Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 10:28Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 28. března 2024 13:25Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Patrick Gregory Anderson - 24. února 2019 12:41
untitl1171445402.jpg
Hlavní síň > N62

14. října, Středa

Havrstůl + osazenstvo třídy N62

Kayle se trochu ulevilo, ale že prý budeme taktiku probírat až na tréninku. No, proč ne. Schovám zase svůj notes a jelikož to vypadá, že dnešní enní proce dramatu už byla vyplýtvána, zakousnu se do moučníku a naliju si čaj. Proč si něco odpírat, když před sebou mám ještě dlouhý den, který bude zakončený zatím asi největším dobrodružstvím mého života. Pořád ještě platí, že se těším, ale někde vzadu v hlavě mi slabý hlásek říká, že bych měl začít panikařit. Dojím moučník, dopiju čaj a vyrazím ze síně. Cestou si ještě prohlédnu nástěnku. Kočičku nechci a o práce redaktora nevím, co si mám myslet. Možná, kdyby se jednalo o článek "Nejhezčí holky v Bradavicích." a pod tím fotka všech holek v bikinách. V čele s Christinou, samozřejmě. Do toho bych šel.

Do třídy N62 se dostavím jako jeden z posledních, ale ještě v limitu. Sednu si do lavice a vyčkám začátku hodiny. Co se týče opáčka, mám štěstí a nemusím jej podstupovat. Jiní takové štěstí neměli, třeba Allan, který kouzlí, až se z něj kouří. Je to holt takový náš malý šikula. Ray zase něco šeptá Isaacovi do ouška. To si to kluci nemůžou nechat na přestávku? A samozřejmě mi nemůže ujít Christina, které se podařilo vyvolat něco jako hopíka. Mírně zčervenám.
"Je prostě úžasná."
Pomyslím si a odvrátím zrak. Už tak je až moc očividné, že jsem do blázen. Položím se na lavici a pohledem se zadívám přímo do zad Dee, která sedí přede mnou.
"Nůůů-dááá."
Protáhnu tiše, takže to slyší jen ona, Avan a Sebastian, pokud se už pán uráčil dostavit.
 
lady Christina De Spontin - 22. února 2019 21:32
234723.jpg

Hlavní síň > N62

14. října, Středa


Caylus, Colette, Deirdre, Richard, Angie + označení




Vděčnost je emocionální odpovědí na dar. Je kladným zhodnocením toho, co se stalo, když byl někdo obdarován altruistickým činem. Je to cit, který nás okamžitě a přímo, bezprostředně vede k tomu, abychom odměnili dárce. Poděkováním, například. Je ale těžké projevovat upřímnou radost z daru, jestliže v nás není postoj či duch vděčnosti zakořeněn. Římský filozof Cicero, který o tomto pozoruhodném úkazu sepsal celou knihu, prohlásil, že je matkou všech ctností. Kdyby jen věděl, jak hrubě jsem za své dobrodiní byla odbytá, otáčel by se v hrobě. Co jsem ale mohla čekat jiného, že ano. To by se musel stát zázrak, abych se ve zmijozelu dočkala nějakého uznání. Se vším tím prvotřídním vychováním a noblesou, se kterou se Zmijozel tak chlubí, by jeden očekával, že primitivní slůvka jako prosím a děkuji budou tvořit základ našeho slovníku. Vždyť i opice v Mrzimoru to zvládají. Ne. Nad to se Zmijozel povznesl, to je pod jeho úroveň. Vlídného slova, aby tu člověk pohledal. Nic nového. Má chyba. Poučila jsem se. Příště si své dobré skutky nechám pro ty, co si je zaslouží.
Takže zatím, co Lawsonovo ego spustilo svou obvyklou dávku dotčeného jedu, já poklidně dojídala svůj oběd. Odvádět pozornost jiným směrem, aby nemusel připustit, že má někdo jiný pravdu, je u něj celkem běžná věc. Za ty roky bych od něj nečekala jinou reakci. Stejně tak mě příliš nepřekvapí Richard, který ale naprosto nemístně začne vytahovat mé soukromí a zcela nonšalantně mi oznamuje, že mi zařídil kočku. Málem mi u toho zaskočí a chvilku po tom, co ta slova opustila jeho ústa, na něj jen prázdně zírám, abych to zpracovala. On ovšem pokračuje. Zdá se, že to myslí smrtelně vážně. To dřív budou padat trakaře, než si já, JÁ, přitáhnu na pokoj nějaký chlupatý bordel. Už takhle se to tam hemží všemi možnými škůdci, které pravidelně vyhazuji ze své postele. S ledovým klidem polknu a odložím příbor na stůl. Richardův projev přirozeně přitáhne pozornost našich spolužáků a jen někteří odolají nutkání se k tomu nevyjadřovat. Caylus mezi ně samozřejmě nepatří.
“Víš co, Caylusi? Máš pravdu. Raději zůstaň u sportu a starosti dospělých přenech mně, ano? Děkuji.” Tónem přetažené matky se zbavím toho nenažraného hulváta, abych se mohla plně věnovat svému vzrůstajícímu vzteku k našemu drahému prefektovi. Kotě je samozřejmě jen jedním z mnoha způsobů, jak mě podráždit. Nepřestává mě udivovat jeho kreativita. Každý den přijde s něčím jiným, ale co mě na tom štve nejvíc je to, že většinou uspěje. Jako teď, když mu pohledem propaluji díru do hlavy. Colette s Deirdre mi přispěchají na pomoc s tím, že se o kotě postarají za mě. Skoro nevěřícně se po nich ohlédnu. Jako by snad opravdu počítaly s tím, že něco takového dopustím.
“To je od vás velmi milé, dámy, ale nebude to nutné. Kromě toho, že jsem velmi zaneprázdněná studiem a přípravou zásnub, jsem nikdy necítila potřebu si pořizovat mazlíčka. A to trvá.” S poslední větou se Richardovi podívám přímo do očí. Jen přes mou mrtvolu. “Bylo to od tebe velmi hezké gesto Richarde. Jsem polichocena, že ti tak záleží na mé budoucnosti, leč by to nebylo vůči tomu nevinnému tvorečkovi fér. Nemohla bych mu dopřát takovou péči, jakou si zaslouží. Je tu určitě spousta studentů, u kterých by mu bylo lépe. Ale neboj se. Osobně za Cassandrou dojdu a situaci jí vysvětlím, takže to můžeš vypustit z hlavy.” Věnuji mu sladký úsměv jako třešničku na dortu a zvednu se dříve, než stihne protestovat. I kdybych je měla všechny osobně utopit v jezeře, tak nepřekročí práh zmijozelské koleje.
Cestou do učebny bloumám nad tím, jak snadno všichni přijali mou situaci. Stále to berou jen jako žert? Nedochází jim to? Je jim to jedno? Ať tak či onak, chovají se stále stejně. Je to jen další námět k nekonečnému popichování. Musím ale uznat, že něco z toho, co Richard říkal o mém budoucím těhotenství, smysl dávalo. Nemám nejmenší tušení, jak se starat o dítě. Děsím se chvíle, kdy toto téma bude aktuální a já budu muset čelit nátlaku ze strany manžela. Musím napsat mamá. Nepřipadá v úvahu, abych otěhotněla v průběhu studia. To je prostě nepřípustné.
Ve třídě se usadím k jedinému člověku, se kterým budu schopná se celou hodinu soustředit bez zbytečného vyrušování. Angela měla tu krásnou vlastnost, že zbytečně netlachala. Po společensky vyčerpávajícím obědě to byla vítaná změna.
Zrovna si vykládám pomůcky na lavici, když se k nám přitočí Diana. Mluví a mluví a mluví. Pusa jí jede jako kolovrátek, infantilně žvatlá a na lavici odkládá zbytky od oběda, jako by snad Angela byla nějaké děcko, které potřebuje dohled. Je mi jedno, jestli nezvládá své stravovací návyky, to je její věc, jsem jen ráda, když se hlučné Blackové zbaví a jídlo si uklidí, než začne hodina.
Jako každý si od profesorky vezmu vajíčko a poslušně se pustím do kouzlení hned, jak v něm objevím červenou stuhu. (5)
Sphaera rutilus.” (71% + 10% = 81%) vždycky jsem ve vyvolávání patřila k průměru. Nevynikala jsem, šly mi spíš teoreticky zaměřené předměty, ale nebyla jsem nejhorší. Objevila se přede mnou krásná rudá kulička. Na pohled dokonalá. Jenže na omak byla až příliš měkká. Po bližším prozkoumání byla spíš jako z gumy. Několikrát jsem ji pustila na desku stolu a přesně tolikrát se mi vrátila zpět do dlaně. Jako hopsakoule. Nespokojeně mlasknu nad svým selháním, ale nepochybuji, že se najdou i tací, co odvedou mnohem horší práci než já.
 
Ray Aurel - 22. února 2019 20:16
cadbf6d9f8341c2cdf5df521c0de8cb4~22379.jpg

VYVOLÁVÁNÍ


14. října

Hlavní síň → N62


Isaac, prof. Kearney


Všichni se sbírali z Hlavní síně. S povzdechem jsem pokrčil ramena a taky se chystal k odchodu.
S úplně prázdným žaludkem. Chvíli mě napadlo, zda v tom nehraje roli náš famfrpálový zápas, že mě tak nechali o hladu. Ale, přiznejme si, už předtím se ke mně chovali všichni, snad krom některých Havraspárců, jako bych byl na mnohem nižší mentální úrovni, než ostatní kolem. Chápu, někteří mé, někdy až přehnané pózy sebestředného kreténa, měli plné zuby, ale nebylo žádným tajemstvím, že jsem zbožňoval meruňkový koláč, tak mohli překousnout nechuť k mému smyslu pro humor a nechat mě se v pokoji najíst, ne?

Měl jsem čekat, že se něco takového stane. Co mě ale zaskočilo nejvíc, bylo to, že právě Isaac, od kterého jsem čekal spíš přívětivější přístup, byl ten, který celou věc inicioval. Nebyl jsem člověk, který se jen tak nechá vyprovokovat, ale ostatních přístup ke mně, mě, z prominutím, někdy sral. Měl bych se utápět v sebelítosti, abych ze sebe schválně dělal chudáčka? To nemám zapotřebí. Sice to některým tak vyhovuje, ale kdo by se zajímal o moje problémy?

Cestou k učebně, jsem se ještě spěšně zastavil u nástěnky. Nečekal jsem tam žádné změny, jen jsem si chtěl připomenout zajít za prof. Kwangem, abych se přihlásil do zpravodaje co nejdříve. Zapřemýšlel jsem se, jestli bych za ním nestihl zaběhnout ještě teď, ale rozhodl jsem se, že to udělám hned po následující hodině, přece jen jsem chtěl na hodinu přijít včas.

Do třídy jsem se dostal jako jeden z posledních. Kam jsem si mohl jinam sednout, než právě vedle Isaaca? On byl snad jediný, kdo mě jakž takž toleroval vedle sebe. Snažil jsem se do židle vsunout nenápadně, ale šlo poznat, že si mě všimnul a nebyl dvakrát nadšen.

"Kam jinam jsem si jako měl sednout?"
Svraštil jsem obočí a rozhlédl se po třídě.

"Alespoň nedávej tak očividně najevo, že jsi mnou tak unešen…,“ zamumlal jsem a vida, že mě neposlouchá, se jen nejistě usmál a odsunul se na svou vlastní půlku lavice.
V brašně přes rameno jsem zalovil hledajíc hůlku. Oči mi div nevypadly z důlků, když jsem ucítil, že se mi v tašce cosi pohnulo. Ruka mi vystřelila z tašky ven. S pomalým nádechem jsem se odvážil ještě jednou zašmátrat v brašně. Nahmatal jsem kostnaté ochlupené zvíře. Hafan. Mohl jsem to čekat, že si zaleze právě tam. Jelikož jí vypadala většina chlupů na levé straně a je dost podvyživená, bývá jí v noci zima a tak si nestydatě zaleze do tašky. Hafan tiše zamručela a schoulila se do klubíčka. Hůlku jsem našel hned vedle kočky z jedné strany okousanou a oslintanou. Ty zmije!

Nechutné stvoření. Hůlku jsem ještě stihl s odporem utřít do školní uniformy, než přišla do třídy prof. Kearney. Na Isaacův docela roztomilý pozdrav směrovaný profesorce, jsem se jen tiše zasmál a hodil po něm pobavený pohled.

Jak začala učitelka chodit po třídě s vajíčkem, zamračil jsem se. Isaac naštěstí nemusel nic opakovat a já jsem až jásal, protože jsem taky nebyl nucenic předvádět (6). Minulé vyvolávání bylo sice úspěšné (87%), vytvořil jsem rudou želatinovou kouli, ale nerad bych to opakoval, protože jsem si nebyl jistý, jestli by se mi to povedlo i napodruhé. Navíc jsem se nechtěl zcela znemožnit před Isaacem, kterému se tyhle věci prostě daří. Ještě k tomu jsem měl od Hafana pokousaný konec hůlky, nebyl jsem si jist, zda by to nějak výkonnost hůlky ovlovnilo, ale pro jistotu to nebudu zkoušet.

Naklonil jsem se nenápadně k mému sousedovi.
„Co ti na mě tak vadí?“ opatrně jsem zašeptal.
 
Duch Bradavic - 22. února 2019 12:25
fsfsdcv3855.jpeg

ObrázekObrázek


14. října

Převážně Kayla



Mezitím, co se Kayla horoucně upravuje a otírá slzy, hlavní síní se ozve písknutí. Nick zvedne hlavu od své přítelkyně a rozhlédne se po síni, dokud mu zrak nespočine na Alex, která se na něho culila a laškovně pohazovala svou rudou hřívou.
Nick se neubránil úsměvu, který patřil jedině Alex. Za jiných okolností by možná zareagoval i zdvihnutým palcem a mrknutím, ale takhle v blízkosti rozrušené Kayly si to nedovolil. Ostatně - kdo by si troufl? Dýňového džusu bylo dnes víc než dost.

,,Ehhh.." zaskočí ho její otázka. ,,S tebou." Nejistě se usměje a podá ji ruku. Pokud ho za ni vezme, vydá se s ní ven z hlavní síně. ,,Můžeme si promluvit alespoň cestou." Drží tě za ruku a jde s tebou k hlavnímu schodišti.
,,Co se stalo v hlavní síni? Proč si Sinestře vylila na hlavu džus?" Podívá se na tebe. ,,Neudělala jsi posledně něco podobného Rebecce?" Připomene ti. To už dupete schody do prvního patra. ,,Děje se něco Kaylo?"
 
Naira Sinclair - 22. února 2019 12:09
nairah1787.jpg

Velká síň -> N62

14.10.


Nathaniel, Collete, zbytek v učebně

Stejně jako se Aida neochotně vzdává mě, stejně neochotně se i já vzdávám Aidy. Udělám na Nata oči, jako kdyby mi právě v Osvětimi odebíral moji prvorozenou dceru, ale nakonec Aidu nechám, aby mě opustila. Teatrálně si u toho povzdechnu a zakousnu se do jablka, které v puse držím, zatímco sbírám svoje věci. Na hodinu odcházím se zbytkem mrzimorského stolu.

V učebně se na chvilku zastavím, nejsem si jistá, kam se posadit. Tentokrát si chci dávat pozor, pamatuju si, jak mě jednou moje nepozornost zavedla mezi hady a já málem sejmula Richarda knihou...chudák, ještě že má tak rychlé reflexy. Rychle dojídám jablko a hážu ohryzek do koše.

Když se na mě ale Colette usměje a řekne, ať si sednu vedle ní, je přece neslušné jí odmítnout, ne? I když skončím zase jako minule. Vedle mě Colette a za mnou Sinestra s Richardem. Pokusím se zachytit Alexin pohled, jestli si všímá, že minulost se opakuje, ale ještě tu není. Achjo. Alespoň přes uličku sedí Avan taky s Dee, která kope za zelené. Když si sedám, s plachým úsměvem kývnu na pozdrav Sinestře a Richardovi, ale na Colette se usměju už normálně. "Ahoj! Díky," řeknu a snažím se udělat co nejmenší, aby přes mě Sin viděla.

Pak začne hodina a já počkám, až si Colette vezme vajíčko, než z košíku taky jedno vyberu. Bylo mi tak nějak jedno, co si vytáhnu, ve vyvolávání jsem nijak nevynikala, ale ani jsem z něj neměla hrůzu. Když vajíčko otevřu, je v něm stužka (5). Mrknu Colette pod ruce, ale ona ho nemá. "No...holt štěstí," řeknu, ale nespecifikuju, která z nás je ta šťastná. "Minule se mi to povedlo až na třetí pokus (64%), tak snad to tentokrát půjde rychleji," řeknu vesele s nadějí.

Zkusím se chvilku soustředit. "Sphaera rutilus!" pronesu a kulička se skutečně objeví, ale když ji vezmu mezi prsty, je měkká, jako kdyby byla naplněná tekutinou (59%). "Asi bych se tím nemohla živit," přiznám se bez mučení a zvednu si kuličku do úrovně očí, abych si ji blíž prohlédla.
 
Gabrielle Delacour - 22. února 2019 11:38
gab159.jpg

Základy vyvolávání

14.10.
Naira a ostatní v N62



Na profesorku Kearney nečekáme dlouho. V učebně se usadím dopředu, abych dobře viděla na tabuli - a taky proto, aby mi neblokoval výhled nějaký čahoun. Čas do začátku hodiny si krátím koukáním z okna a svého okolí si zrovna dvakrát nevšímám.
Když ale sahám do tašky pro láhev s vodou, abych se napila, všimnu si nejisté Nairy, která asi před chvílkou přišla a rozmýšlí, kam si sednout. "Ahoj," usměju se na ni. "Jestli chceš, klidně si pojď sednout sem." Potěší mě, když moji nabídku přijme, a ještě víc mě potěší to, že vedle sebe tím pádem nemusím mít nějakýho užvaněnýho debila.
Profesorka začne rozdávat vajíčka, která mají rozhodnout o tom, jestli budeme nebo nebudeme zkoušeni. Divný, vyhodnotím, ale vajíčko si s tichým "děkuji" vezmu. Upřímně doufám, že se mi zkoušení z vyvolávání kuličky vyhne, protože minule to rozhodně nedopadlo slavně (25%) a i když jsem si během týdne zkoušela kouzlo procvičit, bohužel to nikdy nemělo valné výsledky a nejlepší, co se mi povedlo, byla malinká kulička struktury žužu.

Jakmile jsou vajíčka rozdána a je nám vysvětlen princip - stužka uvnitř vajíčka znamená "vyvoláváš" - bez zbytečných průtahů otevřu to svoje. (4) No uf. Super.
Hned poté, co se dozvím svůj potěšující výsledek, kouknu po Nai, jestli měla stejné štěstí a jestli se jí zkoušení taky vyhnulo.
 
Acai Luqueba - 21. února 2019 20:50
215783.jpg

Hlavní síň > N62

14. října, Středa


Ray, Caylus + označení



“Myslím si, že ses narodil jako spousta věcí, zlato.” dokončím debatu o Rayových svalech. Ty jeho párátka si snad ani další komentáře nezasloužily. Ne, že bych měla něco proti vyhublým klukům. Takový Rory svalstvem neoplýval, jenže narozdíl od Raye to kompenzoval v jiných… směrech.
K infantilnímu divadlu na záchranu mrzimorského koláče, kterou začal Isy, se postupně přidal snad každý v dosahu. Dokonce i Nathaniel, co se většinou drží zpět a zachmuřeně mlčí. Nebudu lhát, bavila jsem se. Nestává se často, že by k našemu stolu zavítal někdo cizí, nejsem zase tak populární, takže každá návštěva způsobí pozdvižení. No a po tom, co Ray u našeho stolu předváděl, si nic jinýho než posměch nezasloužil. Kor když si do huby začal brát Cayluse při svém nikým neposlouchaném monologu o nepodstatnosti povahy. Můj první instinkt mi poroučel reagovat a narcisku usadit, ale pusa plná koláče mi v tom zabránila, takže jsem se spokojila s nevraživým pohledem. Měla jsem chuť po něm něco mrsknout nebo mu hezky barvitě vykreslit, jak moc se s Cayem nemůže srovnávat. Nakonec jedině dobře, že jsem nemohla. Už několikrát jsme se přesvědčili, že osobní problémy se v hlavní síni prostě neřeší. Nikdo na to není zvědavej a proč bych se vůbec měla snažit, že jo. Od toho je tu Jordyn, navíc mluvit na tohohle kluka je jak mluvit do zdi, nemělo by to efekt. Jede si svojí, i když tu z něj všichni maj prdel. Jestli mu to jako nedochází nebo má prostě jenom hroší kůži jako Ruby… ti dva by si mohli celkem rozumět, škoda, že tu zrovna není.
Čas nehlídám, takže jakmile se zvedne Benji s Isym, zvedám se taky. Na Isyho jenom mávnu, beztak se ještě uvidíme. Naposledy se napiju, abych zahnala tu odpornou pachuť meruněk, a když mám pusu konečně volnou, otočím se na Aurela. “Hlavu vzhůru, Rayi, dělá se ti druhá brada.” se škodolibým úsměvem pak opouštím hlavní síň směr učebna. Ta se pomalu zaplňuje. Většina lidí, se kterými bych chtěla hodinu prokecat, už je zabraná, takže zalezu do první volné lavice a pěstěnými nehty netrpělivě ťukám do desky stolu. Minule jsem moc nezazářila, takže doufám, že dneska to bude lepší.
Při zvuku mně až příliš známému hlasu pomalu otočím hlavu. Pozoruji, jak si skládá věci a přisedá si ke mně. Do nosu mě praští povědomá vůně a ať chci nebo ne, reaguji na ni. Týdny odpírání a vyhýbání, jen abych po pár vteřinách byla zas tam, kde jsem začala. Super. Jen matně zaznamenávám, že se mě ptá na Avana. “Změna je život.” odpovím bez pozdravu, přičemž odolávám nutkání se rozhlédnout po třídě, jestli mě náhodou nesledují žárlivé oči jisté macatější blondýny. “Proč ty nesedíš s Jordyn?” opáčím tentokrát už s úsměvem, když si bradu podepírám dlaní. I kdyby sledovaly, tak se holka musí naučit sebeovládání.
Sotva mi ale stihne odpovědět, protože do dveří vkráčí profesorka. Nese si ošatku s vajíčky jako velikonoční zajíček. Ani zdaleka nejsem tak nadšená jako Caylus, když si z košíku ono vajíčko beru. Při slově opakování se mi totiž ježí všechny vlasy a tak se mi neskutečně uleví, když se mu zásahem mého anděla strážného vyhnu. (6) Cay takové štěstí nemá, ale krom dětinského zklamání, že nedostal čokoládu, to nevypadá, že by si ze zkoušení něco dělal. Musím na moment otočit hlavu, abych zadusila smích. Nechci se mu smát, fakt ne. Jen mi některé jeho reakce přijdou naprosto rozkošné.
Pak už vytahuje hůlku a kouzlí. Teda nejspíš. Místo kuličky se na lavici objeví červený flek, ale ani z toho si nic nedělá. Naopak z toho má ještě srandu. Skloním hlavu, abych onu rudou hmotu bez zápachu prozkoumala blíž. Namočím si do ní bříško prstu. Fuj to je humus. “Až po tobě, génie.” S pobaveným smíchem mu máznu falešný puding na tvář, čímž si prst i očistím.
 
Allan Wheelwright - 21. února 2019 15:18
allanwheelwright4136.jpg
Měsíc předtím -> Ranní hodiny -> Velká síň -> N62

14.10.

všichni na hodině vyvolávání

Ani jsem si nevšiml, že se měsíc najednou překlopil. Září vystřídal říjen - a já naštěstí zase najel do školního módu, místo svého poprázdninového spacího.
Takže na hodiny už zase většinou dojdu včas, stejně jako jsem schopen zvládat veškeré domácí úkoly.
Hurá.
Využil jsem několik těch krásných podzimních dní, co mi drsná Skotská pahorkatina dokázala nadělit před obvyklými pošmournými přeháňkami, a několikrát si vyrazil na procházku kolem jezera.
Jinak to prostě zůstalo... školou. Předměty, přestávky, oběd, předměty, přestávky, domácí úkoly, večeře a všechen koloběh furt dokola. Pomalu ale jistě to splynulo v jedno a už si nepamatuju, co jsme kdy na které hodině probírali. Možná z mých přepečlivých poznámek by to vyčíst šlo, ale ty budu potřebovat až přijdou...

"Sakra, dneska je test z Dějin." to ráno jsem se probudil s šokem a okamžitě si přitáhl svazek pergamenů, na které jsem si včera vypracovával nejdůležitější body k dnešnímu testu.
Zrovna šíralo, tak jsem měl ještě chvíli, než budu muset vyrazit na snídani.
K mému zklamání se Runy přesunuly jen na kroužek. Roztrpčeně jsem si udělal poznámku, že si musím nastavit další upozornění, než jsem vyrazil na Dějiny, s nosem znova zabořeným do poznámek.

Bylo to marné - prostě se mi to slilo všechno v jeden velký kašovitý mišmaš dat a tak jsem prostě psal všechno, co mi k tematice Starověkého Egypta přišlo relevantní - (8-1 = 7) - a zbytek hodiny strávil tvořením poznámek z referátu o čarodějnických procesech kombinovaných s mučivou nejistotou nad výsledky testu.

Konečně ta hodina skončila, a já, ač stále bez nálady a vystresnutý, zamířím uprostřed spousty žáků do hlavní síně na oběd, víceméně osamocen se svými poznámkami.
Při obědě moc nedávám pozor na to, co se děje kolem - obvyklá směs halasu a cinkoty příborů mě po dobrém jídle uspává a tak do sebe většinou stejně jídlo jen nahážu a jdu jinam - teď jsem zamířil do knihovny, kde je klid a před vyvoláváním se mi určitě podaří najít to kouzlo, které by mi umožnilo přepisovat si poznámky - tedy, mazat chyby z pergamenu, abych nemusel pořád přepisovat věci, které mám už správně.

Ale nakonec jsem stejně usnul - takže na vyvolávání dorazím pozdě.
Naštěstí jen o pár minut, takže stihnu proběhnout dveřmi těsně před profesorkou Kearney s rychlým "Promiňte prosím, ještě já." zamumlaným se sklopenýma očima. Málem jsem jí přitom rozsypal ten košík vajec.

Urychleně zapadnu na své místo, které je naštěstí hned za dveřmi, a vytáhnu si učebnici na stůl, než si mohu "vybrat" ze zbývajících vajec v košíku.
Co jiného mi taky zbývá, smutně na něj koukám.
"Tenhle den je vážně za trest..." - 1 - přijde mi, že na mě rudá stužka syčí jako had, když jsem vajíčko opatrně rozloupl.

Neochotně si vyhrnu rukáv, nemotorně sevřu hůlku v pěsti a snažím se nic nedbat na minulou hodinu, kdy mi vyvolávání rudé kuličky vůbec nešlo a místo toho jsem vyvolal... narudlé rozpláclé cosi, co se pokoušelo utéct z lavice (31%).
Teď jsem pozvedl ruku, zavřel oči, představil si malou rudou kuličku s povzdechem generála v předem prohrané bitvě, a s rozechvělým zadeklamováním zaklínadla mávl hůlkou v tom, o čem jsem si myslel, že by tak třeba mohl být předepsaný pohyb.

"Sphaera rutilus!" rozpačitě jsem zamrkal na dění před sebou - a náhle se přede mnou zformovala krásná červená kulička (97%).

"Ehm." nesměle jsem si odkašlal, pak natáhl levou ruku, kuličku zvedl a se zrychlujícím se zaťukáním ji nechal dopadnout na stůl a pak ji neohrabaně chytil, když mi málem utekla a spadla na zem. Radši jsem ji položil zpátky a odložil hůlku.
"Tak mám asi hotovo?" rozhlédl jsem se po Nebelvírských kolem, kdo ze spolužáků v mé těsné blízkosti ještě nafasoval černého petra jako já a jak si s tím poradili.
 
Rebecca Eliah Riel - 21. února 2019 08:54
becca227200.jpg

Velká síň -> N62

14.10.


Charlie, Cass, Kenji, Ryan, Erika, Dan, Domenico

Obrázek



Charlie si chce knížku půjčit, tak jí ukážu dva zdvižené palce. "Supr dupr. Připomeň se mi večer, mám ji schovanou pod postelí," řeknu jí, ale to už se Cass ošklebuje, protože jsem ji zamazala. Pokrčím rameny, ale netvářím se ani trochu kajícně. Předstíraně se zamyslím. "No...asi něco mezi tím," odpovím jí a pak naoko dělám, že po ní chci mrsknout další kuličku.

Zbytek oběda už se obejde bez dalších dramat, takže ho v klidu dojíme a pomalu se suneme na další hodinu. Za dveřmi do Velké síně si ale všimnu Kenjiho. "Uvidíme se na vyvolávání," rozloučím se s ostatními. Ještě si rychle na nástěnce prohlédnu tréninky a zastydím se, protože bych měla začít Kayle víc pomáhat. Ale pak se opatrně připlížím ke Kenjimu, než mu skočím na záda.

"Čauky mňauky, kočičáku!" pozdravím ho vesele a stejně tak vesele kývnu na pozdrav na Eriku s Danem, na Ryana se sice trochu zaksichtím, ale mohlo by to být horší. Skoro jsem se začínala vyrovnávat s těma jeho kecama, co rozšířil o mně a Caylusovi. Hm...drby...zamyslím se, protože mě něco napadne, ale teď se mi to nechce řešit. "Na chvilku si půjčím vašeho kámoše, to vám určitě neva," řeknu a táhnu Kenjiho s sebou na hodinu. Námitky se nepřipouštějí!

"Tak co, jak se máš?" ptám se ho po cestě na hodinu. "Hele, promiň, že jsem se ti poslední dobou tak vyhýbala," jdu hned k jádru věci, ale při tom se koukám na špičky svých bot. Narozdíl od oběda se teď fakt tvářím kajícně. "Ty jsi pořád s Ryanem...a já poslední dobou měla fakt neodolatelnou touhu mu zakroutit krkem pokaždý, když jsem ho viděla," přiznám se bez vytáček. "Pořád kámoši?" natáhnu k němu ruku.

Ať už Kenji můj chabý pokus o smír přijme nebo ne, stejně ho přinutím, aby si na vyvolávání sednul vedle mě, protože Cass už sedí s Alem. Neujde mi, že před ní se posadili incesťáci...fakt jak nějaký čoklové, co se vrátí s jazykem ven i když je nakopnete. Za nás si se zpožděním dosedne Dan s Alex. "O nic," pošeptám Danovi zpátky a jsem i ráda, na obědě jsem si vzrůša užila až až. Třeba bychom mohli tuhle hodinu přežít bez toho, aniž by Kayla po někom hodila vajíčko. Pak najednou něco zastíní slunce a přede mě si sedne Domenico. "Možná do tebe kopnu tak jako tak, ty obre," zakřením se na něj zpátky a trochu ho špičkou boty kopnu zespoda do židle.

Převezmu si od profesorky jedno vajíčko. Ať tam není stužka, ať tam není stužka...jo! (6) Kouknu se Kenjimu pod ruce, abych viděla, co náhoda vybrala pro něj. A taky abych se mu mohla smát, jestli dostane stužku. Zatímco někteří naši spolužáci procvičují kouzlo, skládám z pergamenu vlaštovku a přemýšlím, po kom bych ji mohla hodit.

 
Cassandra Warren-Wentworth - 20. února 2019 22:51
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň -> N62

14. října, středa



Kayla, Beccs, Al, Diana, profesorka Kearney


Uf, Kayla se začíná uklidňovat a je z ní cítit i jakési odhodlání. Ano! Výborně… můžeme se v klidu najíst. Je na čase, za chvíli bude hodina. Ještě přikyvuju k tomu, co říká, a láduju se u toho polévkou.
Na Charlie se pobaveně zazubím. “Tak právě proto to říkám, ne?“ řeknu andělíčkovsky.

Měla jsem jíst rychleji, protože po mé naprosto nevinné otázce na koblihu, kterou dostala ona za dobré chování, přistává kulička vína v polévce a část polévky na mně! Strašně se leknu a hned začnu zkoumat, jak je to zlé. Hodím po Becce dotčený a nespokojený výraz, ale koutky už mi cukají do úsměvu. “Takže sladká jako med? Nebo kyselá a nechutná jako jed?“ zeptám se a tergeem se rychle očistím. Bůh žehnej magii! Když si představím, že doma bych se musela jindy kvůli tomuhle jít převléct! Dát to vyprat, vysušit a vyžehlit… kvůli pár kapkám mastné polévky! A tady stačí říct slůvko a je po všem. Dobrá věcička.

Když obě konečně dojíme, tak je pomalu čas se zvednout a jít na hodinu. Poberu věci a zamíříme ze síně pryč. Za dveřmi ale Beccs uviděla Kenjiho a dala mi košem. Pobaveně na ni mávnu, uvidíme se za chvíli ve třídě, kam tedy pokračuju sama. Rozhlédnu se po třídě, kde kdo sedí, a všimnu si Alastora, jak mě zve k sobě. Hned se široce usměju a jdu se složit vedle něj. “Ahoj, těšíš se na trénink?“ vytahuju si věci. Ani jsem si nevšimla, že vlastně sedím za Dianou, když přikráčela až s profesorkou. Na její poznámku se jenom uculím. Však musíme dávat pozor!

Soustředím se na profesorčin výklad a opakování z minula. Ano, to se mi k mému nemalému překvapení i zadařilo (76%)! Sice nebyla kulička dokonalá, ale byla!
S jistým očekáváním zalovím v košíku a vytáhnu vajíčko. A stužka červená není (6), takže mám teď od kouzlení chvilku pauzu. Asi škoda… Měla bych trénovat…

Chvíli sleduju spolužáky, pak začnu zírat na Dianiny vlasy. Ty se najednou začnou hýbat i s celou jejich nositelkou! A najednou už se na mě zubí! Vrátím jí nejistý úsměv. Pak se ale otočí znovu a podává mi mandarinku! Tedy ne celou, jen malý kousíček. Ale zarazí mě to, sama krade jídlo, kde se dá, a teď sama nabízí?
Zaváhám jen malou vteřinku, než s někým „dík“ sáhnu po měsíčku a strčím ho do pusy. Mm… pěkně sladký. Snad není otrávený!
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.83108401298523 sekund

na začátek stránky