Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:34Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 28. března 2024 9:47Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 27. března 2024 19:43Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je onlineDiana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je offline, naposledy online byla 28. března 2024 18:59Maurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
Domenico Conte - 20. února 2019 20:45
9508.jpg

Učebna E215 -> Učebna N62


Ruby, Becca a ostatní přítomní

Středa 14. října




Ticho. To mi bylo jedinou odezvou na otázky, kterými jsem svou drahou polovičku zasypal. Pravděpodobně počítala s tím, že si jako každý chlap dokážu naprosto přesně vydedukovat odpovědi už jen podle toho, jak se tvářila. Jsou přeci tak očividné. Přímo se nabízejí. Určitě mi dala tolik vodítek, náznaků, utrousila pár poznámek. Musel bych být úplně slepý, kdybych si je sám odvodil. No. Navzdory přesvědčením jsem se opravdu nenarodil s darem Nitrozpytu a řečený předmět rozhodně nepatří k mým silným stránkám. A jelikož ona neprojevovala kdovíjakou snahu mi říci, co jsem chtěl vědět, mohl jsem možná tak hádat, co se Ruby honilo hlavou. Nadlidský úkon, opravdu. Nechtěl jsem ale elektrické napětí mezi námi kazit tím, že bych do toho dál šťoural nebo jiným způsobem odhalil svou nespokojenost s chybějící odezvou. Takže jsem se na svého korejského generála jen vševědoucně usmál a v duchu si udělal několik poznámek pro naše další tajné rande. Rozhodně bych teď měl věnovat větší pozornost tomu, co dělá, co říká a jak se chová. Když ne proto, abych se dnešní situaci příště vyvaroval, tak proto, aby si nepřišla přehlížená.
“Mně se ale tvoje jméno líbí. Chci ti tak říkat.” oznámím jí, když přidržuji dveře, aby jimi mohla vyklouznout ven z učebny. Narozdíl od ní, já se nějakým přílišným upravováním nezdržuji. Křivou kravatu volnou rukou narovnám a rozcuchané vlasy jen prohrábnu prsty. Proč jednou rukou? Protože tou druhou držím Ruby, abych jí v záplavě studentů někde neztratil. To její šlachovité tělíčko, které schovává pod uniformou, mezi nižší ročníky až podezřele snadno zapadne.
Do třídy vcházíme právě včas. Pohodím si věci na lavici, kterou Ruby vybrala. Nahlas nijak nekomentuji, jak nešťastný výběr to je. Většinou jsem se snažil sedět až úplně vzadu nebo někde na kraji, abych někomu nezacláněl.
“Když přese mě nebudeš vidět, tak do mě kopni. Skrčím se.” zakřením se na Beccu, než se složím na židličku vedle Ruby. Podle velikosti školního vybavení by jeden řekl, že nikdo nepočítal s možností, že by školu navštěvoval i někdo vyšší než sto sedmdesát. Nejhorší jsou ale lavice v E215, kde mi nohy trčí do stran, protože je prostě pod ten mini stůl nenarvu.
Sotva se nasoukám na své místo, dorazí profesorka. Vítám ji s přátelským úsměvem, přestože by mi byla o mnoho milejší, kdyby nevyučovala předmět, ve kterém naprosto plavu. Vlastně nevím, co je na něm tak složitého, ale po většinu času vůbec netuším, co vlastně dělám.
Při úvodu do hodiny se snažím dávat pozor. Pravou ruku si přitom položím na židli vedle sebe, Ruby za záda, a bezmyšlenkovitě si u toho hraju s konečky jejích vlasů. Skoro jako bych se tím gestem chtěl rozptýlit. Nebo se možná snažím rozptýlit ji. Neuškodilo by jí, kdyby se trochu uvolnila.
Slovo opakování mi zkřiví úsměv do téměř bolestného šklebu. Jen při vzpomínce na minulou hodinu se mi chce brečet. (6%) Sice jsem nikoho neobarvil, ani jsem nic nevyhodil do vzduchu, ale gumovou šmouhu jsem z kalhot sotva dostal kouzlem. Nerad bych, aby se to opakovalo. Náhoda tomu ale chtěla tak, že jsem ve vajíčku našel rudou stužku. (5) Karma. Chvilku jen na krvavý pruh látky zírám a doufám, že nějakým zázrakem změní barvu, než mě slabý stisk na paži přiměje, abych pohled stočil do strany na svou sousedku. Měla větší štěstí než já, což je to první, čeho si všimnu. Potvora. Povzbudivého úsměvu a jejích rad si samozřejmě vážím, ale je to právě nevyřčená výhrůžka, na kterou nakonec reaguji.
“Ještě je čas si odsednout, jestli nechceš přijít k úhoně.” varuji ji. Rozhodně bych ji nějakým omylem nechtěl zranit, to dá rozum. Ona ale statečně zůstává na svém místě, takže vytáhnu hůlku, abych se dal do práce. Narovnám se a trochu teatrálně si odkašlu. Nečekám kdovíjaké zázraky, takže s vyslovením zaklínadla dlouho nečekám. Lepší, když ta pohroma bude brzy za námi.
“Sphaera rutilus.” (88 + 10 = 98%) k mému překvapení se přede mnou objeví malá rudá kulička přesně takových rozměrů, jakých jsem zamýšlel. Vezmu ji do rukou, abych ji požmoulal v prstech, kdyby přeci jenom byla měkčí, než jak na první pohled vypadala. S radostí ale zjišťuji, že se mi kouzlo povedlo na výbornou. No prosím. Zázraky se dějí. Vítězoslavně se svůj výtvor ukážu Ruby čekajíc chválu za svůj famózní výkon.
 
Diana Gabriela Black - 20. února 2019 12:59
217783139.jpg

Učebna N62

Thomas, Angela, Cass a Alastor
Středa 14. října



Během cesty k učebně se v mysli stále bavím představou toho, jak se ze mě stane méďa kulička. Těsně před třídou se zastavím. Trochu se zakloním, nafouknu bříško, po kterém se pohladím a zkusím, zda přes něj dohlédnu na zem. „Ale jo! Zatím dobrý!“
Zazubím se a neodpustím si poznámku k bráchovi: „Když budu mít pupek,“ demonstrativně zabubnuju volnou rukou na schválně nafouknuté bříško, „tak mi ty nohy budeš holit ty!“

Nakonec společně zaplujeme do místnosti N62 a sedneme si spolu. Kdo ale ví, jak tohle skončí, když nás téměř pořád nechávali sedět s někým jiným. Rozhlédnu se kolem, abych našla svoji oběť. Támhle!
„Vokaž ty zásoby!“ řeknu Thomasovi a všechno jídlo přeberu a rozdělím. Potom se s polovinou jídla zvednu a provedu bleskový „útok“ na Angelu.

„Tady máš, Angelo! přepadnu ji naprosto bez varování. „Zapomněla sis vzít svačinu!“ Bez okolků jí vrazím do rukou pořádně napěchovaný sendvič zabalený v ubrousku. „Když to sníš, tak ti dám na TĚCH dvacet dní pokoj, ale potom do tebe zase něco narvu.“ Pomalu to vypadá, že už jsem na odchodu, ale ještě něco malého pro ni mám.
„Málem bych zapomněla! K tomu ještě nějaký vovoce. Tady máš kiwu, baňána, jablíčko – neboj, není otrávené,“ rýpnu si také narážkou na jednou známou pohádkou. „K tomu jednu mandarinku a jeden pomrdanč.“ Pěkně jí to všechno vyskládám na stůl, a hned potom se otočím na patě a vydám se zpátky na své místo. Ještě by Angela mohla protestovat a k tomu nemůže dostat příležitost.
„Nemáš zač!“ [/b]houknu ještě po cestě.

Musím udělat dva rychlé kroky, protože do třídy už přišla profesorka Kearney. Ale! Kohopa to tady máme? Pohled mi zavadí o spolužáky sedící za mnou a bráchou – Cassandra a Alastor.
„Čau!“ pozdravím je oba tiše. „Dlouho jsme se neviděly,“ směřuju tichounkou větu na Cass, když si sedám na židli.

Mou pozornost následně přitáhne košík s čímsi, co vypadá jako vajíčka. Za chvilku profesorka osvětlí jejich význam. Lehce otráveně zajedu trochu pod lavici, protože kdyby se daly sníst, tak by to bylo mnohem lepší.
„Ať to nejsem já! Ať to nejsem já! Sakra!“ (3) Zamračím se na tu rudou stužku! Moc dobře si pamatuju, jak se mi na minulé hodině nedařilo (12 %). Úkosem kouknu na dvojče, které si určitě nenechalo ujít příležitost, aby se mi neposmívalo.
„Doufám, že tě to taky nemine!“ řeknu a načuhuju mu pod ruce v naději, že tam tu zpropadenou věc bude mít taky!
Otočím se i dozadu, abych zjistila, jak velké štěstí měli ti dva za námi.

Tak jo! Jdeme na to!Sphaera rutilus! (16 %)
„Super!Fááááááákt super!“ Nevypadá to o moc líp než při posledním pokusu. Jen drobounká téměř neviditelná kulička, jejíž existenci, že tam opravdu byla, prozradí drobný mokrý flíček na lavici.

„Jestli chceš provést to s tím odznakem, tak se mnou počítej!“ hlesnu tiše k Thomasovi, když si protahuju záda.

Čapnu mandarinku a nenápadně ji začnu loupat, abych si zlepšila náladu po svém totálním neúspěchu. Ta oranžová potvora mě ale zradí! Drze provoní mé okolí svou typickou vůní a práskne, že se jí chystám sníst. Za trest jí uzmu hned dva měsíčky a dám si je do pusy. Tak a máš to! Zbaštím tak polovinu a potom chvilku chytám lelky po okolí.

Potom se náhle napružím – podobně jako to dělají kočky, které spí a najednou vyskočí na všechny čtyři a začnou jak šílený lítat sem a tam – a rozhodnu se, že by nebylo od věci trochu uvolnit páteř. A navíc za mnou se nachází pěkný výhled, takže se zabijou dvě mouchy jednou ranou a bude to velice nenápadné.
Takže pěkně si sednout rovně, otočit se na jednu stranu a chytnout se jednou rukou opěradla za sebou. Jakmile uvidím Cassandru, tak se na ni zazubím a voučíhnu, jak na tom ti dva jsou. Potom si zase sednou rovně a provedu to samé, ale na druhou stranu.
„Chcéééééš?“ zeptám se Cass téměř neslyšně s měsíčkem mandarinky ve volné ruce.

 
Charlotte *Charlie* Holmes - 19. února 2019 22:14
20190511_230245901.jpg

Velká síň -> Učebna N62



14. října
označení, havraspárský stůl



,,Ahoj, Rayi." pozdravila jsem možná až trochu moc chladně.
No, ty jsi tady chyběl.
Ray mi vždycky přišel až trochu moc otravný a vlezlý. A jeho smysl pro humor mi šel občas na nervy. Ale byla jsem moc hodná na to, abych mu to řekla do očí.
,,Vždyť ani nejsi v týmu." Pozvedla jsem obočí a zkoumavě na něj pohlédla.
A pak začal mluvit o tom jak skvěle vypadá s mokrými vlasy a já protočila oči. Vím, že chtěl nejspíš jen zvednout náladu Kayle, ale prostě nešlo ty oči neprotočit. Nakonec se Ray rozhodl vypravit na hrdinskou pouť za meruňkovým koláčem. Opět jsem protočila oči a tentokrát mi koutky úst lehce zaškubaly v úsměvu.
Na Cassinu poznámku o mojí otázce o strategii jsem jen ironicky odvětila: ,,To by mě nenapadlo." Ale svá slova jsem nijak zle nemínila a ani tak nevyzněla.
Chvíli jsem se věnovala svému jídlu a hlavu od talíře zvedla až ve chvíli kdy mě oslovila Becca.
,,Moc ráda si jí půjčím. Potřebuju nějaké tipy. Vlastně jsem se po vyučování chtěla vydat něco hledat do knihovny, ale ušetřila si mi práci. Díky."
Kayla už se zřejmě trochu oklepala a zase trochu rozmluvila, ale najednou se objevil Nick. O tomhle Zmijozelákovi jsem si myslela své, ale věděla jsem kdy je moudřejší mlčet.
Trochu jsem si povyhrnula rukáv, abych se mohla na hodinkách podívat kolik je hodin.
,,Hele lidi, měli bychom jít, za chvíli začíná hodina."
S tím jsem popadla své věci a počkala na ostatní. Učebna už byla skoro plná, a tak jsem rychle zamířila k nejbližšímu volnému místu vedle Christiana.
,,Ahoj, můžu si přisednout?" Nečekala jsem na odpověď, protože v tu chvíli už dorazila profesorka a prostě si vedle Christiana sedla.
Slovo si vzala profesorka.
Ale ne. Opáčko ne.
A samozřejmě, když jsem si vybírala vajíčko, vyšlo na mě to se stužkou. (5)
Kysele jsem se ušklíbla. Christian měl štěstí, nemusel opakovat.
Ale minulou hodinu jsem si vedla kupodivu dobře. A dokonce se mi i povedla vyčarovat jakási měkká napodobenina kuličky. (74%)
Ale to rozhodně neplatilo o dnešku.
,,Sphaera rutilus." šeptla jsem si pro sebe a čekala jestli se bude něco dít. Nic. Očividně dneska nemám svůj den. (10%)
 
Christian Dragon - 19. února 2019 20:40
hpkopie2096.jpg

Učebna N62
zmínění a profesorka Rhiannon

14. října
Středa


Rezervovaný pozdrav Angely mě moc nepovzbudil, ale asi jsem ani nic moc jiného bohužel nečekal. S dalšími příchozími spolužáky se zdravím již jen zdvořilostně a spíše automaticky. Nebylo s kým tak nějak více zapřádat hovor, takže jsem pouze trpělivě čekal na naší profesorku.
Ta na sebe čekat nějak zvláště dlouho nenechala a vpustila nás do učebny. Usadil jsem se na volné místo, které jsem uznal za vhodné. Nejprve jsem seděl sám, ale po chvíli si ke mě přisedla Charlie. Slétl jsem k ní očima.
"Ahoj."
Pozdravil jsem jí přívětivě, ale pak jsem se začal již více věnovat hodině, přece jen profesorka se rozhodla začít zostra rovnou hezkým opáčkem minulé hodiny. Snažil jsem se vybavit, co vše jsme probírali, i když nám to trošku osvěžila. Zlověstný košík, se kterým se mezi námi začala procházet, nebyl moc povzbudivý. Vysvětlení, co nás v něm čeká, bylo snad horší, než hrát sportku.
"No paráda, tak se podíváme, co mě čeká v kindervajíčku."
Lehce jsem si povzdechl a sál do košíku, abych náhodně vybral jedno vajíčko, které bych mohl rozlousknout. Zkoumavě jsem se na vajíčko zadíval a pak ho rozlouskl. Když prasklo uvnitř bylo......nic (6).
Musím říci, že se mi ulevilo a oddechl jsem si. Nějak jsem si nevěřil, co se tohohle kouzla týkalo a rozbředlou kuličku se mi ze stolu stírat taky moc nechtělo.
Očima jsem přelétl po učebně, abych zjistil, kdo jak dopadl.
Angele se kouzlení také vyhnulo. Jak se zdá, zatím se spoustě spolužáků jak z mé tak z jiných kolejí kouzlení vyhnulo....Daniel, Benjamin a další, tahali prázdná vajíčka. Jsem zvědav na koho zůstanou ty plná. Trošku jsem to asi přál Ryanovi, ale to byla jen touha mu vrátit ten jeho přístup v posledním měsíci.
"Jsem zvědav, co bude následovat po opáčku."
Mimoděk slétnu očima na Charlie jestli si vytáhla vajíčko bez stužky nebo s ní.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 19. února 2019 18:20
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Základy vyvolávania



 

14. október, obed
Veľká sieň --> učebňa N62



Daniel

Len čo si sadnem, Isy mi ponúkne koláč a Naira mi ho položí rovno pod nos. Rozžiarim sa, a hoci je mi jasné, keď tak extrémne nenápadne s miernou dávkou škodoradosti pozerajú na Raya, že za tým niečo bude, kto som aby som odmietala KOLÁČE?
Milujem vás.
Poviem teda len s blažený povzdychom a okamžite začnem do seba ládovať sladkosť z taniera.
Mmm, marhule. 
Dva kúsky vo mne zmiznú skôr, ako sa stihne Naira spýtať Raya či si nedá namiesto koláča radšej brokolicu, a mne začne pomaly, prerušovane blikať žiarovka v hlave.
Ohooo, niekto by nám chcel brať jedlo? Prišiel sem...kvôli koláču? Och Merlin. Preto ho do seba všetci tlačia ako keby bol poliaty likérom. A ja nie som niekto, kto kazí zábavu.
S tretím kúskom si dám rozhodne viac načas, podobne ako zvyšok zaseknúc pohľad do Raya. Hlavne po tom, čo svoj kúsok oleja do ohňa prileje aj Bendž.
Mmmm, máš pravdu. Na koho by sme sa potom všetky túžobne pozerali? Nie nie, nenecháme si pokaziť takéhoto chlapa.
Zatiahnem s napoly plnými ústami a úsmevom, z ktorého odkvapkáva med. Rayove zbožňovanie samého seba bola známa vec.
Moju dedukciu o Rayovom dôvode návštevy nášho stola už len potvrdí Nath. Skôr než si však stihnem do Bystrohlavčana ešte viac rypnúť so štvrtým kusom koláča v ruke, Nath plynule prejde do témy, ktorá ma vie vždy odpútať. Okamžite preglgnem, až sa mi poriadne nepožutá dobrota takmer zasekne v hrdle, a hrniem sa nakláňať nad tie papiere.
Ou ou, super. Bomba. Mhhh.. dobre. 
Mumlem, ako tak zbežne prezerám čo tam je, oči sústredené.
Vyzerá to dobre. Určite to večer doklepneme, a keď sa nám to podarí, zvolám ostatných. Do zápasu to musíme dať do obehu. Díky.
Tľapnem ho ďakovne po pleci, konečne odtrhnúc pohľad od papierov. To sa ale Bendžík začne zdvíhať a hlásiť začiatok hodiny. Pozriem na zvyšok koláču predo mnou a kopu mäsa, ktorého som sa ešte ani nedotkla.
No... určite nebudem zvyšok dňa hladná. 
Preto si len odfrknem, napchám zvyšok koláča do úst a začnem si nakladať rebierka na mede a do chrumkava opečené zemiaky.
Ja to teda rozhodne nebudem.
Uškrniem sa na konto poznámky o včasnom príchode, no aj tak do seba začnem jedlo hádzať expertnou rýchlosťou.
Ak sa mi ujde predná lavica a náhodou by Rhiannon chcela preberať nejakú teóriu, nebola by to zrovna výhra. Vpredu sa nedá robiť skoro nič.

Túžba poriadne sa najesť ma stála cenné minúty a tak keď vojdem, je profesorka už dnu.
Pardón.
Ozvem sa na margo svojho neskorého príchodu, a očami nájdem voľne miesto, aby som postojačky tak nevytŕčala. A mám asi šťastie, je voľné v najzadnejšej lavici vedľa Daniela. Celkom ma prekvapí, že nesedí s Kenjim.
Žeby boli rozsadení aby nevyrušovali? Nie že by to, že sedia za sebou, v tom bránilo. Huh, na poslednú lavicu sa ale rozhodne sťažovať nebudem.
Nebol síce Sin, ale rozhodne bol dobrá varianta na partnera.
Hola muchacho.
Pozdravím sa Sininým jazykom, ktorý je jediný okrem angličtiny z ktorého som niečo viac pochytila, keď kecnem na zadok vedľa neho, kravata na uniforme povolená keď ma pri obede škrtila. Na pozdrav ešte zdvihnem ruku v päsť, nech si so mnou ťukne.
Natiahnem nohy pred seba, takmer kopnúc do zadných nôh Kenjiho stoličky. Hneď na začiatok je opakovanie, ale nerozladí ma to. Žiaden test, žiadne otázky, len jednoduché kúzlenie. Kúzlenie bolo fajn, kúzlenie ma bavilo.
Až na to, že sa k nemu nedostanem. Vajce, ktoré vytiahnem, je bez stužky, a tak len točím prútik medzi prstami a pozorujem pokusy ostatných. 
Čo myslíš, vybuchne to niekomu do tváre?
Spýtam sa konverzačne Daniela, ktorý má tak ako ja voľno od opakovania, zošuchnúc sa na stoličke trocha pohodlnejšie nižšie a tentokrát už naozaj ťuknúc Kenjimu do stoličku špičkou topánky.
 
Angela Silverlin - 19. února 2019 17:11
angie495.jpg

N62: Základy vyvolávání



14. října, středa odpoledne




spolužáci a prof. Kearney

Netrvalo to dlouho a na chodbě jsem už nebyla sama. Tichý pozdrav mě donutil zdvihnout hlavu od knihy, i když vůbec ta slova nemusela patřit mně. A komu asi?
„Ahoj,“ neutrálně jsem odpověděla Chrisovi, a pak už zase zabořila nos do knihy. Pokud si chtěl povídat, mohl to zkusit. Ale myslím, že od poslední výměny názorů na jeho syndrom spasitelství se už snažit nebude. Jako bych za sebou cítila nešťastný povzdech Jackie nad tím, jak od sebe úspěšně všechny odháním. Jen jsem se neklidně ošila a pokračovala dál ve čtení.
Colette jsem už ani neodpovídala a jen na ni kývla.
Pak už jsme byli vpuštěni do třídy.

Že si vedle mě sedla Christina ze Zmijozelu jsem nijak neřešila. I když Zmijozel dost často nešetřil nadávkami na mou osobu, stejně tak jsem nějaké nepříjemné poznámky tu a tam zaslechla z jiných kolejí.
Víc mě ale zaskočila Diana, která se najednou postavila před mou lavici a podávala mi zabalený sendvič. Nechápavě jsem na ni zírala. Potřebuji snad charitu? Nebo mámu? A pak přede mě ještě vyskládala kiwi, banán, jablko, mandarinku a pomeranč. „Každý nemá tvůj apetit, Diano,“ sykla jsem jen tiše a ani jsem se nehnula, ovšem má spolužačka na odpověď příliš nečekala a hned se vypařila na své místo.
Co s tím jako budu dělat? Zírala jsem chvíli na všechno to jídlo, co by mě momentálně stačilo tak na tři dny. Nakonec jsem s povzdechem vše nastrkala do batohu. V duchu už jsem se zaobírala tím, kde se toho všeho zbavím. Nechtěla jsem však Dianě lhát a ani jsem nechtěla, aby se jídlo jen tak zkazilo. Nerada jsem něčím plýtvala.

Když do třídy vešla profesorka, měla jsem pocit, že mám problém i dýchat. Tak nějak jsem toužila být naprosto neviditelná, ovšem... Tušila jsem, že jejímu pohledu nic neujde. A tak jsem se rozhodla, že se prostě jen budu soustředit na výuku a nic víc. Žádné vyšilování přeci nemůže být špatné, ne? Když profesorka začala rozdávat vajíčka, jen jsem rychle hrábla do košíku a nevěnovala jí jediný pohled.
Mé vejce kupodivu s mým štěstím žádnou stužku nemělo (4), takže kouzlení nebylo třeba. Ale aspoň by mě to zaměstnalo. A tak jsem jen sledovala počínání ostatních.

 
Caylus Lawson - 19. února 2019 15:24
vay441632914643.jpg

Hlavní síň >> Učebna N62


Středa 14. října


Deirdre, Christina, Richard + zbytek u stolu, Acai, profesorka



S výrazem naprosté blaženosti se oddávám jídelnímu pornu a vesele do sebe cpu jednu věc za druhou. Dee mi jako vždy slušně konkuruje a odvážně plácá jak slané, tak sladké. Vypadá u toho opravdu komicky a tak nelením a s tvářemi narvanými k prasknutí jí vztyčeným palcem naznačím, že se mi její počínání opravdu líbí. Jeden lajk pro nacistickou princeznu, prosím!
„Food, more food!“ zahuhlám s plnou pusou a hamižně k sobě přitáhnu cosi, co vypadá jako hamburger. Rád bych si dal i pizzu, jenže tu už stihla rozkrást Židěstra společně s Dee a Richardem. Sprostý. Fakt sprostý! Jak se vůbec opovažují něco takového dělat? „Simtě, to už sem ti vyprávěl, jak sem chodil minulej rok s tou vegankou? Už ani nevim, jak se jmenovala.“ začnu konverzovat s princeznou mezi sousty, naprosto ignorujíc, že mi z hamburgeru právě padá kus slaniny a kečupu. „To mě tak jednou nařkla při jídle, že se prej tak strašně cpu a jestli jako myslím na chudáčky děti v Africe. Tak jsem jí řekl, že ne, ale že si dám klidně nášup i za ně, aby jim to nebylo líto. A pak sem jí nabídl stejka.“ To, že se se mnou ta husa ihned potom rozešla je asi jasný, ale dodnes tak nějak nechápu proč. Cožpak si nevšimla toho láskyplnýho gesta? Jídlo nenabízím jen tak někomu. Toho si měla sakra vážit!
„Dneska má Caylus šťastný den.“ zaraduji se, když spatřím pár metrů od nás úplně nedotčené kuřecí stripsy. Na nic nečekám, vstanu, popadnu mísu a i s ní se vrátím zase zpátky. Je mi jedno, jestli měl někdo v plánu tohle jíst. Ať už si na to brousil zuby kdokoliv, teď to sním já a basta. Už už se chystám vložit první kus kuřete do pusy, když v tom se ozve Christina. Pozvednu obočí. Jak se ta protivná chlapna opovažuje míchat do famfrpálových záležitostí, když jim ani trochu nerozumí? A ještě mě tu bude poučovat o vděku? Zrovna ona? Když nebyla ani trochu vděčná za můj návrh na její vlastní záchranu? Jen ať si nemyslí, že jsem na to zapomněl!
,,A tebe by prozměnu nezabilo, kdyby ses nemontovala do věcí, po kterejch ti nic není. Běž radši přemejšlet nad tím, jakej si vybereš závoj na svatbu a debaty o sportu laskavě přenech nám.“ zašklebím se. Je pravdou, že tohle už je trochu přes čáru a běžně se tak nechovám. Za normálních okolností jsem k děvčatům velmi galantní a milerád jim vycházím vstříc, pokud si to opravdu zaslouží. Jenže Christinu nepovažuji za děvče. Nejen, že se míchá do věcí, kterým ani za mák nerozumí, ale ke všemu se mě pokusila před měsícem odmítnout a zesměšnit, což byla fatální chyba, kterou si vykopala hrob. Fakt jí nemám rád!
„Cože co? Jaký dítě?“ vykulím oči, když Richard začne do Christiny šít kvůli nastávající roli matky. To je vtip, nebo to myslí vážně? Ona se s tím dědkem fakt bude rozmnožovat? No to mě poser! „Tak to mi promiň, že jsem se o něco vůbec snažil, asi sem to blbě pochopil. Nevěděl jsem, že jsi AŽ TAK MOC zamilovaná. A když už jsme u toho, máš už jméno pro mimčo? Jestli ne, tak ti Sinestra určitě pomůže nějaký vymyslet, ta už v tom má praxi.“ vyprsknu smíchy tak, že nechybí málo abych se začal dusit jako před chvílí Dee. Ta mi zrovna jako na zavolanou nabízí kus opravdu lákavě vypadajícího jahodového dortu. „Dej to sem.“ chmátnu po dortíku a začnu se bez okolků cpát. Koho zajímá, že míchám slaný se sladkým? Hůř jak po tom kebabu z Prasinek mi stejnak nebude, tak co...
„No jak myslíš.“ zasyčím směrem k Richardovi, který nevypadá, že by hodlal svůj tréninkový plán měnit. Dobře, nikdo z nás mu s tím nepomohl, to uznávám. Na druhou stranu, já během zápasu nijak nepochybil, takže si troufám tvrdit, že pokud vynechám nedělní tréninky, které jsou stejnak jednou za dva týdny, tak se nic moc nestane. Pokud bych se měl opravdu donutit vstávat, tak jedině v případě, že v následujícím zápase vyhraje Mrzimor. Čokospárů se nebojím, ti proti nám nemaj šanci, ale Acai bych dal zlatonku zadarmo opravdu nerad. Už teď vím, že během zápasu půjde mírumilovnost jezevců stranou. Alexandra by si na nás určitě moc ráda smlsla a to nesmíme dopustit. Možná bych měl nad tím tréninkem ještě popřemýšlet. Jenže... budu v neděli ráno chtít přemýšlet vůbec nad něčím?! Toť otázka.
„No nic, čas na další hodinu.“ zvednu se s pohledem na Dee, která si pod stolem plní kabelku nakradeným jídlem jako Češka na dovolené. „Uvidíme se ve třídě.“ S těmito slovy zamířím ze síně pryč. Na rozdíl od princezny se nikde nezdržuji, jdu přímo do učebny, která se pomalu plní lidmi. Zběžně si prohlédnu, kdo kde sedí. Dva čínani za sebou, Domenico, chlapna, holka co nemluví, panebože čokoši...
„Nechutnost.“ odfrknu si a zamířím raději do druhé řady, kde usadím svou velectěnou zadnici vedle Acai. „Ahoj, máš se?“ zeptám se, když si pokládám na lavici věci. Neseděli jsme spolu už snad století a k rozhovoru jsme taky moc příležitostí neměli. Nejvyšší čas to napravit. „Proč nesedíš s Princem z Persie?“ dotážu se, když vidím, jak si zmiňovaný sedá vedle Deirdre. „Allahu akbar.“ zasměju se škodolibě. Moc dobře vím, jak nacistická princezna reaguje na přistěhovalce a vlastně všechny, kteří byli nějak odlišní. Toho Tureckýho chudáčka, kterej beztak utekl vodněkaď z obrazovek Velkolepýho století, teď asi čekaj krušný chvíle. No, dobře mu tak. Má si líp vybírat sousedy.
Než se naděju, strká před nás profesorka košík s vajíčky. Oči se mi v tu ránu rozzáří jako malému dítěti. „To je kinder vejce!“ zajásám, chňapnu po vajíčku a nedočkavě ho otevřu. Jenže co se nestane! Uvnitř není ani čokoláda, ani hračka, nýbrž červená tužka (5). „Kde je moje čokoláda?!“ rozzuřím se. Fakt jsem se těšil... už jen z toho důvodu, že mi tuhle mudlovskou sladkost dost často kupovala babička, když jsem byl malý. Samozřejmě potají, ale to nic nemění na tom, že mi tohle celé připomnělo dětství. „Achjo.“ povzdechnu si, vytáhnu hůlku a se zřetelným „Spharea rutilus!“ jí namířím na lavici (28%). Tam se k mé smůle objeví jen jakýsi rozmazaný flek připomínající konzistencí puding. „Nabídneš si?“ zazubím se na Acai, viditelně nijak nepoznamenaný předešlým neúspěchem.
 
Isaac Meadows - 19. února 2019 02:36
5gcggkopie6878.jpg

Základy vyvolávání

Velká síň -> Záchody -> N62

Mrzimorští, Ray, oni, profesorka Kearney

14. října


Byl jsem opravdu velmi pobaven tím, že se všichni mého nápadu tak krásně chytli. Na jednu stranu mi to vlastně na Rayův úkor dělalo radost. Spolupráce a tvrdá práce nám hold v Mrzimoru jdou. A máme rádi jídlo. Což neznamená, že musíme všechno sežrat, ale hold nějaký ty výsady si vzít nenecháme? Když už nejsme popisováni jako géniové, hrdinové nebo vůdci, tak aspoň to jídlo nám sebrat nesmějí.
Ve skutečnosti bych se však klidně podělil, kdyby mne Rayovy kecy tak nedopálily. Nevím, jestli je jenom tak blbej nebo prostě kretén. Soudě z předchozích zkušeností si myslím, že kretén.
Culil jsem se na své spolukolejníky, kteří mi svým počínáním zvedli náladu. Naposledy jsem se napil a chvilku po Bennym jsem se zvedl. Než jsem však vyrazil, tak jsem poplácal Raye po hlavě a napodobil jeho tón. "Nekřiv tak obličej, udělá ti to vrásky."
Samozřejmě jsem se hned začal smát a pokračoval jsem ven ze síně. Zajímalo by mne, jestli mu to vlastně došlo? Pochybuji.
"Sbohem Acainkooo," rozloučil jsem se s kamarádkou nehledě na to, že se prakticky uvidíme. Ale kdo ví s kým zrovna bude sedět nebo se bavit, že?
Cestou jsem minul je a i když jsem z toho nebyl unesen, dokázal jsem zahnat chmurné myšlenky o něco lépe. Horší chvíle zase přijdou, ale pro teď si už fakt nutně musím vyčistit zuby jako to dělám po každém jídle.
Nejdříve jsem se tedy stavil na toaletách a vyčistil si pořádně zuby i mezizubním kartáčkem! Moje zubařka ze mne vždy měla radost i když nechápala, jak je možné, že někdo tolik dbá jejich doporučení. Po pohledu na tesáky mojí prskající tety by si dal více záležet každý.
Více už jsem se nezdržoval a zamířil jsem přímo do učebny, kde jsem se posadil sám do lavice. Nečekal jsem, že by se ke mne posadil někdo, s kým úplně nevycházím, ale co se nestalo. Objevil se Ray. Neposlouchajíc jakýchkoliv důvodů, které by mohl úvest, jsem si všímal svého a čekal na začátek hodiny.
Jakmie dorazila profesorka, hlasitě jsem pozdravil. "Dooobrý deen!"
Na profesorku jsem se usmíval, čehož si spíš mohla všimnout, když mi předávala vejce, ale já si úsměv stejně držel celou dobu.
Ukázalo se, že nemusím opakovat kouzlo (2), což mne možná trochu zamrzelo, jelikož jsem si minulou hodinu nevedl špatně. Povzdechl jsem si a kontroloval jsem, co si vylosoval Ray a jak si případně vede s kouzlem. Byl jsem připraven mu případně poradit, když pěkně poprosí a nebude zase debil.
 
Benjamin Hunt - 18. února 2019 21:05
bezc4648585.jpg

N62: Základy vyvolávání




14. října, středa




Nate, zmínění a prof. Kearney

Ještě celou cestu k učebně jsem se musel smát, jak Raye celá koláčová příhoda vzala. A ten výraz neštěstí na závěr... Jako jídlo je fajn, ale takhle to prožívat?

Ve třídě jsem si vybral místo co nejvíce vzadu, což nakonec byla předposlední vlevo lavice, která byla ještě volná. Koláč, který jsem dosud svíral jako svátost, jsem uklidil do batohu, místo něho jsem vytáhl potřebné věci a hůlku. Hned na to jsem zaznamenal pohyb v blízkosti. Vzhlédl jsem. Byl to Nate. Jen na mě kývl a posadil se. Oplatil jsem mu stejnou mincí.

Netrvalo to dlouho a Rhiannon přišla taky. Jako nějaká selka. S úsměvem jsem sledoval, jak si profesorka nesla košík s vajíčky ke svému stolu. „Pokračování oběda? Aspoň se Alex dojí,“ tiše jsem zašeptal se smíchem k Natovi.
Zatímco Rhiannon kráčela třídou, můj pohled bloudil mezi spolužáky. Musel jsem se začít culit, když jsem viděl, jak Ruby hned něco horlivě špitala Domenicovi do ucha. To asi nebudou slova lásky... Na to byl její výraz příliš přísný. Pokud se tak teda netváří pořád. Brr...

Pak už jsem s Natem hrábl do košíku pro vajíčko. Na rozdíl od něj to mé mělo stužku, pěkně hezky červeně křiklavou. (7) „Bezva,“ ušklíbl jsem se a vzal hůlku do ruky.
Soustředit se s plným žaludkem mi zrovna nešlo, navíc minulou hodinu jsem zrovna nezazářil. Mé pokusy o to, vyvolat červenou kuličku, skončily na růžovém mastném fleku na lavici (23 %).
Ale nesmím to vzdát. „Sphaera rutilu!“ vyhrkl jsem, až jsem si nebyl jistý, jestli jsem to řekl správně (4 %). A nejspíš ne. Má hůlka totiž zaprskala a místo červené kuličky po lavici zatančilo pár jiskřiček, které naštěstí během chvilky zmizely. Ovšem místo, kde měla kulička být, nezůstalo prázdné. Objevil se tam propálený kruhový flek. „Tak... Skoro,“ zašklebil jsem se a zkusmo na spáleninu sáhl. „Au, doprčič,“ sykl jsem, protože jsem si logicky bříško levého ukazováčku spálil. „Ještě že nechytlo něco jiného,“ vzdychl jsem si, protože takový notes Natea by jistě hořel velmi dobře.

 
Deirdre Airimoy - 18. února 2019 12:51
dd4714.jpg

Hlavní síň - N62


Caylus a další zmijozelští u stolu, Avan, Acai

Středa 14.října



Obědy u našeho stolu vždycky bývají zábava, teď mám ale trochu problém udržet pozornost, jelikož mluví hned několik lidí najednou a celá konverzace spíš připomíná pingpongový zápas. Nacpu si pusu kuřetem a lehce povytáhnu obočí nad Sininým vysvětlením celé situace. Jen nad tím pokrčím rameny, pokud o tom nechce mluvit, tak k tomu musí mít dobrý důvod. Na otázku, kde jsem byla, jen lehce kývnu hlavou směrem k Princovi, i když si to Sin nejspíš domyslela už sama. Až tak blbá moje kamarádka není. Ošklivě se na Prince zamračím a pod stolem ho kopnu, když nestydatě okukuje Sinestřin hrudník. Nic si z toho nedělám, na to svou kamarádku znám až moc dobře. Není žádná Plantážnice, kterou bych už teď vraždila pohledem...
Na vidličku si nabodnu bramboru a vpěchuju jí do pusy ke kuřeti.
To je taková dobrota...
Ze snění o bramborové baště mne vytrhne až Caylusův hlasitý hlas. Se zájmem sleduji, jak si Princ stěžuje na ranní časy tréninků. Jsem zvědavá, co Richard udělá. Sama ranní vstávání nemám ráda, na druhou stranu bych se ale neodvážila Richarda nějak přímo konfrontovat. Radši se přizpůsobím... co jiného mi taky zbývá? Kdyby se to dozvěděl můj otec, hnal by mě na hřiště klidně už ve tři ráno. Pokud mu na něčem z toho, co na škole dělám, záleželo a bral to vážně, pak to byl právě Famfrpál.
O to víc mě překvapí, když Richarda předběhne Týna, která se našeho kapitána začne zastávat jako by byla jeho manželka. Nejsem si úplně jistá, jestli to byl nejlepší nápad, ale musím uznat, že má pravdu. Moje podezření se okamžitě potvrdí, když se do Týny Richard pustí. Samým překvapením otevřu pusu. Týna a kočky? WTF? Zapomenu na to, že mám pořád plnou pusu, takže mi zaskočí a začnu se dusit kuřetem. Odvrátím se tělem od ostatních (hlavně od Colette) a popadnu dýňový džus, abych se mohla napít. Po několika neúspěšných pokusech a kašlání se mi podaří sousto spolknout. Se zarudlými tvářemi se otočím zpátky k ostatním a pokračuji v jídle jako by se nechumelilo.
"Neboj, Týno. Ráda ti s ní také pomůžu," nadšeně se na svou kamarádku usměju. Moc dobře vím, že Týna zvířata nesnáší. Na druhou stranu jsem tu já... Mohla bych její názor nějak změnit! Až uvidí ta velká kukadla, určitě si kočky zamiluje! A šlechtičny přece mívají kočky! "Do Prasinek s tebou klidně zajdu. A můžem s sebou vzít i Barbaru, vzduch a společnost jí jen prospěje!" Díky živé konverzaci si ani nevšimnu Alastora, který nejspíš přišel, aby si k nám přisedl.
Zbytek oběda se nese už v poklidnějším duchu. Žádné smrtelné dušení se nekoná. Po kuřeti s bramborem do sebe ještě hodím tři kousky pizzy a neodpustím si ani zákusek v podobě jahodového dortu, který nabídnu i Caylusovi. Sice mám od čokolády zapatlanou celou pusu, ale to vůbec nevadí! Je až tak dobrý, že si přidám ještě nášup. Hladově zírám na kremroli, kterou nestydatě ukradnu druhačce, která se pro ni také natahovala. Jediným pohledem jí naznačím, kdo je u tohohle stolu šéfem a komu patří všechny sladkosti. Nejdřív jím já, poté oni. Spokojeně si nacpu kremroli do pusy. Na Bradavické obědy nikdy nedám dopustit. Neodpustím si ještě jednu skleničku dýňového džusu a do ubrousku si zabalím ještě dvě jablka, banán a dýňový košíček, které si dám k svačině později. Pečlivě uložím dobroty do kabelky, utřu si rty ubrouskem, abych setřela všechnu čokoládu a vydám se směrem k učebně, ve které máme mít Základy vyvolávání.

Ještě se cestou zastavím na dívčích toaletách, abych se stihla upravit a z nich rovnou zamířím k N62. Připojím se ke hloučku čekajících spolužáků a po otevření učebny zamířím rovnou k první lavici, do které spokojeně zapluji. S plným žaludkem se hned pracuje lépe! Znuděně čekám a pozoruji pomalu se plnící učebnu. Upřímně doufám, že skončím ve dvojici s někým, koho znám (nejlépe s Princem), moje přání se ale bohužel nesplní. U mého stolu se zčistajasna objeví nějaký Ahmed, kterého mám v první chvíli problém zařadit. Nasadím svůj nejlepší úsměv a udělám mu místo, aby si mohl přisednout. Mezitím si ho zblízka prohlížím a snažím se vzpomenout, kam vůbec patří a jak se sakra jmenuje...
Kde jen jsem ho viděla? Neprodává v Prasinkách kebab? Hmmm... Ne, počkat... To je ten z Las Vegas... Konečně si vzpomenu. Avan. Obyčejně se o lidi, kteří se motají kolem Banánu, nezajímám. Zvlášť ne o takové, kteří by mohli z fleku prodávat kebab nebo si nasadit turban, sednout na létající koberec a odletět někam do paláce.
Raději zaměřím pozornost na Rhiannon, která mezitím dorazila do třídy a začala výklad. Nejprve nás čeká opakování kouzla z poslední hodiny. V duchu zaúpím, posledně se mi totiž moc nedařilo. Při výběru vejce se mi naštěstí podaří vyhnout opáčku (2). S úlevou vydechnu a uvolněně se na židli rozvalím a sleduji, jestli můj kolega měl větší smůlu než já nebo se taky bude flákat. Neunikne mi ani pohled do zadnějších lavic, kde zahlédnu Cayluse sedícího s Acai. Otočím se pomalu zpátky se zatnutou pěstí pod lavicí.
UŽ ZAS SE MI HO SNAŽÍ UKRÁST, OPICE JEDNA!


 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587 586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.89609718322754 sekund

na začátek stránky