Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Bradavice - trochu jinak

Příspěvků: 7984
Hraje se Denně Herní čas: 12:05  Vypravěč Khloé je offlineKhloé
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Ettariel Darienn Renoire ☕ je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Ettariel Darienn Renoire ☕
 Postava Sebastian G. Sharivar je offline, naposledy online byla 14. května 2023 18:27Sebastian G. Sharivar
 Postava Park Na Yeong *Ruby* je offline, naposledy online byla 07. října 2022 21:40Park Na Yeong *Ruby*
 Postava Argus Filch je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Argus Filch
 Postava Mirabel McGregor je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Mirabel McGregor
 Postava Albus Brumbál je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Albus Brumbál
 Postava Kayla Harper-Burns je offline, naposledy online byla 25. ledna 2024 1:00Kayla Harper-Burns
 Postava Barbara Snow je offline, naposledy online byla 28. března 2024 21:23Barbara Snow
 Postava Angela Silverlin je offline, naposledy online byla 29. března 2024 7:07Angela Silverlin
 Postava Severus Snape je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Severus Snape
 Postava Rebecca Eliah Riel je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Rebecca Eliah Riel
 Postava Cassandra Warren-Wentworth je offline, naposledy online byla 11. března 2024 21:11Cassandra Warren-Wentworth
 Postava Sinestra Ewing je offline, naposledy online byla 16. července 2023 22:49Sinestra Ewing
 Postava Rosalie Anne Primrose je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Rosalie Anne Primrose
 Postava Pomocný PJ ۞ je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Pomocný PJ ۞
 Postava Minerva McGonagallová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Minerva McGonagallová
 Postava Caylus Lawson je offline, naposledy online byla 02. března 2024 12:33Caylus Lawson
 Postava Rolanda Hoochová je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rolanda Hoochová
 Postava Ogata Kenji je offline, naposledy online byla 19. srpna 2023 23:13Ogata Kenji
 Postava Daniel Fletcher je offline, naposledy online byla 06. ledna 2024 21:30Daniel Fletcher
 Postava Rhiannon Kearney je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11Rhiannon Kearney
 Postava Rubeus Hagrid je offline, naposledy online byla 26. března 2024 20:18Rubeus Hagrid
 Postava lord Richard Cornigrum je offline, naposledy online byla 14. ledna 2024 13:11lord Richard Cornigrum
 Postava Erika Claythorne je offline, naposledy online byla 04. září 2023 18:58Erika Claythorne
 Postava Acai Luqueba je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Acai Luqueba
 Postava lady Christina De Spontin je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45lady Christina De Spontin
 Postava Henry Kwang je offline, naposledy online byla 28. dubna 2023 22:46Henry Kwang
 Postava Coraline M. Spencer je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Coraline M. Spencer
 Postava Naira Sinclair je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Naira Sinclair
 Postava Jordyn Emily Byrd je offline, naposledy online byla 27. března 2024 20:55Jordyn Emily Byrd
 Postava Saga Lindqvist-Weaver je offline, naposledy online byla 24. března 2024 16:42Saga Lindqvist-Weaver
 Postava Anna Saria je offline, naposledy online byla 29. března 2024 9:09Anna Saria
 Postava Diana Gabriela Black je offline, naposledy online byla 29. března 2024 8:35Diana Gabriela Black
 Postava Patrick Gregory Anderson je offline, naposledy online byla 23. března 2024 19:38Patrick Gregory Anderson
 Postava Domenico Conte je offline, naposledy online byla 29. listopadu 2023 15:21Domenico Conte
 Postava Mirelle Devény je offline, naposledy online byla 18. března 2024 23:23Mirelle Devény
 Postava Robert "Bob" Pye je offline, naposledy online byla 25. března 2024 17:56Robert "Bob" Pye
 Postava Maurice de Coligny je onlineMaurice de Coligny
 Postava Pomocný PPJ ^^ je offline, naposledy online byla 23. prosince 2023 12:45Pomocný PPJ ^^
 
lord Richard Cornigrum - 12. února 2019 11:28
zk6313353.jpg

Hlavní síň - Zmijozelský stůl



Středa, 14. října



Sinestra, Christina, Caylus, Nicolas + ostatní u stolu




Zatímco se mi Sinestra ztratí z dohledu aby ze sebe mohla smýt dýňovou katastrofu, já se pomalu vracím ke stolu Zmijozelských. Mám v plánu se posadit poblíž Domenica a nějak nenásilně zavést řeč na téma rozpis tréninků, na kterém se jen tak mimochodem ani trochu nepodílel, jenže jako naschvál se zvedá k odchodu.
S pohledem zabodnutým do jeho vzdalujících se zad sleduji, jak poslušně cupitá za tou malou asiatkou, která se kolem něj poslední dobou motala až příliš. Nebylo mi známo co přesně spolu ti dva mají, ostatně jsem ani netušil, že Domenica přitahují šikmoočky, ale ani trochu se mi to nelíbilo.
Pakliže má tahle holka nějaký podíl na tom, že Domenico dělá jeden fail za druhým, tak ať si mě nepřeje. S kým se tahá je sice jeho věc, ale měl by být dostatečně rozumný na to, aby věděl, že být zamilovaný neznamená ztratit hlavu úplně. Od čeho je zástupcem kapitána, když ho rozpis našich tréninků ani trochu nezajímá? Od čeho je brankář, když nezastaví jediný camrál? A proč kvůli jeho prořízlé puse přicházíme úplně zbytečně o body? Ten kluk by se měl ve vlastním zájmu rychle probrat, jinak špatně skončí.
Ze zamyšlení mě probírá příchod Sinestry a její následná otázka týkající se testu. Na malou chvíli zaváhám, jestli se vůbec obtěžovat s odpovědí, zvlášť když vím, že mě žádný dobrý výsledek nečeká, ale nakonec přeci jen přidám něco do mlýnku. "Nebyla to žádná sláva. Myslím, že dneska nemám svůj den." řeknu zcela upřímně. Dějiny čar a kouzel mě sice nikdy moc nebraly, ale většinou jsem ze sebe při písemkách dostal alespoň něco. Teď jsem ze sebe dostal leda tak... no, domyslete si.
"Snad se zadaří příště." Ukončím debatu o známkách rezignovaným pokrčením ramen a raději přesunu pozornost k obsahu stolu. Jako vždy tu je hromada jídla od kuřat, těstovin, salátů až po pizzy. Do jedné se zrovna pouští s hladovým výrazem Sinestra a tak dřív, než mi jí stačí celou sežrat, si tác se zbývajícími trojúhelníky přitáhnu k sobě.
Moje, nedám, nedělím se. Jasné? Spokojeně začnu jeden z trojúhelníků přežvykovat, přičemž dumám nad tím, proč má Sin vlastně tak ráda pizzu a ne třeba Španělskýho ptáčka.
A pak je má chvilka klidu přerušena Caylusem, který se přiřítil společně s Deirdre jako lavina. Že okukuje Sinestru a do toho vysouvá krk jak žirafa mě nijak nerozhodí. Na to už jsme tu všichni za ty léta zvyklí. Ale to, že se do mě začne navážet kvůli tréninkům, to už je trochu přes čáru. K mé smůle není sám, protože ihned nato si rýpne i Nicolas. Už už se chystám otevřít pusu a pěkně od plic jim k tomu říct svoje, jenže mě předběhne Christina. A překvapivě se mě zastává.
Ačkoliv se navenek tvářím, jako bych kousl do citronu, kdesi uvnitř cítím za její slova vděčnost. Nemusela to dělat. Mohla ty dva nechat žvanit a neplést se do toho, ale i přes to všechno mě tu právě hájí. Správně bych jí teď měl říct něco jako "Děkuju." nebo "Mile jsi mě překvapila, to jsem nečekal.", ale ve finále neřeknu vůbec nic. Nechci, aby vůbec uvažovala nad tím, že by mi, byť nevědomky, mohla udělat radost a tak udělám to nejjednodušší, co v tu chvíli udělat můžu – Dobrý skutek jí oplatím úplně opačnou mincí. "Tohle není tvá starost, Christino." odbydu jí.
"Ty by ses měla zajímat o úplně jiné věci, než je famfrpál. Třeba o to, že jsem ti právě rezervoval mazlíčka." ušklíbnu se. "Cassandřina kočka se nedávno okotila a tak jsem si říkal, že by ti péče o živého tvora mohla pomoct v nastávající roli matky. Po svatbě určitě brzy otěhotníš, takže nic nezkazíš tím, když se začneš připravovat už teď. Starat se o dítě bude náročné a na kotěti se alespoň procvičíš." úšklebek se rázem změní v pobavený úsměv. Nepopírám, že jsem to udělal hlavně proto, abych jí naštval, zvlášť když vím, jak moc nesnáší zvířata, na druhou stranu by měla má slova zvážit. Ať už se provdá za kteréhokoliv z těch dědků, nedělám si iluze o tom, že by jí nechal nedotčenou. Při první možný příležitosti si jí pojistí dítětem, protože co si budeme nalhávat, dědicové vždycky byli pro šlechtické rodiny důležití. Co si navíc pamatuji, tak byla Christina jedináček, tudíž pochybuji, že měla možnost si vyzkoušet péči o mimino alespoň na mladším sourozenci.
"Budou k odběru na konci října, takže máš spoustu času si zajít do obchodu s chovatelskými potřebami. Pelíšek, misky, škrabadlo a toaleta budou do začátku stačit. A kdyby sis přeci jen nevěděla rady, tak ti pomůže Barbara. To je specialistka na kočky."
Dál už se Christinou nezabývám, pouze stočím pohled k Caylusovi a Nickovi, který se má k odchodu. "Přestaňte tu fňukat jak malý haranti a naučte se si nastavovat budík. Nikdo z vás se neobtěžoval na tom rozpisu podílet, takže nemáte nejmenší právo si tu na cokoliv stěžovat. Časy jsou pevně dané a reklamace neberu."
A třeba se z toho poserte. Pomyslím si zahořkle, ale nahlas už nic neřeknu.
 
Erika Claythorne - 12. února 2019 11:21
erand8255.jpg

VELKÁ SÍŇ A PŘED NÍ


Ryan, Dan, Kenji, okrajově Snape

Středa 14. října



Já si vážně sedla vedle Ryana? To asi ze zvyku. Asi bych měla dávat větší pozor, kam jdu a kam si sedám. Trochu víc se vrátit do reality a přestat pořád tak myslet na Jackie. Od té hodiny, kdy se nám všem Ryanův sen o Sinestře a o mně promítl přímo před očima, se k němu chovám spíš odtažitě a chladně. Nejde ani tak o ten sen jako takový, ale o to, že se mnou Ryan odmítl mluvit. Snažila jsem se s ním promluvit na chodbě, ale odbyl mě a chvátal… někam… asi zase za Sinestrou. Jako vždycky, když jsem se s ním snažila něco probrat. Třeba tréninky na famfrpál, prohru se zmijozelem… je přece zástupce kapitána, ne? A já o trénování vím prakticky velký kulový, měl by mi pomáhat. Takže s ním vlastně momentálně skoro nemluvím, až na nějaký zdvořilosti… proto mě velmi překvapí, když mě najednou z ničeho nic po takový době osloví.

“Erčo?! Vážně jsi mi řek Erčo?!“ namířím na něj vidličku a probodnu ho nenávistným pohledem. “Takhle mi už nikdy, nikdy! neříkej!“ zavrčím na něj a vrátím se ke svému jídlu. Nemám náladu se s ním teď bavit. Mám hlad a musím za Hoochovou dát jí kopii rozpisů na famfrpál. Takže mě probere až cosi o análních průzkumech. Znechuceně od sebe odstrčím talíř. “Proboha, Ryane, nemůžeš mě tohohle ušetřit aspoň u jídla?! Vážně mi to chutnalo! A neříkej mi ty vole,“ zašklebím se, ale to už mě táhne ven. “Počkej? O čem to zas meleš? Jaká záchranná akce? Musím ještě za Hoochovou,“ bráním se, ale nakonec si jen povzdechnu a jdu za ním. Ale než nám cokoli vysvětlí, vrhne se k nástěnce a rozcupuje inzerát s koťaty. “Hele, klid, jsou to jen koťata. A jen na obrázku. Nic ti neudělaj,“ zašklebím se a otočím se za nechvalně proslulým, protivným, chladným a nenáviděným hlasem. Snape… Ještě že rychle odešel na jídlo, asi měl hlad. Jinak si nedovedu představit proč řeší pár papírků na zemi… dobře, dovedu. Je to Snape, ten by řešil i chlup na učebnici. Ale ten hlad by vysvětloval, že nám strhnul jen pět bodů. Na něj docela úspěch. Asi můžem být rádi, že nás nepotkal cestou z oběda. S dobrou náladou a plným žaludkem by nám určitě strhnul mnohem víc!

“Nazdar, zdá se, že zachraňovat už nepotřebuješ,“ přivítám Kenjiho. “Ani nevim, co to do něj vjelo. Tvrdil, že tě musíme zachránit, nepochytila jsem proč, pak ale uviděl inzerát s koťaty a ze záchrany sešlo. Trochu ho popad amok. Přitom jsou ty koťátka tak roztomilý! Nechceš jedno? Myslim, že ti Cass jedno ráda přenechá. Se zvířaty máš zkušenost a jedno navíc se vám v ložnici už ztratí. Ryan bude jistě velmi rád a ochotně ti pomůže se o něj starat!“ popíchnu kamaráda.
 
Isaac Meadows - 12. února 2019 02:48
5gcggkopie6878.jpg

Broken hearted girl boy

14.10. Velká síň

Spolužácí okolo


Můj pokus o usmiřování nefungoval. Popravdě, ani jsem nečekal, že bych byl nějak úspěšný. Acai nemělo rádo opravdu hodně lidí z různých důvodů. Fakt, že s Ruby spolu jedí u stejného stolu mi asi zatím bude muset stačit jako ujištění, že to s nimi není až tak hrozné. "Já si s nikým postele měnit nebudu, v chlapským pokoji je to lepší!" ohradil jsem se.
"Kromě toho, že tam jsou kluci, tak se tam líbí Byronkovi, protože miluje Bennyho a taky mi tam nikdo za nic nenadává!" namítl jsem. "Takže si vesele patlejte a sviťte dál, když nejste ani schopny se domluvit," dodal jsem ještě ledabyle. Ruby už mne pravděpodobně ani neposlouchala. Je to však pravda. Hádat se takhle pořád dokola by mi bylo nepříjemné a velmi rychle by mne to vždy vyčerpalo. Raději se vždy s každým domluvím. Díky tomu už ani nemám postel vedle Reece. To by bylo divný..
Acai mi radila celkem logickou věc. Která se mi dařila již docela dlouho udržovat, problém byl ten, že mne občas zkrátka znovu vrátí do pěkných chvil. A pak si uvědomím, co za debila to ve skutečnosti je. Neměl jsem si s ním nikdy nic začínat. A stejně furt cítím, to co jsem cítil. O to víc jej za to vše nenávidím. A už jen tím, že jsem jej zmínil a že na něj teď myslím, mne sere. Nemůžu ani říci, že štve, vyloženě mne to sere. Takhle nechutně mne využít a pak si odejít kvůli někomu jako je Wolfram. Co on má a já nemám? Nagelovanej debílek, co si o sobě myslí a při tom jej nikdo nebere vážně.
Můj tok myšlenek přeruší Naira, která se přidá k Acai a taky mne ihned podporuje. Ale já vím, že dolízání je na prd, jenže já na to prostě neumím zapomenout!
Chtělo se mi křičet, ale místo toho jsem se udržel a jen jsem pousmál. V tu chvíli se do toho vložil ještě Ray a já myslel, že někoho zapíchnu. Z jedné blbé poznámky tohle. "To je pěkný, ale když jsi teplý, tak slovo kdokoliv opravdu zrovna moc nedefinuje tvůj výběr," zamrmlal jsem skepticky. Je to prostě tak. Kromě toho, že mne vůbec neberou holky, tak většinu kluků zase neberu já. Teplouši to mají prostě neuvěřitelně těžký.
Vždycky mi dělalo problém si najít někoho, komu bych ke všemu ještě věřil. O to víc mne sere, jak se teď věci mají.
Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Podíval jsem se na Raye a protočil jsem očima. "No dobře," plácnul jsem a zatnul jsem břicho. "Jau!" postěžoval jsem si na bodnutí prstem.
Nabídka, kterou mi Ray dal by nebyla špatná. Já však nemám problém se svým tělem. Nikdy jsem nad tím příliš nepřemýšlel, protože já sám se na vzhled nikdy až tolik nedívám. To ale zrovna tenhle nemůže pochopit.
"Ne, děkuji. Tvoje nabídka je velkorysá, ale myslím si, že by ses měl raději soustředit dále především na svoje tělo, abys náhodou nepřibral, " důrazně jsem odmítl. Být v jiném rozpoložení, tak bych všechny ty škaredé věci v Rayově přístupu přehlédl, ale teď už jsem podrážděný. Za těch pár let mne tady v takovém stavu nikdo nikdy neviděl. Umím obvykle dobře zakrývat negativní emoce. Ale tenhle s o to vyloženě říkal, tak co bych si to na něm nevylil. Je pěknej, ale za tu dobu taky vím, že je v mnoha věcech pěknej kretén.
Opravdu to možná nemyslel tak špatně. Ale to mne teď vůbec nezajímalo. "Nic nebude," zvýšil jsem hlas a přitáhl jsem koláč k sobě. "S Acai máme totiž zrovna chuť na koláč. Meruňkovej. Takže máš smůlu," ucedil jsem a nacpal jsem sobě i Acai kus koláče do pusy. "Behhy, nemáf chuf na kofáf?" zeptal jsem se kamaráda, abych vyprovokoval Raye a majetnicky jsem držel koláč postavený před Acai.
V tu chvíli se objevila Alex. "Máme fe fuper, neffef koláf?" odpověděl jsem spolužačce a rovnou jsem jí též nabídl koláče. Uvědomoval jsem si, že jsem se na jednu stranu choval dětinsky, ale nemohl jsem si to odpustit. Rayovo ne úplně vhodné vystupování, mrkání, všechno bylo zkrátka perfektním spouštěčem pro mé stupidní chování.
 
Alexandra Scottmayers ♔ - 11. února 2019 16:37
redlips1–kópia–kópia9540.jpg

Zhrnutie mesiaca



Mesiac mi ušiel ako voda.
Moje dni sa skladali z hodín, ktoré pripomínali horskú dráhu. Na jasnovidectve som poväčšinou doháňala nedospaté hodiny z noci, pričom ako výhovorku som používala to, že ma moje tretie oko uvrhlo do tranzu. Dejiny mágie? Detto. Doteraz som nevedela, ako sme s Acai zbúchali ten referát dokopy, a ešte aj vyhrali pre našu fakultu nejaké tie body. Úprimne, viac sme rozoberali chlapskú nedostatočnosť a výhody či nevýhody čisto ženských metlobalových mužstiev ako našu úlohu, ale akosi sme predsa len našli tie správne knihy a napatlali to na pergamen. Čo len svedčí o našej úžasnej šikovnosti.
Starostlivosť o zázračné tvory bola ako vždy moje vyslobodenie z informácií, o ktorých som nemala ani tucha, a akonáhle som zbadala zmenšené modely drakov, bola som v siedmom nebi a nič a nikto ma už tú hodinu nezaujímal, mimo profesora Kwanga, ktorému som visela na perách pri každom jednom slove.

Ďalej mi notný kusisko času zaberal metlobal. Mimo až vojenského drilu na ihrisku som si pridala v dni, kedy neboli tréningy aj samostatné lietanie na metle. Vymýšľala som pri ňom triky, skúšala manipulovať vo vzduchu lepšie s prehadzovačkou, pokúšala šťastie pri lietaní za všetkého počasia aby som zistila ako treba bojovať proti vetru a vode a chladu či ostrému slnku, ako reagujú metly na poryvy vzduchu, ako sa dajú využiť...a aby som to následne naučila aj môj tím. Nebolo nezvyčajné aby sa všetci hrnuli za prudkého náhleho lejaku do hradu a ja som odhodlane vychádzala von.
Nutno dodať, že na ošetrovni so mnou mali občas čo robiť.
Ak som sedela niekedy v spoločenke nad papiermi, na 99 percent to nebola nijaká úloha alebo samoštúdium teórie, ale nákresy metlobalového ihriska. Štuchala som do nich prútikom a presúvala malých kreslených hráčov hore dolu, skúšajúc rôzne formácie a situácie, ktoré som plánovala drilovať mojich nádherných snaživých zapálených spoluhráčov najbližšie. Pri tejto činnosti mi občas robil spoločnosť Nathaniel, ktorému som s potešením následne liezla do osobnej zóny, testujúc koľko mi toho dovolí, akoby to bola nejaká naša hra.
S narastajúcim potešením som sledovala, ako sa metlobalový nový kapitáni absolútne nedokážu zhostiť tejto úlohy, ako nikto okrem nás pravidelne netrénuje, nemá na nástenke vyvesený ani plán tréningov. Bolo mi to podozrivé, a to po dvoch týždňoch až tak, že som sa išla za Hoochovou spýtať sa jej, či si u nej niektorý tím zahovoril termíny na tajno. Odpoveď? Nie.
Po celý deň sa nenašiel nikto, kto by ma dokázal po tejto informácii naštvať, a to aj s mojim temperamentom. Dokonca sa mi len zlepšil, keď som mierila s ostatnými na tréning, len aby som sa zrazila s bystrohlavskými. S najväčšou škodoradosťou a potešením som poslala Kaylu šúchať nohami a zvyšok tréningu som bola nezastaviteľné tornádo energie a rozkazov. Keď sa dokonca vrátili všetci hráči zo spŕch, našli v spoločenke malé občerstvenie, ktoré som bohviekedy zbúchala dokopy.
Vrchol všetkého bol prvý zápas. Kto by sa na mňa pozeral, mohol by si všimnúť, že snáď ani nedýcham, nieto aby som ešte žmurkala. V ruke pergamen a brko. Všímala som si všetko, ako spolu spolupracujú triafači, čo vykoľajilo brankárov, pri ktorých manévroch boli úplne stratení, ktorí hráči sa zvykli vo vzduchu zasnívať a úplne zabudnúť na to, kde sú (hello Wolf), či boli stíhači po celý čas sústredený na hľadanie strely alebo pomáhali svojmu tímu či sledovali hru, ktorí hráči preferovali otočky do ktorých strán, a teda mali slabú druhú stranu, ktorí sa báli lietať privysoko či príliš blízko tribún, ktorí nedávali pozor na odrážačky...Všetko som zaznamenávala, len aby som to na neskoršom náhlom zvolaní svojho tímu do spoločenky mohla s nimi prebrať, bod po bode, rozdať im kópie a povedať im, nech si to láskavo dostanú do hlavy, lebo im to tam vrazím ja. Oproti predošlým rokom, kedy som bola jednoznačne najhlučnejší fanúšik ak som zrovna nehrala, som si teraz iba mrmlala pod nos a zúrivo zapisovala všetko, čo by mi pomohlo rozdrviť hocikoho, kto proti nám bude lietať.

A že moje ambície, metaforicky zabiť každého metlobalového hráča, ktorý nebude lietať v žltočiernej, neskončili len tam. Moji hráči zistili veľmi skoro, že platí taktika biča a medu. Keď sa mi niekto sťažoval na svalovicu, skričala som ho až k zemi a naparila mu ďalšie kliky či pätnásť minút posilňovania vnútorných svalov navyše za to že bol padavka, no na ďalší deň som prišla, v návale dobrej nálady či prebytočnej energie, ukázala prstom na stoličku či posteľ a osobne rozmasírovávala stuhnuté svaly.
A veru sa metlobal prehrýzol aj do úplne iných udalostí.

Na Acaine narodeniny som myslela už nejaký ten čas dopredu. Musela som, pretože darček, aký som pre ňu mala na mysli, sa nedal zohnať, respektíve vyrobiť, z jedného dňa na druhý. Achilles sa zo desať dní ani nezastavil. Presne som vedela, ktorý návrh metly a ktorý nedokončený prototyp z otcovej dielne, ktorú som poznala lepšie ako kuchyne na Rokforte, chcem. Pozorovala som moju stíhačku intenzívne tri tréningy. Intenzívnejšie ako zvyčajne. Ak si niečo všimla, tak som na ňu autoritatívne vyštekla, že keď letí, zanáša ju na stranu, a že ak jej kvôli tomu vychmatnú o milimetre cez zápas zlatú strelu, nechám ju na jej slabú stranu lietať okolo ihriska celú noc, kým nebude o elipsách aj snívať.
A tak som jej mohla na oslave, kde som slávnostne zliezla s čierno-žltými dredami a obrovským jazvecom vytetovaným na ten večer na odhalenej nohe, vytŕčajúcom spod metlobalového dresu ku ktorému som si obliekla pyžamové kraťasy, odovzdať z rúk do rúk jej novú, pretekársku metlu.
Zobrazit SPOILER
Urobenú presne jej na mieru podľa mojich čo najpodrobnejších inštrukcií v pote a krvi môjho obetavého tatka, ktorý si posunul termíny aby vyhovel svojej nepredvídateľnej dcére.
Ktorá mu za to musela sľúbiť, že cez vianočné prázdniny namiesto neho napíše pozdravy všetkým vzdialeným príbuzným a osobne obehá všetkých, ktorý žili v blízkosti. Čo, mimochodom, vôbec nebolo reálne BLÍZKO.
Metla, na ktorú som osobne potajomky vyrývala a následne zafarbovala na žlto-zlato Acaine meno, ako jej osobnú značku. Z boku rúčky je potom jemne, ale trvale vyrytý znak nášho rodu, prítomný na všetkých exkluzívnych jednokusovkách, ktoré vyrobíme. Taký istý, ako sa nachádza aj na mojej metle. Okrem tejto značky zdieľajú naše metly aj farebné prevedenie do žlta- hrdo vystavované farby našej fakulty.
Nestihnem ešte ani povedať, že metla neguje aj jej zanášanie do strany a že je v nej zabudované kúzlo proti odcudzeniu aj odpudzovaniu vody aby sa rúčka nešmýkala, a kopu iných užitočných informácií, keď ma zahltila záplava čiernych kučeravých vlasov a okolo krku mi následne visel malý vyškerený pekný leprechlaun.
Tá radosť bola nákazlivá.
A oslava išla od toho momentu už len a len k lepšiemu, cez anjelské spievanie, ihly a krv a slzy, až po konečné nalomenie Bendžíka a súkromnú prehliadku prefektských kúpeľni, ich podláh a lavičky a bazéna a tak nejak všetkých dostupných plôch.

Zvyšok času som delila medzi mne blízke osoby a obľúbené činnosti. Buď som teda bola k dohľadaniu v kuchyniach s niekým, kto bol po ceste a dal sa dotiahnuť (čo bol veľmi často niekto z našej spoločenky, ktorá bola jednoducho po ruke), vonku na pozemkoch, pri jazere či v lese, otravujúca Kwanga kvôli Lune alebo hocjakému magickému tvorovi, ktorý bol k dispozícii.
Občas sa ma dalo vidieť, ako sa snažím Nathaniela, nášho čiastočného introverta, socializovať s mojou maličkosťou. Koniec koncov, ako som to robila už odkedy sme prišli do Rokfortu, ako odkrývanie pokladu alebo čo.
Takisto ma bolo s pravidelnosťou vidno, ako sa flákam so Sinestrou. Verejne, zazerajúc na každého kto sa priblížil keď sme nechceli aby niekto počul naše rozhovory alebo skrývajúc sa v astronomke, ďalšom mieste kde som v podstate nemala čo robiť. Práve tam prebiehali najšťavnatejšie výmeny informácií- meno Wolfram a Benjamin sa skloňovalo niekoľkokrát, a často skončilo vo výbuchoch smiechu či spokojnom uškieraní, poprípade v štipľavých poznámkach.
Jeden deň nás mohol každý vidieť, ako sa nie práve najšťastnejšie vlečieme po chodbe a očividne nás ničo rozladilo. Keď do mňa niekto vrazil na chodbe, takmer som ho otrepala o najbližšiu stenu. A hoci nikto nemohol vedieť, že to nie je jeho chyba, ale naša vlastná, pretože malý...projekt na ktorom sme pracovali a venovali mu dosť času sa akosi nevydaril a museli sme začať znova, odporná som bola na ľudí bez ohľadu na ich nevinu. Všetci, čo ma poznali a videli už zdiaľky jedovatú, neónovo fialovú farbu mojich vlasov a štyri piercingy v tvári vedeli, že sa mi majú pratať z cesty.
Bendž si ten večer užil pomerne energické a divoké filtrovanie mojej frustrácie, keď som ho zatiahla do izby a prútikom na dvere zvonka načmárala veľké červené x-ko, aby som dala jasne najavo že ostatní tam majú vstúpiť len na vlastné mentálne nebezpečie.
Práve Bendž bol posledná skladačka puzzlí mojich voľnočasových aktivít, a väčšinou, nech už som bola v ten deň akokoľvek a pre čokoľvek nasratá a následne som s ním niekam zmizla, som bola zvyšok dňa o poznanie znesitelnejšia. Takisto som v noci spala ako dudok, hoci to nebolo pre mňa nič zvyčajné- ani Rubyna otravná lampička sa nemohla dostať cez moju hladinu Alfa, no ak som mala za sebou nejakú tú eskapádu s Hunterom, ráno som sa budila málokedy v zlej nálade.



Zhrnutie dňa


14. Október, Veľká sieň


Bifľomorský stôl,
Nicolas


Deň začal hneď zvesela po tom, čo som sa dozvedela že mi odpadá jeden z prevažne teoretických predmetov. Viac času na metlobal, spánok a oslavy s jedlom!
Strhnutie bodov Slizolinu bolo len čerešničkou na torte. To, že Acai tomu unikla len o vlások, ma nijako nevzrušovalo.
Keď som videla zhluk ľudí pri nástenke, lakťami som sa predrala aj cez prípadné sťažnosti vpred aby som si tam všetko prečítala. Podobným spôsobom si okolo seba spravím priestor, aby som si mohla jazdectvo prepísať ako krúžok a jasnovidectvo ako povinne voliteľný. Viac toho nepridávam, pretože to by mi ukrojilo buď z tréningov, cvičenia, spánku alebo voľného času, a ja sa predsa nechcem takto trestať.
Prvá štrbina v dobrej nálade je neplánovaný test z azda najfádnejšej hodiny akú poznám. Keď Binns oznámi test, hlasno zatiahnem "Ale no taaaaaak" a padnem čelom na lavicu, potichu nadávajúc, pravdepodobne baviac svojho suseda.
Samozrejme že som to ani nevidela. V podstate ani nepočula. Čo si matne spomínam na danú látku, práve som hrala obesenca.
Väčšinu som si vymyslela alebo podomýšľala len z čírej logiky, niečo som tipla z hmly mojich nedostatočných vedomostí, no výsledok teda nebol žiadna sláva (6-3=3). A to napriek tomu, že sa mi potichu a relatívne bez prezradenia podarilo spolupracovať s Nickom, ktorý asi patril tiež k takým milovníkom dejín ako ja. Aj keď, to som si mohla domyslieť. Sedávali sme spolu celý mesiac- so železnou pravidelnosťou a prekvapujúcou presnosťou sa vedľa mňa vždy objavil iba pár chvíľ po tom, čo som sa zošuchla za lavicu. Popravde som bola celkom prekvapená, že sa s ním dalo normálne baviť, a ani som nevedela ako a kedy mi ušli hodiny. Rozhodne to bola väčšia zábava ako počúvať na hodine, všakže. A tak sme sa rozprávali. Koniec koncov, zaujímal sa o moju metamorfmágiu, akeďže som ju v svojej nehanbatej sebeláske milovala ako moju unikátnu časť, s vervou som mu odpovedala na rôzne otázky. Pár krát som ho naťahovala, že keď bude veľmi dobrý chlapec, ukážem mu rôzne zaujímavé premeny, aj keď som to nešpecifikovala. Vedela som však, že jeho myšlienka či sa viem zmeniť na muža ma bude prenasledovať, hlavne teda to, či s na neho viem zmeniť....funkčne, so všetkým čo k tomu patrí. Čo ma sčasti fascinovalo a sčasti to bolo pomerne choré.
Tiež som mu odpovedala, že ak bude chcieť vidieť moju obľúbenú podobu, bude nám na to musieť nájsť nejaké súkromné miestečko, keďže sa nemôžem meniť verejne. Nedá sa povedať že by som si nevšimla Kayline vražedné pohľady keďže akurát sedela na dosluch, no práve kvôli nej som to práve aj povedala. Podľa nálady som ju pri takýchto príležitostiach buď ignorovala, ukázala jej nenápadne nejaké vulgárne gesto alebo jej so širokým úsmevom zakývala či niečo provokujúce povedala. Ono kapitánska rivalita bola reálna vec, a popravde, mojej škodoradostnej, zlomyseľnej stránke celkom vyhovovalo že som mala niečo, čím som ju mohla naštvať či naštartovať. Koniec koncov, ak by sa mi to podarilo pár poznámkami počas zápasu a ona sa prestala koncentrovať, mohlo by ju to stáť výhru. A to bol dobrý efekt.
A tak som málokedy vynechala príležitosť kedy si do nej takto neverbálne, nenápadne rýpnuť. Ak išlo o metlobal, išla som cez mŕtvoly.
A presne preto, keď sme kráčali vedľa seba z dejín, obaja s rovnako katastrofálnym výsledkom, po mojej pobavenej odpovedi "Nikto nie je na dejiny horší ako ja", neustúpim keď sa ku mne Nick priblíži. Teda, preto, a pre dôvod, že mi to aj tak nebolo nepríjemné. Osobný priestor bol pre mňa abstraktný pojem, a Nick celkom fajn voňal. Potajomky si aj fetnem, zatiaľ čo na neho so zdvihnutým obočím a výzvou v očiach pozerám spod mihalníc.
A vieš čo si myslím ja?
Zahrkútam, priblížiac a natočiac sa tak že sa o neho obtriem bokom a plecom.
Že mi ohromne sluší všetko.
Vydýchnem, na polovicu to poviem tónom ako paródiu na namyslenosť, na polovicu to myslím vážne. Následne sa pri ňom pretiahnem ako mačka a so sebavedomo pozdvihnutým kútikom a so zdvihnutou rukou sa rozlúčim, mieriac na záchody.
Dobrú chuť Nicky!
Rozlúčim sa s prezývkou, keďže ich zvyknem dáva každému.

Či už som na záchode naozaj robila to, na čo je určený, iba sa išla osviežiť alebo si len pomôcť zrkadlom, o päť minút sa zjavím vo dverách veľkej siene a tvár mi naozaj lemujú ryšavo-červené vlasy. Očami vyhľadám Nika a nájdem ho pri modrom stole...rovno pri Kayle.
Och, toto by bola tak nemerlinovsky premárnená príležitosť. Okrem toho, sám si začal.
Na tvári sa mi objaví nebezpečný úsmev. Vtiahnem spodnú peru do úst a zapískam.
Hej Nick! Mali sme pravdu.
Zavolám naňho, aby vedel, že ten catcall bol za mierený na jeho zadok. Na zvýraznenie toho, čo som vedela že pochopí, ešte nahodím pózu cez plece, pričom mi červené pramene padnú cez oči. Obrázek
Následne sa vystriem a so zamávaním prstami a rozjareným úsmevom si to zamierim k nášmu stolu.
Ako sa najedli najbombovejší ľudia na tejto škole?
Privítam ich. Na to, že som práve preletela nakomplet z testu som veselá, ale to tak už raz je. Raz meem hromy blesky, raz žijem v sladkej, flegmatickej bezstarostnosti. Hopnem na zadok vedľa Bendžiho, krížom od Nata, a začnem si nakladať ako za troch chlapov zo všetkého naokolo.


 
Cassandra Warren-Wentworth - 11. února 2019 01:34
tumblr_nnur3f3xd41uuh0vso1_5404879.jpg

Velká síň

14. 10.



Kayla, Beccs, Charlie, Patrick, Ray, Sin, Sebastian, Richard, Diana a ostatní

Skutečně jsem si myslela, že Richard přišel jen přisadit Kayle, ale on přišel za mnou?! Neodpustím si vteřinku překvapení a mé myšlenky se hned obrátí ke koťatům! Ano, kuličky moje chlupatý…! Vlastně se nevědomky pousměju. Tedy ujištění, že není pro hada, přišlo dokonce dřív, než mě ta hrůzná představa vůbec napadla! A jen pomyšlení na to, jak by mohli chlupáčci skončit! “Tak pro dívku? A kterou?“ zeptám se zvědavě. “Budu s tebou napůl počítat, není to přeci jenom moje volba, ale hlavně těch koťat. Když k někomu přilnou a třeba přeskočí nějaká jiskra, je to jasná volba,“ řeknu spokojeně. Sice u dárku by se to posuzovalo hůř, ale vždy to jde nějak vymyslet. Hlavně aby byla koťátka spokojená! O to jde přeci především!

Pak se hovor stočí zpátky k famfrpálu. Nerada to přiznávám, ale má pravdu, žlutí trénují už nějaký ten pátek. Ale my se jen tak nedáme! Však já s Alem trénujeme často a jistě nejsme jediní! Určitě se nedáme bez boje. A teď to všichni dopilujeme společně!
“Nemáme vítězství v kapse, ale rozhodně se o něj popereme,“ řeknu, když se obracím zpátky z Dianě.

Hezčí a hladovější z nebelvírských dvojčat mi ale připravilo nepříjemné překvapení!
Můj závitek! střelím po ní varovným pohledem a vezmu si další. Tentokrát ho hned a bez meškání sním sama!
Tak kdy a kde… Nadechnu se k odpovědi, ale mezitím začíná u našeho stolu houstnout atmosféra. Patrick dává Kayle kapesníček a ptá se jí, proč brečí. Safra… to v jejím stavu spíš zažehne doutnák! “Nedořešíme to dýl?“ zeptám se prosebně Diany a pak… Kayla vybuchla!

S otevřenou pusou sleduju a poslouchám, co následovalo. Ne, nepřišlo mi to k smíchu. Něco trochu z cesty a zbytek… hodně přestřelený. To přeci nemůže být jenom Nicolasem, ne?
Vlastně se ani nedivím, že nám strhli 15 bodů. Mohlo to dopadnout hůř. Není to tak dávno, co tu podobně letěla chobotnice. Ale tolik… po posledním famfrpálu jsme s Mrzimorem podobně a tohle nám může dost uškodit. Safra… asi budeme muset vyhrát a chytit zlatonku, jinak budeme touhle rychlostí neodvratně poslední!

Becca se ujala bez většího zaváhání uklidňujícího slova. A šlo jí to moc dobře! Beccs má pravdu, Kay, nic si z nich nedělej, jenom tě provokujou. Jinak v tom určitě nic není. Kdyby si byl Richard s famfrpálem jistej, tak tohle vůbec neřeší. Takže teď porazíme Mrzimor a pak jim to natřeme ve finále!“ řeknu a k té zmrzlině přidám ještě šlehačku! Když už, tak už! A ještě posypat čokoládou!
Na famfrpál převáděli řeč i ostatní, Patrick dokonce vytasil pár strategických nápadů! Charliina otázka zajímala sice i mě, ale tohle budeme hlavně řešit v soukromí a ne před protihráči! Ještě by nám ji obšlehli! “Střílet branky a chytit zlatonku,“ zazubím se na spolužačku a pobaveným pohledem vyprovodím Raye na výpravu na meruňkovým koláčem.

Tak nějak si vzpomenu, že bych se měla stihnout najíst a dám si trochu polévky. “Tak jaká byla kobliha?“ zeptám se naprosto nevinně Beccy.

 
Ogata Kenji - 10. února 2019 17:59
kenji306.jpg

Shrnutí měsíce



Označení



Měsíc utekl rychleji než mávnutí hůlky a místo září jsme tu najednou měli říjen. Počasí venku stálo čím dál víc za prd a tak nebylo divu, že jsem se jednoho krásného dne probudil s ucpaným nosem a kašlem. Co si budeme nalhávat, chlapská rýmička je opravdu važná věc a tak jsem nelenil a ihned se s obavou o holý život vypravil na ošetřovnu za madam Mont (Ettariel). Ta si se mnou naštěstí věděla rady a tak jsem kromě několika ozdravných lektvarů vyfasoval i nějaké bylinkové čaje a zábal na krk. Zároveň mi doporučila, abych na ošetřovně zůstal alespoň přes noc na pozorování, což se mi zrovna dvakrát nezamlouvalo a taky to dal jasně najevo. Madam Mont se však nenechala ničím odradit a tak jsem po dlouhém přemlouvání přeci jen svolil a udělal si pohodlí na jednom z lůžek.
Ze začátku to vypadalo jako sranda. Ležel jsem s peřinou až u nosu a na chvíli si i zdřímnul, jenže po probuzení jsem zjistil velmi nemilou věc a to tu, že nemám co dělat. Tupě zírat na staré stěny hradu a ponuré nemocniční prostředí mě brzy znudilo natolik, že jen co zdravotnice kamsi odběhla, nepozorovaně jsem proklouzl dveřmi pryč a uháněl co nejrychleji zpátky na kolej. Tam už na mě čekal Ryan s Danielem a děsně se divili, kde jsem se flákal. Když jsem jim vylíčil své zážitky z ošetřovny, vysmáli se mi, že sem simulant a pokud se mám někde léčit, tak jedině tady na pokoji. Měli pravdu. S nejlepšími kámoši po boku mi bylo vážně mnohem líp, než samotnému na ošetřovně.
Zatímco můj vztah s kamarády byl naprosto idylický, ten s Coraline se nikam dál neposunul. Ačkoliv mé city k ní zůstávaly stejné, nemohl jsem se zbavit pocitu, že naše přátelství už nikdy nebude takové, jako dřív. Od osudné tragédie už uběhl nějaký ten pátek, ale nezdálo se, že by to Cor nějak pomohlo. Držela se hlavně u lidí ze své koleje a nás Nebelvírské příliš nevyhledávala. Rychle mi došlo proč. Jackie patřila mezi lvíčata a Cor si jí prostě chtěla připomínat co nejméně, což s námi po boku zrovna moc nešlo. A tak jsem se raději stáhl a nijak na sebe neupozorňoval. Bylo to těžké. Zatraceně těžké. Rvalo mi srdce kolem procházet, vesele jí zdravit a dělat, jakoby nic. Normálně toho snesu celkem dost, ale tohle bylo tentokrát moc i na mě. Ryan s Danielem se mi jako správní kámoši snažili pomoct a tak mě zaměstnávali všelijakejma blbostma, abych neměl čas se utápět ve sračkách a sebelítosti. Vcelku se jim to i dařilo, až na jeden jediný večer, kdy to na mě všechno nějak dolehlo. S tím, že tu noc ukáplo pár slz jsem se ani jednomu nesvěřil.
Z nepříjemných myšlenek na friendzonu mě spolehlivě dostal famfrprálový zápas Nebelvíru se Zmijozelem. Přestože naše kolej prohrála, cítil jsem škodolibou radost a neskutečný pocit zadostiučinění z Wittelsbachova pádu. Ze zápasu jsme si nakonec odnesli rovných sedmdesát bodů, ale jsem si naprosto jistý, že kdyby byla chytačkou Marie, tak vyhrajeme my. Ta dala během posledního náboru Lawsonovi tak na frak, že je mi až líto, že svou pozici nechala Thomasovi a místo toho šla na střelce. Na toho se nakonec přihlásil i Daniel, který vítězství hadů nesl asi nejhůř z nás.


Středa 4. října



Kolej >> Před Hlavní síní



Ryan, Daniel, Erika, okrajově Snape


Obrázek



Středeční ráno mi byl nejspíš čert dlužnej. Nejen, že jsem zaspal a přišel na hodinu run pozdě, ale ke všemu mi Daniel oplatil mou malou laskavost z minulého měsíce a počmáral mi obličej samýma prasárnama. Jako na potvoru jsem si ničeho nevšiml a jak jsem ráno spěchal a zběsile na sebe házel jednu věc za druhou, tak mě samozřejmě nenapadlo se podívat do zrcadla. Což byl celkem průser, protože jakmile mě Bubblingová uviděla ve dveřích i s malůvkama na xichtě, tak málem vyletěla z kůže. A já taky, když jsem tu spoušť viděl na toaletách, kam mě poslala se umýt. Prej i ♥ Christina. No to určitě.
O dějinách čar a kouzel jsme dostali přepadovku v podobě písemky. O starověkém Egyptě jsem věděl kulové, ale pak jsem si vzpomněl na malý útržek pergamenu, který jsem psal minulou hodinu, protože jsem jako obvykle neměl sešit. Jak jsem s velkým překvapením zjistil, útržek byl celý v japonštině, tudíž jsem ho nejenomže mohl číst jen já, ale nikdo mě ani nemohl obvinit z používání taháků. I tak jsem cár ale raději schoval na klín, kde nebyl vidět a v poklidu z něj opisoval (8). Myslím, že jiné hodnocení než vynikající dostat nemůžu.

Jen co hodina skončí, odejdu si na kolej odložit věci. Zatímco kluci mají namířeno rovnou do síně, já mám v plánu ještě zkontrolovat zvířectvo. Nejsem si totiž jistý, kdy jsem naposled krmil chameleona, myš a kluběnku, takže určitě nic nezkazím tím, když je půjdu omrknout. Mým mazlíčkům naštěstí nic nechybí, tudíž jim jen vyměním vodu, kluběnce vnutím pamlsek a pak už si to štráduji zase pryč. V břiše mi mezitím solidně škrundá a tak raději přidám do kroku, když v tom se schody, na kterých stojím dají do pohybu. „No to si děláš prdel.“ zanadávám a raději se chytím zábradlí, abych náhodou neslítl dolů. U těhlech schodů člověk nikdy neví... „Já tady snad zhebnu hlady!“ zakvílím zmučeně, když schod změní svou polohu celkem třikrát. A jako naschvál pokaždé na místo, kam nepotřebuju! Nakonec se však přeci jen umoudří a já můžu sejít do přízemí, kde narazím na zvláštní podívanou.
Ryan, celý rudý vzteky trhá na cáry nějaký papír a do toho křičí cosi o mrtvolách. Popojdu blíž, s úmyslem mu dát o sobě vědět, to už ale vytahuje hůlku a nechává jednotlivé kousky shořet na popel. Vykulím oči. Tváří se u toho dost podobně jako tenkrát William, když zapaloval uprostřed síně Reece. Co to doháje... Mám chuť se kamaráda zeptat, jestli se náhodou nezbláznil, jenže než stihnu cokoliv udělat, objeví se Snape a strhne mu body.
„Ehm... Tak jsem zpátky.“ promluvím konečně, když mastná hlava zmizí v síni a pomalu se rozejdu k Ryanovi a zbytku. „Má vůbec cenu se ptát, co se tu stalo?“
 
lady Christina De Spontin - 10. února 2019 17:37
234723.jpg

Hlavní síň

14. října, Středa


Zmijozelští + označení



Příliš nevnímám debatu o famfrpálu, kterou se zaobírá Domenico s Colette. I Nickovy poznámky k tomuto tématu poslouchám jen tak na půl ucha. Famfrpál mě nikdy nezajímal. Osobně nevidím žádné kouzlo v honění se za míčem. A už vůbec mě nenadchla výška, ve které se ona hra odehrává. Byla jsem snad na jednom nebo dvou utkání a jen to stání na tribunách mi pořádně zamávalo s žaludkem. Ani debata o mazlíčcích mě příliš nebere. Mám sovu z donucení. Toť vše. Do konverzace se tedy nezapojuji, jen tiše sedím a plním si žaludek těstovinami. V duchu přemítám, zda na Vyvolávání nebyl nějaký úkol, který jsem si zapomněla zapsat, ale v mého soukromého rozjímání mě vyruší dívčí hlas.
“Děkuji.” přikývnu na mrzimorku a mimoděk vyslechnu, co si mezi sebou s Domenicem šuškají. Nedalo se to přeslechnout a dost možná to byl záměr. Třebaže mi do toho nic není, musím se v duchu pousmát nad tím, jak poslušně se Domenico zvedl a odcupital za svou přítelkyní. Jako správně vycvičený pejsek. Ne, že bych měla čas se za nimi ohlížet, mou pozornost zaujme výlev hysterické Kayly u Havraspárského stolu. Jako vždycky vzduchem lítá jídlo a já trochu lituji, že jsem neutekla, dokud byl čas. Copak je tak nereálné prožít jeden jediný oběd v klidu? Když zrovna neflambujeme spolužáky, tak po sobě házíme zbytky. Nebo knížky. Té holce fakt není nic svaté. Skutečně stolování na úrovni.
Se skeptickým pohledem sleduji, jak se k našemu stolu vrací Sebastian a za ním i ostatní. Jedním mávnutím hůlky mu kalhoty očistím. Bývala bych to samé udělala Sinestře, ale ta se z hlavní síně odporoučí. Nejspíš na toalety, neboť se za pár minut zase vrací na své místo. Stále mokrá, ale aspoň už ne od pití.
“Za sebe říkám, že dobře. Nepřišel mi zase tak těžký.” odpovím, když už se zeptala. Mezitím dorazí Caylus s Deirdre, která zaplní prázdné místo vedle Colette.
Konverzace u stolu je opět rozdělená do několika témat. I kdybych se chtěla do některé zapojit, nemám nejmenší tušení, do které. Alespoň do chvíle, než si Caylus začne stěžovat na tréninkový rozpis, který, zdá se, už Richard vyvěsil na nástěnku. Přidává se k němu Nicolas, než se nechá strhnout Sinestrou a pak zmizí u Havraspárského stolu. Nerada to přiznávám, ale je mi Richarda trochu líto. Od chvíle, co jsem přišla ke stolu se tu neřeší nic jiného, než rozpis. Kapitán sem, kapitán tam. Všichni si stěžují, ale ještě jsem nikoho neslyšela mluvit o tom, že se někdo podílel.
“Možná by tě nezabilo, kdybys projevil trochu vděku, Caylusi. Z toho, co jsem slyšela, dělal Richard ten rozvrh úplně sám, nikdo jste mu nepomohl. Kdyby někdo z vás projevil aspoň minimum zájmu, mohli jste se na lepších časech domluvit.” Neodpustím si a podívám se i na Colette. Jako zatvrzelá famfrpálová fanatička měla být jedna z prvních, kdo se do vytváření tréninkového harmonogramu vrhne. A to už nemluvím o Domenicovi, který Richardovi dělá zástupce. Možná mě famfrpál nezajímá, ale to neznamená, že jsem úplný ignorant. Trénink přeci potřebují všichni. Kvůli tomu, že měl Caylus jednou štěstí a zázrakem chytil zlatonku si tu z něj nikdo na zadek nesedne. Až opožděně si všimnu Richarda, který se usadil vedle mě. Přisunu si učebnice blíž k sobě a dělám, že jsem se ho právě nezastala.
 
Duch Bradavic - 10. února 2019 14:08
fsfsdcv3855.jpeg

NICOLAS HOOK

Označení

14. října

Obrázek



Nick trochu nechápavě na Seba hledí. ,,Hysterická? No.." Na chvíli se zamyslí. Patrně si asi vzpomněl na událost s chobotnicí a Beccou a na to, jak ho zfackovala. ,,Občas." Přizná trochu nejistě a taky se natáhne pro trojúhelník pizzy. Ještě štěstí, že neviděl Sinestry nevraživý pohled, kterým ho počastovala.

,,A co jste ji tam vlastně řekli? Jak poradit?" Furt nechápe. ,,A proč se tak naštvala?" Vzápětí přijde i Caylus a začne komentovat Sinestry vzhled. Skoro jakoby byla Kayla ta tam a při náklonu pro pití uprostřed stolu pohled také nenápadně stočí na Sinestry hrudník. Neúspěšně, už tam měla lokty.

,,Ten rozvrh tréninků je fakt děsnej." Přidá se ke stěžování. ,,Proč máme o víkendu takhle vstávat?" Huhlá. ,,Tak si neděle trénuj sám s Colette. Ať ji ta energie trochu přejde. Je nějaká moc akční." Zabručí a znovu si ji prohlédne. ,,A nemáš nějak jinak vlasy?" Nakloní hlavu na stranu. To už na něj ale znovu mluví Sin. ,,Angela? No.." Trochu znejistí, asi o ní nikdy přímo nepřemýšlel, ale když na ní přišla řeč, pohled stočil k nebelvírskému stolu. Zrovna si tam hladila kočku.
,,Je taková dost tichá ne?" Podívá se na Sinestru, jestli odpovídá správně. ,,Má celkem pěkný vlasy. A docela se mi líbí její pihy. Ale ještě jsem s ní nikdy asi nemluvil.. Proč? Pozoruje mě? Vážně?" Vypadal překvapeněji než kdy jindy a znovu se na Angelu podíval. Očividně se zdál její poznámkou vykolejen. Ale nejspíš ho to potěšilo. ,,Nikdy jsem si nevšiml, že by se na mě dívala. Nevím, jestli jsem její typ.. Ty myslíš, že se jí líbím?"
Trochu si odkašle při poznámce o chození. Těžko říct, jak vnímal jeho a Kayly vztah. Trochu zaraženě se otočí přes rameno k havraspárskému stolu ke Kayle. ,,Nezůtává jen u mě? Co tím chceš říct?" Zrovna ji tam utěšoval Patrick. ,,Že ona a mánička?" Vypadá trochu překvapeně.
,,No vlastně nevím, jestli spolu úplně chodíme.. Chápej, o tom jsme nemluvili. A proč ti vlastně vylila na hlavu džus?" Nakonec si povzdychne. ,,Budu si s ní muset asi promluvit." Chvilku klepe prsty do stolu, než se zvedne.

Zamíří k havraspárskému stolu a zastaví se za Kaylou. Jemně ji položí ruku na rameno a usměje se. ,,Můžeš na chvilku?
 
Sinestra Ewing - 10. února 2019 13:15
178372491_4613672338648539_3710232124808808311_n1386.jpg

Zmijozelský stůl

14. října
Hadi



Jako první odpovídá Colette. I přes její odpověď jsem tak měla pocit, že její test bude stejně na jedničku. Vzápětí přichází Dee a usedá vedle Colette. Pomalu žvýkám pizzu a přemýšlím, co vlastně na její otázku odpovědět. Pravdu? A je to vůbec důležité? Spíš se mi v tom nechtělo znovu pitvat. I když Nicolas vedle mě na mě neustále upřeně hleděl a dožadoval se nějakého vysvětlení.
Nakonec jen neurčitě pokrčím rameny a položím okousaný okraj pizzy zpátky na talíř. ,,Vlastně nic zajímavého," opráším si ruce a podívám se na ni - ,,kde jsi se vlastně zdržela?" Odpověď mi je jasná záhy, co se krátce za ní objeví i Caylus. A jako vždy si neodpustí nějakou poznámku.

Ani mu na to nemám co odpovědět, tudíž se radši natáhnu pro další trojúhelník. Tentokrát sýrový. Nicméně i přes mé mlčení mi je jeho pohled nepříjemný, takže si položím lokty na stůl tak, aby znemožnily výhled na místa, kam se běžný gentleman pohledem neuchyluje.
Že si mě prohlíží i Seb nepostřehnu, dokud na mne nepromluví. Jeho poznámka mě donutí se pousmát. ,,Stačí trocha dýňového džusu na zakrytí." Povím mu svůj recept.
Caylusovo brblání ohledně ranního vstávání poslouchám tak na půl ucha. Však ono ti to neuškodí. Navíc pochybuji, že Richarda jeho spánkový režim bude zajímat.

,,Poslyš Nicku, co si myslíš o Angele?" Otočím se na svého spolusedícího. ,,Docela často tě pozoruje. Nevšiml sis?" Upiji z (raději) pomerančového džusu a nespouštím z něho pohled.
,,Vím, že teď chodíš s Kaylou, tak se asi o jiné dívky ani nezajímáš..." nadhodím neurčitě. ,,Ale Kayla taky nezůstává jenom u tebe. Máte to mezi sebou asi takové volnější, co?"
 
 
799 798 797 796 795 794 793 792 791 790 789 788 787 786 785 784 783 782 781 780 779 778 777 776 775 774 773 772 771 770 769 768 767 766 765 764 763 762 761 760 759 758 757 756 755 754 753 752 751 750 749 748 747 746 745 744 743 742 741 740 739 738 737 736 735 734 733 732 731 730 729 728 727 726 725 724 723 722 721 720 719 718 717 716 715 714 713 712 711 710 709 708 707 706 705 704 703 702 701 700 699 698 697 696 695 694 693 692 691 690 689 688 687 686 685 684 683 682 681 680 679 678 677 676 675 674 673 672 671 670 669 668 667 666 665 664 663 662 661 660 659 658 657 656 655 654 653 652 651 650 649 648 647 646 645 644 643 642 641 640 639 638 637 636 635 634 633 632 631 630 629 628 627 626 625 624 623 622 621 620 619 618 617 616 615 614 613 612 611 610 609 608 607 606 605 604 603 602 601 600 599 598 597 596 595 594 593 592 591 590 589 588 587586 585 584 583 582 581 580 579 578 577 576 575 574 573 572 571 570 569 568 567 566 565 564 563 562 561 560 559 558 557 556 555 554 553 552 551 550 549 548 547 546 545 544 543 542 541 540 539 538 537 536 535 534 533 532 531 530 529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.91703081130981 sekund

na začátek stránky