května 2022 13:57
jor4464.jpg

Hlavní síň


Acai, Maurice,Barbara
Když mi Acai odpoví přidá se k nám i Maurice. Jsem z toho trochu překvapena, protože jsem si myslela že má rande s Barčou. Hned přihodí vcelku nechutnou poznámku o profesorce. Nechám Acai mluvit a jen poslouchám její nápady. "Jo, už je to lepší." OdpovímAcai na otázku kterou bych zrovna od ní ani nečekala. Já také nebeški nažádný nástroj, jen zpívám ve zboru. Odpovím Mauricovi. Jsem jen průměrná zpěvačka a nevím jestli je kapela pro mě to pravé. "Jo, jezero se zdá jako dobrý nápad. Nemám teď nic na práci a procvičit si to co jsem z vyučování zameškala se mi zdá jako dobrý nápad.
 
Maurice de Coligny - 06. května 2022 07:24
land7995.jpg


Hlavní síň






Barbara, Acai, Jordyn

Trochu s překvapením sleduji jak se Acai cpe houbami jako zvíře, jen se potutelně usměji. Tohle má od vybraného stolování hodně daleko a mojí matce by asi praskla žilka tohle vidět. Ovšem ten zápal a chuť, radost z jídla to musí potěšit každého Francouze. Bon appétit ! popřeju ji v duchu a už je opět na řadě téma s lodičkama. Né, že by mi vadilo to právě naopak, ale pověst nedobrovolného velitele ponorky není úplně lichotivá. Na otázku Acai se jen pousmějí.

"No mon ami znáš to když někdo moc prudí a přehání to co by mohlo být lepší na provětrání hlavy než čerstvý vzduch na hladině jezera? ... no možná ještě studená koupel prý pomáhá."

Spiklenecky na ni mrknu. Holky se pak baví o Hagridovy a jeho zvířecí říši, tak je nechám být a věnuji se chvíli mlčenlivé a zoufalé Barči Pak přijde téma špičatých klobouků a muziky. Na Acaino odfrknutí se jen ušklíbnu.

"Pche nemáte vkus při odhalování zralé krásy..."

pak sebeironicky dodám.

"Takový mudlovský archeolog se taky musí napřed prokopat k ukryté kráse ... charakteru."

Ušklíbnu se, ale pak už se téma stočí na pro mě momentálně nejzajímavější téma a to muziku.

"Vedoucí sboru jsem se neptal, ale třeba by někdo mohl mít se sboru zájem. Kdyby jsi rozhodila sítě byl bych určitě rád. Jako vím, že každý má učení až dost, ale stejně hudba je radost. To co bych chtěl hrát o tom mám docela jasnou představu. Sudičky jsou sice super, ale mě by se líbilo tomu dát spíš víc Rockabilly odkaz a Hororbilly odkaz fazonu. Ale znáš to záleží jestli by to někoho bavilo, jsem ochoten si prostě i jen jazzově zajamovat. Kdyby se ti chtělo zpívat určitě budu moc rád. Co ty Jordyn? Barčo? Jako bylo by to stejně hlavně pro nás a pro radost."

Mrknu na holky jestli bude nějaká reakce.

Pak se posuneme co dál. Jen se usměju když, Acai řekne mimo plachtění a udělám zamyšlenou grimasu a tonem, který je hraně překvapený.

"Zajímavého mimo plachtění říkáš??? Hmmm... "

Pak už normálně dodám:

"No chtěl jsem s Barčou k jezeru se učit a u toho ji balit, ale nevím jestli se ji moc chce, takže jsem asi připraven ke každé špatnosti. Co Jordyn? Můžeme k jezeru a nebo Hagridovi a nebo zkusit sehnat nějaké ty muzikanty a něco si zahrát."

Pohlédnu na holky co ony na to.






 
Acai Luqueba - 02. května 2022 15:42
215783.jpg

Hlavní síň

15. října, Čtvrtek


Jordyn a Maurice + Barbara



Vlastně mě ani nepřekvapí, že Jordyn nesdílí mou tichou závist nad výletem do Prasinek místo učení. Mohlo mě napadnout, že zrovna u ní se sympatií nedočkám. Ta se snad učí i ze spaní. Nekomentuji to. Nemá to cenu. Jen mlčky sleduji, jak si opisuje zápisky. Divím se, že po mně ten škrabopis vůbec přečte, ale pravděpodobně má roky praxe s horšími. Pokud si dobře pamatuji, tak Fabian píše jako prase.
Než dopíše, co potřebuje, obrátím svou pozornost na Maurice. Zdá se mi, že na rande s Barčou zatím moc úspěchu nemá. Věnuje víc pozornosti nám než její osobě. Ona ale byla vždycky tichá, možná to tak preferuje.
“Takže říkáš, že když nás bude někdo obtěžovat, tak ho za nás vykoupeš v jezeře? Mám pro tebe pár adeptů na ne úplně dobrovolnou plavbu, ale pokud se už nevrátí, tak jsem ti je nedohodila já.” zasměju se, ale pusu mám plnou smažených hub, takže kdo ví, jak to ve skutečnosti vypadá pro ostatní. I kdybych vypadala jako malomocná, tak na to u našeho stolu musí být už všichni zvyklí.
Jordyn se opět zapojuje do konverzace. Nevypadá, že by jí skutečně zajímalo, jak se vypůjčený sklípkan jmenuje, ale pro jednou je to téma, co mám ráda, takže mi to ani nevadí.
“Wilbert. Je fakt nádhernej. Caylus z něj byl úplně odvařenej. Asi si to obrečím, až ho budu vracet Hagridovi. Je to sice malá ukousaná potvora, ale snadno se na něj zvykne. Na hodině dostal zabrat. Chudák.” slova doprovodím procíteným povzdychem, načež zkřivím obličej v hraném pohoršení.
“Ale notak. Ještě jím.” postěžuji si Mauricovým směrem. Jeho představy o zástupkyni mi vždycky přišly spíš vtipné, ale zrovna u jídla bych je slyšet nemusela. Co mě ale zaujme, je jeho další zmínka o kapele. “Jo, četla jsem o tom na nástěnce. Ptal ses vedoucí školního sboru? Možná by ti pomohla. Nemyslím, že by dělala vyloženě frontmana, ale určitě by tě mohla poposunout správným směrem, co se lidí týče. Nebo by mohla něco zahlásit na zkoušce.” radou asi neurazím. “Máš představu o tom, co bys chtěl s tou kapelou hrát? Zpívat umím, ale hudební nástroj bych nejspíš nezvládla.” ani na to nemám prachy a to už vůbec nemluvím o tom, že má nová - díky bohu jen prozatímní - pozice kolejního prefekta mě časově dost zatěžuje.

Mimoděk pohlédnu na Jordyn. “A teď už je ti líp?” Nepřipadala mi nemocná. Ale v poslední době jsem se jí snažila spíš vyhýbat, takže je dost možné, že už to prostě jenom nepoznám. V tichosti si od ní vezmu sešit zpátky a hodím ho do brašny.
“Já teď v plánu nemám nic. Chtěla jsem vzít Nuru na lov, ale je tam strašný vítr a ona není ještě tak zdatný letec. Mám takový pocit, že by jí to někam odneslo. Takže pokud máš v plánu něco zajímavýho - mimo plachtění - ráda se přidám.”
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.81408905982971 sekund

na začátek stránky