Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:52Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 19:48Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Maurice de Coligny - 24. dubna 2022 19:51
land7995.jpg

Hlavní síň






Barbara, Acai, Jordyn


Barča má viditelně náladu pod psa a v jídle se spíš rýpe. Vlastně asi ani nevnímá mé nejapné pokusy o vtipy. Nakonec to ze zoufalostí vzdám, holt nikdy jsem to z holkama moc neuměl, nakonec napnuté plachty vítr v nich a muzika vždy zůstanou mojí útěchou. Nechám tedy Barbaru její trudomyslnosti a v klidu si dojím houby.
Na jednu stranu chápu, že pro některé místní houbová hostina je problém, Britové jim prý příliš neholdují. Ostatně i u nás se jí spíš jen v některých oblastech.
Acai si mě malinko dobírá, jen se spiklenecky usměju, když mluví o loďce.

"Ale zas to nepřeháněj, aby se nevyžádaně koupala musela by někoho šikanovat jako ti zmijozelští ve ve čtvrťáku a taková určitě není. Ve druháku a třeťáku to byla jen chyba konstrukce a já jsem byl jak vy říkáte zkušební pilot."

Pak chvíli poslouchám co si holky vykládají o přeměňování. Jen tak s plnou pusou smažené bedly, prohodím do rozhovoru.

"Jo McGonagallové to zas seklo, ten její čepeček mě fakt bere. Co máte holky v plánu pak? Sháním nějaký parťáky do kouzelnické kapely, kdyby některá měla zájem."

Moc v to vlastně nedoufám, že by to nějako zaujalo, ale člověk nikdy neví, je lepší si zajamovat s někým než hudlat sám.

 
Jordyn Emily Byrd - 07. dubna 2022 17:31
jor4464.jpg

Hlavní síň


Hlavně Acai
"To vím přece taky, ale nebylo to rozhodně tak divné jako ty houby." Zamumlám na obhajobu a uvědomím si že bylo možná trochu hloupé se na to ptát. Jsem ráda že Acai není moc naštvaná i když je vidět že napětí mezi námi pořád ještě je. Do ruky mě trefí bonbon který po mě cvrnkla Acai a tak sebou trochu cuknu. "Nemyslím si že to je tak dobré, stejně to učení bude muset dohnat." zamumlám v nesouhlas když mi Acai řekne o tom co se stalo o hodině. Vezmu si od Acai zápisky a začnu si je přepisovat do sešitu. "Dobře, vezmu si Kymi pokud ji nebude chtít Fabian." Jestli ji bude chtít tak si asi k Hagridovi zajdu. "Jo sklípkana už jsem si všimla jak se jmenuje?" Zeptám se trochu zvědavě i když je to spíš ze zdvořilosti. Označím si kam si mám dostudovat učebnici a vrátím sešit z kterého jsem si už opsala zápisky Acai. "Ráno mi bylo špatně tak jsem byla na ošetřovně." Vysvětlím Acai.
 
Acai Luqueba - 31. března 2022 12:08
215783.jpg

Hlavní síň

15. října, Čtvrtek


Jordyn + Maurice a Barbara



Mám dojedeno, když se do síně začne trousit větší množství lidí. Ne, že by na tom nějak záleželo. Sedím na místě, půlkou těla ladně rozvalena po stole a otráveně uzobávám houbičkové bonbony, které jsem si i s celou mísou přisvojila. Všudypřítomný smrad podhoubí už jsem úplně přestala vnímat. Najedená, unavená a solidně znuděná. Není tu nikdo zajímavý, s kým by se dalo mluvit. Pozorování zvědavých prváků u gigantických hub mě už dávno omrzelo. Do hodiny ještě daleko. Co budu dělat? Učit se mi nechce. Na přípravu na trénink nemám vůbec náladu. Maurice a Barča si mě moc nevšímají. Na jedno ucho poslouchám, o čem se baví a při zmínce rybolovu protočím očima.
“Tak ať tě hlavně zase nemusíme vyzvedávat u jezerních lidí.” fascinuje mě jeho fixace na vodu. Já jsem nejvíc spokojená, když jí vůbec nemám na očích. “Rozhodně s ním nenastupuj na žádnou loď. Nepamatuju si, že by to někdy dopadlo dobře.” upozorním Barču napůl vážně. Nápad s opékáním už raději nekomentuji vůbec. Jestli je někdo načape, tak ho zabiju.
Dál už se do jejich rozhovoru příliš nezapojuji. Jen se rozhlížím kolem. Coraline se fláká kdoví kde a o Caylusovi ani nemluvím. Nemám do čeho píchnout. Venku už se pomalu nedá existovat, je tam brutální kosa a to ještě nezačalo sněžit. Rok co rok mi to počasí přijde horší a horší. A lidi taky.
Tiše zaúpím, když si koutkem oka všimnu blond prsatice, jak si to s úsměvem míří přímo ke mně. Tak na tebe jsem fakt čekala. Ještě než své rozložité pozadí usadí naproti mně, dojdu k názoru, že kdokoli jiný by pro mě byl lepší společností. I Marie a to jsem jí ještě neodpustila ten podraz s kostelem. Pár minut ale snad zvládnu, aniž bych jí vyškrábala oči. Nakonec jsem přeci dospělá, zodpovědná a umím se ovládat. Jsem ztělesněním disciplíny a sebekontroly.
“Protože včera byla čína.” zabručím, přičemž jeden z bonbónů po ní cvrnknu. “Že se po těch letech vůbec ještě divíš.” V jezeře jsou potvory, v lese jsou potvory, na hodinách bojujeme s potvorama, ale houby v jídelně jsou divný. Pochopila bych takovou otázku od někoho, kdo je tu poprvé.
Sleduji, jak si nabírá polévku. Vlastně ani už nejsem naštvaná, spíš zahořklá. Za polovinu věcí si můžu sama a ona je prostě jen dokonalý cíl, na který si můžu nasměrovat svoje frustrace. Všechno to vím a o to víc mě to sere.
“No látka zas tak zajímavá nebyla, ale Domenico se nechal vykopnout ze třídy. Bouchnul mu kastrol a zničil strop.” jen při té vzpomínce se musím uchechtnout. Goggy ho s Dianou poslala do Prasinek místo hodiny. Nakonec to docela vyhráli. Výlet místo učení.” závidím a nijak se tím netajím. Nemyslím si, že by se mnou Jordyn souhlasila. Nakonec přeměňování jí vždycky bavilo, já jsem v něm spíš průměrná. Přesto ale z brašny vytáhnu sešit a hodím ho před ní. Nemusím jí milovat, abych jí dala poznámky z dnešní hodiny. Když bude na další hodině mimo, můžeme přijít o body. Navíc je zázrak, že vůbec nějaké poznámky mám, takže neuškodí se tím nenápadně pochlubit.
“Na příští hodinu si vem mazlíčka.” úplně si nepamatuju, jestli má vlastního nebo i tohle s bráchou sdílejí. “Jestli nemáš, Hagrid ti půjčí. Já od něj dostala sklípkana.” určitě si ho všimla. Od chvíle, co ho mám, se pomalu o nic jiného nezajímám. Navíc obří pavouk na dívčím pokoji vzbudí tunu pozornosti. “Budeme opakovat, co jsme probírali dneska. Jo a máme si dostudovat učebnici až do strany…” natáhnu se přes stůl, otevřu sešit před Jordyn a vzhůru nohama brejlím na číslo, které jsem si nečitelně napsala. “Do strany 128..?” ona na to určitě uvidí líp, tak jí nechám, ať si to rozluští. Znovu se posadím a bonbóny vyměním za hranolky. Tentokrát samotné. Linii si hlídat nemusím. Nikdy jsem neměla s váhou problém.
“A kdes vůbec byla? Od rána jsem tě neviděla.”
 
Jordyn Emily Byrd - 18. března 2022 06:54
jor4464.jpg

Ošetřovna > Velká síň


Hlavně Acai
Čtvrtek,15. října
Dopoledne jsem strávila na ošetřovně. Udělalo se mi špatně od žaludku, ale teď už je to lepší. Nevím jestli bych měla chodit na jídlo, ale snad neuškodí když si dám jenom trošku. Aspoň si to myslím.
Každopádně se vydán do jídelny. Už před velkou síní ucítím houby a když vstoupím dovnitř a zahlédnu houby zkusím si na jednu sahnout. Zajímalo by mě jestli jsou opravdové. Ale ano jsou. Zajímalo by mě co se tu stalo za mojí nepřítomnosti tak mi to snad poví někdo u stolu. Kývnu Mauricovi na pozdrav když kolem něj procházím. Přisednu si k Acai a tak trochu doufám že už na mě není naštvaná. "Co se to tu stalo? Proč jsou všude houby?" Zeptám se jí. Nevím jestli bude dobré si hned dávat něaké sité jídlo a tak si jen naberu trochu polévky. Houby mi nevadí, ale zase to není moje nejoblíbenější jídlo. Opatrně jí začínám jíst i když je ještě trochu horká. Je výtečná. Do ubrousku si naberu pár těch roztomilích marshmallov houbiček na potom. "A co jste dneska dělali na přeměňování?" Zeptám se Acai. Doufám že z přeměňování není něaký těžký domácí úkol.
 
lady Christina De Spontin - 23. listopadu 2021 11:29
234723.jpg

E215 > Hagrid > Ošetřovna

15. října, Čtvrtek

Richard, Sinestra, Christian, hlavně Ruby



Hodina je konečně u konce. Nemůžu říct, že bych si jí vyloženě užila, ale pro jednou to nebylo tak příšerné jako jsem normálně zvyklá. Tedy co se mých výkonů týče. Katastrofy mých spolužáků začínají být každodenní normou. Ani si už nevzpomínám, kdy jedna jediná hodina proběhla bez nějakého incidentu. V klidu. Tak, jak by to ve škole mělo být. Asi bych žádala příliš.
Christian mi vrátil Žofii bez jediného zranění. Příliš jsem jeho úspěchy nesledovala, ale oblovka byla naprosto klidná a spokojená, tudíž si musel vést lépe než my s Richardem. Je to dobře. Alespoň ji Hagridovi vrátím v lepším než dobrém stavu a příště nebude tak nervózní, až si jí znovu přijdu půjčit. Možná by bylo jednodušší si ji nechat na pokoji a neobtěžovat se zbytečnými výlety do jeho chatrče, ale nejsem žádná chůva. Na pokoji máme havěti dost a, přestože jsem si na obřího šneka za tu chvilku zvykla, má náklonnost k ní není ani zdaleka tak hluboká, abych se o ní starala, když to za mě může dělat někdo jiný.
Pomalu, co nejšetrněji k mému popálení, si sklidím věci z lavice. Automaticky vzhlédnu, když ke mně promluví známý hlas. Mé ráno na ošetřovně proběhlo v klidu. Nikdo z těch, co si pamatuji z večera, už tam nebyl. Ani Ruby ne. Neměla jsem tedy čas jí poděkovat za to, jak mě včera podržela. Bylo to jenom jedno malé gesto, ale pomohlo mnohem víc než nějaký Patrick a jeho imbecilní nápady.
“I já tebe, Ruby.” odpovím přívětivě a pro jednou je to upřímné. Opravdu ji ráda vidím. “Děkuji za shovívavost.” Její kompliment přejdu s pobaveným úsměvem. “Ale viděla jsem se v zrcadle.” Vím moc dobře, že ani štědrá vrstva make-upu docela nezakryla pobledlou pleť a tmavší kruhy pod očima. “Každopádně oproti včerejšku je to skutečně pokrok. Zranění bolí, což zřejmě není žádné překvapení. Je to ale lepší, než bych za tak krátkou dobu očekávala. Zdravotnice odvedla skvělou práci. Musím jí před obědem navštívit kvůli převazu.” A to hned, jak Žofii vrátím jejímu majiteli. Nahlas to neříkám. Už tak mám pocit, že jsem v její přítomnosti výřečnější, než by se slušelo.
Hovor mezi Ruby a Richardem poslouchám jen jedním uchem. Není to slušné. Nicméně zdá se mi, že uvažujeme stejně. I ona se chystá za Hagridem a tak jsem ráda za návrh společné cesty.
“Ráda. Také jsem přemýšlela, že se u něj stavím.” Nikdy jsem nevěnovala velkou pozornost tomu, co si ostatní myslí, ale obdobné výlety je přeci jen lepší vykonávat ve dvojici. Minimálně nebudu v tom hnusném počasí trpět sama. “Zatím.” rozloučím se s Richardem a Sinestrou. Nedělám si hlavu s tím, jak si Sinestra poradí s Ayshou. Richard zůstal pozadu a myslím, že se ani on nechystá do hlavní síně se svým miláčkem. Určitě jí rád pomůže. Nakonec… poslední dobou mi přijde, že si celkem rozumí.
S Ruby po boku vycházím z učebny. Tašku s učivem přes rameno, Žofii v krabici v náručí. Dávám si velký pozor, abych poraněnou ruku nepřetěžovala.
“Mám spíš takový pocit, že mu do stavení zalézají dobrovolně a bez pozvání. On jenom nemá to srdce je vyhodit.” Ta polorozpadlá bouda má určitě víc než jednu díru, díky které se tam ta havěť dostane. Nechápu, jak tam může v klidu usnout.

“Podívej, chtěla jsem ti poděkovat za včerejšek.” Vyleze ze mě, jakmile je Hagridova chatrč na dohled. “Za ten... vlhčený ubrousek.” Ne, byl to ubohý mokrý hadr, ale kdybych to podala takhle, sotva by to znělo jako něco, za co bych jí mohla děkovat. “Bylo to sice jen malé gesto, ale velmi milé.” málokdy někomu za něco děkuji a, přestože mám kamenný výraz, jsou to pro mě neznámé vody a musí to být bolestně zřejmé.
Začít s tímhle těsně před zaklepáním na Hagridovy dveře bylo strategicky naplánované. Jednak na tomhle tématu nezůstaneme dlouho a druhak se okamžitě dostaví zpestření v podobě zatuchlého obra a jeho příbytku. Naše návštěva netrvá nijak dlouho. Úmyslně spěchám tak, jak to jen ve vší slušnosti jde. Nepočítám s tím, že by Ruby chtěla zůstávat na čaj. Předáme mazlíčky, poděkujeme za pomoc a jsme pryč dřív, než se chudák Hagrid stihne rozkoukat. Ač je svým způsobem skoro roztomilý, bojím se, že bych mohla načuchnout. Nebo si na pokoj přitáhnout nějaký suvenýr. Regina by jistě blechy, štěnice nebo jiná zvířátka v posteli ocenila.

“Jdeš teď rovnou na oběd? Nebo do knihovny?” vytasím se po krátké pauze, kdy jsme obě dostatečně vydýchané z toho nelidského krpálu, co od Hagrida vede ke škole. “Já musím ještě na ošetřovnu. Na převaz.” vrhnu krátký, ale významný pohled na její ruce. Je pěkně pokousaná a nějaká mastička by se jí rozhodně hodila. Nebudu to zmiňovat nahlas pro případ, že by jí to bylo nepříjemné.
 
Park Na Yeong *Ruby* - 14. listopadu 2021 19:09
tajennie6159526.jpg

Učebna E215 => směr Hagridova hájenka


Richard, Christina a Daniel


15. října
Čtvrtek



Hodina je u konce a pro jednou jsem se ani moc nenatrápila. Jelikož se jedná o přeměny, kde musím pracovat s něčím tak prašivým, jako jsou mazlíčci, což z hloubi duše nesnáším, jsem spokojená. Emil se zapáleným ocasem by pravděpodobně nesouhlasil, naštěstí mně jenom pramálo zajímá, co si myslí nějaké tupé zvíře.
Jakmile předám Caylusovi jeho pavouka, vydám se k Danielovi pro svého vypůjčeného mazlíčka. ”Oba naživu. To vypadá jako úspěšná hodina.” Usměju se na Daniela s účastí. Jsem si jistá, že to s Emilem neměl zrovna jednoduchý, i jindy je to pěkně nevrlý zvíře, popálený ocásek mu asi na radosti zrovna dvakrát nepřidal.
Vyhledám pohledem Richarda, s kterým jsme měli mít během oběda plány. Nevypadal, že by se po mně zrovna sháněl a tak se vydám k jeho stolu sama. ”Ráda tě vidím, Christino. Co tvé zranění? Ani bych nepoznala, že se to stalo teprve včera.” Mile se usměju na Christinu, která se zrovna sbírala k odchodu u vedlejšího stolu. Nezapomenu přitom nevtíravě pochválit její vzezření. Jsem si jistá, že ji potěší, když ji někdo ubezpečí o tom, že vypadá stejně dobře, jako kdyby se nic nestalo. Mně by to určitě radost udělalo! Drobný kompliment je to nejmenší, co pro ni mohu udělat po tom otřesném zážitku v Temném lese. Dost dobře si pamatuji, jak vypadala, když se dobelhala na ošetřovnu.

Přehodím si Emila z jedné ruky do druhé, když se mi odhodlaně zakousne do malíčku. Musím si zachovat dekórum, proto ani nesyknu, nejraději bych jej ale hodila do odpadkového koše a víc se o něj nestarala.”Musím ještě vrátit mazlíčka Hagridovi, můžeme se sejít v knihovně, dejme tomu za dvacet minut?” Obrátím svou pozornost na Richarda. Odsouhlasím si s ním místo i čas setkání. Mít všechno hezky pod palcem, domluvené a uspořádané. Bez toho by to nešlo. Fakt, že tam bude i Angela s Domenicem je samozřejmě skutečnost čistě nahodilá, která nemá s mým rozhodnutím vůbec nic společného.
Všimnu si pohledu Christiny, když jsem zmínila Hragrida. Očima vyhledám šneka, který se pomalým tempem přesouval z jedné strany lavice na druhou, přičemž za sebou zanechával odpornou slizkou stopu. ”Uvítám společnost, pokud máš stejný směr cesty.” Přizvu ji. Osobně se ráda zbavím vypůjčeného mazlíčka co nejdříve to bude možné. Při pohledu na šneka Christiny jsem nabyla silný dojem, že je na tom podobně. Vždycky je lepší jít s někým po boku. Člověk se pak zbaví toho vtíravého dojmu, že vypadá jako looser, kterého ani nikdo nedoprovodí. To by měl dělat samozřejmě partner. Partner, který se svou vlastní neschopností nechal vyhodit z hodiny a nyní si trajdá kdoví kde, kdoví s kým.
S Christinou po boku se pak vydáme z učebny směrem k obrovu stavení. ”Zajímalo by mě, kde ty mazlíčky sbírá, protože tohle je opravdu zajímavý výběr... ” Nadhodím směrem k Christině, když mě Emil už podruhé kousne. Ruce po něm budu mít tak zubožené, že bych si klidně mohla dojít na ošetřovnu pro nějakou hojivou mast.
 
Christian Dragon - 20. října 2021 15:02
hpkopie2096.jpg

E215 -> Chodby -> Kolej -> Chodby -> Velká síň

Nikdo určitý

15. října, Čtvrtek


Převzal jsem svého kocoura zpět, když hodina končila vzal jsem ho znovu do náruče. Dnešní hodina moc vydařená nebyla. Mohl jsem si v kouzlení vést od dost lépe. Ale nějak mi to prostě dneska nešlo. Co to znamenalo? Příště se budu muset nechat přezkoušet a zlepšit si prospěch. Fakt nerad bych zrovna páťák opakoval.
"Tak pojď bráško jdeme. Dostaneš něco dobrého."
Podrbal jsem Arwina pod bradou, kterou mi ještě více nastavil a začal příst. Taky jsem zahlédl jeho zvědavý pohled směřující na Angelinu kočičí společnici. Lehce jsem se nad tím usmál a raději zamířil společně s ostatními ven z učebny. S kocourem v jedné ruce a pomůckami z hodiny v té druhé.
Odpojil jsem se od většinového davu, který mířil do Velké Síně na jídlo a nejprve jsem se rozhodl jít na kolej, abych nemusel všude sebou vláčet učebnice a Arwina.
"Však se s ní zase uvidíš."
Konejšil jsem ho. Budu muset zase vykartáčovat hábit, protože je chlupatý, jako, bych byl sám kocour.

Na koleji jsem pustil Arwina na postel a nasypal mu do misky granule.
"Dobrou chuť. Dej si kamaráde."
Podrbal jsem ho znovu, očistil jsem si alespoň trochu hábit od chlupů a vyrazil jsem už více polehku směrem na jídlo.

Jen co jsem však došel do Velké Síně na okamžik jsem překvapeně zůstal stát. Všude byly houby. Všude! V duchu jsem zaúpěl a raději jsem zamrkal, abych věděl, že mě nešálí zrak.
"Ale no ták proč zrovna houby."
Zamumlal jsem pro sebe zoufale a šel jsem si sednout k našemu stolu. Při pohledu na výběr jídla mě jímal děs a hrůza. Houby jsem nesnášel. Vždy mi připomínaly při jezení slimáky fuj......zoufale jsem hledal něco, co by jako houba jen vypadalo....nakonec jsem rezignovaně skončil s ne moc zdravým sladkým obědem, kterého se nedá navíc sníst moc, protože by mi bylo blbě.
"Tohle skřítci fakt nevychytali."
Povzdechl jsem si a snědl jsem alespoň nějaké čokoládové houbičky a maršmelíky. Nakonec zkusím štěstí ještě alespoň s hranolkama nebo jinou nehoubovou přílohou, jinak bych asi fakt umřel hlady. Esteticky to sice tady vypadá hezky, ale to je tak vše, co mohu skřítkům v jejich nápaditosti a zápalu pochválit. Jen doufám, že se nerozhodnou pro houbový týden.
 
Maurice de Coligny - 14. října 2021 18:49
land7995.jpg




Učebna E215 > Hlavní síň




Barbara, Acai ..... a HOUBY odkaz


Když Barča mluví o tom, že Hubert něco mluvil, ale že mu nerozuměla jen se pousměji. Ještě, že tak. Říkám si v duchu. Na hlas to ale jen odkývám.

"Jasně, je to jedno on si tak občas mrmlá, nic důležitého."

Pak ještě dodá, že se musí učit na test z Dějin, zase přikývnu.

"Úplně v klidu taky ho píšu a taky mám v plánu se na to naučit, můžeme si to zopakovat spolu, venku to bude určitě lepší, jak říkáš provětráme hlavu. Šplouchání jezera k učení neznám lepší hudbu ... no možná až na kouzelnický jazz."

Řeknu s úsměvem. Na otázku s obědem jen kývnu, asi přeslechla, že jsem se ptal, až po obědě. Ale je možné, že to ze mě vylítlo tak bezmyšlenkovitě, že mi nerozuměla. V klidu na ní počkám až se vyptá profesorky na mandelinky. Vlastně mi to přijde jako fajn nápad, po tom co jsem tak dneska vyhořel, bych se to taky mohl naučit pořádně. Pak už spolu jdeme do velké síně. Když vejdeme a vidím to houbové pozdvižení. Musím se smát. Mám rád tyhle zpestření jak jídelníčku tak fádního života na hradě, tedy jestli se dá nazvat jakýkoliv den v kouzelnické škole fádní. Když jsem viděl svoji společnici jak ji to vzalo bylo mi jí líto. Asi jsem se nemusel ptát, ale přesto jsem se zeptal.

"Asi nemáš ráda houby co?"

Pojď sedneme si k našemu stolu nebudu ji moc vykládat, že její kolejní kolegy moc nemusím a ani to že by si někdo z nich mohl pamatovat mou odvetu z loňska. Přijde pak s talířem velmi chudým. Já si naberu jídlo normálně, houby mám docela rád.
Pak si k nám sedne Acai na její prohlášení vesele přikývnu.

"Jo je to super, opravdu vtipný, skřítci mají bod. Houbová armáda hadra."

Řeknu vesele, ale pak si všimnu Barči jak je z toho zkroušená. Je mi jí líto a tak mě něco napadne.

"Barčo nebuď smutná uděláme si ty houby ještě veselejší."

Vezmu jednu houbu a dám ji doprostřed stolu naoko na ni mířím a máchám hůlku a spustím pseudozaklínadlo:

"Černý les
a kozí lávka
ať je z tebe
lysohlávka"


A reálně kouzlem Accio přivolám jablko z tašky co jsem měl na svačinu a nesnědl, odvedu pozornost a klamným pohybem shodím houbu a na její místo dám jablko. Jasně kdyby to bylo něco jiného než potraviny, mohl bych to proměnit zaklínadlem, ale kouzelnické zákonitosti jsou jasné.
Mrknu na a usměji se i na Acai.

"Nebo by sis mohla vzít jen hranolky a mužem jít rovnou k jezeru a můžeme zkusit něco chytit a upéct rybu pokud nemáš nic proti rybám a zatím se můžeme učit. Co ty na to? "

Je mi to blbé, že ji to říkám mezi tím co se cpu fakt dobře upravenýma a lahodnýma houbami, ale holt když je nemůže tak nemůže.



 
Acai Luqueba - 14. října 2021 12:35
215783.jpg

E215 > Kolej > Hlavní síň

15. října, Čtvrtek


Angela, Bob, Caylus, Maurice a Barbara



Upřímně jsem byla ráda, když hodina konečně skončila. Profesorka řekla na závěr pár slov jako vždycky a pak nás rozpustila. Došlo mi, že s Wildou se ještě nějakou chvilku nerozloučím a měla bych mu tím pádem obstarat nějakou potravu. Holky se poserou, až zjistí, že si ho do příští hodiny nechám na pokoji. Ale nedá se svítit. Nehodlám před každou hodinou lítat za Hagridem do té kosy a pak zase zpátky. Takhle to bude jednodušší. Až bude Nuru dost velká, můžu použít jí. Do té doby je Wilbert můj nejlepší přítel.
Každopádně se na začátku příští hodiny budu muset nechat přezkoušet. Stoprocentně nebudu jediná, i když budu asi jediná, kdo při přípravě bude potit krev a slzy. Jak já tenhle předmět nesnáším.
“Ta kočka se mnou měla svatou trpělivost. Být to opačně, tak jí asi vyškrábu oči.” zakřením se na Angie, když jí předávám vodítko k Saše. Ani se mi nezdálo, že by čekala jinou odpověď. Obě to mají dost na salámu. Moc se nevybavuji. Předám chlupatou kouli, zabalím si věci a někdy mezi tím se ke mně přitočí i Bob. S krásnou šálou v našich kolejních barvách. “Šikovný. Dík.” Docela by mě zajímalo, jak z modrého pavouka udělal žlutou šálu, ale někdy je snad lepší nevědět. Ještě bych to musela vysvětlovat Hagridovi. Takhle to můžu svést na někoho jiného. Smotám šálu do krabičky a teprve pak mávnu hůlkou a uvedu Wildu do jeho původní podoby.
“Takhle ti to stejně sluší nejvíc.” brouknu k němu tiše, ale rychle zavřu víko. Celé tohle dobrodružství ho patrně dost rozčílilo, chvilka klidu a ticha při pobytu ve tmě by ho mohla uklidnit. Ještě než odejdu, otočím se na Cayluse. Je to divný si s ním normálně povídat po tak dlouhé době, ale momentálně nemám jinou možnost.
“Hele…” upozorním na sebe. “Vypadá to, že Wilda u mě nějakou chvilku zůstane. Ty máš Páju, víš, jak se o pavouky postarat. Mohl bys mi udělat nějakej seznam věcí, co to zvíře potřebuje? Nebo spíš to, co budu potřebovat já, abych ho udržela naživu, dokud ho budu mít u sebe. Můžeme to probrat třeba na obědě? Platí?” poslední věta byla spíš řečnickou otázkou, neboť jsem při ní už v podstatě vycházela ze dveří. S širokým úsměvem na tváři a krabicí s pavoukem v ruce.

Ještě před obědem si zajdu na kolej, abych tam svého nového mazlíčka odstavila. Některé mé spolužáky děsil jen svou přítomností, takže by asi nebyl nejlepší nápad ho táhnout do jídelny. K jídlu. Opatrně položím krabici na noční stolek a pro všechny případy ještě zatížím víko nejbližší knížkou. Jakmile jsem si jistá, že neuteče, i kdyby mu v tom někdo chtěl pomoct - o čemž dost pochybuji, konečně vyrazím na oběd. Nabídka dnešního menu je mi jasná ještě dřív, než uvidím obří houby u vchodu. Závan prašivek na všechny způsoby se totiž od kuchyně line přes chodby do každého koutku hradu. I v naší společence je to cítit. Osobně z toho nejsem nijak odvázaná, ale taky nejsem vybíravá. Sním, co mi dají.
Automaticky zamířím k našemu stolu. Ke zmijozelským mě nikdo nedostane ani párem volů a Caylus většinou nemá problém sedět kdekoli jinde, pokud u toho budu mít plnou pusu jídla.
“To je fakt úlet.” utrousím k Barče a Mauricovi, když si sedám opodál. Nehodlám je rušit nebo se jim míchat do konverzace, ale nebudu se tvářit, že tu nejsou. Pobaveně pokukuji po masivních muchomůrkách u vchodu. Nepochybuji, že jsou pravé. Za tu chvilku, než jsem došla ke stolu, se o tom už stačilo přesvědčit minimálně dvacet lidí. Po tolika letech tady by jeden řekl, že už na takové kraviny musíme být zvyklí. No, vždycky se tu najde něco, co jsem ještě neviděla.
Nandám si rýži a poliju jí jednou z těch smetanových omáček, co je jich tu všude plno.
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 1.004683971405 sekund

na začátek stránky